Díl XIV.

-to je pravda...-řekli všichni a já se třásl hrůzou. Z očí mi chvílemi stekla slza.
-Tati...co se ti zdálo-zeptala se violetta a dívala se mi do očí.
-em...něco ošklivého.-řekl jsem a ona pokrčila obočí.
-nemusíš se mnou mluvit jako s malým děckem-řekla a já se nadechl
-violetto.. pokud vím tak moje dítě budeš už do konce života
-a ty vypadáš jako děcko angie-řekla a já si položil hlavu na prsa angie
-jak chceš...-řekl jsem a zavřel oči-..přece maminky jsou na světě nejkrásnější...nebo ne?-cítil jsemň rychlé srdce angie a zasmál jsem se
-to jsem tak stará abych byla germánova matka? To mi rovnou můžeš říkat babi-řekla angie a violetta se zasmála.
-ten tě musí vážně milovat-řekla violetta a srdce angie přestalo bít. Ale po chvilce zase začalo vyděšeně jsem nadzvedl hlavu a vyvalil na ni oči.
-jsi v pořádku?-zeptal jsem se a ona jen nejistě kývla.
-co se stalo-řekla olga
-angie je jen těhotná, musíš na ni klidně.. řekl ramallo a odešel. Olga za ním vystřelila a violetta vyvalila oči a otevřela pusu. Sedla si na kraj postele a divně se na nás dívala.
-ramallo zase říká nesmysly vio-řekla angie a posadila se.
-tak proč jste tak reagovali?
-jsi těhotná s  michaelem...jak se cítíš?-violetta se jen chvíli dívala s otevřenou pusou
-em..já to ale..ono se to stalo! Já za to nemůžu! Vážně jsem nechtěla otěhotnět s michaelem ale zamilovala jsem se! Tati pokudu to dítě bude zdravé a mít oba rodiče, já tě prosím nezlob se!-ona je...moje dcera a můj bratr. Zabiju ho. Nemilosrdně ho zabiju.
-viole...tto...co to.. co to říkáš..-začala zděšená angie a violetta vybuchla smíchy.
-CO je k smíchu! Jsi těhotná S MÝM BRATREM! MŮJ BOŽE...-začal jsem křičet a do pokoje vešel michael.
-tati byla to legrace...-řekla a angie sebou hodila do peřin a přistála mi zády na klíně.
-tohle už nikdy nedělej..-řekl jsem a vydechl. Podíval jsem s úlevou na angie.
-jak se máš tam dole...nechci ti kazit pohodlí, ale špatně mi ležíš na noze-řekl jsem jí a ona se prudce nadzvedla a praštila se do čela o to moje. Oba jsme se chytili z bolesti a michael prskl smíchy. Potom přišel a podal angie růži a druhou dal violettě.
-nosíš takhle často květiny?-zeptala se angie a položila ji na noční stolek.
-mám jich plný pokoj-řekla violetta a michael se usmál.
-vaše hospodyně dostala také nejednu kytičku, ale bojím se nosit květiny angie, protože by mě germán mohl sežrat-řekl a angie se na mě podívala.
-lépe řečeno bych tě připoutal k velké dřevěné desce, pořezala ti celé tělo a spálil, až bych ti nakonec zabodl do krku dýku, ale tak, aby jsi ještě žil-řekl jsem a angie se mi vyděšeně podívala do očí.
-myslím, že by se ti hodil jeden dobrý psychyatr..a myslím , že pokud se rozhodneš k němu jít bude to dobré i pro mě vzhledem k tomu, že spím vedle tebe každou noc-řekla a já se usmál na michaela s violettou, kteří stáli vedle postele zírali.
-vysvětlím.michaeli to byl vtip-řekl jsem a on se sarkasticky usmál
-pokud em...jsi to nemyslel vážně tak proč se tak tváříš?
-a..tohle se týká důvodu útěku víš? Napadlo mě, co by se stalo kdyby nepřišel rodrigo a vůbec..špatný sen-řekl jsem a on pochopil. Objal violettu v pase. Chtěl jsem mu říct, aby toho nechal, ale začal první
-jdeme se projít germusi-řekl a odešli.
-germáne...co se ti zdálo. Prosím pravdu.-nadchl jsem se a pevně jí stískl obě dlaně. Všechno jsem jí řekl(až na detaily, například polibky s ní a detailní akci s Jackie.). Angie otevřela pusu, ale po chvíli ji zavřela a polkla. Zamrkala a překvapivě mě objala. Pustila mě a přihmouřila oči.
-tobě se zdálo o tom, že jsem byla nahá?-kdyby věděla kolikrát...
-ale nedíval jsem se! Přísahám!-angie se podívala hlouběji do mých očí-možná jenom chvilku ale...- angie se opřela a vytočeně se podívala na strop.
-ale líbila jsi se mi-řekl jsem a rychle ji políbil na rty. Vstal jsem a přišel ke skříni, kde jsem si vzal oblečení.
-vzala bych si tu bílou košili-řekla a já se usmál a vzal si ji.
-co máš proti lososové?
-no víš...nic, ale ta bílá se mi líbí víc-usmál jsem se a vzal si oblečení. Pokračoval jsem jako každý den...raní hygiena, převlékání se, snídaně a práce.
-germáne...nechápu proč angie neřeknete, co k ní cítíte
-bojím se...nechci ji stratit
-a vy snad pochybujete o citech angie?
-a proč bych neměl
-mhm.. takže vy vedle ní spíte každou noc, líbáte se s ní a pochybujete? Takhle ji akorát stratíte
-máš pravdu...musím jí to říct-vstal jsem a šel hledat angie. Uslyšel jsem její hlas z kuchyně. Přišel jsem ke dveřím a poslouchal.
-nemusíš se bát...na lásce není nic špatného a je to opětovaná láska. Vím že Germán to pochopí...navíc věkový rozdíl není tak hrozný michaeli..-nahrnuly se mi slzy do očí. Odešel jsem zpět do kabinetu, kde seděl ramallo.
-co se stalo germána
-měl jsi pravdu-řekl jsem a posadil se-miluje michaela-polkl jsem a položil obličej do dlaní
-to není možné-řekl a opřel se
-jasně jsem to slyšel ramallo. Angie se mnou nechce nic mít. Možná se mě jen bojí a proto nikdy neodporuje-omlouvám se ale...musím pryč-řekl jsem a vyšel z kabinetu
-germáne počkej!-zavolal michael a já se zastavil-musím ti něco říct.
-já to slyšel-řekl jsem chladně-pokud jste šťastní tak spolu zůstaňte-řekl jsem a on se překvapivě podíval.
-tak dobře...ale chci, aby jsi věděl, že...se o ni postarám
-děláš mi to ještě horší? Sklapni a běž za ní-řekl jsem a odešel. Procházel jsem se ani nevím kam. Proč musím být tak zbavělý? Zamiloval jsem se do ní a ona se zamilovala do michaela. Možná, že to má být tak, jak to je. Třeba mi nikdy nebyla souzena. Je mladá a zaslouží si sobě rovného. Přišel jsem až do parku, který byl na druhé straně buenos aires. Posadil jsem se na lavičku a pozoroval zamilované páry. Vzdechl jsem...vždy bylo mým snem žít šťastně...s ženou při mém boku a dětmi. Místo toho mám dceru a žena? Mrtvá...stratil jsem naději žít šťastně s angie. Z přemýšlení mě vythl blesk a hrom. Ignoroval jsem déšť a chtěl se rozpustit. Bohužel, život tak lehký není. Nevím jak dlouho jsem tam tak seděl, ale někdo se mě dotkl. Zvedl jsem hlavu a uviděl angie. Posadila se vedle mě a já se na ni jen díval.
-germáne..co tady děláš, víš jaký jsem měla strach?!
-violetta...chceš říct, že violetta měla strach-řekl jsem chladně a ona vzdechla
-ne. Já jsem měla strach germáne.. violetta je s michaelem
-neměla by jsi s ním být ty?
-proč proboha já?
-je to přece tvůj přítel...-řekl jsem a ona se opřela.
-michael NENÍ můj přítel! Před chvílí jsi mu dovolil chodit s violettou!-řekla a já se zmateně otočil na její stranu
-cože?-řekl jsem a ona se zamračila
-michael chtěl tvoje svolení být s violettou!
-blázní snad? Je mu 20 let! Violetta má 17!
-germáne, jsou to jen tři roky. Kdo ví, koho si najdeš a kolik let vás bude dělit. Kdyby jsi miloval, tak by jsi to pochopil.
-ale já zamilovaný jsem angie.
-tak by jsi to měl pochopit-řekla a já se podíval na promočenou angie. Nevypadaljsem o nic lépe.
-chápu to...a nemysly si, že nic necítím..tak to rozhodně není
-já si ale nic takového nemyslím! Jsi milý, hodný, sladký, přitažlivý a..e...
-jak že?
-e..nic..nic..
-aha...takže tady nebudu jediný zamilovaný
-germáne já..-nedokončila, protože jsem ji políbil. Když jsem svoje rty vtiskl do jejích, příjemně zamručela a objala mě okolo krku. Nevím jak dlouho jsme tam seděli a líbali se, ale ani jeden z nás neodešel. Čas se zastavil...nemohl jsem se od ní odtrhnout, ale nechtěl jsem ji vystrašit a proto jsem se pomalu odsunul.
-angie já...-nevěděl jsem, co dál
-nemusíš nic říkat-usmála se a já ji objal.
-Tati!-rozlehlo se po parku a mezi kapkami deště jsem uviděl dvě postavy. Viu a michaela...
-nechci rušit, ale volali jsme vám a nic! Měli jsme strach-řekla violetta a potom se na mě dívala.
-ty jsi plakal?-zeptala se a já pustil angie
-ne..a vy dva jste spolu?
-ehm..myslela jsem..že ti to nevadí
-máte stejnou krev proboha.. nemůžete uzavřít manželský svazek
-a ty potřebuješ dva prsteny a kus papíru?-ozval se michael a objal violettu v pase
-každý tady má pravdu..ale nikdy nebudete moct mít děti!
-to je oběť... adoptční služba..snad to nějak půjde-řekla violetta a angie vdzechla
-proč je to všechno tak komplikované-řekla a opřela se o mě. Objal jsem ji v pase a vzdechl.
-neovlivníme osud..ale pojďme z toho deště, nebo nastydneme-vstali jsme a angie zakopla. Chytil jsem ji než dopadla na zem a postavil ji na nohy.
-pozor..je tu mokro-usmála se a violetta a michael se k nám přidali. Začalo pršet ještě silněji a já koutkem oka pozoroval, jak michael dal sako violettě. Tiše jsem se zasmál a objal v pase angie. Nečekala to a polekala se. Přitiskla se k mému boku a spojeně oddechla. Po pár minutách jsme přišli k ville. Otevřel jsem a pustil je do domu. Vešel jsem jako poslední a dal michaelovy suché oblečení. Šel jsem se převléknout a poprosil jsem olgu o čaj. Šel jsem se osprchovat a nahoře jsem potkal violettu s michaelem. Byli tak zabraní sami v sobě, že si mě nevšimli. Nevím proč, ale prošel jsem okolo nich a vešel přímo do sprchy. Odložil jsem věci a rozepnul si košili, když v tom někdo vešel. Přišla angie a když mě uviděla tak se zakoktala.
-v pořádku, chápu.-řekl jsem a ona chtěla odejít
-angie?-otočila se-ale pokud chceš tak se můžeš přidat-řekl jsem a smál se
-a víš že možná ano?-řekla a srazila mi ůsměv
-vážně?-řekl jsem a ona se začala smát
-ne!-řekla a vyšla. Zamknul jsem za ní a osprchoval se. Vyšel jsem a pustil angie. Zase jsem minul violettu a michaela a posadil se v obývacím pokoji. Po pár minutách přišel ramallo a přinesl čaje.
-vše je už nastěhováno v Los Angeles..
-dobře...to slyším rád-napil jsem se čaje a opřel se.
-mimochodem... berete vztah angie a michaela dobře-zasmál jsem se a dolů sešli violetta a michael. Posadili se na gauč vedle a michael přikryl violettu dekou. Následně ji políbil na ramallo se na mě podíval.
-trochu jsem spletl situaci-ramallo se na mě díval jako na hlupáka.
-z toho vyplývá neposlouchat cizí rozhovory a..
-a nešmírovat-dokončil jsem za ně a on protočil oči.
Najednou si vedle mě sedla angie a položila svou dlaň na moji, ale rychle ji dala pryč. Podal jsem angie čaj a přinesl dva čaje michaelovy a violettě. Vzal jsem jednu deku a přikryl třesoucí se angeles. Škubla sebou a otočila se, ale po chvíli se usmála a já se posadil blíž k ní.
-kdy plánujete odlet?-zeptal se ramallo a všichni se na mě podívali
-nemám ponětí...rodrigo mě bude ještě kontaktovat-napil jsem se čaje a po chvíli kýchnul.
-tati...proč by tě měl stýc rodrigo kontaktovat...řekneš mi, co se děje? Nebo mi to řekne Michael.
-e...vio, nechtěj to všechno vědět... chceme ti to říct hned, jak se vyřeší situace...nechci, aby jsi se trápila-violetta protočila oči a vzdechla
-nejsem malé dítě-připoměla a vtulila se zády do michaela.
-ale vio...pochop, je těžké o tom mluvit a ještě těžší to poslouchat-kýchl jsem a napil se čaje. Angie natáhla ruku s dekou a naznačila, abych šel k ní. Jak takovou nabídku nepříjmout? Sedl jsem si k ní tak blízko, jak jen to šlo a přikryl se dekou...buď jsem byl moc blízko, nebo to byla opravdu velká deka, protože jsme se pod ni vešli oba dva. Violetta se zamyslela.
-chci to všechno slyšet-řekla a já vzdechl.
-tak dobře...ale budeš sklamaná! A už nikdy nebudeš mít stejný pohled na svět jako teď.
-nebude tak hrozné
-bude to ještě horší-odpověděla jí angie a violetta se přestala usmívat. Angie dopila čaj a opřela se o mě. Usmál jsem se a objal ji v pase...přece nikdo nic neviděl.
-víš přece, že já a moje matka se nestýkáme. Začalo to v mých patnácti letech, kdy moje matka a sestra brutálně zabily mého otce a vše nastražily jako nehodu. Udělaly to pro to, že chtěly jeho peníze, ale otec je odkázal mě. Přišel jsem na řadu...ale věděl jsem o tom. Proto jsem vzal peníze a majetek a utekl. Vystudoval a bez rodiny dospěl. Potkal jsem mariu, založil firmu a...dál to znáš. Ovšem tady je problém...matka a sestra neví o tom, že mám rodinu. Chtějí mě zabít a nechat si majetek. Pak se ale dozví, že existujete vy a...-violetta seděla s otevřenou pusou. Opřela se s nevěřila.
-babička angelika byla jiná...-pošeptala a já cítil neklidné srdce angie.
-vlastně..-řekla a violetta pokrčila obočí
-co tajíte?
-tvoje babička zahýbala dědovy, dirigovala ostatním život a mě nasadila brouka do hlavy. Na druhou stranu jsme včera našli kreditní kartu...dnes jsem viděla obsah...babička byla miliardářka a odkázala mi všechny peníze-angie je miliardářka?
-no páni-řekla violetta a angie vzdechla.
-něco mi nehraje germáne...pokud vás všechny zabijí...co bude s dvojčaty angie?
-o nich se nemají šanci dozvědět, navíc petr je na služební cestě někde ve španělsku.
-dokonalé....a co bude, až vás tady nikdo nenajde?
-bude tady...hodně policie-řekl jsem a on kývl. Angie se o mě opřela a já se tiše zasmál.
-takže myslíte, že všechno klapne?
-na sto procent-řekl jsem klidně a dopil čaj.
-ale...ty věříš Rodrigovy?-michael se opřel a čekal na mou odpověď.
-co mi zbývá?
-jen že...rodrigo minule neudělal dobrý dojem...
-Jsem zpátky!-otočili jsme se a uviděli federica
-v posledních dnech jsem tě neviděl fede-řekl jsem a on se zasmál
-ale já vás ano..jste moc zaměstnaný muž-řekl a posadil se vedle ramalla.
-informoval federica někdo o naší situaci?-zeptal se ramallo a já se zamyslel. Já ne a fede vypadá, jako by nic nevěděl.
-federico...seženu ti tady byt. Hned jak se vrátíme tak se nastěhuješ
-dobře, ale..kdy se vrátíte?
-do měsíce, nebo do dvou...není to jisté
-a kdy odlétáte?
-mm..do konce týdne..nejsem si jistý
-a svatba bude kdy-zeptala se violetta a já se nechápavě podíval
-čí svatba...-můj nechápavý tón ji rozesmál
-ta tvoje a angie.
-CO?-řekl jsem hlasitě a violetta položila prst na rty.
-pššt... chceš probudit angie?-podíval jsem se na angie, která ležela na mě s hlavou položenou na mé hrudi. Jednou rukou jsem ji objímal a druhou měl v jejich vlasech.
-nic spolu nemáme vio..-řekl jsem tiše a bez emocí. Violetta chtěla něco říct, ale michael jí naznačil, aby mlčela. Vytáhl jsem jí ruku z vlasů a odhrnul jí je z obličeje. Sundal jsem deku a odhalil naše obětí, ale ignoroval jsem reakce a vzal angie na ruce. Potichu jsem ji odnesl do mého pokoje a přikryl ji. Daroval jsem jí polibek na tvář a sešel za nimi.
-HA! Violetta prohrála!-řekl ramallo a violetta mu podala slušnou částku. Posadil jsem se na gauč a zaměřil zrak na ramalla.
-no dobře! Buď sejdete a nebo ne...-řekl a já se podíval naštvaně na violettu
-no co...-violetta rychle začala něco rozebírat s michaelem a po chvíli přišla olga.
-večeře-oznámila a zamyšlený federico přišel ke mě.
-chci vám říct něco důležitého.....


************************
Anglia x lena
Moc děkuji za inspiraci...ty víš kdo ;-)