Nepoznala jsem kdo to byl, byli moc daleko. Matka přiběhla ke mě a v tu chvíli jsem rozpoznala obliče té osoby. Byl to Pablo. Naštvaně jsem se podívala na matku. Její obličej byl, ale z kamene. Pak přišel Pablo. Chtěl mě políbit, ale já uhla. Zatvářil se zmateně a naštvaně. Z hluboka jsem se nadechla.
-co tady chce pablo-mluvila jsem k matce. Probodla mě pohledem.
-vy dva musíte být spolu-řekla mi a pablo se nechápavě podíval na matku.
-jsem tu proto, že antonio mi řekl, že...nejdeš do studia z osobních důvodů. Bylo to kvůli mně?- co jsem mu měla říct? Ne, nebylo. Musela jsem být s Germánem? Jak ho znám, tak by pukl žárlivostí a ta žíla by mu vystřelila z čela.
-nebylo to kvůli tobě-ujistila jsem ho. Byl překvapený stejně, jako moje matka.
-ale bylo to moc důležité -řekla jsem a sledovala výrazy, které si mezi sebou měnili.
-a byla to snad otázka života a smrti?-vychrlila sarkasticky matka. Naštvalo mě to. Přivede si sem pabla a..klid..ne. žádný klid
-ano! Byla! Germán mohl zemřít. Stačí vám to!?-vypálila jsem jim do obličeje a pablo vypadal, jako kdyby chtěl hned jít a Germána zabít. Moje matka se na mě překvapeně dívala.
-mohla jsi ho nechat zemřít. Zasloužil by si to.-to myslí vážně!? Co je zač? Jak si to dovoluje říct? Pablo souhlasně kývl hlavou.
-co jste za tvory, že přejete druhému smrt!?-nemluvila jsem klidně, ale tak naštvaně, jak jen to šlo. Všechen ten vztek šel od srdce-myslíš třeba na violettu?-řekla jsem a neskrývala všechny ty emoce.
-Takže ty jsi Germána nenechala zemřít jen proto, aby violetta měla otce?-zeptala se a na její tváři se objevil vychytralý úšklebek.
-ne! Ale to ty asi nikdy nepochopíš! Kdyby před tebou umíral někdo, na kom ti záleží, kdo je součástí tvého života..co by jsi asi udělala!? Nechala ho za všechny chyby, kterých se kdy dopustil zemřít!? Každý život je doprovázen chybami a špatnými rozhodnutími. Ale kdyby jsi ho poznala a věděla jaký je....to nemůžeš pochopit! Nikdy. Vidíš v něm jen zlo a...-zlomil se mi hlas. K mému překvapení mě někdo silně objal ze zadu. Poznala jsem ho podle parfému. Pravděpodobně všehno slyšel. Pustil mě a podívala jsem se vedle sebe. Stál tam v dlouhém černém kabátu. Sladce se usmíval a měl slzy v očích. Měla jsem chuť ho prostě políbit. Můj pohled směřoval na matku. Napadlo mě, že o švagrovy věděla proto řekla, že jsem ho nenechala zemřít jen pro violettu. Myslela že řeknu ano. Germána by tak ode mě oddělila navěky. Matka se podívala na pabla a ten s nenávidí sledoval germána. Pablo udělal to, co udělala germánovy Jade. Políbil mě. Neopětovala jsem polibek. Místo toho jsem se mu vykroutila a odstoupila od něj. Pablo se na mě se zlostí podíval. Co proboha čekal? Že mu snad padnu okolo krku?! Kypěla jsem zlostí. Germánův zmučený a překvapený výraz v jednom mě ničil. Moje matka nechápavě zírala na mou reakci.
-nechápu tě angeles... Pablo by byl ideální manžel. Co ti na něm vadí?!-řekla vztekle jako děcko, co chce koupit hračku.
-Víš ty co? Já nevím. Líbilo by se tobě, kdyby ti matka říkala, s kým máš strávit zbytek života? Navíc s někým, o kom ani nevíš, že ho miluješ?! A víš ty co?! Když je Pablo tak ideální, tak si ho vezmi!-řekla jsem jí a ona se zarazila.
-jak to se mnou mluvíš?! Můžu teda vědět, proč jsi se chtěla sejít!?-vypálila a byla zmatená z toho všeho.
-Proč?! Protože jsi moje matka! Potřebovala jsem tvou radu a místo toho?!-matka pootevřela ústa a skřížila ruce na hrudi. Z mých očí se valila jedna slza za druhou. Někdo se přiblížila a položil mi dlaň na tvář. Po mém těle se rozlelo neuvěřitelné horko a klid. Nadzvedla jsem hlavu a uviděla zmučený obličej Germána. Objala jsem ho a on mě přitiskl do sebe, jako kdyby mě chtěl před něčím chránit. Hladil mě po vlasech a šeptal mi, abych se uklidnila, nebo že vše bude v pořádku. Uklidnila jsem se a zvedla hlavu z jeho hrudníku. Díval se mi do očí a pak mě pustil. Ve vteřině jsem ho pustila a obrátila se směrem na matku.Stála a pohledem probodávala Germána. Pak obrátila pohled na Pabla, kterému jako kdyby říkala, že je blbec. Pak obrátila zrak na mě. Dívala se mi do očí a snažila se mi vidět do duše, ale nedala jsem na sobě nic vidět.
-děláš chybu..-chtěla něco ještě říct, ale já jsem ji přerušila
-ne. Dělám správně. S pablem bych udělala chybu. Nevím,ještě nevím, jaká bude moje odpověď. Ale...vím jistě...že si musím všechny pocity urovnat sama.-pak jsem se nadechla a podívala se na švagra. Za ním byla fontána a zapadající slunce. Otočila jsem se na pablovu stranu. Za ním se rozprostíral temný les a vycházel měsíc. Za mou matkou byla jen cesta alejí a já stála uprostřed. Muselo být na mě, kam se vydám. Pablo ke mě napřáhl ruku a na druhou stranu mi otevřel náruč Germán. Matka mi naznačila, abych šla za Pablem. Já jsem zavřela oči a pak je otevřela i s úměvem. Otočila jsem se a skončila v náruči švagra. Usmívali jsme se na sebe a po chvíli jsem vtiskla své rty do jeho tváře. Usmál se a naznačil, abychom odešli. Kývla jsem hlavou a vyšli jsme. Při cestě jsem od něj nemohla odtrhnout oči. Všiml si toho a často se na mě díval. Pomalu jsme přišli pod dům. Položila jsem mu dlaň na tvář. Podíval se na mě.
-děkuju. Ale proč jsi šel ven? Mohlo se ti něco stát...-vyšeptala jsem on se jen s ůsměvem podíval tak hluboko do mých očí, že jsem se cítila jako...otevřená kniha. Mohl ve mě všechno vidět. Při tom jsem měla strach, aby nezjistil, že k němu chovám nějaké neidentifikovatelné city.
-ne. Nemohlo se mi nic stát. A neděkuj mi za nic. To já děkuju. Ale proč jsi šla za mnou a ne za tím druhým? Pokud vím tak je pravděpodobnost, že s ním budeš do konce života. -poslední větu řekl s neskrývanou bolestí.
-a proč tebe to tak bolí?-zeptala jsem se ho a on se usmál a přiblížil svou tvář k mé.
-tak teď mě jen poslouchej. Nechci, aby jsi trpěla, protože mě to bolí.-řekl a pak se odtáhl. Usmál se a já si pořád tu chvíli opakovala. Germán..... uvedl mě do rozpaků. Prohrábla jsem si rukou vlasy a pak se raději jen usmála. Potáhl mě ke dveřím. Odemknul a v hale seděla olga. Dívala se na nějakou telenovelu. Pak se otočila a uviděla nás. Rozhodně ji ten pohled zarazil, ale pak se zatvářila jako..e..olga..jo..olga je ten správný výraz.. a otočila se na televizi. Odložila jsem si kabát a na někoho jsem spadla. Germán mě držel pevně na své hrudi a usmál se. Byl moc blízko. Jeho horko se mi rozlelo po těle. Lehce mě postavil na zem, ale pořád byl blízko. Věnovala jsem mu úsměv, ale jeho sladký pohled rozpouštěl mé srdce. Všechny ty pocity....je to snad...ne. Vyloučeno! Germán se na mě díval a lehce se přiblížil. Došlo mi, co chce udělat. Dal mi ruce kolem pasu a nejistě se přibližoval byl už šíleně blízko a já zavřela oči. Pak najednou...
-GERMI! KDE JSI!-rozlehlo se řvaní Jade. Germán odskočil a já se na něj omluvně podívala. Při odchodu jsem se potkala a Jade. Přišla jsem za olgou a řekla jí, že dnes nepříjdu na večeři. Pak jsem se vydala do koupelny a převlékla se. Vešla jsem do svého pokoje a lehla si. Po chvíli se ale rozlehlo po mém pokoji klepání. Bez odpovědi vešla violetta. Sedla si vedle mě a praštila se do čela.
-angie! Ten (@#£¥°\%!!@#)! federico bydlí u nás doma!-vyhrkla.
-m..není tak špatní.-řekla jsem jí a pak se otočila ke dveřím. Někdo tam položil dopis. Vstala jsem, vzala jsem ho a položila na noční stolek. Violetta se na něj podívala. Pak se podívala na mě.
-neotevřeš ho?-zeptala se a já se zamyslela. Nevím, kdo ví, co v něm je...
-už tě fede netrápí?-zasmála jsem se jí
-možná bych ho měla lépe poznat-řekla a nespouštěla zrak z dopisu. Protočila jsem oči a otevřela ho.
Drahá angie,
Moc se omlouvám za mé zachování.
Nechtěl jsem tě vystrašit, ale vypadala jsi tak klidně a nevině a já...podlehl svým citům. Omlouvám se ti za to, co cítím stále víc. Neovlivním to a bohužel jsi zrovna v takové situaci. Pokud si budeš vše chtít vyjasnit, jsem u sebe v pokoji.
Germán
Odložila jsem dopis. Violetta se na mě zvědavě dívala. Trochu mi hřeje u srdce ze slov "a já...podlehl svým citům." Ani nevím proč, ale usmívala jsem se a přemýšlela, co asi teď dělá. Z myšlenek mě vyrvala violetta.
-angie! Haloooo! Pomoc! Moji tetu posedl nějaký emzák! Angie! Co bylo v tom dopise!-zakřičela violetta.
-e...no...nic...jenom....nic!-řekla jsem nakonec. Via se podívala na dopis ležící v obálce na nočním stolku.
-angiiiie....kdo a co ti tam kdo napsal?-její tón mě rozesmál
-nic...jen omluva od tvého otce-zasmála jsem se a pak se via zarazila.
-můj otec ti napsal dopis s omluvou?-řekla a vyvalila oči
-co je na tom špatného? Neposlouchala bych ho- via vybuchla smíchem a pak mi popřála dobrou noc a vyšla. Já se rozhodla, že se před spaním napiju. Sešla jsem ze schodů a potichu vešla do kuchyně. Nikdo tam nebyl. Nalila jsem si trochu pomerančového džusu. Najednou jsem pocítila horkou dlaň na svých zádech. Otočila jsem se a uviděla švagra se smutným výrazem.
-odpusť...-vyšeptal a smutně se podíval. Pohladila jsem ho s úsměvem po ruce a podívala se mu do očí.
-vzniklo to nedorozumněním-řekla jsem klidně a napila se. Podíval se na mě zaraženě.
-nedorozumněním..-zopakoval šeptem. Pokrčil rameny a objal mě.
-dobrou noc-pošeptal mi do ucha políbil velmi dlouze na tváři. Nevadilo mi to. Ale kdyby tak nezdržoval, olga by nás tak nemusela vidět.
-co to moje oči vidí?-zařvala olga.
-polibek na dobrou noc-zasmál se germán. Olga se nechápavě dívala na mě a švagra. Germán přišel k olgítě a políbil ji na tváři. Olga se zarazila a s vykulenýma očima se na něj dívala. Mě dusily návaly smíchu. Pak pokrčila rameny a vyšla. Germán se zasmál a chvíli se na mě jen díval. Podívala jsem se mu do očí a v tu chvíli se on podíval do mých. Stáli jsme tam a dívali se sobě do očí. Čas se zastavil. Všechno dostalo nový odstín barvy.
-ANGIE! -ten hlas patřil violettě. Oba jsme se otočili k neteři. Stála tam a dívala se na nás
-vio..to není tak..jak...to no..vypadá-začala jsem jí vysvětlovat.
-nee...vůbec to tak neeení...-řekla ironicky a přišla k nám
-violetto, proč ještě nespíš?-vyhrkl švagr a gestikuloval rukama. Zasmála jsem se. Bylo to takové sladké. Oba se na mě podívali.
-no...já...nemohla jsem si pomoct-zasmála jsem se a Germán si sedl na židli. Violetta se posadila a já jstála před nimi.
-angie...promluvíme si?-zeptala se mě via.
-určitě-pak jsme se obě otočili na švagra. Nechápavě se podíval
-holčičí věci..-řekla mu violka a germán vstal
-holčičí věci jsi dřív probírala s tátou.-zasmála jsem se nad představou, kdy germán musel violettě vysvětlovat všechny ty věci... otočil se na mě.
-dobrou noc-řekl nám a políbil viu na tvář. Po chvilce si mě k sobě přitiskl a políbil mě na čele. Na oplátku jsem mu krátce vtiskla rty do tváře. Zdálo se mi, že se začervenal, ale rychle se zase otočil a odešel. Otočila jsem se k vii. S tím jejím přiblblým úšklebkem se na mě dívala. Pokrčila jsem obočí a pak si sedla na židli vedle ní.
-tak, co se stalo?-zeptala jsem se jí a ona trochu posmutněla.
-zdál se mi krásný sen. Bylo pěkné počasí a potom jsi s tátou odešla na nějakou procházku. Já jsem šla na rande s leonem a když jsem se vrátila domů....olga a ramallo....řekli že...jste zemřeli...-řekla a z jejího oka se vykutálela slza. Utřela jsem ji a objala. Via se uklidnila a já nevěděla, co říct.
-to byl jenom sen vio. A pamatuj si, že kdyby se to někdy stalo, tak my všichni budeme pořád s tebou...tady...-ukázala jsem na její srdce a ona se usmála.
-děkuji angie!-vykřikla a padla mi okolo krku. Přitulila jsem ji a pak pustila. Via šla spát a já dopila džus. Když jsem po sobě uklidila, odešla jsem do svého pokoje. Usnula jsem okamžitě. Probudil mě budík. Vstala jsem a po ranní hygieně se převlékla. Vzala jsem si věci a sešla na snídani. Nikdy by mě nenapadlo, že se nebudu těšit do studia. Sedla jsem si vedle violetty a namazala si toast. Při snídani jsem si všimla germána, který vypadal vyčerpaně, ale pak se na mě podíval a usmál se. Všechno ale najednou dostalo nový odstín. Myslela jsem na samé překrásné písně a každá byla o něm. Usmívala jsem se a odnesla talíř. Hned za mnou šel Germán. Vzal mě za ruku a zakryl mi dlaní ústam. Přišli jsme ke dveřím a poslouchali.
-ano...a.....všimli jste si toho úsměvu?-podotkl ramallo
-navíc se jí rozzářili oči. -řekla via
Podívala jsem se na švagra. Oni si myslí že...ne...to je blbost
-nejsou tam už moc dlouho?-zeptala se jich olga
-dej jim čas...-zasmála se violetta. Jak jako čas!? Co si sakra myslí! Chtěla jsem tam vejít, ale germán ukázal na trojici, která šla naším směrem. Rychle jsme vyběhli druhými dveřmi a potichu přišli za ně.
-BAF!-zařval germán a já vybuchla smíchem. Všichni se zakoktali a já si šla pro věci. Odcházela jsem s violettou do studia, ale přede dveřmi mě zastavil švagr a objal.
-musíme je ještě trochu tahat za nos ne?-pošeptal a pak mě viditelně políbil na tvář. Sundala jsem mu ruce z krku a odešla s violettou do studia. Antonio v zasedačce rozdal přihlášky na výlet. Měl být na celý den. Violetta s kamarádkami se šklebily a pak, když jsem chtěla odejít, si pablo vzal od antonia mikrofon a zavolal mě. Klekl si a vytáhl černou krabičku. Když příjmu,budu po zbytek života nešťastná a když odmítnu tak budu zmije bez srdce. Ale raději budu ta zmije.
-angeles carrarová, ptám se tě po druhé, staneš se mou ženou-měl výtězný úsměv.
-Ne-sálem se začalo šeptat. Pablo vstal a schoval krabičku- pablo, sám moc dobře víš, že jsem po tobě chtěla čas. A ty? Myslel jsi si snad, že když mě veřejně požádáš o ruku, tak nebudu mít na výběr a vezmu si tě? Nemůžeš přece nutit člověka do lásky a odepírat mu šťestí-řekla jsem mu do očí a pak si uvědomila, že jsem to udělala před všemi žáky studia.
-to bylo kruté-řekl mi.
-když jsem ti to vysvětlovala klidně, nepochopil jsi to. Nemůžeš říct, že to bylo kruté, protože to, co jsi udělal ty bylo kruté. Pokud si chceš promluvit tak kdekoli jinde, ale ne všem studentům na očích.-kývl a ukázal na místnost vedle. Protočila jsem oči a vešla do hudební učebny.
-co tě to napadlo!-vykřikla jsem.
-mě? To ty nedokážeš říct "ano"!-odpověděl
-správně! Ale nedokážu ho říct tobě! -pablo se opřel o stůl.
-No jasně! Protože jsi se zamilovala do Germána!-řekl a mě to už přestalo bavit.
-už mě unavuje, když mi každý říká, že jsem zamilovaná do vlastního švagra! A i kdyby, je to můj život.
-Já ti říkám to, co si ty sama přiznat nedokážeš! Ani ho nedostaneš z hlavy angie!-vztekal se pablo.
-aha! Takže ty už i čteš myšlenky. Co bude dál? Nasadíš mi šťenici a budeš odposlouchávat i naše rozhovory?-pablo mě naštval. Naštval mě moc.
-Moc bych neuslyšel-řekl a zašklebil se.-možná, že bych něco uslyšel, ale na to je spoustu jiných kanálů i s obrazem-řekl a mávl rukou.
-Nevím, co si myslíš, ale já a Germán spolu nic nemáme. Byl to muž mojí sestry! Jak bych mohla udělat něco takového?-řekla jsem mu a opřela se o parapet.
-Láska je totiž slepá. Pokud se do něj zamiluješ, nevybereš si. Já ti říkám, tohle skončí svatbou! Mimochodem, pozvat mě můžeš-usmál se a nalil si kávu
-Ale já nevím, co k němu cítím, chápeš to? Nevím a netuším. Pokud se mi všichni budete pléct do života, bude v něm ještě větší zmatek, než teď!-skoro jsem křičela. Pak někdo otevřel dveře. Do pokoje vešel antonio.
-co to má znamenat. Na chodbách poslouchá celé studio vaši hádku!-byl určitě naštvaný
-co by mělo co znamenat? Jenom to, že si pablo myslí, že si ho nevezmu, protože miluju vlastního švagra!?-sama jsem si nalila kávu. Antonio se zvláštně podíval.
-mhm...takže Pablo je zase nejhorší!-vyhrkl pablo a napil se
-nejlepší bude, když už oba půjdete na hodiny.-vzala jsem si věci a poslechla antonia. Otevřela jsem dveře a pak zase věci odložila. Byli jsme v mé učebně. Do pokoje vpadlo několik studentů. V první řadě violetta. Šla jsem ke dveřím
-můžete přijít na hodinu!-zavolala jsem do davu a po chvilce se třída naplnila a pablo s antoniem odešli
-vážně jste všechno slyšeli?-zeptala jsem se jich.
-i ti úplně v zadu všechno slyšeli-zasmál se leon a maxi kývl
-angie? Sice nám do toho nic není ale...o co tady šlo?-zeptala se fran a všichni poslouchali
-váš vysoce inteligentní ředitel mě obviňuje z toho, že mám vztah se svým švagrem...to je podle něho i důvod, proč jsem řekla ne-usmála jsem se a vyplnila docházku
-stačí chvilku počkat a s tátou budeš hned-zasmála se violetta a já se na ni výhružně podívala-no co angie! Olga a ramallo se vsadili. Ještě máte tři dny. Potom vyhraje ramallo.-zasmála jsem se nad představou, že bych byla za tři dny s mým švagrem. Pak jsem se zamyslela, co je na tom směšného
-v tom domě se nemůže dít nic normálního-podotkla jsem a všichni se lehce zasmáli. Všichni u violetty už byli a s olgou měli tu čest.
-ale co by bylo k smíchu na tom, kdyby jsi byla s tátou?
-e..nic, violetto pochop to, že germána miluju!-řekla jsem a violetta se zasmála
-řekla jsi že ho miluješ-zasmála se a pohrávala si s vlasy.
-ne! Nemiluju e...můj osobní život tady probírat nechci-řekla jsem a podívala se na hodiny.
-těch pět minut by jsme se mu věnovat mohli-řekla violetta
-violetto...nemysli si, že jsi v právu na to, ho znát-violetta se zašklebila
-mhm... já myslím, že se s olgou a ramallem vsadím. Tak schválně, jaký je podle tebe můj otec?
-jaký by byl...milý, přátelský, dětinský, ty jeho "signály" by si mohl odpustit.. ale jinak..má krásné oči...e...
-ha! Vyhrála jsem-celá třída se zasmála nad štěstím violetty.
-tomu se říká láska angie!-zasmála se fran.
-myslím, že bych poznala, kdybych milovala vlastního švagra.-posbírala jsem svoje věci a počkala než zazvoní. Po zvonění jsem odešla do sborovny a vzala si kabelku. Čekala jsem na violettu a spolu jsme se vydaly do domu. Otevřela jsem dveře a violetta protočila oči.
-už jsou zase v sobě, čekám kdy se zabijí-řekla a šla do svého pokoje. Pak jsem pochopila o co jí šlo. Z kabinetu jsem uslyšela řvoucí Jade. Po chvilce přiběhla olga.
-už ji vyhazuje?-zeptala se mě hospodyně.
-olgo...jak bych měla vědět, o co se zase hádají?-zasmála jsem se nad pohledem olgy
-já myslela, že jí řekne, že vy dva jste spolu!-její tón zněl dětinsky
-olgo. My nejsme spolu
-Zatím-pokývala prstem a pak odešla.
Šla jsem do svého pokoje a opět vyplňovala papíry. Bylo to otravné. Pak někdo zaklepal.
-dále..-zavolala jsem přes pokoj a ke mě vešel/a......
***************************
O...poslouchám tu písničku pořád dokoka.
Anglia x Lena
Ps: omlouvám se...tak někak to mělo být zveřejněné ale ...nikdo to nepublikoval a leželo to tu v konceptu
Žádné komentáře:
Okomentovat