-neboj se...všechno... bude v pořádku..-ačkoli to nepomohlo, nadzvedla hlavu a podívala se mi do očí. Smutek a žal...zavřel jsem oči. Nešlo to..nešlo se jí dívat do očí.
-prosím...neplakej...-neotevřel jsem oči, moc to bolelo
-nemůžu..-vyšeptala a vzlykla. Otevřel jsem jedno oko po druhém.
-musíme se uklidnit-pošeptal jsem jí a díval se jí hluboko do očí.
-všechno..bude v pořádku...-sama nevěřila tomu, co řekla. Uklidnili jsme se a sešli na oběd. Sedli jsme si v mlčení ke stolu. Olga přichystala pečené kuře. Nemělo žádnou chuť.
-kdy se vrátí maličká?-vychrlila olga. Došlo mi, že ona ani ramallo nic nevědí. Angie poděkovala za oběd,omluvila se a odešla. Olga a ramallo se na mě nechápavě podívali.
-violetta...unesli ji. Stačí!?-vstal jsem od stolu a šel za švagrovou. Zaklepal jsem na dveře jejího pokoje. Vešel jsem a sedl si vedle ní.
-proč jsi přišel-pokusila se o klidný tón
-trpíš
-a to je ten důvod?
-ne...-odkryl jsem jí dlaně z obličeje. Nechal jsem jí na tváři svou dlaň a druhou otíral její slzy. Nechala svou dlaň na mé a uklidnila se.
-děkuju...-do pokoje angie vešel bez klepání ramallo. Zarazilo ho to, co viděl. Angie mi jemně sundala dlaň z její tváře.
-co se děje ramallo...
-no..když pominu to, co jsem viděl, jak to bude s naší violettkou...
-zaplatím 5milionů a přežije týden...-zlomil se mi hlas nad představou, že bych přišel o dítě.-..v tomhle domě jsem přišel o ženu, pak ta aféra s Jade..o angie, kvůli esmeraldě a potom mě podvedla a..a..
-to předposlední záleží na tobě-stískla mou dlaň s ůsměvem.
-nezasloužím si ani naději-pohladil jsem ji po tváři a podíval se na ramalla. Naznačil jsem mu, aby odešel.
-angie... zase není nejlepší chvíle si něco začít.
-vypadá to tak-zachichtala se
-copak?
-niiic....-něco mi nesedělo
-ale no tak...-prosil jsem
-jen už vím...-zrudla a odvrátila ode mě zrak
-co? Co už víš?-nepochopil jsem co už ví. Podívala se mi do očí.
-už vím, jak se cítila maria. Když jsem tě poznala..řekla jsem si "jak se mohla do někoho takového?" Ale teď teprve vím, jak jsem se v tobě spletla.-ůsměv se mi sám vyčaroval. Nahl jsem se k ní a políbil ji. Do toho polibku jsem vložil všechny svoje pocity...nechal jsem jí obě své dlaně na tvářích a nevěřil tomu, co se právě stalo. Odtáhl jsem se od ní a hladil ji po tváři. Najednou jsem uslyšel chichtání šel jsem ke dveřím a otevřel je. Do pokoje vpadli olga i ramallo.
-neplatím vás za šmírování!
-ale copak se tady stalo v minutě ticha?-ptali se dotěrně
-poslouchali jsme vaše šťebetání-zalhal jsem. Protočili oči a odešli. Vymyslel jsem plán jak najít violettu. Zavolal jsem Jacobovy Weerovy, který souhlasil a přijel. Po pár minutách jsme s Jacobem plnili kufry falešnými penězmi. S jacobem jsme si ještě něco prošli a rozloučili se. Byl už dávno večer a s večeří na mě nepočkali. Vlastně nebylo tak pozdě. Z přemýšlení mě vytrhl zvuk piána. Angie seděla a hrála. Stál jsem za ní a ona o tom nevěděla. Dalo by se říct, že prostě vypla. Dohrála tu smutnou píseň a začala s další, ale tentokrát i zpívala. Její hlas byl jako ta nejsladčí melodie na světě. Sedl jsem si vedle ní. Nevšimla si toho, byla až moc zasněná. Opřel jsem se o ni a pořád nic. Musel jsem usnout, protože mě probudilo něco horkého na rtech. Otevřel jsem oči. Angie mě políbila a odtáhla se. Až teď jsem si všiml, že jí ležím hlavou na klíně. Přitiskl jsem jí obličej do břicha a objal ji v pase. Cítil jsem její divoké srdce. Hladila mě po vlasech. Najednou se moje srdce přizpůsobilo jejímu.
-angie...-vyšeptal jsem a doufal, že to neslyšela.
-musíš to pořád dělat?-řekla lehce naštvaně
-co dělám..-šeptal jsem a ještě víc se k ní přitiskl. Nadechla se a po chvilce vydechla.
-nech toho...-řekla a opřela si ruku o židli
-nechci..-nazvedl jsem hlavu a vtiskl jí rty pod krk. Nadechla se a její výdech se mi rozlehl po vlasech a od nich teplo sjelo až do pat. Ne teď..hlavně ne teď...ne teď a tady..tady už vůbec ne...klid...odtáhl jsem se a sedl si vedle ní.
-nejde to vydržet...nemůžu se tě ani dotknout jinak zešílím a...eh..chápeme se..
-mhm...-vzal jsem angie za ruku a táhl ji ke mě do pokoje. Okolo prvního pokoje jsme se oba zastavili. Bylo slyšet tiché vyjeknutí. Oba jsme se na sebe podívali. Olga a ramallo... odešli jsme. Trochu se mě lekla, ale zastavil jsem se.
-dnes budu spát s tebou a než něco řekneš tak se neboj. Nechci s tebou nic..jen nechci aby ses trápila. -nejistě kývla hlavou a odešla do koupelny-přijď do mého pokoje-řekl jsem než vešla a já se osprchoval v mé koupelně, do které se dá vejít jen přes můj pokoj. Převlékl jsem se jen do boxerek a neodpustil jsem si něco udělat. Vešel jsem do pokoje ramalla. Ležel s olgou na posteli a líbali se.
-a co je s osobním prostorem ramallo!-řekl jsem a opřel se o dveře. Ramallo seskočil z postele a upravil si košili. Olga zařvala a sedla si.
-není to tak!ono..to...-koktal ramallo. Začal jsem se smát a pak mi někdo poklepal na záda. Byla to angie. Měla na sobě jen noční košili, která odhalovala její nohy. Nemohl jsem od nich odtrhnout oči. Angie mi zamávala před očima. Podíval jsem se na ni a usmál se.
-už ti někdy někdo řekl, že máš vážně sexi nohy?-zarazila se a pak se usmála.
-děkuju...ale.. pojď už-vyhrkla
Ramallo
Byl jsem vyvedený z míry. Germán řekl angie, že má "sexi" nohy a angie mu řekla aby už šel. Ale kam šel? Co se tady děje!
-už?-zeptal se můj nadřízený a trochu se přiblížil k angie.
-když tě vidím, přemýšlím nad tím, že pokud nepůjdeš hned, tak tady kdo ví co ještě uděláš.-zasmála se a chytla ho za dlaň. Potáhl ji k sobě a ona ztratila balanc a skončila v náručí. Nechybělo moc a políbili by se. Vzala ho za ruku a odešli k němu do pokoje.
-olgo, viděla jste to, co já?
-a já myslela, že mám halucinace..
Přitiskli jsme uši do stěny a poslouchali...
Germán
Měl jsem strach. Nechtěl jsem překrásné blondýnce, která ležela vedle mě nějak uškodil. Dívali jsme se na film The ring(aspoň myslím.. měl by to být horor česky se jmenuje kruh. Jednoduše je tam hlavní postava Samara). Skoro jsem usnul, ale angie se mě najednou chytila.
-bojíš se?-vyšeptal jsem a zachichtal se.
-bojím se toho, co je v té skříni..-opravdu,ve skříni se lesklo něco jako oko.Vstal jsem, rozsvítil a otevřel skříň. To, co se lesklo, byl knoflík na kabátu.
-bojíš se knoflíku?-propukl jsem v hlasitý smích.
-moc vtipné...-podívala se na mě naštvaně, ale zároveň se usmívala. Zhasl jsem a chytil angie. Nadzvedl jsem ji nad hlavu.
-ne! Ne! Prosím! Germáne!-křičela vyděšeně. Přitiskl jsem si ji na hrudník a držel ji jako malé dítě.
-lepší?
-mm...možná...-usmála se a seskočila. Stála vedle mě. Dívali jsme si vzájemně do očí.
-e..no..já..-nevěděl jsem jak to říct. Trochu nervózně jsem si rukou prohrábl vlasy.
-nechceš už...jít...spát?-zeptala se na to, co jsem nedokázal. Usmál jsem se a lehl si. Po chvilce už ležela jedle mě. Otočili jsme se ve stejnou chvíli na bok a nedělily nás ani dva centimetry. Usmáli jsme se na sebe.
-angie...já..nechci udělat něco...co by se ti...nemuselo líbit...-řekl jsem a doufal, že to pochopí
-a jak můžeš vědět, že by se mi to nelíbilo?-ten její šibalský ůsměv mě dostal-ale ne...nechci...nechci být v tuto chvíli...těhotná..-řekla a pokrčila obočí.
-víš přece,že by to šlo zařídit
-e..vím..ale...ee..máme si přece dát čas
-a co když čas vypršel?-něco mě přemohlo a už jsem nemluvil jako germán...
-germáne klid...musíš se uklidnit..-vyděsil jsem ji. Svalil jsem sedící angie pod sebe.
-ty už se asi neuklidníš...-vyšeptala mi do obličeje. Zasmál jsem se a s velkou silou vmáčkl svoje rty do těch jejích. Lehl jsem si na ni a líbal ji na krku. Zadrala mi nehty do krku. Přesunul jsem se na její rty. Nestíhala mi opětovat polibky. Zadýchal jsem se a drtil ji.
-tak co...chceš..se přesvědčit...jestli...mi..budeš stačit..?-řekl jsem mezi polibky a najednou jsem nestačil angie.
-mám tě....šetřit?...-zachichtala se
-co když...jsem v té věci...lepší...
-přesvědčme...se-řekla a objala mi pas svýma nohama. Strhnul jsem z ní košili a odhalil tak její přenádherné tělo. Odhodil jsem z ní i zbytek oblečení a ona se rychle zbavila mého spodního prádla. Najednou mi něžným dotekem svých prstů jela od hrudi dolů. Když došla na konec cesty, začal jsem nekontrolovatelně křičet. Zachichtala se.
-aaa...angie..!-vyřval jsem hrubě a zadral jí nehty do zad.
-ano?
-znovu tě s radostí slyším..
-co je s mou dcerou
-je v pořádku..a mých pět milionů?
-jsou uloženy v cerných kufrech
-skvěle..dnes v poledne je necháš u fontány
-chci svou dceru...
-dostaneš ji..mhm..příští týden, kdy zaplatíš dvakrát tolik co dnes
-udělám to
-měj se..-ukončila hovor a já jsem odhodil telefon na stranu. Otočil se a uviděl... angie. Vybavil se mi celý včerejšek. Co jsem to udělal!? Doufám že.. ano... naštěstí jsem se zabezpečil. Oba jsme leželi pod peřinou. Popadl jsem boxerky a oblékl si je. Lehl jsem si vedle ní a začal ji líbat na krku. Po chvilce se zachichtala a necha a mi dlaň na tváři. Pootevřela oči a nakonec ji překvapilo, že mě vidí. Skousla si ret.
-dobré ráno...-naklonil jsem se nad ni-miláčku...-zasmál jsem se a lehl si vedle ní
-dobré ráno...slabochu-podívala se na mě tím svým pohledem.
-jak prosím?-nepochopil jsem
-kvůli komu jsme včera přestali?-ona si pamatuje..
-odvolej to-řekl jsem vážně
-ne-řekla a smála se mi. Můžu snad za to, že tahle žena je terminátor?
-jsi hrozná nimfomanka-zasmál jsem se a ona se na mě naštvaně podívala
-to odvoláš-řekla mi a zastrašovala mě pohledem
-no...neodvolám...ale teď by ses měla jít převléct. Olga bude volat na snídani a..-vykulila oči. Popadla oblečení a oblékla se. Pak vyběhla z mého pokoje a já se po ranní hygieně převlékl a sešel na snídani. Všichni už snídali.
-dobré ráno-pozdravil jsem vesele a usmíval se. Kdybych se mohl přestat usmívat, udělal bych to.
-dobré ráno-odpověděli
-nechci být vlezlý, ale co se včera mezi vámi dvěma stalo-ramallo nechodil okolo horké kaše. Podíval jsem se na angie, která mi naznačila, abych nic neříkal.
-co by se mělo stát?-dělal jsem hlupáka
-no...byli jste v jednom pokoji...
-aha! Řekl jsem angie, že nechci, aby se trápila, tak dnes spala se mnou. Je v tom problém? Ty by jsi pro malou angeles udělal to samé-poslední větu jsem mu řekl do očí
-no..no..e..já...ale už tak malá není!-vychrlil. Angie se usmála
-vyrostla do krásy...ale hyperaktivita jí zůstala..-angie se na mě podívala jako její matka. Olga s ramallem se na sebe dívali. Snad telepatie?
-a ty ses germáne nezměnil vůbec. Ale...možná jsi teď citlivější...i když starší a slabší..-zasmála se a napila se džusu.
-e...co si to tady naznačujete-olga mě propychovala pohledem.
-nic-řekli jsme s angie v jednu chvíli
-a víte o tom, že můj pokoj je hned vedle pokoje pana germána?-doufám že... angie se na mě vystrašeně podívala
-ano? To ví přece každý ramallo-řekl jsem klidně, ale ve svém nitru jsem se třásl.
-a víš o tom, že jde všechno slyšet?
-a co přesně...-řekla angie a díval díval se při tom na mě
-nechcete říct....co přesně se včera stalo? Výdrž jste měli dobrou...-angie zrudla a sklopila hlavu dolů
-takže pokud někdo něco řekne violettce...poletí...chápeme se?
-ovšem...
-a budete mít dítě?-pokud olga nesklapne, angie shoří
-ne olgo...-řekl jsem a položil obličej do dlaní-musíme o tom mluvit!?-odnesl jsem talíř a pak se v obývacím pokoji zdržel se všemi. Seděli jsme s angie na jednom gauči a na protějším gauči seděli olga a ramallo. Chvíli jsme se na sebe dívali.
-vy dva jste..-začal jsem
-mhm..-potvrdil ramallo-a vy dva..
-ne!-zařvali jsme
-ale vždyť jste...
-ale nic spolu nemáme-odporovala angie
-hyperaktivní angeles...-mručel jsem
-slaboch germán-zavrčela mi v odpovědi. Opřel jsem se a objal ji v pase. Všichni se na mě podívali.
-to už na ni nesmím ani sáhnout?-zeptal jsem se a vtiskla se do mě. Olga a ramallo otevřeli pusu. Plácl jsem se do čela a dostal nápad.
-mám na vás otázku...musím se od angie držet na deset metrů? Je jasné, že se něco děje ale není nejlepší čas...-protáhl jsem se a syknul z bolesti. Ta rána se už skoro zahojila ale..pořád bolela.
-germáne, v pořádku?-neskrývala strach. Usmál jsem se a políbil ji. Angie neváhala a polibky opětovala. Po chvilce jsme se na sebe jen usmívali.
-angie...-pohladil jsem ji a objal.
-není nejlepší čas..-opakoval ramallo. Olga seděla s kamennou tváří.
-jdu upéct čokoládový dort!-zakřičela a utíkala s ramallem do kuchyně. Pak jsem koutkem oka uviděl hodiny. V tu samou chvíli někdo zaklepal. Otevřel jsem a do domu vešla kupa jejích přátel. Angie vytřeštila oči. Zavřel jsem a pozval je dál. S angie jsme seděli naproti nim. Chvíli jsme mlčeli.
-proč nám violetta nebere telefon? Zase jitady držíte? A angie! Proč něco neuděláte!-vychrlila černovlasá dívka
-tak od začátku...-začal jsem-angie za nic nemůže-pak jsem ji objal v pase tak, aby si toho nevšimli-violetta šla ven s vámi a nevrátila se-pak se rozlehla šílená debata mezi jejími kamarády. S angie jsme se sobě vzájemně dívali do očí.
-to se tak hádají často?-zeptal jsem se jí. Při ní jsem se cítil jako v ráji. Usmála se a kývla hlavou.
-občas je to i horší-pošeptala mi a zasmála se nad pohledem na hádající se děti. Usmívali jsme se na sebe a nevšimli si, že hádka už utichla.
-angie? tak haló slyšíš mě?-ozval se tomás. Angie se otočila na jeho stranu.
-omlouvám se, co jsi říkal?- z jejího obličeje zmizel úsměv a nahradila jej bolest. Objal jsem ji a podíval se jí do očí skoro plakala.
-angie..jak to bude s viou-zněla jeho otázka. Když viděl reakci angie, zarazil se-omlouvám se, nechtěl....
-v pořádku. Nevím jak to bude..-zlomil se jí hlas, vtiskla se ve mě a já ji k sobě ještě víc tlačil. Studenti se na nás divně dívali. Pak se ta zrzavá dívka otočila a zalapala po dechu. Nepochopil jsem ji.
-camilo, co se stalo-zeptal jsem se jí-ano, trefil jsem jméno. Zarazilo to i mě
-krvácíte-vyhrkla a angie se okamžitě podívala na místo, které bylo postřelené. Moje bílá košile byla rudá. Vzala mě a naznačila jim, aby počkali. Angie mi utřela krev, vyměnila obvaz a já sešel dolů. Po chvilce přišla švagrová s černou košilí. Dneska jsem si zapnul knoflíky, ale angie se na mě šklebila. Začala mi popravovat knoflíky a já cítil, jak mě žáci propichovali pohledem.
-co se děje-zeptal jsem se jich. Mnoho se jich podívalo jinam , než mi došlo, že ji držím v pase.
-nic... jen jsme si právě potvdrili jednu teorii...-řekli a dívali se na nás. Na pár sekund jsem políbil angeles a podíval se na ně.
-tuto teorii? -angie se na ně rudá otočila. Její žáci stejně tak červení kývali hlavou.
-líbáš mě na očích mých žáků?-vychrlil vychrlil mi do očí.
- nevypadá to na to,že by ti to vadilo..-zašklebil jsem se a vychutnal jsem si její naštvaný obličej. Přitiskl jsem ji k sobě a přiložil jí rty na ucho.
-navíc vím co si myslíš v tuto chvíli..-pošeptal jsem a odstoupil od ní. Rudá švagrová protočila oči a sedla si. Najednou se zase ozval zvonek. Otevřel jsem dveře a uviděl Jacoba.
-je čas...-kývl jsem hlavou a šel pro kufry. Naložil jsem je do auta a jacob si sedl na místo řidiče. Rozloučil jsem se a nasedl. Nechak jsem tam kufry a počkal. Vzal si je....
*******************
†AngliaxLena
Omlouváme se, je krátký..ale vynahradíme vám to
Žádné komentáře:
Okomentovat