Díl XVIII.

Otevřel jsem oči a posadil se. Angie zrovna vešla do pokoje a posadila se vedle mě. Nemohl jsem si přiznat, že jsem zbabělec. Dívala se na mě a vypadala, jako že mi musí něco říct, ale po chvíli to vzdala.
-už vstávám-řekl jsem a vyskočil z postele. Mým tělem prošla bolest a já přistál na zadku. Angie přiběhla a zvedla mě. Pomohla mi do postele a posadila se, jako by ji bolel žaludek.
-všechno v pořádku?
-to nic není-otočila se na mě
-co se ti děje...budu se o tebe bát-řekl jsem a ona protočila oči.
-to jsou jen ženské problémy-řekla a já chápavě pokýval hlavou
-a já se bál, že je to něco hrozného-přiznal jsem a opatrně se posadil.
-měl by jsi ležet-řekla a přitlačila mi dlaní na hrudníku, popostrkávajíc mě tak na postel. Stáhl jsem ji sebou a objal ji.
-ale vstát by jsi měl. Já už také vstávám...dnes mám spoustu práce-odtáhla se ode mě a sladce se usmívala.
-jakou práci?-je v L.A...možná .chce někam jít nebo..
-sejdu se s mým bratrem-odpověděla a já si nechtěně vzpomněl na dopis angeliky.
-Diego....-vyšeptal jsem a angie kývla-půjdu s tebou-angie kývla a podívala se na hodinky.
-tak to si pospěš-řekla a slezla z postele. Pomalu jsem vstal a vzal si oblečení. Převlékl jsem se a po raní hygieně jsem sešel na snídani.
-a..germus, to je super, že jste tady všichni. Musím vám něco říct...odlétám na služební cestu, ale vrátím se za měsíc.-michael se smutně usmál.
-to tady ještě budeme-řekl jsem a odnesl talíř. Když jsem šel do pokoje, všiml jsem si všech okolo violetty. Přišel jsem blíž.
-Tati! Dívej se, co mi dal michael!-ukázala malou černou kuličku v dlaních. Najednou to nadzvedlo hlavu a postavilo se to na všechny čtyři. Odskočil jsem, protože to byla kočka. Nebyl jsem alergický, ale měl jsem z koček strach.
-hezký kocourek-řekl jsem a všichni se na mě dívali
-to je kočka...jmenuje se migocia-dcera mi podala do rukou kotě a já jen polkl. Prstem jsem ho pohladil a falešně se usmál. Vrátil jsem jí kočku a šel k angie.
-jdeme-řekla a táhla mě s sebou. Když jsme přišli do garáže, vybral jsem luxusní sportovní vůz a nasedl. Angie se posadila a podezřívavě se na mě dívala. Znervózněl jsem a Otočil se k ní.
-bojíš se koček?-zeptala se a položila dlaň na mou.
-jeden můj kamarád byl na základní škole pokousán kočkou...měla vzteklinu a on zemřel-pokrčil jsem rameny a ona chápavě kývla. Nastartoval jsem a vyjel z garáže. Po cestě mě angie navigovala, ukázalo se, že tady žila. Nemohl jsem se pomoct a položil jí dlaň na stehno a hladil ho. Nevypadalo to, že by jí to vadilo a proto jsem se na ni podíval.Seděla a dívala se na cestu. Usmívala se a to mi stačilo. Po dalších pár minutách nekonečné cesty mi položila dlaň na mou a stískla ji. Usmíval jsem se jen tak a poslouchal navigátorku. Když jsme konečně zastavili, otevřel jsem jí dveře a všiml si muže v obleku, který šel naším směrem.
-to je diego-pošeptala mi a já zamknul vůz.
-zdravím angeles-podal jí ruku-a vy budete její manžel že?-myslí si, že jsme spolu? Vážně to tak vypadá?
-ne..já jsem její a váš švagr-stískl jsem mu ruku a šel s mužem a angie do kavárny. Posadili jsme se povídali si o životech nás všech. Zjistil jsem, že bratr angie je miliardář...podnikatel. Můj telefon se ozval a já odešel od stolu.
-ano?-zeptal jsem se
-přijeď hned domů. Něco se stalo-řekla přes slzy violetta.
-co se stalo
-přijeď!-řekla a ukončila hovor. Šel jsem zpět ke stolu a nechápal, co se mohlo stát.
-diego, omlouvám se, ale musíme už odjet-angie se nechápavě podívala
-chápu, mějte se-řekl a angie vstala od stolu. Když jsme vyšli, zastavila se a zle se podívala.
-hned mi řekni, co se děje-jemně jsem položil svoje dlaně na její tvář
-klid...violetta plakala a řekla, abychom přijeli-angie se zděsila.
-na co ještě čekáme, dělej!-rychle jsme nasedli do auta a jeli do domu. Angie vypadala hrozně vystresovaně. Zajeli jsme do garáže a vyšli z auta.
-angie počkej-řekl jsem a objal ji.
-na co-řekla bezmocně a objala mě
-violetta nesmí vidět, že máš strach. Musíš být klidná.
-jak bych se mohla uklidnit?! Violetta plakala germáne! Co když..-nemohl jsem ji nechat takto křičet, políbil jsem ji a odtáhl se.
-klid...pokus se být klidná na venek -kývla a společně jsme vešli do domu, kde jsme uviděli violettu sedět mezi olgou a ramallem.  Přišli jsme k ní a angie si před ni dřepla a položila jí dlaně na kolena. Violetta nadzvedla obličej a padla angeles okolo krku. Angie se i s violettou svalila na zem, ale hned zase vstali.
-co se stalo vio-zeptala se angie
-michael...on...jeho letadlo..-dál jsem neposlouchal a odešel. Domyslel jsem si zbytek... rychlým krokem jsem přišel do svého pokoje a vyšel na balkón. Díval jsem se po krajině. Zemřela mi matka, sestra,bratr,otec, žena a nevlastní bratr...přátelé..k tomu tchýně.
-PROČ MĚ TAK TRESTÁŠ!-zařval jsem přes slzy a díval se na nebe. Měl jsem pocit, že se mi rozstřelí srdce. Ten pocit v hrudi byl nepopsatelný a bolestivý. Oddechoval jsem a myslel na všechny ty krásné chvíle s nimi. Opravování auta s otcem, které jsem nikdy nedokončil, procházky s matkou, chytání světlušek s Jackie, když jsme s rodrigem vymysleli hru: kradení dudlíku michaelovy, všechny ty dny s nevlastním bratrem, dny na pláži s přáteli, maria...naše první setkání, první polibek, zasnoubení,svatba,dcera...když jsme s angelikou škádlili angie a......-neměl jsem sílu pokračovat. Klečel jsem a povolil ruku. Spadl jsem a opřený o zábradlí těžce oddechoval. Nedokázal jsem popsat svoje city. Jen jsem skryl obličej v dlaních a hořce plakal.
-germáne?!-rozlehlo se a já nebyl schopný odpovědět. Po pár minutách jsem uslyšel kroky a teplé ruce na mém ramenu. Někdo mi položil na dlaně ty své a po mém těle se rozlehl klid. Angie...ona byla moje jediná útěcha a naděje. Bez ní bych tady nebyl. Vzdechl jsem a nehýbal se. Třásla se mnou a volala na mě, ale já nebyl schopný jí jen naznačit, že jsem v pořádku.
-germáne...-vyšeptala a oddělala mé dlaně z obličeje. Díval jsem se jí do očí a nemohl jsem ze sebe nic dostat.
-Proč...-vyšeptal jsem roztřeseným hlasem a bolestí. Otřela mi slzy z obličeje.
-víš, říká se, že všechno má svůj důvod a že ve všem zlém je něco dobrého-hladila mě po tváři a marně se mě snažila uklidnit.
-pokus se vstát, nemůžeme sedět tady-pomohla mi na nohy a odvedla mě do pokoje.  Posadil jsem se na postel a plakal. Dusil jsem se slzami jako malé dítě. Položila mi dlaň na záda a hladila mě po stehnu.
-chceš o tom se mnou mluvit?-zvedl jsem obličej z dlaní a nechal si otřít slzy.
-všichni....umírají...-nemohl jsem dostat z mysli všechny ty úsměvavé tváře.
-asi ti to nepomůže, ale zkus to vzít z té druhé stránky...už je nic nebolí..jsou tam, kde všichni jednou budeme
-nechápeš to...okolo mě všichni umírají...kdo bude na řadě? Hrozně se bojím dělat jisté věci, takže se dostávám do nepochopitelných situací...mám strach, že vás všechny stratím...-svěřil jsem jí a nechal se obejmout.
-ty za nic nemůžeš a nesmíš si to dávat za vinu. Je to komplikované germáne...za smrt většint tvé rodiny nemůžeš ty, ale peníze. Teď není čas na vztahovačnost, protože pokud tvá dcera uvidí, jaké to pro ni bude? Musíš být silný a vzpomínat jen na to dobré.-angie má pravdu..nemůžu za to, ale ta všechna bolest..
-pořád cítím, že každý koho mám rád zemře. A čím víc ho mám rád..tím horší smrt to je
-to je jen shoda okolností...
-tak to se modli, jinak nechtěj vidět tvou smrt-podzřele se podívala a usmála se
-to má znamenat co?-zasmál jsem se a usmál se
-že bych tě měl nenávidět, aby se ti nic nestalo
-kdyby jsi mě nenáviděl, spoustu věcí by stratilo svůj smysl
-já vím...-angie se usmála, ale najednou se podívala na podlahu a vzdechla
-co se děje angie
-myslím na violettu..je z jeho stráty na dně.
-ale ne...-vstal jsem a vzal angie za ruku. Violetta už neseděla na gauči a proto jsem táhl angie do jejího pokoje. Zaklepal jsem a violetta nám dovolila vejít. Posadili jsme se vedle ní a utěšovali ji. Najednou se ke mě dostavila malá černá kulička a já zakřičel a vyskočil i s tou obludou na hrudníku. Chytil jsem ji do rukou a vyděšeně si ji prohlížel.
-co to po mě chce!-zakřičel jsem a obě prskly smíchy.
-jde vidět, že ženám vůbec nerozumíš-smála se mi angeles
-chce polibek!-řekla violetta a já se podíval na angie. Naznačila, abych to udělal a proto jsem rychle políbil kočku na hlavě a dal ji do rukou dceři. Posadil jsem se vedle angie, abych nemusel být vedle té obludy.
-jak jsem říkala, vůbec nerozumí ženám-řekla angie violettě, která nevím proč se začala smát.
-nerozumím?-zeptal jsem se vyzívavě
-ne-řekla nejistě angie a otočila ne na mě. Z toho falešného tónu jsem poznal, že lže.
-mhm...ještě mě budeš prosit, abych ti odpustil
-a proč bych měla-zasmál jsem se a něžně ji políbil. Trvalo to jen pár minut, ale trvalo... odtáhl jsem se od ní a přejel prstem po jejích rtech na kterých byl namalovaný krásný úsměv.
-kdo tady teď nerozumí ženám-zasmál jsem se a uvědomil si, že nás celou dobu pozoruje violetta. Úsměv mi spadl a místo toho jsem zrudl. Angie se usmívala a otočila se na violettu.  Potom se otočila zpět na mě a stejně jako já se už nesmála, ale červenala.
-no pááááááááni-řekla a zasmála se-konečně jsou spolu!-začala šťastně skákat po pokoji-angie a táta, táta a angie...-po dvacátém opakování jsem se podíval na švagrovou. Poklepal jsem jí na rameno.
-kdy to přestane?-zeptal jsem se
-až ty budeš mít rád kočky-řekla a já kývl a pozoroval skákající štěstí
-není čas to skončit?
-nech ji ještě chvilku šťastnou-řekla a opřela se o mě. Tiše jsem se zachichtal a sledoval skákající radost. Po pár minutách jsem cítil, že se angie uvolnila a to znamenalo, že spí. Opatrně jsem ji položil na postel za sebou a nechal ji spát. Violetta si pořád prospěvovala a šťastně skákala.
-můžu ji tady nechat?-zeptal jsem se jí a ona kývla. Vzal jsem kočku a dceru a vyšli jsme z pokoje. Přišli jsme dolů do hlavního pokoje a sledovali olgu a ramalla.
-z tohoto skákat nebudeš? Pro tvou informaci..s angie nejsem-řekl jsem a dal jí kočku.
-ale chtěl by jsi-řekla a srazila mi úsměv
-o tomto se s tebou bavit nehodlám-otočil jsem se k dvojici domovníků a zachrčel. Ramallo odskočil od olgy a jako vždy si popravil kravatu. Najednou někdo zazvonil a já šel ke dveřím a otevřel. Stál tam Diego.
-zdravím-řekl a podal mi kabelku angie.
-v kabelce byl papír s touto adresou-vysvětlil
-e..nechcete si dát kávu?-diego kývl a vešel. Violetta přišla a vrhla po mě nechápavý pohled.
-e..diego, to je violetta, moje dcera..violetto, to je diego, bratr angie.-oba se podívali
-jeden den mi zemře přítel a mám poznat strýce!? Snad žertuješ!-vybuchla a odešla. Ta její kočka po mě vyšplhala a roztrhla mi košili a podrápala mě na jediné části hrudníku, která nebyla probodaná. Položil jsem ji na zem a strhnul si košili. Diego se smál a potom přestal. Zděšeně se mě pozoroval a já mu naznačil, aby se posadil. Dal jsem olgítě košili a šel do nejbližší koupelny. Vydesinfikoval jsem si ránu a šel se převléknout. Oblékl jsem si černou košili a šel do pokoje violetty, kde mluvila angie s violettou.
-emm..omlouvám se za vyrušení, ale angie, dole je tvůj bratr.
-ano, už jdu a ty vio nezapomeň, že za to nemohl nikdo.-objaly se a my dva sešli dolů.
-asi se zhroutím-řekl jsem a posadil se. Angie se posadila vedle mě a podívala se mi do očí.
-je něco, co by ti pomohlo?-zeptala se
-takových věcí je-zasmál jsem se a ona mě lehce udeřila do ramene.
-klidni své neurvalé myšlenky-opřela se a pozorovala bratra
-posledně, když jsem měl klidnit svoje hormony tak jsme skoro zničili koupelnu-řekl jsem a angie se naštvaně podívala.
-A uklízet to nebylo příjemné!-zařvala olga z kuchyně a přinesla kávu-příště vásto nechám uklízet! Bylo to všude!-zakřičela po cestě zpět a angie se zasmála.
-ale měla štěstí, že to bylo jen v koupelně-řekl jsem a angie kývla
-ale kdyby jsi si nezačínal tak se to nestane
-já!? A kdo první začal s vodou!-obrátil jsem se na ni
-nechci vás rušit, ale...vy dva jste v té koupelně..-gestikuloval rukama a angie se zasmála
-ne...stříkali jsme po sobě vodou a v koupelně nastala potopa-vysvětlila a on se opřel a plácl do čela
-ah tak... ani nechtějte vědět, co jsem si myslel-řekl a mě moc dobře došlo co si myslel...a angie evidentně také
-chci se vám omluvit za violettu. Dnes zemřel můj nevlastní bratr...její přítel-vysvětlil jsem a on kývl
-pošahaná rodina...jako ta naše
-ani nevíte jak moc byla moje rodina pošahaná
-tohle nechápu e..vysvětlíte mi to?-angie polkla a podívala se na mě.
-osobní záležitosti...moje rodina mě neměla moc ráda
-a to..no-přejel si rukou po břiše a hrudi-to je od nich?-jen jsem kývl a zase někdo zazvonil. Protočil jsem oči a šel ke dveřím. Otevřel jsem je a protřel si oči. Už šílím?
-co tady děláš...


*****************************
Anglia x Lena
Ano, a tobě musím také poděkovat :-D