-ale federico, co se děje?-fede si rukou prohrábl vlasy a upřeně se na mě díval.
-nevím co se tady děje, ale už po druhé jsem tady viděl obcházet nějaké muže. Nevím, jestli vám to pomůže, ale vždy pozorují dům- je možné, že by si moje matka najala špehy? Je schopná všeho a já za každou cenu musím ochránit svou rodinu.
-děkuji fede...tady máš kreditní kartu-sáhl jsem do kapsy pro peněženku a vytáhl z ní zelenou kartu- napíšu ti PIN. Můžeš vyčerpat všechny peníze...pronajmi si byt a kdyby cokoli tak mi zavolej.-vzal jsem papír a tužku a napsal federicovy pin
-jsem vám vděčný, děkuji moc..-usmál jsem se a šel k bratrovy, který odcházel
-máš převezené věci v LA?
-ano, mám
-tak si přivez kufry sem a jedeme-michael oněměl. Kývl a rychle vyšel z domu. Prošel jsem okolo federica a rychle přišel do pokoje. Už klidně a pomalu jsem se posadil vedle angie a zatřásl s ní.
-angie...-šeptal jsem jí a po chvíli se dotkla dlaní mě tváře. Zamručela a ospale se na mě dívala.
-angie máme problém-posadila se a čekala na pokračování
-musíme co nejrychleji odletět. Sledují nás-angie změnila výraz a vstala.
-ale je večeře, tak pojď-kývla a společně jsme sešli jako poslední na večeři.
-ramallo?-oslovil jsem ho-sežeň letenky do Los Angeles...nejrychlejší.-vstal od večeře a odešel.
-jak to? Nestihnu se rozloučit s přáteli a ani jim nic říct!-vyhrkla dcera a odešla.
-a co mám dělat? Říkal jsem, že to příjde kdykoli...-olga a angie kývly a dál večeřely. Dojedl jsem a odnesl talíř. Ještě jsem snesl zavazadla a informoval Jacoba. Ještě před tím jsem ale zavolal Rodrigovy, který poděkoval, ale zdál se mi vystresovaný. Vyčerpaně jsem se posadil na gauč a vzdechl. Mezi tím violetta snesla zavazadla a šla na zahradu. Nemohl jsem být dál v tom zmatku a vyšel jsem na balkón, kde moje angie pozorovala oblohu. Dotkl jsem se jejích zad a ona se otočila.
-co ty tady..-pošeptal jsem a díval se na ni
-tady je klid. Snažím se urovnat své city, ale nejde to.
-v tuto chvíli je lepší nechat city plynout. Je zbytečné se o něco snažit, když je všude okolo stres. -stískla rty a odvrátila zrak
-co se děje
-co když zemřeme při cestě do L.A?-zasmál jsem se a objal ji
-v pořádku...není čeho se bát-stáli jsme v objetí ještě chvíli, ale byl čas opustit vilu. Naložili jsme zavazadla a odjeli na letiště, kde čekal Jacob. Dal jsem mu klíče od domu a auta. Když odjel, posadil jsem k rodině a čekal na letadlo. Mohly to být moje poslední chvíle s angie a violettou, proto jsem je obě objal v pase a v mlčení seděl. Violetta mi jezdila prsty po dlani a přemýšlela. Angie mě hladila po hrudi a opírala si hlavu o mé rameno.
-Je čas-pošeptal jsem a vstal. Objímal jsem se s violettou, ale když se šla rozloučit s ostatními, bezeslova jsem objal angie.
-nechci tě stratit-pošeptala a zhluboka se nadechla
-nestratíš...pokud já nestratím tebe-něco ve mě mi říkalo, abych jí vyznal city, ale kdyby se cokoli stalo, trápila by se.
-musíme jít-řekl mi ramallo
-sbohem angie-pošeptal jsem a políbil ji na tvář.
-dej s tím pokoj-řekla otráveně a políbila mě. Po chvíli se odtáhla a já se usmál
-e...-snažil jsem se něco říct
-už musíš jít-řekla a já kývl a odešel. Šel jsem mezi ramallem a michaelem.
-to jste nečekal, že?-zachichtal se ramallo
-nečekal-přiznal jsem a nastoupil do letadla. Posadil jsem se k oknu a vedle mě si sedl michael.
-co bude dál-zeptal se mě
-jak to myslíš
-v následujících dnech. Já budu pracovat pořád stejně, ty také. Tvoji zaměstnanci letí s námi a angie a violetta se projdou po L.A....
-Když to víš, tak proč se ptáš-zasmál jsem se a zavřel oči.
-germáne! Dělej...musíme vystoupit-probudil mě hlas michaela. Protřel jsem si oči a vyšel z letadla. Na letišti jsme si vyzvedli kufry a zavolali taxi. Před letištěm jsme dlouho čekali, než přijel. Naložili jsme zavazadla a posadili se(nutno podotknout, že jsme jeli větším taxi). Zastavili jsme v místě, kde stála jediná vila.okolo ní se rozprostírala louka a les, které spojovala řeka za domem. Vila měla ohromné rozměry.
(Google v akci
:-D. Je to jen takový grafický návrh, ale doufám, že si to představíte)
Vyložili jsme, zavazadla a zaplatili taxikáři.
-Půjdu vypnout alarm, počkejte tady-řekl jsem a odemknul. Odložil jsem zavazadla a vešel do domu.
-běž pro pomoc!-řekl jsem a potom ucítil bolest v oblasti kolen. Spadl jsem a podíval se před sebe.
-Co tady děláte!-zařval jsem
-rodrigo nám volal a řekl kde budete...Takže michael utekl a germán a jeho služební přijeli do L.A. Nechám je žít,ale teď budou chvíli spát.
-nechte toho...matko-vstal jsem a odhodil ji od sebe.
-víš synku..je mnoho věcí co nevíš. Já tady nejsem sama-najednou jsem pocítil bolest hlavy a všude okolo se rozletěly střepy.
-jackie...-vyšeptal jsem a spadl na podlahu. Vše se rozmazalo a potom jsem stratil vědomí.
Angeles
(Tři hodiny později)
Byli jsme v polovině cesty do Los Angeles a violetta konečně usnula. Dlouhou dobu jsem poslouchala její mluvení ze spánku.
-angie?-řekla a já se otočila. Už nespala, jen se na mě dívala.
-ano vio?
-co když se něco stane. Mám hrozný strach...
-nemusíš se ničeho bát. Nic se nestane
-a jsi si jistá?- nebyla jsem si jistá. Něco ve vnitř mi říkalo, že se něco děje, ale nevěděla jsem co.
-ano..jistě-řekla jsem nepřesvědčivě. Violetta zamručela a dívala se z okýnka. Vzdechla jsem a usnula.
-Angie! Vystupujeme!-otevřela jsem oči a kývla. Vystopily jsme a vzaly si zavazadla. Vyšly jsme z letiště a uviděly viděšeného michaela.
-co je..-řekla violetta a políbila přítele.
-já..já nevím
-michaeli klid-řekla jsem a on se chvíli uklidňoval.
-rodrigo nám lhal, jel v celé akci s matkou a jackie! Germán vypnul alarm a my vešli, ale potom jsem je uviděl a on mě vyhodil z domu, abych přivedl pomoc. Zavolal jsem policii a...a..nevím! Jsem tady! Musíme jet do villy.
-co!?-zakřičely jsme a michael zastavil taxi. Naložil kufry a já uklidňovala viu. Nastoupili jsme do auta a po hodině přijeli k domu. Zaplatila jsem a společně jsme vyložili zavazadla. Bohužel jsme stáli daleko od domu, protože byl obklíčený, ale pohotovost byla na místě. Přišel k nám policista, kterému jsme museli vysvětlit celou historii a ten nás pustil dál. Olga a ramallo zrovna nastoupili do sanitky a zdravotníci vynášeli nosítka se zapnutými těly. Když jsem si uvědomila jeden fakt, podlomily se mi nohy, ale michael mě chytil a postavil. Moje tělo zaplavil stres a strach.
-kolik jich..zůstalo...v domě-zeptala jsem se michaela
-pět...-veškeré naděje zmizely. Olga, ramallo, germán a dvě útočnice..olga a ramallo odjeli. Mrtvé těla byli tři......
***********************************
†Anglia x Lena
Konec série? Možná...
Žádné komentáře:
Okomentovat