Díl 8.

Vzal si je.... matias. Moje teorie se potvrdila. Unesli mé jediné dítě, aby měli peníze. Jacob fotil zloděje a mě poslal domů. Nechtěl jsem způsobovat potíže, tak jsem raději odjel domů. Po cestě jsem se zastavil ve zlatnictví a koupil dárek angie. Zlatý náhrdelník se srdcem a slovy "love". Odjel jsem domů a v garáži si ještě prohlédl auto. Někdo ho poškrábal. Nevím co z toho kdo měl, ale asi si ulevil. Pokrčil jsem rameny a vešel do domu. V hale seděla angie. Nevěděla o mém příchodu, protože si právě četla knihu. Vytáhl jsem náhrdelník a připnul jí ho okolo krku. Polekala se , ale když mě uviděla, uklidnila se a pozorovala náhrdelník.  Vstala a dívala se mi hluboko do očí.
-děkuji, ale neměl by jsi..-přerušil jsem ji polibkem. Po chvilce se usmála-pěkný způsob, jak mi říct, abych mlčela-zachichtala se a vzdechla.
-co se stalo...-chvíli jsem jen přemýšlel a pak mi to došlo. S angie jsem zapoměl o celém světě...i na violettu. Co jsem to za otce! Láska mě v tuto chvíli uklidňuje..ale na jak dlouho?
-ta situace s violettou a to všechno..navíc musím už jít..antonio nás svolal a..-pohodila rukama a objala mě na rozloučenou. Usmál jsem se, zamával jí a šel pracovat.


Angeles
Šla jsem na potkání s kolegy v Resto Baru. Po cestě mě nenapadlo nic, o čem by chtěl antonio mluvit. Nakonec jsem přišla do baru, kde už všichni seděli. Přivítala jsem se a objala s antoniem a učiteli. Antonio si mě změřil pohledem,  což mě trochu zarazilo, ale posadila jsem se ke stolu.
-co se děje antonio-když jsem se ho zeptala, začal se smát.
-no..já jen že...změnila si parfém angie?-pořád se smál...jak může vědět, jaké používám parfémy?
-no..já jich používám hodně ale...-antonio se smál a všichni se na něj dívali
-tak jsem to nemyslel...od kdy používáš mužské vůně-aha...mmhm..super. Opřela jsem se a nevěděla mu, co říct.
-Jak vidím, tak germán používá můj oblíbený!-vyhrkl a všichni se na mě podívali.
-přišli jsme sem probírat parfémy?-nakonec jsem vyhrkla, ale antonio se nepřestával smát.
-ale, ale, ale angie...kdo by to byl do tebe řekl?-začal i gregorio a beto si obědnával jídlo. Jackie se smála a antonio taktéž.
-ovšem...dělejte si ze mě legraci...antonio? Proč jsi nás sem zavolal?-už mě to nebavilo. A nebavilo mě to ani na začátku.
-no dobře...chtěl jsem vědět, co je s violettou. Není už kdo ví kolikátý den ve studiu-všichni na toto téma zpozorněli.
-no...violettu...-nádech, výdech-unesli...-všichni šokovaně zírali-...všechno ale už řeší policie a únosci chtěli pět milionů, aby přežila týden. Co bude dál netuším. Vím jistě, že germán ví mnohem víc, jen mi to neříká,  abych se netrápila , ale i přes to ...je to má neteř.-byla jsem zaskočená tím, že mě dokázal přesvědčit, abych mu všechno řekla.
-to je... doufejme, že se to všechno vyřeší... -posmutněl a trochu se zarazil.
-nejde víc než doufat...můžu už jít, nebo ještě něco...-zeptala jsem se ho. Nemám náladu na to, být někde tady.
-to je všechno...můžeš jít..měj se angie-řekl a objal mě na rozloučenou
-nashledanou antonio..
-jo a angie! Pochval germánovy parfém-zachichtal se a já se jen usmála. Kdo ví, co si teď myslí. Viděl nás i v jiné situaci...ale co už... Šla jsem ulicemi Buenos Aires a přemýšlela o své neteři. Uvidím ji ještě někdy? Na jednou vedle mě zastavilo auto mého...mého...kdo vlastně byl? Jistě, ještě švagr. Zastavilo vedle mě auto švagra, který mi pokynul,  abych nasedla. Sedla jsem si na sedadlo spolujezdce a dívala se na něj.
-co se stalo germáne....-usmál se a políbil mě. Byla jsem trochu zaražená , ale usmála jsem se.
-našli violettu-najednou mě zalilo štěstí-ale...-snad..snad nechce říct..
-neříkej že je...-položil mi prst na ůsta
-je v nemocnici. Jedeme za ní-nastartoval a po chvilce jsme byli v nemocnici. Na recepci oznámili, že violetta leží na pokoji č.369. Z pokoje zrovna vyšel doktor.
-promiňte, co je s mou dcerou-zeptal se ho germán
-a..jste rodiče-tak počkat..on si myslí že..-violetta castillová...má pár ran a modřin...má i zlomené žebro, ale vše v pořádku. Teď spí...můžete dovnitř.-poděkovali jsme a vešli za ní. Ležela na posteli a spala. Měla po rukou a obličeji modřiny, místy byla poškrábaná. Musela trpět. Germán mě objal a já se v něj vtiskla vší silou. Nechtěla jsem už nikdy vidět violettu v takovém stavu. Začala jsem tiše vzlykat a nakonec i plakat. Germán mě utěšoval, až mě nakonec políbil. Nemohla jsem jinak a uklidnila se. Usmál se a posadil se na židli vedle postele violetty a mě si posadil na klín. Seděli jsme tam hodiny a potom se violetta probudila. Chvíli se na nás dívala a pak si protřela oči.
-angie? Tati? Jste to vy?-Zeptala se a v tu chvíli jsem seskočila ze švagra a objala neteř. Po chvilce se přidal germán.
-vio! Jak se cítíš?-zeptala jsem se
-už mnohem lépe! A ty angie? Jak se cítíš ty?-řekla vřelým a příjemným tónem jako vždy. Usmála jsem se na ni a nenápadně stískla germánovu dlaň
-když jsi v bezpečí tak nejlépe jak to jde.-usmívala se na mě a svítilo jí v očích.
-a ty tati?-zeptala se ho.
-jak říkala angie...lépe už být nemohlo-objal mě v pase jednou rukou a violettě z očí vystřelil skoro blesk, když to uviděla.
-wohoou...co jsem propásla? Vypadá to, že vy dva jste si užili, když jsem tu nebyla-zasmála se a mě se vybavilo šílenctví předposlední noci. Trochu nechápavě jsem se na ni podívala. Z jejích očí sršely jiskry.
-co by jsme si měli užít?-zasmála jsem se a ona protočila oči.
-ale no tak! Už jsem vás přistihla v takových chvílích...navíc se od sebe nehnete na krok a ještě se objímáte...-chichtala se.
-možná jsme-ozval se germán.
-možná....-dodala jsem, ale bylo to k ničemu, protože vtiskl svá ůsta do těch mých. Violetta pískla radostí a já mu oplácela polibky. Lehce se odtáhl a usmíval se.
-no,no,no germusi, neprovokukj mě, nebo uvidíš-zasmála jsem se a švagr ,který stál za mnou, mi položil hlavu na rameno a objal mě v pase.
-nakonec vše dobře dopadlo..-řekla via a lehla si. Zůstali jsme u ní ještě dlouho do večera a potom přišel lékař a poslal nás domů. Když jsme přijeli, olga a ramallo se dívali naším směrem. Usmívali jsme se a oni jen přihlíželi.
-violetta je v nenocnici!-řekl natěšeně švagr-je v pořádku..ale vypadá hrozně...ale dostane se z toho-oba nás objali a všichni jsme se šťastně pustili do večeře. Germán mě přemlouval, abych seděla vedle něj, ale moje místo jsem nevyměnila. Odnesla jsem talíř, osprchovala se a šla spát. (A jak jsem to napsala, usnula jsem únavou. Bez legrace :D spím často ).


Ramallo
Germán přetékal štěstím a podepisoval smlouvy. Teď by odpustil i vraždu. Něco mi říká, že to nebude je kvůli violettě.
-pročpak jste tak šťastný? To nebude jen radost ze záchrany dcery...-zvedl hlavu a zasmál se.
-já a angie jsme spolu..mám nové přátele, zbavil jsem se problémů v životě, můj přítel Jacob se zasnoubil a někdo mi poškrábal auto! -až na to auto jsem to pochopil..on a angie? No konečně!
-oo..to gratuluji a co je s autem?
-děkuji a nic moc...zítra ho někam odvez prosím...máma tam škrábance a ornamenty...ale to je jedno-byl to germán, nebo jeho brat marco?....
-dobře...a..e...co tak..mi zvýšit plat?
-jak chceš..máš 30.000 měsíčně...co by jsi řekl na 60.000 měsíčně?-trochu mi vyrazil dech
-a..ano sa..samozdřejmě..d..děkuji..mm..moc!-vykoktal jsem a germán se smál. Práci jsme ukončili a já šel spát.


Germán
Usnout se mi nedařilo. Napadlo mě jediné. Vstal jsem a vešel do pokoje mé milované. Pohladil jsem ji a ona otevřela oči,podívala se na hodiny a pak zas na mě. Pohledem se mě ptala, co potřebuju.
-víš...já nemůžu usnout..můžu zůstat..tady? S tebou usnu vždy a hned..prosím..-zachichtala se a pokývala hlavou.lehl jsem si vedle ní a zhasnul světlo. S angie jsme usnuli v objetí a ráno nás probudil velmi známý hlas.
-co tady děláš!-vyhrkl jsem překvapeně
-ramallo mě vyzvedl! Už můžu být doma tati! Angie má ale tvrdý spánek...-zasmála se. Probudil jsem angie polibkem v čelo a první co ji překvapilo nebylo to, že na mě leží, alwe to, že je v pokoji violetta. Pak se podívala na mě a svalila se vedle mě.posadila se a pozoravala ji.
-už to chápu! Mám halucinace nebo ještě spím....vidím tady violettu. Dobře že vím, že je v nemocnici, asi by si myslela ,bůhví co kdyby nás tak viděla..-začali jsme se oba smát angie, která nepochopitelně zírala.
-ramallo mi říkal, že vás určitě najdu tady. Přivezl mě před chvílí z nemocnice.-angie se plácla do čela a pak si lehla a přitulila se ke mě. Hrál jsem si s jejími vlasy. Violetta si sedla na kraj postele.
-už musíte vstávat-řekla s úsměvem
-mě se nechce. Tady je tak teploučko a příjemně..(no jo, teď je 12:38 a já vstávám. Samozdřejmě že nevylezu z postele. Je tu teploučko)-vyhrkla angie
-na to, že jsi tak ,hyperaktivní se ti moc vstávat nechce!-zasmál jsem se jí a ona zvedla hlavu z mého hrudníku a podívala se mi do očí.
-slaboch- řekla a zase si lehla. Dcera na nás koukala a nechápala, o co jde.
-nemůžu za to, že nejsem z oceli jako ty-zavřel jsem oči. Po chvilce jsem uslyšel tichý smích a rozpálené rty na mých. Opětoval jsem jí polibky a pak se odtáhla. Otevřel jsem oči a uviděl angie, která se usmívala a vedle ní sedět rudou violettu.
-oo...moje teta a můj táta spolu spí v jedné posteli a líbají se wohooou!  Nové drby do studia!-violetta vystřelila z pokoje. Kdo ví, co teď udělá...
-nikomu nic neřekne, antonio si ze mě dělal legraci před učiteli..jo mám ti pochválit parfém a mezi žáky se říká věcí...-trochu mě zarazila, ale svalil jsem ji pod sebe a začal líbat. Po chvilce jsem odskočil, nechtěl jsem aby se stalo kdoví co. Převlékli jsme se a sešli na snídani.


Violetta
Dnes ráno jsem si potvrdila teorii,  že jsou spolu. Byla jsem u snídaně šťastná, dokud se nerozlehla hádka. Nebyl to ale naštvaný tón..
-Ne!-křičela angie
-proč ne!-ohlásil se táta
-protože mi to vyhovuje tak, jak to je!
-prosím!-přemlouval ji táta, a už byli na balkónku-takový ten uvnitř domu. Zase ji políbil a prosil a ona zase ne.
-o co se hádáte!?-vykřikla jsem
-nebudu sedět při jídle vedle tvého otce. Mě se líbí tam, kde jsem!-odpověděla angie a sešla
-ale tam je tak prázdno!-řekl táta a posadil se. Po chvíli si na místo jeho ženy sedla olga. Táta se na ni podíval
-no co! Řekl jste, že je tu prázdno!-všichni se začali smát



**************
†Anglia x Lena
Za chyby se omlouváme. Mějte se!