-panenko angeles! Pomohla by jste mi?
-ano ale..proč vaříte vy a ne olga?-zeptala jsem se a olga nakoukla do kuchyně.
-protože je debil! -ramallo přiběhl k olgítě
-olgo já..
-žádné já! A osobní prostor ramallo!-pak odešla a já dostala další záchvat smíchu. Pak mě něčí ruce objaly v pase. Otočila jsem se a uviděla mého bruneta. Sladce se usmál a přibližoval své rty k mým. Odstrčila jsem ho. Přece je můj švagr. Nechápavě se na mě podíval. Opřel se o linku.
-nemůžeme...
-mm...-zasmál se a objal mě. Nemohla jsem mu odporovat a přátelské objetí se změnilo v romantické (
-jak to, že vždy, když už tě skoro přesvědčím, tak někdo příjde a všechno pokazí...-řekl a otočil se směrem ke dveřím, kde stáli violetta a tomás. Kdyby jen stáli a nelíbali se, tak by germán nekypěl zlostí. Violetta se na něj polekaně podívala.
-můžu vědět co tady děláš?!-zařval na ni
-tati! Nejsem už přece malé dítě!-obouřila se
-že ne? Tak proč se líbáš v kuchyni s tím klukem!-vážně? Tak ještě před pěti minutama chtěl polibek a teď? Violetta chtěla něco říct, ale já jsem protočila oči a přitáhla si ho za kravatu. Usmál se a v odpovědi jsem ho políbila. Opětoval mi polibky a přitiskl mě do sebe. Po chvíli jsem se od něj odsunula. Via a tomás zírali s otevřenou pusou. Podívala jsem se na rudého švagra.
-no,no,no,no,no! A kdo se tady teď líbá v kuchyni? Není to náhodou to sané, jako když se via líbá s tomásem? Musím říct, že polibek, se v tomto případě líbí oběma z dvojice no ne? Je to to samé, jako kdyby ti tady teď začala nadávat violetta!-podívala jsem se na švagra, který si rudý sedl na židli. Via propukla v hlasitý záchvat smíchu a tomás se na mě díval.
-e...děje se něco?-zeptala jsem se ho
-no...nejste náhodou její teta?
-oni mají moc komplikovaný vztah-řekla za mě via
-e...aha-usmál se tomás-tak v tom případě všechno chápu-usmál se a nevinně se na mě podíval
-ee...germáne?-podívala jsem se na rudého švagra
-všechno.. je..v..v..pořádku..-vykoktal
-ale...táta se ještě musí probrat z magického polibku jeho vysněné princezny-zasmála se via a teď jsem trochu zrudla. No..možná nejen trochu ale hodně.
-ale..angie! Někdo se červená!-vyhrkla via a germán se zachichtal-a ty se moc nesměj rajče! Budeme nahoře!-vyhrkla via a táhla tomáse k sobě do pokoje. Podívala jsem se na švagra. Chytil mě za zápěstí a potáhl mě sobě na klín. Rozklepal se mi dech. Všiml si toho. Zasmál se mi a najednou mu zkameněla tvář. Nepochopila jsem to.
-musíš mě provokovat?-vychrlila jsem naštvaně. Otočila jsem se a uviděla jade. Řezala mě na kusy pohledem. Seskočila jsem mu z klína a snažila se něco říct, ale marně.
-věděla jsem, že vy dva spolu něco tajíte!
-ale to je hloupost, co bych měla tajit s vlastním švagrem?-řekla jsem vyděšeně
-za to mi oba zaplatíte!-vyřvala a odběhla. Podívala jsem se na germána. Seděl jako smyslů zbavený. Dala jsem mu dlaň na líc. Podíval se na mě a šlo poznat, že ho situace s Jade trápí.
-dejme si čas. Hodně času...-řekla jsem a udělalo se mi těžko.
-dobře ale..-vstal a dal mi ruce kolem pasu- nic neslibuju...nemůžu ručit za své city?-řekl přes smutný ůsměv. Přiblížil své rty k mým. Chtěla jsem mu říct,aby to nedělal, ale ve chvíli, kdy jsem pootevřela ůsta, mě něžně políbil. Opětovala jsem mu polibky, protože byla možnost, že jeho rty dlouhou dobu nepocítím na svých. Přerušily nás kroky. Neměla jsem náladu se od něj vzdalovat, proto jsem ho objala a on mě silně vtiskl v sebe. Vzdechla jsem a odstoupila jsem od něj. Uviděli jsme olgu, jak na nás s otevřenou pusou zírá.
-olgo...není to tak, jak to vypadá-řekl zmučeně germán
-když to tak není, tak není...ale...co se stalo?-zeptala se a opřela se o lednici.
-nic se nestalo...jen tady někdo ničí náladu.-řekla jsem a odešla do pokoje. Prošla jsem ůkoly žáků. Když jsem skončila, sešla jsem dolů a nalila jsem si pomerančový džus. Zrovna okolo prošli tomás a violetta. Chytila jsem tomáse za ruku a podala mu obrousek. Měl na rtech violettinu rtěnku. Poděkoval a rychle se utřel. Když vyhazoval ubrousek, přišel švagr.
-už odcházíš Tomási? Nechceš zůstat na večeři?- zarazil mě...
-pokud vám to nebude vadit, zůstanu rád,děkuji-řekl vřele Tomás a s violettou šli do obývacího pokoje.
-pozval jsi ho sem jen pro to, aby jsi je měl na očích, že ano?
-ne, ne to ne.. vadí snad, že jsem pozval přítele mé dcery? Navíc tady má ještě kamarádky
-mimochodem..kde jsou?
-už na cestě, protože tady přespí ještě dnes, šli si domů pro...e..něco do toho studia-usmál se
-máš hrozně roztomilý ůsměv-řekla jsem mu, ale nevěděla jsem, že jsem to řekla nahlas. Usmál se a potáhl mě do obývacího pokoje, kde violetta a tomás hráli podemos(ai..ta píseň je ůžasná!). Dívali jsme se na sebe s ůsměvem do doby, než neskončila píseň a švagr si nevšiml jejich polibku. Chtěl něco říct, ale opět jsem ho políbila. Nevím na co jsem v tu chvíli myslela ale oba jsme chtěli víc. Rychle jsem se odtrhla a opřela o stěnu. Vyděšeně jsme se na sebe dívali. Via a tom se na sebe usmívali, tak doufám, že si nás nevšimli. Olga volala na večeři a všichni jsme si sedli ke stolu. Po chvíli přišli fran a cami a přidaly se. Po večeři tomás odešel (budeme mu říkat tom, tomás je dlouhé xD) a dívky šly spát. Umyla jsem se atd... a šla spát. Skoro jsem usla, ale ozvalo se klepání.
-ano?
Dveře se otevřely a v nich stál germán. Vešel, zavřel dveře a posadil se vedle mě.
-angie?
-co se stalo...
-potřebuji radu-řekl tiše a lehl si vedle mě. Trochu jsem znervózněla. Srdce mi rychle bušelo. Vzdechla jsem a zavřela oči.
-jakou radu?-můj "klidný tón" ho moc nepřesvědčil.
-co mám dělat s Jade? Zítra jsme předvoláni před soud a myslel jsem, že bych se mohl toho soudce zeptat na jeho rozhodnutí ohledně Jade.. no..nedává mi to smysl
-jade se snaží si tě získat. Nechápu proč má žít tady..něco v tom bude.
-jsi skvělá...a vždy dokážeš poradit..
-ale to nebyla rada
-možná ne..ale to stačí-objal mě v pase a přitiskl se do mě. Nechala jsem mu ruku v pase a opětovala obětí. Přitiskla jsem mu hlavu na hrudník a poslouchala jeho srdce. Po chvíli jsem usnula.
Druhého dne
Germán
Probudilo mě divné šumění. Otevřel jsem oči a uviděl všechny obyvatele domu a nepochopil jsem, o co jim jde. Vstal jsem a podíval se na ně.
-co se stalo...-zeptal jsem se nakonec
-e..vy dva..-pak mi všechno došlo
-ne, nic se nestalo. Pokud chceš vědět tak ani polibek-zasmál jsem se a odešel do svého pokoje. Převlékl jsem se a umyl atd..u snídaně už všichni seděli a jedli.
-dobré ráno -usmál jsem se na všechny
-dobré ráno-pozdravili všichni jiným tónem. Posnídal jsem a odnášel svůj talíř. V kuchyni byla jen má pěkná švagrová. Pohladil jsem ji po vlasech. Otočila se a když mě uviděla, v očích jí zase jiskřilo a na obličeji se jí vyčaroval ten nejsladčí ůsměv na světě.
-moc ti to sluší angie
-děkuji, ty dnes zase vypadáš hrozně sladce-usmála se a políbila mě na líci. Na tom místě jsem cítil horko, které se mi rychle rozlévalo po těle. Něco mi poroučelo ji začít líbat, ale usmál jsem se a objal ji. Pak jsem ji pustil a protočil oči. Čas pracovat.. po cestě do kabinetu jsem potkal dívky s angeles, které se chystaly odejít. Via mě políbila na tvář, dívky zamávaly a když se angie chystala mi dát pusu na tvář, otočil jsem se a zmocnil se jejich ůst. Vylekala se, ale opětovala polibky. Pustili jsme se z obětí a já jsem ji
obdařil stejným ůsměvem jako ona mě.
-uděláš to ještě jednou a končíš-řekla výhružně a s ůsměvem vyšla. V kabinetě už čekal ramallo. Obchod s mexičany vyšel a moje práce byla konečně u konce.Zavolala mi angie, která oznámila, abych ji cestou k soudu vyzvedl u ní doma. Souhlasil jsem a šel se převléct. Když jsem byl hotový, ještě před odjezdem jsem si vzal soudní příkazy jade a odjel jsem. Zastavil jsem u rodinného domku angie. Zazvonil jsem a ona mi po chvíli otevřela. Byla překrásná...zasnil jsem se do doby, než přišla angelika. Co tady dělá její matka?
-dobrý den angie,angeliko
-zdravíl germáne-pomručela angelika a angie se sladce usmála. Vešel jsem do domu,a posadil se na gauči. Angie po chvíli přinesla kávu a posadila se vedle mě. Když angelika na chvíli odešla, angie se zasmála.
-co je k smíchu?-zeptal jsem se
-dnes ráno jsem na něco přišla-chichtala se
-a na co?-začal jsem se zajímat
-mluvíš ze spaní a chrápeš jako medvěd-začala se mi smát. Svalil jsem si pod sebe na gauč a chytil jí zápěstí. Lekla se a tiše..ale opravdu tiše vyjekla, protože jsem jí potlačil kolenem na nižší čast břicha. Zasmál jsem se a ona naznačila, abych slezl, ale místo toho jsem pouze sundal nohu.
-ale ty máš ráda medvídky, nebo ne?
-když jsou tak krásní a přitažliví...-pustil jsem ji a sedl si. Sedla si a přisla po chvíli se vrátila její matka. Měřila si mě pohledem a v tu chvíli jsem ucítil silnou bolest a pevně se chytil dlaně angie. Bolest přešla.
-můžu vědět, co to znamená!?-vychrlila angelika
-angie.. neměla by jsi obvaz?-vylekaně se podívala. Pochopila, že rána krvácí. Chytla mě za zápěstí a vstala. Následoval jsem ji. Ještě zavolala na matku, aby počkala. Přišli jsme do ůtulné koupelny a angie otevřela lékárničku. Vytáhla obvaz a já si sundal sako(to na obleku..jak se tomu říká?). Angie mi začala rozepínat knoflíky na košili a právě v ten okamžik vpadla do místnosti její matka. Zkameněla jí tvář a pak ji nahradil naštvaný výraz.
-co tady děláte!-vyřvala a angie mi mezi tím sundala košili.
-nic. Musím mu vyměnit obvaz, nebo ta krev prosákne-řekla klidně a očistila mi ručníkem krev. Její matka se uklidnila a pak se podívala na mě.
-a to si to nezvládneš udělat sám?-zeptala se pobouřeně. Chtěl jsem jí vysvětlit, že to bolí, ale angie začala mluvit první.
-on nezvládne skoro nic. Neumí si ani pořádně obléct košili-zasmála se mi-já to moc dobře vím, žiju s ním pod jednou střechou skoro rok
-ale že ty máš obě ruce levé je jedno, že?
-mm..moc vtipné- řekla ironicky a kdyby ve dveřích sestála její matka, tak ji políbím. Angie si mého nutkání všimla a pomohla mi obléct se. Angelika mě řezala pohledem, když jsem políbil angie na tvář a angie ještě víc, když se začervenala.
-a pak že nic neumím pořádně-zasmál jsem se a angelika se na mě vražebně podívala.
-já jsem řekla SKORO nic-zachichtal jsem se nad představou, že bych neuměl líbat. Angelika protočila oči a angie se na mě podívala.
-byli i lepší-řekla nakonec. Otočil jsem se a chytil její obličej do dlaní. Přemýšlel jsem co teď. Angelika na mě vrhala zabijácký pohled. Podíval jsem se na ni a nepouštěl jsem angie.
-radím ti dobře, nedělej to,-řekla vztekle a raději jsem angie pustil. Zasmála se a podívala se na mě.
-bojíš se mé mámy?-zeptala se
-mám k ní určitý respekt-přiznal jsem
-měli by jsme už jít-řekla a vyšli jsme z koupelny. Vzal jsem všechny papíry a spolu s angie jsme odjeli. Přijeli jsme na místo. Naše jednání mělo začít za pět minut. Vešli jsme do sálu, kde jsme se posadili tak, jak nám rozkázali. Když přivedli pabla, vrhal po mě nenávistný pohled. Soudkyně se posadila stejně jako svědci. Soud mohl začít....
************************************
A u nás prší a prší a prší...možná napíšu díl č. 6 ještě dnes
†AngliaxLena
.
Žádné komentáře:
Okomentovat