Díl 4.

Probudilo mě něco..něco...co mě drtilo? Otevřela jsem oči. První co jsem uviděla byl švagr. Nadzvedla jsem hlavu a podívala se na situaci. Germán mě drtil v objetí, fran měla na posteli jen nohy a via měla nohy na mých zádech. Podívala jsem se na germána. Mohla bych tak zůstat celé hodiny. Přiblížila jsem se a políbila ho. Probudil se a opětoval polibek. Opřela jsem si o něj čelo a usmála se. Naznačila jsem, aby se podíval. Zasmál se nad pohledem fran a vii. Zatřepala jsem s viou, která nešla probudit. Via se probudila ve chvíli, kdy jsem se chtěla líbat s Germánem. Když jsem se od něj mírně vzdálila, via ze mě sundala nohy. A usmívala se. Švagr povolil obětí a já jsem si na něj sedla,protože jiná pozice nebyla. Violetta se otočila k fran.
-hej, fran..fran..-šťouchla do ní-fran! Vstávej!
-ještě chvíli!
-fran! Přestaň chrápat!
Sedla si a podívala se na nás. Měřila si mě pohledem.
-angie? Ty se nezdáš...
-eee..to není tak jak to vypadá fran! Ono to..via a.. komplikovaná situace..
-stejně jako včera večer?-řekla neteř
-o čem mluvíte?
-líbali jste se!-podívala jsem se na švagra a přemýšlela jsem, co mohly vidět
-o tom nevím...
-kupodivu bych si pamatoval,kdybych se s angie..
-ale stáhl jsi ji sebou na postel
-a víc ni-lhali jsme
-aha...
-no..běžte se převléct..olga bude za chvíli volat na snídani. Vstala jsem ze švagra a vykřikla. Podívali se na mě s zděšením. Po mém horním kusu pyžama a po posteli byla krev. Germán mě chytil za ruku a stoupnul si. Odhrnul mi pyžamo až k prsou, odkud měla krev pramenit ale....nic. Ukázala jsem na jeho obvaz. Protočil oči a zbavil se ho. Zavřela jsem oči. Nenáviděla jsem krev. Ucítila jsem jeho dlaň na rameni.
-mohl by...mohl by jste někdo...se podívat na e..tu ránu?
Fran přistoupila a podívala se.
-běžte do nemocnice. Musely být špatné...ty stehy...praskly...
-děkuji mnohokrát ca...francesko?
-ano! A nic se nestalo..  pojď vio!- via si vzala berle a odešla za pomoci fran.
Pomalu jsem otevřela oči. Zasmál se a objal mě.
-není ti zle?
-jen...trochu-přiznala jsem
-mhm... co by ti pomohlo? -přiblížil svůj obličej. Usmála jsem se a nechala se políbit. Po pár minutách jsem mu zavazovala čistý obvaz. Neoblékl si košili. Prostě šel bez košile a já se převlékla atd.. sešla jsem dolů,kde byl švagr opřený o zábradlí a nechával si vynadat od ramalla. Sešla jsem k nim.
-dobré ráno
-angie! Dobré ráno!-řekl vřele germán
-dobré ráno,dobré ráno..-řekl ramallo
-co se tady děje ramallo?
-nevidíte ho?
-vidím?
-no, vypadá to, že si pan germán neumí obléct košili!
-no ale já už přece říkal,že mě to maminka nenaučila!-vložil se do hovoru švagr. Olga přišla a dala germánovy černou košili.
-aby jste nenastydl!-zakřičela a odešla. Oblékl si ji a zapnul si knoflíky. Plácla jsem se do čela.
-ani knoflík si neumíš zapnout?
-vždyť říkám ,že mě to nenaučili!-protočila jsem oči a popravila mu košili.
-angie..co se stalo?
-nic..
-vidím, že se něco stalo..tvůj ůsměv zmizel
-jen mě napadlo...jak je to dávno,  co ti zemřela maminka?
-chvíli po marii...ale to není důležité.
-mluvíte o smrti své matky? To je po prvé
-ramallo. Je to citlivé téma..ale..je tady angie takže..
-a jaký na to má angie vliv?-řekl vlezle ramallo
-velký...Opravdu velký vliv-skoro vyšeptal,  ale stejně jsme to slyšeli. Pohladil mě po tváři a s ůsměvem odešel. Stála jsem jako socha. Nemohla jsem se pohnout. Ramallo se usmíval a pokýval na mě prstem.
-tady se někdo zamilovat?! Že angie?
-e...to..ne! Pletete se ramallo! A to..e..hrozně moc!
-když myslíte..ale proč v tom případě neodejdete?
-mm...už jdu-odešla jsem do kuchyně. Tam jsem si sedla na své místo a posnídala.
-francesko? Jak dlouho zůstaneš? Ještě do zítra?
-pokud vám to nevadí-odpověděla švagrovy. Přistoupila jsem k němu a dala mu dlaň na čelo. Nic.
-ne, nemá horečku..v tom bude něco jiného..možná stratil moc krve..
-jo, možná to bude tím...
Najednou se rozlehl zvuk švagrova telefonu. Vstal a odešel kousek dál. Pak zvedl a u stolu se začalo mluvit o studiu. Jen to ne. Ůsměv mi zmizel. Proč museli mluvit o studiu, kde pracoval pablo? Za chvíli přišel švagr. Chytil mě za ruku a táhl do kabinetu. Vešla jsem a zavřela dveře. Švagr už seděl u stolu a dlaňe měl na obličeji. Sedla jsem si naproti.
-co se děje?
-rodina Jade zbankrotovala a přišla o všechno. Soud nařídil , aby bydlela tady dokud si nesežene práci a byt.
-cože? Ale to..přece....nejde..-nejednou jsem byla tak..nějak..
-nechápu to,ale bohužel. Jade je už na cestě. Já musím s ramallem do nemocnice.
-ale ne..-budu muset čelit ůtoku jade
-chci se omluvit za ten včerejšek. Vím,že my dva..
-nemůžeme..-najednou jsem pocítila bolest. Ale proč? Je to tvůj švagr. Nevšimla jsem si nevšimla švagra, který mě zvedl ze židle a objal. Někdo vešel do místnosti. Nechala jsem mu hlavu na hrudníku a otočila hlavu směrem ke dveřím. Stál tam ramallo. Odtáhla jsem se od něj a podívala se lehce červená na návštěvníka. Opřel se o dveře.
-germáne? Můžeme jet?
-samozdřejmě ale..přijede Jade.
-COŽE? ZBLÁZNIL JSTE SE?
-kdyby zbláznil..mám soudní příkaz ramallo
-to je nesmysl...
-raději pojedeme..angie..pojeď s námi..nenechám tě tu,když má přijít Jade.
-dobře..-řekla jsem tiše. Švagr přiblížil své rty k mým. Zaváhala jsem, ale ve chvíli, kdy mě políbil jsem neuhla. Opětovala jsem mu polibky. Pak přestal a pošeptal mi "jade nic nezmění na faktu,že o tebe budu bojovat". Trochu červená jsem pevně stískla jeho dlaň. Až teď mi něco došlo. Otočila jsem se směrem na na ramalla. Ten na nás s otevřenou pusou zíral.
-germáne..víš že to..
-ano,ano vím to. Ale není to tak..-dotěrně naléhal
-ale..-nedokončila jsem větu. Položil mi prst na rty.
-nechci nic slyšet angie-jeho žertovný tón mě vytáčel
Pokrčila jsem rameny.
-co se stalo...něco tě trápí..
-to jen..pablo. Zítra jsme předvoláni před soud
-bojíš se?
-hrozně moc-objal mě a sladce se usmál
-jsi ůžasný..-pošeptala jsem mu
-nechci vás rušit ale musíme jet!-vyhrkl ramallo
Pokývali jsme hlavou a vyšli z kabinetu švagr šel dívkám oznámit "velkou novinu" a pak jsme jeli do nemocnice. Švagr se vrátil po delším čase a všichni tři jsme se vrátili domů. Když jsem otevřela dveře, přála jsem si, aby tam nebyla jade. K mé smůle zrovna stála v hale. Běžela naším směrem a objala švagra. Germán ji od sebe odstrčil. Podívala se na něj divným výrazem.
-co se stalo germi?!-ten její otravný hlas mi zhoršil náladu. Švagr se na ni otráveně podíval
-tak jinak Jade... rozejdu se s tebou a doufám,že s tebou už nikdy nebudu muset být pod jednou střechou a pak dostanu soudní příkaz a musíš tady bydlet? Nic se neděje!-byl až moc naštvaný. Položila jsem mu ruku na záda a po chvíli se uvolnil a mírně uklidnil. Jade po mě vrhla jedovatý pohled.
-už jsi s tou mrchou že?!
Germán k ní přistoupil. Bála jsem se,že ji zabije. Byl vzteklý.
-ještě jednou ji urazíš a pak uvidíš!-zařval a pak přiběhly olga,via a fran s camilou,která přišla až dnes.
-germáne,  prosím uklidni se-řekla jsem mu trochu polekaně. Omluvně se na mě podíval,pohladil mě po líci a odešel do svého pokoje. Ramallo vzal olgu za ruku a šli do kuchyně a pak to začalo. Jade si přede mě stoupla.
-pokud si myslíš,že mi ukradneš germána, tak se pleteš!-zařvala
-jade,uklidněte se, pokud si myslíte,že k vám germán něco cítí, pak jste asi jediná na světě. -po těch slovech jsem si všimla singnálu violetty a odešla k ní do pokoje. Hned po zavření dveří violetta vztekle vykřikla a plácla sebou do peřin. Přiběhl starostlivý otec,který slyšel violettin výkřik. Zabouchl dveře.
-stalo se ti něco?-zeptal se vylekaně
-ano! Stalo! Ta čarodějnice se stala!-zařvala violetta. Všichni propukli smíchem. Germán mě zase zvládl naštvat a v omluvě mě políbil. Nebylo nám ale nic souzeno, protože v tu chvíli jsem slyšela slova violetty
-ano, angie je tam, ale jak vidíte, tak má zrovna práci. -odklonila jsem hlavu ale neodešla jsem od švagra ani na minimetr. Ve dveřích stál antonio. Trochu jsem se vylekala a odskočila jsem od germána, ale antonio se jen zasmál, vešel a zavřel dveře.
-máš čas angie?
-a..ano..určitě-vykoktala jsem a všichni ase zasmáli,až na germána, který mě zezadu objal v pase. Cítila jsem, jak mi zrudly tváře.
-chtěl jsem vědět,  jestli nevíš něco o pablovy. Nebere mi telefon, doma ne ní a nikdo nic neví.-udělalo se mi těžce
-něco se stalo angie?-zeptala se camila. Pokud se ptá, tak jí dívky nic neřekly. Germán mě silně přimáčkl do sebe.
-vím..vím..co.. je s ním..
-raději se posaď antonio-řekl mu švagr a antonio se posadil. Uklidnila jsem dech.
-slibte mi všichni,že nikomu nic neřeknete a budete dělat, že nic nevíte...-začala jsem. Všichni souhlasili.-pablo on..mě...vydíral-antoniovy zmizel ůsměv a obličej nahradil šokovaný výraz-řekl,že pokud nebudu jeho dívka, zabije germána-všichni otevřeli pusu a švagr vzdychl.-ještě ten den, po mě chtěl abych k němu večer přišla a...-všichni s otevřenou pusou nevěřícně zírali.-ale já odmítla a tady germán šel navštívit pabla i s policií... zítra jsme předvoláni před soud. -v místnosti panovalo ticho
-ale..to..proč by..to..pablo dělal-řekl nakonec antonio.
-neuměl se smířit s tím, že se angie zamilovala do někoho, kdo její lásku opětuje a může žít šťastně po boku někoho jiného.-všichni se otočili na švagra a pak se podívali na mě
-můžu za to? Kdo si vybírá , do koho se zamiluje?-pak jsem vzdechla a byla obdařena krátkým polibkem.
-no..z toho bude pěkný zmatek..švagr a švagrová a k tomu ty germáne, máš snoubenku!
-CO?!-vyhrkli všichni
-no..ta paní v hale se tak představila. Švagr se opřel i se mnou o stěnu. Zavřel oči. Odtáhla jsem se od něj a položila mu dlaň na líc.
-to není.....to snad není...pravda..já ji zabiju..
-klid, uklidni se.jade vytáčí všechny.
-musím s tím příkazem něco udělat..
-to ano..-dodala via
-antonio..chci se ti omluvit a vlastně i otci angie,který jak doufám mi tam nahoře odpustí..četl jsem v památníku marii. Ona chtěla letět a rozloučit se..
-v pořádku... odpouštím ti to nedorozumnění..-řekl s ůsměvem
-smím tě pozvat na oběd?
-zdržím se rád, děkuji
-antonio..co řeknete studentům?-napadlo mě
-no..řekl bych..pravděpodobně bude shromáždění v zasedačce a řeknu jim...že zatím nemůžu říct proč, ale pablo už asi pravděpodobně nikdy nebude ve studiu učit.
-mhm..-můj zrak se přenesl na švagra. Jeho dokonalé oči sledovaly každý můj pohyb. Chytil mě za ruce a usmíval se.
Stískla jsem je a pustila . Šla jsem na balkón a rozhlížela se. Po chvíli jsem cítila jak mě objal v pase a políbil na krku.
-co se stalo..-pošeptal mi.
-nic..jen jsem tě nechtěla přede všemi políbit
-to jsem tak hrozný?
-ne..ale strácím pojem o čase
-nápodobně..a víš proč?
-ne..
-protože mě tak moc chceš...
-nedáš pokoj že?
-asi ne
-miluji tě germáne..ale víš sám že nemůžeme být spolu-už jsem nešeptala
-angie...miluji tě. Od prvního dne jsi mi obrátila život vzhůru nohama.. bez tebe nedokážu žít! A pokud tvrdíš že jsou důvody, proč nebýt spolu, tak mi je řekni! Hned je vyvrátím!-skoro křičel. Srdce mi začalo hořet. Dala jsem mu ruce kolem krku a políbila ho. Přimáčkl mě do zábradlí a držel mi tvář v dlaních. Najednou jsem uslyšela hlasitý potlesk a jásot. Odskočili jsme od sebe a viděli všechny,kteří byli ve violettiném pokoji.
Trochu víc fialová jsem se snažila něco říct. Nakonec jsem olgu slyšela řvát "oběd". Sešli jsme a posadili se ke stolu. Celý oběd jsme se na sebe s germánem usmívali. Jade si toho všimla.
-germi, můžeš toho nechat? Snoubenku máš tady-a ukázala na sebe.
-pokud vím jade, tak nikoho teď nemám. A pro tvou informaci jsem zamilovaný, ale ne do tebe.-řekl klidně a nespouštěl ze mě oči. Usmívala jsem se štěstím. Nešlo to zastavit. Odnesla jsem talíř a odešla na zahradu. Někdo za mnou přišel. Otočila jsem se a za mnou stál antonio. Usmál se a s radostí jsem mu ůsměv oplatila.
-ty v tom lítáš až po uši angie-trochu mě zarazil
-nechápu antonio
-jsi šíleně zamilovaná.. není to nic špatného, ale neskrývej to. Nech lásku plynout. Víš co se může stát, když budeš city skrývat? Vybouchnou v jakoukoli chvíli.-zasmála jsem se
-pokud myslíte.. ale v tom ten problém není..
-tak to by mě zajímalo v čem-uslyšeli jsme známý hlas. Švagr stál za mnou.
-jak dlouho tady jsi?
-teď jsem přišel...
-ten problém je v tom, že se bojím.. je to nečekaně rychlé a pořád to roste
-roste,sílí,přemáhá tě to a ty s tím nic neuděláš, protože když to chceš popřít, nebo skrýt..je to rychlejší-skoro mi všeptal do obličeje. Jeho dech se mi rozplýval po obličeji a teplo z jeho těla sršelo do toho mého. Antonio se usmíval a já kousek odstoupila. Všichni jsme se smáli jen tak. Ničemu. Pak ale přicházela Jade. Ůsměv všem spadl a ona jako královna hrůzy přišla před nás.
Přihmouřila oči...
-teď mi řekněte...co spolu máte!-rozkázala a švagr se na ni podíval jako šelma na kořist.
-a proč to chceš vědět?-řekl hlasem bez emocí.
-prostě chci!-vyřvala-tak co je mezi vámi!
-Jade...pokud to nechápeš tak můj a angin život,ti může být tam, kde je nám tvůj. Najdi si jiného miliardáře. Mladšího a bohatšího a mě dej pokoj. -nedával to na sobě znát, ale uvnitř kypěl zlostí
-už bych měl jít..děkuji za oběd a vše, ale mám ještě práci a jak vidím, vy také-řekl antonio a my ho jen tiše pozdravili.
-nechci jiného miliardáře. Chci tebe. Ale já s tebou vždy chtěla tolik věcí a ty? Nic! Nikdy jsme spolu neleželi v jedné posteli! Nikdy jsme nezašli dál než k polibku!
Nikdy jsi o mě nestál. Stačil ti jen pocit, že máš někoho při svém boku-její hlas bodal jako jehly.
-je to pravda. Čistá pravda. A teď lituji toho,že jsem tě kdy potkal. -hořkým hlasem zasáhl cíl. Jade se otočila a odešla. Podívala jsem se na germána. Nevěděla jsem, co udělá. Podíval se na mě.
-odejdi. Musíš mě tady nechat. Nevím co udělám a nechci ti ublížit. Prosím angie. Příjdu za tebou, až se uklidním. -řekl klidně
-dobře...neubliž si-po těch slovech jsem se vydala pomoct olgítě s večeří. Když jsem ale vešla do kuchyně, uviděla jsem tam.........


**************************


Copak angie uviděla?
AngliaxLena