Díl XXI.

Sluneční paprsky hřály na mém obličeji a já nechtěně otevřel oči. Vedle mě na okraji postele seděla angie a dívala se přes prosklenou stěnu. Položil jsem svou dlaň na její a podíval se do její zamyšlené tváře. Posadil jsem se a druhou rukou ji objal v pase. Položil jsem si hlavu na její rameno a díval se tam kam ona.
-copak...-slunce bylo ještě nízko, bylo šest hodin ráno a vzhledem ke včerejší kocovině a dnešní návštěvě letiště jsme byli unavení.
-petr volal, dali mu popel matky. Napadá mě, proč je moje rodina tak komplikovaná a proč nemůžeme být normální šťastná rodina?
-tvá matka tě milovala a pořád miluje. A rodina není nikdy normální. Tvá rodina se tě alespoň nesnaží zabít..-tiše se zasmála a položila mi dlaň na tvář. Pomalu jsem vpil své ústa v její a dýchal její vůni. Povolil jsem a opřel se o rám postele. Špičkou jazyka jsem pomalu vklouzl do jejích úst a chtěl začít hru, ale někdo zachrčel a moje milovaná si rychle sedla vedle mě. Otočil jsem se ke dveřím a porovnal si triko. Federico se opřel o dveře a zasmál se.
-nikomu nic neřeknu, ale já myslel, že tady máte zámky
-k věci....
-holky už jdou sem. Nevíme co dál.-posadil jsem se vedle angie a zívl si. Do pokoje vešli dívky a zaraženě se na nás dívaly a měnily si pohledy.
-A co teď?-zeptaly se a já se zamyslel.
-počkáte tady a já pro vás příjdu-vstal jsem a šel si pro oblečení. Angie odešla do svého pokoje a děti se dívaly na televizi.
-germáne, vy jste s angie že?-federicova otázka zajímala obě dívky
-nikdo o tom neví, ale všechny vás prosím, aby jste nic neříkali...-někdo mi poťukal na záda
-nevíš kde mám mobil?-angie se usmála a já se rozhlédl po místnosti. Nikde nic.
-kde jsi včera byla?
-skoro v celém domě
-příjemné hledání-zasmál jsem se a krátce ji políbil. Vydal jsem se do koupelny a po ranní hygieně a převlečení olga hlásila snídani. Sešel jsem dolů, kde všichni seděli a čekali na mě. Posadil jsem se ke stolu a posnídal.
-vio? Počkáš tady na mě?-nejistě kývla a já šel do svého pokoje pro děti. Sešli jsme dolů a violetta se zrovna bavila s angie. Byla k nám otočená zády a francesca jí poťukala na záda. Otočila se a protřela si oči.
-co tady děláte!-vyhrkla a objala je.
-řekneme potom, ale teď pojď s námi! Musíme si hodně říct!-odešli na zahradu a mě zazvonil telefon. Zvedl jsem...
-germusi! Copak je vii? Nezvedá telefon-michael byl vystresovaný?
-nic...přiletěli jí přátelé a budou tady s námi bydlet
-aha...alespoň jí nic není. Teď budu muset jít, mám schůzku se španěly.
-měj se..a ať se ti daří-ukončil jsem hovor a schoval telefon. Šel jsem za angie, která něco četla na notebooku.
-co zajímavého čteš?-posadil jsem se vedle ní.
-našli hromady ukradených letadel od roku 1990-2014... posádku letadel využívali jako otroky. -vzdechl jsem a napil se vody.
-doufám, že ti ta voda chutná, jsou v ní tabletky na bolest hlavy-pokrčil jsem rameny a dopil ji.
-bolí tě hlava?
-mhm...-beze slov jsem odešel a přinesl jí vodu s tabletkou. Usmála se a zapila ji.
-děkuji-podíval jsem se na ten článek a pokrčil rameny. Posadil jsem se na gauč a klidně zavřel oči. Někdo se mi posadil na kolenech a já nemusel otevírat oči, abych věděl, že je to angie.
-našla jsi ten mobil?
-byl tady na stole-hladila mě po záhech a už (kurva, já z té T9 poseru. Nejde to vypnout) po malé chvilce přenesla své rty na mé. Objal jsem ji v pase a hladil po vlasech.
-germáne?!-angie ze mě seskočila a já se otočil. Ramallo stál s otevřenou pusou a já se neudržel a kypěl jsem smíchy.
-ano?
-máte šanci uzavřít výhodný obchod s Japonci...-na jednu stranu jsem odejít nechtěl, ale musel jsem.
-hned jsem tam-řekl jsem a mávl rukou, aby odešel. Zatvářil se zmateně, ale odešel. Vzdechl jsem a dlouze políbil rudou angie. Pohladil jsem ji po tváři a s úsměvem odešel do kabinetu. Posadil jsem se naproti kolegy a pročetl si všechny podmínky.
-Co bylo to, co jsem viděl?
-nic...ale byla by pošetilost tohle nepříjmout-ramallo se usmál a vytočil číslo podnikatele. Odešel jsem a podíval se na hodiny. Bylo už po obědě. Najednou přiběhla violetta.
-půjdeme někam?
-a kam..?
-mm...Do disney landu?
-ten je daleko....
-prosím-udělala psí oči a já se jen usmál.
-máte všichni hodinu na připravení-violetta mě objala a já s úsměvem šel informovat zbytek domu. Nahlédl jsem do kuchyně a uviděl olgu s ramallem v podobné situaci, jako jsem byl já před pár hodinami. Zachrčel jsem a oni od sebe odskočili.
-nechci rušit, ale chcete s námi do Disney Landu?
-rádi-prohodil ramallo
-za hodinu odjíždíme-odešel jsem z kuchyně a hledal angie. Nemohl jsem ji nikde najít. Vyhlédl jsem z okna a uviděl ji na zahradě. Šel jsem za ní a políbil ji na krku. Oddechla a otočila se.
-Co se děje-zeptal jsem se
-mám otázku...poslední dobou mám zlé sny a pár věcí jim nasvědčuje. Bojím se, aby se nestaly reálnými...-objal jsem ji a hladil po vlasech.
-neboj se. Já jsem tady a už nikdy tě nepřestanu chránit. Jsou to jen zlé sny-usmála se s políbila mě na tváři.
-jdeš s námi do Disney Landu?-zamyslela se a pak kývla.
-Za hodinku odjíždíme-políbil jsem ji a pošeptal-jsem šťastný, že jsme konečně spolu.  Moc tě miluju -usmála se a já odešel. Šel jsem rovnou do svého pokoje a převlékl se. Zbývalo asi deset minut, proto jsem sešel dolů a potkal se se všemi.
-už jsme vymysleli dopravu-oznámil ramallo.
-poslouchám
-já, olga, federico a camila pojedeme jedním autem a vy,slečna angeles a violetta s franceskou druhým autem.
-dobře, tak jdeme?-šli jsme po schodech do garáže a v mlčení míjeli jasnou stopu boje na stěně. Camila vykřikla.
-klid, nechám to zamalovat-na bílé stěně byla kaluž krve.
-co se tady stalo-zastavili jsme se a já se opřel vedle skvrny.
-nic moc, ale nebojte se. Nic vám nehrozí.
-a čí je to krev?!-federico s otevřenými ústy nechápavě kýval hlavou. Začal jsem si pomalu rozepínat košili. Nakonec jsem ji sundal a vzdechl
-moje-odpověděl jsem a pozoroval překvapené pohledy dětí. Zase jsem si ji zapnul a šel dál. Po cestě jsem ignoroval otázky a odemkl černé ferrari. Vřela ve mě krev, při pomyšlení na to, co udělali. Posadil jsem se na místo řidiče a křečovitě stískl volant. Když všichni nasedli, snažil jsem se dát klíč do zapalování, ale nemohl jsem se trefit. Vztekle jsem upustil klíče a chtěl praštit pěstí do volantu, ale angie ji chytla a políbila mě. Jako zázrakem jsem se uklidnil a opětoval její polibky. Odtáhla se a posadila se na své místo. Oba jsme zrudli, protože nás pozorovaly obě dívky.
-klid-řekla angie a já vzdechl a vzal klíče.
-děkuju-odpověděl jsem a nastartoval.
-být váma přestanu...auto je moc malé a vy tady vytváříte zbytečně moc lásky-violetta mi nedá pokoj!  Protočil jsem oči a vyjel z garáže. Cesta byla hladká, ale všichni usnuli a já odbočil a zastavil. Nahl jsem se k milované a políbil ji. Pootevřela oči a protáhla se.
-budeš chvíli řídit za mě?
-řidičský průkaz tady mám, takže ano-vystoupil jsem a otevřel jí dveře. V ten okamžik vystoupila a nasedla na místo řidiče. Posadil jsem se a po chvíli jsem usnul.
-pane castillo?-přes bolest jsem otevřel oči. Jak jsem se dostal do pokoje s bílými stěnami? Proč na mě mluví.....doktor?? Jsem v nemocnici? Kde je violetta? Kde je angie a francesca? 
-co se stalo....-vydusil jsem
-autonehoda... je mi líto, ale přežil jste jen vy. Váš stav je nestabilní. Radím vám-dál jsem neposlouchal. Všichni okolo mě jen trpí. Dcera a její kamarádka jsou mrtvé. Moje přítelkyně je mrtvá. Začalo se mi přitěžovat. Najednou se mi rozostřil obraz.
-germáne?-slyšel jsem lékaře-germáne!-najednou jen pískot přístroje a černo...
-germáne? Vstávej...-otevřel jsem oči a uviděl angie. Otřel jsem si pot z čela a vyšel z auta. Zabouchl jsem dveře a objal violettu a angie.
-nikdy, vás nechci stratit-řekl jsem a cítil objetí z jejich strany. Pomalu jsem je pustil a objal francescu.
- a tebe také nechci stratit-pustil jsem ji a sledoval její úsměv.
Společně jsme počkali na druhou zkupinu a šli do Disney landu. S dětmi jsme si dali sraz ve 22:00 u východu. Ramallo a olga odešli a já s angie jsme byli přemluveni, abychom pobyli čas s dětmi. Horská dráha, horské kolo, autodrom atd... nakonec jsem byl vyzván federiem, kdo dokáže pistolí strefit terč lépe. Můj otec měl v pistolích zálibu a protože mě učil, všiml jsem si,  že je slepá. Zamířil jsem a ve stejnou chvíli jako fede vystřelil. Kupodivu jsme terč zasáhli oba Simča černého. Mohli jsme si vybrat cenu. Vzal jsem plyšové srdce a dal ho angie a federico dal francesce jednorožce. Pobaveně jsme šli a čekali na děti, které byli ve fotobudce.
-je tu krásně-řekla a dívala se na měsíc
-to ty jsi krásná-odpověděl jsem a opřel se o ni. Děti vyšli a violetta poťukala na hodinky.pomalu jsme šli k východu, kde čekali olga a ramallo.
-to vám to trvalo-prohodil a vyšel. Následovali jsme ho a zase se rozdělili na parkovišti. Řídil jsem já, ale když jsem skoro usnul, angie se se mnou vystřídala. Po cestě jsem usnul a měl bezesný spánek, ale rozpálené rty na mé tváři mě probudily.
-vstávej-řekla se smíchem a já vyšel z auta. Ospale jsem se dostal do ložnice a do koupelny. Potom jsem skoro usnul na schodech jen v ručníku, ale drahý a milovaný Killer se mi zakousl do rozkroku a já musel ještě ošetřovat rány. Když se desinfekce dotknula onoho místa, začal jsem bolestně křičet. Někdo klepal.
-kdo je to-řekl jsem skoro v slzách.
-angie, můžu dál?
-víš já mám právě problémy na onom místě-vysvětlil jsem a ona se začala smát-ale pokud chceš pomoct tak můžeš-smích utichl a já desinfikoval ránu. Nakonec jsem vyšel s ručníkem okolo pasu a šel rovrou do svého pokoje.
-mohla jsi alespoň počkat-řekl jsem a převlékl se.
-musela jsem se převléknout, jen v ručníku se mi čekat nechtělo-angie v ručníku...mmm.... Sedl jsem si vedle ní a začal ji líbat na krku. Rychlým pohybem jsem ji svalil pod sebe a přitiskl ji hrubě do postele. Byl jsem unavený, ale na druhou stranu ve výhodné pozici. Vyčerpaně jsem se svalil vedle ní a zamručel. Opět jsem se rty dotýkal jejího krku a začal na něm dělat modřiny. Vzdechla a občas i zasténala, ale POLICIE pár minutách jsem ji políbil a usnul hlubokým spánkem...


****************************
KDY SE VRÁTÍ MÁ ANGLIA? PROČ JSI MI JI VZAL? Tolik otázek a zase žádné odpovědi. Nevím co s ní teď je a jak to bude dál, ale osud bývá krutý. Kdyby se to stalo mě tak...navíc vím od její matky, že mohla ze všeho vyjít jen s modřinami a škrábanci...ale ona to udělala a teď si nic nepamatuje. Venku jsem ji potkala a pozdravila, ale ona jen mrukla, zamávala a odešla. Šla jsem za ní a ptala se jí, jak se má, ale ten panický a nervní výraz mě dostal. Pak mi došlo, že nemluví česky. Kývla jsem a zamávala. Potom jsem pokračovala v původní cestě, ale i tak je mi to divné...bude chodit do školy? Přestěhuje se do polska? Nevím...
Loučím se a doufám, že se uvidíme
LENA!
PS: Lena x Anglia......