-Co tady děláš...michaeli-jeho jméno jsem vyšeptal. Nemožné..potřebuji toho psychologa.
-neodletěl jsem, protože jsem si s tebou vyměnil kufry. Musel jsem se vrátit a..-objal jsem ho a táhl do domu. Přivedl jsem ho k angie, která k nám seděla zády a vedle ní i violetta, diego nás ignoroval a poslouchal violettu.
-tvoje letadlo spadlo a oni si myslí, že jsi mrtvý-pošeptal jsem mu a on si stoupnul za violettu a zakryl jí oči.
-tati...-řekla a michael nesouhlasně zamručel-olgo?....tak ramallo?
-a já myslel, že na mě nezapomeneš-řekl a violetta se rychle otočila a oběhla gauč. Skočila mu do náručí a políbila. Angie stála jako vyjevená. Posadil jsem se vedle ní a opíral se o ni bokem. Tentokrát to bylo jiné, bylo to jako kdyby se pod dotekem naší kůže zrodila miliarda jiskřiček. Jen ten dotek sám o sobě pálil a já chtěl cítit ústa angeles na svých. Angie se mi podívala do očí a potom na naše dotýkající se ruce.
-omluvte mě -řekla angie a vyšla rychle ven. Vstal jsem a šel za ní. Byla na zahradě za domem a pozorovala tekoucí řeku. Potichu jsem k ní přišel a položil jí dlaň na rameno. Bylo to jako dostat elektrický zásah, ale i přes to jsem neuhnul. Otočila se a já se na ni díval. Musela to cítit.
-angie, já vím, že jsi cítila to co já
-je to špatně, chápeš to? Špatně!-opřela se o strom a přejela si dlaňmi po obličeji. Přišel jsem k ní a nadzvedl její sklopenou hlavu.
-před čím utíkáš...čeho se bojíš?
-víš čeho se bojím germáne? Bojím se povolit ty city! Bojím se pokračovat v té tvé nekonečné hře, bojím se svých citů, bojím se toho, jak by ostatní reagovali a utíkám před sebou-přitiskl jsem ji na sebe a upřeně se jí díval do očí.
-všechno má svůj čas a řešení..-stáli jsme tam a dívali se na sebe. Vzdechl jsem a odtáhl se od ní.
-je tady hezky...-změnil jsem téma a angie se začala smát
-co je k smíchu?
-nikdy se nezměníš...-tiše jsem se zasmál a vzal ji za ruku.
-to možná ne, ale radím ti jít pryč od toho stromu-pokrčila obočí a rychle si stoupla vedle mě. Dívala se chvíli na vysoký stom a potom na mě
-co je s ním-vzdechl jsem a podíval se jí do očí.
-tady na tom místě...zemřel Rodrigo-angie udělala krok v zad a já se jen otočil
-jak zemřel-otázka, kterou jsem nechtěl slyšet-vážně to chceš vědět?-angie nejistě kývla-zabil jsem ho-angie se vyděsila a já se k ní přiblížil
-proč by jsi zabil vlastního bratra-posadil jsem se na trávník a ona se posadila vedle mě
-protože to byla jediná naděje na život-vidět rodriga jak umírá nebylo příjemné
-nevím co na to říct
-nemusíš říkat nic. Už vím, že ty jsi hodná..jsi anděl. A já? Po tom všem co jsem udělal skončím v pekle-podívala se mi do očí
-nemůžeš mě nazývat andělem..a ty v pekle neskončíš
-jak si můžeš být tak jistá? Jak můžeš vědět, že ti neublížím?
-máš pravdu, nemůžu. Ale já ti věřím víš?
-jsi úžasná..a krásná, chytrá, talentovaná, no a dál pokračovat nebudu-zasmála se a podívala se na obzor.
-a ty jsi hodný, krásný, inteligentní, přitažlivý, okouzlující,milý, někdy trochu přehnaný, ale to je tvůj charakter.-takže přitažlivý? Položil jsem jí ruku na stehno a usmál se.
-přitažlivý?-možná jsem se přeslechl..
-to jsem neřekla
-ale řekla-zasmál jsem se a přiblížil k ní obličej
-neřekla-odporovala a já se pořád přibližoval.
-mhm..-můj nos se potkal s její tváří a moje čelo s jejím-ale možná si to říct nechtěla- zasmál jsem se a čekal kdo povolí. Proč jí to neřeknu? Je to hloupé...řeknu jí to ještě dnes...prostě musím. Usmál jsem se a políbil ji. Po prvé jsem se cítil tak jinak a cítil jsem, že angie se to hodně líbilo. Klekl jsem si na ni a vychutnával si ten pocit. Opřel jsem si o ni ruce a pokračoval, ale ucítil jsem odpor z její strany. Odtáhl jsem se a nechápavě se díval.
-to bolí..ty ruce-vydusila a já si všiml, že jí tlačím na podbříšek. Sundal jsem ruce a posadil se vedle ní.
-omlouvám se-usmála se a udělala nečekanou věc. Položila mi ruku na hrudník a druhou dlaň na mou. Najednou jsem se usmál a svalil nás na zem. Angie přistála na mě a opřela si čelo o mé. Zavřel jsem oči a zasmál se. Jednu dlaň jsem jí položil na lopatky a druhou na...co si budeme nalhávat, položil jsem ji na a teď jak to nazvat xD) zadek. Začal jsem pomalu usínat, ale nějaký dobrák mě probudil.
-už budu muset jít, ale přišel jsem se s milovanou a evidentně zamilovanou rodinou rozloučit. A...jak to ta holka dělá? Už se s violettou vsázet nebudu.-ach ta violetta... pomalu jsem políbil na tvář spící angie a sledoval jak s úsměvem otevírá oči. Otočila se a když uviděla diega, svalila se vedle mě.
-přišel jsem se rozloučit tak...mějte se-angeles zamávala a já se rozloučil. Lenivě jsem se posadil a opřel si hlavu o rameno angie.
-bude oběd-řekl jsem bez emocí a zívl si.
-tak jdeme-zněla odpověď. Vstali jsme a ospale vešli do domu. Požádal jsem olgu o kávu, ale nedostal jsem ji protože a to cituji " kávu? Bude oběd! Chcete si snad dát kávu před obědem?". Nakonec olga rozhlásila "oběd" a všichni se sešli u stolu. Michael odložil svůj odlet až na další den a ramallo se choval divně. Olga všem dala oběd, pečené kuře.
-e..chtěli bychom vám s olgou říct, že jsme se zasnoubili-řekl nervózně ramallo a já se usmál.
-to gratuluji-řekl jsem šťastně a ostatní také gratulovali.
-nikdo nemá nic dalšího?-řekla violetta a podívala se na mě.
-proč se na mě tak díváš? Nic netajím...jenom možná jednu drobnost, ale moji černou stránku znát nemusíš-violettě spadla vidlička, ale rychle ji zvedla.
-co jsi kdy provedl-angie se na mě podívala a ramallo s olgou si vyměnili pohledy.. a michael? Klidně dál obědval.
-nic moc...jen jsem tě odvezl od rodiny, pár drobnostní, lhal jsem ti a dokonce jsem lhal i všem okolo mě a...-začal jsem gestikulovat rukou před obličejem, aby mi nešlo rozumět a šeptal jsem-zabil jsem tři lidi...
-nerozuměla jsem..co?-ještě párkrát jsem opakoval situaci, ale marně.
-můj bože, zabil jsem tři lidi!-zakřičel jsem a všichni byli šokovaní. Michael se přidusil kuřetem, olga se na mě zaraženě dívala, angie sklopila zrak, ramallo upustil prázdnou sklenici a violetta položila nůž a zaraženě se na mě dívala.
-děláš si legraci, že?-ozvala se já odklonil hlavu, abych se jí nemusel dívat do očí.
-ne..-vyšeptal jsem a ona vstala a podívala se mi do očí
-zopakuj to-řekla a já se nadechl a polkl
-Já, jsem...zabil tři...lidi a není to lež-violetta se opřela zády o sedícího ramalla a skousla spodní ret.
-proč-řekla a byla nervózní. Napil jsem se a vzdechl.
-můj bratr rodrigo, moje sestra jackie a moje matka. Kdybych to neudělal, zabili by mě a já nebyl schopný tebe a...mm..tě opustit-violetta se na mě podívala a vzdechla.
-opravdu nevím,.co si o tom mám myslet-řekla a odběhla pryč. Michael vstal a utíkal za ní. Švagrová se na mě podívala a olga s ramallem si měnili pohledy.
-neměl jsem to říkat-všichni se na mě podívali.
-to že jsi jí to řekl bylo nejlepší-řekla angie
-ale co bude teď? Dozví se, že její tatínek je vrah?
-to ukáže čas, teď je hlavní, že jste řekl pravdu-řekla olga a s ramallem odnesli nádobí. Vstal jsem a přišel za mnou ramallo
-e..mohl by jste dnes nechat kinosál jen mě a olgítě?
-jistě-kývl jsem a ramallo odešel
-tady je i kinosál?-zeptala se angeles
-ano, ve druhém patře hned nad patren s výhřivkou a bazénem
-tady je i výhřivka a bazén?
-hned vedle herny
-tady je i...musím si přečíst ten plánek-řekla a já se zasmál. Chvíli jsem se na ni jen díval.
-co..co se děje?-zeptala se
-nic..-odpověděl jsem a ona vstala a přišla ke mě.
-já myslela, co se děje v tvé hlavě-zasmál jsem se a vzdechl.
-to nechceš vědět -řekl jsem a všiml si ramalla-ale ty ramallo, budeme muset jít pracovat-kývl a šel pomalu ke kabinetu.-kdyby se cokoli stalo budu v kabinetu-krátce jsem ji pohladil na tváři a odešel. Ramallo zrovna prošel okolo nás a já se vydal za ním.
-dnes moc práce není..-řekl jsem kolegovy a zavřel dveře od kabinetu. A jak jsem říkal, moc nebylo. Šlo by to i rychleji, kdyby ramallo celou dobu nemluvil o olgítě, která zrovna vešla do kabinetu.
-dáte si kávu?-zeptala se mě a já vstal a zastavil se u dveří.
-ne, děkuji olgo, už jsme skončili
-skvěle, ramallku! Pojď se mnou
-ne, pojď ty se mnou kytičko-myslí to vážně? Chtěl jsem odejít, ale do někoho jsem vrazil. Srazil jsem se s angeles, kterou jsem na sebe přitiskl, nechtěl jsem, aby spadla.
-omlouvám se-řekl jsem a pustil ji.
-ne, to já bych se měla omluvit, vycházel jste a..
-nic se nestalo-řekl jsem a podíval se na přicházející violettu.
-tati...musíme si promluvit-řekla violetta a angie se postavila vedle ní.
-poslouchám...
-no..co by jsi řekl na to, kdyby se naše rodina zvětšila?-teď mi může naznačovat hodně věcí...
-podle toho v jakém směru-violetta se usmála
-no, řekněme, že jsme s michaelem někoho pořídili-v ten okamžik mi to došlo, je těhotná. Podlomily se mi kolena a angie si dřepla vedle mě.
-germáne, prosím, nic se přece nestalo
-cože? Violetta je těhotná a...
-co?!-zakřičely obě.
-tati, my si koupili další kočku! Jmenuje se Kiler-řekla dcera a já se za pomoci angeles postavil.
-nic se neděje, na štěstí nejsi těhotná-řekl jsem a violetta odskákala někam do svého pokoje. Angie se zasmála a já se jen nechápavě díval.
-teď by ti nevadilo, ani kdyby si pořídila slona-řekla a zadívala se na mě.
-proč se tak díváš angie?
-ta kočka ti už nevadí, nebo...-ukázala na moje rameno, ze kterého sundala tu chlupatou bestii.
-pokud si to nebude uklízet, tak to vyhodím-skřížil jsem ruce na prsou a angie položila na zem kočku, která utíkala někam nahoru.
-to by jsi neudělal-řekla mi a když jsem chtěl odporovat, přišli k nám ostatní. Violetta a Michael z horních pater a Ramallo a Olga z kuchyně.
-tati? Chci tě o něco požádat-řekla violetta
-ano?-co to bude chtít teď?
-můžu jít dnes večer s michaelem na večeři? Prosííííím-udělala smutné očka. Protřel jsem si obličej dlaní.
-dobře, můžeš jít-řekl jsem a všichni se udiveně dívali, až na violettu.
-věděla jsem to! Nikdy mi nic nedovolíš! Tak počkat..co jsi to říkal?-zatvářila se zmateně.
-řekl jsem, že můžeš jít. Myslím že...-violetta mě objala a děkovala. Vzala michaela a šli na zahradu. Otočil jsem se k trojici, která o něčem diskutovala. Ramallo přišel a položil mi dlaň na čelo.
-ne, horečku nemá....možná něco špatného snědl-olga se na něj vztekle podívala-ne, tím to také nebude.
-já jsem úplně v pořádku-ramallo se zatvářil hodně zvláštně a angie se usmívala.
-co se děje?
-nic jen...violetta byla tak šťastná a, to je skoro po prvé, co jste ji nechal někam jít a..-přišla ke mě a políbila mě na tvář. Všechno horko se rozlilo po mém těle a na mé tváři se objevil úsměv. Podíval jsem se na zbylou dvojici kolegů, kteří si něco šeptali a nespouštěli nás z očí.
-germáne, chtěl jsem vědět, jestli by jste mohl dnes večer počítat s tím, že jdu s olgou na večeři-skvělé, ale co už...
-samozdřejmě, proč ne?
-děkuji mnohokrát, ale teď nás prosím omluvte-oba odešli a já zůstal s angie.
-angie? Půjdeš se mnou na večeři?-zeptal jsem se nejistě
-e..no..
-jako přátelé-dodal jsem s úsměvem
-dobře, v kolik hodin?-podíval jsem se na hodinky.
-je pět...tak v sedm?-kývla hlavou a
-dobře, tak v sedm-souhlasila a šla někam nahoru. Posadil jsem se na gauč a díval se na televizi. Najednou se ze zahrady vyřítila olga s michaelem.
-prosím olgo!
-ne!
-prosím na kolenou!
-zajimavé, říkáte na kolenou a stojíte-michael si klekl a prosil olgu. Ta mávla rukou a odešla.
-o co jde?-michael se postavil a vzdechl.
-nechce mi dát čokoládové sušenky.-cože? Sušenky?
-děláš si legraci? Kdekoli najdeš oříškové nebo kokosové sušenky...
-ale to nejsou čokoládové sušenky!-přerušil mě a vztekle odběhl za olgou. Byl čas se jít převléknout. Rychle jsem vešel do pokoje a oblékl si oblek. Chvíli jsem před zrcadlem pozoroval své pořezané tělo, ale není to tak hrozné, jak to vypadá. Když jsem byl konečně hotový, sešel jsem dolů a chvíli čekal. Vedle mě se postavili ramallo s michaelem.
-kampak germus-michael se na mě díval
-na večeři s angie-odpověděl jsem a opřel se o gauč. Ramallo šel v obleku stejně jako michael a já. Najednou jsme se podívali na schodiště, na kterém se oběvily všechny tři. Olga v zelených šatech, violetta v růžovích a angie v červených. Zatajil jsem dech a pozoroval angie. Usmála se na mě a pozorovala mě. Když ke mě přišla, nezmohl jsem se na slovo.
-vypadáš překrásně-řekl jsem nakonec a ona se usmála
-děkuju a..tobě to také sluší-usmál jsem se na ni a podíval se na zbylé dvojice.
-nechci vás rušit pánové, ale garáž je plná aut a všechny jsou vám k dispozici-s angie jsme se vydali do garáže a za námi i obě dvojice. Vzal jsem si klíče od náhodného vozu, kterým se ukázalo být ferrari. Usmál jsem se, odemknul vůz a otevře angie dveře. Posadil jsem se na místo řidiče a vyjel z garáže. Po pár minutách jsme zastavili před restaurací a posadili se k zadnímu stolu.
-kde se ti líbí víc angie? V L.A a nebo v Buenos Aires?
-v L.A je hezky ale v Buenos Aires mám přátele, práci a dům. Takže se mi líbí víc v Buenos Aires. A ty? Kde se ti líbí víc?-chtěl jsem odpovědět, ale přišel číšník a oba jsme si objednali špagety.
-nevím, všude jsem někoho stratil, ale budu muset zvolit buenos aires..tam jsem našel poklad svého života-zrovna řišel číšník s večeří. Po večeři jsem zaplatil a s angie jsem se vydal do auta.
-Kam teď? Ještě se mi zpět nechce-angie se zamyslela.
-můžeme jít do parku-usmál jsem se a společně jsme se prošli do parku. Stáli jsme na mostě, který se táhl přes malou řeku. Dívali jsme se jen tak na hvězdy a na měsíc.
-angie....-podívala se na mě a já přišel k ní tak blízko, že se naše hrudníky stýkaly.
-je to už moc dlouho, co ti toužím něco říct. Už to ale nemůžu dál skrývat a dělat, že se nic neděje. Když jsi přišla, tak jsi mě změnila zpět k lepšímu a vždy mi pomáháš a já opravdu nevím, co bych si bez tebe počal. Cítím že tě nesmím stratit. Angie, já tě miluju....
*******************************************
Pff...konečně :-D.
Anglia x Lena
Omlouvám se za chyby a musím přiznat, že nám pomáhá eee...speciální, tajná osoba :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat