"-Od rána do večera myslíš jen na jedno
-ne tak úplně...myslím jen na jedno...myslím na tebe"
-A co myslíš, že tam bude-zeptala se a její prsty se na mém krku začaly pohybovat. Usmál jsem se a přiblížil jsem se k jejím rtům.
-Říkala jsem to Fede.. teď už jsi viděl jak se věci mají. Za chvíli si ti dva uvědomí co dělají, odskočí od sebe a angie zrudne a bude něco koktat. Táta začne s tím jeho "není to tak, jak to vypadá" a já zase něco prohodím. Potom se každý vydá jinou cestou-řekla a federico se zasmál. Pustil jsem angie a ona odstoupila a jak violetta popisovala se i stalo. Ale tentokrát se nikdo nikam nerozešel. Místo toho jsme všichni stáli na místě.
-angie?-podívala se na mě, ale odvrátila zrak.
-ano?-řekla a z jejího tónu vyplynula nervozita.
-Tak za prvé klid, jinak se psychycky zhroutíš a potom se zhroutím já a následovat může i violetta. Za druhé.. zavolám petrovy aby nám přijel pomoct s trezorem. Co ty na to?-angie se zamyslela.
-kdo je petr...a jaký trezor-zeptala se violetta. Angie se vyděšeně podívala a já nevěděl co teď.
-vio...tvoje babička odkázala angie nějaký trezor. -řekl jsem a rychle vzal angie za ruku.
-tati!-violetta mě chytla a podívala se mi do očí-kdo je Petr! Nechci slyšet lži-podíval jsem se na angie. Nadechla se a snažila se něco říct.
-petr je..-začal jsem a violetta obrátila svou pozornost na mě
-můj..-začala nejistě angie
-přítel?-zeptala se violetta a angie se zarazila.
-ne...petr je můj bratr...lépe řečeno dvojče-řekla nakonec.
-Cože! Angie! Proč jsi mi lhala i ty!-řekla a ..ne lépe řečeno vykřičela a chtěla odejít, ale já ji chytil.
-dozvěděli jsme se to dnes. Víš jaký je to pro všechny šok? Angie to nevěděla-řekl jsem a violetta se otočila k angie
-je to pravda?-zeptala se a angie kývla. Violetta ji objala a angie se usmívala.
-promiň angie já-začala violetta
-v pořádku. Vím že jsi to nevěděla
-nechci vás rušit, půjdu zavolat petrovy-řekl jsem a odešel do kuchyně. Olga pracovala, ale ignorovala mě. Vytáhl jsem telefon a kartičku s telefoním číslem petra. Vytočil jsem číslo a čekal.
-ano? U telefonu petr saramego-rozlehlo se
-zdravím, tady germán castillo. Chtěl jsem vědět, jestli by jsi mohl přijet pomoct s trezorem
-pokud chceš, přijedu hned
-tak dobře, číslo ulice a popisné domu je na té kartě. Přijeď jak nejrychleji to půjde
-hned jsem tam-řekl a zavěsil. Schoval jsem telefon a otočil se. Za mnou stála olga a podezřele se dívala.
-co se děje olgo-řekl jsem a ona se zarazila
-to mi povězte vy. Zvete si sem každý den někoho jiného a co potom? Jak se asi cítí violetta?
-olgo...nevím proč do toho cpete violettu a pokud se vám něco nezdá tak se už brzy všechno dozvíte-olga pokrčila rameny a pokračovala v práci
-zvete si sem samé mladé muže...nenapadlo vás, že můžete lehce přijít o angie? Je mladá a krásná a vy jste hrozně stydlivý a bojíte se jí říct své city!-vyvalila na mě
-olgo! Nic nechápete-řekl jsem a vrátil se do předpokoje. Stoupnul jsem si vedle federica a cítil na sobě pohled angie.
-petr přijede jak nejrychleji to půjde-řekl jsem klidně a najednou pocítil dlaň na zádech. Otočil jsem se a uviděl angie. Myslel jsem, že je to ona, protože je vždy tak něžná a její dotek je uklidňující
-copak?-zeptal jsem se jí-už jsem říkal že je vše v pořádku. Nebo ne?-angie zmizel výraz z tváře.
-myslím, že v tom trezoru není nic, co bych chtěla vidět-zamyslel jsem se...možná v tom trezoru není nic a nebo je v něm něco, co by nechtěl vidět nikdo.
-chápu...je to tvůj trezor. Pokud nechceš tak...-nakonec udělala moje gesto a položila mi prst na rty.
-raději ho otevřeme-řekla a usmála se. Její úsměv mě rozehřál a já rychlým pohybem přiložil svoje rty k jejímu uchu.
-ten sladký úsměv mi hrozně chyběl angie-pošeptal jsem jí a jemně ji políbil pod uchem. Zatajila dech a já se odtáhl a usmál se.
-nevím co jsi angie řekl, ale nechte si to na jindy-řekla violetta a zarazila mě.
-nic takového. Řekl jsem jen-najednou někdo zazvonil. Šel jsem ke dveřím a otevřel. Ve dveřích stál petr a usmál se. Pustil jsem ho do domu a zavedl k ostatním.
-zdravím, jmenuji se petr-usmál se a natáhl ruku k violettě a federicovy
-já jsem violetta a..vy budete bratr angie že?-petr souhlasně kývl.
-a já jsem federico. Na čas tady bydlím-podal mu ruku a usmál se.
-takže ty jsi violetta...mhm...takže to ty jsi ta moje neteř?-violetta se usmála a kývla. Petr vytáhl ze saka dlouhou úzkou krabičku kterou podal violettě.
-dárek... dlouho jsme se neviděli-violetta ji otevřela a za chvíli vytáhla zlatý náhrdelník.
-je překrásný-řekla mu a on jí ho zapnul na krku.
-to jsem rád-řekl a políbil ji na tvář. Violetta se začervenala a něco koktala.
-musím ještě dopsat skladbu..určitě se ještě vrátím-řekla a odešla. Angie mu naznačila aby zůstal a táhla mě do kuchyně.
-pokud se se mnou chceš líbat tak-najednou jsem si všiml olgy-nemusíme chodit do kuchyně-řekl jsem už tiše a angie se na mě podívala
-na to teď nemám náladu germáne-řekla a z jejího tónu jsem poznal jasné znepokojení.
-co se stalo, děsíš mě-řekl jsem a posadil se na židli.
-olgo..mohla by jsi nás tu nechat o samotě?-zeptala se a olga se na nás podezřele dívala a odešla.
-když ten trezor otevřeme...co když moje matka nastražila do vnitř nějakou past? Věděla, že i po její smrti budu s tebou a proto na mě měla vztek a tebe nenávidí.
-možná máš pravdu...a já vím, kdo nám pomůže-usmál jsem se a angie pokrčila obočí.
-a to je kdo?-zeptala se a já se klidně nadechl.
-Jacob Weer...pomohl nám už mnohokrát-angie se usmála a já si všiml, že je blízko. Stáhl jsem si ji na klín a ona mi položila ruce na krk. Objal jsem ji v pase a přiblížil svoje rty k jejím. Lépe se posadila, takže teď měla na každé straně jednu nohu. Nadechl jsem se a chtěl ji políbit, ale najednou někdo otevřel. Tiskl jsem na sebe angie, takže nemohla odskočit. Do kuchyně vešel Petr. Povolil jsem angie, která seskočila.
-eee...vy dva spolu něco máte?-zeptal se.
-ne..ne nic spolu nemáme-řekli jsme oba rychle a petr se zasmál.
-sakra...violetta vyhrála 50 euro....-řekl klidně a angie se zasmála
-co je k smíchu?-zeptal jsem se jí.
-violetta vydělává na mých slabých chvilkách-vstal jsem a vytáhl z kapsy telefon. Vytočil jsem číslo Jacoba Weera. Hned přijal hovor.
-zdravím, co se děje germáne
-jacobe...no...jak začít. Angelika nám odkázala nějaký trezor bez číselné kombinace a napadlo nás, že by v něm mohla být nějaká past. Nemohl by jsi pomoct?
-asi vás neměla příliš v lásce když tak pochybujete-řekl a já se zasmál.
-u angie je to 50%/50% a u mě? Nenáviděla mě.
-ah tak...v tom případě už jedu. Bydlím jen kousek od vás. Měj se-řekl a ukončil hovor. Vrátil jsem se do místnosti a všichni se na mě dívali.
-jacob bude hned tady.-řekl jsem a angie se usmála a petr pokrčil obočí.
-kdo je Jacob?-zeptal se
-policista...známý. Už mnohokrát nás zachránil
-mhm-řekl a odešel. Angie se nechápavě podívala.
-nemusíme chápat všechno...-pošeptal jsem jí a jemně ji políbil na tvář.
-asi máš pravdu-řekla a pohladila mě po tváři. Přiblížil jsem se k ní a angie se usmála. Cítil jsem její dech na mých rtech. Už nás dělil opravdu jen neskutečný kousek a angie pootevřela rty. Přimknul jsem oči a dotknul se rty těch angie, ale zbytečně. Položila mi ruce na hrudník a já se zaraženě podíval. Naznačila, abych se otočil. Ve dveřích stála olga s otevřenou pusou.
-olgo, nechte mě to vysvětlit to není tak jak to vypadá
-tak jak to je?-řekla a položila na stůl zeleninu.
-no..přece...angie do rtu kousl jedovatý had-řekl jsem a vzal angie s sebou pryč-promiň, nic lepšího mě nenapadlo-řekl jsem a angie se rozhlédla
-nikdo tu není-řekla a mě napadla jedna věc. Přitiskl jsem ji k sobě a chtěl políbit, ale někdo zazvonil. Otráveně jsem pustil angie
-to snad není možné-řekl jsem vztekle a otevřel. Ve dveřích stál Jacob a zrovna přišel Petr.
-jdeme-vyšli jsme ven a vyložili trezor. Jacob se na něj díval a potom si přinesl šroubovák. Oddělil od sejfu pár částí a nadzvedl horní stěnu.
-byla tam bomba-řekl a odjistil ji. Angelika chtěla zabít mě, nebo angie? Vytáhl ven trhavinu a odložil ji. V sejfu bylo pár dalších věcí. Jen nějaký balík a dopisy. Angie nejistě všechno vytáhla a dívala se na balík.
-v něm nic není..že ne-zeptala se a Jacob nožíkem nadzvedl poklop.
-ne, tenhle je čistý-řekl a podal ho mě.
-ten trezor odvezu dobře?-zeptal se a my kývli. Angie šla do domu a já zůstal s Petrem. Chytil mě za kravatu a přiškrtil.
-tak poslouchej Castillo.. pokud si budeš hrát s city mé sestry, kterou sice neznám, ale záleží mi na ní, protože jinou pokrevní rodinu už nemám, tak tě na místě zabiju rozumíš?-nemohl jsem se nadechnout.
-nic...nechápeš-vydusil jsem a on povolil.
-co nechápu. Myslíš že jsem blbec? Angie je mladá a krásná a ty jsi o deset let starší než ona. Pokud jsi to nepochopil, tak ti to řeknu takhle: Nehrej si s angie, protože pokud ti jde o to ji jen zatáhnout do postele, tak končíš-řekl a pustil mě
-nic jsi nepochopil. Já angie miluju a co mám dělat? Nemůžu, prostě nedokážu bez ní žít. Nikdy v životě bych jí neublížil a neudělal něco tak nechutného, jako udělat si z ní zábavu na jeden večer. Navíc, angie mi může věřit a říct cokoli. Ona je pro mě všechno a bez ní můj život nemá šanci. Čím dál tím víc ji potřebuju-řekl jsem mu a on otevřel pusu.
-nikdy jsem neslyšel něco takového...ty miluješ angie?-zeptal se mě
-nadevšechno-odpověděl jsem a petr se zamyslel
-m..omlouvlám se-řekl a podíval se na své nové auto.
-už musím jet, je přeci už sedm večer-rozloučil jsem se s petrem a šel do domu. Bez klepání jsem vešel do pokoje angie. Seděla zamyšlená u stolu. Stoupl jsem si za ni a políbil ji na šíji. Po těle angie prošla husí kůže a pomalu se otočila.
-vyděsil jsi mě-řekla a já se podíval na papír, který držela. Byl to dopis...od angeliky. Angie mi ho podala a já začal číst.
drahá angeles,
Pokud čteš tento dopis, jsem už nejspíš po smrti.
Pravděpodobně trhavina zabila budiž k ničemu Germána a nezničitelná kapsle uchovala dopisy.
Nemusíš se trápit, takových mužů bude...a zde nezáleží na lásce.
Nemohla jsem tě nechat s ním žít. Teď, když už je vše vyřešeno a violetta zdědila majetek, budeš se o ni muset starat ty.
Vezmi si Pabla a buď šťastná. A když už mluvíme o rodině, musím ti něco svěřit.
Máš ještě dva bratry. Petra a Diega. Petr je tvoje dvojče, ale Diego je nejstarší a narodil se před mariou.
Byla jsem tvému otci často nevěrná a chci tě varovat...nikdy to nedělej. Rozváděli jsme se a otec si vzal petra a já tebe. Nikdy jste se neměli potkat, alespoň za doby našich životů. Diego žije v L.A. a petr na druhé straně Buenos Aires. Je těžké se to dozvědět, ale nemusíš mít strach. Pokud existují ještě nějaké tajnosti, nedozvíš se o nich.
Pokud germán přežil, odejdi z jeho domu a už se tam nikdy nevracej
Angelika saramego
Proč by angelika chtěla něco takového? Odepřít vlastní dceři štěstí?
-germáne...-vyšeptala a otřela mi z tváře něco mokrého...slzu. Plakal jsem.
-proč pláčeš-šeptala, jako by se bála, že ji někdo uslyší.
-ze vzteku...co byla za člověka, že udělala tohle a co byla za člověka, že ti říká co máš dělat? Nejsi už malé děcko-vyšeptal jsem a angie se opřela o židli.
-sama nevím co teď-vyšeptala a vzdechla. Položil jsem dopis na stůl a bez váhání ji objal. Po chvíli jsem ji pustil a díval se jí hluboko do očí.
-poslouchej své srdce..to udělej-pohladil jsem ji po tváři a vyšel z jejího pokoje. Vztek rostl... jak to mohla angelika udělat. Chtěla mě zabít, violettu nechat na krku angie a... do někoho jsem vrazil. Postavil jsem se a uviděl sedět violettu na zemi. Pomohl jsem jí vstát.
-tati? Už víte, co vám babička odkázala?-vztekle jsem se nadechl a sešel dolů. Všichni se mě zeptali na to samé.
-VEČEŘE!-zařvala olga a já se posadil na své místo. Ostatní hned přišli. Angie se na tváři střídalo několik pocitů.
-tati...co bylo v tom trezoru-zeptala se a angie se otočila na mou stranu.
-potřebudeš to vědět?-zeptal jsem se otrávevě.
-proč bych to nesměla vědět-zeptala se a vytočila mě. To všechno ve mě vybuchlo. Nadechl jsem se a chtěl jí všechno říct, ale angie vstala, strčila mi do úst jídlo a táhla mě od stolu. Zavřeli jsme se v kabinetě.
-nemůžeš jí to říct!-skoro křičela
-to jí chceš zase lhát?!
-tak dobře! Řekni jí to! Jeden den příjde o babičku a druhý den se dozví, jaká její babička byla! Udělej to!-měla pravdu..
-tak jí to řekneme později-řekl jsem klidně a angie se usmála
-omlouvám se za to křičení ale..-začala a já se zasmál.
-nemůžeš se zlobit na někoho, bez koho je tvůj život bez barev a bez hudby-řekl jsem a angie se nadechla, aby něco řekla, ale do místnosti vešel ramallo.
-Violetto?! Vypadá to, že jsi zase vyhrála!-řekl a zavřel. Angie se zašklebila a vyšla. Šel jsem s ní zpět ke stolu a povečeřel. Po večeři jsem zamyšleně seděl na gauči. Angie má dva bratry...už nezná jen jednoho. Nejhorší je, že Rodrigo jede po angie a je jen o dva roky starší než ona. Michael...je starý 20 let. Jackie..moje nejstarší sestra má 40 let a matka 68let. Co budu dělat se životem? Nejmladší nejsem a angie může okamžitě stratit zájem. Ani nevím, jestli zájem má..a proč to nevím? Protože se moc bojím! Z mého přemýšlení mě vytrhl zvonek u dveří. Otráveně jsem vstal a otevřel. Stála tam nějaká žena.
-dobrý večer...já, jmenuji se Esmeralda(ano, ta Esmeralda). Porouchalo se mi auto a potřebovala bych si zavolat. Moc vás prosím-nějak jsem tu otravnou ženu nepochopil.
-dobrý večer...jmenuji se Germán Castillo. Pokud si potřebujete zavolat tak pojďte dovnitř.-esmeralda vešla a já ji dovedl k telefonu. Zavolala si někomu a já jí dovolil počkat u nás. Nechtěl jsem být nezdvořilý a proto jsem si s ní dal kávu. Její řeči byly otravné. Konečně si pro ni někdo přijel. Otevřel jsem dveře a uviděl starší ženu. Esmeralda se s ní přivítala a starší žena odešla.
-nevím jak vám poděkovat!-řekla a já k ní natáhl ruku a ta žena ke mě přišla a chtěla mě líbat, ale já odstoupil pryč.
-bude lepší když odejdete a už se v životě nevrátíte!-řekl jsem a žena vyšla ze dveří. Zabouchnul jsem před ní a zamknul. Vyděšeně jsem se otočil a uviděl federica, který zíral s otevřenou pusou.
-umíte být dost hrubý-řekl a přišel ke mě
-jen na takové typy žen-fede se usmál-co tady děláš? Je pozdě
-šel jsem se napít, ale ty by jsi měl jít utěšit angie. Můj pokoj je vedle jejího no a..pláče-ani to nedořekl a já šel do pokoje angie. Měli jste vidět, co tu bylo napsané :D ale tím bychom předběhly děj. Wou. To bylo dost i na mě. Anglia. Vešel jsem, ale angie už ležela. Rozvítila lampičku a dívala se na mě.
-neplakala jsi?-zeptal jsem se a ona se nechápavě podívala a posadila se.
-ne...víš, znám jednoho dobrého psychologa pokud slyšíš hlasy-řekla a já se zašklebil.
-ne, děkuji, ale..-najednou jsem uslyšel vzlykání-hned příjdu-řekl jsem a zjistil, že pláče violetta. Zaklepal jsem a vešel.
-vio co se stalo-zeptal jsem se a ona se na mě podívala.
-nic-řekla a otírala si slzy
-takže mi to neřekneš?
-nechci o tom s tebou mluvit-řekla nepříjemným tónem.
-a s angie?-zeptal jsem se a ona kývla. Vyšel jsem a potichu vešel do pokoje angie. Posadil jsem se vedle ní a políbil ji na tvář. Otevřela oči a nechápavě se dívala.
-někdo tě potřebuje-pošeptal jsem a ona pokrčila obočí
-tak si teda lehni-řekla stejným tónem a já se zasmál
-hádej dál...violetta pláče a bude mluvit jen s milovanou tetou-řekl jsem a angie vstala a šla k violettě. To byla rychlost-napadlo mě a chytře jsem si počkal za dveřmi na angie. Po pár minutách vešla do pokoje a já ji chytil jednou rukou v pase a druhou jsem jí držel nohy. Polekala se, ale hned po tom se mě chytila.
-tady nahoře je hezky-řekla a já ji položil na zem.
-teď tě potřebuju já-řekl jsem a šel s angie do mé ložnice. Lehli jsme si a já položil ucho k jejímu srdci.
-angie?-zeptal jsem se a ona zamručela a hladila mě po vlasech.
-co ti řekla violetta?-skoro jsem šeptal
-rozešla se s leonem. Nerozumněli si
-už chápu, proč mi o tom nechtěla říct-angie vzdechla a já se ještě víc vytiskl do ní.
-dostanu něco malého na dobrou noc?-zeptal jsem se a nadzvedl hlavu. Angie se na mě podívala, ale nakonec mě krátce políbila. Spokojeně jsem zamručel a položil se nad její srdce. Pomalu jsem usínal za zvuku jejího klidného srdce.
-TATI!-rychle jsem otevřel oči a zvedl hlavu z angie. Violetta stála u postele i s Michaelem. Co tady dělá...
-dobré ráno..ale michaeli...co ty tu-usmál se a z hluboka nadechl.
-jen jsme ti přišli říct, že jdeme ven. Nevím, kdy se vrátím-řekla violetta za něj. Angie sladce spala a můj zrak se zastavil na ní.
-klidně běžte...bavte se-řekl jsem a když odešli tak jsem políbil angie. Otevřela oči a usmála se.
-dobré ráno-pošeptal jsem jí a ona se sladce usmála a něco pošeptala. Ale asi ji zarazilo co řekla a proto se na mě dívala.
-neslyšel jsem..
-říkala jsem jen dobré ráno
-jak to, že tě neprobudila violetta? Před minutou tady s Michaelem strašila
-s michaelem?-zeptala se, jako kdybych si dělal legraci
-je v tom problém? Šli se projít-angie kývla hlavou a posadila se.
-copak...už vstáváš?
-musím do studia, učím děti..pamatuješ?
-státní svátek, pamatuješ?-zasmáli jsme se a potom jsem si sedl a podíval se na hodiny.
-Neuhodneš, co se mi včera stalo-řekl jsem a hladil ji po stehnu. Podívala se na mě, jako by se ptala co.
-včera večer se nějaké otravné ženské porouchalo auto a zavolala si od nás odvoz a když konečně odcházela, chtěla mě líbat, ale zareagoval jsem moc...no..křičel jsem.-angie vzdechla.
-mohl jsi být milejší-řekla a já se na ni položil.
-budu o to milejší na tebe-vyšeptal jsem a ona se zasmála-co je k smíchu?
-od rána do večera myslíš jen na jedno
-ne tak úplně...myslím jen na jedno...myslím jen na tebe- do pokoje vpadl ramallo.
-na vaše románky není čas! Přišel rodrigo!
-Cože!-vykřikli jsme oba a já seběhl dolů po schodech, kde byl rodrigo.
-brácho..no páni, mohl jsi se aspoň obléknout. -pravda, byl jsem jen v boxerkách.
-co se stalo rodrigo-řekl jsem a rodrigo zmlknul-k sakru rodrigo!
-drž hubu. Nechápeš to!-posadil jsem se na opěradlo gauče a nechápavě ho pozoroval
-co se děje...-řekl jsem a rodrigo se zamyslel.
-RODRIGO!-zařval jsem a dolů seběhla už hotová angie.
-germáne! Uklidni se. Vztekem a násilím se nic nevyřeší, bude to ještě horší-kývl jsem a podíval se na rodriga
-matka a jackie nevědí o marii a violettě..takže ani o angie. Zjistili, že máš miliony miliard a rozhodly se k činu nejhoršímu. Chtějí ti udělat to, co udělaly otci. Ale být tebou tak se bojím toho, co s tebou zamýšlí sestřička. Má muže a děti.. to ano, ale nedostává pravidelné potěšení. Takže pokud nechceš přijít o život a o em..čest, tak ti radím, vypadni z Buenos Aires. Není to past, protože po mě jdou taky. Mám vlastní firmu a jsem milionář, takže jsem na řadě. Ale pokud tě zabijí, tvůj majetek skončí u tvé dcery a kdo bude zodpovědný za violettu? Jediná známá rodina a to je angie! Matka a sestra si myslí, že tě zabijí a majetem dostanou ony. Brácho uteč...uteč z Buenos Aires tak, jako já a Jade. Zabal všechno a nenech tady známku toho, že by jsi tu kdy byl. Jackie a matka sem přiletí za dva týdny. Už musím jet, stěhuju se do Dubaje..ale hned jak se ty dvě vrátí, vracím se do Buenos Aires. Udělej to stejně a nezapomeň..ani jeden důkaz toho, že by jsi tady kdy byl-řekl a bez zbytečných slov odešel. Spadl jsem z opěradla na podlahu a schoval obličej v dlaních. Pocítil jsem teplou dlaň na mojí a proto jsem nadzvedl obličej. Nademnou stála angie a za ní na schodišti ramallo.
-ramallo okamžitě pojď sem-ramallo poslechl.
-ramallo...pokud nechceš přidělávat problémy, zapomeň na to. Zapomeň a už nikdy jindy nevzpomínej. Nesmíš to říct ani Olgítě a..a...nikomu!
-přísahám-řekl a odešel. Angie mi pomohla vstát. Objala mě a já přišel na to, že to objetí potřebuju.
-musíme jít-řekl jsem a vzal ji za ruku. Vyšli jsme z domu a zrovna uviděli michaela a violettu. Šli se zmrzlinou a o něčem mluvili.
-tati!-vyhrkla violetta
-co se děje?-zeptal jsem se a michael ukázal na mé tělo. Stojím před domem jen ve spodním prádle.
-sakra...angie mě vzala za ruku a táhla do domu-michaeli, musíme spolu mluvit-řekl jsem a šel s ní do domu.
-běž se obléct germáne, já počkán tady, domluveno?
-máme problém angie-pošeptal jsem jí-neumím se oblékat víš?-angie přihmouřila oči a položila mi dlaně na hruď. Usmála se a nadechla se.
-to se nedá nic dělat..a já vím, kdo ti s tím pomůže-řekla a já se usmál
-OLGO! GERMÁN POTŘEBUJE NUTNĚ POMOC!-zařvala a já vyvalil oči.
-to byla rána pod pás angie!-zavolal jsem a utíkal se obléknout. Oblékl jsem si černou plátěnou košili, černé ryfle které doplňoval kožený pásek a nezapomeňme na parfém. Seběhl jsem dolů a pozoroval angie. Neodtrhla ze mě oči. Usmál jsem se a políbil ji na tváři. Mezi tím jsem objal dceru a Michaela.
-co vy dva tak koukáte?-zeptal jsem se violetty a michaela
-nic..jen že...-michael začal
-co se děje. Pravdu tati-dokončila violetta a já udělal krok v zad. Vrazil jsem do angie, kterou jsem chytil a postavil na nohy.
-řekni jim to-pošeptala angie a já pevně držel její dlaň a spletl naše prsty. Angie mi stískla ruku a já se nadechl.
-angie je těhotná?-začal michael a vytáhl bloček
-jste spolu? Jste zasnoubení? Máte datum svatby?-vychrlila violetta a vytáhla svůj malý černý blok a tužku.
-netýká se to našeho vztahu..-řekl jsem a oba schovali blok. Angie se zasmála a já se nechápavě podíval.
-vsadili si-pošeptala mi a já vzdechl.
-violetto, než se naštveš a budeš tvrdit, že jsem to naplánoval a chci ti jen ubližovat, nech si to prosím vysvětlit a věř, že je to jen dočasné-řekl jsem a violetta nejistě kývla.
-odlétáme do týdne do L.A
-Cože!-zakřičeli všichni tři.
-germáne, takových míst je a ty chceš do L.A?
-ano... ano přesně tam.
-tati ale proč!-zakřičela violetta
-chceš žít? Celá rodina prchá z Buenos Aires.-violetta a michael se zarazili.
-proč-vyšeptala
-vím že se ti tu líbí a jsi tu šťastná, ale věř mi...jen na čas. Jde o můj život..až mě dostanou tak jsi na řadě ty a angie. Potom rodrigo a následně michael.
-tati o co jde-řekla vyděšeně
-nemůžu..nemůžu ti to říct. Jednou se všechno dozvíš
-matka a jackie, že ano
-chtějí, aby byl náš osud stejný jako otcův-řekl jsem a on sklopil zrak.
-poletím také do L.A-řekl a violetta mu padla okolo krku. Zatočil s ní ve vzduchu a angie se podezřele podívala. Pokrčil jsem rameny a pustil dlaň angie. Místo toho jsem ji objal jednou rukou v pase a přiblížil rty k jejímu uchu.
-a ty jedeš s námi
-nemůžu
-správně, ty musíš. Zabije tě jestli tě tu najde chápeš?
-budu muset už teď všechno domluvit s pablem-řekla a já se zasmál
-s antoniem
-myslím že antonio to pochopí-řekla klidně a já se zasmál. Jen tak, bez důvodně. Angie mě políbila na tvář a odešla. Bylo mi horko a najednou, jako by vzplálo to místo. Přiložil jsem na něj prsty a usmál se.
-tělo hoří a úsměv sám roste..z hlavy ji nedostaneš ani ve snech a bez její přítomnosti je svět zbytečný...že germusi-začal michael
-nikdo si nevybírá, do koho se zamiluje-řekl jsem a otočil se, ale chytil mě.
-tak si to do budoucna pamatuj-řekl a já pokrčil obočí.
-dobře...-řekl jsem a hledal ramalla. Našel jsem ho v kuchyni s olgou.
-ramallo! Práce volá-řekl jsem mu a on pokrčil rameny a promluvil až v kabinetě.
-co se děje?-zeptal se
-moc věcí...pamatuješ na villu v L.A? Stěhujeme se.
-CO?!
***********************************
A to je jen začátek! Doufám, že to baví aspoň někoho :-D
Co bude s Federicem?
Kdo si vzpomíná na záhadný odhozený balík ze sejfu?
Jen pár otázek a tak málo odpovědí...
†Anglia x Lena
PS: JAK VIDÍTE, TAK JSME SE ROZHODLY DÁT VŠEM DÍLŮM PODTITULEK
-dobrý večer...já, jmenuji se Esmeralda(ano, ta Esmeralda). Porouchalo se mi auto a potřebovala bych si zavolat. Moc vás prosím-nějak jsem tu otravnou ženu nepochopil.
-dobrý večer...jmenuji se Germán Castillo. Pokud si potřebujete zavolat tak pojďte dovnitř.-esmeralda vešla a já ji dovedl k telefonu. Zavolala si někomu a já jí dovolil počkat u nás. Nechtěl jsem být nezdvořilý a proto jsem si s ní dal kávu. Její řeči byly otravné. Konečně si pro ni někdo přijel. Otevřel jsem dveře a uviděl starší ženu. Esmeralda se s ní přivítala a starší žena odešla.
-nevím jak vám poděkovat!-řekla a já k ní natáhl ruku a ta žena ke mě přišla a chtěla mě líbat, ale já odstoupil pryč.
-bude lepší když odejdete a už se v životě nevrátíte!-řekl jsem a žena vyšla ze dveří. Zabouchnul jsem před ní a zamknul. Vyděšeně jsem se otočil a uviděl federica, který zíral s otevřenou pusou.
-umíte být dost hrubý-řekl a přišel ke mě
-jen na takové typy žen-fede se usmál-co tady děláš? Je pozdě
-šel jsem se napít, ale ty by jsi měl jít utěšit angie. Můj pokoj je vedle jejího no a..pláče-ani to nedořekl a já šel do pokoje angie.
-neplakala jsi?-zeptal jsem se a ona se nechápavě podívala a posadila se.
-ne...víš, znám jednoho dobrého psychologa pokud slyšíš hlasy-řekla a já se zašklebil.
-ne, děkuji, ale..-najednou jsem uslyšel vzlykání-hned příjdu-řekl jsem a zjistil, že pláče violetta. Zaklepal jsem a vešel.
-vio co se stalo-zeptal jsem se a ona se na mě podívala.
-nic-řekla a otírala si slzy
-takže mi to neřekneš?
-nechci o tom s tebou mluvit-řekla nepříjemným tónem.
-a s angie?-zeptal jsem se a ona kývla. Vyšel jsem a potichu vešel do pokoje angie. Posadil jsem se vedle ní a políbil ji na tvář. Otevřela oči a nechápavě se dívala.
-někdo tě potřebuje-pošeptal jsem a ona pokrčila obočí
-tak si teda lehni-řekla stejným tónem a já se zasmál
-hádej dál...violetta pláče a bude mluvit jen s milovanou tetou-řekl jsem a angie vstala a šla k violettě. To byla rychlost-napadlo mě a chytře jsem si počkal za dveřmi na angie. Po pár minutách vešla do pokoje a já ji chytil jednou rukou v pase a druhou jsem jí držel nohy. Polekala se, ale hned po tom se mě chytila.
-tady nahoře je hezky-řekla a já ji položil na zem.
-teď tě potřebuju já-řekl jsem a šel s angie do mé ložnice. Lehli jsme si a já položil ucho k jejímu srdci.
-angie?-zeptal jsem se a ona zamručela a hladila mě po vlasech.
-co ti řekla violetta?-skoro jsem šeptal
-rozešla se s leonem. Nerozumněli si
-už chápu, proč mi o tom nechtěla říct-angie vzdechla a já se ještě víc vytiskl do ní.
-dostanu něco malého na dobrou noc?-zeptal jsem se a nadzvedl hlavu. Angie se na mě podívala, ale nakonec mě krátce políbila. Spokojeně jsem zamručel a položil se nad její srdce. Pomalu jsem usínal za zvuku jejího klidného srdce.
-TATI!-rychle jsem otevřel oči a zvedl hlavu z angie. Violetta stála u postele i s Michaelem. Co tady dělá...
-dobré ráno..ale michaeli...co ty tu-usmál se a z hluboka nadechl.
-jen jsme ti přišli říct, že jdeme ven. Nevím, kdy se vrátím-řekla violetta za něj. Angie sladce spala a můj zrak se zastavil na ní.
-klidně běžte...bavte se-řekl jsem a když odešli tak jsem políbil angie. Otevřela oči a usmála se.
-dobré ráno-pošeptal jsem jí a ona se sladce usmála a něco pošeptala. Ale asi ji zarazilo co řekla a proto se na mě dívala.
-neslyšel jsem..
-říkala jsem jen dobré ráno
-jak to, že tě neprobudila violetta? Před minutou tady s Michaelem strašila
-s michaelem?-zeptala se, jako kdybych si dělal legraci
-je v tom problém? Šli se projít-angie kývla hlavou a posadila se.
-copak...už vstáváš?
-musím do studia, učím děti..pamatuješ?
-státní svátek, pamatuješ?-zasmáli jsme se a potom jsem si sedl a podíval se na hodiny.
-Neuhodneš, co se mi včera stalo-řekl jsem a hladil ji po stehnu. Podívala se na mě, jako by se ptala co.
-včera večer se nějaké otravné ženské porouchalo auto a zavolala si od nás odvoz a když konečně odcházela, chtěla mě líbat, ale zareagoval jsem moc...no..křičel jsem.-angie vzdechla.
-mohl jsi být milejší-řekla a já se na ni položil.
-budu o to milejší na tebe-vyšeptal jsem a ona se zasmála-co je k smíchu?
-od rána do večera myslíš jen na jedno
-ne tak úplně...myslím jen na jedno...myslím jen na tebe- do pokoje vpadl ramallo.
-na vaše románky není čas! Přišel rodrigo!
-Cože!-vykřikli jsme oba a já seběhl dolů po schodech, kde byl rodrigo.
-brácho..no páni, mohl jsi se aspoň obléknout. -pravda, byl jsem jen v boxerkách.
-co se stalo rodrigo-řekl jsem a rodrigo zmlknul-k sakru rodrigo!
-drž hubu. Nechápeš to!-posadil jsem se na opěradlo gauče a nechápavě ho pozoroval
-co se děje...-řekl jsem a rodrigo se zamyslel.
-RODRIGO!-zařval jsem a dolů seběhla už hotová angie.
-germáne! Uklidni se. Vztekem a násilím se nic nevyřeší, bude to ještě horší-kývl jsem a podíval se na rodriga
-matka a jackie nevědí o marii a violettě..takže ani o angie. Zjistili, že máš miliony miliard a rozhodly se k činu nejhoršímu. Chtějí ti udělat to, co udělaly otci. Ale být tebou tak se bojím toho, co s tebou zamýšlí sestřička. Má muže a děti.. to ano, ale nedostává pravidelné potěšení. Takže pokud nechceš přijít o život a o em..čest, tak ti radím, vypadni z Buenos Aires. Není to past, protože po mě jdou taky. Mám vlastní firmu a jsem milionář, takže jsem na řadě. Ale pokud tě zabijí, tvůj majetek skončí u tvé dcery a kdo bude zodpovědný za violettu? Jediná známá rodina a to je angie! Matka a sestra si myslí, že tě zabijí a majetem dostanou ony. Brácho uteč...uteč z Buenos Aires tak, jako já a Jade. Zabal všechno a nenech tady známku toho, že by jsi tu kdy byl. Jackie a matka sem přiletí za dva týdny. Už musím jet, stěhuju se do Dubaje..ale hned jak se ty dvě vrátí, vracím se do Buenos Aires. Udělej to stejně a nezapomeň..ani jeden důkaz toho, že by jsi tady kdy byl-řekl a bez zbytečných slov odešel. Spadl jsem z opěradla na podlahu a schoval obličej v dlaních. Pocítil jsem teplou dlaň na mojí a proto jsem nadzvedl obličej. Nademnou stála angie a za ní na schodišti ramallo.
-ramallo okamžitě pojď sem-ramallo poslechl.
-ramallo...pokud nechceš přidělávat problémy, zapomeň na to. Zapomeň a už nikdy jindy nevzpomínej. Nesmíš to říct ani Olgítě a..a...nikomu!
-přísahám-řekl a odešel. Angie mi pomohla vstát. Objala mě a já přišel na to, že to objetí potřebuju.
-musíme jít-řekl jsem a vzal ji za ruku. Vyšli jsme z domu a zrovna uviděli michaela a violettu. Šli se zmrzlinou a o něčem mluvili.
-tati!-vyhrkla violetta
-co se děje?-zeptal jsem se a michael ukázal na mé tělo. Stojím před domem jen ve spodním prádle.
-sakra...angie mě vzala za ruku a táhla do domu-michaeli, musíme spolu mluvit-řekl jsem a šel s ní do domu.
-běž se obléct germáne, já počkán tady, domluveno?
-máme problém angie-pošeptal jsem jí-neumím se oblékat víš?-angie přihmouřila oči a položila mi dlaně na hruď. Usmála se a nadechla se.
-to se nedá nic dělat..a já vím, kdo ti s tím pomůže-řekla a já se usmál
-OLGO! GERMÁN POTŘEBUJE NUTNĚ POMOC!-zařvala a já vyvalil oči.
-to byla rána pod pás angie!-zavolal jsem a utíkal se obléknout. Oblékl jsem si černou plátěnou košili, černé ryfle které doplňoval kožený pásek a nezapomeňme na parfém. Seběhl jsem dolů a pozoroval angie. Neodtrhla ze mě oči. Usmál jsem se a políbil ji na tváři. Mezi tím jsem objal dceru a Michaela.
-co vy dva tak koukáte?-zeptal jsem se violetty a michaela
-nic..jen že...-michael začal
-co se děje. Pravdu tati-dokončila violetta a já udělal krok v zad. Vrazil jsem do angie, kterou jsem chytil a postavil na nohy.
-řekni jim to-pošeptala angie a já pevně držel její dlaň a spletl naše prsty. Angie mi stískla ruku a já se nadechl.
-angie je těhotná?-začal michael a vytáhl bloček
-jste spolu? Jste zasnoubení? Máte datum svatby?-vychrlila violetta a vytáhla svůj malý černý blok a tužku.
-netýká se to našeho vztahu..-řekl jsem a oba schovali blok. Angie se zasmála a já se nechápavě podíval.
-vsadili si-pošeptala mi a já vzdechl.
-violetto, než se naštveš a budeš tvrdit, že jsem to naplánoval a chci ti jen ubližovat, nech si to prosím vysvětlit a věř, že je to jen dočasné-řekl jsem a violetta nejistě kývla.
-odlétáme do týdne do L.A
-Cože!-zakřičeli všichni tři.
-germáne, takových míst je a ty chceš do L.A?
-ano... ano přesně tam.
-tati ale proč!-zakřičela violetta
-chceš žít? Celá rodina prchá z Buenos Aires.-violetta a michael se zarazili.
-proč-vyšeptala
-vím že se ti tu líbí a jsi tu šťastná, ale věř mi...jen na čas. Jde o můj život..až mě dostanou tak jsi na řadě ty a angie. Potom rodrigo a následně michael.
-tati o co jde-řekla vyděšeně
-nemůžu..nemůžu ti to říct. Jednou se všechno dozvíš
-matka a jackie, že ano
-chtějí, aby byl náš osud stejný jako otcův-řekl jsem a on sklopil zrak.
-poletím také do L.A-řekl a violetta mu padla okolo krku. Zatočil s ní ve vzduchu a angie se podezřele podívala. Pokrčil jsem rameny a pustil dlaň angie. Místo toho jsem ji objal jednou rukou v pase a přiblížil rty k jejímu uchu.
-a ty jedeš s námi
-nemůžu
-správně, ty musíš. Zabije tě jestli tě tu najde chápeš?
-budu muset už teď všechno domluvit s pablem-řekla a já se zasmál
-s antoniem
-myslím že antonio to pochopí-řekla klidně a já se zasmál. Jen tak, bez důvodně. Angie mě políbila na tvář a odešla. Bylo mi horko a najednou, jako by vzplálo to místo. Přiložil jsem na něj prsty a usmál se.
-tělo hoří a úsměv sám roste..z hlavy ji nedostaneš ani ve snech a bez její přítomnosti je svět zbytečný...že germusi-začal michael
-nikdo si nevybírá, do koho se zamiluje-řekl jsem a otočil se, ale chytil mě.
-tak si to do budoucna pamatuj-řekl a já pokrčil obočí.
-dobře...-řekl jsem a hledal ramalla. Našel jsem ho v kuchyni s olgou.
-ramallo! Práce volá-řekl jsem mu a on pokrčil rameny a promluvil až v kabinetě.
-co se děje?-zeptal se
-moc věcí...pamatuješ na villu v L.A? Stěhujeme se.
-CO?!
***********************************
A to je jen začátek! Doufám, že to baví aspoň někoho :-D
Co bude s Federicem?
Kdo si vzpomíná na záhadný odhozený balík ze sejfu?
Jen pár otázek a tak málo odpovědí...
†Anglia x Lena
PS: JAK VIDÍTE, TAK JSME SE ROZHODLY DÁT VŠEM DÍLŮM PODTITULEK
Žádné komentáře:
Okomentovat