Jednorázovka....

Měl to být klidný víkend jen s mou dcerou. A jak se k nám dostali Olga, ramallo, Matias,  Jade a Angeles?  Violetta chtěla i svou tetu. Jade odmítla pustit svého snoubence s mou... tedy s angie.  Matias nepustí svou sestru samotnou a Olga a její přítel si chtěli odpočinout. Teď jsem s mou povedenou rodinou vysoko v horách a "užíváme si" řev mé snoubenky. Tady lázně ani žádné takové vymoženosti nejsou. Jen obyčejná dřevěná chata uprostřed zasněžených hor.
-ovšem že tady není internet jade!  Není tady ani signál! -zavolal jsem směrem ke schodům. Olga a Ramallo byli v malé kuchyni. Violka a Angie...  jako kdyby zmizely. Usmál jsem se a šel rovnou do kuchyně.
-a já si myslela že si tady konečně odpočinu od té...-uviděla mě a zarazila se-hrozné bolesti zad...-dodala a já se zasmál a odešel. Je jasné,  že chtěla říct Jade. Prošel jsem úzkou chodbou a vešel do útulného obýváku. Posadil jsem se na gauč na proti krbu  na chvíli zavřel oči a poslouchal praskání dřeva. Můj život je jedna velká komedie....ne, telenovela! Moje snoubenka chce mé peníze a její bratr jí říká co má dělat. Přitom já sám jsem zamilovaný do své švagrové.  Jak moc bych ji chtěl obejmout, políbit a říct jí jak moc ji miluji. Ale ne...ona sama vždy říká: "jsem sestra tvé zesnulé ženy". Proč nemůže přiznat své city? Vím že mě miluje, ale proč tak utíká? Z toho všeho mě rozbolela hlava. Chytil jsem se za ni a přišla Jade.
-je tady málo pokojů!-ten její písklavý tón mě ničil.
-tak buď v pokoji s matyasem... já budu s ramallem a angie s Olgou...  violetta bude za samostatný pokoj ráda-odbyl jsem ji a opřel se. Můj pohled se upíral na okno, za kterým sněžilo. V takové vánici se nedá ani vyjít. Vstal jsem a odnesl své kufry do jednoho z pokojů. Bez váhání jsem odhodil kufry a svalil se na postel. Zabořil
jsem hlavu do postele a zavrčel ze zlosti.  Najednou se dveře od pokoje otevřely. Stála v nich Olga.
-tak tady ne-zavolala na někoho a zavřela dveře.  Zabořil jsem hlavu a vzlykal. Nevím proč, asi ze zlosti. Vlasy jsem chytil do pěstí a zavrčel. Najednou jsem měl pocit, že mě někdo sleduje. Nadzvedl jsem hlavu a zasklenýma očima se podíval ke dveřím. Stála v nich angie a ustaraně se na mě dívala.
-Jste v pořádku?-její tón se jako ozvěna chvěl v mé hlavě. Opřel jsem se a podíval se na okno.
-samozřejmě, nemusíte si dělat starosti.-neodvážil jsem se podívat se jí do očí, ale věděl jsem, že mi nevěří.
-to už nepůjde... nechcete mi říct co se děje?-ani jsem se nepohnul, protože jsem se bál. Nadechl jsem se a snažil se dusit pláč. Proč tohle dělá? Nemůže toho nechat? Musím se umět ovládat, ale nejde to. Jsem před ní zranitelný a bezmocný jako novorozeně.
-Jsem si jistý že mě už nepomůže nic-odvětil jsem a nedával na sobě znát emoce. Jeden hluboký nádech a výdech chladného vzduchu.
-Opravdu? Nic?- pokrčil jsem obočí a zaměřil se na vrány. Proč už neodejde a nenechá mě užírat se ve vzteku?
-Obejmi mě...-vyšeptal jsem a podíval se na ni. Lehce se usmála a zavřela dveře. Pomalu ke mě přišla a posadila se. Posadil jsem se a padl jí v náruč. Teplo které plynulo od jejího těla, jako kdyby se snažilo narušit mou ocelovou skořápku. Položil jsem si hlavu na její rameno vtulil ji v krk. Dokonce i její vůně byla uklidňující. Uvolnil jsem se a vzlykl. Pevně jsem ji objal v pase a nechal slzy aby tekly. Její teplá ruka se dotkla mé studené tváře a pohladila mě po ní. Rychle jsem dýchal a vzlykal. Její krk byl mokrý od slz.
-šššš...to bude dobré...-pošeptala mi a uklidňovala mě. Neptala se proč, ale byla tu pro mě. Další její vlastnost, kterou jsem miloval.  Můj dech se uklidnil a slzy přestaly téct. Kousek jsem se odtáhl od angie,  abych jí mohl vidět do očí. Byly smutné a ztrápené. Pohladil jsem ji po tváři.
-děkuji...  angie,  co se vám děje - podívala se stranou.
-Není to nic co by vás zajímalo-odmluvila, ale já viděl, že její oči křičí... něco ji trápí.
-prosím, řekněte mi to... vás také nemuselo zajímat co se mi stalo. Pokud potřebujete obejmout nebo někoho komu se svěřit tak opravdu nemám problém-podívala se na mě a sklopila zrak.
-Jde o mého přítele...podvádí mě s učitelkou tance-každé slovo jí způsobovalo bolest-už dlouho nám to neklape a....  stejně jako on už jsem se zamilovala do někoho jiného... ale proč to musí tak bolet? -chápu její situaci.  Nedávno jsem řešil něco podobného. Angie se podívala na vránu na okně a pustila slzy.
-Je mi z něj zle. Já mít takové štěstí a moct nazývat někoho jako jste vy  svou přítelkyní tak bych nikdy nic takového neudělal. Pamatujte si, že máte na víc než na typy mužů jako je on. To vy jste jedinečná a každý chce takovou úžasnou ženu jakou jste.-nadechl jsem se a podíval se jí do očí. Viděl jsem smutek a žal, ale také malou jiskru klidu. Jemně jsem jí otřel slzy a usmál se. Angie se z hluboka nadechla a zavřela oči.
-děkuji -vyšeptala a objala mě. Pevně jsem ji objal a cítil že mám ve své náruči křehkou bytost, kterou musím chránit. Byla v mých ramenou dokonale schovaná a po chvíli její stisk povolil, její dech se uklidnil a její tvář vypadala bezstarostně...usnula. Co teď? Nevím v jakém pokoji je a když ji ponesu,bude to vypadat divně.  A co víc, kdyby tohle viděla Jade...  Nechám ji tady.  Ramallo to určitě pochopí. Položil jsem angie do mé postele a přikryl ji. Díval jsem se do její andělské tváře a vzpomínal... políbila mě před studiem a pár dní po té jsem ji políbil v kuchyni. Od té doby nic. Bylo pár hezkých chvil, ale nikdy se mi ji nepodařilo políbit. Staré dřevěné dveře tiše zaskřípaly a ostré světlo se nahrnulo do lehce osvíceného pokoje.  Ve dveřích se oběvila silueta vysokého muže a už po chvíli jsem v něm poznal kokegu.
-tady to je-jeho radostný tón mě donutil k mírnému úsměvu. Vešel do pokoje a odložil kufry.
-ne tak na hlas-okřikl jsem ho a podíval se na ni. Ramallo se podíval a zarazil se. Opřel se o rám postele a podíval se směrem k televizi, která ležela na prádelníku.
-Co jste jí udělal?-jeho otázka zněla jako chladný rozkaz. Nadechl jsem se a podíval se do rohu pokoje kde ležely mé černé kufry.
-nic... jen usnula a nechtěl jsem ji budit ani nikam odnášet, aby z toho nebyl problém -odpověděl jsem na jeden dech a ramallo klidně kývnul hlavou a šel si vybalit věci. Stejně jako on jsem vzal své kufry a otevřel jednu skříň. Byla dost malá, ale oblečení se do ní vešlo. Kufry jsem zasunul pod postel a Posadil se na starou pohovku. Ramallo si lehl na svou postel a zapnul si televizi.  Byla zapnutá tiše, aby neprobudila Angeles. Napadlo mě co asi dělá zbytek "rodiny ". Vstal jsem a otevřel skřípající dveře.
-hned se vrátím-oznámil jsem a šel úzkou chodbou do dalšího pokoje. Byla v něm Olga a violetta. Zavřel jsem dveře dříve než si mě všimly. V dalším pokoji mohli být jen sourozenci La Fontainovy a opravdu jsem neměl náladu ani na jednoho z nich. Sešel jsem po zatočeném schodišti a prošel obývacím pokojem rovnou do kuchyně. Nalil jsem do konvice vodu a připravil čaje. Roznesl jsem je po domě a opravdu nerad i Jade s Matiasem.  Nakonec jsem vešel do našeho pokoje a dal čaj ramallovy. Tác jsem položil na noční stolek a potřásl s angie. Její ruce byly studené a tělo se třáslo. Políbil jsem ji na tvář a počkal než se nevzbudí. Pootevřela víčka a její smaragdové oči nechápavě prohledávaly starou místnost. Podal jsem jí čaj a posadil se vedle ní.
-Je vám zima..?-usmála se a souhlasně kývla. Vstal jsem a vytáhl deku, kterou jsem přes ni přehodil. Proč je jí taková zima? Přiznávám, v pokoji je chladno,  ale až tak? Možná že je nemocná. Položil jsem jí ruku na čelo a chvíli počkal. Bylo studené. Ještě jsem se dotkl její tváře a dlaní,  ale byla celá promrzlá.  Otevřel jsem noční stolek a vytáhl teploměr. Podal jsem ho Angeles a beze slov se podíval na ramalla. Sledoval mě se zájem,  ale jako vždy mě respektoval. Po zapípání teploměru jsem se podíval směrem k bledé švagrové. Vzal jsem jí ho a podíval se... zvláštní,  neměla horečku ani podchlazená nebyla. Odložil jsem ho a angie mi dala prázdný hrnek od čaje.
-nechci, aby jste zmrznula -řekl jsem a podíval se na ramalla, který mi podával svou přikrývku. Usmál jsem se a položil ji na angie.
-nemusíte se....o mě...starat-vydrkotala mezi zuby a já si lehl vedle ní.
-nemusím, ale chci -Usmál jsem se a sledoval každý její pohyb. Z hluboka jsem se nadechl a přitiskl ji do sebe. Bál jsem se její reakce, ale ona se jen usmála a přinutila se ke mě. Její dech se rozplýval po mé hrudi a já se bál že uslyší moje rychlé srdce. Koutkem oka jsem pozoroval ramalla. Ten zvedl ruku a tiše otevřel dveře. Skřípot dveří ho ale prozradil a angie se pomalu otočila na odcházejícího kolegu, který za sebou zavíral dveře. Po chvíli pevně stískla mou košili a opřela se svým tělem do mého. Podíval jsem se jí do očí a všiml si té blízkosti. Ani naše obličeje moc nedělilo...
-nebudete mít problémy? -zeptala se slabě. Podíval jsem se hluboko do jejích očí a čekal na sebemenší známku lásky. Pohladil jsem ji po tváři a usmál se.
-proč bych je měl mít?-zeptal jsem se a ona uhnula zrakem směrem k oknu. Přitistkl jsem se na ni tak, že se naše čela opíraly a nosy stýkaly.  Nervózně se na mě podívala.
-Co by řekla vaše snoubenka?-zase se snaží vymluvit. Zasmál jsem se a pohladil ji po zádech. Cítil jsem její rychlé srdce na mé hrudi.
-rozhodně by jí to nevadilo tak moc,  jako to co chci udělat-pošeptal jsem jí a jemně ji políbil na krku. Moje rty jezdily po jejím krku a v jistou chvíli se její studené dlaně ocitly pod mou košilí.
-co to děláme-řekla a já přenesl krk dozadu na krk, kde jsem začal dělat krvavou podlitinu. Snažila se dusit zasténání, ale marně. Nakonec tiše kňučela a čekala na slitování. Zadrala mi nehty do zad a nohy mi dala okolo pasu. Odtáhl jsem se od ní a díval se jí do očí. Oba zadýchaní jsme nevěděli co že jsme to vlastně udělali. Polkl jsem a odvrátil zrak.
-omlouvám se, už se to nikdy nestane - řekl jsem neklidně a ona zavřela oči. Párkrát chtěla něco říct,  ale rozmyslela se. Bude z toho problém... neměl jsem to udělat. Ale co teď?
-chápu, omluva je i na mé straně... neměla jsem vás v tom nechat pokračovat-takže to nedopadlo až tak špatně . Ale angie se tohle moc nepodobá, takže bude něco špatně, ale co?
-nemusíte se omlouvat...já, kdybych... emn... to je jedno. Jen se omlouvám a..emm... měla by jste už spát -pošeptal jsem a položil se vedle ní. Vzdechla a položila si své chladné dlaně na mou hruď a špička jejího nosu se dotýkala mého krku. Na co asi myslí... vypadá tak klidně. Ale na druhou stranu jsem ji moc chtěl políbit. Také dobře vím, co by se stalo, před chvílí jsem toho byl svědkem. Nemohl jsem si to odpustit a chytil jsem obě její dlaně mezi své,  abych je zahřál. Venku zrovna začala vánice a silný chladný vítr rozrazil okno. Angie zapištěla a vmáčla se ve mě. Její ledový obličej se dotýkal mého, ale ona nemyslela na blízkost, jen se bála. Uklouzlo mi tiché zasmání, ale pohladil jsem ji po zádech. Nadechla se a zachvěla. Vstal jsem a zavřel okno. Přilehl jsem si k ní a uspával svou nevinnou švagrovou. Začala tiše chrápat a já se uvolnil z jejího sevření. Je tak nádherná...dokonce i když spí. Její rty...už si nepamatuji jejich chuť. Možná jen matně, ale chybí mi to. Když mě po prvé políbila cítil jsem nervozitu z její strany a později ji s violettou řekly o studiu. Tím se vysvětlil polibek, ale moc dobře vím, že když jsme se hodiny líbali v kuchyni, ani jeden z nás by nepřestal,  nebýt violetty, která vešla v opravdu nevhodnou chvíli. Ze jména v okamžiku kdy se moje košile válela na podlaze a já s angie na kuchyňské lince. Musel jsem se zasmát, protože mi celá ta situace připadala směšná. Podíval jsem se na čaj. Chvíli jsem pozoroval starý šálek plný až po okraj s lemovanou lžičkou. Vzal jsem studený šálek a posadil se na skřípající pohovku. Ohlédl jsem se ještě na spící blondýnku a usmál se. Sáhl jsem pro ovladač a napil se studené tekutiny. Najednou dveře rychle skříply a do pokoje se nahrnulo ostré světlo. Otočil jsem se k nim. Ku podivu tam stála violetta.
-Tati! Kde je angie?  Nikdo neví kam se poděla. -přiběhla ke mě a nevšimla si své tety pod peřinou.
-tvá teta spí. Není jí dobře, tak ji nevzbuď prosím...-violetta se ohlédla a potom se jí z myšlení začalo kouřit od hlavy.
-a proč spí tady? -ozvala se na konec a já přemýšlel co říct. Když řeknu pravdu...ne, jen to ne.
-dlouhá historie-pokusil jsem se o úsměv, ale nepodařil se. Co si teď asi myslí. Podezřívavě se na mě podívala a protočila oči.
-chápu že mi to neřekneš, ale než budete pokračovat...jistým směrem.. řekněme že... em..  -chce mi snad popsat... -dokud nepřestaneš chodit se Jade, nedělej s angie hlouposti... -moje 16-ti léta dcera mi dává kázání? Přenesl jsem váhu těla na druhou nohu a podíval se jí do očí.
-Chceš mi tedy namluvit že Angeles je moje milenka a Jade je nesnesitelná....-v tu chvíli se dveře do pokoje rozletěly a vešla Jade. Rychlým krokem ke mě přišla a vypadala nejméně vzteklá. Dala mi ránu do obličeje a prudce se mnou škubla. Táhla mě ven ze dveří a cestou jsem si všiml zaraženého výrazu violetty. Kam teď půjdeme...přes malou úzkou chodbu jsme se dostali do jejího pokoje, kde jsem
byl po druhé zasažen do obličeje. Posadil jsem se na postel a díval se jí do očí. Takové stahování okolo žaludku a ten stres mě ničily. Podíval jsem se na Jade a přemýšlel, proč jsem s někým jako je ona.
-jak jsi mohl něco takového-vstal jsem a věděl,  že se bojí.
-je konec. To co jsi slyšela bylo vytržené z kontextu-řekl jsem a ona se zamyslela. Aspoň to tak vypadalo.
-konec čeho?-začínala mě čím dál tím štvát.
-konec našeho vztahu, protože.-Najednou hvízdla a zaskákala
-chceš si mě vzít?!-Napadlo mě moc věcí, ale tahle je ta poslední.  Co si k sakru myslí? Aha vlastně!  Nic! Co mě to napadlo aby si jade něco myslela
-ne, chci skoncovat s naším svazkem. A aby jsi to pochopila, nemiluju tě!-zakřičel jsem vztekle a Jade otevřela ústa a já vyšel s pokoje. Sešel jsem po zatočeném schodišti a posadil se v útulném obýváku. Položil jsem obličej do dlaní a zuřivě sebou praštil na zem. Proč musím mít takovou smůlu?  Okolo mě prošli sourozenci La Fontainovy  a odešli. Jade jen hlasitě třískla dveřmi a já se postavil a ze vzteku praštil pěstí do stolu, který se rozletěl na kusy. Zavrčel jsem a šel ven. Konec s tímhle vším, nechť zmrznu ve vánici. Sníh mě štípal na obličeji a chladný vítr mě okrádal o veškeré síly. Podlomily se mi kolena a začínal se mi ztrácet zrak.
-Ne!-uslyšel jsem za zády a otočil se. V dáli jsem viděl chatku, ale jen kousek ode mě byla angie. Byla to ona a běžela ke mě. Studený vítr mi vysával sílu z těla a já se už nemohl ani pohnout.
-Germáne!  -zavolala a přiběhla ke mě. Snažil jsem se jí něco říct, ale nešlo to. Umírám? Dobrá otázka...ale asi ano. Cítil jsem tu bolest, to jak mi slábne srdce.. nepopsatelné. Panika vládla v jejích dokonalých smaragdových očích a její dlaně na mé tváři.
-rychle, vstaň a pojď zpět. Germáne?-třásla s mým nepřítomným tělem. Tak moc jsem se snažil jí něco říct,ale nemohl jsem. Klekla si na kolena vedle mě a něco
říkala, ale neslyšel jsem. Z očí jí začaly stékat slzy. V pěsti svírala mou košili a nakonec si opřela své studené čelo o mé. Asi končíme oba. Jestli umřeme...violetta nikoho nebude mít. Tohle nesmím dopustit. S námahou jsem položil svou dlaň na tvář angie. Otevřela oči a podívala se na mě.
-m..m-musíme v-vstát. Prr..ro violettu -řekl jsem mezi rozdrkotanými zuby. Usmála se a vstala. Když jsem se chytil její ruky a snažil se vstát, strnul jsem ji na sebe. I když chci, nejde to...nemůžu už dál. Angie musí odejít a nechat mě tu. Podíval jsem se jí do očí a pootevřel ústa, abych jí řekl:  "odejdi a postarej se o viu ",ale nic z nich nevyšlo. Angie střídala pohled mezi mými rty a očima. Nakonec se její studené dlaně dotkly mých tváří a naše rty se spojili. Hltavě jsem jí oplácel polibky a snažil se ji alespoň pohladit, ale marně. Všechny emoce se ve mě spojily v něco úžasného. Zapomněl jsem na mráz a starosti, teď jsme byli jen my dva. Odtáhla se ode mě a po mém obličeji začaly stékat slzy. Nebyly moje, byly to slzy Angeles. Teď nemůžu skončit. Nevzdám se..když jsem se dostal až sem,tak se lehce dostanu zpět. Nějaká síla ve mě narostla a já vstal a táhl sebou angie. Až po kolena jsem byli ve sněhu a zmrzlí až na kost. Přece to teď nevzdá.  Když jsme se dostali do chaty, vyčerpáním jsem spadl na teplou podlahu. Už je to v pořádku, všechno bude v pořádku. Někdo k nám přiběhl...Olga. rychle obešla angie a po chvíli přišla i s Ramallem.
-bože můj, co vás to napadlo-káral mě kolega. Olga ze mě strhla mokrou košili a ramallo kalhoty. Podepřel mě a vedl do koupelny v prvním patře. Napustil mi vařící vodu do bílé vany a pomohl mi do ní. Ani ho nevzrušoval fakt, že mám na sobě spodní prádlo. Horká voda mě štípala na kůži a po pár minutách jsem byl schopen mluvit.
-děkuji. Jsi opravdový přítel -ramallo se posadil na kraj vany. Byl naštvaný, ale zároveň klidný..
-Od toho přece přátelé jsou... ale řekni mi, proč jsi šel ven v takové vánici -vzdychl jsem a namočil si obličej
-no víš...všechny moje problémy a navíc mě opustila Jade...
-Jade s tím nemá co dělat-přerušil mě. Má pravdu. Bylo to ze vzteku,  jsem egoista...
-z mých vlastních rozmarů...  jsem se chtěl zabít. Kdyby angie nepřišla..-ale počkat chvíli. Ona mě políbila! Jak to...
-na co myslíš-podíval se na mě přes brýle.
-že už bych měl vylézt -vstal jsem a ramallo odešel. Vyšel jsem z vany a osušil se ručníkem. Ramallo se po chvíli vrátil a podal mi suché oblečení. Oblékl jsem si bílou košili, kalhoty a sešel do obýváku, kde seděla angie zabalená v dece a s čajem v ruce. Posadil jsem se těsně vedle ní a ona se lekla. Zasmál jsem se a díval se jí do očí. Chvíli jsme seděli jen tak v mlčení.
-děkuji. Děkuji za všechno. Bez vás bych byl dávno ledová socha pod hromadou sněhu -chytil jsem její dlaň mezi své. Začervenala se a já se musel usmát. Byla tak krásná!
-to nic...-nenechal jsem ji dokončit. Prostě jsem musel. Položil jsem svou dlaň na její červenou tvář a vtiskl své rty do jejích. Vzpomněl jsem si na chuť těch dokonalých malinových rtů. Slyšel jsem jak odložila čaj a položila si dlaně na mou tvář. Přitiskl jsem silně svoje tělo na její a na moment se od ní odtrhl, abych se nadechl vzduchu. Pořád nevěřím, že to dělám. Otevřela oči a dívala se na mě. Chvíli zaraženě, ale po chvíli klidně a šťastně.
-tohle by jsme neměli...-teď už byla smutná. Vzdychl jsem a objal ji. Rozhodně o ni nikdy nepřestanu bojovat. Nikdy. Tohle není konec, ale začátek.
-stejně nepřestanu -pošeptal jsem jí a ona se zasmála. Do místnosti vešla ospalá violetta.
-eeeeem...  přišla jsem o něco?-kdyby jen věděla. Sedl jsem si vedle angie a usmál se na dceru.
-ne, jen už nejsem se Jade-violetta začala šťastně pištět a skákat po malé místnosti.
-a teď jsi s angie!? -zeptala se. Škoda že ne, ale kdo ví jak dlouho..
-ještě ne-zasmál jsem se a obě se na mě podívaly.
-he? - co jsem řekl...snad nic zlého.
-no co...-usmál jsem se a šel přiložit dřívína oheň.
-Vio!  Pojď mi pomoct s večeří!-ozvalo se z kuchyně a violetta odešla jak chabé plány.. stejně budou špehovat. Posadil jsem se vedle Angeles a zamyšleně jsem pozoroval oheň.
-neříkej violettě o mém pokusu se zabít prosím..-podívala se na mě a opřela si hlavu o mé rameno.
-od kdy jsme přešli na "TY "?-ovšem.. je to moje švagrová a mluvíme spolu na "VY ".
-omlouvám se... ale prosím, nic neříkejte.
-máte mé slovo-zívla si a přivřela oči. Seděli jsme v mlčení dlouho, dokud Olga nevolala na večeři,která rychle skončila a já se vydal do koupelny na proti našeho pokoje. Napouštěl jsem vanu a svlékl se. Měl jsem okolo sebe jen ručník a někdo vešel do koupelny a zamknul dveře. Otočil jsem se a uviděl angie v županu. Když mě uviděla, vykřikla a z ruky jí vyletěl klíč.Začal jsem se smát.
-počkejte, to je v pořádku -Angie zatáhla za kliku a dveře se ani nepohly, protože byly zamknuté.
-skvěle! A kde je klíč?-klekli jsme si a hledali klíč. Nevadilo by mi zůstat tu s ní zamknutý. Nakonec jsem ho našel a vítězně s ním zamával. Odemknul jsem dveře.
-ani nepoděkuješ?
-za co bych měla děkovat?  To byla tvoje vina.
-moje vina? Děláš si legraci? Já zahodil klíč?
-ty tady stojíš jak strašidlo!
-aha,ovšem... tady chce někdo válku-přišel jsem k ní a začal ji lechtat. Nakonec se omlouvala a prosila abych toho nechal.zavadil jsem o vanu a spadli jsme do ní. Teď se mi teprve udělalo těsně okolo krku a žaludku. Byl jsem s Angeles v horké vaně plné pěny. A co víc ležela pode mnou. Dychtivě jsem se k ní přiblížil a políbil ji. Začal jsem jí rozvazovat župan. A angie mi neodporovala a spolupracovala. Nemohl jsem to vydržet. Chtěl jsem víc a začal ji hladit. Její drobná ruka mi sundala ručník a jemně přejela po mé cti. Jednou rukou jsem ji objal v pase a druhou ji přidržel. Vstal jsem s ní a angie mi dala nohy kolem pasu. Vyšel jsem z vany a přitiskl ji na dveře.  V tu chvíli se poprvé náš polibek rozdělil.
-co chceš udělat-vyhrkla a já se zasmál.
-projít-oznámil jsem a otevřel dveře. Udělal jsem pár kroků a byl ve svém pokoji. Dveře jsem zabouchnul nohou a svalil se do měkké postele.
-co to...nh.. děláme- řekla a nepřestávala ně líbat po těle.
-nic neobvyklého -Položil jsem se nad ni a cítil jak její ruce silně mačkají mou čest.
-ani nevíš jak moc tě chci. Toužím po tobě a po nikom jiném. Chci tě, tak moc tě chci Angeles -sunul jsem své tělo po jejím, chtěl jsem cítit její dotek,její hlas...
-germ... aah.. nh.. já... tě miluju -vtiskl jsem své rty do jejích a slyšel nepříjemné skřípání postele. Tohle dělala vždy když se člověk jen pohnul. Hladil jsem ji níž a níž...

Violetta, ten samý čas 
Olga a Ramallo zase mluví o angie a tátovi. Že je to ještě baví. Tahle dvojice se políbí asi až za dva roky..už je dost pozdě, ale snad bude fran na skype. Vyšla jsem po schodišti a všimla si vody a pěny. Proč je tu sakra...v koupelně se svítilo. A vana byla plná...jediné co nechápu je, proč je ve vodě župan.... tak počkat.. ta voda vede do protějšího pokoje a župan je dámský. Vedlejší pokoj patří... o ne. Položila jsem ucho na dveře a slyšela divné skřípání. A potom se potvrdila má teorie. Anglie a táta. Budu mít sourozence? Doufám že ano...ale jak tak poslouchám tak na něm pracují celkem kvalitně. Doufám jen že si neublíží... Někdo se mě dotknul. Otočila jsem se a uviděla ramalla.
-mohu do svého pokoje?
-e...ne..poslechni si sám.-ramallo přiložil ucho a po chvíli se odtáhnul.
-páni..e..dejme jim soukromí -ovšem...šla jsem do pokoje a nevím kdy usnula.


Germán, ráno
Probudil jsem se a pode mnou ležela matrace a kusy postele okolo. Byla už moc stará a nezvládla včerejší akci. Angie ležela na mě a já hladil její dokonalé tělo. Angeles otevřela oči a usmála se.
-dobré ráno...-pošeptal jsem
-tobě také-odpověděla. Někdo zaklepal a než stihl vejít, přikryli jsme se. Do pokoje vešla violetta. Otevřela ústa.
-to tu musela být divočejší jízda než jsme mysleli..-zasmála se a odešla. Bohužel tobyl náš pposlední den na chatě a já musel s ramallem ještě pracovat. Angie vešla do obýváku a poprosila ramalla aby odešel. Posadila se vedle mě a pošeptala: "budeš táta"........



**********************
Omlouvám se za chyby. Nejde mi vypnout T9 a ještě s tím moc neumím :-D další díl bude za nedlouho
Anglia x Lena