Díl III.

-dále..-zavolala jsem přes pokoj a ke mě vešel/a...... germán. Netušila jsem, co tady chtěl. Přišel ke mě a díval se na mě.
-co se děje...-zeptala jsem se a podívala se mu do očí.
-dvě věci. Začnu tou mou. Nevím co mám dělat. Jade zase něco říkala a já e...ještě urychlil svatbu. Mám moc pochybností... přestávám si myslet, že si ji chci vzít.-byl skoro bělejší než stěna v mém pokoji. Klesl na podlahu. Nechal obličej v dlaních. Vstala jsem ze židle a sedla si vedle něj. Vzdechla jsem a sundala mu dlaně z obličeje. Díval se někam dolů. Dala jsem mu své dlaně na tvář a nadzvedla ji tak, aby se mi díval do očí. On plakal. Nestávalo se často, aby přede mnou dával najevo své emoce. Z očí se mu kutálela jedna slza za druhou. Otřela jsem je a nepouštěla ho. Při tom všem se mi nepřestal dívat do očí. Vzdechl a pak natáhl nohy. Jediným pohybem mě na sebe svalil a objal. Mým tělem projelo něco nového. Taková zvláštní přitažlivost. Opětovala jsem obětí. Seděl a já jsem na něm ležela. Muselo to vypadat.....více méně divně. Najednou jsem měla problém s dýcháním. Položila jsem hlavu na jeho hrudník. Drtil mě pořád víc...a víc. Podívala jsem se na něj. Měl takový divný výraz a pak se usmál.
-už nevím co dál...-vzdechl mi na čelo. Zvedla jsem obličej a teď jsme byli ve stejné úrovni.
-no víš...poslouchej své srdce. Někdy ti toho poví víc, než by jsi čekal..-položila jsem mu dlaň na místo kde bylo jeho srdce. Usmál se a zavřel oči. Povolil objetí a já vstala. Zaraženě se na mě díval. Podala jsem mu ruku a on také vstal.
-co kdyby někdo přišel-zasmála jsem se a on si asi představil následky.
-a teď ta druhá věc-vyšeptal sladce a se usmál-jak se cítíš...violetta mi řekla, co se stalo s pablem...-řekl a smál se.
-nevím co si myslet...nevím co cítit. Nechápu, proč udělal něco tak ubohého...ptám se sama sebe...zda ho miluji. Nikdy před pablem jsem zamilovaná nebyla. Ty první lásky jsou něco jiného než láska na celý život. S pablem pochybuji...ale co když se pletu a miluji ho? Co je to vlastně láska germáne...tolik otázek a bez odpovědí-švagr si sedl na kraj postele a poklepal na místo vedle sebe.  Posadila jsem se a dívala se mu hluboko do očí. Lehce mi stískl obě dlaně. Mým tělem prošel klid. Na chvíli jsem zapomněla na okolní svět.
-láska je něco překrásného. Nemůžeš si vybrat do koho se zamiluješ. Nejde to překonat a když si to uvědomíš...můžeš to jedině rozvíjet. Láska je když se uklidníš pouhým dotekem, srdce se ti rozbuší, čas se zastaví...a spousta jiných věcí. Myslím , že pokud něco takového s pablem prožíváš tak...není pochyb. Pokud ne... není to láska.-řekl a nepřestal se usmívat. Vyrazil mi tím dech. Láska...a tohle všechno...germán...pablo. Podíval se na mě a položil mi dlaň na tvář. Z těžka jsem oddechla a položila si dlaně na obličej. Jeho dlaňe hřáli na mém pase. Lehce je zdělal a díval se na mě.
-co se stalo?-zeptal se a usmál se
-opravdu jsem zamilovaná-řekla jsem a on posmutněl. Ale potom ze sebe vydusil nějaký úsměv a jemně mi pohladil ruku.
-to je dobře. Vezmi si ho angie..-pošeptal a zavřel oči.
-ale já nemiluji pabla. Nevím pořádně, zda tu osobu miluji. Všechno je nejisté, vypadá to, že bude jen výjmečný přítel-pootevřel oči a usmál se.
-to je dobře-zasmál se a zarazil mě. Proč je to dobře? O co mu šlo?
-nechápu...proč je to dobře?-trochu se mu změnil výraz a pak se na mě podíval. Pevně stískl mé dlaně a podíval se mi do očí. Byl trochu nervózní, ale pak se usmál.
-angie...je to dobře protože-v tu chvíli někdo jako střela vletěl do mého pokoje. Byla to violetta. Zarazila se a germán mě pustil.
-e..stalo se něco?-zeptala jsem se.
-ramallo hledal tátu a já se bála že...ale jak vidím tak je všechno v pořádku-řekla a probodávala mě pohledem.
-tak já už půjdu-řekl a vstal. Lehce za sebou zavřel dveře a zanechal za sebou slabou vůni parfému. Via si sedla vedle mě.
-nooo? Co se tady stalo?-ptala se a s tím jejím úšklebkem mi naznačovala o co jí šlo.
-vůbec nic. Tvůj táta má problém-řekla jsem a ona se zarazila a pak pokrčila obočí.
-jaký problém?-zeptala se vystrašeně.
-jen Jade...pohádali se a on musel ještě přesunou termín svatby. Takhle budeš mít novou matku dřív-řekla jsem jí a violett sebou plácla do polštářů.
-dělá si legraci!?-zvedla hlavu a pak mi řekla přímo do očí-on nemiluje Jade....
-co to povídáš? Kdyby ji nemiloval, proč by si ji teda bral? -protočila oči a sedla si
-jen slepý by si nevšiml, že je až po uši zamilovaný do tebe a neví jak se zbavit Jade-řekla a mě se přitížilo. Pokud mě germán opravdu miluje...
-hloupost-nic víc jsem neřekla. Nenapadalo mě nic. Žádné jiné vysvětlení
-angie...je evidentní že ho miluješ a že on miluje tebe. Jde to na vás vidět. Taky vím,že nejste spolu, protože si to neuvědomuješ!-řekla a potom vstala
-Mezi mnou a tvým otcem nic vzniknou nemůže
-špatně angie. Už vzniklo. Když mě teď omluvíš...musím už jít. Bude oběd.-zasmála se a odešla. Lehla jsem si a přemýšlela. Trvalo mi dlouho, než jsem si všechno urovnala. Skoro všechno. Potom jsem uslyšela olgu. Volala na oběd. Šešla jsem a posadila se na své místo. Při obědě ze mě nespouštěl zrak germán. Po chvíli jsem se odvážila a podívala se na něj. V jeho očích jsem byla chycená a nebyla cesta zpět. No...možná byla. Jade zachrčela a oba jsme odvrátili zrak. Po obědě mě olga přemluvila, abych se s ní dívala na telenovelu. Byla nudná. Olgu ale bavila. Seděly jsme v tom pokoji nahoře a po chvíli jsem uslyšela překrásnou hudbu. Sešla jsem dolů a uviděla germána. Hrál na piáno...on to umí? Nepamatuji si, že by to uměl. Všiml si mě, ale nepřestával hrát. Začal zpívat a díval se mi do očí.



When I am down and, oh my soul, so weary;
When troubles come and my heart burdened be;
Then, I am still and wait here in the silence,
Until you come and sit awhile with me.

You raise me up, so I can stand on mountains;
You raise me up, to walk on stormy seas;
I am strong, when I am on your shoulders;
You raise me up: To more than I can be.

You raise me up, so I can stand on mountains;
You raise me up, to walk on stormy seas;
I am strong, when I am on your shoulders;
You raise me up: To more than I can be.

You raise me up, so I can stand on mountains;
You raise me up, to walk on stormy seas;
I am strong, when I am on your shoulders;
You raise me up: To more than I can be.

You raise me up, so I can stand on mountains;
You raise me up, to walk on stormy seas;
I am strong, when I am on your shoulders;
You raise me up: To more than I can be.

Po chvíli přestal i hrát a přišel za mnou. Něco chtěl říct, ale přiběhla Jade.
-Co je to za nesnesitelný hluk!?-zařvala. No...ten nesnesitelný zvuk právě přišel..myslela jsem si. Germán protočil oči a odešel. Šla jsem za ním. Jade se otočila a odešla. Germán evidentně nevěděl, že stojím za ním.
-co teď budu dělat....-řekl a opřel se o linku-nechci ji stratit. Tolik pro mě znamená. Ani jí to nedokážu říct a pak příjde jade...proč se tohle musí dít mě?-vzdechl a já jsem mu položila dlaň na záda. Poskočil a otočil se.
-v pořádku?-zeptala jsem se ho. Místo odpovědi pokýval hlavou na "ne".
-nikdy nebude nic v pořádku angie. Kdyby bylo tak se netrápím.
-a proč se trápíš?-nechtěla jsem, aby se trápil. Bylo mi tak...
-je toho na tebe moc. Počkej ještě chvíli...-usmál se a nalil si džus-chceš taky?-zeptal se mě
-můžeš-usmála jsem se a germán se natáhl pro skleničku, ale spadla mu. Sehla jsem se, abych mu pomohla. Dotkl se svojí rukou té mojí. Po mém těle se rozproudilo horko. Podívala jsem se na něj. Byl blízko mě a díval se mi do očí.
-angie...-vyšeptal a usmál se jako vždy a přiblížil se. Cítila jsem jeho oddech na mých rtech. Věděla jsem, že kdyby nepřišel ramallo, políbil by mě.
-o..omlouvám se za vyrušení-řekl a vzal si skleničku.
-ale vyrušení v čem? V uklízení?-co jiného, než říct zrovna toto? S germánem jsme vyhodili střepy a já si nalila džus. Když ramallo odešel, chtěla jsem se germána zeptat, co to mělo být, ale rozhodla jsem se o tom zapomenout.
-máš něco v plánu? Na... teď-usmíval se a díval se mi do očí.
-ne,ne v plánu nic nemám-oplatila jsem mu úsměv a opřela se o linku.
-a chtěla by jsi jít se mnou na procházku?-přišel ke mě a nepřestával se smát
-no...dobře-usmál se a potom mi přiložil ruce na pas. Věděla jsem dobře, co bude následovat. Přitiskl se do mě a tím mě ještě víc přitlačil na linku. Cítila jsem horko a zároveň něco...já nevím... Teprve teď jsem si všimla, že germán je už dostatečně blízko na to, aby se jeho nos dotýkal mé tváře. Najednou...stalo se moc věcí. Ani se naše rty nepotkaly a germán odskočil. Nepochopila jsem ho a pak se podívala směrem ke dveřím, kde právě teď prošla violetta. Zastavila se a dívala se na nás.
-a vy dva jste tak vyděšení proč-řekla a já pocítila, jak mi rudnou tváře
-vyděšení? Zrovna jsem...e...říkal angie o jednom hororu no a...e...přišla jsi ty...-větší lež už ani není. Tak počkat, větší, nebo hloupější?
-horor? Vy dva se bavíte o hororech?-violetta té lži nevěřila tak, jako já.
-eh...nebylo to hlavní téma-řekl a via mávla rukou a napila se džusu
-angie? Můžeme jít?-zeptal se a já souhlasně kývla
-kampak?-vyhrkla via
-do parku?-zasmál se švagr
-vy máte rande?-zeptala se violetta a vypadalo to, že o to má zájem
-ne, jdeme se jen projít. Pokud chceš pojď s námi-konečně jsem se ozvala. Via se zašklebila a vypadalo to, že přemýšlí.
-možná vás doženu-zasmála se a odešla. Germán si vzal kabát stejně jako já a odešli jsme. Bloudili jsme ulicemi Buenos Aires a po chvíli jsme byli v parku. Na obloze byly spousty bouřkových mraků, ale vzduch byl příjemně studený.
-až na to počasí je tady krásně-řekl a potáhl mě za sebou. Nevím kam jsme šli.
-máš jako vždy pravdu-odpověděla jsem a dívala se po okolí. Všude kolem nás byly kameny a po levé straně malá skála. Pod ní se rozprostíralo jezero a před břehem stála lavička.
-sem chodím, když nevím, jak dál-posadili jsme se na lavičku a dívali se na slunce, které se blížilo k obzoru.
-a teď?-podíval se na mě a pevně stískl mou dlaň
-abych pravdu řekl...sám se sebe ptám...a odpověď žádná-vzdechl a opřel se.
-a co by jsi dělal, kdyby tvůj život neměl šanci-zeptala jsem se ho a odpověď mě zaskočila
-mám přítele v rusku...zabil by mě. Kdyby můj život neměl violettu a tebe...skončil bych. -germán je tady díky violettě. Kdyby nebyla na světě při smrti marii tak...
-žertuješ?
-ne...nemohl bych tak žít
-bez violetty to chápu. Ale proč já..-vstal a potáhl mě sebou k jezeru. Zastavili jsme se na břehu. Podíval se na hladinu stejně jako já.
-co vidíš?-zeptal se mě
-nás dva-nemohla jsem pochopit co se děje
-a já vidím sebe a někoho, bez koho nelze žít-podívala jsem se na něj. Objala jsem ho a on mě bez váhání vtiskl v sebe. Zahřmělo, ale komu to vadilo? Nám ne... Po chvíli jeho ruce zabloudily na můj pas. Sundala jsem mu hlavu z ramene a podívala se mu do očí. Přiblížil svoje rty k mým a moje ruce zůstaly na jeho krku. Jeho nejisý oddech hladil moje rty a rozplýval se po tvářích. Pomalu zavřel oči a já až chvíli po něm. Najednou jsem ucítila příjemné horko na mých rtech. Jeho polibky byly něžné a pomalé. Tak moc po nich moje tělo toužilo. Cítila jsem s jakou vášní jsem mu je oplácela. Drtil mě v objetí a lehce jezdil svými rty po mých. Po chvíli mě dráždil svým jazykem a polibek se změnil (v ten francouzský ulala: D). Lehce povolil a odtáhl se. Celý zadýchaný se mi díval do očí a opřel si čelo o mé. Nepouštěl mě tak jako já jeho. Rozhlédla jsem se kolem. Všude bylo mokro. Pršelo. Podívala jsem se do očí germánovy. Můj dech se mírnil, ale ten jeho ani z daleka ne.
-už...je čas jít domů-pošeptal mi do ucha a políbil mě na krku. Od toho místa mým tělem projelo příjemné teplo a já se hlasitě nadechla. Můj dech se klepal...ne zimou. Germán mě pustil a podíval se mi do očí.
-co se děje...-zeptal se a hladil mě po tváři
-já....nevím-usmál se a pevně chytil mou dlaň.
-ale já vím-zasmál se a táhl mě sebou. Po cestě domů pršelo, takže jsme museli jít rychle. Pod domem se zastavil a opřel se o sloup.
-někdy bych si přál....mít klidný život...ale otec mě varoval před takovým životem. Peníze znamenají problémy. Můžu vlastnit co chci, ale čím úspěšnější budu, tím víc problémů... -vzdechl a mě nenapadlo nic lepšího než ho chytit za dlaně. Usmál se.
-ale jak vidím tak možná mám konečně štěstí-zasmál se a přiblížil se. Udělala jsem krok v zad.
-uvědomuješ si co a KDE děláš? Pojď domů-zasmála jsem se a germán se zatvářil jako kdyby snědl citrón.
-aspoň se usmívej-řekla jsem mu a vešla do domu. Olga nám vzala kabáty a já se šla převléct. Po chvilce jsem už seděla u sebe v pokoji a popíjela čaj. Potom někdo bez klepání vešel do pokoje. Byla to violetta.
-angie! Co jsi udělala s tátou!-vychrlila
-nic. Co je germánovy!-v mém hlase šla slyšet jistá starost.
-nic. Jen se usmívá a je milý-zasmála se mi-a proč se o něj tak bojíš?
-ne...jen že jsi sem tam vtrhla a..
-aha, no, neboj se. Je v pořádku-usmála se a sedla si vedle mě.
-angie? Co se tam mezi vámi stalo-nevím jestli se to chtěla vědět jen tak, nebo se vsadila ale...
-nic. Co by se mělo stát?
-angie...oba se tak divně smějete a...-přemýšlela-vy dva jste se tam líbali že? Ten úsměv znám!
-ne, nelíbali jsme se vio
-m..když to říkáš...mimochodem..jen kdyby ano.. tak mi to nějak naznač a nebudeme o tom mluvit. Vsadila jsem si na dnešek. Olga na včerejšek a ramallo na zítra.-začala jsem se smát. Po chvíli jsem zvedla palec a via začala štěstím skákat.
-jdu si pro peníze. Měj se angie!-zavolala a  vyběhla. Já jí ale nenaznačovala tohle...to je už jedno. Upravila jsem se a sešla dolů. Olga zrovna volala na večeři, kde už seděla violetta a brala si peníze od ramalla.
-neměla by jsi se vsázet s ramallem-zasmála jsem se a posadila se. Přišel úsměvavý švagr a díval se na mě. S úsměvem jsem se na něj dívala do doby, než přišla Jade. Pak jsem povečeřela a šla do svého pokoje.
-angie! Počkej..-zastavila jsem se a počkala na něj.
-musíme si promluvit-bylo mi to jasné.
-teď? Raději bych až zítra..prosím-souhlasně se usmál a odešel. Po koupeli jsem se převlékla a šla spát....




***********************
Trochu jste si počkali že? Ale žádný strach! No jo...byly koncerty, oslavy,  atd xD
†Anglia x Lena