-germáne...germáne vstávej...musíš zapít ty léky-probudil mě hlas angie. Schválně jsem nedával znát, že jsem vzhůru. Políbila mě na tváři a mým tělem se rozplynulo horko. Cítil jsem, že se mi začervenaly tváře a nějaká záhadná síla mě donutila otevřít oči a položit svou dlaň na její andělskou tvář. Na chvíli zatajila dech, ale po chvilce se usmála a podala mi tabletky a vodu.
-děkuji-vyšeptal jsem a posadil se, abych je mohl zapít. Už mi bylo lépe, ale pořád jsem se cítil moc slabý. Angie mi vzala skleničku a odložila ji na noční stolek. Usmála se na mě a podívala se na hodinky.
-už budu muset vstát-řekla a posadila se.
-už?-zeptal jsem se smutně a podíval se jí do očí.
-ale zítra zůstanu déle. Řeknu olgítě, aby ti přinesla léky..ale ty budeš asi chtít léky od ramallka že?-začala se smát. Proboha...to jsem měl líbat olgu? Kdybych políbil angie, bylo by všechno špatně. Kdyby olgu...aspoň měsíc bych musel klečet na kolenou a omlouvat se jí. Ramallo to vzal ještě dobře, ale pro mě to byl šok.
-a co jsem měl dělat? Líbat tebe a nebo olgu?-opřel jsem se o polštáře a díval se jí do očí. Pokrčila rameny a zamyslela se.
-co se děje-neodpovídala.. asi je tak moc ponořená ve vlastních myšlenkách, že mě nevnímá. Klekl jsem si před ni tak, že její nohy byly mezi mými a ruce jsem si opřel vedle jejího údu. Můj obličej byl jen kousek před jejím. Díval jsem se jí do očí a pak se usmál. Angie se zarazila a potom se na mě dívala. Usmála se a trochu znervózněla. Pak vydechla a položila mi dlaň na tvář.
-germáne já...-nedokončila větu, protože mi někdo bez klepání vešel do pokoje. Otočil jsem se a uviděl překvapenou violettu. Lehl jsem si a dopadl na angie. Rukou jsem jí omylem zatlačil na ono místo a angie tiše zasténala a polekaně se na mě podívala.
-promiň,promiň,promiň, já..eh..moc se omlouvám-začal jsem se omlouvat a violetta propukla v hlasitý smích.
-eeh..to je...nehoda-řekla angie a poslední slovo řekla sarkasticky.
-angie vstávej pokud ti to táta dovolí-začala se smát violetta a přišla k angie.
-ne..to..není tak..jak to vypadá!-vykřikl jsem a posadil se.
-aha...jasně-zasmála se a angie vstala.
-vio, my jsme nikdy nic nedělali chápeš to? Jen jsi přišla v situaci, která ať vypadala jak chtěla, tak rozhodně taková nebyla-řekla klidně a via se zašklebila.
-aha jasně vy dva jste nikdy nedělali...
-ne!-přerušila ji angie a violetta se na ni nechápavě podívala.
-to ti mám věřit?-zasmála se a opřela se o postel
-ano, protože já ještě nikdy-potom se zarazila. Violetta se na ni překvapeně podívala. Něco mi uniklo? Violetta pootevřela pusu a angie si sedla.
-já vím, nevěř mi, ale taková je pravda, nebudu tady probírat, jaké věci dělám a jaké ne ale...-violetta se usmála a šla ke dveřím
-jsi můj vzor angie!-usmála se na ni a odešla. O čem celou dobu mluvily? Angie se na mě zmučeně podívala.
-o čem jste mluvily protože já nechápu.-angie se zatvářila, jako kdyby mluvila s imbecilem.
-řeknu ti to potom, teď už vážně musím jít-řekla, políbila mě na tvář a odešla. Co tím vším myslela...pokrčil jsem rameny a lenivě vstal. Po každodení raní hygieně jsem se převlékl a sešel na snídani. Posadil jsem se na své místo a podíval jse na ostatní. Chyběla jen violetta. Chtěl jsem říct dobré ráno, ale místo toho jsem si zílv a se mnou i moje blondýnka. Olga po nás vrhla ten její pohled a ušklíbla se.
-copak olgo-zeptal jsem se jí a ona se usmála.
-niiiic...jenom jste dnes měli asi krátkou noc že?-zaskočilo mi sousto toastu.
-olgo!-okřikl jsem ji-pro tvou informaci tak krátkou noc jsem neměl už skoro dvanáct let..-řekl jsem jí a ona se zarazila
-a Jade?
-co s ní...proč asi měla milence olgo-olga kývla hlavou a podívala se na angie
-angeles! Když jsme u tohoto tématu, jak jsi na tom ty?-začal jsem se zajímat. Podíval jsem se na zaraženou angie, která vzdechla a podívala se na olgu.
-olgo...já..nikdy v životě...-angie nikdy..tak o tom ráno mluvila s violettou! Já jsem ale debil, už tolikrát jsem jí málem uškodil. Vstal jsem od stolu a podíval se angie do očí
-promiň...angie promiň, já se ti omlouvám-řekl jsem a odešel do kabinetu. Tiše jsem zavřel dveře a posadil se ke stolu. Jak jsem mohl...jak jsem...už tolikrát mi to dala jasně najevo a já? Nic...Po pár minutách přišel ramallo a my jsme začali pracovat.
-proč jste měl takovou reakci germáne, všechny nás to zarazilo, ale hrubý jste být nemusel...
-já nebyl hrubý...málem jsem se rozplakal z vlastní blbosti ramallo. Už tolikrát jsem angie...a ona mi to naznačovala...a já to ignoroval-práskl jsem hlavou o stůl. Nadzvedl jsem pohled na ramalla, který na mě zíral.
-co máte s angie?
-nic..teda ne tak docela...je to komplikované...všechno je moc komplikované
-sami si všechno komplikujete!-řekl a odešel. Šel jsem rovnou za olgou a vzal si od ní léky. Zapil jsem je a šel spát. Lehl jsem si a položil svou hlavu na polštář, který voňel po parfému angie. Spokojeně jsem usnul a měl divoký sen, ve kterém jsem s angie...(měli jsme ho napsaný, ale bylo to moc ee..detailní nebo..jak to nazvat..lena mi to doporučila poslat na nějakou takovou stránku...eh :-D). Ale nespal jsem dlouho, protože mě ze snu vytrhla dcera.
-hej tati...dnes tě budu obsluhovat místo angie, musela zůstat déle v práci a vrátí se okolo osmé -škoda...
-a víš, jaké léky mi přinést?
-angie mi to opakovale celé dopoledne-řekla a odešla. Po chvíli se ale vrátila a dala mi tabletky a sklenici vody. Zapil jsem ji a vrátil jí ji.
-pokud budeš něco potřebovat, zavolej mě ano?-usmála se a já kývl hlavou. Violetta odešla a já zase usnul. Tentokrát byl sen živější a probudilo mě až hlazení po tváři. Zadýchaný jsem otevřel oči a rychle se posadil. Vedle mě seděla angie. Opřel jsem se a strhnul ze sebe košili. Vyděšeně se na mě dívala.
-neboj se...bylo mi jen...horko-řekl jsem zadýchaně a ona se zasmála.
-germáne..e..já ..chtěla bych vědět proč jsi tak podivně reagoval.-nervózně si pohrávala s rukou a pak se na mě podívala.
-protože jsem na tebe často tlačil. Nevěděl jsem to a litoval jsem.. promiň mi-usmála se a vzdechla
-nic se nestalo-řekla a sklopila zrak
-heeej...co se děje angie-pošeptal jsem jí a objal ji. Nejstě moje objetí opětovala a potom se pustila.
-je to zvláštní...nikdy jsem....a při tom..no já nevím-řekla a dívala se na mě
-co je na tom divného. Dáváš si pozor a jsi rozumná. Za to se stydíš? Já jsem byl ve tvém věku otcem-řekl jsem a ona se usmála
-angie? Mám otázku...
-tak do toho
-máš pro mě slabost?-zeptal jsem se jí a ona se zarazila. Položila mi dlaň na nahou hruď a nadechla se
-germáne..já-potom někdo zaklepal a angie si sedla o kousek dál a já se rychle přikryl.
-ano?-zavolal jsem a do pokoje vešel ramallo. Usmál se a přišel ke mě.
-germáne, dole čeká doktor, mám ho zavolat sem?-kývl jsem a ramallo odešel. Angie mi podala košili a já si ji rychle obléknul. Do pokoje vešel doktor a angie vyšla. Po pár minutách se doktor usmál a podal mi krabičku s léky.
-od teď si dáte jednu tabletku ráno a jednu večer, žádné jiné léky nejsou potřeba.
-dobře, ještě jednou děkuji-rozloučil jsem se s doktorem a chvíli po něm vešla angie a posadila se vedle mě.
-jak to vypadá-zeptala se a já se usmál.
-už budu muset jíst jen ty tabletky na stolku-angie se podívala a usmála se.
-ale..nedala jsi mi odpověď-angie se na mě podívala a odvrátila zrak
-proč myslíš že...bych pro tebe měla mít slabost? Záleží mi na tobě a v poslední době jsem zmatená a těžko říct-takže naději mám.
-mm... v tom případě počkám-usmál jsem se a ona pokývala hlavou.
-už půjdu spát-řekla a chtěla odejít, ale chytil jsem ji a stáhl k sobě.
-pokud si dobře pamatuju tak spíš se mnou-pošeptal jsem jí a ona se zasmála.
-tak dobře, příjdu-pustil jsem ji a ona odešla. Mezi tím jsem se osprchoval a převlékl. Lehl jsem si a v tu chvíli vešla angie. Lehla si vedle mě a já ji objal v pase. Otočila se a její tvář byla blízko. Moc blízko. Usmál jsem se a druhou dlaní jsem ji hladil po tváři.
-em...germáne já...
-dobrou noc-chtěl jsem ji políbit na tváři, ale špatně jsem se pohnul a políbil ji na rty. Neodtáhla se a proto jsem podle využil situace a začal ji líbat. Angie mi opětovala polibky a pak jsem bezpečně přestal. Vtulila se ve mě a položila mi dlaň na tvář.
-dobrou noc-pošeptala a já zavřel oči. Moje ruce objímaly angie. Moje naděje se najednou zvětšily a já přetékal štěstím.
-VSTÁVAT! JE SKORO OBĚD!-rozlehlo se volání mojí dcery a já vydešeně otevřel oči. Angie naštěstí spala na druhé polovině postele a já se posadil a rychle zapil tabletku sklenicí vody.
-kolik že je?-vykřikl jsem a probudil angie.
-jedenáct odpoledne-řekla a já vstal a utíkal do koupelny. Když jsem si uvědomil, že je sobota, uklidnil jsem se. Klidně jsem přišel do pokoje a převlékl se. Když jsem byl hotový, rozlehlo se volání na oběd. Sešel jsem a posadil se na své místo. Při obědě jsem byl myšlenkami nikde. Nemyslel jsem na nic, jen jsem snědl oběd a šel pracovat. Najednou se ozval zvuk mého telefonu. Neznámé číslo...pokrčil jsem rameny a přijal hovor.
-Germán Castillo, kdo volá?
-dobrý den pane Castillo, nepodařilo se nám kontaktovat slečnu Angeles Carrarovou a proto voláme vám...máme špatné správy. Včera večer okolo desáté hodiny zemřela Angelika Saramego.-zastavilo se mi srdce a nevěděl jsem co říct.
-to...není možné-vyšeptal jsem
-ale ano. Bohužel, je mi líto ale...budete se s paní carrarovou muset za tři dny dostavit na radnici v buenos aires, kde vám bude přečtena její poslední vůle.-můj dech se zrychlil.
-dobře..já..naschledanou-vyšeptal jsem
-uvidíme se na radnici-řekl a ukončil hovor.
Opřel jsem se a věděl jediné....nastal čas, říct angie o smrti její matky
**************************************
Anglia x Lena
Čau, jsme zpět! Byla to katastrofa....
Jaká bude reakce angie?
Jak bude reagovat violetta?
Co bude s germangie?
Jak nás překvapí ramallo?
Vrátí se Jacob Weer?-ten zatykač :-D...máme ho rády, takže bude v každé sérii, jen mu dát obličej!
Žádné komentáře:
Okomentovat