sobota 13. září 2014
pátek 29. srpna 2014
Jednorázovka....
Měl to být klidný víkend jen s mou dcerou. A jak se k nám dostali Olga, ramallo, Matias, Jade a Angeles? Violetta chtěla i svou tetu. Jade odmítla pustit svého snoubence s mou... tedy s angie. Matias nepustí svou sestru samotnou a Olga a její přítel si chtěli odpočinout. Teď jsem s mou povedenou rodinou vysoko v horách a "užíváme si" řev mé snoubenky. Tady lázně ani žádné takové vymoženosti nejsou. Jen obyčejná dřevěná chata uprostřed zasněžených hor.
-ovšem že tady není internet jade! Není tady ani signál! -zavolal jsem směrem ke schodům. Olga a Ramallo byli v malé kuchyni. Violka a Angie... jako kdyby zmizely. Usmál jsem se a šel rovnou do kuchyně.
-a já si myslela že si tady konečně odpočinu od té...-uviděla mě a zarazila se-hrozné bolesti zad...-dodala a já se zasmál a odešel. Je jasné, že chtěla říct Jade. Prošel jsem úzkou chodbou a vešel do útulného obýváku. Posadil jsem se na gauč na proti krbu na chvíli zavřel oči a poslouchal praskání dřeva. Můj život je jedna velká komedie....ne, telenovela! Moje snoubenka chce mé peníze a její bratr jí říká co má dělat. Přitom já sám jsem zamilovaný do své švagrové. Jak moc bych ji chtěl obejmout, políbit a říct jí jak moc ji miluji. Ale ne...ona sama vždy říká: "jsem sestra tvé zesnulé ženy". Proč nemůže přiznat své city? Vím že mě miluje, ale proč tak utíká? Z toho všeho mě rozbolela hlava. Chytil jsem se za ni a přišla Jade.
-je tady málo pokojů!-ten její písklavý tón mě ničil.
-tak buď v pokoji s matyasem... já budu s ramallem a angie s Olgou... violetta bude za samostatný pokoj ráda-odbyl jsem ji a opřel se. Můj pohled se upíral na okno, za kterým sněžilo. V takové vánici se nedá ani vyjít. Vstal jsem a odnesl své kufry do jednoho z pokojů. Bez váhání jsem odhodil kufry a svalil se na postel. Zabořil
jsem hlavu do postele a zavrčel ze zlosti. Najednou se dveře od pokoje otevřely. Stála v nich Olga.
-tak tady ne-zavolala na někoho a zavřela dveře. Zabořil jsem hlavu a vzlykal. Nevím proč, asi ze zlosti. Vlasy jsem chytil do pěstí a zavrčel. Najednou jsem měl pocit, že mě někdo sleduje. Nadzvedl jsem hlavu a zasklenýma očima se podíval ke dveřím. Stála v nich angie a ustaraně se na mě dívala.
-Jste v pořádku?-její tón se jako ozvěna chvěl v mé hlavě. Opřel jsem se a podíval se na okno.
-samozřejmě, nemusíte si dělat starosti.-neodvážil jsem se podívat se jí do očí, ale věděl jsem, že mi nevěří.
-to už nepůjde... nechcete mi říct co se děje?-ani jsem se nepohnul, protože jsem se bál. Nadechl jsem se a snažil se dusit pláč. Proč tohle dělá? Nemůže toho nechat? Musím se umět ovládat, ale nejde to. Jsem před ní zranitelný a bezmocný jako novorozeně.
-Jsem si jistý že mě už nepomůže nic-odvětil jsem a nedával na sobě znát emoce. Jeden hluboký nádech a výdech chladného vzduchu.
-Opravdu? Nic?- pokrčil jsem obočí a zaměřil se na vrány. Proč už neodejde a nenechá mě užírat se ve vzteku?
-Obejmi mě...-vyšeptal jsem a podíval se na ni. Lehce se usmála a zavřela dveře. Pomalu ke mě přišla a posadila se. Posadil jsem se a padl jí v náruč. Teplo které plynulo od jejího těla, jako kdyby se snažilo narušit mou ocelovou skořápku. Položil jsem si hlavu na její rameno vtulil ji v krk. Dokonce i její vůně byla uklidňující. Uvolnil jsem se a vzlykl. Pevně jsem ji objal v pase a nechal slzy aby tekly. Její teplá ruka se dotkla mé studené tváře a pohladila mě po ní. Rychle jsem dýchal a vzlykal. Její krk byl mokrý od slz.
-šššš...to bude dobré...-pošeptala mi a uklidňovala mě. Neptala se proč, ale byla tu pro mě. Další její vlastnost, kterou jsem miloval. Můj dech se uklidnil a slzy přestaly téct. Kousek jsem se odtáhl od angie, abych jí mohl vidět do očí. Byly smutné a ztrápené. Pohladil jsem ji po tváři.
-děkuji... angie, co se vám děje - podívala se stranou.
-Není to nic co by vás zajímalo-odmluvila, ale já viděl, že její oči křičí... něco ji trápí.
-prosím, řekněte mi to... vás také nemuselo zajímat co se mi stalo. Pokud potřebujete obejmout nebo někoho komu se svěřit tak opravdu nemám problém-podívala se na mě a sklopila zrak.
-Jde o mého přítele...podvádí mě s učitelkou tance-každé slovo jí způsobovalo bolest-už dlouho nám to neklape a.... stejně jako on už jsem se zamilovala do někoho jiného... ale proč to musí tak bolet? -chápu její situaci. Nedávno jsem řešil něco podobného. Angie se podívala na vránu na okně a pustila slzy.
-Je mi z něj zle. Já mít takové štěstí a moct nazývat někoho jako jste vy svou přítelkyní tak bych nikdy nic takového neudělal. Pamatujte si, že máte na víc než na typy mužů jako je on. To vy jste jedinečná a každý chce takovou úžasnou ženu jakou jste.-nadechl jsem se a podíval se jí do očí. Viděl jsem smutek a žal, ale také malou jiskru klidu. Jemně jsem jí otřel slzy a usmál se. Angie se z hluboka nadechla a zavřela oči.
-děkuji -vyšeptala a objala mě. Pevně jsem ji objal a cítil že mám ve své náruči křehkou bytost, kterou musím chránit. Byla v mých ramenou dokonale schovaná a po chvíli její stisk povolil, její dech se uklidnil a její tvář vypadala bezstarostně...usnula. Co teď? Nevím v jakém pokoji je a když ji ponesu,bude to vypadat divně. A co víc, kdyby tohle viděla Jade... Nechám ji tady. Ramallo to určitě pochopí. Položil jsem angie do mé postele a přikryl ji. Díval jsem se do její andělské tváře a vzpomínal... políbila mě před studiem a pár dní po té jsem ji políbil v kuchyni. Od té doby nic. Bylo pár hezkých chvil, ale nikdy se mi ji nepodařilo políbit. Staré dřevěné dveře tiše zaskřípaly a ostré světlo se nahrnulo do lehce osvíceného pokoje. Ve dveřích se oběvila silueta vysokého muže a už po chvíli jsem v něm poznal kokegu.
-tady to je-jeho radostný tón mě donutil k mírnému úsměvu. Vešel do pokoje a odložil kufry.
-ne tak na hlas-okřikl jsem ho a podíval se na ni. Ramallo se podíval a zarazil se. Opřel se o rám postele a podíval se směrem k televizi, která ležela na prádelníku.
-Co jste jí udělal?-jeho otázka zněla jako chladný rozkaz. Nadechl jsem se a podíval se do rohu pokoje kde ležely mé černé kufry.
-nic... jen usnula a nechtěl jsem ji budit ani nikam odnášet, aby z toho nebyl problém -odpověděl jsem na jeden dech a ramallo klidně kývnul hlavou a šel si vybalit věci. Stejně jako on jsem vzal své kufry a otevřel jednu skříň. Byla dost malá, ale oblečení se do ní vešlo. Kufry jsem zasunul pod postel a Posadil se na starou pohovku. Ramallo si lehl na svou postel a zapnul si televizi. Byla zapnutá tiše, aby neprobudila Angeles. Napadlo mě co asi dělá zbytek "rodiny ". Vstal jsem a otevřel skřípající dveře.
-hned se vrátím-oznámil jsem a šel úzkou chodbou do dalšího pokoje. Byla v něm Olga a violetta. Zavřel jsem dveře dříve než si mě všimly. V dalším pokoji mohli být jen sourozenci La Fontainovy a opravdu jsem neměl náladu ani na jednoho z nich. Sešel jsem po zatočeném schodišti a prošel obývacím pokojem rovnou do kuchyně. Nalil jsem do konvice vodu a připravil čaje. Roznesl jsem je po domě a opravdu nerad i Jade s Matiasem. Nakonec jsem vešel do našeho pokoje a dal čaj ramallovy. Tác jsem položil na noční stolek a potřásl s angie. Její ruce byly studené a tělo se třáslo. Políbil jsem ji na tvář a počkal než se nevzbudí. Pootevřela víčka a její smaragdové oči nechápavě prohledávaly starou místnost. Podal jsem jí čaj a posadil se vedle ní.
-Je vám zima..?-usmála se a souhlasně kývla. Vstal jsem a vytáhl deku, kterou jsem přes ni přehodil. Proč je jí taková zima? Přiznávám, v pokoji je chladno, ale až tak? Možná že je nemocná. Položil jsem jí ruku na čelo a chvíli počkal. Bylo studené. Ještě jsem se dotkl její tváře a dlaní, ale byla celá promrzlá. Otevřel jsem noční stolek a vytáhl teploměr. Podal jsem ho Angeles a beze slov se podíval na ramalla. Sledoval mě se zájem, ale jako vždy mě respektoval. Po zapípání teploměru jsem se podíval směrem k bledé švagrové. Vzal jsem jí ho a podíval se... zvláštní, neměla horečku ani podchlazená nebyla. Odložil jsem ho a angie mi dala prázdný hrnek od čaje.
-nechci, aby jste zmrznula -řekl jsem a podíval se na ramalla, který mi podával svou přikrývku. Usmál jsem se a položil ji na angie.
-nemusíte se....o mě...starat-vydrkotala mezi zuby a já si lehl vedle ní.
-nemusím, ale chci -Usmál jsem se a sledoval každý její pohyb. Z hluboka jsem se nadechl a přitiskl ji do sebe. Bál jsem se její reakce, ale ona se jen usmála a přinutila se ke mě. Její dech se rozplýval po mé hrudi a já se bál že uslyší moje rychlé srdce. Koutkem oka jsem pozoroval ramalla. Ten zvedl ruku a tiše otevřel dveře. Skřípot dveří ho ale prozradil a angie se pomalu otočila na odcházejícího kolegu, který za sebou zavíral dveře. Po chvíli pevně stískla mou košili a opřela se svým tělem do mého. Podíval jsem se jí do očí a všiml si té blízkosti. Ani naše obličeje moc nedělilo...
-nebudete mít problémy? -zeptala se slabě. Podíval jsem se hluboko do jejích očí a čekal na sebemenší známku lásky. Pohladil jsem ji po tváři a usmál se.
-proč bych je měl mít?-zeptal jsem se a ona uhnula zrakem směrem k oknu. Přitistkl jsem se na ni tak, že se naše čela opíraly a nosy stýkaly. Nervózně se na mě podívala.
-Co by řekla vaše snoubenka?-zase se snaží vymluvit. Zasmál jsem se a pohladil ji po zádech. Cítil jsem její rychlé srdce na mé hrudi.
-rozhodně by jí to nevadilo tak moc, jako to co chci udělat-pošeptal jsem jí a jemně ji políbil na krku. Moje rty jezdily po jejím krku a v jistou chvíli se její studené dlaně ocitly pod mou košilí.
-co to děláme-řekla a já přenesl krk dozadu na krk, kde jsem začal dělat krvavou podlitinu. Snažila se dusit zasténání, ale marně. Nakonec tiše kňučela a čekala na slitování. Zadrala mi nehty do zad a nohy mi dala okolo pasu. Odtáhl jsem se od ní a díval se jí do očí. Oba zadýchaní jsme nevěděli co že jsme to vlastně udělali. Polkl jsem a odvrátil zrak.
-omlouvám se, už se to nikdy nestane - řekl jsem neklidně a ona zavřela oči. Párkrát chtěla něco říct, ale rozmyslela se. Bude z toho problém... neměl jsem to udělat. Ale co teď?
-chápu, omluva je i na mé straně... neměla jsem vás v tom nechat pokračovat-takže to nedopadlo až tak špatně . Ale angie se tohle moc nepodobá, takže bude něco špatně, ale co?
-nemusíte se omlouvat...já, kdybych... emn... to je jedno. Jen se omlouvám a..emm... měla by jste už spát -pošeptal jsem a položil se vedle ní. Vzdechla a položila si své chladné dlaně na mou hruď a špička jejího nosu se dotýkala mého krku. Na co asi myslí... vypadá tak klidně. Ale na druhou stranu jsem ji moc chtěl políbit. Také dobře vím, co by se stalo, před chvílí jsem toho byl svědkem. Nemohl jsem si to odpustit a chytil jsem obě její dlaně mezi své, abych je zahřál. Venku zrovna začala vánice a silný chladný vítr rozrazil okno. Angie zapištěla a vmáčla se ve mě. Její ledový obličej se dotýkal mého, ale ona nemyslela na blízkost, jen se bála. Uklouzlo mi tiché zasmání, ale pohladil jsem ji po zádech. Nadechla se a zachvěla. Vstal jsem a zavřel okno. Přilehl jsem si k ní a uspával svou nevinnou švagrovou. Začala tiše chrápat a já se uvolnil z jejího sevření. Je tak nádherná...dokonce i když spí. Její rty...už si nepamatuji jejich chuť. Možná jen matně, ale chybí mi to. Když mě po prvé políbila cítil jsem nervozitu z její strany a později ji s violettou řekly o studiu. Tím se vysvětlil polibek, ale moc dobře vím, že když jsme se hodiny líbali v kuchyni, ani jeden z nás by nepřestal, nebýt violetty, která vešla v opravdu nevhodnou chvíli. Ze jména v okamžiku kdy se moje košile válela na podlaze a já s angie na kuchyňské lince. Musel jsem se zasmát, protože mi celá ta situace připadala směšná. Podíval jsem se na čaj. Chvíli jsem pozoroval starý šálek plný až po okraj s lemovanou lžičkou. Vzal jsem studený šálek a posadil se na skřípající pohovku. Ohlédl jsem se ještě na spící blondýnku a usmál se. Sáhl jsem pro ovladač a napil se studené tekutiny. Najednou dveře rychle skříply a do pokoje se nahrnulo ostré světlo. Otočil jsem se k nim. Ku podivu tam stála violetta.
-Tati! Kde je angie? Nikdo neví kam se poděla. -přiběhla ke mě a nevšimla si své tety pod peřinou.
-tvá teta spí. Není jí dobře, tak ji nevzbuď prosím...-violetta se ohlédla a potom se jí z myšlení začalo kouřit od hlavy.
-a proč spí tady? -ozvala se na konec a já přemýšlel co říct. Když řeknu pravdu...ne, jen to ne.
-dlouhá historie-pokusil jsem se o úsměv, ale nepodařil se. Co si teď asi myslí. Podezřívavě se na mě podívala a protočila oči.
-chápu že mi to neřekneš, ale než budete pokračovat...jistým směrem.. řekněme že... em.. -chce mi snad popsat... -dokud nepřestaneš chodit se Jade, nedělej s angie hlouposti... -moje 16-ti léta dcera mi dává kázání? Přenesl jsem váhu těla na druhou nohu a podíval se jí do očí.
-Chceš mi tedy namluvit že Angeles je moje milenka a Jade je nesnesitelná....-v tu chvíli se dveře do pokoje rozletěly a vešla Jade. Rychlým krokem ke mě přišla a vypadala nejméně vzteklá. Dala mi ránu do obličeje a prudce se mnou škubla. Táhla mě ven ze dveří a cestou jsem si všiml zaraženého výrazu violetty. Kam teď půjdeme...přes malou úzkou chodbu jsme se dostali do jejího pokoje, kde jsem
byl po druhé zasažen do obličeje. Posadil jsem se na postel a díval se jí do očí. Takové stahování okolo žaludku a ten stres mě ničily. Podíval jsem se na Jade a přemýšlel, proč jsem s někým jako je ona.
-jak jsi mohl něco takového-vstal jsem a věděl, že se bojí.
-je konec. To co jsi slyšela bylo vytržené z kontextu-řekl jsem a ona se zamyslela. Aspoň to tak vypadalo.
-konec čeho?-začínala mě čím dál tím štvát.
-konec našeho vztahu, protože.-Najednou hvízdla a zaskákala
-chceš si mě vzít?!-Napadlo mě moc věcí, ale tahle je ta poslední. Co si k sakru myslí? Aha vlastně! Nic! Co mě to napadlo aby si jade něco myslela
-ne, chci skoncovat s naším svazkem. A aby jsi to pochopila, nemiluju tě!-zakřičel jsem vztekle a Jade otevřela ústa a já vyšel s pokoje. Sešel jsem po zatočeném schodišti a posadil se v útulném obýváku. Položil jsem obličej do dlaní a zuřivě sebou praštil na zem. Proč musím mít takovou smůlu? Okolo mě prošli sourozenci La Fontainovy a odešli. Jade jen hlasitě třískla dveřmi a já se postavil a ze vzteku praštil pěstí do stolu, který se rozletěl na kusy. Zavrčel jsem a šel ven. Konec s tímhle vším, nechť zmrznu ve vánici. Sníh mě štípal na obličeji a chladný vítr mě okrádal o veškeré síly. Podlomily se mi kolena a začínal se mi ztrácet zrak.
-Ne!-uslyšel jsem za zády a otočil se. V dáli jsem viděl chatku, ale jen kousek ode mě byla angie. Byla to ona a běžela ke mě. Studený vítr mi vysával sílu z těla a já se už nemohl ani pohnout.
-Germáne! -zavolala a přiběhla ke mě. Snažil jsem se jí něco říct, ale nešlo to. Umírám? Dobrá otázka...ale asi ano. Cítil jsem tu bolest, to jak mi slábne srdce.. nepopsatelné. Panika vládla v jejích dokonalých smaragdových očích a její dlaně na mé tváři.
-rychle, vstaň a pojď zpět. Germáne?-třásla s mým nepřítomným tělem. Tak moc jsem se snažil jí něco říct,ale nemohl jsem. Klekla si na kolena vedle mě a něco
říkala, ale neslyšel jsem. Z očí jí začaly stékat slzy. V pěsti svírala mou košili a nakonec si opřela své studené čelo o mé. Asi končíme oba. Jestli umřeme...violetta nikoho nebude mít. Tohle nesmím dopustit. S námahou jsem položil svou dlaň na tvář angie. Otevřela oči a podívala se na mě.
-m..m-musíme v-vstát. Prr..ro violettu -řekl jsem mezi rozdrkotanými zuby. Usmála se a vstala. Když jsem se chytil její ruky a snažil se vstát, strnul jsem ji na sebe. I když chci, nejde to...nemůžu už dál. Angie musí odejít a nechat mě tu. Podíval jsem se jí do očí a pootevřel ústa, abych jí řekl: "odejdi a postarej se o viu ",ale nic z nich nevyšlo. Angie střídala pohled mezi mými rty a očima. Nakonec se její studené dlaně dotkly mých tváří a naše rty se spojili. Hltavě jsem jí oplácel polibky a snažil se ji alespoň pohladit, ale marně. Všechny emoce se ve mě spojily v něco úžasného. Zapomněl jsem na mráz a starosti, teď jsme byli jen my dva. Odtáhla se ode mě a po mém obličeji začaly stékat slzy. Nebyly moje, byly to slzy Angeles. Teď nemůžu skončit. Nevzdám se..když jsem se dostal až sem,tak se lehce dostanu zpět. Nějaká síla ve mě narostla a já vstal a táhl sebou angie. Až po kolena jsem byli ve sněhu a zmrzlí až na kost. Přece to teď nevzdá. Když jsme se dostali do chaty, vyčerpáním jsem spadl na teplou podlahu. Už je to v pořádku, všechno bude v pořádku. Někdo k nám přiběhl...Olga. rychle obešla angie a po chvíli přišla i s Ramallem.
-bože můj, co vás to napadlo-káral mě kolega. Olga ze mě strhla mokrou košili a ramallo kalhoty. Podepřel mě a vedl do koupelny v prvním patře. Napustil mi vařící vodu do bílé vany a pomohl mi do ní. Ani ho nevzrušoval fakt, že mám na sobě spodní prádlo. Horká voda mě štípala na kůži a po pár minutách jsem byl schopen mluvit.
-děkuji. Jsi opravdový přítel -ramallo se posadil na kraj vany. Byl naštvaný, ale zároveň klidný..
-Od toho přece přátelé jsou... ale řekni mi, proč jsi šel ven v takové vánici -vzdychl jsem a namočil si obličej
-no víš...všechny moje problémy a navíc mě opustila Jade...
-Jade s tím nemá co dělat-přerušil mě. Má pravdu. Bylo to ze vzteku, jsem egoista...
-z mých vlastních rozmarů... jsem se chtěl zabít. Kdyby angie nepřišla..-ale počkat chvíli. Ona mě políbila! Jak to...
-na co myslíš-podíval se na mě přes brýle.
-že už bych měl vylézt -vstal jsem a ramallo odešel. Vyšel jsem z vany a osušil se ručníkem. Ramallo se po chvíli vrátil a podal mi suché oblečení. Oblékl jsem si bílou košili, kalhoty a sešel do obýváku, kde seděla angie zabalená v dece a s čajem v ruce. Posadil jsem se těsně vedle ní a ona se lekla. Zasmál jsem se a díval se jí do očí. Chvíli jsme seděli jen tak v mlčení.
-děkuji. Děkuji za všechno. Bez vás bych byl dávno ledová socha pod hromadou sněhu -chytil jsem její dlaň mezi své. Začervenala se a já se musel usmát. Byla tak krásná!
-to nic...-nenechal jsem ji dokončit. Prostě jsem musel. Položil jsem svou dlaň na její červenou tvář a vtiskl své rty do jejích. Vzpomněl jsem si na chuť těch dokonalých malinových rtů. Slyšel jsem jak odložila čaj a položila si dlaně na mou tvář. Přitiskl jsem silně svoje tělo na její a na moment se od ní odtrhl, abych se nadechl vzduchu. Pořád nevěřím, že to dělám. Otevřela oči a dívala se na mě. Chvíli zaraženě, ale po chvíli klidně a šťastně.
-tohle by jsme neměli...-teď už byla smutná. Vzdychl jsem a objal ji. Rozhodně o ni nikdy nepřestanu bojovat. Nikdy. Tohle není konec, ale začátek.
-stejně nepřestanu -pošeptal jsem jí a ona se zasmála. Do místnosti vešla ospalá violetta.
-eeeeem... přišla jsem o něco?-kdyby jen věděla. Sedl jsem si vedle angie a usmál se na dceru.
-ne, jen už nejsem se Jade-violetta začala šťastně pištět a skákat po malé místnosti.
-a teď jsi s angie!? -zeptala se. Škoda že ne, ale kdo ví jak dlouho..
-ještě ne-zasmál jsem se a obě se na mě podívaly.
-he? - co jsem řekl...snad nic zlého.
-no co...-usmál jsem se a šel přiložit dřívína oheň.
-Vio! Pojď mi pomoct s večeří!-ozvalo se z kuchyně a violetta odešla jak chabé plány.. stejně budou špehovat. Posadil jsem se vedle Angeles a zamyšleně jsem pozoroval oheň.
-neříkej violettě o mém pokusu se zabít prosím..-podívala se na mě a opřela si hlavu o mé rameno.
-od kdy jsme přešli na "TY "?-ovšem.. je to moje švagrová a mluvíme spolu na "VY ".
-omlouvám se... ale prosím, nic neříkejte.
-máte mé slovo-zívla si a přivřela oči. Seděli jsme v mlčení dlouho, dokud Olga nevolala na večeři,která rychle skončila a já se vydal do koupelny na proti našeho pokoje. Napouštěl jsem vanu a svlékl se. Měl jsem okolo sebe jen ručník a někdo vešel do koupelny a zamknul dveře. Otočil jsem se a uviděl angie v županu. Když mě uviděla, vykřikla a z ruky jí vyletěl klíč.Začal jsem se smát.
-počkejte, to je v pořádku -Angie zatáhla za kliku a dveře se ani nepohly, protože byly zamknuté.
-skvěle! A kde je klíč?-klekli jsme si a hledali klíč. Nevadilo by mi zůstat tu s ní zamknutý. Nakonec jsem ho našel a vítězně s ním zamával. Odemknul jsem dveře.
-ani nepoděkuješ?
-za co bych měla děkovat? To byla tvoje vina.
-moje vina? Děláš si legraci? Já zahodil klíč?
-ty tady stojíš jak strašidlo!
-aha,ovšem... tady chce někdo válku-přišel jsem k ní a začal ji lechtat. Nakonec se omlouvala a prosila abych toho nechal.zavadil jsem o vanu a spadli jsme do ní. Teď se mi teprve udělalo těsně okolo krku a žaludku. Byl jsem s Angeles v horké vaně plné pěny. A co víc ležela pode mnou. Dychtivě jsem se k ní přiblížil a políbil ji. Začal jsem jí rozvazovat župan. A angie mi neodporovala a spolupracovala. Nemohl jsem to vydržet. Chtěl jsem víc a začal ji hladit. Její drobná ruka mi sundala ručník a jemně přejela po mé cti. Jednou rukou jsem ji objal v pase a druhou ji přidržel. Vstal jsem s ní a angie mi dala nohy kolem pasu. Vyšel jsem z vany a přitiskl ji na dveře. V tu chvíli se poprvé náš polibek rozdělil.
-co chceš udělat-vyhrkla a já se zasmál.
-projít-oznámil jsem a otevřel dveře. Udělal jsem pár kroků a byl ve svém pokoji. Dveře jsem zabouchnul nohou a svalil se do měkké postele.
-co to...nh.. děláme- řekla a nepřestávala ně líbat po těle.
-nic neobvyklého -Položil jsem se nad ni a cítil jak její ruce silně mačkají mou čest.
-ani nevíš jak moc tě chci. Toužím po tobě a po nikom jiném. Chci tě, tak moc tě chci Angeles -sunul jsem své tělo po jejím, chtěl jsem cítit její dotek,její hlas...
-germ... aah.. nh.. já... tě miluju -vtiskl jsem své rty do jejích a slyšel nepříjemné skřípání postele. Tohle dělala vždy když se člověk jen pohnul. Hladil jsem ji níž a níž...
Violetta, ten samý čas
Olga a Ramallo zase mluví o angie a tátovi. Že je to ještě baví. Tahle dvojice se políbí asi až za dva roky..už je dost pozdě, ale snad bude fran na skype. Vyšla jsem po schodišti a všimla si vody a pěny. Proč je tu sakra...v koupelně se svítilo. A vana byla plná...jediné co nechápu je, proč je ve vodě župan.... tak počkat.. ta voda vede do protějšího pokoje a župan je dámský. Vedlejší pokoj patří... o ne. Položila jsem ucho na dveře a slyšela divné skřípání. A potom se potvrdila má teorie. Anglie a táta. Budu mít sourozence? Doufám že ano...ale jak tak poslouchám tak na něm pracují celkem kvalitně. Doufám jen že si neublíží... Někdo se mě dotknul. Otočila jsem se a uviděla ramalla.
-mohu do svého pokoje?
-e...ne..poslechni si sám.-ramallo přiložil ucho a po chvíli se odtáhnul.
-páni..e..dejme jim soukromí -ovšem...šla jsem do pokoje a nevím kdy usnula.
Germán, ráno
Probudil jsem se a pode mnou ležela matrace a kusy postele okolo. Byla už moc stará a nezvládla včerejší akci. Angie ležela na mě a já hladil její dokonalé tělo. Angeles otevřela oči a usmála se.
-dobré ráno...-pošeptal jsem
-tobě také-odpověděla. Někdo zaklepal a než stihl vejít, přikryli jsme se. Do pokoje vešla violetta. Otevřela ústa.
-to tu musela být divočejší jízda než jsme mysleli..-zasmála se a odešla. Bohužel tobyl náš pposlední den na chatě a já musel s ramallem ještě pracovat. Angie vešla do obýváku a poprosila ramalla aby odešel. Posadila se vedle mě a pošeptala: "budeš táta"........
**********************
Omlouvám se za chyby. Nejde mi vypnout T9 a ještě s tím moc neumím :-D další díl bude za nedlouho
Anglia x Lena
-ovšem že tady není internet jade! Není tady ani signál! -zavolal jsem směrem ke schodům. Olga a Ramallo byli v malé kuchyni. Violka a Angie... jako kdyby zmizely. Usmál jsem se a šel rovnou do kuchyně.
-a já si myslela že si tady konečně odpočinu od té...-uviděla mě a zarazila se-hrozné bolesti zad...-dodala a já se zasmál a odešel. Je jasné, že chtěla říct Jade. Prošel jsem úzkou chodbou a vešel do útulného obýváku. Posadil jsem se na gauč na proti krbu na chvíli zavřel oči a poslouchal praskání dřeva. Můj život je jedna velká komedie....ne, telenovela! Moje snoubenka chce mé peníze a její bratr jí říká co má dělat. Přitom já sám jsem zamilovaný do své švagrové. Jak moc bych ji chtěl obejmout, políbit a říct jí jak moc ji miluji. Ale ne...ona sama vždy říká: "jsem sestra tvé zesnulé ženy". Proč nemůže přiznat své city? Vím že mě miluje, ale proč tak utíká? Z toho všeho mě rozbolela hlava. Chytil jsem se za ni a přišla Jade.
-je tady málo pokojů!-ten její písklavý tón mě ničil.
-tak buď v pokoji s matyasem... já budu s ramallem a angie s Olgou... violetta bude za samostatný pokoj ráda-odbyl jsem ji a opřel se. Můj pohled se upíral na okno, za kterým sněžilo. V takové vánici se nedá ani vyjít. Vstal jsem a odnesl své kufry do jednoho z pokojů. Bez váhání jsem odhodil kufry a svalil se na postel. Zabořil
jsem hlavu do postele a zavrčel ze zlosti. Najednou se dveře od pokoje otevřely. Stála v nich Olga.
-tak tady ne-zavolala na někoho a zavřela dveře. Zabořil jsem hlavu a vzlykal. Nevím proč, asi ze zlosti. Vlasy jsem chytil do pěstí a zavrčel. Najednou jsem měl pocit, že mě někdo sleduje. Nadzvedl jsem hlavu a zasklenýma očima se podíval ke dveřím. Stála v nich angie a ustaraně se na mě dívala.
-Jste v pořádku?-její tón se jako ozvěna chvěl v mé hlavě. Opřel jsem se a podíval se na okno.
-samozřejmě, nemusíte si dělat starosti.-neodvážil jsem se podívat se jí do očí, ale věděl jsem, že mi nevěří.
-to už nepůjde... nechcete mi říct co se děje?-ani jsem se nepohnul, protože jsem se bál. Nadechl jsem se a snažil se dusit pláč. Proč tohle dělá? Nemůže toho nechat? Musím se umět ovládat, ale nejde to. Jsem před ní zranitelný a bezmocný jako novorozeně.
-Jsem si jistý že mě už nepomůže nic-odvětil jsem a nedával na sobě znát emoce. Jeden hluboký nádech a výdech chladného vzduchu.
-Opravdu? Nic?- pokrčil jsem obočí a zaměřil se na vrány. Proč už neodejde a nenechá mě užírat se ve vzteku?
-Obejmi mě...-vyšeptal jsem a podíval se na ni. Lehce se usmála a zavřela dveře. Pomalu ke mě přišla a posadila se. Posadil jsem se a padl jí v náruč. Teplo které plynulo od jejího těla, jako kdyby se snažilo narušit mou ocelovou skořápku. Položil jsem si hlavu na její rameno vtulil ji v krk. Dokonce i její vůně byla uklidňující. Uvolnil jsem se a vzlykl. Pevně jsem ji objal v pase a nechal slzy aby tekly. Její teplá ruka se dotkla mé studené tváře a pohladila mě po ní. Rychle jsem dýchal a vzlykal. Její krk byl mokrý od slz.
-šššš...to bude dobré...-pošeptala mi a uklidňovala mě. Neptala se proč, ale byla tu pro mě. Další její vlastnost, kterou jsem miloval. Můj dech se uklidnil a slzy přestaly téct. Kousek jsem se odtáhl od angie, abych jí mohl vidět do očí. Byly smutné a ztrápené. Pohladil jsem ji po tváři.
-děkuji... angie, co se vám děje - podívala se stranou.
-Není to nic co by vás zajímalo-odmluvila, ale já viděl, že její oči křičí... něco ji trápí.
-prosím, řekněte mi to... vás také nemuselo zajímat co se mi stalo. Pokud potřebujete obejmout nebo někoho komu se svěřit tak opravdu nemám problém-podívala se na mě a sklopila zrak.
-Jde o mého přítele...podvádí mě s učitelkou tance-každé slovo jí způsobovalo bolest-už dlouho nám to neklape a.... stejně jako on už jsem se zamilovala do někoho jiného... ale proč to musí tak bolet? -chápu její situaci. Nedávno jsem řešil něco podobného. Angie se podívala na vránu na okně a pustila slzy.
-Je mi z něj zle. Já mít takové štěstí a moct nazývat někoho jako jste vy svou přítelkyní tak bych nikdy nic takového neudělal. Pamatujte si, že máte na víc než na typy mužů jako je on. To vy jste jedinečná a každý chce takovou úžasnou ženu jakou jste.-nadechl jsem se a podíval se jí do očí. Viděl jsem smutek a žal, ale také malou jiskru klidu. Jemně jsem jí otřel slzy a usmál se. Angie se z hluboka nadechla a zavřela oči.
-děkuji -vyšeptala a objala mě. Pevně jsem ji objal a cítil že mám ve své náruči křehkou bytost, kterou musím chránit. Byla v mých ramenou dokonale schovaná a po chvíli její stisk povolil, její dech se uklidnil a její tvář vypadala bezstarostně...usnula. Co teď? Nevím v jakém pokoji je a když ji ponesu,bude to vypadat divně. A co víc, kdyby tohle viděla Jade... Nechám ji tady. Ramallo to určitě pochopí. Položil jsem angie do mé postele a přikryl ji. Díval jsem se do její andělské tváře a vzpomínal... políbila mě před studiem a pár dní po té jsem ji políbil v kuchyni. Od té doby nic. Bylo pár hezkých chvil, ale nikdy se mi ji nepodařilo políbit. Staré dřevěné dveře tiše zaskřípaly a ostré světlo se nahrnulo do lehce osvíceného pokoje. Ve dveřích se oběvila silueta vysokého muže a už po chvíli jsem v něm poznal kokegu.
-tady to je-jeho radostný tón mě donutil k mírnému úsměvu. Vešel do pokoje a odložil kufry.
-ne tak na hlas-okřikl jsem ho a podíval se na ni. Ramallo se podíval a zarazil se. Opřel se o rám postele a podíval se směrem k televizi, která ležela na prádelníku.
-Co jste jí udělal?-jeho otázka zněla jako chladný rozkaz. Nadechl jsem se a podíval se do rohu pokoje kde ležely mé černé kufry.
-nic... jen usnula a nechtěl jsem ji budit ani nikam odnášet, aby z toho nebyl problém -odpověděl jsem na jeden dech a ramallo klidně kývnul hlavou a šel si vybalit věci. Stejně jako on jsem vzal své kufry a otevřel jednu skříň. Byla dost malá, ale oblečení se do ní vešlo. Kufry jsem zasunul pod postel a Posadil se na starou pohovku. Ramallo si lehl na svou postel a zapnul si televizi. Byla zapnutá tiše, aby neprobudila Angeles. Napadlo mě co asi dělá zbytek "rodiny ". Vstal jsem a otevřel skřípající dveře.
-hned se vrátím-oznámil jsem a šel úzkou chodbou do dalšího pokoje. Byla v něm Olga a violetta. Zavřel jsem dveře dříve než si mě všimly. V dalším pokoji mohli být jen sourozenci La Fontainovy a opravdu jsem neměl náladu ani na jednoho z nich. Sešel jsem po zatočeném schodišti a prošel obývacím pokojem rovnou do kuchyně. Nalil jsem do konvice vodu a připravil čaje. Roznesl jsem je po domě a opravdu nerad i Jade s Matiasem. Nakonec jsem vešel do našeho pokoje a dal čaj ramallovy. Tác jsem položil na noční stolek a potřásl s angie. Její ruce byly studené a tělo se třáslo. Políbil jsem ji na tvář a počkal než se nevzbudí. Pootevřela víčka a její smaragdové oči nechápavě prohledávaly starou místnost. Podal jsem jí čaj a posadil se vedle ní.
-Je vám zima..?-usmála se a souhlasně kývla. Vstal jsem a vytáhl deku, kterou jsem přes ni přehodil. Proč je jí taková zima? Přiznávám, v pokoji je chladno, ale až tak? Možná že je nemocná. Položil jsem jí ruku na čelo a chvíli počkal. Bylo studené. Ještě jsem se dotkl její tváře a dlaní, ale byla celá promrzlá. Otevřel jsem noční stolek a vytáhl teploměr. Podal jsem ho Angeles a beze slov se podíval na ramalla. Sledoval mě se zájem, ale jako vždy mě respektoval. Po zapípání teploměru jsem se podíval směrem k bledé švagrové. Vzal jsem jí ho a podíval se... zvláštní, neměla horečku ani podchlazená nebyla. Odložil jsem ho a angie mi dala prázdný hrnek od čaje.
-nechci, aby jste zmrznula -řekl jsem a podíval se na ramalla, který mi podával svou přikrývku. Usmál jsem se a položil ji na angie.
-nemusíte se....o mě...starat-vydrkotala mezi zuby a já si lehl vedle ní.
-nemusím, ale chci -Usmál jsem se a sledoval každý její pohyb. Z hluboka jsem se nadechl a přitiskl ji do sebe. Bál jsem se její reakce, ale ona se jen usmála a přinutila se ke mě. Její dech se rozplýval po mé hrudi a já se bál že uslyší moje rychlé srdce. Koutkem oka jsem pozoroval ramalla. Ten zvedl ruku a tiše otevřel dveře. Skřípot dveří ho ale prozradil a angie se pomalu otočila na odcházejícího kolegu, který za sebou zavíral dveře. Po chvíli pevně stískla mou košili a opřela se svým tělem do mého. Podíval jsem se jí do očí a všiml si té blízkosti. Ani naše obličeje moc nedělilo...
-nebudete mít problémy? -zeptala se slabě. Podíval jsem se hluboko do jejích očí a čekal na sebemenší známku lásky. Pohladil jsem ji po tváři a usmál se.
-proč bych je měl mít?-zeptal jsem se a ona uhnula zrakem směrem k oknu. Přitistkl jsem se na ni tak, že se naše čela opíraly a nosy stýkaly. Nervózně se na mě podívala.
-Co by řekla vaše snoubenka?-zase se snaží vymluvit. Zasmál jsem se a pohladil ji po zádech. Cítil jsem její rychlé srdce na mé hrudi.
-rozhodně by jí to nevadilo tak moc, jako to co chci udělat-pošeptal jsem jí a jemně ji políbil na krku. Moje rty jezdily po jejím krku a v jistou chvíli se její studené dlaně ocitly pod mou košilí.
-co to děláme-řekla a já přenesl krk dozadu na krk, kde jsem začal dělat krvavou podlitinu. Snažila se dusit zasténání, ale marně. Nakonec tiše kňučela a čekala na slitování. Zadrala mi nehty do zad a nohy mi dala okolo pasu. Odtáhl jsem se od ní a díval se jí do očí. Oba zadýchaní jsme nevěděli co že jsme to vlastně udělali. Polkl jsem a odvrátil zrak.
-omlouvám se, už se to nikdy nestane - řekl jsem neklidně a ona zavřela oči. Párkrát chtěla něco říct, ale rozmyslela se. Bude z toho problém... neměl jsem to udělat. Ale co teď?
-chápu, omluva je i na mé straně... neměla jsem vás v tom nechat pokračovat-takže to nedopadlo až tak špatně . Ale angie se tohle moc nepodobá, takže bude něco špatně, ale co?
-nemusíte se omlouvat...já, kdybych... emn... to je jedno. Jen se omlouvám a..emm... měla by jste už spát -pošeptal jsem a položil se vedle ní. Vzdechla a položila si své chladné dlaně na mou hruď a špička jejího nosu se dotýkala mého krku. Na co asi myslí... vypadá tak klidně. Ale na druhou stranu jsem ji moc chtěl políbit. Také dobře vím, co by se stalo, před chvílí jsem toho byl svědkem. Nemohl jsem si to odpustit a chytil jsem obě její dlaně mezi své, abych je zahřál. Venku zrovna začala vánice a silný chladný vítr rozrazil okno. Angie zapištěla a vmáčla se ve mě. Její ledový obličej se dotýkal mého, ale ona nemyslela na blízkost, jen se bála. Uklouzlo mi tiché zasmání, ale pohladil jsem ji po zádech. Nadechla se a zachvěla. Vstal jsem a zavřel okno. Přilehl jsem si k ní a uspával svou nevinnou švagrovou. Začala tiše chrápat a já se uvolnil z jejího sevření. Je tak nádherná...dokonce i když spí. Její rty...už si nepamatuji jejich chuť. Možná jen matně, ale chybí mi to. Když mě po prvé políbila cítil jsem nervozitu z její strany a později ji s violettou řekly o studiu. Tím se vysvětlil polibek, ale moc dobře vím, že když jsme se hodiny líbali v kuchyni, ani jeden z nás by nepřestal, nebýt violetty, která vešla v opravdu nevhodnou chvíli. Ze jména v okamžiku kdy se moje košile válela na podlaze a já s angie na kuchyňské lince. Musel jsem se zasmát, protože mi celá ta situace připadala směšná. Podíval jsem se na čaj. Chvíli jsem pozoroval starý šálek plný až po okraj s lemovanou lžičkou. Vzal jsem studený šálek a posadil se na skřípající pohovku. Ohlédl jsem se ještě na spící blondýnku a usmál se. Sáhl jsem pro ovladač a napil se studené tekutiny. Najednou dveře rychle skříply a do pokoje se nahrnulo ostré světlo. Otočil jsem se k nim. Ku podivu tam stála violetta.
-Tati! Kde je angie? Nikdo neví kam se poděla. -přiběhla ke mě a nevšimla si své tety pod peřinou.
-tvá teta spí. Není jí dobře, tak ji nevzbuď prosím...-violetta se ohlédla a potom se jí z myšlení začalo kouřit od hlavy.
-a proč spí tady? -ozvala se na konec a já přemýšlel co říct. Když řeknu pravdu...ne, jen to ne.
-dlouhá historie-pokusil jsem se o úsměv, ale nepodařil se. Co si teď asi myslí. Podezřívavě se na mě podívala a protočila oči.
-chápu že mi to neřekneš, ale než budete pokračovat...jistým směrem.. řekněme že... em.. -chce mi snad popsat... -dokud nepřestaneš chodit se Jade, nedělej s angie hlouposti... -moje 16-ti léta dcera mi dává kázání? Přenesl jsem váhu těla na druhou nohu a podíval se jí do očí.
-Chceš mi tedy namluvit že Angeles je moje milenka a Jade je nesnesitelná....-v tu chvíli se dveře do pokoje rozletěly a vešla Jade. Rychlým krokem ke mě přišla a vypadala nejméně vzteklá. Dala mi ránu do obličeje a prudce se mnou škubla. Táhla mě ven ze dveří a cestou jsem si všiml zaraženého výrazu violetty. Kam teď půjdeme...přes malou úzkou chodbu jsme se dostali do jejího pokoje, kde jsem
byl po druhé zasažen do obličeje. Posadil jsem se na postel a díval se jí do očí. Takové stahování okolo žaludku a ten stres mě ničily. Podíval jsem se na Jade a přemýšlel, proč jsem s někým jako je ona.
-jak jsi mohl něco takového-vstal jsem a věděl, že se bojí.
-je konec. To co jsi slyšela bylo vytržené z kontextu-řekl jsem a ona se zamyslela. Aspoň to tak vypadalo.
-konec čeho?-začínala mě čím dál tím štvát.
-konec našeho vztahu, protože.-Najednou hvízdla a zaskákala
-chceš si mě vzít?!-Napadlo mě moc věcí, ale tahle je ta poslední. Co si k sakru myslí? Aha vlastně! Nic! Co mě to napadlo aby si jade něco myslela
-ne, chci skoncovat s naším svazkem. A aby jsi to pochopila, nemiluju tě!-zakřičel jsem vztekle a Jade otevřela ústa a já vyšel s pokoje. Sešel jsem po zatočeném schodišti a posadil se v útulném obýváku. Položil jsem obličej do dlaní a zuřivě sebou praštil na zem. Proč musím mít takovou smůlu? Okolo mě prošli sourozenci La Fontainovy a odešli. Jade jen hlasitě třískla dveřmi a já se postavil a ze vzteku praštil pěstí do stolu, který se rozletěl na kusy. Zavrčel jsem a šel ven. Konec s tímhle vším, nechť zmrznu ve vánici. Sníh mě štípal na obličeji a chladný vítr mě okrádal o veškeré síly. Podlomily se mi kolena a začínal se mi ztrácet zrak.
-Ne!-uslyšel jsem za zády a otočil se. V dáli jsem viděl chatku, ale jen kousek ode mě byla angie. Byla to ona a běžela ke mě. Studený vítr mi vysával sílu z těla a já se už nemohl ani pohnout.
-Germáne! -zavolala a přiběhla ke mě. Snažil jsem se jí něco říct, ale nešlo to. Umírám? Dobrá otázka...ale asi ano. Cítil jsem tu bolest, to jak mi slábne srdce.. nepopsatelné. Panika vládla v jejích dokonalých smaragdových očích a její dlaně na mé tváři.
-rychle, vstaň a pojď zpět. Germáne?-třásla s mým nepřítomným tělem. Tak moc jsem se snažil jí něco říct,ale nemohl jsem. Klekla si na kolena vedle mě a něco
říkala, ale neslyšel jsem. Z očí jí začaly stékat slzy. V pěsti svírala mou košili a nakonec si opřela své studené čelo o mé. Asi končíme oba. Jestli umřeme...violetta nikoho nebude mít. Tohle nesmím dopustit. S námahou jsem položil svou dlaň na tvář angie. Otevřela oči a podívala se na mě.
-m..m-musíme v-vstát. Prr..ro violettu -řekl jsem mezi rozdrkotanými zuby. Usmála se a vstala. Když jsem se chytil její ruky a snažil se vstát, strnul jsem ji na sebe. I když chci, nejde to...nemůžu už dál. Angie musí odejít a nechat mě tu. Podíval jsem se jí do očí a pootevřel ústa, abych jí řekl: "odejdi a postarej se o viu ",ale nic z nich nevyšlo. Angie střídala pohled mezi mými rty a očima. Nakonec se její studené dlaně dotkly mých tváří a naše rty se spojili. Hltavě jsem jí oplácel polibky a snažil se ji alespoň pohladit, ale marně. Všechny emoce se ve mě spojily v něco úžasného. Zapomněl jsem na mráz a starosti, teď jsme byli jen my dva. Odtáhla se ode mě a po mém obličeji začaly stékat slzy. Nebyly moje, byly to slzy Angeles. Teď nemůžu skončit. Nevzdám se..když jsem se dostal až sem,tak se lehce dostanu zpět. Nějaká síla ve mě narostla a já vstal a táhl sebou angie. Až po kolena jsem byli ve sněhu a zmrzlí až na kost. Přece to teď nevzdá. Když jsme se dostali do chaty, vyčerpáním jsem spadl na teplou podlahu. Už je to v pořádku, všechno bude v pořádku. Někdo k nám přiběhl...Olga. rychle obešla angie a po chvíli přišla i s Ramallem.
-bože můj, co vás to napadlo-káral mě kolega. Olga ze mě strhla mokrou košili a ramallo kalhoty. Podepřel mě a vedl do koupelny v prvním patře. Napustil mi vařící vodu do bílé vany a pomohl mi do ní. Ani ho nevzrušoval fakt, že mám na sobě spodní prádlo. Horká voda mě štípala na kůži a po pár minutách jsem byl schopen mluvit.
-děkuji. Jsi opravdový přítel -ramallo se posadil na kraj vany. Byl naštvaný, ale zároveň klidný..
-Od toho přece přátelé jsou... ale řekni mi, proč jsi šel ven v takové vánici -vzdychl jsem a namočil si obličej
-no víš...všechny moje problémy a navíc mě opustila Jade...
-Jade s tím nemá co dělat-přerušil mě. Má pravdu. Bylo to ze vzteku, jsem egoista...
-z mých vlastních rozmarů... jsem se chtěl zabít. Kdyby angie nepřišla..-ale počkat chvíli. Ona mě políbila! Jak to...
-na co myslíš-podíval se na mě přes brýle.
-že už bych měl vylézt -vstal jsem a ramallo odešel. Vyšel jsem z vany a osušil se ručníkem. Ramallo se po chvíli vrátil a podal mi suché oblečení. Oblékl jsem si bílou košili, kalhoty a sešel do obýváku, kde seděla angie zabalená v dece a s čajem v ruce. Posadil jsem se těsně vedle ní a ona se lekla. Zasmál jsem se a díval se jí do očí. Chvíli jsme seděli jen tak v mlčení.
-děkuji. Děkuji za všechno. Bez vás bych byl dávno ledová socha pod hromadou sněhu -chytil jsem její dlaň mezi své. Začervenala se a já se musel usmát. Byla tak krásná!
-to nic...-nenechal jsem ji dokončit. Prostě jsem musel. Položil jsem svou dlaň na její červenou tvář a vtiskl své rty do jejích. Vzpomněl jsem si na chuť těch dokonalých malinových rtů. Slyšel jsem jak odložila čaj a položila si dlaně na mou tvář. Přitiskl jsem silně svoje tělo na její a na moment se od ní odtrhl, abych se nadechl vzduchu. Pořád nevěřím, že to dělám. Otevřela oči a dívala se na mě. Chvíli zaraženě, ale po chvíli klidně a šťastně.
-tohle by jsme neměli...-teď už byla smutná. Vzdychl jsem a objal ji. Rozhodně o ni nikdy nepřestanu bojovat. Nikdy. Tohle není konec, ale začátek.
-stejně nepřestanu -pošeptal jsem jí a ona se zasmála. Do místnosti vešla ospalá violetta.
-eeeeem... přišla jsem o něco?-kdyby jen věděla. Sedl jsem si vedle angie a usmál se na dceru.
-ne, jen už nejsem se Jade-violetta začala šťastně pištět a skákat po malé místnosti.
-a teď jsi s angie!? -zeptala se. Škoda že ne, ale kdo ví jak dlouho..
-ještě ne-zasmál jsem se a obě se na mě podívaly.
-he? - co jsem řekl...snad nic zlého.
-no co...-usmál jsem se a šel přiložit dřívína oheň.
-Vio! Pojď mi pomoct s večeří!-ozvalo se z kuchyně a violetta odešla jak chabé plány.. stejně budou špehovat. Posadil jsem se vedle Angeles a zamyšleně jsem pozoroval oheň.
-neříkej violettě o mém pokusu se zabít prosím..-podívala se na mě a opřela si hlavu o mé rameno.
-od kdy jsme přešli na "TY "?-ovšem.. je to moje švagrová a mluvíme spolu na "VY ".
-omlouvám se... ale prosím, nic neříkejte.
-máte mé slovo-zívla si a přivřela oči. Seděli jsme v mlčení dlouho, dokud Olga nevolala na večeři,která rychle skončila a já se vydal do koupelny na proti našeho pokoje. Napouštěl jsem vanu a svlékl se. Měl jsem okolo sebe jen ručník a někdo vešel do koupelny a zamknul dveře. Otočil jsem se a uviděl angie v županu. Když mě uviděla, vykřikla a z ruky jí vyletěl klíč.Začal jsem se smát.
-počkejte, to je v pořádku -Angie zatáhla za kliku a dveře se ani nepohly, protože byly zamknuté.
-skvěle! A kde je klíč?-klekli jsme si a hledali klíč. Nevadilo by mi zůstat tu s ní zamknutý. Nakonec jsem ho našel a vítězně s ním zamával. Odemknul jsem dveře.
-ani nepoděkuješ?
-za co bych měla děkovat? To byla tvoje vina.
-moje vina? Děláš si legraci? Já zahodil klíč?
-ty tady stojíš jak strašidlo!
-aha,ovšem... tady chce někdo válku-přišel jsem k ní a začal ji lechtat. Nakonec se omlouvala a prosila abych toho nechal.zavadil jsem o vanu a spadli jsme do ní. Teď se mi teprve udělalo těsně okolo krku a žaludku. Byl jsem s Angeles v horké vaně plné pěny. A co víc ležela pode mnou. Dychtivě jsem se k ní přiblížil a políbil ji. Začal jsem jí rozvazovat župan. A angie mi neodporovala a spolupracovala. Nemohl jsem to vydržet. Chtěl jsem víc a začal ji hladit. Její drobná ruka mi sundala ručník a jemně přejela po mé cti. Jednou rukou jsem ji objal v pase a druhou ji přidržel. Vstal jsem s ní a angie mi dala nohy kolem pasu. Vyšel jsem z vany a přitiskl ji na dveře. V tu chvíli se poprvé náš polibek rozdělil.
-co chceš udělat-vyhrkla a já se zasmál.
-projít-oznámil jsem a otevřel dveře. Udělal jsem pár kroků a byl ve svém pokoji. Dveře jsem zabouchnul nohou a svalil se do měkké postele.
-co to...nh.. děláme- řekla a nepřestávala ně líbat po těle.
-nic neobvyklého -Položil jsem se nad ni a cítil jak její ruce silně mačkají mou čest.
-ani nevíš jak moc tě chci. Toužím po tobě a po nikom jiném. Chci tě, tak moc tě chci Angeles -sunul jsem své tělo po jejím, chtěl jsem cítit její dotek,její hlas...
-germ... aah.. nh.. já... tě miluju -vtiskl jsem své rty do jejích a slyšel nepříjemné skřípání postele. Tohle dělala vždy když se člověk jen pohnul. Hladil jsem ji níž a níž...
Violetta, ten samý čas
Olga a Ramallo zase mluví o angie a tátovi. Že je to ještě baví. Tahle dvojice se políbí asi až za dva roky..už je dost pozdě, ale snad bude fran na skype. Vyšla jsem po schodišti a všimla si vody a pěny. Proč je tu sakra...v koupelně se svítilo. A vana byla plná...jediné co nechápu je, proč je ve vodě župan.... tak počkat.. ta voda vede do protějšího pokoje a župan je dámský. Vedlejší pokoj patří... o ne. Položila jsem ucho na dveře a slyšela divné skřípání. A potom se potvrdila má teorie. Anglie a táta. Budu mít sourozence? Doufám že ano...ale jak tak poslouchám tak na něm pracují celkem kvalitně. Doufám jen že si neublíží... Někdo se mě dotknul. Otočila jsem se a uviděla ramalla.
-mohu do svého pokoje?
-e...ne..poslechni si sám.-ramallo přiložil ucho a po chvíli se odtáhnul.
-páni..e..dejme jim soukromí -ovšem...šla jsem do pokoje a nevím kdy usnula.
Germán, ráno
Probudil jsem se a pode mnou ležela matrace a kusy postele okolo. Byla už moc stará a nezvládla včerejší akci. Angie ležela na mě a já hladil její dokonalé tělo. Angeles otevřela oči a usmála se.
-dobré ráno...-pošeptal jsem
-tobě také-odpověděla. Někdo zaklepal a než stihl vejít, přikryli jsme se. Do pokoje vešla violetta. Otevřela ústa.
-to tu musela být divočejší jízda než jsme mysleli..-zasmála se a odešla. Bohužel tobyl náš pposlední den na chatě a já musel s ramallem ještě pracovat. Angie vešla do obýváku a poprosila ramalla aby odešel. Posadila se vedle mě a pošeptala: "budeš táta"........
**********************
Omlouvám se za chyby. Nejde mi vypnout T9 a ještě s tím moc neumím :-D další díl bude za nedlouho
Anglia x Lena
čtvrtek 21. srpna 2014
Díl XXIII.
-germáne co se to tu děje!?-přišla k nám a podívala se na angie. Přihmouřila oči a otevřela ústa-angeles?-podívala se na sestru.
-zdravím Mario -postavil jsem se a prohlížel si svou ženu-už je to dlouho
-ahoj sestřičko-řekla zlomená angie.
-germáne podvádíš mě s mou sestrou?
-jak podvádím!? Je to skoro 13 let! Myslela jsi si snad, že se nezamiluju? Že zůstanu do konce života sám? Bude to znít tvrdě, ale nic k tobě necítím. Necítím k tobě lásku. Miluju angie-maria pokrčila obočí a přetřela si obličej. Rozpřáhla se a dala mi facku. Kupodivu mě to bolelo. Měla velkou sílu...a z mé tváře začala pomalu téct krev. Angie vstala a vyděšeně mě chytila za rameno.
-není ti nic?
-to bude dobré-odvětil jsem a maria z údivu kývala hlavou
-doufala jsem že budeš šťastný když mě uvidíš
-jsem šťastný že žiješ...ale necítím to samé. A angie neobviňuj...když jsem se do ní zamiloval, nevěděl jsem že je to angeles. Už si opravdu nemáme co říct. Řeknu olze aby ti připravila pokoj. Pokud chceš můžu dojít pro violettu.
-dobře-vzdechla a já šel hledat violettu. Seděli na zahradě a zpívali.
-vio?
-Co se stalo tati
-Někdo by tě rád viděl.
-Co se stalo-zopakovala
-nic-přišla ke mě a otřela mi krev z tváře
-nic?
-upadl jsem...-zase lžu
-jasně...
-nedělej mi to ještě těžší-sklopila zrak
-pohádal ses s angie?
-spíš o angie-zasmál jsem se a violetta se zarazila a potom přišel michael
-a kdo že mě chce vidět?
-obývací pokoj -violetta vzala michaela a odešli. Federico na mě mával, tak jsem přišel k němu.
-co se opravdu stalo-její přátelé se na ně upřeně dívali
-maria neakceptuje můj vztah s angeles..a praštila mě.
-vzal jse si vikinga?-zeptala se zrzka
-ne ale...dvanáct let otroctví..člověka posilní
-měl by jste tam jít-potom se mě dotkla teplá ruka.
-violetta,michael a maria jsou u violetty v pokoji.
-nevím co bude následnovat-posadil jsem se na jeden z okrasných kamenů a díval se na obzor.
-nikdo to neví-posadila se vedle mě a otřela mi ubrouskem krev.
-ale jedno vím jistě...nikdy nás nerozdělí-zasmála se a franceska s camilou udělali "ooo"
-jak sladké-dodala jedna z nich
-angie? Nechceš si někdy vzít germána sebou do práce? Určitě by gregoria nakazil tím štěstím a tak-angie se zasmála a mě napadlo...kdo je gregorio.
-to nikdy neudělám-řekla klidně. Potom se otočila na mě. Smaragdové oči ve kterých se rozléval sluneční třit a sladký úsměv mě donutili ji políbit. Každý polibek s angie byl takový jiný...magický. Hladil jsem ji po tváři a nakonec jsem se od ní odtáhnul. Usmívala se. Objala mě a opřela si hlavu o můj hrudník.
-jaké sázky máte?-zeptal jsem se přihlížejících.
-no..jen violetta vsadila na to, že angie teď nebude těhotná...jak to řekla..prý to vycítí. Ale na dítě vede holčička. Potom máme typnutý datum zasnoubení a svatby. Pořád přibývají sázky, ale violetta nikdy neprohrála...aspoň co jsme tady.
-dejte vědět s něčím normálním.. zajistíme aby violetta i občas prohrála-prohodila angie.
Najednou z domu vyšel michael.
-jak to šlo?
-violetta a maria jsou nahoře...myslím že v pohodě-oddechl jsem si a najednou ke mě přišla camila a otřela mi tvář.
-když si to tam budete chvíli držet, přestane to-vzal jsem si kapesník a udělal jsem co řekla
-děkuji-usmál jsem se.
-to je dobrý-šla zase na své místo a já cítil, že se na mě angie opřela celou vahou. To značí jediné. Usnula.
-hned jsem zpátky-řekl jsem dětem a vzal opatrně na ruce angie. Vynesl jsem ji do mého pokoje a položil ji na postel. Byl podzim a chladno, proto jsem ji přikryl. Vyšel jsem z pokoje kde čekala maria.
-Jak jsi mohl? Jsme manželé
-ne na dlouho..-pokrčil jsem rameny.
-co když rozvod nepodepíšu-zlověstně se usmála
-tak budeš žít s vědomím, že tvůj muž bez tebe žije šťastný život s dcerou a tvou sestrou-odpověděl jsem a srazil jí úsměv.
-nikdy si ji nevezmeš-řekla a já se zasmál.
-co znamená kus papíru a dva prsteny
-mnohé výhody drahý-zasmála se a já protočil oči.
-změnila ses...
-ale za to ty vůbec ne-přihmouřil jsem oči a šel do své ložnice. Zamknul jsem a lehl si vedle angie. Otevřela oči a usmála se.
-nemůžu bez tebe žít...ale mám docela strach že si najdeš mladšího-přiznal jsem a ona mě políbila. Nechal jsem zavřené oči a opřel si čelo o její.
-obavy zmizely-zasmál jsem se a začal ji líbat na krku. Ale polibky se začaly mísit sagresivitou a vášní. A tak do toho došlo. Dvakrát v jeden den. Vlastně počet kolikrát jsem...no nedá se přesně určit kolikrát. Vyčerpaný jsem odpadl vedle angie.
-jak se cítíš-zeptal jsem se a objal ji.
-nepopsatelně...ale zároveň to bolí-přiznala nakonec
-všechno má svou cenu-přitiskl jsem se na ni. Hladil jsem její nahé tělo a někdo zaklepal
-kdo tam?
-michael...musím do vnitř odemkni.-oblékl jsem si spodní prádlo a podal angie svou košili. Otevřel jsem dveře a michael vešel do vnitř. Nějak divně se na mě díval a potom se podíval na červenou angie.
-co se děje
-maria se děje. Zakázala violettě se se mnou stýkat
-proč?-poškrábal jsem se na hlavě.
-jsem tvůj nevlastní bratr..
-něco s tím udělám-usmál jsem se a on vyšel.
-ještě moment... nevyrušil jsem?
-vyrušil-odpověděl jsem a zavřel za ním dveře. Ještě jsem je zamknul na klíč a šel za angie. Lehl jsem si na ni a začal s polibky.
-nevím jestli vydržím...-pošeptala mi angie do ucha
-promiň...přece už je to dlouho co jsem naposled...
-neřekla jsem, aby jsi přestával-přerušila mě a já se zasmál a pokračoval. Rozepnul jsem jí mou košili a přenesl rty na dolní partie. Vzrušením vykřikla a zakňučela.
-bože...-vydusila a já se tiše zasmál. Nedovolil jsem jí to a prudce se nad ni vyhoupnul. Začal jsem ji kousat do ucha.
-kdybych tě neznal, nebyl bych udivený, ale jak to děláš, že se ještě držíš-pošeptal jsem jí.
-sama nevím, ale nechci přestávat-zaryla mi nehty do zad a líbala mě na krku.
-i ty jedna nymfomanko-pošeptal jsem a jemně hladil její prsa. Vykřikl jsem a cítil bolest v určité oblasti. Sesunilu jsme se na podlahu a pokračovali. Přece jenom byla postel lepší než podlaha. Objal jsem ji jenou rukou v pase a drhou stehna. Nohami mě objala v pase a já se postavil. Stratil jsem rovnováhu a prudce jsme narazili do zdi.
-au.... -syknula angie
-všechno v pohodě?-zeptal jsem se rychle.
-už ano-zasmál jsem se a vzal ji na postel kde se to stalo.
-nepřeháníme?-zeptala se angie
-ani trochu-odpověděl jsem
-ne?-následně zakňučela-to je moc-vyšeptala ale neovlivnila mě-bolí to-sykla a já zpomalil. Přece jen je to na ni moc. V jeden den přijít o panenství a v ten samý den to udělat tolikrát....
-promiň, zapoměl jsem. Musím teď být opatrný-po pár minutách jsem cítil krutý fakt...došla mi pára. Nic, prázdno. Vyšel jsem z ní a pokračoval v krásné a pomalé hře. Není možné aby neotěhotněla. Nakonec jsme usnuli vtulení v sebe.
-miláčku vstávej-pošeptala mi a já otevřel oči. Všude slunce.
-kolik je hodin-prohrábl jsem si vlasy.
-už jsou dvě odpoledne-počkat...večeře,snídaně a oběd. Zaspal jsem je. Políbil jsem angie...
-mám pro tebe zajímavou zprávu
-ano?
-negativní-není těhotná?
-he? A co...
-Taky nic. Spal jsi dlouho. Doktor řekl že je to normální.
-mhm... -seděla mi na klíně a objala mě rukama kolem krku.
-angie?
-ano?-lehce se usmála a já ji objal v pase
-o něco později....budeš se mnou chtít dítě nebo ne-opřela si čelo o moje
-určitě ano-smáli jsme se a dívali se jeden druhému do očí. Ale zase někdo musel přijít.
-nechci rušit, ale kiler si asi zlomil packu. Budeme s michaelem u veterináře-řekla via, zamávala a odešla. Angie vstala a postel hlasitě zaskřípala.
-a sakra
-to ještě včera nebylo-řekla a já se zasmál
-to se včera stalo-opravil jsem ji-ale jen tak mimochodem...jak to že vůbec stojíš-angie se usmála
-je mnohem horší sedět než stát.-zasmál jsem se a protáhl se. Bolest projela mým tělem.
-sakra to bolí-řekl jsem v rychlosti. Angie se zasmála.
-potkáme se dole-řekla a vyšla. Oblékl jsem se a osprchoval. Sešel jsem dolů,kde se bavila maria s angie. Obešel jsem je a hledal olgu. V kuchyni nebyla a když jsem chtěl vyjít, zrovna přišla
-olgo, zabilo by vás být v kuchyni?
-uklízela jsem váš pokoj -řekla otráveně
-em..já bych to udělal sám...
-a já mám rukavice-řekla a podala mi jídlo
-děkuji-najednou mi začal hrát telefon. Volal michael
-ano?
-zdar germus, musíš hned na vetrinu, fofrem!-potom ukončil hovor a já jen pokrčil rameny.
******************************
Takový o ničem.... mění se to v porno xD
Anglia x Lena... spíš lena, já TY scény nepíšu :-D
-zdravím Mario -postavil jsem se a prohlížel si svou ženu-už je to dlouho
-ahoj sestřičko-řekla zlomená angie.
-germáne podvádíš mě s mou sestrou?
-jak podvádím!? Je to skoro 13 let! Myslela jsi si snad, že se nezamiluju? Že zůstanu do konce života sám? Bude to znít tvrdě, ale nic k tobě necítím. Necítím k tobě lásku. Miluju angie-maria pokrčila obočí a přetřela si obličej. Rozpřáhla se a dala mi facku. Kupodivu mě to bolelo. Měla velkou sílu...a z mé tváře začala pomalu téct krev. Angie vstala a vyděšeně mě chytila za rameno.
-není ti nic?
-to bude dobré-odvětil jsem a maria z údivu kývala hlavou
-doufala jsem že budeš šťastný když mě uvidíš
-jsem šťastný že žiješ...ale necítím to samé. A angie neobviňuj...když jsem se do ní zamiloval, nevěděl jsem že je to angeles. Už si opravdu nemáme co říct. Řeknu olze aby ti připravila pokoj. Pokud chceš můžu dojít pro violettu.
-dobře-vzdechla a já šel hledat violettu. Seděli na zahradě a zpívali.
-vio?
-Co se stalo tati
-Někdo by tě rád viděl.
-Co se stalo-zopakovala
-nic-přišla ke mě a otřela mi krev z tváře
-nic?
-upadl jsem...-zase lžu
-jasně...
-nedělej mi to ještě těžší-sklopila zrak
-pohádal ses s angie?
-spíš o angie-zasmál jsem se a violetta se zarazila a potom přišel michael
-a kdo že mě chce vidět?
-obývací pokoj -violetta vzala michaela a odešli. Federico na mě mával, tak jsem přišel k němu.
-co se opravdu stalo-její přátelé se na ně upřeně dívali
-maria neakceptuje můj vztah s angeles..a praštila mě.
-vzal jse si vikinga?-zeptala se zrzka
-ne ale...dvanáct let otroctví..člověka posilní
-měl by jste tam jít-potom se mě dotkla teplá ruka.
-violetta,michael a maria jsou u violetty v pokoji.
-nevím co bude následnovat-posadil jsem se na jeden z okrasných kamenů a díval se na obzor.
-nikdo to neví-posadila se vedle mě a otřela mi ubrouskem krev.
-ale jedno vím jistě...nikdy nás nerozdělí-zasmála se a franceska s camilou udělali "ooo"
-jak sladké-dodala jedna z nich
-angie? Nechceš si někdy vzít germána sebou do práce? Určitě by gregoria nakazil tím štěstím a tak-angie se zasmála a mě napadlo...kdo je gregorio.
-to nikdy neudělám-řekla klidně. Potom se otočila na mě. Smaragdové oči ve kterých se rozléval sluneční třit a sladký úsměv mě donutili ji políbit. Každý polibek s angie byl takový jiný...magický. Hladil jsem ji po tváři a nakonec jsem se od ní odtáhnul. Usmívala se. Objala mě a opřela si hlavu o můj hrudník.
-jaké sázky máte?-zeptal jsem se přihlížejících.
-no..jen violetta vsadila na to, že angie teď nebude těhotná...jak to řekla..prý to vycítí. Ale na dítě vede holčička. Potom máme typnutý datum zasnoubení a svatby. Pořád přibývají sázky, ale violetta nikdy neprohrála...aspoň co jsme tady.
-dejte vědět s něčím normálním.. zajistíme aby violetta i občas prohrála-prohodila angie.
Najednou z domu vyšel michael.
-jak to šlo?
-violetta a maria jsou nahoře...myslím že v pohodě-oddechl jsem si a najednou ke mě přišla camila a otřela mi tvář.
-když si to tam budete chvíli držet, přestane to-vzal jsem si kapesník a udělal jsem co řekla
-děkuji-usmál jsem se.
-to je dobrý-šla zase na své místo a já cítil, že se na mě angie opřela celou vahou. To značí jediné. Usnula.
-hned jsem zpátky-řekl jsem dětem a vzal opatrně na ruce angie. Vynesl jsem ji do mého pokoje a položil ji na postel. Byl podzim a chladno, proto jsem ji přikryl. Vyšel jsem z pokoje kde čekala maria.
-Jak jsi mohl? Jsme manželé
-ne na dlouho..-pokrčil jsem rameny.
-co když rozvod nepodepíšu-zlověstně se usmála
-tak budeš žít s vědomím, že tvůj muž bez tebe žije šťastný život s dcerou a tvou sestrou-odpověděl jsem a srazil jí úsměv.
-nikdy si ji nevezmeš-řekla a já se zasmál.
-co znamená kus papíru a dva prsteny
-mnohé výhody drahý-zasmála se a já protočil oči.
-změnila ses...
-ale za to ty vůbec ne-přihmouřil jsem oči a šel do své ložnice. Zamknul jsem a lehl si vedle angie. Otevřela oči a usmála se.
-nemůžu bez tebe žít...ale mám docela strach že si najdeš mladšího-přiznal jsem a ona mě políbila. Nechal jsem zavřené oči a opřel si čelo o její.
-obavy zmizely-zasmál jsem se a začal ji líbat na krku. Ale polibky se začaly mísit sagresivitou a vášní. A tak do toho došlo. Dvakrát v jeden den. Vlastně počet kolikrát jsem...no nedá se přesně určit kolikrát. Vyčerpaný jsem odpadl vedle angie.
-jak se cítíš-zeptal jsem se a objal ji.
-nepopsatelně...ale zároveň to bolí-přiznala nakonec
-všechno má svou cenu-přitiskl jsem se na ni. Hladil jsem její nahé tělo a někdo zaklepal
-kdo tam?
-michael...musím do vnitř odemkni.-oblékl jsem si spodní prádlo a podal angie svou košili. Otevřel jsem dveře a michael vešel do vnitř. Nějak divně se na mě díval a potom se podíval na červenou angie.
-co se děje
-maria se děje. Zakázala violettě se se mnou stýkat
-proč?-poškrábal jsem se na hlavě.
-jsem tvůj nevlastní bratr..
-něco s tím udělám-usmál jsem se a on vyšel.
-ještě moment... nevyrušil jsem?
-vyrušil-odpověděl jsem a zavřel za ním dveře. Ještě jsem je zamknul na klíč a šel za angie. Lehl jsem si na ni a začal s polibky.
-nevím jestli vydržím...-pošeptala mi angie do ucha
-promiň...přece už je to dlouho co jsem naposled...
-neřekla jsem, aby jsi přestával-přerušila mě a já se zasmál a pokračoval. Rozepnul jsem jí mou košili a přenesl rty na dolní partie. Vzrušením vykřikla a zakňučela.
-bože...-vydusila a já se tiše zasmál. Nedovolil jsem jí to a prudce se nad ni vyhoupnul. Začal jsem ji kousat do ucha.
-kdybych tě neznal, nebyl bych udivený, ale jak to děláš, že se ještě držíš-pošeptal jsem jí.
-sama nevím, ale nechci přestávat-zaryla mi nehty do zad a líbala mě na krku.
-i ty jedna nymfomanko-pošeptal jsem a jemně hladil její prsa. Vykřikl jsem a cítil bolest v určité oblasti. Sesunilu jsme se na podlahu a pokračovali. Přece jenom byla postel lepší než podlaha. Objal jsem ji jenou rukou v pase a drhou stehna. Nohami mě objala v pase a já se postavil. Stratil jsem rovnováhu a prudce jsme narazili do zdi.
-au.... -syknula angie
-všechno v pohodě?-zeptal jsem se rychle.
-už ano-zasmál jsem se a vzal ji na postel kde se to stalo.
-nepřeháníme?-zeptala se angie
-ani trochu-odpověděl jsem
-ne?-následně zakňučela-to je moc-vyšeptala ale neovlivnila mě-bolí to-sykla a já zpomalil. Přece jen je to na ni moc. V jeden den přijít o panenství a v ten samý den to udělat tolikrát....
-promiň, zapoměl jsem. Musím teď být opatrný-po pár minutách jsem cítil krutý fakt...došla mi pára. Nic, prázdno. Vyšel jsem z ní a pokračoval v krásné a pomalé hře. Není možné aby neotěhotněla. Nakonec jsme usnuli vtulení v sebe.
-miláčku vstávej-pošeptala mi a já otevřel oči. Všude slunce.
-kolik je hodin-prohrábl jsem si vlasy.
-už jsou dvě odpoledne-počkat...večeře,snídaně a oběd. Zaspal jsem je. Políbil jsem angie...
-mám pro tebe zajímavou zprávu
-ano?
-negativní-není těhotná?
-he? A co...
-Taky nic. Spal jsi dlouho. Doktor řekl že je to normální.
-mhm... -seděla mi na klíně a objala mě rukama kolem krku.
-angie?
-ano?-lehce se usmála a já ji objal v pase
-o něco později....budeš se mnou chtít dítě nebo ne-opřela si čelo o moje
-určitě ano-smáli jsme se a dívali se jeden druhému do očí. Ale zase někdo musel přijít.
-nechci rušit, ale kiler si asi zlomil packu. Budeme s michaelem u veterináře-řekla via, zamávala a odešla. Angie vstala a postel hlasitě zaskřípala.
-a sakra
-to ještě včera nebylo-řekla a já se zasmál
-to se včera stalo-opravil jsem ji-ale jen tak mimochodem...jak to že vůbec stojíš-angie se usmála
-je mnohem horší sedět než stát.-zasmál jsem se a protáhl se. Bolest projela mým tělem.
-sakra to bolí-řekl jsem v rychlosti. Angie se zasmála.
-potkáme se dole-řekla a vyšla. Oblékl jsem se a osprchoval. Sešel jsem dolů,kde se bavila maria s angie. Obešel jsem je a hledal olgu. V kuchyni nebyla a když jsem chtěl vyjít, zrovna přišla
-olgo, zabilo by vás být v kuchyni?
-uklízela jsem váš pokoj -řekla otráveně
-em..já bych to udělal sám...
-a já mám rukavice-řekla a podala mi jídlo
-děkuji-najednou mi začal hrát telefon. Volal michael
-ano?
-zdar germus, musíš hned na vetrinu, fofrem!-potom ukončil hovor a já jen pokrčil rameny.
******************************
Takový o ničem.... mění se to v porno xD
Anglia x Lena... spíš lena, já TY scény nepíšu :-D
středa 20. srpna 2014
Díl XXII.
Čás označená červenou hvězdou není ke čtení a vyskytuje se v ní nevhodný obsah pro mladistvé. Děj v této části nijak nenarušuje podstatu příběhu.
-pokud nevstanou, nechci se vsázet co dělali-známý hlas mě vytrhnul ze sladkého spánku. Pootevřel jsem levé oko a uviděl violettu s federicem. Otevřel jsem oči a podíval se na angie, která sladce spala a hlavu stejně jako část svého těla měla na mé hrudi. Violetta a federico si vyměnili pohledy, ale nakonec se odhodlala promluvit.
-víš tati... čekáme vás dole-řekla a odskákala. Fede se na mě varovně podíval, ale odešel. Pohladil jsem angie po vlasech a čekal až otevře oči.
-dobré ráno-zasmála se.
-jen dobré? Řekl bych překrásné. Ale jak chceš... dobré ráno-zasmála se a vstiskla se ve mě
-rád bych tě nechal spát, ale violetta nás čeká dole
-co se stalo-nadzvedla hlavu a dívala se mi hluboko do očí. Bylo to jako kdybych byl se svými myšlenkami nahý a bezbranný jako malé dítě.
-myslím že jí půjde o nás dva-angie se posadila a vzdechla.
-takže jim to řekneme?
-myslím že ano-kývla a odešla se převléknout. Lenivě jsem se odtrhl od postele a šel ke skříni. Vzal jsem si oblečení a po ranní hygieně jsem se oblékl a sešel na snídani. Angie zrovna přišla dolů v růžových šatech a sladkým ůsměvem. Posadila se a violetta se vážně podívala.
-máme tady všichni otázku...-odmlčela se a hledala správné slova.-jste spolu? Protože...mmm... jak to říct...-angie se na mě upřeně dívala. Vstal jsem a přitáhl ji k sobě. Bez váhání jsem ji dlouze a něžně políbil. Objala mě okolo krku a dychtivě mi oplácela polibky. Odtáhl jsem se od ní a usmál se. Violetta radostně pískla a objala nás.
-ani nevíte kolik jsem vydělala-pošeptala a já se zasmál. Angie byla celá červená a zaskočená, ale přes to se usmívala. Ramallo s olgou gratulovali a franceska, camila a federico nás objali a potom všichni vytáhli bločky a peněženky. Jasně...proč ne.
-slíbila jsem dětem že je vezmu k Rosali...je to moje známá a náhodou také slavná spěvačka-něco mi to říká...
-dobře, já stejně ještě musím s ramallem pracovat. Tak se zatím měj-políbil jsem ji na tvář a ramallo šel za mnou poslušně jako pes. A jen co se zavřely dveře od kabinetu tak už mluvil. A mluvil a mluvil a mluvil a nesklapnul. Pracoval jsem sám. Nakonec jsem procházel internet a myslel že omdlím. Pevně jsem stískl desku stolu a ramallo se na mě zmateně podíval.
-" Mezi ukradenými letadly byly i letadla slavných hvězd, jejiž zmizení se prohlásilo za leteckou katastrofu. Je mezi nimi také slavná zpěvačka Maria Saramego-ramallo pootevřel ústa a snažil se něco říct.
-ona...žije?-vydusil nakonec a do kabinetu přišla moje přítelkyně. Vyděšeně jsem ji objal.
-Za žádných okoloností tě neopustím..nikdy-angie se zasmála a políbila mě.
-co se stalo-postrčil jsem ji k počítači a ona se nejistě podívala. Přestala se smát a najednou se z hluboka nadechla a podepřela si hlavu rukou.
-to je vtip?-nesouhlasně jsem kývl hlavou.
-a co bude teď. Oficiálně jsem zase ženatý-angie se opřela a já k ní přišel a objal ji.
-neopustím tě-pošeptal jsem jí a ona se usmála a najednou ztuhla
-a violetta?
-musíme jí to říct dřív než si to přečte
-přivedu ji-řekl ramallo a vyšel. Angie se zase posadila a já stál vedle ní. Konečně vešla violetta a posadila se na proti angie.
-musíme ti něco říct vio.
-raději bych sestřičku, ale pokud to bude kluk, nebudu se vůbec zlobit-zasmál jsem se
-vio tohle je něco horšího...právě jsem si procházel internet a... no..podívej se sama-otočil jsem k ní notebook a violetta se přestala smát. Otočila mi ho a zmateně se dívala
-Mamka jednu stranu jsem šťastná ale na druhou...co vy dva...
-neopustím angie...nikdy violetto. Jestli se budeš zlobit tak se omlouvám ale Mariu už nemiluji.
-já to chápu a nezlobím se...ale vím kdo bude mít jisté námitky...hodně štěstí-opustila kancelář a angie přistoupila k oknu.
-nemusíš se bát...pochopí to
-Odjedeš na 12 let a vrátíš se za svou rodinou. Tvá žena bude mít přítele a k tomu ta celá šílenost okolo-stopnul jsem ji dlouhým polibkem.
-klídek-angie se zasmála a sladce zamručela. Vtulila se ve mě a chvíli jsme tak stáli.
-neruším?-do kanceláře vešel federico
-vůbec ne, pojď dál-posadil se a angie mě pustila.
-violetta nám řekla tu novinku-kývnul jsem a on se zasmál-všichni unesení budou v L.A zítra. Náhoda, že?
-děkuju za informaci-otráveně jsem se posadil a on odešel.
-maria bude mít překvapivou reakci..-vyšeptala a dala znát svou nejistotu a zklíčenost.
-angie...jsem tu pro tebe-nemusel jsem se ptát co se děje...prostě jsem tu a vždy budu jen pro ni.
-děkuju-objal jsem ji a zasmál se.
-za co? -jemně jsem se dotkl krty krku angie.
-za to, že jsireklama na Merci xD - pomalu jsem ji líbal po krku a kousnul do ucha. Podél její tváře až k bradě jsem za sebou zanechával něžné polibky. Nakonec se naše rty potkaly ve vášnivém polibku.
-Miluju tě-podíval jsem se jí do očí a usmál se
-já tebe taky.... ale i přes to se bojím, že se tvé staré city k marii vrátí-na její tváři byl pouze smutek.
-nikdy se nevrátí-silně jsem ji objal a ona položila svou hlavu na mou hruď. Kousek se odtáhla a začala rozepínat knoflíky na mé košili. Nakonec se dívala na stopy po boji s rodrigem a jackie. Trochu se zatáhly, ale i tak...
-proč tě rovnou nezabili...
-víš... šlo o to, mě mučit
-díky bohu-podíval jsem se na ni s WTF na obličeji s výrazem jako bych se ptal "Co? "-vyznělo to divně...chtěla jsem říct díky bohu že tě nezabili-chápavě jsem kývnul hlavou podíval se na hodinky.
-nechceš strávit čas se mnou?
-ráda-usmála se a já ji objal jednou rukou v pase a vyšli jsme.
****Vedl jsem ji chodbami domu až do takové relaxační místnosti. Zamknul jsem za námi dveře, ale klíč jsem schoval do kapsy. S angie jsme jen chvíli seděli tiše na gauči a vychutnávali si ticho.
-můžu nabídnout masáž?-pošeptal jsem a pohladil ji po tváři.
-byl bys laskav-odpověděla a já jí opatrně sundal šaty. Po jejím těle přešla husina. Dokonalém těle. Krásném, dokonalém těle...ne..překrásném... stop. Stop nebo začnu slintat. Otočil jsem ji zády ke mě a odhrnul z nich vlasy.
-bez tohohle by to šlo mnohem lépe-pošeptal jsem a rozepnul jí podprsenku. Pomalu a něžně jsem ji sundal a odhodil k šatům. Začal jsem jí masírovat záda.
-jak bylo u té kamarádky-zeptal jsem se
-Děti byly z Rosali nadšené a ona byla překvapena jejich talentem. Dalo by se říct, že bylo skvěle. Zpívali jsme a potom jsme si prohlíželi staré fotky ze školy. Děti byly unešené každým příběhem a chtěly slyšet pořád víc a divím se, že jsem je od tamtud dostala domů... -zasmál jsem se a začal ji hladit po břiše. Opřela se o mě a sladce zamručela. Hladil jsem ji něžně po bříšku, prsou, rukou...otočila se a začala rozepínat knoflíky na mé sněhobílé košili, která se po chvíli válela na podlaze. Vstal jsem a prudce ji do sebe vtisknul. Políbil jsem ji a při tom měl otevřené oči. V rohu pokoje se nacházel rohový gauč velký asi jako dvě manželské postele. Svalil jsem ji na něj a drtil její rty svými polibky. Rozepnula mi pásek a nakonec se zbavila i mých kalhot. Chytil jsem obě její zápěstí a natáhl její ruce zarívajíc je při tom do gauče. Od rtů jsem se přenesl k jejím nahým prsou a kousal ji do bradavek, při čemž toužebně zasténala. Můj dech na jejím těle vyvolával husinu a já odhodil její spodní prádlo a odhalil tak její hladkou lasturu. Dlaně jsem jí položil na boky a občas ji hladil i po zádech. Přiložil jsem rty na její přirození, čímž jsem ji donutil roztáhnout nohy. Její dech se zrychloval. Zuřivě jsem pokračoval v líbání, kousání a cucání partií angeles. Jazykem jsem jedzil podél stran vagíny a do pravé strany jsem kousnul. Angie vykřikla a rychle dýchala možná nevěděla co příjde, já nevím...nikdy to nedělala, ale mohla by vědět co bude následovat. A už po chvíli jsem měl ústa plné tekutiny, která ve mě vyvolávala šílenství. Angie bez přestání sténala a to se mi líbilo. Pocítil jsem brnění v rozkroku a další tekutinu u ústech. Po chvíli jsem zase začal líbat angie a nakonec jsem se octl pod ní. Hladila mě po bocích a stehnách, jemně po zádech a břiše. Každý její dotek mě doprovázel k šílenství. Sundala mi spodní prádlo a opatrně začala kousat a jezdit rty po mé chloubě, která už stála v pozoru. Najednou jsem pocítil, že to příjde. Začal jsem sténat a potom se z mé cti valila průsvitná tekutina do jejích úst. Zakňučela a pokračovala, ale už po chvíli jsme se po sobě plazili a hladili se. Uchopil jsem svoji mužnost a pomalu jsem do ní vniknul. Angie bolestně křičela a já sténal z té vší vášně. Vnikal jsem pořád hlouběji až po kořen a cítil se nepopsatelně. Angie mě drápala a bylo vidět že jí to vyhovuje. Nasadil jsem klidné tempo, které se pořád zrychlovalo. Najednou jsem pocítil tlačení a uvolnění, což znamenalo jediné....pokud se situace skomplikuje a angie bude těhotná, budu mít vážné problémy. Oba jsme vykřikli a mě napadlo, jestli to nepřeháním. Po dlouhém čase jsem z ní pomalu vyšel a začal ji zase líbat. Ležela na mě a její odezva byla pořád slabější. Nakonec jsem přestal a přikryl nás dekou. Težce jsem oddechoval a hladil ji po zádech.
-miluju tě...a nikdy nepřestanu angie
-myslíš že jsem schopná tě přestat milovat?-políbila mě a objala. Přitiskl jsem ji k sobě a už po chvíli jsme oba usnuli.
Probudilo mě hlášení oběda, ale angie spala. Pohladil jsem ji po tváři a čekal. Nakonec otevřela oči a nechápavě se na mě podívala. Zjistila že je nahá a zarazila se.
-my jsme...-nepamatuje si to?
-přesně tak. Děje se něco?
-ne...já jen že...
-nepamatuješ si?
-pamatuju...ale...je divné říct že se mi to líbilo?-zasmál jsem se
-vůbec ne-pohladil jsem ji po tváři-mě se to taky moc líbilo-angie mě silně objala a vzdechla. Najednou se ozval někdo za dveřmi.
-Germáne? Olguš vzkazuje, že vám oběd později dávat nebude! Čeká se na vás a angie!
-Ramallo! Jak jsi věděl kde jsme?
-olga věděla...ta ví všechno-zasmál se a odešel.
-a na společnou koupel se shodneš?-angie kývla a oba jsme se servali z postele. Oblékl jsem si spodní prádlo a když jsem se otočil, angie už stála oblečená. Oblékl jsem se a šel s ní do koupelny v patře. Po koupeli (angie trvala na tom, že si vysuší vlasy) jsme sešli na oběd a olga zatleskala. ****Posadil jsem se a schytal otrávený pohled violetty.
-co vám tak trvalo?
-já myslím že vím-řekl federico a violetta se zarazila a podívala na mě a angie.
-vy dva....
-ne-odpověděla jí angie
-ne?
-ne-odpověděl jsem jí
-všichni tady víme co jste dělali...trocha upřímnosti by nezabila-ani ramallo není na mé straně?
-ale..to...ehm...e..-nevěděl jsem co říct.-violetta se zasmála
-když jsem říkala že chci sourozence nevěděla jsem že si to vezmete tak k srdci. To jsem si mohla rovnou přát stáje...ale vsázím na holčičku-angie se propadala do země.
-ale...já...eeeh... -olga přerušila rozhovor.
-Laskavě to snězte-po obědě violetta začala s ostatními uzavírat sázky a já s angie jsme šli do předpokoje.
-co když budu těhotná-zeptala se
-pak budeme o jednoho člena šťastnější-usmál jsem se a políbil ji. Někdo zazvonil a přetrhl nám tu krásnou chvíli. Objal jsem ji v pase a táhl sebou ke dveřím. Otevřel jsem a ve dveřích stál michael.
-Čao!-zařval a objal nás. S úsměvem jsme ho objali a on nás po chvíli pustil. Políbil na tvář angie a já se jen zasmál.
-Ta není tvoje-upozornil jsem ho
-ani tvoje
-víš...hodně věcí se změnilo-michael se udiveně podíval a zvedl palec nahoru. Najednou přišla violetta s přáteli
-MICHAELI!-zařvala a padla mu okolo krku. Jejich objetí a polibky už nikdo nesledoval. Aspoň já ne.
-ahoj vio-zaslechl jsem. Vzal jsem angie za ruku a posadili jsme se na gauč. Dívali jsme se na televizi a moje nová záliba byla provokovat kočky laserovým ukazovátkem.
-kdyby se něco mezi námi pokazilo...dej mi šanci ti to vysvětlit-začal jsem
-dobře-dívali jsme se jeden druhému do očí.
-olgo! Prosím-otočili jsme se na Michaela
-sušenky schovává do třetí skřínky z leva...horní polička-řekl jsem mu a on mrknul a odběhl. Olga se na mě vztekle podívala a odešla.
-přece jsem ten nejhodnější bráška na světě-políbil jsem angie a jednu ruku potopil v jejích vlasech.
-germáne?-uslyšel jsem dávno zapomenutý hlas. Pomalu jsem odtáhl své rty od anginých a díval se jí do očí. Potom jsem zvednul hlavu a díval se ke dveřím kde stál ramallo a Maria...
*********************************
Příbeh se komplikuje :-D
Anglia x Lena
-pokud nevstanou, nechci se vsázet co dělali-známý hlas mě vytrhnul ze sladkého spánku. Pootevřel jsem levé oko a uviděl violettu s federicem. Otevřel jsem oči a podíval se na angie, která sladce spala a hlavu stejně jako část svého těla měla na mé hrudi. Violetta a federico si vyměnili pohledy, ale nakonec se odhodlala promluvit.
-víš tati... čekáme vás dole-řekla a odskákala. Fede se na mě varovně podíval, ale odešel. Pohladil jsem angie po vlasech a čekal až otevře oči.
-dobré ráno-zasmála se.
-jen dobré? Řekl bych překrásné. Ale jak chceš... dobré ráno-zasmála se a vstiskla se ve mě
-rád bych tě nechal spát, ale violetta nás čeká dole
-co se stalo-nadzvedla hlavu a dívala se mi hluboko do očí. Bylo to jako kdybych byl se svými myšlenkami nahý a bezbranný jako malé dítě.
-myslím že jí půjde o nás dva-angie se posadila a vzdechla.
-takže jim to řekneme?
-myslím že ano-kývla a odešla se převléknout. Lenivě jsem se odtrhl od postele a šel ke skříni. Vzal jsem si oblečení a po ranní hygieně jsem se oblékl a sešel na snídani. Angie zrovna přišla dolů v růžových šatech a sladkým ůsměvem. Posadila se a violetta se vážně podívala.
-máme tady všichni otázku...-odmlčela se a hledala správné slova.-jste spolu? Protože...mmm... jak to říct...-angie se na mě upřeně dívala. Vstal jsem a přitáhl ji k sobě. Bez váhání jsem ji dlouze a něžně políbil. Objala mě okolo krku a dychtivě mi oplácela polibky. Odtáhl jsem se od ní a usmál se. Violetta radostně pískla a objala nás.
-ani nevíte kolik jsem vydělala-pošeptala a já se zasmál. Angie byla celá červená a zaskočená, ale přes to se usmívala. Ramallo s olgou gratulovali a franceska, camila a federico nás objali a potom všichni vytáhli bločky a peněženky. Jasně...proč ne.
-slíbila jsem dětem že je vezmu k Rosali...je to moje známá a náhodou také slavná spěvačka-něco mi to říká...
-dobře, já stejně ještě musím s ramallem pracovat. Tak se zatím měj-políbil jsem ji na tvář a ramallo šel za mnou poslušně jako pes. A jen co se zavřely dveře od kabinetu tak už mluvil. A mluvil a mluvil a mluvil a nesklapnul. Pracoval jsem sám. Nakonec jsem procházel internet a myslel že omdlím. Pevně jsem stískl desku stolu a ramallo se na mě zmateně podíval.
-" Mezi ukradenými letadly byly i letadla slavných hvězd, jejiž zmizení se prohlásilo za leteckou katastrofu. Je mezi nimi také slavná zpěvačka Maria Saramego-ramallo pootevřel ústa a snažil se něco říct.
-ona...žije?-vydusil nakonec a do kabinetu přišla moje přítelkyně. Vyděšeně jsem ji objal.
-Za žádných okoloností tě neopustím..nikdy-angie se zasmála a políbila mě.
-co se stalo-postrčil jsem ji k počítači a ona se nejistě podívala. Přestala se smát a najednou se z hluboka nadechla a podepřela si hlavu rukou.
-to je vtip?-nesouhlasně jsem kývl hlavou.
-a co bude teď. Oficiálně jsem zase ženatý-angie se opřela a já k ní přišel a objal ji.
-neopustím tě-pošeptal jsem jí a ona se usmála a najednou ztuhla
-a violetta?
-musíme jí to říct dřív než si to přečte
-přivedu ji-řekl ramallo a vyšel. Angie se zase posadila a já stál vedle ní. Konečně vešla violetta a posadila se na proti angie.
-musíme ti něco říct vio.
-raději bych sestřičku, ale pokud to bude kluk, nebudu se vůbec zlobit-zasmál jsem se
-vio tohle je něco horšího...právě jsem si procházel internet a... no..podívej se sama-otočil jsem k ní notebook a violetta se přestala smát. Otočila mi ho a zmateně se dívala
-Mamka jednu stranu jsem šťastná ale na druhou...co vy dva...
-neopustím angie...nikdy violetto. Jestli se budeš zlobit tak se omlouvám ale Mariu už nemiluji.
-já to chápu a nezlobím se...ale vím kdo bude mít jisté námitky...hodně štěstí-opustila kancelář a angie přistoupila k oknu.
-nemusíš se bát...pochopí to
-Odjedeš na 12 let a vrátíš se za svou rodinou. Tvá žena bude mít přítele a k tomu ta celá šílenost okolo-stopnul jsem ji dlouhým polibkem.
-klídek-angie se zasmála a sladce zamručela. Vtulila se ve mě a chvíli jsme tak stáli.
-neruším?-do kanceláře vešel federico
-vůbec ne, pojď dál-posadil se a angie mě pustila.
-violetta nám řekla tu novinku-kývnul jsem a on se zasmál-všichni unesení budou v L.A zítra. Náhoda, že?
-děkuju za informaci-otráveně jsem se posadil a on odešel.
-maria bude mít překvapivou reakci..-vyšeptala a dala znát svou nejistotu a zklíčenost.
-angie...jsem tu pro tebe-nemusel jsem se ptát co se děje...prostě jsem tu a vždy budu jen pro ni.
-děkuju-objal jsem ji a zasmál se.
-za co? -jemně jsem se dotkl krty krku angie.
-za to, že jsi
-Miluju tě-podíval jsem se jí do očí a usmál se
-já tebe taky.... ale i přes to se bojím, že se tvé staré city k marii vrátí-na její tváři byl pouze smutek.
-nikdy se nevrátí-silně jsem ji objal a ona položila svou hlavu na mou hruď. Kousek se odtáhla a začala rozepínat knoflíky na mé košili. Nakonec se dívala na stopy po boji s rodrigem a jackie. Trochu se zatáhly, ale i tak...
-proč tě rovnou nezabili...
-víš... šlo o to, mě mučit
-díky bohu-podíval jsem se na ni
-nechceš strávit čas se mnou?
-ráda-usmála se a já ji objal jednou rukou v pase a vyšli jsme.
****Vedl jsem ji chodbami domu až do takové relaxační místnosti. Zamknul jsem za námi dveře, ale klíč jsem schoval do kapsy. S angie jsme jen chvíli seděli tiše na gauči a vychutnávali si ticho.
-můžu nabídnout masáž?-pošeptal jsem a pohladil ji po tváři.
-byl bys laskav-odpověděla a já jí opatrně sundal šaty. Po jejím těle přešla husina. Dokonalém těle. Krásném, dokonalém těle...ne..překrásném... stop. Stop nebo začnu slintat. Otočil jsem ji zády ke mě a odhrnul z nich vlasy.
-bez tohohle by to šlo mnohem lépe-pošeptal jsem a rozepnul jí podprsenku. Pomalu a něžně jsem ji sundal a odhodil k šatům. Začal jsem jí masírovat záda.
-jak bylo u té kamarádky-zeptal jsem se
-Děti byly z Rosali nadšené a ona byla překvapena jejich talentem. Dalo by se říct, že bylo skvěle. Zpívali jsme a potom jsme si prohlíželi staré fotky ze školy. Děti byly unešené každým příběhem a chtěly slyšet pořád víc a divím se, že jsem je od tamtud dostala domů... -zasmál jsem se a začal ji hladit po břiše. Opřela se o mě a sladce zamručela. Hladil jsem ji něžně po bříšku, prsou, rukou...otočila se a začala rozepínat knoflíky na mé sněhobílé košili, která se po chvíli válela na podlaze. Vstal jsem a prudce ji do sebe vtisknul. Políbil jsem ji a při tom měl otevřené oči. V rohu pokoje se nacházel rohový gauč velký asi jako dvě manželské postele. Svalil jsem ji na něj a drtil její rty svými polibky. Rozepnula mi pásek a nakonec se zbavila i mých kalhot. Chytil jsem obě její zápěstí a natáhl její ruce zarívajíc je při tom do gauče. Od rtů jsem se přenesl k jejím nahým prsou a kousal ji do bradavek, při čemž toužebně zasténala. Můj dech na jejím těle vyvolával husinu a já odhodil její spodní prádlo a odhalil tak její hladkou lasturu. Dlaně jsem jí položil na boky a občas ji hladil i po zádech. Přiložil jsem rty na její přirození, čímž jsem ji donutil roztáhnout nohy. Její dech se zrychloval. Zuřivě jsem pokračoval v líbání, kousání a cucání partií angeles. Jazykem jsem jedzil podél stran vagíny a do pravé strany jsem kousnul. Angie vykřikla a rychle dýchala možná nevěděla co příjde, já nevím...nikdy to nedělala, ale mohla by vědět co bude následovat. A už po chvíli jsem měl ústa plné tekutiny, která ve mě vyvolávala šílenství. Angie bez přestání sténala a to se mi líbilo. Pocítil jsem brnění v rozkroku a další tekutinu u ústech. Po chvíli jsem zase začal líbat angie a nakonec jsem se octl pod ní. Hladila mě po bocích a stehnách, jemně po zádech a břiše. Každý její dotek mě doprovázel k šílenství. Sundala mi spodní prádlo a opatrně začala kousat a jezdit rty po mé chloubě, která už stála v pozoru. Najednou jsem pocítil, že to příjde. Začal jsem sténat a potom se z mé cti valila průsvitná tekutina do jejích úst. Zakňučela a pokračovala, ale už po chvíli jsme se po sobě plazili a hladili se. Uchopil jsem svoji mužnost a pomalu jsem do ní vniknul. Angie bolestně křičela a já sténal z té vší vášně. Vnikal jsem pořád hlouběji až po kořen a cítil se nepopsatelně. Angie mě drápala a bylo vidět že jí to vyhovuje. Nasadil jsem klidné tempo, které se pořád zrychlovalo. Najednou jsem pocítil tlačení a uvolnění, což znamenalo jediné....pokud se situace skomplikuje a angie bude těhotná, budu mít vážné problémy. Oba jsme vykřikli a mě napadlo, jestli to nepřeháním. Po dlouhém čase jsem z ní pomalu vyšel a začal ji zase líbat. Ležela na mě a její odezva byla pořád slabější. Nakonec jsem přestal a přikryl nás dekou. Težce jsem oddechoval a hladil ji po zádech.
-miluju tě...a nikdy nepřestanu angie
-myslíš že jsem schopná tě přestat milovat?-políbila mě a objala. Přitiskl jsem ji k sobě a už po chvíli jsme oba usnuli.
Probudilo mě hlášení oběda, ale angie spala. Pohladil jsem ji po tváři a čekal. Nakonec otevřela oči a nechápavě se na mě podívala. Zjistila že je nahá a zarazila se.
-my jsme...-nepamatuje si to?
-přesně tak. Děje se něco?
-ne...já jen že...
-nepamatuješ si?
-pamatuju...ale...je divné říct že se mi to líbilo?-zasmál jsem se
-vůbec ne-pohladil jsem ji po tváři-mě se to taky moc líbilo-angie mě silně objala a vzdechla. Najednou se ozval někdo za dveřmi.
-Germáne? Olguš vzkazuje, že vám oběd později dávat nebude! Čeká se na vás a angie!
-Ramallo! Jak jsi věděl kde jsme?
-olga věděla...ta ví všechno-zasmál se a odešel.
-a na společnou koupel se shodneš?-angie kývla a oba jsme se servali z postele. Oblékl jsem si spodní prádlo a když jsem se otočil, angie už stála oblečená. Oblékl jsem se a šel s ní do koupelny v patře. Po koupeli (angie trvala na tom, že si vysuší vlasy) jsme sešli na oběd a olga zatleskala. ****Posadil jsem se a schytal otrávený pohled violetty.
-co vám tak trvalo?
-já myslím že vím-řekl federico a violetta se zarazila a podívala na mě a angie.
-vy dva....
-ne-odpověděla jí angie
-ne?
-ne-odpověděl jsem jí
-všichni tady víme co jste dělali...trocha upřímnosti by nezabila-ani ramallo není na mé straně?
-ale..to...ehm...e..-nevěděl jsem co říct.-violetta se zasmála
-když jsem říkala že chci sourozence nevěděla jsem že si to vezmete tak k srdci. To jsem si mohla rovnou přát stáje...ale vsázím na holčičku-angie se propadala do země.
-ale...já...eeeh... -olga přerušila rozhovor.
-Laskavě to snězte-po obědě violetta začala s ostatními uzavírat sázky a já s angie jsme šli do předpokoje.
-co když budu těhotná-zeptala se
-pak budeme o jednoho člena šťastnější-usmál jsem se a políbil ji. Někdo zazvonil a přetrhl nám tu krásnou chvíli. Objal jsem ji v pase a táhl sebou ke dveřím. Otevřel jsem a ve dveřích stál michael.
-Čao!-zařval a objal nás. S úsměvem jsme ho objali a on nás po chvíli pustil. Políbil na tvář angie a já se jen zasmál.
-Ta není tvoje-upozornil jsem ho
-ani tvoje
-víš...hodně věcí se změnilo-michael se udiveně podíval a zvedl palec nahoru. Najednou přišla violetta s přáteli
-MICHAELI!-zařvala a padla mu okolo krku. Jejich objetí a polibky už nikdo nesledoval. Aspoň já ne.
-ahoj vio-zaslechl jsem. Vzal jsem angie za ruku a posadili jsme se na gauč. Dívali jsme se na televizi a moje nová záliba byla provokovat kočky laserovým ukazovátkem.
-kdyby se něco mezi námi pokazilo...dej mi šanci ti to vysvětlit-začal jsem
-dobře-dívali jsme se jeden druhému do očí.
-olgo! Prosím-otočili jsme se na Michaela
-sušenky schovává do třetí skřínky z leva...horní polička-řekl jsem mu a on mrknul a odběhl. Olga se na mě vztekle podívala a odešla.
-přece jsem ten nejhodnější bráška na světě-políbil jsem angie a jednu ruku potopil v jejích vlasech.
-germáne?-uslyšel jsem dávno zapomenutý hlas. Pomalu jsem odtáhl své rty od anginých a díval se jí do očí. Potom jsem zvednul hlavu a díval se ke dveřím kde stál ramallo a Maria...
*********************************
Příbeh se komplikuje :-D
Anglia x Lena
pondělí 18. srpna 2014
Jednorázovka - Nepředvídatelný osud
VAROVÁNÍ!: SLABŠÍ POVAHY NEČÍST A OSTATNÍM VŘELE DOPORUČUJI SI NAJÍT TELEFONÍ ČÍSLO NEJBLIŽŠÍHO PSYCHOLOGA!
Napsáno podle opravdových událostí
Germán
Další sluneční den. Otevřel jsem oči a rychle vyskočil z postele. Oblékl jsem se a sešel na snídani. Moje dcera a její teta o něčem živě diskutovaly a ramallo se jako vždy hádal s olgou. Normální ráno v tomto domě. Posadil jsem se na své místo a tiše posnídal.
-vio, angie...-obě utichly a podívaly se na mě-..co by jste řekly na výlet...třeba na pláž.
-a může i Michael?-angie se zasmála nad otázkou violetty.
-samozdřejmě
-tak v tom případě nikam nejedu...počkat...co že jsi řekl?-angie se dusila smíchem a já se zasmál
-michael může s námi-violeta vyvalila oči a objala mě. Pohladil jsem ji po zádech a odešel od snídaně. Zbalil jsem si a šel do kabinetu. S ramallem jsme pracovali, ale jako vždy naše práce skončila u téma "angeles" a nakonec jsem odešel. Chvíli jsem počkal na dívky a michaela a společně jsme nasedli do auta.
Po pár minutách jsme se dostali na dálnici. V rádiu zrovna hrála otravná hudba, kterou moje švagrová ochotně vypnula.
-až tam budeme, doufám, že budete všichni plavat-ozval se bratr.
-určitě...-mruknul jsem a na chvíli se otočil na angie. Usmála se na mě-POZOR!-zařvala violetta a já uviděl autobus plní lidí v plamenech a valící se přímo na nás. Nešlo dělat nic jiného než brzdit. Pokud zatáhnu ruční brzdu, skončíme na střeše. Najednou mi bylo všechno vzdálené. Život mi probleskl před očima. Už bylo jasné, že nedokážu zabránit srážce. Na vše jsem měl jen pár vteřin.
-angie miluju tě-řekl jsem jí jistě a ještě víc přišlápl brzdu. Vše bylo stracené a moje švagrová se ke mě nahla a políbila mě. Dlouze a vášnivě. Oba jsme věděli, že je to naposled. Neodtáhla se ode mě a pak se to stalo. Srážka s autobusem. Vyletěli jsme z auta a angie byla na štěstí jen v bezvědomí. Položil jsem ji a utíkal k vraku auta. Bolest se rozrývala po mém těle a v rukou jsem měl i pár střepů. Všude okolo mě ležely kusy těl a krev barvila širé okolí. Autobus s sebou srazil ještě pár vozidel, ale jejich posádka neměla sebemenší šanci na přežití. Violetta seděla nehybně v autě a všude po ní tekla krev. Vyrazil jsem dveře od vraku a začal ji odepínat. Pás se zasekl a mě nezbývalo nic jiného, než ji vymotat a vytáhnout. Nešlo mi to. Potřásl jsem s bratrem.
-michaeli..pomoc mi. Otočil jsem ho k sobě a uviděl jeho rozmačkané tělo a obličej. Zamrazilo mě, ale žáru pořád přibývalo a železná konstrukce auta pálila. Vymotal jsem ji a ona otevřela oči.
-utíkej!-zařval jsem a vyhodil ji z auta. Najednou jsem se nemohl hnout a ohlušující rána se ozvala všude okolo. Těžký nádech a let vzduchem spolu s kusy železa a lidských těl byl doprovázen žalostným pláčem. Prudce a bolestně jsem dopadl na tvrdý asvalt. Slzy neměly tu sílu se kutálet a tělo nemělo potřebu se hýbat. Bolest a křeč...to jediné jsem cítil. Na neštěstí se mi nepodařilo upadnout do komatu, nebo bezvědomí. Viděl jsem všude okolo oheň, krev, části lidských těl a zoufalý křik a pláč, jenž drásal moje uši. Každým nadechnutím jsem se cítil víc vyčerpaný a každým vydechnutím víc mrtvý. Okolo mě někdo proběhl a já cítil, že je něco v nepořádku. Otočil jsem se na druhou stranu a viděl to. Polovina autobusu byla pár metrů ode mě a nejen to. Také lidská těla. Spíš to, co z nich zbylo. Jedno, nebo více těl bylo jako kaše politá krví všude po stěně cestovního autobusu a dálnici. Najednou mi začalo silně vibrovat v hlavě a nakonec zvuk zmizel. Nahradilo ho slabé pískání a rozmlžený obraz. Snažil jsem se o pohyb, ale ještě víc mě všechno bolelo. Potom se mi zatočil obraz...a nastala temnota.
Slabé bílé světlo přerušilo nekonečnou tmu a vmísilo se s ní. Jsem mrtvý? Copak si zasloužím do nebe? A potom se to stalo. Bolest po celém těle a nekonečná úzkost. Otevřel jsem oči. Bílá místnost s dřevěným interiérem a já připojen na přístrojích. Strhnul jsem si dýchací masku a posadil se. Kde to jsem? Co se k sakru děje? Proč tu jsem? A vůbec...kdo jsem? Vešel ke mě vysoký muž v bílém plášti.
-kdo jste-řekl jsem chraptivě, ale vyděšeně
-Jmenuji se John Wolfgan a jsem váš lékař pane castillo.
-kde jsem a co se mi stalo. Jak se jmenuju co...
-Amnézie-přerušil mě. To je ztráta paměti.. jen tohle ne. Vzdechl jsem a prudce se svalil na postel. Najednou mě doktor začal prohledávat a já se snažil si jen něco vybavit. A v tu chvíli jsem viděl celou nehodu znovu. Přístroj výstražně pípal a doktor něco říkal a třásl se mnou.
-jste v pořádku!?-spíš křičel než se ptal.
-ta nehoda.....-víc nebylo třeba a doktor mi dal nějaké léky. Zapil jsem je a pokrčil obočí.
-kde jsou ty dívky-nejistě se na mě podíval-řeknu to znovu. V tom autě se mnou jeli tři osoby. Muž zemřel, ale kde jsou ty dívky!-zuřil jsem.
-uklidněte se. Violetta castillová je vaše dcera. Leží na pokoji číslo 57. Angeles Carrarová byla propuštěna. Každý den sem chodí.-najednou někdo vešel. Byla tam ta překrásná blondýnka. Něco mě k ní táhlo a ona ze mě nespouštěla zrak.
-nechám vás-ozval se doktor-ale slečno carrarová..pan castillo má amnézii-oznámil a odešel. Angeles přišla ke mě a posadila se na kraj postele. Do jedné ruky vzala mou dlaň a druhou ji hladila. Usmál jsem se a zadíval se do jejích zelených očí.
-nevíš kdo jsem?-její překrásný hlas byl spojený se zmučeným tónem. Posadil jsem se a volnou dlan jí položil na obličej.
-ale brzo si vzpomenu. Na někoho tak krásného nejde zapomenout-usmál jsem se a její tvář se zbarvila do červena-jsi angeles...že?
-ano, ale všichni mi říkají angie..
-angie...kdo pro mě jsi..doufám, že řekneš přítelkyně-angie se zarazila a ustaraně se zatvářila
-ne..jsem tvoje švagrová-zlomilo se mi srdce. Ta slova mnou projely jako jehly.
-já mám ženu?-vše začalo být zmatené
-maria zemřela před 12 lety-moje žena je mrtvá...mám projevit smutek?
-aha...ale pamatuju si jen tu nehodu a pokud si to moje fantazie nevymyslela, tak jsme se-položila mi ruku na ústa.
-Ano, pamatuješ si dokonale, ale o tom se nemluví-nadzvedl jsem obočí a zmateně přivřel oko.
-jak chceš...povídej mi o mě-angie mi dlouhé hodiny vyprávěla o mém životě a místy jsem si dokázal vzpomenout. Po čase se začalo stmívat a angeles usnula. Přikryl a objal jsem ji v pase. Zavřel jsem oči a přemýšlel. Nic o sobě nevím a přitom je to jako mít všechny vzpomínky na dosah. Jen pod velkým černým závojem mlhy. Není to stejné, jako když něco zapomene a snažíte se vzpomenout. Tohle bylo mnohem horší...ani nevím, kdy jsem usnul
Otevřel jsem oči. Nemohl jsem za žádnou cenu usnout. Nespočetkrát mě v noci pronásledovala moje nejhorší vzpomínka. Otočil jsem se k spící švagrové. Co by se stalo, kdybych ji políbil? To nezjistím, dokud to nezkusím. Přiblížil jsem se k ní a nervózně se zastavil pár minimetrů od jejíh rtů. Podíval jsem se jí do očí, které se otevřely. Chvíli se na mě zvláštně dívala, ale už po chvíli její dokonalá dlaň hladila mou tvář a její ruka lehce ležela na mých zádech. Dychtivý dech mně nepřestal pronásledovat a už po chvíli se naše rty potkaly ve vášnivém polibku. V ten okamžik mi došlo, kdo je to angie. Vzpomněl jsem si. Pootevřenými rty jsem jezdil po jejím krku a místy po sobě nechal červené stopy. Chtěl jsem tuto chvíli udělat věčnou, ale někdo vešel do mého pokoje. Vyráběl jsem právě modřinu na jejím krku, ale rychle se odtáhl. Ve dveřích stál doktor a nějaká tmavovlasá dívka. Nemohla mít víc než 17- let. Přišla ke mě s otevřenou pusou
-tati!? No páni-zasmála se a angie se zakoktala a skoro byla fialová. Klidně jsem objal angie a podíval se na vyjevenou dívku. Ty oči...maria. ne...violetta. A ramallo...olga...postupně jsem si vzpomněl. Ale i po pár měsících jsem uvažoval, zda mi něco důležitého neuniklo.....snad ne.
Konec příběhu se ještě nestal. Vše, až na poslední část se opravdu stalo. Bohužel, nepamatuju si dost podstatné věci, ale díky všem v mém životě se mi daří vzpomenout. Speciální dík patří (..) ona vždy říkala, že až skončíme na psychyatrii, chce se mnou být v pokoji :-D Ta osoba mi moc pomohla a za to jí chci poděkovat. Díky moc za čtení, anglia.
******************************
Co víc? Nic! Anglia má svůj. ComeBack xD
Anglia x Lena
Ps: poděkujte leně, smazala drastické scény a pod..
Napsáno podle opravdových událostí
Germán
Další sluneční den. Otevřel jsem oči a rychle vyskočil z postele. Oblékl jsem se a sešel na snídani. Moje dcera a její teta o něčem živě diskutovaly a ramallo se jako vždy hádal s olgou. Normální ráno v tomto domě. Posadil jsem se na své místo a tiše posnídal.
-vio, angie...-obě utichly a podívaly se na mě-..co by jste řekly na výlet...třeba na pláž.
-a může i Michael?-angie se zasmála nad otázkou violetty.
-samozdřejmě
-tak v tom případě nikam nejedu...počkat...co že jsi řekl?-angie se dusila smíchem a já se zasmál
-michael může s námi-violeta vyvalila oči a objala mě. Pohladil jsem ji po zádech a odešel od snídaně. Zbalil jsem si a šel do kabinetu. S ramallem jsme pracovali, ale jako vždy naše práce skončila u téma "angeles" a nakonec jsem odešel. Chvíli jsem počkal na dívky a michaela a společně jsme nasedli do auta.
Po pár minutách jsme se dostali na dálnici. V rádiu zrovna hrála otravná hudba, kterou moje švagrová ochotně vypnula.
-až tam budeme, doufám, že budete všichni plavat-ozval se bratr.
-určitě...-mruknul jsem a na chvíli se otočil na angie. Usmála se na mě-POZOR!-zařvala violetta a já uviděl autobus plní lidí v plamenech a valící se přímo na nás. Nešlo dělat nic jiného než brzdit. Pokud zatáhnu ruční brzdu, skončíme na střeše. Najednou mi bylo všechno vzdálené. Život mi probleskl před očima. Už bylo jasné, že nedokážu zabránit srážce. Na vše jsem měl jen pár vteřin.
-angie miluju tě-řekl jsem jí jistě a ještě víc přišlápl brzdu. Vše bylo stracené a moje švagrová se ke mě nahla a políbila mě. Dlouze a vášnivě. Oba jsme věděli, že je to naposled. Neodtáhla se ode mě a pak se to stalo. Srážka s autobusem. Vyletěli jsme z auta a angie byla na štěstí jen v bezvědomí. Položil jsem ji a utíkal k vraku auta. Bolest se rozrývala po mém těle a v rukou jsem měl i pár střepů. Všude okolo mě ležely kusy těl a krev barvila širé okolí. Autobus s sebou srazil ještě pár vozidel, ale jejich posádka neměla sebemenší šanci na přežití. Violetta seděla nehybně v autě a všude po ní tekla krev. Vyrazil jsem dveře od vraku a začal ji odepínat. Pás se zasekl a mě nezbývalo nic jiného, než ji vymotat a vytáhnout. Nešlo mi to. Potřásl jsem s bratrem.
-michaeli..pomoc mi. Otočil jsem ho k sobě a uviděl jeho rozmačkané tělo a obličej. Zamrazilo mě, ale žáru pořád přibývalo a železná konstrukce auta pálila. Vymotal jsem ji a ona otevřela oči.
-utíkej!-zařval jsem a vyhodil ji z auta. Najednou jsem se nemohl hnout a ohlušující rána se ozvala všude okolo. Těžký nádech a let vzduchem spolu s kusy železa a lidských těl byl doprovázen žalostným pláčem. Prudce a bolestně jsem dopadl na tvrdý asvalt. Slzy neměly tu sílu se kutálet a tělo nemělo potřebu se hýbat. Bolest a křeč...to jediné jsem cítil. Na neštěstí se mi nepodařilo upadnout do komatu, nebo bezvědomí. Viděl jsem všude okolo oheň, krev, části lidských těl a zoufalý křik a pláč, jenž drásal moje uši. Každým nadechnutím jsem se cítil víc vyčerpaný a každým vydechnutím víc mrtvý. Okolo mě někdo proběhl a já cítil, že je něco v nepořádku. Otočil jsem se na druhou stranu a viděl to. Polovina autobusu byla pár metrů ode mě a nejen to. Také lidská těla. Spíš to, co z nich zbylo. Jedno, nebo více těl bylo jako kaše politá krví všude po stěně cestovního autobusu a dálnici. Najednou mi začalo silně vibrovat v hlavě a nakonec zvuk zmizel. Nahradilo ho slabé pískání a rozmlžený obraz. Snažil jsem se o pohyb, ale ještě víc mě všechno bolelo. Potom se mi zatočil obraz...a nastala temnota.
Slabé bílé světlo přerušilo nekonečnou tmu a vmísilo se s ní. Jsem mrtvý? Copak si zasloužím do nebe? A potom se to stalo. Bolest po celém těle a nekonečná úzkost. Otevřel jsem oči. Bílá místnost s dřevěným interiérem a já připojen na přístrojích. Strhnul jsem si dýchací masku a posadil se. Kde to jsem? Co se k sakru děje? Proč tu jsem? A vůbec...kdo jsem? Vešel ke mě vysoký muž v bílém plášti.
-kdo jste-řekl jsem chraptivě, ale vyděšeně
-Jmenuji se John Wolfgan a jsem váš lékař pane castillo.
-kde jsem a co se mi stalo. Jak se jmenuju co...
-Amnézie-přerušil mě. To je ztráta paměti.. jen tohle ne. Vzdechl jsem a prudce se svalil na postel. Najednou mě doktor začal prohledávat a já se snažil si jen něco vybavit. A v tu chvíli jsem viděl celou nehodu znovu. Přístroj výstražně pípal a doktor něco říkal a třásl se mnou.
-jste v pořádku!?-spíš křičel než se ptal.
-ta nehoda.....-víc nebylo třeba a doktor mi dal nějaké léky. Zapil jsem je a pokrčil obočí.
-kde jsou ty dívky-nejistě se na mě podíval-řeknu to znovu. V tom autě se mnou jeli tři osoby. Muž zemřel, ale kde jsou ty dívky!-zuřil jsem.
-uklidněte se. Violetta castillová je vaše dcera. Leží na pokoji číslo 57. Angeles Carrarová byla propuštěna. Každý den sem chodí.-najednou někdo vešel. Byla tam ta překrásná blondýnka. Něco mě k ní táhlo a ona ze mě nespouštěla zrak.
-nechám vás-ozval se doktor-ale slečno carrarová..pan castillo má amnézii-oznámil a odešel. Angeles přišla ke mě a posadila se na kraj postele. Do jedné ruky vzala mou dlaň a druhou ji hladila. Usmál jsem se a zadíval se do jejích zelených očí.
-nevíš kdo jsem?-její překrásný hlas byl spojený se zmučeným tónem. Posadil jsem se a volnou dlan jí položil na obličej.
-ale brzo si vzpomenu. Na někoho tak krásného nejde zapomenout-usmál jsem se a její tvář se zbarvila do červena-jsi angeles...že?
-ano, ale všichni mi říkají angie..
-angie...kdo pro mě jsi..doufám, že řekneš přítelkyně-angie se zarazila a ustaraně se zatvářila
-ne..jsem tvoje švagrová-zlomilo se mi srdce. Ta slova mnou projely jako jehly.
-já mám ženu?-vše začalo být zmatené
-maria zemřela před 12 lety-moje žena je mrtvá...mám projevit smutek?
-aha...ale pamatuju si jen tu nehodu a pokud si to moje fantazie nevymyslela, tak jsme se-položila mi ruku na ústa.
-Ano, pamatuješ si dokonale, ale o tom se nemluví-nadzvedl jsem obočí a zmateně přivřel oko.
-jak chceš...povídej mi o mě-angie mi dlouhé hodiny vyprávěla o mém životě a místy jsem si dokázal vzpomenout. Po čase se začalo stmívat a angeles usnula. Přikryl a objal jsem ji v pase. Zavřel jsem oči a přemýšlel. Nic o sobě nevím a přitom je to jako mít všechny vzpomínky na dosah. Jen pod velkým černým závojem mlhy. Není to stejné, jako když něco zapomene a snažíte se vzpomenout. Tohle bylo mnohem horší...ani nevím, kdy jsem usnul
Otevřel jsem oči. Nemohl jsem za žádnou cenu usnout. Nespočetkrát mě v noci pronásledovala moje nejhorší vzpomínka. Otočil jsem se k spící švagrové. Co by se stalo, kdybych ji políbil? To nezjistím, dokud to nezkusím. Přiblížil jsem se k ní a nervózně se zastavil pár minimetrů od jejíh rtů. Podíval jsem se jí do očí, které se otevřely. Chvíli se na mě zvláštně dívala, ale už po chvíli její dokonalá dlaň hladila mou tvář a její ruka lehce ležela na mých zádech. Dychtivý dech mně nepřestal pronásledovat a už po chvíli se naše rty potkaly ve vášnivém polibku. V ten okamžik mi došlo, kdo je to angie. Vzpomněl jsem si. Pootevřenými rty jsem jezdil po jejím krku a místy po sobě nechal červené stopy. Chtěl jsem tuto chvíli udělat věčnou, ale někdo vešel do mého pokoje. Vyráběl jsem právě modřinu na jejím krku, ale rychle se odtáhl. Ve dveřích stál doktor a nějaká tmavovlasá dívka. Nemohla mít víc než 17- let. Přišla ke mě s otevřenou pusou
-tati!? No páni-zasmála se a angie se zakoktala a skoro byla fialová. Klidně jsem objal angie a podíval se na vyjevenou dívku. Ty oči...maria. ne...violetta. A ramallo...olga...postupně jsem si vzpomněl. Ale i po pár měsících jsem uvažoval, zda mi něco důležitého neuniklo.....snad ne.
Konec příběhu se ještě nestal. Vše, až na poslední část se opravdu stalo. Bohužel, nepamatuju si dost podstatné věci, ale díky všem v mém životě se mi daří vzpomenout. Speciální dík patří (..) ona vždy říkala, že až skončíme na psychyatrii, chce se mnou být v pokoji :-D Ta osoba mi moc pomohla a za to jí chci poděkovat. Díky moc za čtení, anglia.
******************************
Co víc? Nic! Anglia má svůj. ComeBack xD
Anglia x Lena
Ps: poděkujte leně, smazala drastické scény a pod..
středa 13. srpna 2014
Díl XXI.
Sluneční paprsky hřály na mém obličeji a já nechtěně otevřel oči. Vedle mě na okraji postele seděla angie a dívala se přes prosklenou stěnu. Položil jsem svou dlaň na její a podíval se do její zamyšlené tváře. Posadil jsem se a druhou rukou ji objal v pase. Položil jsem si hlavu na její rameno a díval se tam kam ona.
-copak...-slunce bylo ještě nízko, bylo šest hodin ráno a vzhledem ke včerejší kocovině a dnešní návštěvě letiště jsme byli unavení.
-petr volal, dali mu popel matky. Napadá mě, proč je moje rodina tak komplikovaná a proč nemůžeme být normální šťastná rodina?
-tvá matka tě milovala a pořád miluje. A rodina není nikdy normální. Tvá rodina se tě alespoň nesnaží zabít..-tiše se zasmála a položila mi dlaň na tvář. Pomalu jsem vpil své ústa v její a dýchal její vůni. Povolil jsem a opřel se o rám postele. Špičkou jazyka jsem pomalu vklouzl do jejích úst a chtěl začít hru, ale někdo zachrčel a moje milovaná si rychle sedla vedle mě. Otočil jsem se ke dveřím a porovnal si triko. Federico se opřel o dveře a zasmál se.
-nikomu nic neřeknu, ale já myslel, že tady máte zámky
-k věci....
-holky už jdou sem. Nevíme co dál.-posadil jsem se vedle angie a zívl si. Do pokoje vešli dívky a zaraženě se na nás dívaly a měnily si pohledy.
-A co teď?-zeptaly se a já se zamyslel.
-počkáte tady a já pro vás příjdu-vstal jsem a šel si pro oblečení. Angie odešla do svého pokoje a děti se dívaly na televizi.
-germáne, vy jste s angie že?-federicova otázka zajímala obě dívky
-nikdo o tom neví, ale všechny vás prosím, aby jste nic neříkali...-někdo mi poťukal na záda
-nevíš kde mám mobil?-angie se usmála a já se rozhlédl po místnosti. Nikde nic.
-kde jsi včera byla?
-skoro v celém domě
-příjemné hledání-zasmál jsem se a krátce ji políbil. Vydal jsem se do koupelny a po ranní hygieně a převlečení olga hlásila snídani. Sešel jsem dolů, kde všichni seděli a čekali na mě. Posadil jsem se ke stolu a posnídal.
-vio? Počkáš tady na mě?-nejistě kývla a já šel do svého pokoje pro děti. Sešli jsme dolů a violetta se zrovna bavila s angie. Byla k nám otočená zády a francesca jí poťukala na záda. Otočila se a protřela si oči.
-co tady děláte!-vyhrkla a objala je.
-řekneme potom, ale teď pojď s námi! Musíme si hodně říct!-odešli na zahradu a mě zazvonil telefon. Zvedl jsem...
-germusi! Copak je vii? Nezvedá telefon-michael byl vystresovaný?
-nic...přiletěli jí přátelé a budou tady s námi bydlet
-aha...alespoň jí nic není. Teď budu muset jít, mám schůzku se španěly.
-měj se..a ať se ti daří-ukončil jsem hovor a schoval telefon. Šel jsem za angie, která něco četla na notebooku.
-co zajímavého čteš?-posadil jsem se vedle ní.
-našli hromady ukradených letadel od roku 1990-2014... posádku letadel využívali jako otroky. -vzdechl jsem a napil se vody.
-doufám, že ti ta voda chutná, jsou v ní tabletky na bolest hlavy-pokrčil jsem rameny a dopil ji.
-bolí tě hlava?
-mhm...-beze slov jsem odešel a přinesl jí vodu s tabletkou. Usmála se a zapila ji.
-děkuji-podíval jsem se na ten článek a pokrčil rameny. Posadil jsem se na gauč a klidně zavřel oči. Někdo se mi posadil na kolenech a já nemusel otevírat oči, abych věděl, že je to angie.
-našla jsi ten mobil?
-byl tady na stole-hladila mě po záhech a už (kurva, já z té T9 poseru. Nejde to vypnout) po malé chvilce přenesla své rty na mé. Objal jsem ji v pase a hladil po vlasech.
-germáne?!-angie ze mě seskočila a já se otočil. Ramallo stál s otevřenou pusou a já se neudržel a kypěl jsem smíchy.
-ano?
-máte šanci uzavřít výhodný obchod s Japonci...-na jednu stranu jsem odejít nechtěl, ale musel jsem.
-hned jsem tam-řekl jsem a mávl rukou, aby odešel. Zatvářil se zmateně, ale odešel. Vzdechl jsem a dlouze políbil rudou angie. Pohladil jsem ji po tváři a s úsměvem odešel do kabinetu. Posadil jsem se naproti kolegy a pročetl si všechny podmínky.
-Co bylo to, co jsem viděl?
-nic...ale byla by pošetilost tohle nepříjmout-ramallo se usmál a vytočil číslo podnikatele. Odešel jsem a podíval se na hodiny. Bylo už po obědě. Najednou přiběhla violetta.
-půjdeme někam?
-a kam..?
-mm...Do disney landu?
-ten je daleko....
-prosím-udělala psí oči a já se jen usmál.
-máte všichni hodinu na připravení-violetta mě objala a já s úsměvem šel informovat zbytek domu. Nahlédl jsem do kuchyně a uviděl olgu s ramallem v podobné situaci, jako jsem byl já před pár hodinami. Zachrčel jsem a oni od sebe odskočili.
-nechci rušit, ale chcete s námi do Disney Landu?
-rádi-prohodil ramallo
-za hodinu odjíždíme-odešel jsem z kuchyně a hledal angie. Nemohl jsem ji nikde najít. Vyhlédl jsem z okna a uviděl ji na zahradě. Šel jsem za ní a políbil ji na krku. Oddechla a otočila se.
-Co se děje-zeptal jsem se
-mám otázku...poslední dobou mám zlé sny a pár věcí jim nasvědčuje. Bojím se, aby se nestaly reálnými...-objal jsem ji a hladil po vlasech.
-neboj se. Já jsem tady a už nikdy tě nepřestanu chránit. Jsou to jen zlé sny-usmála se s políbila mě na tváři.
-jdeš s námi do Disney Landu?-zamyslela se a pak kývla.
-Za hodinku odjíždíme-políbil jsem ji a pošeptal-jsem šťastný, že jsme konečně spolu. Moc tě miluju -usmála se a já odešel. Šel jsem rovnou do svého pokoje a převlékl se. Zbývalo asi deset minut, proto jsem sešel dolů a potkal se se všemi.
-už jsme vymysleli dopravu-oznámil ramallo.
-poslouchám
-já, olga, federico a camila pojedeme jedním autem a vy,slečna angeles a violetta s franceskou druhým autem.
-dobře, tak jdeme?-šli jsme po schodech do garáže a v mlčení míjeli jasnou stopu boje na stěně. Camila vykřikla.
-klid, nechám to zamalovat-na bílé stěně byla kaluž krve.
-co se tady stalo-zastavili jsme se a já se opřel vedle skvrny.
-nic moc, ale nebojte se. Nic vám nehrozí.
-a čí je to krev?!-federico s otevřenými ústy nechápavě kýval hlavou. Začal jsem si pomalu rozepínat košili. Nakonec jsem ji sundal a vzdechl
-moje-odpověděl jsem a pozoroval překvapené pohledy dětí. Zase jsem si ji zapnul a šel dál. Po cestě jsem ignoroval otázky a odemkl černé ferrari. Vřela ve mě krev, při pomyšlení na to, co udělali. Posadil jsem se na místo řidiče a křečovitě stískl volant. Když všichni nasedli, snažil jsem se dát klíč do zapalování, ale nemohl jsem se trefit. Vztekle jsem upustil klíče a chtěl praštit pěstí do volantu, ale angie ji chytla a políbila mě. Jako zázrakem jsem se uklidnil a opětoval její polibky. Odtáhla se a posadila se na své místo. Oba jsme zrudli, protože nás pozorovaly obě dívky.
-klid-řekla angie a já vzdechl a vzal klíče.
-děkuju-odpověděl jsem a nastartoval.
-být váma přestanu...auto je moc malé a vy tady vytváříte zbytečně moc lásky-violetta mi nedá pokoj! Protočil jsem oči a vyjel z garáže. Cesta byla hladká, ale všichni usnuli a já odbočil a zastavil. Nahl jsem se k milované a políbil ji. Pootevřela oči a protáhla se.
-budeš chvíli řídit za mě?
-řidičský průkaz tady mám, takže ano-vystoupil jsem a otevřel jí dveře. V ten okamžik vystoupila a nasedla na místo řidiče. Posadil jsem se a po chvíli jsem usnul.
-pane castillo?-přes bolest jsem otevřel oči. Jak jsem se dostal do pokoje s bílými stěnami? Proč na mě mluví.....doktor?? Jsem v nemocnici? Kde je violetta? Kde je angie a francesca?
-co se stalo....-vydusil jsem
-autonehoda... je mi líto, ale přežil jste jen vy. Váš stav je nestabilní. Radím vám-dál jsem neposlouchal. Všichni okolo mě jen trpí. Dcera a její kamarádka jsou mrtvé. Moje přítelkyně je mrtvá. Začalo se mi přitěžovat. Najednou se mi rozostřil obraz.
-germáne?-slyšel jsem lékaře-germáne!-najednou jen pískot přístroje a černo...
-germáne? Vstávej...-otevřel jsem oči a uviděl angie. Otřel jsem si pot z čela a vyšel z auta. Zabouchl jsem dveře a objal violettu a angie.
-nikdy, vás nechci stratit-řekl jsem a cítil objetí z jejich strany. Pomalu jsem je pustil a objal francescu.
- a tebe také nechci stratit-pustil jsem ji a sledoval její úsměv.
Společně jsme počkali na druhou zkupinu a šli do Disney landu. S dětmi jsme si dali sraz ve 22:00 u východu. Ramallo a olga odešli a já s angie jsme byli přemluveni, abychom pobyli čas s dětmi. Horská dráha, horské kolo, autodrom atd... nakonec jsem byl vyzván federiem, kdo dokáže pistolí strefit terč lépe. Můj otec měl v pistolích zálibu a protože mě učil, všiml jsem si, že je slepá. Zamířil jsem a ve stejnou chvíli jako fede vystřelil. Kupodivu jsme terč zasáhli oba Simča černého. Mohli jsme si vybrat cenu. Vzal jsem plyšové srdce a dal ho angie a federico dal francesce jednorožce. Pobaveně jsme šli a čekali na děti, které byli ve fotobudce.
-je tu krásně-řekla a dívala se na měsíc
-to ty jsi krásná-odpověděl jsem a opřel se o ni. Děti vyšli a violetta poťukala na hodinky.pomalu jsme šli k východu, kde čekali olga a ramallo.
-to vám to trvalo-prohodil a vyšel. Následovali jsme ho a zase se rozdělili na parkovišti. Řídil jsem já, ale když jsem skoro usnul, angie se se mnou vystřídala. Po cestě jsem usnul a měl bezesný spánek, ale rozpálené rty na mé tváři mě probudily.
-vstávej-řekla se smíchem a já vyšel z auta. Ospale jsem se dostal do ložnice a do koupelny. Potom jsem skoro usnul na schodech jen v ručníku, ale drahý a milovaný Killer se mi zakousl do rozkroku a já musel ještě ošetřovat rány. Když se desinfekce dotknula onoho místa, začal jsem bolestně křičet. Někdo klepal.
-kdo je to-řekl jsem skoro v slzách.
-angie, můžu dál?
-víš já mám právě problémy na onom místě-vysvětlil jsem a ona se začala smát-ale pokud chceš pomoct tak můžeš-smích utichl a já desinfikoval ránu. Nakonec jsem vyšel s ručníkem okolo pasu a šel rovrou do svého pokoje.
-mohla jsi alespoň počkat-řekl jsem a převlékl se.
-musela jsem se převléknout, jen v ručníku se mi čekat nechtělo-angie v ručníku...mmm.... Sedl jsem si vedle ní a začal ji líbat na krku. Rychlým pohybem jsem ji svalil pod sebe a přitiskl ji hrubě do postele. Byl jsem unavený, ale na druhou stranu ve výhodné pozici. Vyčerpaně jsem se svalil vedle ní a zamručel. Opět jsem se rty dotýkal jejího krku a začal na něm dělat modřiny. Vzdechla a občas i zasténala, ale POLICIE pár minutách jsem ji políbil a usnul hlubokým spánkem...
****************************
KDY SE VRÁTÍ MÁ ANGLIA? PROČ JSI MI JI VZAL? Tolik otázek a zase žádné odpovědi. Nevím co s ní teď je a jak to bude dál, ale osud bývá krutý. Kdyby se to stalo mě tak...navíc vím od její matky, že mohla ze všeho vyjít jen s modřinami a škrábanci...ale ona to udělala a teď si nic nepamatuje. Venku jsem ji potkala a pozdravila, ale ona jen mrukla, zamávala a odešla. Šla jsem za ní a ptala se jí, jak se má, ale ten panický a nervní výraz mě dostal. Pak mi došlo, že nemluví česky. Kývla jsem a zamávala. Potom jsem pokračovala v původní cestě, ale i tak je mi to divné...bude chodit do školy? Přestěhuje se do polska? Nevím...
Loučím se a doufám, že se uvidíme
LENA!
PS: Lena x Anglia......
-copak...-slunce bylo ještě nízko, bylo šest hodin ráno a vzhledem ke včerejší kocovině a dnešní návštěvě letiště jsme byli unavení.
-petr volal, dali mu popel matky. Napadá mě, proč je moje rodina tak komplikovaná a proč nemůžeme být normální šťastná rodina?
-tvá matka tě milovala a pořád miluje. A rodina není nikdy normální. Tvá rodina se tě alespoň nesnaží zabít..-tiše se zasmála a položila mi dlaň na tvář. Pomalu jsem vpil své ústa v její a dýchal její vůni. Povolil jsem a opřel se o rám postele. Špičkou jazyka jsem pomalu vklouzl do jejích úst a chtěl začít hru, ale někdo zachrčel a moje milovaná si rychle sedla vedle mě. Otočil jsem se ke dveřím a porovnal si triko. Federico se opřel o dveře a zasmál se.
-nikomu nic neřeknu, ale já myslel, že tady máte zámky
-k věci....
-holky už jdou sem. Nevíme co dál.-posadil jsem se vedle angie a zívl si. Do pokoje vešli dívky a zaraženě se na nás dívaly a měnily si pohledy.
-A co teď?-zeptaly se a já se zamyslel.
-počkáte tady a já pro vás příjdu-vstal jsem a šel si pro oblečení. Angie odešla do svého pokoje a děti se dívaly na televizi.
-germáne, vy jste s angie že?-federicova otázka zajímala obě dívky
-nikdo o tom neví, ale všechny vás prosím, aby jste nic neříkali...-někdo mi poťukal na záda
-nevíš kde mám mobil?-angie se usmála a já se rozhlédl po místnosti. Nikde nic.
-kde jsi včera byla?
-skoro v celém domě
-příjemné hledání-zasmál jsem se a krátce ji políbil. Vydal jsem se do koupelny a po ranní hygieně a převlečení olga hlásila snídani. Sešel jsem dolů, kde všichni seděli a čekali na mě. Posadil jsem se ke stolu a posnídal.
-vio? Počkáš tady na mě?-nejistě kývla a já šel do svého pokoje pro děti. Sešli jsme dolů a violetta se zrovna bavila s angie. Byla k nám otočená zády a francesca jí poťukala na záda. Otočila se a protřela si oči.
-co tady děláte!-vyhrkla a objala je.
-řekneme potom, ale teď pojď s námi! Musíme si hodně říct!-odešli na zahradu a mě zazvonil telefon. Zvedl jsem...
-germusi! Copak je vii? Nezvedá telefon-michael byl vystresovaný?
-nic...přiletěli jí přátelé a budou tady s námi bydlet
-aha...alespoň jí nic není. Teď budu muset jít, mám schůzku se španěly.
-měj se..a ať se ti daří-ukončil jsem hovor a schoval telefon. Šel jsem za angie, která něco četla na notebooku.
-co zajímavého čteš?-posadil jsem se vedle ní.
-našli hromady ukradených letadel od roku 1990-2014... posádku letadel využívali jako otroky. -vzdechl jsem a napil se vody.
-doufám, že ti ta voda chutná, jsou v ní tabletky na bolest hlavy-pokrčil jsem rameny a dopil ji.
-bolí tě hlava?
-mhm...-beze slov jsem odešel a přinesl jí vodu s tabletkou. Usmála se a zapila ji.
-děkuji-podíval jsem se na ten článek a pokrčil rameny. Posadil jsem se na gauč a klidně zavřel oči. Někdo se mi posadil na kolenech a já nemusel otevírat oči, abych věděl, že je to angie.
-našla jsi ten mobil?
-byl tady na stole-hladila mě po záhech a už (kurva, já z té T9 poseru. Nejde to vypnout) po malé chvilce přenesla své rty na mé. Objal jsem ji v pase a hladil po vlasech.
-germáne?!-angie ze mě seskočila a já se otočil. Ramallo stál s otevřenou pusou a já se neudržel a kypěl jsem smíchy.
-ano?
-máte šanci uzavřít výhodný obchod s Japonci...-na jednu stranu jsem odejít nechtěl, ale musel jsem.
-hned jsem tam-řekl jsem a mávl rukou, aby odešel. Zatvářil se zmateně, ale odešel. Vzdechl jsem a dlouze políbil rudou angie. Pohladil jsem ji po tváři a s úsměvem odešel do kabinetu. Posadil jsem se naproti kolegy a pročetl si všechny podmínky.
-Co bylo to, co jsem viděl?
-nic...ale byla by pošetilost tohle nepříjmout-ramallo se usmál a vytočil číslo podnikatele. Odešel jsem a podíval se na hodiny. Bylo už po obědě. Najednou přiběhla violetta.
-půjdeme někam?
-a kam..?
-mm...Do disney landu?
-ten je daleko....
-prosím-udělala psí oči a já se jen usmál.
-máte všichni hodinu na připravení-violetta mě objala a já s úsměvem šel informovat zbytek domu. Nahlédl jsem do kuchyně a uviděl olgu s ramallem v podobné situaci, jako jsem byl já před pár hodinami. Zachrčel jsem a oni od sebe odskočili.
-nechci rušit, ale chcete s námi do Disney Landu?
-rádi-prohodil ramallo
-za hodinu odjíždíme-odešel jsem z kuchyně a hledal angie. Nemohl jsem ji nikde najít. Vyhlédl jsem z okna a uviděl ji na zahradě. Šel jsem za ní a políbil ji na krku. Oddechla a otočila se.
-Co se děje-zeptal jsem se
-mám otázku...poslední dobou mám zlé sny a pár věcí jim nasvědčuje. Bojím se, aby se nestaly reálnými...-objal jsem ji a hladil po vlasech.
-neboj se. Já jsem tady a už nikdy tě nepřestanu chránit. Jsou to jen zlé sny-usmála se s políbila mě na tváři.
-jdeš s námi do Disney Landu?-zamyslela se a pak kývla.
-Za hodinku odjíždíme-políbil jsem ji a pošeptal-jsem šťastný, že jsme konečně spolu. Moc tě miluju -usmála se a já odešel. Šel jsem rovnou do svého pokoje a převlékl se. Zbývalo asi deset minut, proto jsem sešel dolů a potkal se se všemi.
-už jsme vymysleli dopravu-oznámil ramallo.
-poslouchám
-já, olga, federico a camila pojedeme jedním autem a vy,slečna angeles a violetta s franceskou druhým autem.
-dobře, tak jdeme?-šli jsme po schodech do garáže a v mlčení míjeli jasnou stopu boje na stěně. Camila vykřikla.
-klid, nechám to zamalovat-na bílé stěně byla kaluž krve.
-co se tady stalo-zastavili jsme se a já se opřel vedle skvrny.
-nic moc, ale nebojte se. Nic vám nehrozí.
-a čí je to krev?!-federico s otevřenými ústy nechápavě kýval hlavou. Začal jsem si pomalu rozepínat košili. Nakonec jsem ji sundal a vzdechl
-moje-odpověděl jsem a pozoroval překvapené pohledy dětí. Zase jsem si ji zapnul a šel dál. Po cestě jsem ignoroval otázky a odemkl černé ferrari. Vřela ve mě krev, při pomyšlení na to, co udělali. Posadil jsem se na místo řidiče a křečovitě stískl volant. Když všichni nasedli, snažil jsem se dát klíč do zapalování, ale nemohl jsem se trefit. Vztekle jsem upustil klíče a chtěl praštit pěstí do volantu, ale angie ji chytla a políbila mě. Jako zázrakem jsem se uklidnil a opětoval její polibky. Odtáhla se a posadila se na své místo. Oba jsme zrudli, protože nás pozorovaly obě dívky.
-klid-řekla angie a já vzdechl a vzal klíče.
-děkuju-odpověděl jsem a nastartoval.
-být váma přestanu...auto je moc malé a vy tady vytváříte zbytečně moc lásky-violetta mi nedá pokoj! Protočil jsem oči a vyjel z garáže. Cesta byla hladká, ale všichni usnuli a já odbočil a zastavil. Nahl jsem se k milované a políbil ji. Pootevřela oči a protáhla se.
-budeš chvíli řídit za mě?
-řidičský průkaz tady mám, takže ano-vystoupil jsem a otevřel jí dveře. V ten okamžik vystoupila a nasedla na místo řidiče. Posadil jsem se a po chvíli jsem usnul.
-pane castillo?-přes bolest jsem otevřel oči. Jak jsem se dostal do pokoje s bílými stěnami? Proč na mě mluví.....doktor?? Jsem v nemocnici? Kde je violetta? Kde je angie a francesca?
-co se stalo....-vydusil jsem
-autonehoda... je mi líto, ale přežil jste jen vy. Váš stav je nestabilní. Radím vám-dál jsem neposlouchal. Všichni okolo mě jen trpí. Dcera a její kamarádka jsou mrtvé. Moje přítelkyně je mrtvá. Začalo se mi přitěžovat. Najednou se mi rozostřil obraz.
-germáne?-slyšel jsem lékaře-germáne!-najednou jen pískot přístroje a černo...
-germáne? Vstávej...-otevřel jsem oči a uviděl angie. Otřel jsem si pot z čela a vyšel z auta. Zabouchl jsem dveře a objal violettu a angie.
-nikdy, vás nechci stratit-řekl jsem a cítil objetí z jejich strany. Pomalu jsem je pustil a objal francescu.
- a tebe také nechci stratit-pustil jsem ji a sledoval její úsměv.
Společně jsme počkali na druhou zkupinu a šli do Disney landu. S dětmi jsme si dali sraz ve 22:00 u východu. Ramallo a olga odešli a já s angie jsme byli přemluveni, abychom pobyli čas s dětmi. Horská dráha, horské kolo, autodrom atd... nakonec jsem byl vyzván federiem, kdo dokáže pistolí strefit terč lépe. Můj otec měl v pistolích zálibu a protože mě učil, všiml jsem si, že je slepá. Zamířil jsem a ve stejnou chvíli jako fede vystřelil. Kupodivu jsme terč zasáhli oba Simča černého. Mohli jsme si vybrat cenu. Vzal jsem plyšové srdce a dal ho angie a federico dal francesce jednorožce. Pobaveně jsme šli a čekali na děti, které byli ve fotobudce.
-je tu krásně-řekla a dívala se na měsíc
-to ty jsi krásná-odpověděl jsem a opřel se o ni. Děti vyšli a violetta poťukala na hodinky.pomalu jsme šli k východu, kde čekali olga a ramallo.
-to vám to trvalo-prohodil a vyšel. Následovali jsme ho a zase se rozdělili na parkovišti. Řídil jsem já, ale když jsem skoro usnul, angie se se mnou vystřídala. Po cestě jsem usnul a měl bezesný spánek, ale rozpálené rty na mé tváři mě probudily.
-vstávej-řekla se smíchem a já vyšel z auta. Ospale jsem se dostal do ložnice a do koupelny. Potom jsem skoro usnul na schodech jen v ručníku, ale drahý a milovaný Killer se mi zakousl do rozkroku a já musel ještě ošetřovat rány. Když se desinfekce dotknula onoho místa, začal jsem bolestně křičet. Někdo klepal.
-kdo je to-řekl jsem skoro v slzách.
-angie, můžu dál?
-víš já mám právě problémy na onom místě-vysvětlil jsem a ona se začala smát-ale pokud chceš pomoct tak můžeš-smích utichl a já desinfikoval ránu. Nakonec jsem vyšel s ručníkem okolo pasu a šel rovrou do svého pokoje.
-mohla jsi alespoň počkat-řekl jsem a převlékl se.
-musela jsem se převléknout, jen v ručníku se mi čekat nechtělo-angie v ručníku...mmm.... Sedl jsem si vedle ní a začal ji líbat na krku. Rychlým pohybem jsem ji svalil pod sebe a přitiskl ji hrubě do postele. Byl jsem unavený, ale na druhou stranu ve výhodné pozici. Vyčerpaně jsem se svalil vedle ní a zamručel. Opět jsem se rty dotýkal jejího krku a začal na něm dělat modřiny. Vzdechla a občas i zasténala, ale POLICIE pár minutách jsem ji políbil a usnul hlubokým spánkem...
****************************
KDY SE VRÁTÍ MÁ ANGLIA? PROČ JSI MI JI VZAL? Tolik otázek a zase žádné odpovědi. Nevím co s ní teď je a jak to bude dál, ale osud bývá krutý. Kdyby se to stalo mě tak...navíc vím od její matky, že mohla ze všeho vyjít jen s modřinami a škrábanci...ale ona to udělala a teď si nic nepamatuje. Venku jsem ji potkala a pozdravila, ale ona jen mrukla, zamávala a odešla. Šla jsem za ní a ptala se jí, jak se má, ale ten panický a nervní výraz mě dostal. Pak mi došlo, že nemluví česky. Kývla jsem a zamávala. Potom jsem pokračovala v původní cestě, ale i tak je mi to divné...bude chodit do školy? Přestěhuje se do polska? Nevím...
Loučím se a doufám, že se uvidíme
LENA!
PS: Lena x Anglia......
Díl XXI
Lena
Co se stalo se vždy úsměvavou adrianou? Dne 9.8.2014 odjela s otcem na dovolenou. Mysleli jsme si to. Stala se autonehoda, při které zemřel její bratr. Ona sama byla v nemocnici, ale už je doma. Bohužel, má celé rameno v sádře a.... má Amnézii(stráta paměti). Nepamatuje si nic. Nevím, jak pokračuje její návrat, ale s nikým není v kontaktu. Její matka pouze řekla, že nemluví česky. Mluví polsky a píše taky polsky. Co já budu dělat? Máme napsanou velkou část dílu 21. dopíšu ho a zveřejním. Dokud adriana nezíská paměť...nebude pokračování.
Mějte se...
Lena
Co se stalo se vždy úsměvavou adrianou? Dne 9.8.2014 odjela s otcem na dovolenou. Mysleli jsme si to. Stala se autonehoda, při které zemřel její bratr. Ona sama byla v nemocnici, ale už je doma. Bohužel, má celé rameno v sádře a.... má Amnézii(stráta paměti). Nepamatuje si nic. Nevím, jak pokračuje její návrat, ale s nikým není v kontaktu. Její matka pouze řekla, že nemluví česky. Mluví polsky a píše taky polsky. Co já budu dělat? Máme napsanou velkou část dílu 21. dopíšu ho a zveřejním. Dokud adriana nezíská paměť...nebude pokračování.
Mějte se...
Lena
středa 6. srpna 2014
Díl XX.
-Germáne, jak to můžeš říct?-opřela se o zábradlí.
-proč bych nemohl?
-chceš zradit mariu?!
-maria je mrtvá...koho bych měl zradit? Chtěla by naše štěstí. Maria zemřela a už s ní nikdy nebudu chápeš angie? Život jde dál. Co se stane? Objeví se tady maria a bude si mě chtít vzít? Nevím jak to vyzní, ale moje city k ní zmizely. Teď cítím to samé a mnohem silnější k tobě! I kdyby maria ožila, už nikdy bych se k ní nevrátil, protože láska k ní už zmizela. Nemůžu ji vymazat ze svého života a ani nechci, ale ta láska zmizela... miluju tebe angie, tebe a nikoho jiného-angie se usmála a vzdechla.
-ale i přes to všechno nemůžeme být spolu. Jsi můj švagr.
-angie, tak jinak ano? Pamatuješ si na náš rozhovor o tom, jak stejná krev nezmůže nic proti pravé lásce? Violetta a michael spolu byli, i když si mysleli, že mají stejnou krev! My ji nemáme a ty chceš něco tak silného odepřít? Podívej se mi do očí a řekni, že ke mě nic necítíš.
-To ale nemůžu...ne..nemůžu říct, že nic necítím. Germáne já tě miluju, ale...-došly jí slova
-žádné "ale" tě nenapadá. Bojíš se toho, že?-nejistě kývla. Objal jsem ji v pase a hladil po tváři.
-nemusíš mít strach, nejsem jako on. Nebudu tě do ničeho nutit-klidně mi položila ruce na ramena.
-Miluju tě-usmál jsem se a šťastně ji políbil. Ten večer se stalo spoustu věcí, ale tato patřila k těm nejkrásnějším. Nepotřeboval jsem životně důležité funkce, alespoň jsem si to myslel. Při vášnivých polibcích s angie jsem po chvíli začal lapat po dechu. Na chvíli jsme se od sebe odtáhli, abychom mohli popadnout dech.
-miluju tě-opakovala mi.
-já tebe taky...chci s tebou strávit zbytdek svého života a už nikdy tě neopustit-angie mě velmi něžně políbila a nakonec jsme stáli v objetí na tom magickém místě.
-takže...jsme spolu?-pošeptal jsem jí.
-ale nikomu ani slovo-odpověděla. Propletl jsem svou dlaň s její a se svou milovanou šel k autu. Otevřel jsem jí dveře a nastartoval. V garáži už stálo auto, kterým odjel michael a violetta. Mám to ale zodpovědného bratra. Otevřel jsem angie dveře a šel s ní do domu. Dolejsme potkali violettu a micheala v pyžamu. Hráli si s kočkami a jedli čokoládové sušenky. Protočil jsem oči a podíval se na angie. Vyměnili jsme si pohledy a přišli k nim.
-jako malé děti..tohle vyfotím a pošlu tvým zaměstnancům-vzal jsem si sušenku a podíval se na ty kočky. Ta větší je kiler a ta malá migocia.;-)
-tak nějak se mi zdá, že budu muset pořídit víc hraček pro kočky.-najednou mipřišli roztomilé.
-je ti dobře?-violetta se podezřele dívala
-v poslední době se děly ošklivé věci, ale co takhle pro změnu ty hezké?-violetta nejistě kývala a potom se napila mléka.
-angie? Můžeš mu dát ránu do čela? Začíná mu přeskakovat.-angie se zasmála a posadila se vedle violetty.
-a co večeře, jak bylo?-podíval jsem se na angie a snažil se něco říct
-jo, bylo dobře..-řekl jsem a michael provokativně kousl do sušenky.
-mhm-ozvala se angeles-a vy dva?
-bylo skvěle-odpověděla violetta.
-tady mi něco nesedí-řekl michael
-a co-řekl jsem rychle
-proč tě má ta kočka tak ráda-podíval jsem se na angie. Jak si dovoluje říkat jí kočka?
-ale já přece už říkal, že mezi námi nic není-michael se začal smát.
-já nemyslel angie, ale migociu!-přejel jsem si dlaní po obličeji a sundal si kotě z ramena.
-malá, chlupatá bestie-vyšeptal jsem a podal ji dceři. Posadil jsem se na gauči a držel si přirozený odstup od švagrové. Pozoroval jsem dceru a bratra, jak si hráli s kočkami a najednou do domu přišli olga a ramallo. Oba silně opilí.
-ramallo, řídil jsi moje auto opilý?
-klid....já umím...všechno-řekl michaelovy a oba se odbelhali do pokojů.
-co to bylo?
-netuším, ale vědět to nechci-najednou seběhl ramallo s flaškou vína. Postavil ji na stůl a choval se jako střízlivý. Kupodivu se trefil i do skleniček...jediné, co mě překvapilo, bylo že nalil i violettě.
-nech ji-pošeptala mi angie-v kolika letech jsi pil po prvé ty?-šeptala a hladila mě po dlani
-byl jsem o dva roky mladší-pošeptal jsem a posadil se k ní blíž violetta se otočila na mou stranu, když jsem si vzal od ramalla skleničku.
-pij, dokud si to nerozmyslím-řekl jsem jí a ona se na mě divně podívala-je ti 17let...-violetta pokrčila rameny a vzala si skleničku. S angie jsme pili a nakonec se to všechno zvrtlo...Violetta a michael spolu pili a smáli se každé hlouposti. Ramallo s olgou(která přišla) tančili a já a angie? Stačilo mi se dívat do jejích očí. Nakonec jsem se k ní pomalu přiblížil a políbil ji. Nevím, co mě k tomu vedlo, ale najednou jsem se odtáhl a rozhlédl po místnosti. Nikdo nic neviděl, super.
-hej bukvice-ozval se ramallo a já se otočil na jeho stranu.
-to bylo na mě?-řekl jsem a vstal
-zamyslím se...asi na papeže. Proč ještě nikoho nemáš?
-protože na to není nejlepší chvíle-odpověděl jsem a zasmál se
-až si najdeš přítele, tak se ozvy-napil se a já mu chtěl dát přes nos, ale angie mě chytila.
-klid..-šeptala mi a já se usmál a posadil se.
-pojďte si zahrát hru-michael se zamyslel-a už vím jakou. Kdo jde hrát?-samozdřejmě, že šli všichni.
-pravidla jsou následující: potřebujeme vodku, panáky, minci. Kdokoli začne s házením, třeba já. Každý si řekne, co padne a když uhodne, dá minci do prava a ostatní nic. Jen pokud neuhodnete, člověk po vaší levé straně vám sundá libovolný kus oblečení a nebo se napijete, ale pozor! Každou akci můžete vykonat pouze dvakrát a potom musíte udělat tu další. Párové oblečení (ponožky,boty,rukavice ) se počítají jako celek. Pokud neuhodne člověk s mincí, pošle ji do leva. Nějaké dotazy?-tahle hra se mi líbí, protože angie stála na pravo ode mě. Michael ještě objasnil detaily a potom vyhodil minci. Při prvních pár kolech všichni tipovali správně, ale pak to začalo. Prohrál jsem a dal si panáka. Všichni první dvě kola začali s panákem, ale o to horší to měli ve třetím. Já si nechal sundat sako, angie boty, violetta boty, michael sako, ramallo kravatu a olga boty. V dalším kole prohrála violetta a přišla o ponožky. Zábavnější část byla, když ramallo sundálal snoubence šaty. A potom se karty obrátili a michael mi sundal košili. Až na pár zděšených pohledů to bylo v pořádku. Pro mé štěstí jsem měl sundat šaty angie, ale nešlo mi to. Už jsem viděl dvojitě a nemohl nic dělat.
-mám to udělat?-zeptal se michael
-já to zvládnu-serval jsem z angie šaty a usmíval se nad pohledem jejího těla ve spodním prádle. Chtěl jsem udělat tolik věcí a nemohl jsem. Angie se na mě káravě podívala. Na jedné straně odpadl ramallo a violetta. Prostě usnuli. Po chvíli usnula olga a hráli jsme jen tři. Michael prohrál, protože byl nahý a hrát už nemohl. Angie vyhrála a to musím podotknout, že si rukou zakrývala prsa. Já byl nahý a hned po hře jsem si oblékl spodní prádlo stejně jako švagrová a bratr.
-angie? Jdeme spát?-angie se posadila ve spodním prádle na gauč a snažil se zaostřit
-já ani nevím, kde jsi-přisedl jsem si k ní a políbil ji.-už jsem tě našla-zasmála se a objala mě. Lehl jsem si na gauči s angie nad sebou a rychle usnul.
-vstávej miláčku-probudil mě něžný šepot. Otevřel jsem oči a rozbolela mě hlava. Náhlý záblesk světla rozbolel moje oči. Pohladil jsem po tváři angie a odhrnul jí z obličeje vlasy. Posadili jsme se a první co mě napadlo bylo "co se sakra děje a kde to jsem". Další otázka byla, proč jsmes angie ve spodním prádle a proč se ostatní válejí na podlaze. Vstal jsem a šel si pro tabletku. Zapil jsem ji a další skleničky s vodou a tebletky přinesl do obývacího pokoje.
-děkuju-řekla angie a zapila ji-co tady takhle děláme?-zeptala se
-nemám ponětí -zasmál jsem se a posbíral kusy oblečení. Odnesl jsem všechny do koše na prádlo a osprchoval jsem se. Jen v ručníku jsem šel do svého pokoje a oblékl si černou košili a černé kalhoty. Ještě parfém a neobvykle jsem si dal na krk řetízek s vojenskými známkami(oj..co o germim nevíme xD) sešel jsem dolů a probudil olgu a ramalla. Oba se ptali na to samé. Violettě jsem podal sklenici s vodou a tabletku. Vypadala hrozně. Michael zapil tabletku vodou.
-germus, proč jste to s angie včera tak brzo utnuli?-podíval jsem se na angie a na michaela.
-co si pamatuješ
-všechno...nejprve jsme jen tak pili..pak přišla hra a ty jsi svlékl angie a pak jste na gauči...
-co?-zařval jsem
-no pak jste se líbali a šli spát
-aha..-protřel jsem si oči a obrátil se ke schodům.
-angie, dneska ti to moc sluší-usmála se a chvíli se dívala na můj krk.
-děkuju a..byl jsi v armádě?
-moc věcí o mě nevíš-protáhl jsem se a zasténal. Chytil jsem se za hrudník.
-v pořádku?
-ano...-řekl jsem a podíval se na ostatní.
-už nikdy víc alkoholu-řekla violetta a utíkala směr toaleta. Michael se podíval na stůl a vrhl se na sušenky. Hned po ránu sušenky? Michael má japonské tetování, ale nikdo neví, co znamená. Olga a ramallo šli do svých pokojů a my tři zůstali sedět v obývacím pokoji.
-kdy odlétáš?
-k večeru-odpověděl a snědl další sušenku. Angie se o mě opřela a michael zapnul televizi. Dívali jsme se na nějaký animovaný pořad s robotem, člověkem, ufonama a byla to sprostá komedie .(futurama xD). Dívali jsme se a já objal angie v pase. V tu chvíli jsem cítil, jak mě michael objal v pase a položil si hlavu na můj hrudník. Angie se zasmála a opřela si hlavu o mé rameno.
-hej germus, řekl jsem ti někdy, že jsi sexi?-angie dusila smích, ale dlouho jí to nevydrželo a začala se smát.
-to slyším z tvých úst po prvé..nemusíš mi to říkat, já to vím a ty se nesměj angie, aspoň někdo mi tady řekne, že jsem sexi-michael se podíval na angeles a zasmál se
-a to ti mám říkat že jsi sexi?-podívala se, a já kývl-tak dobře, ty jsi hrozně sexi, víš?-mm...vím to, ale rád to poslouchám-opřela si hlavu o moje rameno a ruku mi položila na záda. Dívali jsme se na televizi a já je oba objal v pase. Po chvíli přišla dcera a otevřela pusu.
-Tati! Kradeš mi přítele!?-zakřičela a michael vstal a šel k ní.
-To není tak, jak to vypadá! Opravdu, musíš mi věřit-violetta se vážně podívala.
-Dávám ti ještě jednu šanci-řekla a zasmála se. Michael a violetta se posadili vedle nás a bratr usnul a skončil mi na klíně.
-ukliď si přítele vio-violetta odstranila michaela z mého klína a najednou jsem se otočil na angie. Na jejím klíně spala kočka. Byla to migocia, ta byla černá a měla bílé ťapky. Kiler byl ale černý a měl bílé skvrnky. Hladila ji a spokojeně ji pozorovala. Pohladil jsem jemně kotě a smál je pod nosem. Byla tak malá, že jsem ji mohl pohladit jen prstem.
-SNÍDANĚ!-zařvala olga a já se chytil za hlavu. Její hlas hučel v mé hlavě jako ozvěna. Postavil jsem se a počkal na ostatní. Všichni čtyři jsme šli do jídelny, kde jsme v tichosti snědli snídani. Já a ramallo jsme šli pracovat, ale ukázalo se, že je vše snad po prvé v pořádku a práce není. Šťastně jsem vyšel z kabinetu a děkoval té pilulce, která mě zbavila bolesti hlavy. Co všechno můžu dnes dělat...mohli bychom se někam podívat. L.A je velké město, možná tady bude něco, co by dívky zaujalo. Nic mě nenapadlo a proto jsem šel k violettě do pokoje.
-můžu dál?
-vejdi-zavolala a já vešel do něčeho, co kdysi býval pokoj. Teď to byla obrovská místnost, zasypaná oblečením.
-páni..
-já vím, ale netrestej mě, když chci uklidit,je to ještě horší-pokrčila rameny a já se zasmál.
-chtěl jsem se tě jen zeptat, kam by jsi chtěla jít, jen my čtyři a olga s ramallem jistě ocení čas pro sebe-violetta se zamyslela.
-co takhle Zoo? Mají taty obrovskou zoo!
-dobře, domluveno. Řekni michaelovy a já jdu přemluvit angie.-vyšel jsem z pokoje a sešel o pár pater níž do pokoje švagrové. Zaklepal jsem a angie otevřela a s úsměvem odstoupila, abych mohl vejít.
-angie, chtěl jsem vědět, jestli se mnou, violettou a michaelem půjdeš do zoo-angie se zamyslela
-v plánu nic nemám, takže určitě půjdu-usmál jsem se a políbil ji. Hladil jsem ji po vlasech a nechal dlaň na její tváři. Angie mi objala krk a hltavě mi opětovala polibky. Najednou někdo zaklepal a já odskočil a posadil se na gauč, který byl pár metrů dál. Angie se usmála a otevřela dveře. Violetta vešla do pokoje a podívala se na mě.
-tati, necháš nás chvíli o samotě?-stal jsem a minul violettu. Moc jsem chtěl políbit angie, ale jen jsem jí věnoval úsměv a odešel. Šel jsem rovnou do kuchyně, kde olga debatovala s ramallem. Když mě uviděli, přestali a chovali se divně.
-olgo, mohla by jste mi uvařit kávu? Děkuji-olga kývla a pustila se do přípravy. Posadil jsem se a sledoval olgu při práci.
-dnes vás necháme v celém domě samotné...
-kam se chystáte-prohodil bez zájmu ramallo
-do zoo...radím vám, nevivádějte tu-vzal jsem si kávu a šel nahoru do pátého patra. Otevřel jsem dubové dveře a vešel do knihovny. Vzal jsem si knihu, kterou mi dal otec v patnácti letech krátce před smrtí. Neměla název, byla detektivní a drama. Začetl jsem se a stratil pojem o čase.
-Tati...čeká se jen na tebe, kde jsi-ozvalo se ze zabudovaného rozhlasu v celém domě. Odložil jsem věci a sešel do své ložnice,kde jsem se převlékl. Dole už všichni tři čekali. Omluvil jsem se a s rodinou jsme po pár minutách byli na cestě do Zoo. Pitomá GPS ne a ne přestatmluvit Mongolsky. Vyměnil jsem tedy připitomělou technologii za angie, která se smála. Nakonec se nám podařilo dostat se do zoo a violetta s michaelem kupovali vstupenky. My dva jsme se snažili GPS opravit, ale marně. Najednou mi někdo otevřel dveře a tím někým byl michael.
-nechte to tak, domů dojedeme.-pokrčil jsem rameny a vystoupili jsme z vozu. Zamknul jsem ho a michael mi podal mapu Zoo v Los Angeles.
Dal jsem mapku angie a podíval se na vstup do zoo.
S radostí jsme všichni vešli do zoo a procházeli se. Violetta a michael se zastavili hned u žraloků a vodních tvorů. Doufal jsem, že si nikdo ničeho nevšimne a objal v pase angie. Zasmála se a políbila mě na tváři. Šli jsme za violettou a michaelem.
-koukej, jak je velký-ukázal na žraloka a violetta pozorovala menší rybky.
-už vím, jak tě potrestat, když budeš zlobit-pošeptal jsem angie, která se zasmála
-co uděláš? Hodíš mě žralokovy?-pošeptala a já přiložil rty k jejímu uchu
-ne, kousnu tě-pošeptal jsem a angeles jen s úsměvem pokývala hlavou. Pomalu jsme šli k dalšímu oddělení, ale museli jsme čelit tomu horku. Violettu pobavila opice, která sebrala dítěti dudlík a dala si ho do pusy. Michael navazoval oční kontakt s medvědem a já pozoroval šelmy. Angie pozorovala papoušky a nakonec jsme společně zůstali u Žiraf. Viděli jsme polární medvědy,hrochy, tuleně atd... vlastně všechny zvířata ze Zoo. Všichni navštívili suvenýry. Dívky si koupily figurky zvířat a já a michael? Koupili jsme si obrovského plyšového krokodýla. To nebylo všechno, když jsme ho odnesli do auta a nechali violettu a angie opravovat navigaci, koupili jsme každé gigantického plyšového medvěda s nápisem "miluji tě" na břiše. Jen je mi líto, že jsme tohle nemohli dělat s bratrem už dříve. Zaklepal jsem na okýnko a angie vyšla. Dal jsem jí medvídka a políbil ji. Angie se začervenala a dívala se na něj.
-děkuji-zasmála se a objala mě. Posadili jsme medvěda do kufru za krokodýlem a po chvilce ho tam dala i violetta a podezřele nás pozorovala. Usmál jsem se a posadil se na místo řidiče. Vedle mě angie a za nás violetta a michael.
-navigace funguje-řekla angie a já se překvapeně podíval a zapnul ji. Opravdu funguje.
-ale jak..?
-violetta ji opravila
-wou...děkuji
-Není za co děkovat-řekla a já vyhledal v GPS restauraci. Poklidně jsme přijeli na místo a posadili se ke stolu. Angie s violettou se posadili naproti mě a michaela. Všichni si objednali jejich vyhlášenou pizzu. Po obědě jsme se vydali domů, kde čekali olga s ramallem. Trochu je překvapilo vidět, jak s michaelem táhneme pěti metrového plyšáka.
-a co teď s ním?-michael pokrčil rameny
-dáme mu jméno-vypadlo z něj a všichni na nás koukali jako na hlupáky.
-rafan!-řekli jsme ve stejnou chvíli a zasmáli se. Položili jsme rafana za gauč a dívky položily plyšáky na gauč.
-jeden rozdíl v nich přece jen je-řekla violetta a angie pořád pozorovala medvídky.
-jaký...
-tvůj nápis je růžovou a můj červenou-angie se plácla do čela a já s bratrem jsme si hráli s rafanem jako malé děti. Michael se podíval na hodinky a protočil oči.
-musím už odletět-řekl a rozloučil se. Vzal si zavazadla a ramallo ho odvezl na letiště. Posadil jsem se na gauči a napadlo mě, kde jsou všichni. Najednou se ozval můj telefon. Volal mi federico...jak mohl utratit půl milionu rychleji než Jade? Přijal jsem hovor.
-zdravím fede, jak jsi dokázal utratit všechny ty peníze?
-zdravím, ee...neutratil jsem peníze, ale chtěl jsem říct, že ve studiu probíhá rekonstrukce a dva týdny tam nikdo nesmí. Napadlo mě, jestli by se u vás nenašly další tři pokoje
-tři pokoje pro?
-Francesku, Camilu a mě přece-zachichtal se.
-kup nejrychlejší letenky a čekáme na vás. Adresa domu je v tom červeném zápisníku, co jsem ti dal
-dobře, měj se
-už se na vás moc těším-po těch slovech jsem ukončil hovor. Vedle mě se posadila angie.
-na koho se těšíš?-zeptala se podezřele.
-na federica,camilu a francesku, kteří sem na dva týdny přiletí -poše ptal jsem jí
-jak to?-zeptala se nechápavě
-studio se rekonstuuje-angie kývla hlavou a s úsměvem se na mě dívala.
-miluju tě angie..-políbil jsem ji na její měkké rty a hladil ji po tváři palcem. Objala mě a už po chvíli se odtáhla. Nechápavě jsem se na ni podíval.
-někdo nás uvidí-pošeptala a já se zasmál. Napadlo mě zjistit, v kolik federico s přáteli přiletí. Najednou mi přišla SMS: "Přiletíme zítra v 01:00". Ukázal jsem ji angie.
-budeš na ně čekat se mnou-řekl jsem a ona protočila oči. Kiler mi skočil na hlavu a potom do klína, kde zaryl své malé ostré drápky. Vykřikl jsem bolestí a angie mi kočku sundala z rozkroku.
-tak kocourek tě nemá rád..-řekla a položila ho na zem.
-vidí ve mě konkurenci-odpověděl jsem a zasmál se jejímu výrazu.
-germáne? Když už musím čekat, neukážeš mi nějaké místo v domě, kde se dá zabíjet čas?
-výhřivka?-angie se zasmála
-to nepůjde-řekla klidně a já pokrčil obočí.
-pročpak?
-ženské problémy-pokrčila rameny
-a já myslel, že používáš tampóny...
-nejsou moc spolehlivé-opřela se o mě
-a rodinu se mnou zakládat chceš? Já vím, jsme spolu den, ale někdy v budoucnu..-odpovědí mi byl polibek. Zasmál jsem se a odtáhl se od ní
-někdo nás uvidí-zopakoval jsem její slova a zasmál se. Zapnul jsem zrovna horror a olga volala na večeři. Bylo 20:30...co jí tak trvalo? Po večeři šla violetta spát a olga s ramallem šli do kinosálu. S angie jsme se dívali na saw 5,6 a 7. Můj telefon se rozehrál a angie vykřikla.
-klid miláčku, to je jen telefon-angie mě objala a já se podíval na sms:"Pokud ještě nespíte, přijeďte pro nás na letiště. Odepište, abychom zbytečně nečekali"
-jedeme na letiště-pošeptal jsem jí a odpověděl:"Hned jsme tam" -angie vzdechla a vstala. Pomalu jsem vstal a vypnul televizi. Šli jsme do garáže a jako vždy vzali černé Ferrari. Angie skoro usnula, ale zastavili jsme a ona vyšla z auta. Vzduch byl už chladný a my vešli do letiště. Nikde nikdo... chvíli jsme s angie čekali a nakonec jsme je uviděli. Šli jsme k nim a oni se k nám rozběhli a objali nás. Přitiskli jsme se k dětem a po chvíli je pustili.
-violetta nic neví-angie zívla a opřela se o mě-a angie asi taky neví kde je-dodal jsem.
-Rádi vás zase vidíme, ale holky asi za chvíli také nebudou vědět kde jsou-fede vzal zavazadla a já pomohl dívkám. Angie nás navigovala na parkovišti protože "já si přesně pamatuju, kde je auto". Nakonec jsme asi osmkrát okolo auta prošli. Nechtěl jsem jí kazit náladu.
-mm..angie? Už po deváté jsme minuli auto-řekl jsem a odemkl ho. Angie protočila oči a já s federicem jsme dávali zavazadla do kufru. Angie mi poťukala na rameno.
-to jsi se nemohl ozvat dřív?-divím se, že ještě mluví. Je tak ospalá, že se opřela o kufr, aby nespadla.
-promiň, ale vypadalo to, že tě to baví-řekl jsem upřímně a objal ji v pase. Přiblížil jsem se a políbil ji.
-nechci vás dva rušit, ale holky už spí-zasmál se federico. Odskočil jsem od ní a zakoktal se-klid, nikomu nic nepovím, ale pojďte-kývl jsem a nastoupil. Když byli všichni v autě, nastartoval jsem a vyjel.
-máte opravdu skvělé auto
-To jsi neviděl zbytek aut...a dům-zasmál jsem se a podíval se na něj ve zpětném zrcátku. Podivně se zašklebil a zívl.
-jak dlouho pojedeme?
-ještě půl hodiny-navigace mi dávala další pokyny..
-ta navigace je otravná-řekl a díval se na monitor navigace
-aspoň už nežvatlá mongolsky-federico se zasmál a angie zamručela. Otočil jsem se a zjistil, že už sladce spí.
-ne tak na hlas...probudíme je-podíval jsem se přes zrcátko na spící dívky.
-mám jen otázku..proč jste museli odjet?
-dlouhý příběh...dnes jsem moc unavený na jeho vyprávění. Jste někdo alergický na kočky?
-tak mi ho povíte zítra a ne..nikdo, máte kočku?
-dobře a...ano, máme dvě kočky-přijel jsem k ulici domu a fede se díval po krajině.
-kam jedeme-zeptal se
-k domu..-najednou se před námi objevila villa a federico se zasmál
-jak je to velké?
-nevím, ale celé přízemí pod domem je garáž plná aut-fede otevřel pusu a usmál se.
-dům je také slušně vybaven-zaparkoval jsem a fede se usmíval.
-co teď?
-probudíme je a zavedu vás do pokojů-federick začal třást s dívkami a já vystoupil a otevřel dveře angie. Políbil jsem ji na tvář a ona otevřela oči.
-vstávej angeles-zasmál jsem se nad jejím zmateným a nechápavým pohledem-přijeli jsme do domu-angie vystoupila z auta a pomohla dětem stejně jako já s kufry.
Vešli jsme do domu, kde se na nás vyřítily koťata. Všichni jenom "jé". Ale byli unavení a proto jsem je odvedl do jejich pokojů a šel do sprchy. Minul jsem se s angie a pošeptal jí "čekám na tebe". Oblékl jsem se a ještě se šel domluvit s dětmi, aby se zítra převlékli a použili toaletu na patře, sle aby nescházeli dolů. Potom jsem vešel do pokoje a chvíli po mě vešla angie. Vzal jsem ji za ruku a lehlsi s ní do postele. Políbil jsem ji a ona se po chvíli odtáhla a objala mě. Pochopil jsem, že mi dala jasnou stopku a objal ji v pase. Po chvíli jsem usnul....
***************
Omlouváme se za spoždění...
-proč bych nemohl?
-chceš zradit mariu?!
-maria je mrtvá...koho bych měl zradit? Chtěla by naše štěstí. Maria zemřela a už s ní nikdy nebudu chápeš angie? Život jde dál. Co se stane? Objeví se tady maria a bude si mě chtít vzít? Nevím jak to vyzní, ale moje city k ní zmizely. Teď cítím to samé a mnohem silnější k tobě! I kdyby maria ožila, už nikdy bych se k ní nevrátil, protože láska k ní už zmizela. Nemůžu ji vymazat ze svého života a ani nechci, ale ta láska zmizela... miluju tebe angie, tebe a nikoho jiného-angie se usmála a vzdechla.
-ale i přes to všechno nemůžeme být spolu. Jsi můj švagr.
-angie, tak jinak ano? Pamatuješ si na náš rozhovor o tom, jak stejná krev nezmůže nic proti pravé lásce? Violetta a michael spolu byli, i když si mysleli, že mají stejnou krev! My ji nemáme a ty chceš něco tak silného odepřít? Podívej se mi do očí a řekni, že ke mě nic necítíš.
-To ale nemůžu...ne..nemůžu říct, že nic necítím. Germáne já tě miluju, ale...-došly jí slova
-žádné "ale" tě nenapadá. Bojíš se toho, že?-nejistě kývla. Objal jsem ji v pase a hladil po tváři.
-nemusíš mít strach, nejsem jako on. Nebudu tě do ničeho nutit-klidně mi položila ruce na ramena.
-Miluju tě-usmál jsem se a šťastně ji políbil. Ten večer se stalo spoustu věcí, ale tato patřila k těm nejkrásnějším. Nepotřeboval jsem životně důležité funkce, alespoň jsem si to myslel. Při vášnivých polibcích s angie jsem po chvíli začal lapat po dechu. Na chvíli jsme se od sebe odtáhli, abychom mohli popadnout dech.
-miluju tě-opakovala mi.
-já tebe taky...chci s tebou strávit zbytdek svého života a už nikdy tě neopustit-angie mě velmi něžně políbila a nakonec jsme stáli v objetí na tom magickém místě.
-takže...jsme spolu?-pošeptal jsem jí.
-ale nikomu ani slovo-odpověděla. Propletl jsem svou dlaň s její a se svou milovanou šel k autu. Otevřel jsem jí dveře a nastartoval. V garáži už stálo auto, kterým odjel michael a violetta. Mám to ale zodpovědného bratra. Otevřel jsem angie dveře a šel s ní do domu. Dolejsme potkali violettu a micheala v pyžamu. Hráli si s kočkami a jedli čokoládové sušenky. Protočil jsem oči a podíval se na angie. Vyměnili jsme si pohledy a přišli k nim.
-jako malé děti..tohle vyfotím a pošlu tvým zaměstnancům-vzal jsem si sušenku a podíval se na ty kočky. Ta větší je kiler a ta malá migocia.;-)
-tak nějak se mi zdá, že budu muset pořídit víc hraček pro kočky.-najednou mipřišli roztomilé.
-je ti dobře?-violetta se podezřele dívala
-v poslední době se děly ošklivé věci, ale co takhle pro změnu ty hezké?-violetta nejistě kývala a potom se napila mléka.
-angie? Můžeš mu dát ránu do čela? Začíná mu přeskakovat.-angie se zasmála a posadila se vedle violetty.
-a co večeře, jak bylo?-podíval jsem se na angie a snažil se něco říct
-jo, bylo dobře..-řekl jsem a michael provokativně kousl do sušenky.
-mhm-ozvala se angeles-a vy dva?
-bylo skvěle-odpověděla violetta.
-tady mi něco nesedí-řekl michael
-a co-řekl jsem rychle
-proč tě má ta kočka tak ráda-podíval jsem se na angie. Jak si dovoluje říkat jí kočka?
-ale já přece už říkal, že mezi námi nic není-michael se začal smát.
-já nemyslel angie, ale migociu!-přejel jsem si dlaní po obličeji a sundal si kotě z ramena.
-malá, chlupatá bestie-vyšeptal jsem a podal ji dceři. Posadil jsem se na gauči a držel si přirozený odstup od švagrové. Pozoroval jsem dceru a bratra, jak si hráli s kočkami a najednou do domu přišli olga a ramallo. Oba silně opilí.
-ramallo, řídil jsi moje auto opilý?
-klid....já umím...všechno-řekl michaelovy a oba se odbelhali do pokojů.
-co to bylo?
-netuším, ale vědět to nechci-najednou seběhl ramallo s flaškou vína. Postavil ji na stůl a choval se jako střízlivý. Kupodivu se trefil i do skleniček...jediné, co mě překvapilo, bylo že nalil i violettě.
-nech ji-pošeptala mi angie-v kolika letech jsi pil po prvé ty?-šeptala a hladila mě po dlani
-byl jsem o dva roky mladší-pošeptal jsem a posadil se k ní blíž violetta se otočila na mou stranu, když jsem si vzal od ramalla skleničku.
-pij, dokud si to nerozmyslím-řekl jsem jí a ona se na mě divně podívala-je ti 17let...-violetta pokrčila rameny a vzala si skleničku. S angie jsme pili a nakonec se to všechno zvrtlo...Violetta a michael spolu pili a smáli se každé hlouposti. Ramallo s olgou(která přišla) tančili a já a angie? Stačilo mi se dívat do jejích očí. Nakonec jsem se k ní pomalu přiblížil a políbil ji. Nevím, co mě k tomu vedlo, ale najednou jsem se odtáhl a rozhlédl po místnosti. Nikdo nic neviděl, super.
-hej bukvice-ozval se ramallo a já se otočil na jeho stranu.
-to bylo na mě?-řekl jsem a vstal
-zamyslím se...asi na papeže. Proč ještě nikoho nemáš?
-protože na to není nejlepší chvíle-odpověděl jsem a zasmál se
-až si najdeš přítele, tak se ozvy-napil se a já mu chtěl dát přes nos, ale angie mě chytila.
-klid..-šeptala mi a já se usmál a posadil se.
-pojďte si zahrát hru-michael se zamyslel-a už vím jakou. Kdo jde hrát?-samozdřejmě, že šli všichni.
-pravidla jsou následující: potřebujeme vodku, panáky, minci. Kdokoli začne s házením, třeba já. Každý si řekne, co padne a když uhodne, dá minci do prava a ostatní nic. Jen pokud neuhodnete, člověk po vaší levé straně vám sundá libovolný kus oblečení a nebo se napijete, ale pozor! Každou akci můžete vykonat pouze dvakrát a potom musíte udělat tu další. Párové oblečení (ponožky,boty,rukavice ) se počítají jako celek. Pokud neuhodne člověk s mincí, pošle ji do leva. Nějaké dotazy?-tahle hra se mi líbí, protože angie stála na pravo ode mě. Michael ještě objasnil detaily a potom vyhodil minci. Při prvních pár kolech všichni tipovali správně, ale pak to začalo. Prohrál jsem a dal si panáka. Všichni první dvě kola začali s panákem, ale o to horší to měli ve třetím. Já si nechal sundat sako, angie boty, violetta boty, michael sako, ramallo kravatu a olga boty. V dalším kole prohrála violetta a přišla o ponožky. Zábavnější část byla, když ramallo sundálal snoubence šaty. A potom se karty obrátili a michael mi sundal košili. Až na pár zděšených pohledů to bylo v pořádku. Pro mé štěstí jsem měl sundat šaty angie, ale nešlo mi to. Už jsem viděl dvojitě a nemohl nic dělat.
-mám to udělat?-zeptal se michael
-já to zvládnu-serval jsem z angie šaty a usmíval se nad pohledem jejího těla ve spodním prádle. Chtěl jsem udělat tolik věcí a nemohl jsem. Angie se na mě káravě podívala. Na jedné straně odpadl ramallo a violetta. Prostě usnuli. Po chvíli usnula olga a hráli jsme jen tři. Michael prohrál, protože byl nahý a hrát už nemohl. Angie vyhrála a to musím podotknout, že si rukou zakrývala prsa. Já byl nahý a hned po hře jsem si oblékl spodní prádlo stejně jako švagrová a bratr.
-angie? Jdeme spát?-angie se posadila ve spodním prádle na gauč a snažil se zaostřit
-já ani nevím, kde jsi-přisedl jsem si k ní a políbil ji.-už jsem tě našla-zasmála se a objala mě. Lehl jsem si na gauči s angie nad sebou a rychle usnul.
-vstávej miláčku-probudil mě něžný šepot. Otevřel jsem oči a rozbolela mě hlava. Náhlý záblesk světla rozbolel moje oči. Pohladil jsem po tváři angie a odhrnul jí z obličeje vlasy. Posadili jsme se a první co mě napadlo bylo "co se sakra děje a kde to jsem". Další otázka byla, proč jsmes angie ve spodním prádle a proč se ostatní válejí na podlaze. Vstal jsem a šel si pro tabletku. Zapil jsem ji a další skleničky s vodou a tebletky přinesl do obývacího pokoje.
-děkuju-řekla angie a zapila ji-co tady takhle děláme?-zeptala se
-nemám ponětí -zasmál jsem se a posbíral kusy oblečení. Odnesl jsem všechny do koše na prádlo a osprchoval jsem se. Jen v ručníku jsem šel do svého pokoje a oblékl si černou košili a černé kalhoty. Ještě parfém a neobvykle jsem si dal na krk řetízek s vojenskými známkami(oj..co o germim nevíme xD) sešel jsem dolů a probudil olgu a ramalla. Oba se ptali na to samé. Violettě jsem podal sklenici s vodou a tabletku. Vypadala hrozně. Michael zapil tabletku vodou.
-germus, proč jste to s angie včera tak brzo utnuli?-podíval jsem se na angie a na michaela.
-co si pamatuješ
-všechno...nejprve jsme jen tak pili..pak přišla hra a ty jsi svlékl angie a pak jste na gauči...
-co?-zařval jsem
-no pak jste se líbali a šli spát
-aha..-protřel jsem si oči a obrátil se ke schodům.
-angie, dneska ti to moc sluší-usmála se a chvíli se dívala na můj krk.
-děkuju a..byl jsi v armádě?
-moc věcí o mě nevíš-protáhl jsem se a zasténal. Chytil jsem se za hrudník.
-v pořádku?
-ano...-řekl jsem a podíval se na ostatní.
-už nikdy víc alkoholu-řekla violetta a utíkala směr toaleta. Michael se podíval na stůl a vrhl se na sušenky. Hned po ránu sušenky? Michael má japonské tetování, ale nikdo neví, co znamená. Olga a ramallo šli do svých pokojů a my tři zůstali sedět v obývacím pokoji.
-kdy odlétáš?
-k večeru-odpověděl a snědl další sušenku. Angie se o mě opřela a michael zapnul televizi. Dívali jsme se na nějaký animovaný pořad s robotem, člověkem, ufonama a byla to sprostá komedie .(futurama xD). Dívali jsme se a já objal angie v pase. V tu chvíli jsem cítil, jak mě michael objal v pase a položil si hlavu na můj hrudník. Angie se zasmála a opřela si hlavu o mé rameno.
-hej germus, řekl jsem ti někdy, že jsi sexi?-angie dusila smích, ale dlouho jí to nevydrželo a začala se smát.
-to slyším z tvých úst po prvé..nemusíš mi to říkat, já to vím a ty se nesměj angie, aspoň někdo mi tady řekne, že jsem sexi-michael se podíval na angeles a zasmál se
-a to ti mám říkat že jsi sexi?-podívala se, a já kývl-tak dobře, ty jsi hrozně sexi, víš?-mm...vím to, ale rád to poslouchám-opřela si hlavu o moje rameno a ruku mi položila na záda. Dívali jsme se na televizi a já je oba objal v pase. Po chvíli přišla dcera a otevřela pusu.
-Tati! Kradeš mi přítele!?-zakřičela a michael vstal a šel k ní.
-To není tak, jak to vypadá! Opravdu, musíš mi věřit-violetta se vážně podívala.
-Dávám ti ještě jednu šanci-řekla a zasmála se. Michael a violetta se posadili vedle nás a bratr usnul a skončil mi na klíně.
-ukliď si přítele vio-violetta odstranila michaela z mého klína a najednou jsem se otočil na angie. Na jejím klíně spala kočka. Byla to migocia, ta byla černá a měla bílé ťapky. Kiler byl ale černý a měl bílé skvrnky. Hladila ji a spokojeně ji pozorovala. Pohladil jsem jemně kotě a smál je pod nosem. Byla tak malá, že jsem ji mohl pohladit jen prstem.
-SNÍDANĚ!-zařvala olga a já se chytil za hlavu. Její hlas hučel v mé hlavě jako ozvěna. Postavil jsem se a počkal na ostatní. Všichni čtyři jsme šli do jídelny, kde jsme v tichosti snědli snídani. Já a ramallo jsme šli pracovat, ale ukázalo se, že je vše snad po prvé v pořádku a práce není. Šťastně jsem vyšel z kabinetu a děkoval té pilulce, která mě zbavila bolesti hlavy. Co všechno můžu dnes dělat...mohli bychom se někam podívat. L.A je velké město, možná tady bude něco, co by dívky zaujalo. Nic mě nenapadlo a proto jsem šel k violettě do pokoje.
-můžu dál?
-vejdi-zavolala a já vešel do něčeho, co kdysi býval pokoj. Teď to byla obrovská místnost, zasypaná oblečením.
-páni..
-já vím, ale netrestej mě, když chci uklidit,je to ještě horší-pokrčila rameny a já se zasmál.
-chtěl jsem se tě jen zeptat, kam by jsi chtěla jít, jen my čtyři a olga s ramallem jistě ocení čas pro sebe-violetta se zamyslela.
-co takhle Zoo? Mají taty obrovskou zoo!
-dobře, domluveno. Řekni michaelovy a já jdu přemluvit angie.-vyšel jsem z pokoje a sešel o pár pater níž do pokoje švagrové. Zaklepal jsem a angie otevřela a s úsměvem odstoupila, abych mohl vejít.
-angie, chtěl jsem vědět, jestli se mnou, violettou a michaelem půjdeš do zoo-angie se zamyslela
-v plánu nic nemám, takže určitě půjdu-usmál jsem se a políbil ji. Hladil jsem ji po vlasech a nechal dlaň na její tváři. Angie mi objala krk a hltavě mi opětovala polibky. Najednou někdo zaklepal a já odskočil a posadil se na gauč, který byl pár metrů dál. Angie se usmála a otevřela dveře. Violetta vešla do pokoje a podívala se na mě.
-tati, necháš nás chvíli o samotě?-stal jsem a minul violettu. Moc jsem chtěl políbit angie, ale jen jsem jí věnoval úsměv a odešel. Šel jsem rovnou do kuchyně, kde olga debatovala s ramallem. Když mě uviděli, přestali a chovali se divně.
-olgo, mohla by jste mi uvařit kávu? Děkuji-olga kývla a pustila se do přípravy. Posadil jsem se a sledoval olgu při práci.
-dnes vás necháme v celém domě samotné...
-kam se chystáte-prohodil bez zájmu ramallo
-do zoo...radím vám, nevivádějte tu-vzal jsem si kávu a šel nahoru do pátého patra. Otevřel jsem dubové dveře a vešel do knihovny. Vzal jsem si knihu, kterou mi dal otec v patnácti letech krátce před smrtí. Neměla název, byla detektivní a drama. Začetl jsem se a stratil pojem o čase.
-Tati...čeká se jen na tebe, kde jsi-ozvalo se ze zabudovaného rozhlasu v celém domě. Odložil jsem věci a sešel do své ložnice,kde jsem se převlékl. Dole už všichni tři čekali. Omluvil jsem se a s rodinou jsme po pár minutách byli na cestě do Zoo. Pitomá GPS ne a ne přestatmluvit Mongolsky. Vyměnil jsem tedy připitomělou technologii za angie, která se smála. Nakonec se nám podařilo dostat se do zoo a violetta s michaelem kupovali vstupenky. My dva jsme se snažili GPS opravit, ale marně. Najednou mi někdo otevřel dveře a tím někým byl michael.
-nechte to tak, domů dojedeme.-pokrčil jsem rameny a vystoupili jsme z vozu. Zamknul jsem ho a michael mi podal mapu Zoo v Los Angeles.
-koukej, jak je velký-ukázal na žraloka a violetta pozorovala menší rybky.
-už vím, jak tě potrestat, když budeš zlobit-pošeptal jsem angie, která se zasmála
-co uděláš? Hodíš mě žralokovy?-pošeptala a já přiložil rty k jejímu uchu
-ne, kousnu tě-pošeptal jsem a angeles jen s úsměvem pokývala hlavou. Pomalu jsme šli k dalšímu oddělení, ale museli jsme čelit tomu horku. Violettu pobavila opice, která sebrala dítěti dudlík a dala si ho do pusy. Michael navazoval oční kontakt s medvědem a já pozoroval šelmy. Angie pozorovala papoušky a nakonec jsme společně zůstali u Žiraf. Viděli jsme polární medvědy,hrochy, tuleně atd... vlastně všechny zvířata ze Zoo. Všichni navštívili suvenýry. Dívky si koupily figurky zvířat a já a michael? Koupili jsme si obrovského plyšového krokodýla. To nebylo všechno, když jsme ho odnesli do auta a nechali violettu a angie opravovat navigaci, koupili jsme každé gigantického plyšového medvěda s nápisem "miluji tě" na břiše. Jen je mi líto, že jsme tohle nemohli dělat s bratrem už dříve. Zaklepal jsem na okýnko a angie vyšla. Dal jsem jí medvídka a políbil ji. Angie se začervenala a dívala se na něj.
-děkuji-zasmála se a objala mě. Posadili jsme medvěda do kufru za krokodýlem a po chvilce ho tam dala i violetta a podezřele nás pozorovala. Usmál jsem se a posadil se na místo řidiče. Vedle mě angie a za nás violetta a michael.
-navigace funguje-řekla angie a já se překvapeně podíval a zapnul ji. Opravdu funguje.
-ale jak..?
-violetta ji opravila
-wou...děkuji
-Není za co děkovat-řekla a já vyhledal v GPS restauraci. Poklidně jsme přijeli na místo a posadili se ke stolu. Angie s violettou se posadili naproti mě a michaela. Všichni si objednali jejich vyhlášenou pizzu. Po obědě jsme se vydali domů, kde čekali olga s ramallem. Trochu je překvapilo vidět, jak s michaelem táhneme pěti metrového plyšáka.
-a co teď s ním?-michael pokrčil rameny
-dáme mu jméno-vypadlo z něj a všichni na nás koukali jako na hlupáky.
-rafan!-řekli jsme ve stejnou chvíli a zasmáli se. Položili jsme rafana za gauč a dívky položily plyšáky na gauč.
-jeden rozdíl v nich přece jen je-řekla violetta a angie pořád pozorovala medvídky.
-jaký...
-tvůj nápis je růžovou a můj červenou-angie se plácla do čela a já s bratrem jsme si hráli s rafanem jako malé děti. Michael se podíval na hodinky a protočil oči.
-musím už odletět-řekl a rozloučil se. Vzal si zavazadla a ramallo ho odvezl na letiště. Posadil jsem se na gauči a napadlo mě, kde jsou všichni. Najednou se ozval můj telefon. Volal mi federico...jak mohl utratit půl milionu rychleji než Jade? Přijal jsem hovor.
-zdravím fede, jak jsi dokázal utratit všechny ty peníze?
-zdravím, ee...neutratil jsem peníze, ale chtěl jsem říct, že ve studiu probíhá rekonstrukce a dva týdny tam nikdo nesmí. Napadlo mě, jestli by se u vás nenašly další tři pokoje
-tři pokoje pro?
-Francesku, Camilu a mě přece-zachichtal se.
-kup nejrychlejší letenky a čekáme na vás. Adresa domu je v tom červeném zápisníku, co jsem ti dal
-dobře, měj se
-už se na vás moc těším-po těch slovech jsem ukončil hovor. Vedle mě se posadila angie.
-na koho se těšíš?-zeptala se podezřele.
-na federica,camilu a francesku, kteří sem na dva týdny přiletí -poše ptal jsem jí
-jak to?-zeptala se nechápavě
-studio se rekonstuuje-angie kývla hlavou a s úsměvem se na mě dívala.
-miluju tě angie..-políbil jsem ji na její měkké rty a hladil ji po tváři palcem. Objala mě a už po chvíli se odtáhla. Nechápavě jsem se na ni podíval.
-někdo nás uvidí-pošeptala a já se zasmál. Napadlo mě zjistit, v kolik federico s přáteli přiletí. Najednou mi přišla SMS: "Přiletíme zítra v 01:00". Ukázal jsem ji angie.
-budeš na ně čekat se mnou-řekl jsem a ona protočila oči. Kiler mi skočil na hlavu a potom do klína, kde zaryl své malé ostré drápky. Vykřikl jsem bolestí a angie mi kočku sundala z rozkroku.
-tak kocourek tě nemá rád..-řekla a položila ho na zem.
-vidí ve mě konkurenci-odpověděl jsem a zasmál se jejímu výrazu.
-germáne? Když už musím čekat, neukážeš mi nějaké místo v domě, kde se dá zabíjet čas?
-výhřivka?-angie se zasmála
-to nepůjde-řekla klidně a já pokrčil obočí.
-pročpak?
-ženské problémy-pokrčila rameny
-a já myslel, že používáš tampóny...
-nejsou moc spolehlivé-opřela se o mě
-a rodinu se mnou zakládat chceš? Já vím, jsme spolu den, ale někdy v budoucnu..-odpovědí mi byl polibek. Zasmál jsem se a odtáhl se od ní
-někdo nás uvidí-zopakoval jsem její slova a zasmál se. Zapnul jsem zrovna horror a olga volala na večeři. Bylo 20:30...co jí tak trvalo? Po večeři šla violetta spát a olga s ramallem šli do kinosálu. S angie jsme se dívali na saw 5,6 a 7. Můj telefon se rozehrál a angie vykřikla.
-klid miláčku, to je jen telefon-angie mě objala a já se podíval na sms:"Pokud ještě nespíte, přijeďte pro nás na letiště. Odepište, abychom zbytečně nečekali"
-jedeme na letiště-pošeptal jsem jí a odpověděl:"Hned jsme tam" -angie vzdechla a vstala. Pomalu jsem vstal a vypnul televizi. Šli jsme do garáže a jako vždy vzali černé Ferrari. Angie skoro usnula, ale zastavili jsme a ona vyšla z auta. Vzduch byl už chladný a my vešli do letiště. Nikde nikdo... chvíli jsme s angie čekali a nakonec jsme je uviděli. Šli jsme k nim a oni se k nám rozběhli a objali nás. Přitiskli jsme se k dětem a po chvíli je pustili.
-violetta nic neví-angie zívla a opřela se o mě-a angie asi taky neví kde je-dodal jsem.
-Rádi vás zase vidíme, ale holky asi za chvíli také nebudou vědět kde jsou-fede vzal zavazadla a já pomohl dívkám. Angie nás navigovala na parkovišti protože "já si přesně pamatuju, kde je auto". Nakonec jsme asi osmkrát okolo auta prošli. Nechtěl jsem jí kazit náladu.
-mm..angie? Už po deváté jsme minuli auto-řekl jsem a odemkl ho. Angie protočila oči a já s federicem jsme dávali zavazadla do kufru. Angie mi poťukala na rameno.
-to jsi se nemohl ozvat dřív?-divím se, že ještě mluví. Je tak ospalá, že se opřela o kufr, aby nespadla.
-promiň, ale vypadalo to, že tě to baví-řekl jsem upřímně a objal ji v pase. Přiblížil jsem se a políbil ji.
-nechci vás dva rušit, ale holky už spí-zasmál se federico. Odskočil jsem od ní a zakoktal se-klid, nikomu nic nepovím, ale pojďte-kývl jsem a nastoupil. Když byli všichni v autě, nastartoval jsem a vyjel.
-máte opravdu skvělé auto
-To jsi neviděl zbytek aut...a dům-zasmál jsem se a podíval se na něj ve zpětném zrcátku. Podivně se zašklebil a zívl.
-jak dlouho pojedeme?
-ještě půl hodiny-navigace mi dávala další pokyny..
-ta navigace je otravná-řekl a díval se na monitor navigace
-aspoň už nežvatlá mongolsky-federico se zasmál a angie zamručela. Otočil jsem se a zjistil, že už sladce spí.
-ne tak na hlas...probudíme je-podíval jsem se přes zrcátko na spící dívky.
-mám jen otázku..proč jste museli odjet?
-dlouhý příběh...dnes jsem moc unavený na jeho vyprávění. Jste někdo alergický na kočky?
-tak mi ho povíte zítra a ne..nikdo, máte kočku?
-dobře a...ano, máme dvě kočky-přijel jsem k ulici domu a fede se díval po krajině.
-kam jedeme-zeptal se
-k domu..-najednou se před námi objevila villa a federico se zasmál
-jak je to velké?
-nevím, ale celé přízemí pod domem je garáž plná aut-fede otevřel pusu a usmál se.
-dům je také slušně vybaven-zaparkoval jsem a fede se usmíval.
-co teď?
-probudíme je a zavedu vás do pokojů-federick začal třást s dívkami a já vystoupil a otevřel dveře angie. Políbil jsem ji na tvář a ona otevřela oči.
-vstávej angeles-zasmál jsem se nad jejím zmateným a nechápavým pohledem-přijeli jsme do domu-angie vystoupila z auta a pomohla dětem stejně jako já s kufry.
Vešli jsme do domu, kde se na nás vyřítily koťata. Všichni jenom "jé". Ale byli unavení a proto jsem je odvedl do jejich pokojů a šel do sprchy. Minul jsem se s angie a pošeptal jí "čekám na tebe". Oblékl jsem se a ještě se šel domluvit s dětmi, aby se zítra převlékli a použili toaletu na patře, sle aby nescházeli dolů. Potom jsem vešel do pokoje a chvíli po mě vešla angie. Vzal jsem ji za ruku a lehlsi s ní do postele. Políbil jsem ji a ona se po chvíli odtáhla a objala mě. Pochopil jsem, že mi dala jasnou stopku a objal ji v pase. Po chvíli jsem usnul....
***************
Omlouváme se za spoždění...
neděle 3. srpna 2014
Díl XIX.
-Co tady děláš...michaeli-jeho jméno jsem vyšeptal. Nemožné..potřebuji toho psychologa.
-neodletěl jsem, protože jsem si s tebou vyměnil kufry. Musel jsem se vrátit a..-objal jsem ho a táhl do domu. Přivedl jsem ho k angie, která k nám seděla zády a vedle ní i violetta, diego nás ignoroval a poslouchal violettu.
-tvoje letadlo spadlo a oni si myslí, že jsi mrtvý-pošeptal jsem mu a on si stoupnul za violettu a zakryl jí oči.
-tati...-řekla a michael nesouhlasně zamručel-olgo?....tak ramallo?
-a já myslel, že na mě nezapomeneš-řekl a violetta se rychle otočila a oběhla gauč. Skočila mu do náručí a políbila. Angie stála jako vyjevená. Posadil jsem se vedle ní a opíral se o ni bokem. Tentokrát to bylo jiné, bylo to jako kdyby se pod dotekem naší kůže zrodila miliarda jiskřiček. Jen ten dotek sám o sobě pálil a já chtěl cítit ústa angeles na svých. Angie se mi podívala do očí a potom na naše dotýkající se ruce.
-omluvte mě -řekla angie a vyšla rychle ven. Vstal jsem a šel za ní. Byla na zahradě za domem a pozorovala tekoucí řeku. Potichu jsem k ní přišel a položil jí dlaň na rameno. Bylo to jako dostat elektrický zásah, ale i přes to jsem neuhnul. Otočila se a já se na ni díval. Musela to cítit.
-angie, já vím, že jsi cítila to co já
-je to špatně, chápeš to? Špatně!-opřela se o strom a přejela si dlaňmi po obličeji. Přišel jsem k ní a nadzvedl její sklopenou hlavu.
-před čím utíkáš...čeho se bojíš?
-víš čeho se bojím germáne? Bojím se povolit ty city! Bojím se pokračovat v té tvé nekonečné hře, bojím se svých citů, bojím se toho, jak by ostatní reagovali a utíkám před sebou-přitiskl jsem ji na sebe a upřeně se jí díval do očí.
-všechno má svůj čas a řešení..-stáli jsme tam a dívali se na sebe. Vzdechl jsem a odtáhl se od ní.
-je tady hezky...-změnil jsem téma a angie se začala smát
-co je k smíchu?
-nikdy se nezměníš...-tiše jsem se zasmál a vzal ji za ruku.
-to možná ne, ale radím ti jít pryč od toho stromu-pokrčila obočí a rychle si stoupla vedle mě. Dívala se chvíli na vysoký stom a potom na mě
-co je s ním-vzdechl jsem a podíval se jí do očí.
-tady na tom místě...zemřel Rodrigo-angie udělala krok v zad a já se jen otočil
-jak zemřel-otázka, kterou jsem nechtěl slyšet-vážně to chceš vědět?-angie nejistě kývla-zabil jsem ho-angie se vyděsila a já se k ní přiblížil
-proč by jsi zabil vlastního bratra-posadil jsem se na trávník a ona se posadila vedle mě
-protože to byla jediná naděje na život-vidět rodriga jak umírá nebylo příjemné
-nevím co na to říct
-nemusíš říkat nic. Už vím, že ty jsi hodná..jsi anděl. A já? Po tom všem co jsem udělal skončím v pekle-podívala se mi do očí
-nemůžeš mě nazývat andělem..a ty v pekle neskončíš
-jak si můžeš být tak jistá? Jak můžeš vědět, že ti neublížím?
-máš pravdu, nemůžu. Ale já ti věřím víš?
-jsi úžasná..a krásná, chytrá, talentovaná, no a dál pokračovat nebudu-zasmála se a podívala se na obzor.
-a ty jsi hodný, krásný, inteligentní, přitažlivý, okouzlující,milý, někdy trochu přehnaný, ale to je tvůj charakter.-takže přitažlivý? Položil jsem jí ruku na stehno a usmál se.
-přitažlivý?-možná jsem se přeslechl..
-to jsem neřekla
-ale řekla-zasmál jsem se a přiblížil k ní obličej
-neřekla-odporovala a já se pořád přibližoval.
-mhm..-můj nos se potkal s její tváří a moje čelo s jejím-ale možná si to říct nechtěla- zasmál jsem se a čekal kdo povolí. Proč jí to neřeknu? Je to hloupé...řeknu jí to ještě dnes...prostě musím. Usmál jsem se a políbil ji. Po prvé jsem se cítil tak jinak a cítil jsem, že angie se to hodně líbilo. Klekl jsem si na ni a vychutnával si ten pocit. Opřel jsem si o ni ruce a pokračoval, ale ucítil jsem odpor z její strany. Odtáhl jsem se a nechápavě se díval.
-to bolí..ty ruce-vydusila a já si všiml, že jí tlačím na podbříšek. Sundal jsem ruce a posadil se vedle ní.
-omlouvám se-usmála se a udělala nečekanou věc. Položila mi ruku na hrudník a druhou dlaň na mou. Najednou jsem se usmál a svalil nás na zem. Angie přistála na mě a opřela si čelo o mé. Zavřel jsem oči a zasmál se. Jednu dlaň jsem jí položil na lopatky a druhou na...co si budeme nalhávat, položil jsem ji na a teď jak to nazvat xD) zadek. Začal jsem pomalu usínat, ale nějaký dobrák mě probudil.
-už budu muset jít, ale přišel jsem se s milovanou a evidentně zamilovanou rodinou rozloučit. A...jak to ta holka dělá? Už se s violettou vsázet nebudu.-ach ta violetta... pomalu jsem políbil na tvář spící angie a sledoval jak s úsměvem otevírá oči. Otočila se a když uviděla diega, svalila se vedle mě.
-přišel jsem se rozloučit tak...mějte se-angeles zamávala a já se rozloučil. Lenivě jsem se posadil a opřel si hlavu o rameno angie.
-bude oběd-řekl jsem bez emocí a zívl si.
-tak jdeme-zněla odpověď. Vstali jsme a ospale vešli do domu. Požádal jsem olgu o kávu, ale nedostal jsem ji protože a to cituji " kávu? Bude oběd! Chcete si snad dát kávu před obědem?". Nakonec olga rozhlásila "oběd" a všichni se sešli u stolu. Michael odložil svůj odlet až na další den a ramallo se choval divně. Olga všem dala oběd, pečené kuře.
-e..chtěli bychom vám s olgou říct, že jsme se zasnoubili-řekl nervózně ramallo a já se usmál.
-to gratuluji-řekl jsem šťastně a ostatní také gratulovali.
-nikdo nemá nic dalšího?-řekla violetta a podívala se na mě.
-proč se na mě tak díváš? Nic netajím...jenom možná jednu drobnost, ale moji černou stránku znát nemusíš-violettě spadla vidlička, ale rychle ji zvedla.
-co jsi kdy provedl-angie se na mě podívala a ramallo s olgou si vyměnili pohledy.. a michael? Klidně dál obědval.
-nic moc...jen jsem tě odvezl od rodiny, pár drobnostní, lhal jsem ti a dokonce jsem lhal i všem okolo mě a...-začal jsem gestikulovat rukou před obličejem, aby mi nešlo rozumět a šeptal jsem-zabil jsem tři lidi...
-nerozuměla jsem..co?-ještě párkrát jsem opakoval situaci, ale marně.
-můj bože, zabil jsem tři lidi!-zakřičel jsem a všichni byli šokovaní. Michael se přidusil kuřetem, olga se na mě zaraženě dívala, angie sklopila zrak, ramallo upustil prázdnou sklenici a violetta položila nůž a zaraženě se na mě dívala.
-děláš si legraci, že?-ozvala se já odklonil hlavu, abych se jí nemusel dívat do očí.
-ne..-vyšeptal jsem a ona vstala a podívala se mi do očí
-zopakuj to-řekla a já se nadechl a polkl
-Já, jsem...zabil tři...lidi a není to lež-violetta se opřela zády o sedícího ramalla a skousla spodní ret.
-proč-řekla a byla nervózní. Napil jsem se a vzdechl.
-můj bratr rodrigo, moje sestra jackie a moje matka. Kdybych to neudělal, zabili by mě a já nebyl schopný tebe a...mm..tě opustit-violetta se na mě podívala a vzdechla.
-opravdu nevím,.co si o tom mám myslet-řekla a odběhla pryč. Michael vstal a utíkal za ní. Švagrová se na mě podívala a olga s ramallem si měnili pohledy.
-neměl jsem to říkat-všichni se na mě podívali.
-to že jsi jí to řekl bylo nejlepší-řekla angie
-ale co bude teď? Dozví se, že její tatínek je vrah?
-to ukáže čas, teď je hlavní, že jste řekl pravdu-řekla olga a s ramallem odnesli nádobí. Vstal jsem a přišel za mnou ramallo
-e..mohl by jste dnes nechat kinosál jen mě a olgítě?
-jistě-kývl jsem a ramallo odešel
-tady je i kinosál?-zeptala se angeles
-ano, ve druhém patře hned nad patren s výhřivkou a bazénem
-tady je i výhřivka a bazén?
-hned vedle herny
-tady je i...musím si přečíst ten plánek-řekla a já se zasmál. Chvíli jsem se na ni jen díval.
-co..co se děje?-zeptala se
-nic..-odpověděl jsem a ona vstala a přišla ke mě.
-já myslela, co se děje v tvé hlavě-zasmál jsem se a vzdechl.
-to nechceš vědět -řekl jsem a všiml si ramalla-ale ty ramallo, budeme muset jít pracovat-kývl a šel pomalu ke kabinetu.-kdyby se cokoli stalo budu v kabinetu-krátce jsem ji pohladil na tváři a odešel. Ramallo zrovna prošel okolo nás a já se vydal za ním.
-dnes moc práce není..-řekl jsem kolegovy a zavřel dveře od kabinetu. A jak jsem říkal, moc nebylo. Šlo by to i rychleji, kdyby ramallo celou dobu nemluvil o olgítě, která zrovna vešla do kabinetu.
-dáte si kávu?-zeptala se mě a já vstal a zastavil se u dveří.
-ne, děkuji olgo, už jsme skončili
-skvěle, ramallku! Pojď se mnou
-ne, pojď ty se mnou kytičko-myslí to vážně? Chtěl jsem odejít, ale do někoho jsem vrazil. Srazil jsem se s angeles, kterou jsem na sebe přitiskl, nechtěl jsem, aby spadla.
-omlouvám se-řekl jsem a pustil ji.
-ne, to já bych se měla omluvit, vycházel jste a..
-nic se nestalo-řekl jsem a podíval se na přicházející violettu.
-tati...musíme si promluvit-řekla violetta a angie se postavila vedle ní.
-poslouchám...
-no..co by jsi řekl na to, kdyby se naše rodina zvětšila?-teď mi může naznačovat hodně věcí...
-podle toho v jakém směru-violetta se usmála
-no, řekněme, že jsme s michaelem někoho pořídili-v ten okamžik mi to došlo, je těhotná. Podlomily se mi kolena a angie si dřepla vedle mě.
-germáne, prosím, nic se přece nestalo
-cože? Violetta je těhotná a...
-co?!-zakřičely obě.
-tati, my si koupili další kočku! Jmenuje se Kiler-řekla dcera a já se za pomoci angeles postavil.
-nic se neděje, na štěstí nejsi těhotná-řekl jsem a violetta odskákala někam do svého pokoje. Angie se zasmála a já se jen nechápavě díval.
-teď by ti nevadilo, ani kdyby si pořídila slona-řekla a zadívala se na mě.
-proč se tak díváš angie?
-ta kočka ti už nevadí, nebo...-ukázala na moje rameno, ze kterého sundala tu chlupatou bestii.
-pokud si to nebude uklízet, tak to vyhodím-skřížil jsem ruce na prsou a angie položila na zem kočku, která utíkala někam nahoru.
-to by jsi neudělal-řekla mi a když jsem chtěl odporovat, přišli k nám ostatní. Violetta a Michael z horních pater a Ramallo a Olga z kuchyně.
-tati? Chci tě o něco požádat-řekla violetta
-ano?-co to bude chtít teď?
-můžu jít dnes večer s michaelem na večeři? Prosííííím-udělala smutné očka. Protřel jsem si obličej dlaní.
-dobře, můžeš jít-řekl jsem a všichni se udiveně dívali, až na violettu.
-věděla jsem to! Nikdy mi nic nedovolíš! Tak počkat..co jsi to říkal?-zatvářila se zmateně.
-řekl jsem, že můžeš jít. Myslím že...-violetta mě objala a děkovala. Vzala michaela a šli na zahradu. Otočil jsem se k trojici, která o něčem diskutovala. Ramallo přišel a položil mi dlaň na čelo.
-ne, horečku nemá....možná něco špatného snědl-olga se na něj vztekle podívala-ne, tím to také nebude.
-já jsem úplně v pořádku-ramallo se zatvářil hodně zvláštně a angie se usmívala.
-co se děje?
-nic jen...violetta byla tak šťastná a, to je skoro po prvé, co jste ji nechal někam jít a..-přišla ke mě a políbila mě na tvář. Všechno horko se rozlilo po mém těle a na mé tváři se objevil úsměv. Podíval jsem se na zbylou dvojici kolegů, kteří si něco šeptali a nespouštěli nás z očí.
-germáne, chtěl jsem vědět, jestli by jste mohl dnes večer počítat s tím, že jdu s olgou na večeři-skvělé, ale co už...
-samozdřejmě, proč ne?
-děkuji mnohokrát, ale teď nás prosím omluvte-oba odešli a já zůstal s angie.
-angie? Půjdeš se mnou na večeři?-zeptal jsem se nejistě
-e..no..
-jako přátelé-dodal jsem s úsměvem
-dobře, v kolik hodin?-podíval jsem se na hodinky.
-je pět...tak v sedm?-kývla hlavou a
-dobře, tak v sedm-souhlasila a šla někam nahoru. Posadil jsem se na gauč a díval se na televizi. Najednou se ze zahrady vyřítila olga s michaelem.
-prosím olgo!
-ne!
-prosím na kolenou!
-zajimavé, říkáte na kolenou a stojíte-michael si klekl a prosil olgu. Ta mávla rukou a odešla.
-o co jde?-michael se postavil a vzdechl.
-nechce mi dát čokoládové sušenky.-cože? Sušenky?
-děláš si legraci? Kdekoli najdeš oříškové nebo kokosové sušenky...
-ale to nejsou čokoládové sušenky!-přerušil mě a vztekle odběhl za olgou. Byl čas se jít převléknout. Rychle jsem vešel do pokoje a oblékl si oblek. Chvíli jsem před zrcadlem pozoroval své pořezané tělo, ale není to tak hrozné, jak to vypadá. Když jsem byl konečně hotový, sešel jsem dolů a chvíli čekal. Vedle mě se postavili ramallo s michaelem.
-kampak germus-michael se na mě díval
-na večeři s angie-odpověděl jsem a opřel se o gauč. Ramallo šel v obleku stejně jako michael a já. Najednou jsme se podívali na schodiště, na kterém se oběvily všechny tři. Olga v zelených šatech, violetta v růžovích a angie v červených. Zatajil jsem dech a pozoroval angie. Usmála se na mě a pozorovala mě. Když ke mě přišla, nezmohl jsem se na slovo.
-vypadáš překrásně-řekl jsem nakonec a ona se usmála
-děkuju a..tobě to také sluší-usmál jsem se na ni a podíval se na zbylé dvojice.
-nechci vás rušit pánové, ale garáž je plná aut a všechny jsou vám k dispozici-s angie jsme se vydali do garáže a za námi i obě dvojice. Vzal jsem si klíče od náhodného vozu, kterým se ukázalo být ferrari. Usmál jsem se, odemknul vůz a otevře angie dveře. Posadil jsem se na místo řidiče a vyjel z garáže. Po pár minutách jsme zastavili před restaurací a posadili se k zadnímu stolu.
-kde se ti líbí víc angie? V L.A a nebo v Buenos Aires?
-v L.A je hezky ale v Buenos Aires mám přátele, práci a dům. Takže se mi líbí víc v Buenos Aires. A ty? Kde se ti líbí víc?-chtěl jsem odpovědět, ale přišel číšník a oba jsme si objednali špagety.
-nevím, všude jsem někoho stratil, ale budu muset zvolit buenos aires..tam jsem našel poklad svého života-zrovna řišel číšník s večeří. Po večeři jsem zaplatil a s angie jsem se vydal do auta.
-Kam teď? Ještě se mi zpět nechce-angie se zamyslela.
-můžeme jít do parku-usmál jsem se a společně jsme se prošli do parku. Stáli jsme na mostě, který se táhl přes malou řeku. Dívali jsme se jen tak na hvězdy a na měsíc.
-angie....-podívala se na mě a já přišel k ní tak blízko, že se naše hrudníky stýkaly.
-je to už moc dlouho, co ti toužím něco říct. Už to ale nemůžu dál skrývat a dělat, že se nic neděje. Když jsi přišla, tak jsi mě změnila zpět k lepšímu a vždy mi pomáháš a já opravdu nevím, co bych si bez tebe počal. Cítím že tě nesmím stratit. Angie, já tě miluju....
*******************************************
Pff...konečně :-D.
Anglia x Lena
Omlouvám se za chyby a musím přiznat, že nám pomáhá eee...speciální, tajná osoba :-D
-neodletěl jsem, protože jsem si s tebou vyměnil kufry. Musel jsem se vrátit a..-objal jsem ho a táhl do domu. Přivedl jsem ho k angie, která k nám seděla zády a vedle ní i violetta, diego nás ignoroval a poslouchal violettu.
-tvoje letadlo spadlo a oni si myslí, že jsi mrtvý-pošeptal jsem mu a on si stoupnul za violettu a zakryl jí oči.
-tati...-řekla a michael nesouhlasně zamručel-olgo?....tak ramallo?
-a já myslel, že na mě nezapomeneš-řekl a violetta se rychle otočila a oběhla gauč. Skočila mu do náručí a políbila. Angie stála jako vyjevená. Posadil jsem se vedle ní a opíral se o ni bokem. Tentokrát to bylo jiné, bylo to jako kdyby se pod dotekem naší kůže zrodila miliarda jiskřiček. Jen ten dotek sám o sobě pálil a já chtěl cítit ústa angeles na svých. Angie se mi podívala do očí a potom na naše dotýkající se ruce.
-omluvte mě -řekla angie a vyšla rychle ven. Vstal jsem a šel za ní. Byla na zahradě za domem a pozorovala tekoucí řeku. Potichu jsem k ní přišel a položil jí dlaň na rameno. Bylo to jako dostat elektrický zásah, ale i přes to jsem neuhnul. Otočila se a já se na ni díval. Musela to cítit.
-angie, já vím, že jsi cítila to co já
-je to špatně, chápeš to? Špatně!-opřela se o strom a přejela si dlaňmi po obličeji. Přišel jsem k ní a nadzvedl její sklopenou hlavu.
-před čím utíkáš...čeho se bojíš?
-víš čeho se bojím germáne? Bojím se povolit ty city! Bojím se pokračovat v té tvé nekonečné hře, bojím se svých citů, bojím se toho, jak by ostatní reagovali a utíkám před sebou-přitiskl jsem ji na sebe a upřeně se jí díval do očí.
-všechno má svůj čas a řešení..-stáli jsme tam a dívali se na sebe. Vzdechl jsem a odtáhl se od ní.
-je tady hezky...-změnil jsem téma a angie se začala smát
-co je k smíchu?
-nikdy se nezměníš...-tiše jsem se zasmál a vzal ji za ruku.
-to možná ne, ale radím ti jít pryč od toho stromu-pokrčila obočí a rychle si stoupla vedle mě. Dívala se chvíli na vysoký stom a potom na mě
-co je s ním-vzdechl jsem a podíval se jí do očí.
-tady na tom místě...zemřel Rodrigo-angie udělala krok v zad a já se jen otočil
-jak zemřel-otázka, kterou jsem nechtěl slyšet-vážně to chceš vědět?-angie nejistě kývla-zabil jsem ho-angie se vyděsila a já se k ní přiblížil
-proč by jsi zabil vlastního bratra-posadil jsem se na trávník a ona se posadila vedle mě
-protože to byla jediná naděje na život-vidět rodriga jak umírá nebylo příjemné
-nevím co na to říct
-nemusíš říkat nic. Už vím, že ty jsi hodná..jsi anděl. A já? Po tom všem co jsem udělal skončím v pekle-podívala se mi do očí
-nemůžeš mě nazývat andělem..a ty v pekle neskončíš
-jak si můžeš být tak jistá? Jak můžeš vědět, že ti neublížím?
-máš pravdu, nemůžu. Ale já ti věřím víš?
-jsi úžasná..a krásná, chytrá, talentovaná, no a dál pokračovat nebudu-zasmála se a podívala se na obzor.
-a ty jsi hodný, krásný, inteligentní, přitažlivý, okouzlující,milý, někdy trochu přehnaný, ale to je tvůj charakter.-takže přitažlivý? Položil jsem jí ruku na stehno a usmál se.
-přitažlivý?-možná jsem se přeslechl..
-to jsem neřekla
-ale řekla-zasmál jsem se a přiblížil k ní obličej
-neřekla-odporovala a já se pořád přibližoval.
-mhm..-můj nos se potkal s její tváří a moje čelo s jejím-ale možná si to říct nechtěla- zasmál jsem se a čekal kdo povolí. Proč jí to neřeknu? Je to hloupé...řeknu jí to ještě dnes...prostě musím. Usmál jsem se a políbil ji. Po prvé jsem se cítil tak jinak a cítil jsem, že angie se to hodně líbilo. Klekl jsem si na ni a vychutnával si ten pocit. Opřel jsem si o ni ruce a pokračoval, ale ucítil jsem odpor z její strany. Odtáhl jsem se a nechápavě se díval.
-to bolí..ty ruce-vydusila a já si všiml, že jí tlačím na podbříšek. Sundal jsem ruce a posadil se vedle ní.
-omlouvám se-usmála se a udělala nečekanou věc. Položila mi ruku na hrudník a druhou dlaň na mou. Najednou jsem se usmál a svalil nás na zem. Angie přistála na mě a opřela si čelo o mé. Zavřel jsem oči a zasmál se. Jednu dlaň jsem jí položil na lopatky a druhou na...co si budeme nalhávat, položil jsem ji na a teď jak to nazvat xD) zadek. Začal jsem pomalu usínat, ale nějaký dobrák mě probudil.
-už budu muset jít, ale přišel jsem se s milovanou a evidentně zamilovanou rodinou rozloučit. A...jak to ta holka dělá? Už se s violettou vsázet nebudu.-ach ta violetta... pomalu jsem políbil na tvář spící angie a sledoval jak s úsměvem otevírá oči. Otočila se a když uviděla diega, svalila se vedle mě.
-přišel jsem se rozloučit tak...mějte se-angeles zamávala a já se rozloučil. Lenivě jsem se posadil a opřel si hlavu o rameno angie.
-bude oběd-řekl jsem bez emocí a zívl si.
-tak jdeme-zněla odpověď. Vstali jsme a ospale vešli do domu. Požádal jsem olgu o kávu, ale nedostal jsem ji protože a to cituji " kávu? Bude oběd! Chcete si snad dát kávu před obědem?". Nakonec olga rozhlásila "oběd" a všichni se sešli u stolu. Michael odložil svůj odlet až na další den a ramallo se choval divně. Olga všem dala oběd, pečené kuře.
-e..chtěli bychom vám s olgou říct, že jsme se zasnoubili-řekl nervózně ramallo a já se usmál.
-to gratuluji-řekl jsem šťastně a ostatní také gratulovali.
-nikdo nemá nic dalšího?-řekla violetta a podívala se na mě.
-proč se na mě tak díváš? Nic netajím...jenom možná jednu drobnost, ale moji černou stránku znát nemusíš-violettě spadla vidlička, ale rychle ji zvedla.
-co jsi kdy provedl-angie se na mě podívala a ramallo s olgou si vyměnili pohledy.. a michael? Klidně dál obědval.
-nic moc...jen jsem tě odvezl od rodiny, pár drobnostní, lhal jsem ti a dokonce jsem lhal i všem okolo mě a...-začal jsem gestikulovat rukou před obličejem, aby mi nešlo rozumět a šeptal jsem-zabil jsem tři lidi...
-nerozuměla jsem..co?-ještě párkrát jsem opakoval situaci, ale marně.
-můj bože, zabil jsem tři lidi!-zakřičel jsem a všichni byli šokovaní. Michael se přidusil kuřetem, olga se na mě zaraženě dívala, angie sklopila zrak, ramallo upustil prázdnou sklenici a violetta položila nůž a zaraženě se na mě dívala.
-děláš si legraci, že?-ozvala se já odklonil hlavu, abych se jí nemusel dívat do očí.
-ne..-vyšeptal jsem a ona vstala a podívala se mi do očí
-zopakuj to-řekla a já se nadechl a polkl
-Já, jsem...zabil tři...lidi a není to lež-violetta se opřela zády o sedícího ramalla a skousla spodní ret.
-proč-řekla a byla nervózní. Napil jsem se a vzdechl.
-můj bratr rodrigo, moje sestra jackie a moje matka. Kdybych to neudělal, zabili by mě a já nebyl schopný tebe a...mm..tě opustit-violetta se na mě podívala a vzdechla.
-opravdu nevím,.co si o tom mám myslet-řekla a odběhla pryč. Michael vstal a utíkal za ní. Švagrová se na mě podívala a olga s ramallem si měnili pohledy.
-neměl jsem to říkat-všichni se na mě podívali.
-to že jsi jí to řekl bylo nejlepší-řekla angie
-ale co bude teď? Dozví se, že její tatínek je vrah?
-to ukáže čas, teď je hlavní, že jste řekl pravdu-řekla olga a s ramallem odnesli nádobí. Vstal jsem a přišel za mnou ramallo
-e..mohl by jste dnes nechat kinosál jen mě a olgítě?
-jistě-kývl jsem a ramallo odešel
-tady je i kinosál?-zeptala se angeles
-ano, ve druhém patře hned nad patren s výhřivkou a bazénem
-tady je i výhřivka a bazén?
-hned vedle herny
-tady je i...musím si přečíst ten plánek-řekla a já se zasmál. Chvíli jsem se na ni jen díval.
-co..co se děje?-zeptala se
-nic..-odpověděl jsem a ona vstala a přišla ke mě.
-já myslela, co se děje v tvé hlavě-zasmál jsem se a vzdechl.
-to nechceš vědět -řekl jsem a všiml si ramalla-ale ty ramallo, budeme muset jít pracovat-kývl a šel pomalu ke kabinetu.-kdyby se cokoli stalo budu v kabinetu-krátce jsem ji pohladil na tváři a odešel. Ramallo zrovna prošel okolo nás a já se vydal za ním.
-dnes moc práce není..-řekl jsem kolegovy a zavřel dveře od kabinetu. A jak jsem říkal, moc nebylo. Šlo by to i rychleji, kdyby ramallo celou dobu nemluvil o olgítě, která zrovna vešla do kabinetu.
-dáte si kávu?-zeptala se mě a já vstal a zastavil se u dveří.
-ne, děkuji olgo, už jsme skončili
-skvěle, ramallku! Pojď se mnou
-ne, pojď ty se mnou kytičko-myslí to vážně? Chtěl jsem odejít, ale do někoho jsem vrazil. Srazil jsem se s angeles, kterou jsem na sebe přitiskl, nechtěl jsem, aby spadla.
-omlouvám se-řekl jsem a pustil ji.
-ne, to já bych se měla omluvit, vycházel jste a..
-nic se nestalo-řekl jsem a podíval se na přicházející violettu.
-tati...musíme si promluvit-řekla violetta a angie se postavila vedle ní.
-poslouchám...
-no..co by jsi řekl na to, kdyby se naše rodina zvětšila?-teď mi může naznačovat hodně věcí...
-podle toho v jakém směru-violetta se usmála
-no, řekněme, že jsme s michaelem někoho pořídili-v ten okamžik mi to došlo, je těhotná. Podlomily se mi kolena a angie si dřepla vedle mě.
-germáne, prosím, nic se přece nestalo
-cože? Violetta je těhotná a...
-co?!-zakřičely obě.
-tati, my si koupili další kočku! Jmenuje se Kiler-řekla dcera a já se za pomoci angeles postavil.
-nic se neděje, na štěstí nejsi těhotná-řekl jsem a violetta odskákala někam do svého pokoje. Angie se zasmála a já se jen nechápavě díval.
-teď by ti nevadilo, ani kdyby si pořídila slona-řekla a zadívala se na mě.
-proč se tak díváš angie?
-ta kočka ti už nevadí, nebo...-ukázala na moje rameno, ze kterého sundala tu chlupatou bestii.
-pokud si to nebude uklízet, tak to vyhodím-skřížil jsem ruce na prsou a angie položila na zem kočku, která utíkala někam nahoru.
-to by jsi neudělal-řekla mi a když jsem chtěl odporovat, přišli k nám ostatní. Violetta a Michael z horních pater a Ramallo a Olga z kuchyně.
-tati? Chci tě o něco požádat-řekla violetta
-ano?-co to bude chtít teď?
-můžu jít dnes večer s michaelem na večeři? Prosííííím-udělala smutné očka. Protřel jsem si obličej dlaní.
-dobře, můžeš jít-řekl jsem a všichni se udiveně dívali, až na violettu.
-věděla jsem to! Nikdy mi nic nedovolíš! Tak počkat..co jsi to říkal?-zatvářila se zmateně.
-řekl jsem, že můžeš jít. Myslím že...-violetta mě objala a děkovala. Vzala michaela a šli na zahradu. Otočil jsem se k trojici, která o něčem diskutovala. Ramallo přišel a položil mi dlaň na čelo.
-ne, horečku nemá....možná něco špatného snědl-olga se na něj vztekle podívala-ne, tím to také nebude.
-já jsem úplně v pořádku-ramallo se zatvářil hodně zvláštně a angie se usmívala.
-co se děje?
-nic jen...violetta byla tak šťastná a, to je skoro po prvé, co jste ji nechal někam jít a..-přišla ke mě a políbila mě na tvář. Všechno horko se rozlilo po mém těle a na mé tváři se objevil úsměv. Podíval jsem se na zbylou dvojici kolegů, kteří si něco šeptali a nespouštěli nás z očí.
-germáne, chtěl jsem vědět, jestli by jste mohl dnes večer počítat s tím, že jdu s olgou na večeři-skvělé, ale co už...
-samozdřejmě, proč ne?
-děkuji mnohokrát, ale teď nás prosím omluvte-oba odešli a já zůstal s angie.
-angie? Půjdeš se mnou na večeři?-zeptal jsem se nejistě
-e..no..
-jako přátelé-dodal jsem s úsměvem
-dobře, v kolik hodin?-podíval jsem se na hodinky.
-je pět...tak v sedm?-kývla hlavou a
-dobře, tak v sedm-souhlasila a šla někam nahoru. Posadil jsem se na gauč a díval se na televizi. Najednou se ze zahrady vyřítila olga s michaelem.
-prosím olgo!
-ne!
-prosím na kolenou!
-zajimavé, říkáte na kolenou a stojíte-michael si klekl a prosil olgu. Ta mávla rukou a odešla.
-o co jde?-michael se postavil a vzdechl.
-nechce mi dát čokoládové sušenky.-cože? Sušenky?
-děláš si legraci? Kdekoli najdeš oříškové nebo kokosové sušenky...
-ale to nejsou čokoládové sušenky!-přerušil mě a vztekle odběhl za olgou. Byl čas se jít převléknout. Rychle jsem vešel do pokoje a oblékl si oblek. Chvíli jsem před zrcadlem pozoroval své pořezané tělo, ale není to tak hrozné, jak to vypadá. Když jsem byl konečně hotový, sešel jsem dolů a chvíli čekal. Vedle mě se postavili ramallo s michaelem.
-kampak germus-michael se na mě díval
-na večeři s angie-odpověděl jsem a opřel se o gauč. Ramallo šel v obleku stejně jako michael a já. Najednou jsme se podívali na schodiště, na kterém se oběvily všechny tři. Olga v zelených šatech, violetta v růžovích a angie v červených. Zatajil jsem dech a pozoroval angie. Usmála se na mě a pozorovala mě. Když ke mě přišla, nezmohl jsem se na slovo.
-vypadáš překrásně-řekl jsem nakonec a ona se usmála
-děkuju a..tobě to také sluší-usmál jsem se na ni a podíval se na zbylé dvojice.
-nechci vás rušit pánové, ale garáž je plná aut a všechny jsou vám k dispozici-s angie jsme se vydali do garáže a za námi i obě dvojice. Vzal jsem si klíče od náhodného vozu, kterým se ukázalo být ferrari. Usmál jsem se, odemknul vůz a otevře angie dveře. Posadil jsem se na místo řidiče a vyjel z garáže. Po pár minutách jsme zastavili před restaurací a posadili se k zadnímu stolu.
-kde se ti líbí víc angie? V L.A a nebo v Buenos Aires?
-v L.A je hezky ale v Buenos Aires mám přátele, práci a dům. Takže se mi líbí víc v Buenos Aires. A ty? Kde se ti líbí víc?-chtěl jsem odpovědět, ale přišel číšník a oba jsme si objednali špagety.
-nevím, všude jsem někoho stratil, ale budu muset zvolit buenos aires..tam jsem našel poklad svého života-zrovna řišel číšník s večeří. Po večeři jsem zaplatil a s angie jsem se vydal do auta.
-Kam teď? Ještě se mi zpět nechce-angie se zamyslela.
-můžeme jít do parku-usmál jsem se a společně jsme se prošli do parku. Stáli jsme na mostě, který se táhl přes malou řeku. Dívali jsme se jen tak na hvězdy a na měsíc.
-angie....-podívala se na mě a já přišel k ní tak blízko, že se naše hrudníky stýkaly.
-je to už moc dlouho, co ti toužím něco říct. Už to ale nemůžu dál skrývat a dělat, že se nic neděje. Když jsi přišla, tak jsi mě změnila zpět k lepšímu a vždy mi pomáháš a já opravdu nevím, co bych si bez tebe počal. Cítím že tě nesmím stratit. Angie, já tě miluju....
*******************************************
Pff...konečně :-D.
Anglia x Lena
Omlouvám se za chyby a musím přiznat, že nám pomáhá eee...speciální, tajná osoba :-D
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)