Jednorázovka.....

Chtěly jsme vám vynahradit ten krátký  díl...snad se bude líbit..
-germáne! Musíte jí naslouchat! Co se vyřeší křikem?-vykřikla na mě angie. Zamyslel jsem se. Zase měla pravdu. Zastavil jsem se uprostřed schodiště. Stála vedle gauče a dívala se mi do očí. Pokýval jsem hlavou a podíval se do jejích smaragdový očí.
-děkuji..-řekl jsem a přišel ke dveřím pokoje své dcery. Lehce jsem zaklepal a čekal na odpověď. Nic...měl jsem strach.
-violetto? Jsi v pořádku? Prosím řekni něco..-nechtěl jsem jí ublížit. Co když se jí něco stane?
-odejdi. Chci být sama!-je v pořádku.
-violetto! Omlouvám se... nějak si neuvědomuji ,když si tak vyrostla.. nechci tě ztratit a občas to přeháním...promiň..- vzdechl jsem a odešel jsem do kabinetu. Ramallo se na mě pořád díval. Začíná to být nepříjemné...
-mohl by jsi toho nechat?- zeptal jsem se a neskrýval při tom svůj vztek. Přihmouřil oči a podal mi další smlouvy. Napadl mě skělý plán, jak se s violettou shodnout a donutit sebe samotného, abych ji nechal dospět.
-jenom , že... jsme s olgou mysleli...že...vaši dceru zabijete...ale..pak se objevila angie a vy jste změkl-měl pravdu, ale počkat...
- chápu co mi naznačuješ a tak to rozhodně nebylo! Angie měla pravdu..křikem se nic nevyřeší-podíval jsem se do jeho očí. Rozhodně mu v nich jiskřilo...kdo ví, nad čím přemýšlí..tráví moc času s olgou.
-já myslím, že angie se vám dostala pod tu váši zlou, nepropustnou masku...že ano?-měl pravdu. Angie byla jediná, která věděla, jaký opravdu jsem. Byli jsme si blízcí a nejen to, každou noc se mi o ní zdají samé "pěkné věci...".
- nemám nejmenší ponětí o tom, co mi to tady pravíš. Angie je...je moje švagrová a..-došli mi slova. Ramallo se na mě díval a mávnul rukou.
-už to bude skoro dva roky, co k nám přišla...a navíc...vidím, že s Jade nejste šťastný-copak mu řeknu, jaký je můj život? Pohrával si s propiskou a usmíval se, jako kdyby věděl, že na všechno přišel.
-ramallo, kdybych nebyl s Jade šťastný, proč bych si ji měl vzít? Angie mi jednou lhala a já ji chápu, zasloužil jsem si to! Já a Angeles...-představil jsem si blondýnku se smaragdovými oči, která je stále při mém boku. Usmál jsem se a pak si všiml ramalla. Skryl jsem úsměv a podepsal smlouvu. Podal jsem mu ji a uklízel papíry.
-jen se řekne její jméno a hned se smějete...láska..magická to věc..-podával mi složky a poklepával si prsty o stůl.
- nechci o takové hlouposti už nikdy mluvit.-řekl jsem bez tónu a vyšel. Uviděl jsem angie, jak seděla a vypadala na to, že se každou chvílí rozpláče. Stoupnul jsem si za ni a pohladil ji po vlasech. Trhla sebou a otočila se. Když mě uviděla, usmála se a sklopila zrak. Vzal jsem ji za ruku a postavil. Díval jsem se jí hluboko do očí.
-angie..co se stalo-řekl jsem něžně a pohladil ji po tváři. Lehce se začervenala, ale zase posmutněla. Stískla mi pevně obě dlaně a zhluboka se nadechla.
-je to hloupost...-řekla a chtěla odejít, ale stískl jsem jení dlaně
-není to hloupost. Vidím, že trpíš..-začal jsem pociťovat bolest. Bolest, která se stvořila z její bolesti.
-nechci o tom mluvit tady..-řekla a hned jsem ji potáhl za ruku nahoru ke schodům, ale místo toho, abychom šli do mého pokoje, byli jsme v jejím. Posadili jsme se na postel.
- zranila jsem někoho, na kom mi záleží. Pablo mi řekl...že mě..miluje..ale to, co ke mě cítí, jsem k němu přestala cítit už dávno. Nakonec jsme se pohádali a... -zlomil se jí hlas a začala vzlykat. Silně jsem ji do sebe přitiskl. Začala plakat..najednou jsem zapoměl na otravnou snoubenku, neshody s dcerou a nebo rady ramalla...byla tu jen ona.. Chtělo se mi plakat, když jsem ji viděl v slzách, ale na štěstí se brzy utěšila.
-děkuju-vyšeptala a vtiskla své rty v moji tvář. Usmál jsem se a dotkl se místa, které hořelo. Zachtala se, ale nepochopil jsem proč.
- červenáš se -zasmála se a najednou se teplo rozšířilo do celého těla. Přiložil jsem jí dlaň na tvář.
-když se směješ tak jsi hrozně sladká-řekl jsem a podíval se jí do očí. Začervenala se a já se zachichtal-jsi červenější než jahoda-řekl jsem jí a pozoroval ji. Odvrátila hlavu. Někdo zaklepal.
-vejdi-řekla angie a do ppkoje vešla violetta. Trochu zmateně zavřela dveře a dívala se na nás.
-vio...co se děje...-zeptala se angie
-přišla jsem si popovídat..-řekla a sedla si vedle švagrové
-vio...chtěl bych se zeptat jestli..by jsi nechtěla jet na pár dní...no... do toho domku v přírodě...jak jsi to nazvala-skočila mi okolo krku a svalila s sebou namě angie. Violetta jenom děkovala a mačkala na mě angie. Švagrová se podepřela rukou tak, aby se naše rty nepotkaly. Její tělo leželo na mém a přes její dotek mě přecházela husí kůže. Moc dlouho by to nevydržela, ale violka si všimla angie a pustila nás.
-ze šťestí málem zabila tetu-řekla jí angie a violetta se smála. Pořád jsem se nemohl pohnout...teplo se mi rozlelo po těle a zatvrdlo. Obě se na mě dívaly a pak jsem se pomalu posadil. Violetta se usmála a angie nevěděla co si má myslet.
-a může jet angie s námi tati?-její otázka mě překvapila. Usmál jsem se na angie.
-pokud bude skoro mrtvá angie chtít, může-violetta se zasmála a angie se shodla.
-odjedeme po obědě-řekl jsem a odešel se zbalit. Když jsem konečně všechno dokončil a chtěl si sednout, olga zavolala na oběd. Sešel jsem a sedl si na své místo. Na oběd bylo pečené kuře. Chtěl jsem si ho přisolit, ale ve chvíli, kdy jsem se natáhl pro solničku, dotknul jsem se i ruky angie, která si ji také vzala. Dívali jsme se a nakonec jsem ji pustil. Po obědě jsem odnesl svůj talíř a vrazil do někoho za dveřmi. Byla to švagrová, které spadla sklenička na podlahu a rozbila se. Angie začala za mé pomoci zbírat střepy a po chvilce jsem uslyšel zasyčení a po dlani angie se rozlela krev. Hned jsem všeho nechal a přistoupil k ní. Šel jsem s ní ke dřezu a nechal jí na ruku téct vodu. Vytáhl jsem střep a ovázal jí zranění.
-děkuji...-pošeptala a objala mě. Angie jsem poslal pro violettu a sám uklidil střepy. Naložil jsem kufry a odjeli jsme. Ramallo mě sice prosil, abych ho nenechával s olgou v jednon domě, ale měl šťestí, že je Jade ve SPA. Po cestě bylo ticho a když jsme přijeli, violetta odnášela kufry a já? Já odnesl do domku spící angie. Položil jsem ji do jejího pokoje a přinesl jí kufry. Následovně jsem odnesl svoje kufry a vybalil si. Violetta už pobíhala po zahradě a já si četl knihu. Vůbec mě nebavila, ale dostal jsem ji od otce. Napadla mě zajímavá věc...šel jsem k angie, která si právě četla knihu.
-ahoj angie...-řekl jsem klidně a ona se v odpovědi usmála, zamávala a poklepala na místo vedle sebe. Posadil jsem se a zjistil, že čte mou oblíbenou knihu.
-angie? Chtěl jsem se zeptat...jestli nemáš nějakou knihu na půjčení... mám tady jen jednu, ale bohužel je nudná.-podívala se na mě a založila si knihu. Chvilku se na mě jen dívala. Zasnil jsem se v jejích očích a mohl bych tak zůstat na vždy, ale někdo mi zamával před očima. Angie. Zasmála se mi.
-e.. promiň.. zamyslel jsem se..co jsi říkala?-trochu jsem se zastyděl. Usmála se a šla ke stolu.
-ptala jsem se tě, jaké knihy čteš...mám jen detektivní-její tón byl sladký a ničil mě víc, než kdy jindy. Snažil jsem se něco říct, ale nešlo to.
-nic jiného nečtu-usmál jsem se vzal si jednu knihu, co mi podala. Šifra mistra leonarda.
-děkuji..ta je ideální-neodpustil jsem si to a políbil ji na tváři. Nečekaně se začervenala a dívala se mi do očí. Uhla pohledem a já se přemáhal, abych ji nepolíbil.
-už to takhle nevydržím-pošeptal jsem jí a odstoupil jsem od ní. Nechápavě se na mě podívala. Usmál jsem se a odešel. Když jsem otevřel dveře, vpadla do pokoje violetta.
-copak se děje dcerko..-podívala se na mě a pak na angie, která byla duchem nepřítomná. Obešel jsem ji a vešel na zahradu. Četl jsem si knihu, ale po chvíli jsem ucítil sladký parfém. Sedla si vedle mě. Založil jsem knihu a odložil ji na stůl. Podíval jsem se jí do očí a opřel jsem se.
-co se stalo angie...-myslel jsem, že mi neodpoví, ale místo toho mi stískla obě dlaně a nadechla se.
-to mi pověz ty-nemohl jsem pochopit jak to myslí
-nechápu...mě se..-položila mi prst na ůsta.
-řekl jsi "už to takhle nevydržím". Co nevydržíš-naléhala a já jsem jí nebyl schopný odpovědět. Místo toho jsem vstal a odcházel k fontánce, ale doběhla mě a chytila za zápěstí. Otočil jsem se a díval se jí do očí.
-víš co nevydržím? Víš jak je těžké stát blízko tebe a...a...-odstoupila a nepochopeně se na mě dívala. Přišel jsem k ní a objal ji v pase. V mém těle se rozvinulo něco příjemného-a nepolíbit tě-vyšeptal jsem jí do obličeje a v tu chvíli mi dala obě dlaně na krk. I přes ten fakt, že jsem tušil, že nás pozoruje violetta, jsem ji políbil. Opětovala polibky, cítil jsem, jak moc po tom oba toužíme a když jsme konečně spolu.... Nemohl jsem přestat. Vášeň rostla a rozvíjela se do všech směrů a pak najednou byl čas skončit. Nevzdálil jsem se od ní, jen jsem lehce odtáhl své rty. Otevřeli jsme oči a její ůsměv mluvil za vše. Budeme spolu už navěky a nikdy se neopustíme.......


*************************
†Anglia
Snad se vám líbila: 3 večer se mi zdála: D