Díl 6.

Soud mohl začít....
Na angie šlo poznat, že se bojí. Škoda jen, že seděla tak daleko. Soudkyně poprosila o pozornost.
-dnes jsme se zde sešli, abychom rozhodli o situaci a následně trestu Pablita Galinda. Podle ůdajů od policie pablito galindo dne 29.6.2014,  byl uzavřen ve vazbě za vydírání a pokus o vraždu. Svědci celé situace jsou policisti samuel novák, richard podmanivec, erik impuls, michal černý a filip rychlý. Vyslechnu si verzi od Pablita Galinda, Angeles Carrarové a Germána Castilla. Začneme verzí příběhu od paní angeles, po ní bude následovat pan galindo a nakonec pan castillo. Paní carrarová, můžete mi detailně povyprávět vše, co se stalo?
-ano, pablo se se mnou chtěl sejít v parku. Když jsme se potkali, objal mě a následně na mě křičel, že jdu cítit mužským parfémem. Obvinil mě z toho, že jsem se líbala s vlastním švagrem. Přitom jsem ho jen objala. Pablo mi řekl a teď cituji: "pokud ti záleží na zdraví a štěstí germána, budeš mojí dívkou". Nechtěla jsem, aby mu ublížil a proto jsem souhlasila. Pablo mě políbil a odešel. Posadila jsem se na lavičku a nevěděla co dál. Potom přišel germán a když jsem mu pověděla co se stalo, utěšil mě a odjeli jsme domů. Ještě ten den mi pablo volal. Chtěl po mě, abych za ním večer přijela a..-angie ty slova nedostala přes krk.
-chtěl po vás jednoduše pohlavní styk-řekla soudkyně
-ano. Také řekl, že pokud nebudu souhlasit, zabije germána. Neodpověděla jsem mu, ale dal mi čas. Germán naléhal, abych mu řekla co se děje. Když se to dozvěděl, zavolal policii a spolu s nimi odjel k Pablovy kde byl postřelen. To je vše...-soudkyně se zatvářila tak... divně a vrhla zrak na mě.
-a máte intimní vztah se svým švagrem?
-ne
-a máte spolu vztah?
-je to příliš komplikované. Nic oficiálního...my..no..je to zvláštní
-mhm..malá změna. Teď bude mluvit pan castillo. Můžete začít.
-dobře... angie mě objala a poté odešla na potkání s pablem. Myslel jsem si, že mají vztah a pohádali se. Neřekla mi kam jde,ale.....šel jsem za ní. Přišel jsem do parku kde seděla a plakala. Myslel jsem, že se neusmířili. Nechtěl jsem, aby plakala a tak jsem ji utěšil a dozvěděl se, co se stalo. Odjeli jsme domů a po nějakém čase jsem přestal pracovat a šel se projít po zahradě. Angeles seděla na lavičce a bylo na ní vidět, že trpí. Když mi konečně řekla co se stalo, zavolal jsem policii a spolu s nimi odjel k pablovy. Vešel jsem první. Otevřel mi a začal po mě křičet. Neodporoval jsem a ani jsem se ho nedotkl. Snažil jsem se ho uklidnit ale střelil. Postřelil mě a pak vešli policisté a odvedli ho. Já jsem byl převezen do nemocnice. To bude asi vše..
-kdyby udělovali medaili za blbost, dostal by jste zlatou. Já bych nesouhlasila s plánem jít k němu domů. Mohu vidět to zranění?
-tady? Teď?-zeptal jsem se
-ano, tady a teď hned-po těch slovech jsem vstal a sundal si sako a košili. Naznačila, abych sundal i obvaz. Když jsem tak učinil, přišla a podívala se
-dobře..děkuji můžete se obléct. -iudělal jsem co chtěla a posadil se.
-pane castillo, jak jste věděl, že bude angeles zrovna v tom parku?
-nevěděl...
-ale jak jste ji našel?
-jednoduše jsem šel za hlasem svého srdce. Nevěděl jsem kde je, ale věděl jsem, že se jí něco stalo.
-to zní jako dobré vysvětlení..takové..roztomilé-řekla a podívala se na angie-kéžby takových mužů bylo víc..-řekla a vzdechla-no, dobře. Teď mě zajímá, co na to pan galindo.
-m..chtěl jsem se sejít s angie a popovídat si. Když přišla, myslel jsem, že se líbala s germánem. Řekl jsem jí, že je moje přítelkyně a germán bude v pořádku. Potom jsem jí zavolal. Řekl jsem jí, že pokud nebude styjk, nebude germán. Mohla přijít a nebo přijít o něj. Večer ale přišel ten otrava a došlo mi, že angie porušila dohodu. Takže jsem chtěl pana inženýra zabít. Bohužel jsem minul a po výstřelu mě odvedla policie. Ještě něco?
-ne. Je mi z vás zle. Ale je to váš první přestupek a proto zůstáváte v podmínce a ve vězení si užijete měsíc. Soud je u konce. Můžete odejít. Odvedli pabla a já šel za soudkyní.
-měla by jste čas?
-samozdřejmě, děje se něco?
-dostal jsem tento soudní příkaz vydaný vámi. Chci vědět, proč má bydlet u mě. Nechápu co s tím mám společného-podal jsem jí papír. Četla si a mezi tím přišla angie. Objal jsem ji a když jsem ji pustil, spletl jsem naše prsty a ona mi stisk opětovala. Usmál jsem se na ni a pak na soudkyni, která něco hledala v počítači.
-ten příkaz je nesmysl. Je to padělek. Takže se zde sejdeme zase příští ůterý a tentokrát si tyto falešné smlouvy nechám u sebe. Půjde s vámi zatykač Jacob Weer.  Zavolám ho. Po chvíli se vrátila s mladým policistou. Angie se nepouštěla mé ruky do doby, než nasedla do auta. Jacob byl simpatický a jel policejním vozem přímo za námi. Přijeli jsme před dům a vystoupili. Všichni se zrovna hádali v předpokoji. Když nás uviděli, zmlkli a francesku (ano, trefil jméno) upoutal Jacob.
-Jade? -oslovil jsem ji a ona přišla-to je ona Jacobe, vemte si ji.-kromě angie na mě všichni zírali.
-Jade La Fonntaine, jste zatčena za padělání soudního příkazu.-řekl a nasadil jí pouta. Když ji odvezl, všichni začali skákat radostí. Vzal jsem angie za ruku a vešel s ní do kabinetu, který jsem zamkl na klíč. Angie se divila a polekala. Přišel jsem k ní a pohladil ji dlaní po vlasech.
-tak skoro nic neumím porádně a polibky jsi zažila i lepší?
-lepší,  ale od tebe. A co si budeme nalhávat? Skoro nic neumíš pořádně-Pootevřel jsem ůsta a plácl se do čela. Vyšli jsme z kabinetu a na dobrou noc jsme se políbili. Šel jsem do koupelny a málem jsem se utopil. S námahou jsem vyšel ze sprchy a potkal angie, která se tak tak držela na nohou. Usmáli jsme se na sebe a já šel spát. Skoro jsem se nedostal k posteli. Všechno mě bolelo. Probudil mě až budík. Po raní hygieně jsem se převlékl a šel na snídani. Bolelo mě všechno ještě víc než včera. Angie ještě spala a nechtěl jsem, aby přišla pozdě do práce. Šel jsem do jejího pokoje. Violetta ji zrovna chtěla probudit , ale mávl jsem,aby to nechala na mě. Sedl jsem si vedle ní a pohladil ji po tváři.
-nepomohlo ani křičení táto...
-čas na odplatu...-řekl jsem a zasmál jsem se-violetto, za žádných okolností se nesměj ano? Trochu si z angie vystřelím-kývla hlavou a schovala se do skříně. Viděl jsem, jak se malou mezerou dívá. Sundal jsem si košili a lehl si za ní pod peřinu. Políbil jsem ji a po chvíli mi polibky opětovala a otevřela oči. Odsunula se ode mě a vyvalila oči.
-co tu děláš!-vyhrkla
-nepamatuješ si?-zeptal jsem se opravdově
-ale..co bych si měla.... neříkej mi že...my dva..
-angie? Vsázím na holčičku-řekl jsem klidně a díval se na ni. Vyvalila oči a přejela si po obličeji dlaňmi
-co se stalo? Nechceš se mnou dítě?
-o to nejde. Co když budu těhotná? Co řeknu violettě? co bude dál? Je to všechno moc brzo..
-nestresuj se angie... včera do ničeho nedošlo.-vstal jsem se záchvatem smíchu a popadl košili. Violetta s vybuchla smíchem a vyskočila ze skříně.
-měla jsi se vidět angie! -vyhrkla dcera a angie se na mě naštvaně podívala. Byla docela naštvaná... uhl jsem očnímu kontaktu a chtěl vyjít, ale chytla mě za zápěstí. Svalila mě za ní na postel a zadmála se mi.Po chvilce jsem z ní s námahou vstal a podíval se na dceru. Usmívala se a přetékala štěstím.
-e..vio..děsíš mě..co se stalo-zeptal jsem se jí.
-niiiiiiiic....jen jsem ráda,že jste spolu!
-cože!?-vyhrkli jsme
-tati..líbal jsi angie, aby se probudila-řekla, jako kdyby se bavila s tupcem
-ale to nic neznamená a spolu nejsme-dodala klidným tónen angie
-angie, už vstaň, musíš do práce..
-bolí mě hlava...
-nemám se zeptat antonia? Možná by souhlasil se dnem volna.
-no..dobře..zkusit to můžeš-vyšeptala a po marném pokusu vstát spadla do postele. Vyšel jsem na balkón a volal antoniovy. Po třetím signálu přijmul hovor.
-zdravím antonio!-řekl jsem mu vřele
-germáne! Rád tě zase slyším! Děje se něco?
-no..tak trochu...mohl by jsi angie dnes uvolnit z práce?
-nemám problém, co se stalo?
-e...bolí ji hlava..
-spadla?
-ne...no..ne po tom soudu
-aha! Už to chápu!
-nervy..
-no dobře..
-dobře... děkuji moc
-nic se nestalo, pomůže čaj
-dobře
-už budu muset jít..ou..jak to dopadlo s pablem?
-dobře, podmínka a měsíc ve vězení-můj hlas se sklidnil
-tomu říkáš dobře?
-kdyby neměl čistý rejstřík tak má doživotí
-tak to dopadl dobře. Ale po tom všem nemůžu dopustit, aby tady dál učil
-ůplně tě chápu
-mm..už budu muset jít. Měj se germáne
-loučím se-ukončil jsem hovor a šel za angie. Ležela na posteli. Zasmál jsem se a sedl si vedle ní.
-můžeš spát. Antonio říká,  že pomůže čaj-zasmál jsem se a podíval se jí do tváře. Vrhla na mě vražebný pohled jako její matka. Ůsměv mi zmizel. Začala se mi smát.
-takže to funguje!-řekla a tentokrát jsem se zasmál s ní. Do pokoje vešla dcera.
-angie! Příjdeme pozdě!-vychrlila
-dnes mám volno vio...-řekla a zavřela oči. Violetta vzdechla a opustila pokoj.
-musím jít pracovat...hned jak všechno dodělám, příjdu za tebou. -políbil jsem ji na čele a odešel. Zrovna jsem chtěl jít za ramallem do kabinetu, ale potkal jsem olgu.
-olgo?
-ano, co se stalo?-její tón byl jako vždy veselý
-mohla by jste angie přinést čaj?
-ale určitě, copak se panence stalo?
-e...nic..jen se necítí nejlépe-usmál jsem se, to jsem často nedělal a šel za ramallem. Práce se začala táhnout....


Violetta
Ve stud¡u na mě čekali přátelé.
-ahoj vio!-ozvali se
-ahoj lidi..e..proč nejdete na hodinu?-jen seděli.
-dnes není výuka-vychrlila fran
-proč?
-antonio nás svolal a to je vše..
-a nechcete už jít?-vstali a společně jsme odešli do zasedačky. Po pár minutách jsme se všichni sešli.
-drazí studenti, jak jste si mnozí všimli, dnes nám chybí dva učitelé. Angie a Pablo. Angie se jen necítila dobře a proto dnes nepříjde. A pablo... se zde neukáže měsíc a potom...dostane výpověď-sálem se rozlehl šepot.
-antonio!-ozval se leon-myslím, že by se měli všichni dozvědět od vás, jak je to s Pablem, než se to dozví jinak.
-máš pravdu leone, Pablo byl zatčen.
-cože!?-rozlehlo se po sálu
-ano...už to tak bude
-to bude omyl! Pablo je nevinný!-ozývali se žáci
-ani nevíte co udělal! Když vás tak moc zajímá co udělal, zeptejte se angie! Já vám to říkat nebudu...můžete jít.-antonio odešel a já,fran,cami,tomás,leon,napo,andrés,brodway,maxi a braco jsme šli za angie. Doufala jsem, že už bude vzhůru. Vešli jsme do domu. Posadila jsem je v obýváku a šla za tátou. Zrovna mi s angie vyráběli sourozence  měnili rozvrh.
-vio! Co tady děláš?-zeptala se
-z nedostatku učitelů je dnes studio zavřené. Ale... antonio řekl, že pokud někdo chce vědět, za co sedí pablo...mají se zeptat tebe. A...pár jich sedí v obýváku...-řekla jsem a angie vypadala jako kdyby nevěděla co teď. Pokývala a vstala.
-germáne? Antonio měl pravdu. Vážně to pomohlo!-zasmáli se a a já jsem se nechápavě podívala na angie. Naznačila, abych to neřešila. Vyšli jsme z kabinetu. Když viděli angie, usmáli se. Posadily jsme se naproti přátel a po chvíli přišel táta a sedl si vedle angie. Usmívali se na sebe...tak počkat....oni....nic nebudu říkat..počkám si. Angie se podívala na kamarády.
-chtěli jste se mnou mluvit?-zeptala se
-no...proč je pablo ve vězení..antonio říkal že...no...že-koktala cami
-že se vás máme zeptat-řekl napo a angie se tak zvláštně zatvářila.
-Pablo je ve vězení za...-podívala se na tátu a pak na mě-za vydírání a pokus o vraždu, ublížení na zdraví...-zlomil se jí hlas. Vzdechla a s tátou jsme ji objali. Přátelé nevěřícně zírali.
-co že to pablo udělal?
-violetta všechno ví...já....omlouvám se...ale... nedokážu to říct...omluvte mě...-vstala a i s otcem odešli do kabinetu. Všichni se na mě dívali.
-mám něco na čele?-zeptala jsem se. Začali se smát.
-ne, ale řekni nám o pablovy-řekli vlezle. Pak jsem uviděla olgu a ramalla, jak odcházeli od klíčové dírky kabinetu. Naznačila jsem jim, aby počkali a šla jsem se podívat. Angie a táta pořád vyplňovali papíry. Co je na tom zajímavého? Vrátila jsem se a sedla si
-takže v rychlosti. Pokud měl táta žít, angie musela chodit s pablem. Pablo chtěl po angie,  aby se s ním vyspala ale angie nechtěla. Táta a policiie šli k pablovy kde mi postřelili otce. Pablo sedí. Ještě něco?-s otevřenou pusou zírali a pak vyšla angie. Všichni se k ní sešli a objali ji. Angie byla překvapená, ale opětovala obětí. Přidala jsem se k nim.
-jsme tlupa exotů-zasmála jsem se
-a velcí
Když ji pustili, usmála se a šla do kuchyně s tichým "děkuji" .
-nepůjdeme se projít?-začal leon
-jasně, jdeme-odpovídali jsme. Šla jsem ještě za angie, ale když jsem stála mezi dveřmi. Uviděla jsem angie a mého tátu. Stáli hodně blízko a táta se začal přibližovat.
-angie?!-uletělo mi. Oba od sebe odskočili. Celí rudí se na mě dívali.
-jdu jen říct, že jdu ven a...e...když už tak bych chtěla sestřičku...-oba se na mě vystrašeně podívali.
-vio! To... není tak...jak....to vypadá...
-ano.. pokračujte,  já už jdu-vyšla jsem a šla s přáteli ven. Uviděla jsem ale starou paní, která nemohla zvednout kabelku. Šla jsem za ní a pomohla jí. Poděkovala mi a já jsem se vydala za spolužáky. Najednou jsem ucítila bolest. Zatočila se mi hlava a pak černo.....



Ramallo
S olgou jsme šmírovali pana germána a panenku angeles. Zrovna o něčem diskutovali v kuchyni a violetta odešla. Germán se najednou přiblížil k angie, která se asi vystrašila a opřela se o linku. Zasmál se a přitiskl se na ni. S olgou jsme si vyměnili pohledy.
-co jsme si slíbili-řekla najednou
-a co jsem ti řekl já?-přiblížil své rty ale nepolíbil ji. Angie bojovala sama se sebou ale nakonec se kousla do spodního rtu.
-nedokážeš s tím bojovat. Já to vím, protože...-nedokončil..políbila ho. Konečně! S olgou jsme se na sebe usmívali. Po čase přestali. O něčem začali mluvit. S olgou jsme vešli do kuchyně a když nás uviděli, zmlkli.
-stalo se tady něco?
-ne..ne...nic..mm..jen..nic-koktali
-no dobře...


Germán
Nemohl jsem přestat myslet na angie. No..až do doby než mi začal zvonit telefon. Převazoval jsem si obvaz a poprosil angie, aby mi telefon přidržela u ucha.
-Germán Castillo,mluvte
-pokud chceš vidět svou dceru živou, budeš za hodinu čekat další telefonát.-řekla a položila hovor. Podlomily se mi nohy. Angie odložila telefon a klekla si vedle mě.
-co je. ..Germáne!
-unesli mi dceru....-angie se na mě podívala s očima plných slz
-řekni že máš...dvě dcery..-vyšeptala
-jen violettu....-objal jsem angie a oba jsme propukli v pláč. S angie jsme si sedli na mou postel. Po hodině se zvuk telefonu rozlehl opět.
-ano..
-takže jak jsme se dohodli. Pokud chceš, aby přežila týden, zaplatíš 5 milionů. Necháš je zítra v poledne v parku u fontány a hned odejdeš. Domluveno?
-domluveno..-pak zavěsila.
-to je konec....





**************************

Dnes je krátký: D

†AngliaxLena
A místy jsou tam nesmysly, pokud by něco nesedělo tak se omlouvám ale mám chřipku a Anglia řeší trochu problémy s mladší sestrou