Díl XVII.

-možná-prohodila jsem a peřinky prstý jemně hladila jeho bok. Tiše se zasmál a přirazil mě ke stěně.
-baví mě tvá hra-pošeptal mi. Hladila jsem ho prsty po těle a jemně, ale něžně jezdila rty po jeho krku a přiblížila je k jeho uchu.
-ale mě ne-odpověděla jsem a pomalu jezdila prsty po podbříšku germána. Druhou rukou jsem povolila pásek a jeho kalhoty se sesunuly k zemi. Opatrně jsemho prsty hladila po stehnech a okolo jeho cti, ale nikdy jsem se nedotkla. Oddechl mi na krk a přirazil mě silněji k zemi.
-a líbí se mi čím dál víc-řekl a jeden můj prs hladil jeho rty.
-polib mě...-škemral a já se zapřela a odsunula nás od stěny. Pustila jsem ho a usmála se.
-ne, ale už musím jít-řekla jsem a odešla z jeho pokoje. Co jsem měla dělat? Nechat ze sebe udělat snadnou kořist?


Germán
Vážně se tohle stalo, nebo mi přeskočilo? Natáhl jsem si kalhoty a otevřel zavazadla. Vyskládal jsem z nich věci a převlékl se. Posadil jsem se na gauč a díval se na televizi.
-OBĚD!-ozvalo se z hlásiče, který je rozveden po celém domě a jeho centrum je v kuchyni. Lenivě jsem sešel do jídelny, kde už všichni seděli u stolu.

-Copak germusi? Vypadáš, jako kdyby ti po obličeji rozmazali rajče a k tomu jako kdyby jsi vymýšlel Pythagorovu větu...-michael se usmál a olga mu přinesla jídlo
-ne tak docela...já už jen nevím, co je realita a co je moje fantazie-bratr se zasmál a angie se na mě výhružně podívala. Takže se to opravdu stalo? To už jí příště rovnou můžu zasypat komplimenty a kdo ví, co udělat. Olga přinesla večeři a posadila se vedle ramalla.
-a vůbec tati...co se tady dělo-zeptala se violetta. Vzpomněl jsem si na kopání, bouchání, řezání....a jeden fakt, který musím všem oznámit.
-nic...nemusím ti říkat, co se tady dělo, protože se to dělo v zadu v lese. A...je tady jedna věc. Michael..není můj bratr-všichni se podívali na michaela a mě-michael je adoptovaný. Nemáme stejnou krev ani z poloviny.-všichni byli potichu a přemýšleli.
-takže já a michael můžeme být spolu?
-samozdřejmě-odpověděl jsem a napil se.
-to je hloupost...v kolika letech mě adoptovali.-podepřel si hlavu a díval se do stolu.
-byl ti jeden rok. Nikomu to divné nepřišlo...-michael se napil
-a má rodina?
-všichi zemřelu v autonehodě.
-aha..-vzal jsem talíř a odnesl ho do kuchyně.

-vypadal jsi opravdu zvláštně-ozvalo se a pěkná blondýnka odložila svůj talíř.
-to mi řekni ty. Pořád si držíš odstup a teď?-položil jsem jí dlaně jemně na pas.
-a teď se pořád nic neděje...jen jsem ti dala názornou ukázku, co je a není provokace.-přihmouřil jsem oči a zasmál se.
-takže by ti vadill spát dnes se mnou?
-pokud po tom tak toužíš...příjdu hned jak najdu ten plánek a koupelnu...kolik to tady má místností? Sto?-zasmál jsem se
-sto patnáct..a to nepočítám ty tajné místnosti a venkovní místnosti-nejistě kývla hlavou a chtěla odejít, ale chytil jsem ji za zápěstí.
-počkej...ukážu ti ji. Můžeme jít k tobě a zavedu tě tam-souhlasila. Potichu jsme šli do jejího pokoje,  kde jsem si prohlížel jedno fotoalbum. Angie mi položila lehce dlaň na záda a usmála se. Podal jsem jí jednu fotografii, na které jsme byli všichni. To album fotila s violettou a na fotografii jsme s angie seděli na gauči a olga a ramallo stáli za námi. Violetta seděla před gaučem.  Angie se usmála, protože stejně dobře jako já si pamatuje na tu "nehodu". Když jsme se fotili, violetta nastavila časovač, takže jsme na jakékoli fotce mohli být všichni. Ale když jsem chtěl políbit angie na tvář, chtěla udělat to samého ve stejnou chvíli jako já. A co se stalo? Políbili jsme se před všemi z domu a ještě k tomu se všechno vyfotilo.
-máš i tu jinou fotku?-zeptal jsem se
-myslím že..-podívala se do jiného alba a vytáhla ji-tady je-asi vždy jsem byl fascinovaný tím polibkem a nevšiml si překvapené výrazy olgy a ramalla. Ohnul jsem se a políbil angie. Zasmála se, ale opětovala polibek.
-už je to dlouho-pošeptal jsem jí klidně
-co je dlouho...
-znám tě už dlouho-pošeptal jsem a objal v pase jedou rukou.
-jdeme najít tu koupelnu nebo..-kývl jsem a vyšli jsme. Po pár minutách jsme přišli do koupelny.

-tato koupelna je na tvém patře, ale na každém nějaká je-vysvětlil jsem a zavřel za sebou dveře-máš dvě možnosti-chytil jsem ji a pošeptal-ta první...kdo ví co se stane a ta druhá...dala by jsi si společnou koupel?-angie se otočila a dívala se na mě
-volím možnost číslo tři
-co je možnost číslo tři?
-odejdeš-řekla klidně a já se zasmál
-čeho se bojíš?
-tvých hormonů-odpověděla klidně.
-svoje hormony umím ovládnout-opřel jsem se o dveře a angie přitoskla svoje tělo na mé-zatím-dodal jsem a ona se smíchem otevřela dveře a já spadl na podlahu před koupelnou. Zamávala a zavřela. Pokýval jsem hlavou a opřel se uchem o dveře. Po pár minutách jsem otevřel dveře a uviděl nahou angie. Nevšimla si mě a klidně si vysušovala vlasy ručníkem a já ji ze zadu objal a políbil na krku. Vykřikla a srazila mě k zemi. Následně si rychle oblékla župan a praštila se do čela. Zrudla a vražebně se na mě dívala.
-jak dlouho tu stojíš-zeptala se a pomohla mi vstát.
-tak dlouho, abych ti oprávněně mohl říct, že krásnější tělo jsem v životě neviděl-angie se zamyslela a usmála.
-mohl by jsi takhle chvíli zůstat a zavřít oči?-kdo ví, co bude dál. Usmál jsem se a zavřel oči-otevři-otevřel jsem oči a všechno se stalo rychle. Angie na mě namířila sprchu a...zmoknul jsem.
-angie!-zakřičel jsem a postříkal ji. Hráli jsme si v koupelně jako děti a po pár minutách jsme zatopili koupelnu. Vážně...voda byla po kotníky. Podjela mi noha a svezl jsem se s angie na podlahu. Konečně mi štěstí přálo a rozvázal se jí župan. Nevšimla si toho a se zájmem mě pozorovala. Nemohl jsem si pomoct a díval jsem se na její dokonalé tělo. Přiznávám, netoužil jsem po ničem jiném. Posadil jsem se a přitiskl obličej do jejího hrudníku. Hladil jsem ji něžně po těle a líbal ji...všude. Někdo otevřel ve chvíli kdy se moje košile a župan angie plavili po koupelně. Angie zasténala při mých polibcích a ozvalo se chrčení. Skočil jsem před angie a zadýchaně se díval ke dveřím. Michael vyvalil oči.
-nic neřeknu, později si to ujasníme-zavřel dveře a angie se na mě dívala.
-musíme jít-řekl jsem a vstal. Sundal jsem si oblečení, bez ohledu na švagrovou a vzal si župan. Jeden jsem si oblékl a druhý podal angie. Společně jsme vyšli a potkali olgu.
-em..olgo? Mohla by jste jít okamžitě uklidit koupelnu? Děkuji-odešel jsem do svého pokoje a oblékl se.
-VEČEŘE!-ozvalo se a já sešel a posadil se. Při večeři na nás všichni civěli.
-všichni si myslí kdo ví co a přitom se nic nestalo-řekl jsem jim a odnesl talíř. Když jsem se po cestě míjel s angie, pošeptal jsem jen "čekám na tebe". Potom jsem se převlékl a šel do svého pokoje. Ležel jsem na posteli a odpočíval, ale přišla angie a můj mozek se začal věnovat něčemu jinému. Lehla si vedle mě a po pár polibcích jsme usnuli.


*****************************
Muhehehe germangie se posunulo dál. Kdo tuší, co se bude dít pár dní v L.A?
Anglia x lena

Díl XVI.

-michaeli pojď stranou-řekla jsem a společně jsme odešli od violetty. Když jsme byli dost daleko, objala jsem ho.
-olga a ramallo odjeli do nemocnice...a těla jsou tři-řekla jsem s boletsí a michael mě silněji objal.
-jen tohle ne angie...-pošeptal a otočil se-musíme za violettou. Dělej, jako že nic- jak mám dělat jako že se nic nestalo?! Jen jsem kývla a přišli jsme k violettě.
-co jsem neměla slyšet?-zeptala se
-asi to mělo důvod vio-řekla jsem a šla ke strážníkovy.
-promiňte, ale...můžu vidět..kdo zemřel?-vydusila jsem s bolestí
-jste rodina?
-ano-strážník se mnou prošel k tělům s rozepnul první vak. Byla v něm jackie. Ve druhém byla matka germána a ve třetím... ve třetím byl...rodrigo!?
-znáte je?
-ženy neznám osobně, ale toho muže znám-strážník kývl.
-ještě něco potřebujete?
-vlastně ano. Kde je germán, co se mu stalo.
-myslíte toho muže s hnědými vlasy? Je v nemocnici. Stav je kritický-takže ještě žije
-a kdy budeme moct do domu?
-okamžitě smrt těch osob proběhla v tom lese. Dům je čistý-rozloučila jsem se se strážníkem a šla k michaelovy a violettě.
-můžeme do domu-řekla jsem a bez zbytečných slov jsme vešli do domu. Na podlaze byly pohozené zavazadla a střepy. zavřela jsem dveře a všimla si germánových klíčů. Na stole ležely ramallovy složky. Otevřela jsem je a v nich byl rozvrh domu.
-podle všeho má violetta pokoj ve druhém patře...třetí dveře v na levé straněa michael druhé..-můj pokoj byl ve třetím patře. Vzala jsem si zavazadla a vešla do pokoje.

Mým očím se ukázal obrovský pokoj, který měl bílé podlahy, stěny a skříně. Šedé koberce a postel
s černým potahem. To všechno do sebe dokonale zapadalo. Vybalila jsem všechny své věci a sešla dolů, kde už čekali via a michael.
-Podle rozpisu jsme jim odnesli kufry-řekla violetta
-a myslím, že je čas violettě říct o germánovy
-ale ne...byl to rodrigo, ne germán. Ten byl převezen do nemocnice-michael oddechl a violetta se nechápavě dívala.
-rodrigo zemřel-vysvětlila jsem
-aha...ale co táta!-svěsila jsem ramena. Po ville se rozlehl zvuk zvonku. Usmála jsem se a otevřela dveře. Stáli tam olga a ramallo, kteří vešli. Violetta je objala s neskrývanou radostí.
-co se vám stalo!-vyhrkla
-nic. Nic z toho si ani jeden z nás nepamatuje. No..možná jen křik-vysvětlil ramallo-tady byl můj seznam...byl tam rozpis pokojů.
-už jsme ho našli-ozval se michael a posadil se.
-když mě omluvíte, je šest ráno, jdu spát-odfrkl ramallo a olga ho následovala.
-Já pojedu za germánem...-řekla jsem a oba vstali-tak jedeme-opravila jsem se a vzala jednu kopii klíče.
-e..kde je tady garáž-michael se usmál a podal mi plánek. Garáž se nacházela pod domem. Přišli jsme ke garáži a otevřeli dveře.
-Tady se mi líbí-prohodil michael a prošel okolo aut. Potom otevřel dveře a šel dál.
-pod domem je to nacpaný autama-řekl michael a vzal klíče.

Nastoupili jsme do černého ferrari a vyjeli z garáže. Po pár minutách rychlé jízdy jsme přijeli k nemocnici. Michael zamknul auto a všichni tři jsme vešli.
-dobrý den, můžu vědět na kterém pokoji je germán castillo?-zeptala jsem se a paní si mě měřila zrakem
-a vy tři jste rodina?
-dcera-řekla violetta
-bratr-zopakoval michael
-švagrová-přidala jsem se.
-Dobře...pan castillo leží na pokoji číslo 593. -vyjeli jsme výtahem a konečně jsme se dostali k pokoji germána, ze kterého právě vyšel lékař.
-promiňte-oslovila jsem ho-můžeme za panem castillem?-lékař se usmál
-když se ptá taková hezká žena, tak ano. Můžete za ním jít-usmála jsem se a všichni tři jsme vešli. Germán ležel v tipickém nemocničním pokoji nabílém lůžku. Violetta se posadila na gauč v pokoji a michael stál vedle postele a četl si jeho kartu. Posadila jsem se na kraj postele germána a hladila ho po pořezané dlani. Nebyl celý pořezaný....viděla jsem jen dvě rány na rukou, ale zbytek těla měl přikrytý. Obličej neměl ani známku útoku. Michael mi podal kartu. Řezné rány a velká ztráta krve. V poznámce je uvedeno, že byl týrán.
-spí?-zeptala se violetta a nahednou germán otevřel oči.
-už ne-odpověděla jsem
-asi už jsem konečně zemřel a dostal se do nebe, protože vidím anděla-řekl a protřel si oči.
-a je úplně v pořádku-dodala jsem a violetta se zasmála a objala otce, který slabě vykřikl z boletsi.
-promiň!-vyhrkla a pustila ho
-to je v pořádku...-řekl a posadil se. Až teď jsem si uvědomila, že nemá košili. Měl....to co bylo na jeho těle byly rány, stehy a modřiny. Vyvalila jsem oči a přestala se smát. Chtěla jsem plakat...nemohla jsem se na to dívat. Violetta a michael byli stejně stuhnutí jako já.
-to nic není...-vyšeptal a stískl mou dlaň.
-nic...to není-zopakovala jsem vyděšeně a sarkastisky.
-je to pohádka o proti tomu, co mi dělaly. Nakonec mě odtáhly do lesa a chtěly zabít, ale místo toho jsem já zabil rodriga. Policie se postarala o zbytek-řekl a lehl si.
-kdy můžeš domů-zeptal se michael.
-kdy chci-odpověděl a zasmál se.
-takže se zeptám lékaře-řekla violetta a odešla. Michael se posadil v rohu pokoje a germán mě strhnul na sebe.
-a tohle tě nebolí-řekla jsem mu znuděně a on se zasmál.
-ne...ale už jsem myslel že tě neuvidím-pošeptal a s námahou se posadil-bylo to mučení-pošeptal a políbil mě. Nepochopila jsem, proč to dělá a proč mi tohle všechno říká, ale při každěm polibku se zastavil svět. Cítila jsem motýlky v břiše a vášeň v každé části mého těla. Jemně se odtáhl a usmál. Chtěla jsem v tu chvíli vykřičet, že ho miluju, ale nemělo to cenu. Chtěl mi něco říct, ale vešla violetta a lékař. Odtáhla jsem se od švagra a germán se trochu zděšeně díval.
-pane castillo, můžete domů-řekl a odešel. Violetta přišla k michaelovy a něco si říkali.
-em..germáne, kde máš oblečení-řekla jsem a on se nadechl...mm...víš, mám jen kalhoty a spodní prádlo. Ale košili ne. Přihmouřila jsem oči a podívala se na michaela.
-máš čas? -přišel ke mě a nechápavě se díval-půjčil by jsi germánovy kabát?-kývl hlavou a podal mi svůj dlouhý černý kabát. Germán za mé pomoci vstal a ukázal tak své záda. Vykřikla jsem a polkla. Jeho záda byly pořezané a zašité. Germán si oblékl kabát a všichni jsme odešli. Na recepci oznámil odchod a společně jsme nasedli do černého ferrari. Violetta a michael ve předu a já s germánem v zadu. Při cestě mi položil ruku na stehno a hladil mě. Nevím na co myslel, ale zrudl a s úsmě vem se na mě podíval.
-nevím sice, co se ti honí v hlavě, ale rychle na to zapomeň-řekla jsem a on se zasmál. Přijeli jsme do garáže a potom se rozešli do domu. Germán mě vedl do svého pokoje.

Nemohla jsem se moc dlouho dívat po pokoji, protože germán zamknul a přitiskl mě do stěny. Držel svůj obličej kousek od mého.
-už to nevydržím. Proč do pořád děláš? Provokuješ mě každým gestem, pohybem, činne...-co mi to tu vykládá?
-em..tak jinak germáne. Já tě neprovokuju
-tak ne...?
-ne...mám snad začít?-řekla jsem podrážděně a rozhodla se hrát jeho hru.
-tak do toho...předveď se


*********************************
HEhehe první den v L.A xD angie se rozjíždí? Bude z toho něco ?
Anglia x Lena
Ps: violetta 3...pokud tam nebude ger

Díl XV.

Musím poděkovat z celého srdce.... osobě, která mě inspirovala už nespočetkrát. Ty víš kdo ;-)



-ale federico, co se děje?-fede si rukou prohrábl vlasy a upřeně se na mě díval.
-nevím co se tady děje, ale už po druhé jsem tady viděl obcházet nějaké muže. Nevím, jestli vám to pomůže, ale vždy pozorují dům- je možné, že by si moje matka najala špehy? Je schopná všeho a já za každou cenu musím ochránit svou rodinu.
-děkuji fede...tady máš kreditní kartu-sáhl jsem do kapsy pro peněženku a vytáhl z ní zelenou kartu- napíšu ti PIN. Můžeš vyčerpat všechny peníze...pronajmi si byt a kdyby cokoli tak mi zavolej.-vzal jsem papír a tužku a napsal federicovy pin
-jsem vám vděčný, děkuji moc..-usmál jsem se a šel k bratrovy, který odcházel
-máš převezené věci v LA?
-ano, mám
-tak si přivez kufry sem a jedeme-michael oněměl. Kývl a rychle vyšel z domu. Prošel jsem okolo federica a rychle přišel do pokoje. Už klidně a pomalu jsem se posadil vedle angie a zatřásl s ní.
-angie...-šeptal jsem jí a po chvíli se dotkla dlaní mě tváře. Zamručela a ospale se na mě dívala.
-angie máme problém-posadila se a čekala na pokračování
-musíme co nejrychleji odletět. Sledují nás-angie změnila výraz a vstala.
-ale je večeře, tak pojď-kývla a společně jsme sešli jako poslední na večeři.
-ramallo?-oslovil jsem ho-sežeň letenky do Los Angeles...nejrychlejší.-vstal od večeře a odešel.
-jak to? Nestihnu se rozloučit s přáteli a ani jim nic říct!-vyhrkla dcera a odešla.
-a co mám dělat? Říkal jsem, že to příjde kdykoli...-olga a angie kývly a dál večeřely. Dojedl jsem a odnesl talíř. Ještě jsem snesl zavazadla a informoval Jacoba. Ještě před tím jsem ale zavolal Rodrigovy, který poděkoval, ale zdál se mi vystresovaný. Vyčerpaně jsem se posadil na gauč a vzdechl. Mezi tím violetta snesla zavazadla a šla na zahradu. Nemohl jsem být dál v tom zmatku a vyšel jsem na balkón, kde moje angie pozorovala oblohu. Dotkl jsem se jejích zad a ona se otočila.
-co ty tady..-pošeptal jsem a díval se na ni
-tady je klid. Snažím se urovnat své city, ale nejde to.
-v tuto chvíli je lepší nechat city plynout. Je zbytečné se o něco snažit, když je všude okolo stres. -stískla rty a odvrátila zrak
-co se děje
-co když zemřeme při cestě do L.A?-zasmál jsem se a objal ji
-v pořádku...není čeho se bát-stáli jsme v objetí ještě chvíli, ale byl čas opustit vilu. Naložili jsme zavazadla a odjeli na letiště, kde čekal Jacob. Dal jsem mu klíče od domu a auta. Když odjel, posadil jsem k rodině a čekal na letadlo. Mohly to být moje poslední chvíle s angie a violettou,  proto jsem je obě objal v pase a v mlčení seděl. Violetta mi jezdila prsty po dlani a přemýšlela. Angie mě hladila po hrudi a opírala si hlavu o mé rameno.
-Je čas-pošeptal jsem a vstal. Objímal jsem se s violettou, ale když se šla rozloučit s ostatními, bezeslova jsem objal angie.
-nechci tě stratit-pošeptala a zhluboka se nadechla
-nestratíš...pokud já nestratím tebe-něco ve mě mi říkalo, abych jí vyznal city, ale kdyby se cokoli stalo, trápila by se.
-musíme jít-řekl mi ramallo
-sbohem angie-pošeptal jsem a políbil ji na tvář.
-dej s tím pokoj-řekla otráveně a políbila mě. Po chvíli se odtáhla a já se usmál
-e...-snažil jsem se něco říct
-už musíš jít-řekla a já kývl a odešel. Šel jsem mezi ramallem a michaelem.
-to jste nečekal, že?-zachichtal se ramallo
-nečekal-přiznal jsem a nastoupil do letadla. Posadil jsem se k oknu a vedle mě si sedl michael.
-co bude dál-zeptal se mě
-jak to myslíš
-v následujících dnech. Já budu pracovat pořád stejně, ty také. Tvoji zaměstnanci letí s námi a angie a violetta se projdou po L.A....
-Když to víš, tak proč se ptáš-zasmál jsem se a zavřel oči.
-germáne! Dělej...musíme vystoupit-probudil mě hlas michaela. Protřel jsem si oči a vyšel z letadla. Na letišti jsme si vyzvedli kufry a zavolali taxi. Před letištěm jsme dlouho čekali, než přijel. Naložili jsme zavazadla a posadili se(nutno podotknout, že jsme jeli větším taxi). Zastavili jsme v místě, kde stála jediná vila.okolo ní se rozprostírala louka a les, které spojovala řeka za domem. Vila měla ohromné rozměry.

(Google v akci
:-D. Je to jen takový grafický návrh, ale doufám, že si to představíte)
Vyložili jsme, zavazadla a zaplatili taxikáři.
-Půjdu vypnout alarm, počkejte tady-řekl jsem a odemknul. Odložil jsem zavazadla a vešel do domu.

Napsal jsem heslo do malého přístroje a naznačil ostatním, aby vešli. Položili jsme zavazadla a já zavřel dveře. Otočip jsem se a vyhodil michaela z domu.
-běž pro pomoc!-řekl jsem a potom ucítil bolest v oblasti kolen. Spadl jsem a podíval se před sebe.
-Co tady děláte!-zařval jsem
-rodrigo nám volal a řekl kde budete...Takže michael utekl a germán a jeho služební přijeli do L.A. Nechám je žít,ale teď budou chvíli spát.
-nechte toho...matko-vstal jsem a odhodil ji od sebe.
-víš synku..je mnoho věcí co nevíš. Já tady nejsem sama-najednou jsem pocítil bolest hlavy a všude okolo se rozletěly střepy.
-jackie...-vyšeptal jsem a spadl na podlahu. Vše se rozmazalo a potom jsem stratil vědomí.


Angeles
(Tři hodiny později)
Byli jsme v polovině cesty do Los Angeles a violetta konečně usnula. Dlouhou dobu jsem poslouchala její mluvení ze spánku.
-angie?-řekla a já se otočila. Už nespala, jen se na mě dívala.
-ano vio?
-co když se něco stane. Mám hrozný strach...
-nemusíš se ničeho bát. Nic se nestane
-a jsi si jistá?- nebyla jsem si jistá. Něco ve vnitř mi říkalo, že se něco děje, ale nevěděla jsem co.
-ano..jistě-řekla jsem nepřesvědčivě. Violetta zamručela a dívala se z okýnka. Vzdechla jsem a usnula.
-Angie! Vystupujeme!-otevřela jsem oči a kývla. Vystopily jsme a vzaly si zavazadla. Vyšly jsme z letiště a uviděly viděšeného michaela.
-co je..-řekla violetta a políbila přítele.
-já..já nevím
-michaeli klid-řekla jsem a on se chvíli uklidňoval.
-rodrigo nám lhal, jel v celé akci s matkou a jackie! Germán vypnul alarm a my vešli, ale potom jsem je uviděl a on mě vyhodil z domu, abych přivedl pomoc. Zavolal jsem policii a...a..nevím! Jsem tady! Musíme jet do villy.
-co!?-zakřičely jsme a michael zastavil taxi. Naložil kufry a já uklidňovala viu. Nastoupili jsme do auta a po hodině přijeli k domu. Zaplatila jsem a společně jsme vyložili zavazadla. Bohužel jsme stáli daleko od domu, protože byl obklíčený, ale pohotovost byla na místě. Přišel k nám policista, kterému jsme museli vysvětlit celou historii a ten nás pustil dál. Olga a ramallo zrovna nastoupili do sanitky a zdravotníci vynášeli nosítka se zapnutými těly. Když jsem si uvědomila jeden fakt, podlomily se mi nohy, ale michael mě chytil a postavil. Moje tělo zaplavil stres a strach.
-kolik jich..zůstalo...v domě-zeptala jsem se michaela
-pět...-veškeré naděje zmizely. Olga, ramallo, germán a dvě útočnice..olga a ramallo odjeli. Mrtvé těla byli tři......




***********************************
†Anglia x Lena
Konec série? Možná...

Díl XIV.

-to je pravda...-řekli všichni a já se třásl hrůzou. Z očí mi chvílemi stekla slza.
-Tati...co se ti zdálo-zeptala se violetta a dívala se mi do očí.
-em...něco ošklivého.-řekl jsem a ona pokrčila obočí.
-nemusíš se mnou mluvit jako s malým děckem-řekla a já se nadechl
-violetto.. pokud vím tak moje dítě budeš už do konce života
-a ty vypadáš jako děcko angie-řekla a já si položil hlavu na prsa angie
-jak chceš...-řekl jsem a zavřel oči-..přece maminky jsou na světě nejkrásnější...nebo ne?-cítil jsemň rychlé srdce angie a zasmál jsem se
-to jsem tak stará abych byla germánova matka? To mi rovnou můžeš říkat babi-řekla angie a violetta se zasmála.
-ten tě musí vážně milovat-řekla violetta a srdce angie přestalo bít. Ale po chvilce zase začalo vyděšeně jsem nadzvedl hlavu a vyvalil na ni oči.
-jsi v pořádku?-zeptal jsem se a ona jen nejistě kývla.
-co se stalo-řekla olga
-angie je jen těhotná, musíš na ni klidně.. řekl ramallo a odešel. Olga za ním vystřelila a violetta vyvalila oči a otevřela pusu. Sedla si na kraj postele a divně se na nás dívala.
-ramallo zase říká nesmysly vio-řekla angie a posadila se.
-tak proč jste tak reagovali?
-jsi těhotná s  michaelem...jak se cítíš?-violetta se jen chvíli dívala s otevřenou pusou
-em..já to ale..ono se to stalo! Já za to nemůžu! Vážně jsem nechtěla otěhotnět s michaelem ale zamilovala jsem se! Tati pokudu to dítě bude zdravé a mít oba rodiče, já tě prosím nezlob se!-ona je...moje dcera a můj bratr. Zabiju ho. Nemilosrdně ho zabiju.
-viole...tto...co to.. co to říkáš..-začala zděšená angie a violetta vybuchla smíchy.
-CO je k smíchu! Jsi těhotná S MÝM BRATREM! MŮJ BOŽE...-začal jsem křičet a do pokoje vešel michael.
-tati byla to legrace...-řekla a angie sebou hodila do peřin a přistála mi zády na klíně.
-tohle už nikdy nedělej..-řekl jsem a vydechl. Podíval jsem s úlevou na angie.
-jak se máš tam dole...nechci ti kazit pohodlí, ale špatně mi ležíš na noze-řekl jsem jí a ona se prudce nadzvedla a praštila se do čela o to moje. Oba jsme se chytili z bolesti a michael prskl smíchy. Potom přišel a podal angie růži a druhou dal violettě.
-nosíš takhle často květiny?-zeptala se angie a položila ji na noční stolek.
-mám jich plný pokoj-řekla violetta a michael se usmál.
-vaše hospodyně dostala také nejednu kytičku, ale bojím se nosit květiny angie, protože by mě germán mohl sežrat-řekl a angie se na mě podívala.
-lépe řečeno bych tě připoutal k velké dřevěné desce, pořezala ti celé tělo a spálil, až bych ti nakonec zabodl do krku dýku, ale tak, aby jsi ještě žil-řekl jsem a angie se mi vyděšeně podívala do očí.
-myslím, že by se ti hodil jeden dobrý psychyatr..a myslím , že pokud se rozhodneš k němu jít bude to dobré i pro mě vzhledem k tomu, že spím vedle tebe každou noc-řekla a já se usmál na michaela s violettou, kteří stáli vedle postele zírali.
-vysvětlím.michaeli to byl vtip-řekl jsem a on se sarkasticky usmál
-pokud em...jsi to nemyslel vážně tak proč se tak tváříš?
-a..tohle se týká důvodu útěku víš? Napadlo mě, co by se stalo kdyby nepřišel rodrigo a vůbec..špatný sen-řekl jsem a on pochopil. Objal violettu v pase. Chtěl jsem mu říct, aby toho nechal, ale začal první
-jdeme se projít germusi-řekl a odešli.
-germáne...co se ti zdálo. Prosím pravdu.-nadchl jsem se a pevně jí stískl obě dlaně. Všechno jsem jí řekl(až na detaily, například polibky s ní a detailní akci s Jackie.). Angie otevřela pusu, ale po chvíli ji zavřela a polkla. Zamrkala a překvapivě mě objala. Pustila mě a přihmouřila oči.
-tobě se zdálo o tom, že jsem byla nahá?-kdyby věděla kolikrát...
-ale nedíval jsem se! Přísahám!-angie se podívala hlouběji do mých očí-možná jenom chvilku ale...- angie se opřela a vytočeně se podívala na strop.
-ale líbila jsi se mi-řekl jsem a rychle ji políbil na rty. Vstal jsem a přišel ke skříni, kde jsem si vzal oblečení.
-vzala bych si tu bílou košili-řekla a já se usmál a vzal si ji.
-co máš proti lososové?
-no víš...nic, ale ta bílá se mi líbí víc-usmál jsem se a vzal si oblečení. Pokračoval jsem jako každý den...raní hygiena, převlékání se, snídaně a práce.
-germáne...nechápu proč angie neřeknete, co k ní cítíte
-bojím se...nechci ji stratit
-a vy snad pochybujete o citech angie?
-a proč bych neměl
-mhm.. takže vy vedle ní spíte každou noc, líbáte se s ní a pochybujete? Takhle ji akorát stratíte
-máš pravdu...musím jí to říct-vstal jsem a šel hledat angie. Uslyšel jsem její hlas z kuchyně. Přišel jsem ke dveřím a poslouchal.
-nemusíš se bát...na lásce není nic špatného a je to opětovaná láska. Vím že Germán to pochopí...navíc věkový rozdíl není tak hrozný michaeli..-nahrnuly se mi slzy do očí. Odešel jsem zpět do kabinetu, kde seděl ramallo.
-co se stalo germána
-měl jsi pravdu-řekl jsem a posadil se-miluje michaela-polkl jsem a položil obličej do dlaní
-to není možné-řekl a opřel se
-jasně jsem to slyšel ramallo. Angie se mnou nechce nic mít. Možná se mě jen bojí a proto nikdy neodporuje-omlouvám se ale...musím pryč-řekl jsem a vyšel z kabinetu
-germáne počkej!-zavolal michael a já se zastavil-musím ti něco říct.
-já to slyšel-řekl jsem chladně-pokud jste šťastní tak spolu zůstaňte-řekl jsem a on se překvapivě podíval.
-tak dobře...ale chci, aby jsi věděl, že...se o ni postarám
-děláš mi to ještě horší? Sklapni a běž za ní-řekl jsem a odešel. Procházel jsem se ani nevím kam. Proč musím být tak zbavělý? Zamiloval jsem se do ní a ona se zamilovala do michaela. Možná, že to má být tak, jak to je. Třeba mi nikdy nebyla souzena. Je mladá a zaslouží si sobě rovného. Přišel jsem až do parku, který byl na druhé straně buenos aires. Posadil jsem se na lavičku a pozoroval zamilované páry. Vzdechl jsem...vždy bylo mým snem žít šťastně...s ženou při mém boku a dětmi. Místo toho mám dceru a žena? Mrtvá...stratil jsem naději žít šťastně s angie. Z přemýšlení mě vythl blesk a hrom. Ignoroval jsem déšť a chtěl se rozpustit. Bohužel, život tak lehký není. Nevím jak dlouho jsem tam tak seděl, ale někdo se mě dotkl. Zvedl jsem hlavu a uviděl angie. Posadila se vedle mě a já se na ni jen díval.
-germáne..co tady děláš, víš jaký jsem měla strach?!
-violetta...chceš říct, že violetta měla strach-řekl jsem chladně a ona vzdechla
-ne. Já jsem měla strach germáne.. violetta je s michaelem
-neměla by jsi s ním být ty?
-proč proboha já?
-je to přece tvůj přítel...-řekl jsem a ona se opřela.
-michael NENÍ můj přítel! Před chvílí jsi mu dovolil chodit s violettou!-řekla a já se zmateně otočil na její stranu
-cože?-řekl jsem a ona se zamračila
-michael chtěl tvoje svolení být s violettou!
-blázní snad? Je mu 20 let! Violetta má 17!
-germáne, jsou to jen tři roky. Kdo ví, koho si najdeš a kolik let vás bude dělit. Kdyby jsi miloval, tak by jsi to pochopil.
-ale já zamilovaný jsem angie.
-tak by jsi to měl pochopit-řekla a já se podíval na promočenou angie. Nevypadaljsem o nic lépe.
-chápu to...a nemysly si, že nic necítím..tak to rozhodně není
-já si ale nic takového nemyslím! Jsi milý, hodný, sladký, přitažlivý a..e...
-jak že?
-e..nic..nic..
-aha...takže tady nebudu jediný zamilovaný
-germáne já..-nedokončila, protože jsem ji políbil. Když jsem svoje rty vtiskl do jejích, příjemně zamručela a objala mě okolo krku. Nevím jak dlouho jsme tam seděli a líbali se, ale ani jeden z nás neodešel. Čas se zastavil...nemohl jsem se od ní odtrhnout, ale nechtěl jsem ji vystrašit a proto jsem se pomalu odsunul.
-angie já...-nevěděl jsem, co dál
-nemusíš nic říkat-usmála se a já ji objal.
-Tati!-rozlehlo se po parku a mezi kapkami deště jsem uviděl dvě postavy. Viu a michaela...
-nechci rušit, ale volali jsme vám a nic! Měli jsme strach-řekla violetta a potom se na mě dívala.
-ty jsi plakal?-zeptala se a já pustil angie
-ne..a vy dva jste spolu?
-ehm..myslela jsem..že ti to nevadí
-máte stejnou krev proboha.. nemůžete uzavřít manželský svazek
-a ty potřebuješ dva prsteny a kus papíru?-ozval se michael a objal violettu v pase
-každý tady má pravdu..ale nikdy nebudete moct mít děti!
-to je oběť... adoptční služba..snad to nějak půjde-řekla violetta a angie vdzechla
-proč je to všechno tak komplikované-řekla a opřela se o mě. Objal jsem ji v pase a vzdechl.
-neovlivníme osud..ale pojďme z toho deště, nebo nastydneme-vstali jsme a angie zakopla. Chytil jsem ji než dopadla na zem a postavil ji na nohy.
-pozor..je tu mokro-usmála se a violetta a michael se k nám přidali. Začalo pršet ještě silněji a já koutkem oka pozoroval, jak michael dal sako violettě. Tiše jsem se zasmál a objal v pase angie. Nečekala to a polekala se. Přitiskla se k mému boku a spojeně oddechla. Po pár minutách jsme přišli k ville. Otevřel jsem a pustil je do domu. Vešel jsem jako poslední a dal michaelovy suché oblečení. Šel jsem se převléknout a poprosil jsem olgu o čaj. Šel jsem se osprchovat a nahoře jsem potkal violettu s michaelem. Byli tak zabraní sami v sobě, že si mě nevšimli. Nevím proč, ale prošel jsem okolo nich a vešel přímo do sprchy. Odložil jsem věci a rozepnul si košili, když v tom někdo vešel. Přišla angie a když mě uviděla tak se zakoktala.
-v pořádku, chápu.-řekl jsem a ona chtěla odejít
-angie?-otočila se-ale pokud chceš tak se můžeš přidat-řekl jsem a smál se
-a víš že možná ano?-řekla a srazila mi ůsměv
-vážně?-řekl jsem a ona se začala smát
-ne!-řekla a vyšla. Zamknul jsem za ní a osprchoval se. Vyšel jsem a pustil angie. Zase jsem minul violettu a michaela a posadil se v obývacím pokoji. Po pár minutách přišel ramallo a přinesl čaje.
-vše je už nastěhováno v Los Angeles..
-dobře...to slyším rád-napil jsem se čaje a opřel se.
-mimochodem... berete vztah angie a michaela dobře-zasmál jsem se a dolů sešli violetta a michael. Posadili se na gauč vedle a michael přikryl violettu dekou. Následně ji políbil na ramallo se na mě podíval.
-trochu jsem spletl situaci-ramallo se na mě díval jako na hlupáka.
-z toho vyplývá neposlouchat cizí rozhovory a..
-a nešmírovat-dokončil jsem za ně a on protočil oči.
Najednou si vedle mě sedla angie a položila svou dlaň na moji, ale rychle ji dala pryč. Podal jsem angie čaj a přinesl dva čaje michaelovy a violettě. Vzal jsem jednu deku a přikryl třesoucí se angeles. Škubla sebou a otočila se, ale po chvíli se usmála a já se posadil blíž k ní.
-kdy plánujete odlet?-zeptal se ramallo a všichni se na mě podívali
-nemám ponětí...rodrigo mě bude ještě kontaktovat-napil jsem se čaje a po chvíli kýchnul.
-tati...proč by tě měl stýc rodrigo kontaktovat...řekneš mi, co se děje? Nebo mi to řekne Michael.
-e...vio, nechtěj to všechno vědět... chceme ti to říct hned, jak se vyřeší situace...nechci, aby jsi se trápila-violetta protočila oči a vzdechla
-nejsem malé dítě-připoměla a vtulila se zády do michaela.
-ale vio...pochop, je těžké o tom mluvit a ještě těžší to poslouchat-kýchl jsem a napil se čaje. Angie natáhla ruku s dekou a naznačila, abych šel k ní. Jak takovou nabídku nepříjmout? Sedl jsem si k ní tak blízko, jak jen to šlo a přikryl se dekou...buď jsem byl moc blízko, nebo to byla opravdu velká deka, protože jsme se pod ni vešli oba dva. Violetta se zamyslela.
-chci to všechno slyšet-řekla a já vzdechl.
-tak dobře...ale budeš sklamaná! A už nikdy nebudeš mít stejný pohled na svět jako teď.
-nebude tak hrozné
-bude to ještě horší-odpověděla jí angie a violetta se přestala usmívat. Angie dopila čaj a opřela se o mě. Usmál jsem se a objal ji v pase...přece nikdo nic neviděl.
-víš přece, že já a moje matka se nestýkáme. Začalo to v mých patnácti letech, kdy moje matka a sestra brutálně zabily mého otce a vše nastražily jako nehodu. Udělaly to pro to, že chtěly jeho peníze, ale otec je odkázal mě. Přišel jsem na řadu...ale věděl jsem o tom. Proto jsem vzal peníze a majetek a utekl. Vystudoval a bez rodiny dospěl. Potkal jsem mariu, založil firmu a...dál to znáš. Ovšem tady je problém...matka a sestra neví o tom, že mám rodinu. Chtějí mě zabít a nechat si majetek. Pak se ale dozví, že existujete vy a...-violetta seděla s otevřenou pusou. Opřela se s nevěřila.
-babička angelika byla jiná...-pošeptala a já cítil neklidné srdce angie.
-vlastně..-řekla a violetta pokrčila obočí
-co tajíte?
-tvoje babička zahýbala dědovy, dirigovala ostatním život a mě nasadila brouka do hlavy. Na druhou stranu jsme včera našli kreditní kartu...dnes jsem viděla obsah...babička byla miliardářka a odkázala mi všechny peníze-angie je miliardářka?
-no páni-řekla violetta a angie vzdechla.
-něco mi nehraje germáne...pokud vás všechny zabijí...co bude s dvojčaty angie?
-o nich se nemají šanci dozvědět, navíc petr je na služební cestě někde ve španělsku.
-dokonalé....a co bude, až vás tady nikdo nenajde?
-bude tady...hodně policie-řekl jsem a on kývl. Angie se o mě opřela a já se tiše zasmál.
-takže myslíte, že všechno klapne?
-na sto procent-řekl jsem klidně a dopil čaj.
-ale...ty věříš Rodrigovy?-michael se opřel a čekal na mou odpověď.
-co mi zbývá?
-jen že...rodrigo minule neudělal dobrý dojem...
-Jsem zpátky!-otočili jsme se a uviděli federica
-v posledních dnech jsem tě neviděl fede-řekl jsem a on se zasmál
-ale já vás ano..jste moc zaměstnaný muž-řekl a posadil se vedle ramalla.
-informoval federica někdo o naší situaci?-zeptal se ramallo a já se zamyslel. Já ne a fede vypadá, jako by nic nevěděl.
-federico...seženu ti tady byt. Hned jak se vrátíme tak se nastěhuješ
-dobře, ale..kdy se vrátíte?
-do měsíce, nebo do dvou...není to jisté
-a kdy odlétáte?
-mm..do konce týdne..nejsem si jistý
-a svatba bude kdy-zeptala se violetta a já se nechápavě podíval
-čí svatba...-můj nechápavý tón ji rozesmál
-ta tvoje a angie.
-CO?-řekl jsem hlasitě a violetta položila prst na rty.
-pššt... chceš probudit angie?-podíval jsem se na angie, která ležela na mě s hlavou položenou na mé hrudi. Jednou rukou jsem ji objímal a druhou měl v jejich vlasech.
-nic spolu nemáme vio..-řekl jsem tiše a bez emocí. Violetta chtěla něco říct, ale michael jí naznačil, aby mlčela. Vytáhl jsem jí ruku z vlasů a odhrnul jí je z obličeje. Sundal jsem deku a odhalil naše obětí, ale ignoroval jsem reakce a vzal angie na ruce. Potichu jsem ji odnesl do mého pokoje a přikryl ji. Daroval jsem jí polibek na tvář a sešel za nimi.
-HA! Violetta prohrála!-řekl ramallo a violetta mu podala slušnou částku. Posadil jsem se na gauč a zaměřil zrak na ramalla.
-no dobře! Buď sejdete a nebo ne...-řekl a já se podíval naštvaně na violettu
-no co...-violetta rychle začala něco rozebírat s michaelem a po chvíli přišla olga.
-večeře-oznámila a zamyšlený federico přišel ke mě.
-chci vám říct něco důležitého.....


************************
Anglia x lena
Moc děkuji za inspiraci...ty víš kdo ;-)

Potřebujeme VAŠI pomoc!

Ahoj...nebudeme chodit okolo horké kaše a řekneme náš jediný problém. Já (anglia)  jsem začala psát trochu jinak a lena změnila styl kompletně no a...ten příběh, to téma...to se nám začalo líbit ale tak nějak si nejsme jisté jestli dokončit příběh a nebo ne. Uděláme nový blog, ale nejsme si jisté jestli DOKONČIT PŘÍBĚH a nebo NEDOKONČOVAT PŘÍBĚH. Navíc NIKDO NEKOMENTUJE. Tak co teď? Poraďte a je mi jedno jestli budete komentovat rusky, polsky, anglicky, německy atd...

Doufám že pomůžete. Rádi bychom přijali třetího autora, abychom se lépe rozhodovaly atd...

Anglia a Lena

Díl XIII.

"-Nevíš co máš, dokud to nestratíš...

Pomalu jsem procitl a ucítil chladno. Kde je angie? Chtěl jsem natáhnou ruku vedle sebe, ale něco mě tlačilo na zápěstí. Otevřel jsem oči. Přede mnou stála matka a jackie.  Byl jsem spoutaný u stěny a co hůř, nevěděl to vlastně jsem.
-kde to jsem...co jste udělali mé rodině!-zakřičel jsem a můj hlas se po temné kamenné místnosti ozýval. Slyšel jsem svůj rychlý dech a jejich smích. Museli jsme být v podzemí.
-klid bráško-vyšeptala jackie a matka se usmála.
-jaké to štěstí, že jsi tehdy utekl a stal se miliardářem...-řekla matka a já se snažil vykroutit z pout-ale možná by se ti něco líbilo-zachichtala se a mávla na jackie. Ta vstala a šla ke dveřím. Otevřela je a nějaký zahalený muž vyvezl jednotlivě tři desky. Takové, jakou jsem měl já. Jednu přitlačil pár metrů přede mě a otočil ji. Visel tam michael. Chtěl jsem se nadechnout, ale zadávil jsem se vzlykáním.
-ne...-řekl a nadzvedl hlavu. Z jeho modrých očí jsem viděl strach-nebreč-řekl a sklopil hlavu. Jeho tělo bylo pořezané a spálené. Byl stejně jako já jen ve spodním prádle. Začal jsem sebou mlátit a snažil se vyprostit, ale marně.
-když jste šli spát, postarali jsme se o to, abychom vám dopřály pár hodin nerušeného spánku při cestě-zasmály se a michael slabě zakašlal. Přišla k němu Jackie s nožem. Pokračoval jsem...musel jsem ho zachránit, ale jak? Michael se mi podíval do očí a usmál se. Najednou se Jackie napřáhla a zabodla mu nůž do krku. Michael začal křičet a plakat. Jackie se netrefila do správného místa a on se přede mnou trápil. Plakal jsem a snažil se vyrvat řetězy, ale pořád nic. Michael se pak jen usmál a život v jeho jasně modrých očích pohasl. Muž v masce ho odvezl a přitáhl další desku. Otočil ji...violetta...byla spoutaná a z jejího těla tekla krev. Jackie mě pustila z pout. Běžel jsem k ní...k jejímu tělu, které bezvládně vyselo a krev jím protékala jako cedníkem. Začal jsem hlasitě plakat a třepal s jejím studeným nahým tělem. Na poslední desku jsem nečekal. Přiběhl jsem k ní a otočil ji. Spoutaná angie plakala a oddechovala. V těle měla desítky nožů a popálenin. Jindy bych se rozplynul nad nahým tělem angie, ale teď ne. Dívala se mi do očí a třásla se. Moc se bála...kdybych se matce vydal, nic by se violettě, angie a michaelovy nestalo. Někdo mě kopl no břicha a já spadl. Odtáhli mě k poutům a donutili mě se na ně dívat.
-angie...-vyšeptal jsem k jediné žijící
-germáne...už tady dlouho...nezůstanu-řekla a já silně trhnul s řetězem. Stěna v jednom místě praskla ,ale já si zlomil ruku.
-budete mě mučit, týrat a znásilňovat..že? A až vám budu k ničemu, tak mě zabijete!-vyřval jsem a matka se zasmála
-a peníze budou naše-chichtali se
-Tak mi dovol poslední přání-řekl jsem a ona se na mě znuděně podívala.
-zachovám se trochu lidsky...jaké přání?-zeptala se a já se z hluboka nadechl.
-nech mě úplně naposled políbit angie-řekl jsem a ona se podívala na polomrtvou.
-jak chceš-řekla a pustila mě. Objal jsem angie a líbal ji. Tak silně, protože to bylo na posled. Oddávala mi polibky tak silně jak jen pohla a pak...přestala. Položil jsem dlaň k jejímu srdci...nic. Spadl jsem na kolena a začal nepřetržitě plakat a křičet. Všechno mě bolelo a srdce se mi roztrhalo. Najednou se ke mě někdo přiblížil. Otočil jsem se a uviděl Jackie, která mě svázala a já se nechal.
-až skončíš, zavolej mě-řekla matka a vyšla. Jackie mi dělala hrozné věci. Ona je nymfomanka...nejde jí o nic jiného. Byl jsem svázaný a ona si užívala. Při tom všem jsem se díval na těla rodiny a hořce plakal a litoval dne, kdy jsem se narodil. Po nějaké době mě rozvázala a já se obléknul. Matka vešla já stál u těla angie. Obě se na mě divně dívaly.
-vždy jsem s tebou chtěl žít klidně...mít děti a jeden druhého v jakékoli situaci... Teď ale vím, že díky mě jsi přišla o život..angie já tě miluju-řekl jsem a políbil její studené rty-ale ty už mi nikdy neodpovíš. Nikdy mě neobejmeš, nedotkneš se mě a nepolíbíš mě! A to všechno zavinila jejich chamtivost-vyrval jsem z angie nůž a držel ho v ruce. Druhá jen tak vlála. Matka se ma mě vyděšeně dívala. Chytil jsem rukojeť mezi zuby a šel k tělu bratra. Vyrval jsem mu z krku dlouhou dýku a hodil ji do sestry. Trefil jsem se k srdci, ale netrefil jsem přesně. Spadla a křičela. Matka se sehla  k jackie a já k ní přiběhl. Vzal jsem nůž s pusy a kopnul do ní. Matka spadla na záda a já ji bodl do srdce. Zabil jsem vlastní matku a sestra umírala. Přišel k ní maskovaný a vytrhl jí nůž z těla. Jackie ještě párkrát oddechla a maskovaný přišel ke mě. Sundal si masku a já se nadechl.
-Rodrigo!-zařval jsem a on mi probodl srdce.
-ještě se uvidíme...na druhé straně...v pekle. Zabil jsi tak, jako já. Tohle je konec Germána Castilla!-zařval a já lapal po dechu. Začalo mi dunět v hlavě a podlomili se mi nohy. Najednou jsem se nemohl pohnout a ani nadechnout. Nade mnou jsem naposled uviděl rodrigovu zlomyslnou tvář.
-GERMÁNE!-otevřel jsem oči a celý spocený zadýchaný a od slz jsem se podíval na všechny z domu. Jen sen..byl to jen sen. Rychle jsem dýchal a objal angie, která ležela vedle mě.
-nikdy....už nikdy nepůjdu spát-řekl jsem a angie se na mě podívala
-byl to jen sen...-řekla a pohladila mě po tváři.
-ale něco mě naučil
- co-řekla violetta
-Nevíš co máš, dokud to nestratíš



**************************
Krátký, ale šlo o ten sen :-D
Anglia x lena

Díl XII.

-nemusíš se stresovat, hned jak matka a jackie zmizí tak se vrátíme zpět. Nechci už víc riskovat. Celá moje rodina z Buenos Aires prchá. Nevíš čeho jsou ty dvě schopné.
-a ..co mám s touto informací dělat germáne-protřel si obličej a díval se na mě zmučeným pohledem.
-Ramallo...matka a Jackie sem přiletí přesně za dva týdny a do té doby tady nesmí být nejmenší známka našeho života.
-předpokládám, že violetta se vše dozví až na letišti, že?
-ne...violetta všechno ví. Řekl jsem jí pravdu. Vzala to dobře, když jsem slíbil návrat...je ale jeden problém...-odmlčel jsem se.
-co je to za problém..vy snad chcete v L.A zůstat!?
-ne..ale.. Pochop, jde o to že se vrátíme až ony odletí.
-pořád nechápu...-z hluboka jsem se nadechl a podepřel si čelo.
-já nevím, kdy moje sestra a matka odletí z Buenos Aires-řekl jsem a ramallo vyvalil oči
-nebude to trvat dlouho..pokud vím, tak vaše rodinné sídlo je v Rijece...(nenapadlo nás vzdálenější místo..až na severní pól, ale tam není možný život... tak jak je to se Santou? XD)
-tam to všechno začalo..už nikdy se tam nechci podívat. Nenávidím to místo Ramallo..
-chápu, ale pokud se nepletu, musíme všechno naplánovat..nebo ne?
-mhm..uděláme to následovně. Pronajmeme nákladní letadlo a opravdu velkou dodávku. Stěhování bude probíhat v noci. Zbalíme všechny fotografie a cokoli co by dokazovalo, že tady žijeme. Takže pokud uvidíš něco se jménem někoho z naší rodiny musíme to vzít. Samozdřejmě si každý zbalí všechny osobní předměty. Pokud by se sem vloupaly, nesmí zde být jediná stopa našeho pobytu. Rozumíš? U všech aut se musí sundat SPZ a vzít všechny doklady.
-chápu...pro vaši informaci dveře od garáže jsou vyměněné. Pustíme se do práce?
-všechno zařiď ramallo-řekl jsem a rychle odešel z kabinetu. Když jsem vešel do obývacího pokoje, uviděl jsem violettu s Michaelem hrát karty. Přišel jsem k nim a přemýšlel, jak to violettě říct.
-vio...musíš jít balit už teď ale...cokoli s tvým jménem, fotku nebo všechno co v tomto domě dokazuje tvou existenci musí odletět s námi. Na velikosti nezáleží-violetta vzdechla a ukončil ukončil hru.
-je to vážně tak důležité? Nikdo mi stejně neřekl o co jde.
-je to otázka života a smrti. Doslova..a pokud chceš ještě lepší upřesnění tak by mohlo být..otázka životů a smrti. Ale teď už rychle-violetta nechápavě vzala Michaelovy karty a balila je.
-moc to nechápu..ale dobře. Michaeli, až budeš mít čas, tak se zase potkáme ano?
-samozdřejmě a nezapomeň.. já stejně tě stejně jako angie už nikdy neopustím. Budu cestovat s vámi-řekl a políbil ji na tvář. Violetta se usmála a odešla. Posadil jsem se naproti Michaela.
-přesně jako jsem říkal violettě ano? Kdyby jsi potřeboval nějakou pomoc tak mi zavolej. Samozdřejmě ti napíšu andresu domu v L.A...budeš bydlet s námi-michael se usmál-pokud chceš-dodal jsem po chvíli.
-jasně že chci. Je ten dům ale dost velký?-zeptal se a já se začal smát
-asi dvakrát větší než tento-vstal jsem a stískl mu s úsměvem rameno. Z kabinetu vyšel ramallo.
-ramallo! Informujte olgu, ale jen tu část, kterou nemáte zapomenou rozumíme si?
-spolehněte se-řekl ramallo a šel do kuchyně. Zrovna se minul s angie a já pustil michaela a šel za ní.
-em..angie?-dotkl jsem se jejího ramene a usmál se.
-ano? Vlastně tě hledám..kde jsou všichni?
-víš, proto tě hledám já. E... musíš se jít zbalit. Nevím kdy odletíme ale vše musí být připravené. Cokoli, co by dokazovalo v tomto domě dokazovalo tvou existenci. Jinak by to nešlo. Není jiná možnost...
-chápu...musím balit
-kdyby se něco stalo tak mě zavolej, dobře?
-určitě-chvíli jsme stáli a usmívali se.
-Tak už se konečně polibte-otočili jsme se na Michaela.
-e...
-Jste tak nesmělí!-zasmál se-už musím jít, ale určitě mi zavolejte, rád bych vás poznal...hlavně tebe germusi, naposled mi byly jen 2roky.-zamával a odešel.
-Asi mu zavolám...je simpatický-řekla a usmála se na mě. To mám žárlit nebo o co jí jde.
-vyměnila jsi mě za mladšího?-zeptal jsem se, na což zareagovala širokým úsměvem.
-Ale no prosím...jak bych tě mohla vyměnit, když s tebou nic nemám-zašklebila se a já odfrkl.
-takže dáváš přednost michaelovy?
-ne...  michael má věkovou zkupinu violetty. Je pravděpodobnější že s ní bude on,  než já s ním.
-Violetta a Michael mají stejnou krev-řekl jsem klidně a angie pokrčila obočí
-odmítal by jsi vztah zrozený z pravé lásky?-ne..ale co jsem měl říct? Kdyby ti dva byli spolu i tak je hloupost to, o čem se spolu bavíme.
-tento rozhovor nemá žádnou podstatu-řekl jsem a snažil se vyhout odpovědi
-to není odpověď...chci slyšet jen ano nebo ne-vypadala vážně
-angie...-řekl jsem zmučeně a ona zdivením nadzvedla obočí
-promiň, ale možnosti máš jen dvě-položil jsem jí dlaně na pas a přiblížil se k ní. Angie se začala smát a odtáhla se-upřesním ti to...máš dvě možnosti, ta první je "ano" a ta druhá je "ne"-protočil jsem oči a zkřížil ruce na hrudi.
-nevím. Kdyby tvoje dcera milovala tvého bratra a co hůř on ji také, povolila by jsi ten vztah?-zarazila se a chvíli přemýšlela.
-povolila bych ho-řekla klidně a mě spadl úsměv
-proč-zeptal jsem se tiše a převážil se na druhou nohu
-nevybíráme si, do koho se zamilujeme a kdo by odepřel takovou drobnost jako je pokrevní příbuzenství-položila mi dlaně na paže a pevně je stískla-ani ty toho nejsi schopný-řekla tiše a pustila mě-už musím balit...a ty by jsi měl jít taky.-usmál jsem se a rychle vešel do ložnice. Všechno musím zbalit. Vytáhl jsem zavazadla a naplnil je oblečením. Potom přišly na řadu osobní věci. Běhal jsem po domě a balil všechno. Fotografie, skleničky, na kterých byly iniciály či jména, atd... Pokoj marii jsem obešel a zbalil fotografie a cokoli, co by se mnou souviselo. Dokončil jsem všechno balení a ještě jednou všechno prošel. Potom jsem zaklepal na pokoj violetty a vešel. Violetta a angie balily a já tiše zavřel dveře.
-můžu vám nabídnout pomoc?-zeptal jsem se a opřel se o stěnu.
-můžeš za mě zbalit ty alba, které jsem si před pár dny vzala z maminčina pokoje-vzal jsem pár alb a dával je do tašky. Z jednoho vypadlo pár fotografií a obzvláště jedna mě fascinovala. Jak jsem ji mohl nepoznat?
-angie? Můžeš stát tam kde jsi a vio..mohla by jsi jít sem?-obě poslechly a já natáhl ruku se starou fotografií angie vedle ní.
-ooo...ty jsi krásnější než kdysi teto!-řekla a angie se usmála
-ale nepřestala být stejně inteligentní a roztomilá jako před tím-řekl jsem klidně a violetta se na mě podívala. Angie se začervenala a pootevřela pusu, jako by chtěla něco říct.
-řekni že nemám pravdu angie je...e...-zarazil jsem se a přemýšlel co vhodného říct
-poslouchám-řekla angie a violetta mě pozorovala.
-mm...nic vhodného k věku posluchačky mě nenapadá. Bohužel...-řekl jsem a angie vykulila oči
-germáne!-vycedila přes zaťaté zuby a vražebně se dívala.
-nemusíte si to tady pantomimou rozdávat, ale pokud chcete tak přece pokoj angie je vedle...no ale táta má větší postel-řekla a angie vytřeštila oči a otevřela pusu. Nadechl jsem se a díval se violettě do očí.
-dobře, už budeš dospělá..chápu to ale..vio nás dva k sobě váže snad jen mm..-podíval jsem se na angie, která protáhla obličej a gestikulovala rukama.
-rodinné pouto?-řekla nakonec a já kývl
-n..no ano, ano..rodinné pouto-odsouhlasil jsem a violetta s úsměvem zapla poslední tašku.
-Buď jste oba slepí a nebo mi lžete-zasmála se a nahnala mě do slepé uličky
-OBĚD!-moje milovaná hospodyně mi zachránila krk. Všichni tři jsme sešli ke stolu a olga nám dala oběd. Napadla mě ještě jedna věc. Po obědě jsem vešel do prázdné kanceláře a vytáhl telefon.
-ano? U telefonu Jacob Weer
-mám problém Jacobe..velký problém (...) co s tím půjde udělat?
-hned jak opustíte město tak naše jednotky obsadí dům. Počkáme si na ně.
-děkuji moc. Zavolám vám a předám vám klíče.
-je to vážný případ..mějte se
-nápodobně..-ukončil jsem hovor a oddechl si. Do kabinetu vešla angie. Stála u dveří a zaraženě se na mě dívala.
-děje se něco?-zeptala se a já přišel k ní.
-ne..nic se neděje. Jsem jen trochu vystresovaný, ale to se spraví-řekl jsem a angie se usmála.
-aha..chtěla jsem se tě zeptat...dnes mě trochu bolela hlava a nevím, cítím se zvláštně. Mohla bych antonia pozvat sem a promluvit si s ním tady?
-ano...zavolej mu a všechno mu vysvětlíme... bude to nejlepší pro všechny.-dveře se otevřely a my oba se otočili. Ve dveřích byla violetta, která vešla.
-chtěla jsem jen říct že půjdu do parku s přáteli dobře?
-em..vio mám hrozný strach..ale dobře běž a vrať se brzy.-dcera mě objala a odešla.
-angie, zavolej antoniovy a pošli mi sem ramalla prosím
-to první splnit můžu...ale ramalla vám nepošlu.
-a proč ne?-zeptal jsem se.
-jak to říct...šel se s olgou projít-jasně..
-aha...tak nevadí. Ale přijď za mnou, pokud nemáš nic lepšího na práci-usmála se a vytáhla z kapsy telefon.
-Lepší práci nemám-řekla klidně a vyšla. Po pár minutách jsem vyšel z kabinetu a potkal se s angie.
-antonio do chvilky příjde.-řekla a já se usmál.
-dobře...-angie se usmála a potom ji něco napadlo
-zahrajeme se karty?
-běž pro ně-řekl jsem a angie vyšla nahoru. Mezi tím někdo zazvonil. Otevřel jsem a uviděl antonia. Pustil jsem ho do domu a usmál se.
-dlouho jsem tě neviděl antonio!-řekl jsem a on se usmál.
-už je to tak. Mám moc práce a dál to znáš.-kývl jsem a antonio se rozhlédl po domě.
-co se tady děje-řekl znepokojivě
-em..hned vysvětlíme, půjdu pro angie a ty se zatím posaď-antonio kývl a já se potkal s angie v polovině schodiště. Šli jsme dolů a angie zakopla a padala. Naštěstí jsem byl níž a chytil ji. Bohužel jsem ji pevně držel za (teď mě dorazila otázka: "jak se odborně řekne zadku?" ) zadnici. Sešel jsem poslední schody s angie v náručí.
-musíš dávat pozor, jinak se zabiješ a co budeme potom dělat?-angie se usmála a podala mi balíček karet.
-nemám tušení..-řekla a šla k antoniovy, který nás podezřívavě sledoval.
-dobrý den antonio!-řekla energicky a posadila se.
-dobrý den angie...vysvětlíš mi, co bylo tak naléhavé?-mezi tím jsem se posadil vedle ní a nepochopil pohled antonia. Aha..no jasně. S angie jsme na sobě byli přitisknutí.
-antonio...musím vás požádat o takovou dlouhou dovolenou-řekla nejistě a antonio a na ni podíval
-a na jak dlouho..?-zeptal se a angie se nervózně podívala na mě
-bude lepší když to vysvětlím-řekl jsem a on se usmál
-už vím o co jde-řekl klidně
-pochybuji-řekl jsem a on se usmál
-angie..ty jsi těhotná?-zeptal se a já se z hluboka nadechl.
-ještě tohle aby se stalo a trefilo by mě už úplně-řekl jsem a ona se tak nějak zatvářila.
-jde o to že musíme na čas odcestovat a vrátit se hned, jak to bude možné. Antonio... v sázce je život violetty, angie, rodriga, michaela a můj. Musíme odjet z buenos aires jinak zemřeme-antonio otevřel ústa a já se podíval na angie.
-cože?-vyhrkl-angie, udělám co potřebuješ, ale o co jde.
-není vhodné o tom mluvit..ale když tady nebudeme, úplně zapomeňte na naši existenci
-dobrá. Udělám co potřebujete a violettu samorzdřejmě uvolňuji také.
-děkujeme moc...a hlavně se sem nepřibližujte, pokud chcete žít-řekl jsem a antonio kývl. Najednou někdo zazvonil. Otevřel jsem dveře a pustil do domu olgu a ramalla. Šli někam nahoru a já se chtěl vrátit, ale do domu vešla violetta a za ní michael.
-jdeme ke mě kdyby něco-řekla a já šel za angie.
-kdo tam byl?-zeptala se
-olga a ramallo..a violetta s michaelem-angie kývla a usmála se.
-uniklo mi něco?-zeptal jsem se jí a ona prskla smíchem. Rychle se ale před antoniem uklidnila.
-tobě uniká věcí...-řekla a já měl chuť ji trefit polštářem. Antonio se zasmál a já se opřel.
-rád bych zůstal, ale už vážně musím jít-řekl antonio a my se s ním rozloučili. Když odešel tak jsme se s angie posadili na gauč a já ji svalil pod sebe.
-tak co všechno mi uniká? Mluv...-řekl jsem a ona se usmála
-nic nepovím-řekla a najednou se mi zdála podrážděná. Sedl jsem si vedle ní a pohladil ji po tváři.
-copak...-řekl jsem a ona se zasmála
-nic jen...mě zase rozbolela hlava-řekla a já ji hladil po tváři.
-přinesu ti nějaký lék. Mě už je dobře. Pravděpodobně jsem se uzdravil už před pár dny.-angie se usmála a já jí přinesl lék a sklenici vody.
-děkuju-pošeptala a já ji obdařil úsměvem. Zapnul jsem televizi a po chvíli ucítil hlavu angie na mém ramenu. Usnula...vzal jsmen ji do náruče a zrovna se s ní otočil a uviděl překvapenou violettu.
-není to tak jak to vypadá..angie usnula-pošeptal jsem a ona kývla. Vynesl jsem ji po schodech a položil do postele v mém pokoji. Políbil jsem ji lehce na čelo tak, abych ji neprobudil a tiše odešel. Olga už vařila večeři a ramallo se díval na televizi. Vzpomněl jsem si na balík, který byl v trezoru. Potichu jsem vešel do pokoje a porobudil angie polibkem na tvář.
-umím se ve spánku teleportovat?-zeptala se a protřela si oči.
-tak nějak...vzpomínáš na ten balík? Leží na stole.-angie vstala a spolu jsme přišli ke stolu. Angie nejistě otevřela balík a dívala se nechápavě na krabici. Na horní části bylo ze spodu napsané pouze číslo a nikde nic. Prohlédl jsem si krabici a nakonec jen zatřepal s krabicí. Něco v ní hrkalo. Rozebral jsem ji a vytáhl kreditní kartu. Angie se usmála a přepsala číslo. Krabici jsme roztrhali a vyhodili.
-takže ti nechala peníze....
-kdo ví kolik-řekla a já se zasmál
-zítra se to dozvíme-řekl jsem a ona kývla.
-VEČEŘE!-ozvalo se a angie protočila oči.
-řekni olgítě že dnes nebudu večeřet-řekla a posadila se na židli.
-proč..-zeptal jsem se
-není mi dobře a nemám hlad-řekla a já se usmál
-no dobře..ale zůstaň spát tady-řekl jsem a vyšel. U večeře už všichni seděl, ale já povečeřel první a rychle se vrátil. Když jsem se osprchoval, zůstal jsem jen ve spodním prádle a šel do pokoje. Angie se otočila a podívala na mě. Už byla převlečená atd... usmál jsem se a lehl si vedle ní. Objali jsme se a já klidně usnul.

**************************
Bože.....je 01:55 a mě to nedalo spát. Musela jsem ho dopsat :-D omlouvám se za chyby....
Anglia x lena

Díl XI.

"-Od rána do večera myslíš jen na jedno

-ne tak úplně...myslím jen na jedno...myslím na tebe"

-A co myslíš, že tam bude-zeptala se a její prsty se na mém krku začaly pohybovat. Usmál jsem se a přiblížil jsem se k jejím rtům.
-Říkala jsem to Fede.. teď už jsi viděl jak se věci mají. Za chvíli si ti dva uvědomí co dělají, odskočí od sebe a angie zrudne a bude něco koktat. Táta začne s tím jeho "není to tak, jak to vypadá" a já zase něco prohodím. Potom se každý vydá jinou cestou-řekla a federico se zasmál. Pustil jsem angie a ona odstoupila a jak violetta popisovala se i stalo. Ale tentokrát se nikdo nikam nerozešel. Místo toho jsme všichni stáli na místě.
-angie?-podívala se na mě, ale odvrátila zrak.
-ano?-řekla a z jejího tónu vyplynula nervozita.
-Tak za prvé klid, jinak se psychycky zhroutíš a potom se zhroutím já a následovat může i violetta. Za druhé.. zavolám petrovy aby nám přijel pomoct s trezorem. Co ty na to?-angie se zamyslela.
-kdo je petr...a jaký trezor-zeptala se violetta. Angie se vyděšeně podívala a já nevěděl co teď.
-vio...tvoje babička odkázala angie nějaký trezor. -řekl jsem a rychle vzal angie za ruku.
-tati!-violetta mě chytla a podívala se mi do očí-kdo je Petr! Nechci slyšet lži-podíval jsem se na angie. Nadechla se a snažila se něco říct.
-petr je..-začal jsem a violetta obrátila svou pozornost na mě
-můj..-začala nejistě angie
-přítel?-zeptala se violetta a angie se zarazila.
-ne...petr je můj bratr...lépe řečeno dvojče-řekla nakonec.
-Cože! Angie! Proč jsi mi lhala i ty!-řekla a ..ne lépe řečeno vykřičela a chtěla odejít, ale já ji chytil.
-dozvěděli jsme se to dnes. Víš jaký je to pro všechny šok? Angie to nevěděla-řekl jsem a violetta se otočila k angie
-je to pravda?-zeptala se a angie kývla. Violetta ji objala a angie se usmívala.
-promiň angie já-začala violetta
-v pořádku. Vím že jsi to nevěděla
-nechci vás rušit, půjdu zavolat petrovy-řekl jsem a odešel do kuchyně. Olga pracovala, ale ignorovala mě. Vytáhl jsem telefon a kartičku s telefoním číslem petra. Vytočil jsem číslo a čekal.
-ano? U telefonu petr saramego-rozlehlo se
-zdravím, tady germán castillo. Chtěl jsem vědět, jestli by jsi mohl přijet pomoct s trezorem
-pokud chceš, přijedu hned
-tak dobře, číslo ulice a popisné domu je na té kartě. Přijeď jak nejrychleji to půjde
-hned jsem tam-řekl a zavěsil. Schoval jsem telefon a otočil se. Za mnou stála olga a podezřele se dívala.
-co se děje olgo-řekl jsem a ona se zarazila
-to mi povězte vy. Zvete si sem každý den někoho jiného a co potom? Jak se asi cítí violetta?
-olgo...nevím proč do toho cpete violettu a pokud se vám něco nezdá tak se už brzy všechno dozvíte-olga pokrčila rameny a pokračovala v práci
-zvete si sem samé mladé muže...nenapadlo vás, že můžete lehce přijít o angie? Je mladá a krásná a vy jste hrozně stydlivý a bojíte se jí říct své city!-vyvalila na mě
-olgo! Nic nechápete-řekl jsem a vrátil se do předpokoje. Stoupnul jsem si vedle federica a cítil na sobě pohled angie.
-petr přijede jak nejrychleji to půjde-řekl jsem klidně a najednou pocítil dlaň na zádech. Otočil jsem se a uviděl angie. Myslel jsem, že je to ona, protože je vždy tak něžná a její dotek je uklidňující
-copak?-zeptal jsem se jí-už jsem říkal že je vše v pořádku. Nebo ne?-angie zmizel výraz z tváře.
-myslím, že v tom trezoru není nic, co bych chtěla vidět-zamyslel jsem se...možná v tom trezoru není nic a nebo je v něm něco, co by nechtěl vidět nikdo.
-chápu...je to tvůj trezor. Pokud nechceš tak...-nakonec udělala moje gesto a položila mi prst na rty.
-raději ho otevřeme-řekla a usmála se. Její úsměv mě rozehřál a já rychlým pohybem přiložil svoje rty k jejímu uchu.
-ten sladký úsměv mi hrozně chyběl angie-pošeptal jsem jí a jemně ji políbil pod uchem. Zatajila dech a já se odtáhl a usmál se.
-nevím co jsi angie řekl, ale nechte si to na jindy-řekla violetta a zarazila mě.
-nic takového. Řekl jsem jen-najednou někdo zazvonil. Šel jsem ke dveřím a otevřel. Ve dveřích stál petr a usmál se. Pustil jsem ho do domu a zavedl k ostatním.
-zdravím, jmenuji se petr-usmál se a natáhl ruku k violettě a federicovy
-já jsem violetta a..vy budete bratr angie že?-petr souhlasně kývl.
-a já jsem federico. Na čas tady bydlím-podal mu ruku a usmál se.
-takže ty jsi violetta...mhm...takže to ty jsi ta moje neteř?-violetta se usmála a kývla. Petr vytáhl ze saka dlouhou úzkou krabičku kterou podal violettě.
-dárek... dlouho jsme se neviděli-violetta ji otevřela a za chvíli vytáhla zlatý náhrdelník.
-je překrásný-řekla mu a on jí ho zapnul na krku.
-to jsem rád-řekl a políbil ji na tvář. Violetta se začervenala a něco koktala.
-musím ještě dopsat skladbu..určitě se ještě vrátím-řekla a odešla. Angie mu naznačila aby zůstal a táhla mě do kuchyně.
-pokud se se mnou chceš líbat tak-najednou jsem si všiml olgy-nemusíme chodit do kuchyně-řekl jsem už tiše a angie se na mě podívala
-na to teď nemám náladu germáne-řekla a z jejího tónu jsem poznal jasné znepokojení.
-co se stalo, děsíš mě-řekl jsem a posadil se na židli.
-olgo..mohla by jsi nás tu nechat o samotě?-zeptala se a olga se na nás podezřele dívala a odešla.
-když ten trezor otevřeme...co když moje matka nastražila do vnitř nějakou past? Věděla, že i po její smrti budu s tebou a proto na mě měla vztek a tebe nenávidí.
-možná máš pravdu...a já vím, kdo nám pomůže-usmál jsem se a angie pokrčila obočí.
-a to je kdo?-zeptala se a já se klidně nadechl.
-Jacob Weer...pomohl nám už mnohokrát-angie se usmála a já si všiml, že je blízko. Stáhl jsem si ji na klín a ona mi položila ruce na krk. Objal jsem ji v pase a přiblížil svoje rty k jejím. Lépe se posadila, takže teď měla na každé straně jednu nohu. Nadechl jsem se a chtěl ji políbit, ale najednou někdo otevřel. Tiskl jsem na sebe angie, takže nemohla odskočit. Do kuchyně vešel Petr. Povolil jsem angie, která seskočila.
-eee...vy dva spolu něco máte?-zeptal se.
-ne..ne nic spolu nemáme-řekli jsme oba rychle a petr se zasmál.
-sakra...violetta vyhrála 50 euro....-řekl klidně a angie se zasmála
-co je k smíchu?-zeptal jsem se jí.
-violetta vydělává na mých slabých chvilkách-vstal jsem a vytáhl z kapsy telefon. Vytočil jsem číslo Jacoba Weera. Hned přijal hovor.
-zdravím, co se děje germáne
-jacobe...no...jak začít. Angelika nám odkázala nějaký trezor bez číselné kombinace a napadlo nás, že by v něm mohla být nějaká past. Nemohl by jsi pomoct?
-asi vás neměla příliš v lásce když tak pochybujete-řekl a já se zasmál.
-u angie je to 50%/50% a u mě? Nenáviděla mě.
-ah tak...v tom případě už jedu. Bydlím jen kousek od vás. Měj se-řekl a ukončil hovor. Vrátil jsem se do místnosti a všichni se na mě dívali.
-jacob bude hned tady.-řekl jsem a angie se usmála a petr pokrčil obočí.
-kdo je Jacob?-zeptal se
-policista...známý. Už mnohokrát nás zachránil
-mhm-řekl a odešel. Angie se nechápavě podívala.
-nemusíme chápat všechno...-pošeptal jsem jí a jemně ji políbil na tvář.
-asi máš pravdu-řekla a pohladila mě po tváři. Přiblížil jsem se k ní a angie se usmála. Cítil jsem její dech na mých rtech. Už nás dělil opravdu jen neskutečný kousek a angie pootevřela rty. Přimknul jsem oči a dotknul se rty těch angie, ale zbytečně. Položila mi ruce na hrudník a já se zaraženě podíval. Naznačila, abych se otočil. Ve dveřích stála olga s otevřenou pusou.
-olgo, nechte mě to vysvětlit to není tak jak to vypadá
-tak jak to je?-řekla a položila na stůl zeleninu.
-no..přece...angie do rtu kousl jedovatý had-řekl jsem a vzal angie s sebou pryč-promiň, nic lepšího mě nenapadlo-řekl jsem a angie se rozhlédla
-nikdo tu není-řekla a mě napadla jedna věc. Přitiskl jsem ji k sobě a chtěl políbit, ale někdo zazvonil. Otráveně jsem pustil angie
-to snad není možné-řekl jsem vztekle a otevřel. Ve dveřích stál Jacob a zrovna přišel Petr.
-jdeme-vyšli jsme ven a vyložili trezor. Jacob se na něj díval a potom si přinesl šroubovák. Oddělil od sejfu pár částí a nadzvedl horní stěnu.
-byla tam bomba-řekl a odjistil ji. Angelika chtěla zabít mě, nebo angie? Vytáhl ven trhavinu a odložil ji. V sejfu bylo pár dalších věcí. Jen nějaký balík a dopisy. Angie nejistě všechno vytáhla a dívala se na balík.
-v něm nic není..že ne-zeptala se a Jacob nožíkem nadzvedl poklop.
-ne, tenhle je čistý-řekl a podal ho mě.
-ten trezor odvezu dobře?-zeptal se a my kývli.  Angie šla do domu a já zůstal s Petrem. Chytil mě za kravatu a přiškrtil.
-tak poslouchej Castillo.. pokud si budeš hrát s city mé sestry, kterou sice neznám, ale záleží mi na ní, protože jinou pokrevní rodinu už nemám, tak tě na místě zabiju rozumíš?-nemohl jsem se nadechnout.
-nic...nechápeš-vydusil jsem a on povolil.
-co nechápu. Myslíš že jsem blbec? Angie je mladá a krásná a ty jsi o deset let starší než ona. Pokud jsi to nepochopil, tak ti to řeknu takhle: Nehrej si s angie, protože pokud ti jde o to ji jen zatáhnout do postele, tak končíš-řekl a pustil mě
-nic jsi nepochopil. Já angie miluju a co mám dělat? Nemůžu, prostě nedokážu bez ní žít. Nikdy v životě bych jí neublížil a neudělal něco tak nechutného, jako udělat si z ní zábavu na jeden večer. Navíc, angie mi může věřit a říct cokoli. Ona je pro mě všechno a bez ní můj život nemá šanci. Čím dál tím víc ji potřebuju-řekl jsem mu a on otevřel pusu.
-nikdy jsem neslyšel něco takového...ty miluješ angie?-zeptal se mě
-nadevšechno-odpověděl jsem a petr se zamyslel
-m..omlouvlám se-řekl a podíval se na své nové auto.
-už musím jet, je přeci už sedm večer-rozloučil jsem se s petrem a šel do domu. Bez klepání jsem vešel do pokoje angie. Seděla zamyšlená u stolu. Stoupl jsem si za ni a políbil ji na šíji. Po těle angie prošla husí kůže a pomalu se otočila.
-vyděsil jsi mě-řekla a já se podíval na papír, který držela. Byl to dopis...od angeliky. Angie mi ho podala a já začal číst.  

 drahá angeles,

Pokud čteš tento dopis, jsem už nejspíš po smrti.

Pravděpodobně trhavina zabila budiž k ničemu Germána a nezničitelná kapsle uchovala dopisy.

Nemusíš se trápit, takových mužů bude...a zde nezáleží na lásce.

Nemohla jsem tě nechat s ním žít. Teď,  když už je vše vyřešeno a violetta zdědila majetek, budeš se o ni muset starat ty. 

Vezmi si Pabla a buď šťastná. A když už mluvíme o rodině, musím ti něco svěřit.

Máš ještě dva bratry. Petra a Diega. Petr je tvoje dvojče, ale Diego je nejstarší a narodil se před mariou.

Byla jsem tvému otci často nevěrná a chci tě varovat...nikdy to nedělej. Rozváděli jsme se a otec si vzal petra a já tebe. Nikdy jste se neměli potkat, alespoň za doby našich životů. Diego žije v L.A. a petr na druhé straně Buenos Aires. Je těžké se to dozvědět, ale nemusíš mít strach. Pokud existují ještě nějaké tajnosti, nedozvíš se o nich.

Pokud germán přežil, odejdi z jeho domu a už se tam nikdy nevracej

Angelika saramego

Proč by angelika chtěla něco takového? Odepřít vlastní dceři štěstí?

-germáne...-vyšeptala a otřela mi z tváře něco mokrého...slzu. Plakal jsem.

-proč pláčeš-šeptala, jako by se bála, že ji někdo uslyší.

-ze vzteku...co byla za člověka, že udělala tohle a co byla za člověka, že ti říká co máš dělat? Nejsi už malé děcko-vyšeptal jsem a angie se opřela o židli.

-sama nevím co teď-vyšeptala a vzdechla. Položil jsem dopis na stůl a bez váhání ji objal. Po chvíli jsem ji pustil a díval se jí hluboko do očí.

-poslouchej své srdce..to udělej-pohladil jsem ji po tváři a vyšel z jejího pokoje. Vztek rostl... jak to mohla angelika udělat. Chtěla mě zabít, violettu nechat na krku angie a... do někoho jsem vrazil. Postavil jsem se a uviděl sedět violettu na zemi. Pomohl jsem jí vstát.

-tati? Už víte, co vám babička odkázala?-vztekle jsem se nadechl a sešel dolů. Všichni se mě zeptali na to samé.

-VEČEŘE!-zařvala olga a já se posadil na své místo. Ostatní hned přišli. Angie se na tváři střídalo několik pocitů. 

-tati...co bylo v tom trezoru-zeptala se a angie se otočila na mou stranu.

-potřebudeš to vědět?-zeptal jsem se otrávevě.

-proč bych to nesměla vědět-zeptala se a vytočila mě. To všechno  ve mě vybuchlo. Nadechl jsem se a chtěl jí všechno říct, ale angie vstala, strčila mi do úst jídlo a táhla mě od stolu. Zavřeli jsme se v kabinetě.

-nemůžeš jí to říct!-skoro křičela

-to jí chceš zase lhát?!

-tak dobře! Řekni jí to! Jeden den příjde o babičku a druhý den se dozví, jaká její babička byla! Udělej to!-měla pravdu..

-tak jí to řekneme později-řekl jsem klidně a angie se usmála

-omlouvám se za to křičení ale..-začala a já se zasmál.

-nemůžeš se zlobit na někoho, bez koho je tvůj život bez barev a bez hudby-řekl jsem a angie se nadechla, aby něco řekla, ale do místnosti vešel ramallo.

-Violetto?! Vypadá to, že jsi zase vyhrála!-řekl a zavřel. Angie se zašklebila a vyšla. Šel jsem s ní zpět ke stolu a povečeřel. Po večeři jsem zamyšleně seděl na gauči. Angie má dva bratry...už nezná jen jednoho. Nejhorší je, že Rodrigo jede po angie a je jen o dva roky starší než ona. Michael...je starý 20 let. Jackie..moje nejstarší sestra má 40 let a matka 68let. Co budu dělat se životem? Nejmladší nejsem a angie může okamžitě stratit zájem. Ani nevím, jestli zájem má..a proč to nevím? Protože se moc bojím! Z mého přemýšlení mě vytrhl zvonek u dveří. Otráveně jsem vstal a otevřel. Stála tam nějaká žena.
-dobrý večer...já, jmenuji se Esmeralda(ano, ta Esmeralda). Porouchalo se mi auto a potřebovala bych si zavolat. Moc vás prosím-nějak jsem tu otravnou ženu nepochopil.
-dobrý večer...jmenuji se Germán Castillo. Pokud si potřebujete zavolat tak pojďte dovnitř.-esmeralda vešla a já ji dovedl k telefonu. Zavolala si někomu a já jí dovolil počkat u nás. Nechtěl jsem být nezdvořilý a proto jsem si s ní dal kávu. Její řeči byly otravné. Konečně si pro ni někdo přijel. Otevřel jsem dveře a uviděl starší ženu. Esmeralda se s ní přivítala a starší žena odešla.
-nevím jak vám poděkovat!-řekla a já k ní natáhl ruku a ta žena ke mě přišla a chtěla mě líbat, ale já odstoupil pryč.
-bude lepší když odejdete a už se v životě nevrátíte!-řekl jsem a žena vyšla ze dveří. Zabouchnul jsem před ní a zamknul. Vyděšeně jsem se otočil a uviděl federica, který zíral s otevřenou pusou.
-umíte být dost hrubý-řekl a přišel ke mě
-jen na takové typy žen-fede se usmál-co tady děláš? Je pozdě
-šel jsem se napít, ale ty by jsi měl jít utěšit angie. Můj pokoj je vedle jejího no a..pláče-ani to nedořekl a já šel do pokoje angie. Měli jste vidět, co tu bylo napsané :D ale tím bychom předběhly děj. Wou. To bylo dost i na mě. Anglia. Vešel jsem, ale angie už ležela. Rozvítila lampičku a dívala se na mě.
-neplakala jsi?-zeptal jsem se a ona se nechápavě podívala a posadila se.
-ne...víš, znám jednoho dobrého psychologa pokud slyšíš hlasy-řekla a já se zašklebil.
-ne, děkuji, ale..-najednou jsem uslyšel vzlykání-hned příjdu-řekl jsem a zjistil, že pláče violetta. Zaklepal jsem a vešel.
-vio co se stalo-zeptal jsem se a ona se na mě podívala.
-nic-řekla a otírala si slzy
-takže mi to neřekneš?
-nechci o tom s tebou mluvit-řekla nepříjemným tónem.
-a s angie?-zeptal jsem se a ona kývla. Vyšel jsem a potichu vešel do pokoje angie. Posadil jsem se vedle ní a políbil ji na tvář. Otevřela oči a nechápavě se dívala.
-někdo tě potřebuje-pošeptal jsem a ona pokrčila obočí
-tak si teda lehni-řekla stejným tónem a já se zasmál
-hádej dál...violetta pláče a bude mluvit jen s milovanou tetou-řekl jsem a angie vstala a šla k violettě. To byla rychlost-napadlo mě a chytře jsem si počkal za dveřmi na angie. Po pár minutách vešla do pokoje a já ji chytil jednou rukou v pase a druhou jsem jí držel nohy. Polekala se, ale hned po tom se mě chytila.
-tady nahoře je hezky-řekla a já ji položil na zem.
-teď tě potřebuju já-řekl jsem a šel s angie do mé ložnice. Lehli jsme si a já položil ucho k jejímu srdci.
-angie?-zeptal jsem se a ona zamručela a hladila mě po vlasech.
-co ti řekla violetta?-skoro jsem šeptal
-rozešla se s leonem. Nerozumněli si
-už chápu, proč mi o tom nechtěla říct-angie vzdechla a já se ještě víc vytiskl do ní.
-dostanu něco malého na dobrou noc?-zeptal jsem se a nadzvedl hlavu. Angie se na mě podívala, ale nakonec mě krátce políbila. Spokojeně jsem zamručel a položil se nad její srdce. Pomalu jsem usínal za zvuku jejího klidného srdce.
-TATI!-rychle jsem otevřel oči a zvedl hlavu z angie. Violetta stála u postele i s Michaelem. Co tady dělá...
-dobré ráno..ale michaeli...co ty tu-usmál se a z hluboka nadechl.
-jen jsme ti přišli říct, že jdeme ven. Nevím, kdy se vrátím-řekla violetta za něj. Angie sladce spala a můj zrak se zastavil na ní.
-klidně běžte...bavte se-řekl jsem a když odešli tak jsem políbil angie. Otevřela oči a usmála se.
-dobré ráno-pošeptal jsem jí a ona se sladce usmála a něco pošeptala. Ale asi ji zarazilo co řekla a proto se na mě dívala.
-neslyšel jsem..
-říkala jsem jen dobré ráno
-jak to, že tě neprobudila violetta? Před minutou tady s Michaelem strašila
-s michaelem?-zeptala se,  jako kdybych si dělal legraci
-je v tom problém? Šli se projít-angie kývla hlavou a posadila se.
-copak...už vstáváš?
-musím do studia, učím děti..pamatuješ?
-státní svátek, pamatuješ?-zasmáli jsme se a potom jsem si sedl a podíval se na hodiny.
-Neuhodneš, co se mi včera stalo-řekl jsem a hladil ji po stehnu. Podívala se na mě, jako by se ptala co.
-včera večer se nějaké otravné ženské porouchalo auto a zavolala si od nás odvoz a když konečně odcházela, chtěla mě líbat, ale zareagoval jsem moc...no..křičel jsem.-angie vzdechla.
-mohl jsi být milejší-řekla a já se na ni položil.
-budu o to milejší na tebe-vyšeptal jsem a ona se zasmála-co je k smíchu?
-od rána do večera myslíš jen na jedno
-ne tak úplně...myslím jen na jedno...myslím jen na tebe- do pokoje vpadl ramallo.
-na vaše románky není čas! Přišel rodrigo!
-Cože!-vykřikli jsme oba a já seběhl dolů po schodech, kde byl rodrigo.
-brácho..no páni, mohl jsi se aspoň obléknout. -pravda, byl jsem jen v boxerkách.
-co se stalo rodrigo-řekl jsem a rodrigo zmlknul-k sakru rodrigo!
-drž hubu. Nechápeš to!-posadil jsem se na opěradlo gauče a nechápavě ho pozoroval
-co se děje...-řekl jsem a rodrigo se zamyslel.
-RODRIGO!-zařval jsem a dolů seběhla už hotová angie.
-germáne! Uklidni se. Vztekem a násilím se nic nevyřeší, bude to ještě horší-kývl jsem a podíval se na rodriga
-matka a jackie nevědí o marii a violettě..takže ani o angie. Zjistili, že máš miliony miliard a rozhodly se k činu nejhoršímu. Chtějí ti udělat to, co udělaly otci. Ale být tebou tak se bojím toho, co s tebou zamýšlí sestřička. Má muže a děti.. to ano, ale nedostává pravidelné potěšení. Takže pokud nechceš přijít o život a o em..čest, tak ti radím, vypadni z Buenos Aires. Není to past, protože po mě jdou taky. Mám vlastní firmu a jsem milionář, takže jsem na řadě. Ale pokud tě zabijí, tvůj majetek skončí u tvé dcery a kdo bude zodpovědný za violettu? Jediná známá rodina a to je angie! Matka a sestra si myslí, že tě zabijí a majetem dostanou ony. Brácho uteč...uteč z Buenos Aires tak, jako já a Jade. Zabal všechno a nenech tady známku toho, že by jsi tu kdy byl. Jackie a matka sem přiletí za dva týdny. Už musím jet, stěhuju se do Dubaje..ale hned jak se ty dvě vrátí, vracím se do Buenos Aires. Udělej to stejně a nezapomeň..ani jeden důkaz toho, že by jsi tady kdy byl-řekl a bez zbytečných slov odešel. Spadl jsem z opěradla na podlahu a schoval obličej v dlaních. Pocítil jsem teplou dlaň na mojí a proto jsem nadzvedl obličej. Nademnou stála angie a za ní na schodišti ramallo.
-ramallo okamžitě pojď sem-ramallo poslechl.
-ramallo...pokud nechceš přidělávat problémy, zapomeň na to. Zapomeň a už nikdy jindy nevzpomínej. Nesmíš to říct ani Olgítě a..a...nikomu!
-přísahám-řekl a odešel. Angie mi pomohla vstát. Objala mě a já přišel na to, že to objetí potřebuju.
-musíme jít-řekl jsem a vzal ji za ruku. Vyšli jsme z domu a zrovna uviděli michaela a violettu. Šli se zmrzlinou a o něčem mluvili.
-tati!-vyhrkla violetta
-co se děje?-zeptal jsem se a michael ukázal na mé tělo. Stojím před domem jen ve spodním prádle.
-sakra...angie mě vzala za ruku a táhla do domu-michaeli, musíme spolu mluvit-řekl jsem a šel s ní do domu.
-běž se obléct germáne, já počkán tady, domluveno?
-máme problém angie-pošeptal jsem jí-neumím se oblékat víš?-angie přihmouřila oči a položila mi dlaně na hruď. Usmála se a nadechla se.
-to se nedá nic dělat..a já vím, kdo ti s tím pomůže-řekla a já se usmál
-OLGO! GERMÁN POTŘEBUJE NUTNĚ POMOC!-zařvala a já vyvalil oči.
-to byla rána pod pás angie!-zavolal jsem a utíkal se obléknout. Oblékl jsem si černou plátěnou košili, černé ryfle které doplňoval kožený pásek a nezapomeňme na parfém. Seběhl jsem dolů a pozoroval angie. Neodtrhla ze mě oči. Usmál jsem se a políbil ji na tváři. Mezi tím jsem objal dceru a Michaela.
-co vy dva tak koukáte?-zeptal jsem se violetty a michaela
-nic..jen že...-michael začal
-co se děje. Pravdu tati-dokončila violetta a já udělal krok v zad. Vrazil jsem do angie, kterou jsem chytil a postavil na nohy.
-řekni jim to-pošeptala angie a já pevně držel její dlaň a spletl naše prsty. Angie mi stískla ruku a já se nadechl.
-angie je těhotná?-začal michael a vytáhl bloček
-jste spolu? Jste zasnoubení? Máte datum svatby?-vychrlila violetta a vytáhla svůj malý černý blok a tužku.
-netýká se to našeho vztahu..-řekl jsem a oba schovali blok. Angie se zasmála a já se nechápavě podíval.
-vsadili si-pošeptala mi a já vzdechl.
-violetto, než se naštveš a budeš tvrdit, že jsem to naplánoval a chci ti jen ubližovat, nech si to prosím vysvětlit a věř, že je to jen dočasné-řekl jsem a violetta nejistě kývla.
-odlétáme do týdne do L.A
-Cože!-zakřičeli všichni tři.
-germáne, takových míst je a ty chceš do L.A?
-ano... ano přesně tam.
-tati ale proč!-zakřičela violetta
-chceš žít? Celá rodina prchá z Buenos Aires.-violetta a michael se zarazili.
-proč-vyšeptala
-vím že se ti tu líbí a jsi tu šťastná, ale věř mi...jen na čas. Jde o můj život..až mě dostanou tak jsi na řadě ty a angie. Potom rodrigo a následně michael.
-tati o co jde-řekla vyděšeně
-nemůžu..nemůžu ti to říct. Jednou se všechno dozvíš
-matka a jackie, že ano
-chtějí, aby byl náš osud stejný jako otcův-řekl jsem a on sklopil zrak.
-poletím také do L.A-řekl a violetta mu padla okolo krku. Zatočil s ní ve vzduchu a angie se podezřele podívala. Pokrčil jsem rameny a pustil dlaň angie. Místo toho jsem ji objal jednou rukou v pase a přiblížil rty k jejímu uchu.
-a ty jedeš s námi
-nemůžu
-správně, ty musíš. Zabije tě jestli tě tu najde chápeš?
-budu muset už teď všechno domluvit s pablem-řekla a já se zasmál
-s antoniem
-myslím že antonio to pochopí-řekla klidně a já se zasmál. Jen tak, bez důvodně. Angie mě políbila na tvář a odešla. Bylo mi horko a najednou, jako by vzplálo to místo. Přiložil jsem na něj prsty a usmál se.
-tělo hoří a úsměv sám roste..z hlavy ji nedostaneš ani ve snech a bez její přítomnosti je svět zbytečný...že germusi-začal michael
-nikdo si nevybírá, do koho se zamiluje-řekl jsem a otočil se,  ale chytil mě.
-tak si to do budoucna pamatuj-řekl a já pokrčil obočí.
-dobře...-řekl jsem a hledal ramalla. Našel jsem ho v kuchyni s olgou.
-ramallo! Práce volá-řekl jsem mu a on pokrčil rameny a promluvil až v kabinetě.
-co se děje?-zeptal se
-moc věcí...pamatuješ na villu v L.A? Stěhujeme se.
-CO?!


***********************************
A to je jen začátek! Doufám, že to baví aspoň někoho :-D
Co bude s Federicem?
Kdo si vzpomíná na záhadný odhozený balík ze sejfu?
Jen pár otázek a tak málo odpovědí...
†Anglia x Lena
PS: JAK VIDÍTE, TAK JSME SE ROZHODLY DÁT VŠEM DÍLŮM PODTITULEK

Díl X.

Musím jí začít věřit....prostě musím. Potichu jsem otevřel dveře od kuchyně a otevřel pusu. Ramallo a olga...ehm..nemusel jsem vidět ramalla bez košile a v takovéto situaci. Rychle jsem zavřel dveře a otočil se. Vešel jsem do předpokoje, kde byla violetta s tím Leonem. Když mě viděli, zarazili se a já se nechápavě podíval.
-to..já už raději půjdu-řekl leon a violetta se na mě vyčítavě podívala.
-leone...pokud chceš tak...ještě zůstaň-řekl jsem a on se otočil.
-vážně?-zeptal se a já se usmál a kývl
-bude mi trvat než si zvyknu ale...ano, ano zůstaň.-violetta se usmála a odešla s leonem nahoru. Posadil jsem se a nemohl uvěřit tomu, co jsem udělal.
-nevěřím tomu, co jsem viděla-řekla a posadila se vedle mě.
-nevěříš? Já jsem na tom stejně..-řekl jsem a angie se zasmála.
-ale já vím, že se jí dokážeš naučit věřit.
-a já zase vím, že večeře nebude-řekl jsem jí a ona se zamračila. V tu chvíli přišla violetta s leonem. Byli rudí a zaražení.
-tati...kuchyně...my se chtěli napít ale..
-vaše hospodyně a asistent.-dokončil a angie se na mě podívala.
-to nemyslíš vážně-řekla mi a šla ke dveřím. Pět metrů přede dveřmi se zarazila a vrátila se spátky.
-všem doporučuji opustit dům-řekla a posadila se vedla mě.
-vždyť si ani..
-slyšela jsem-přerušila mě.
-bože..oni tam snad-řekl jsem a violetta se podívala do telefonu. Usmála se a potom ho schovala. Všichni se na ni dívali.
-tati? Fran se ptá, jestli bych u ní mohla přespat-řekla klidně
-to bude nejlepší-violetta se rozloučila s leonem a šla si zbalit oblečení.
-angie?-nešťastně se na mě podívala já vzdechl.
-ano?-její tón byl skleslý
-půjdeš se mnou dnes večer na večeři?-zeptal jsem se jí a ona souhlasila.
-víš ty co, jdu se převléct, půjdeme co nejdřív. Angie kývla a šla se mnou až nahoru, ale můj pokoj je ve předu, takže jsem ji opustil a vešel do pokoje. Oblékl jsem si oblek a dál to známe. Sešel jsem dolů, kde jsem čekal na angie. Párkrát jsem uslyšel zvuky z kuchyně, ale snažil jsem se je ignorovat. Po chvíli sešla angie a já jsem od ní nemohl odtrhnout zrak. Měla červené šaty, které dokonale ukazovaly její postavu. Přišel jsem k ní a vzal ji za ruku. Šli jsme k autu a já jí otevřel dveře na místě spolujezdce. Posadila se a já také. Vyjeli jsme z garáže a po pár minutách jsme už seděli v Thajské restauraci. Po večeři jsme se rozhodli vrátit do domu. Přijeli jsme do garáže a jáse otočil na angie.
-děkuji za příjemně strávený večer-řekla a já se k ní přiblížil
-a můžu ho ještě víc zpříjemnit-pošeptal jsem a políbil ji. Líbal jsem ji jen pár sekund, ale i přes to mi polibky oddávala. Odtáhl jsem se a podíval se na její výraz. Byla červená...takže dobře nebo špatně? Rozhodl jsem se jí říct, co k ní cítím.V ten okamžik jsme uslyšeli ránu a oba jsme vyskočili z auta. Dveře od garáže se porouchaly a my zůstali zavření v garáži. Žádný jiný východ nebyl.
-máš telefon?-zeptal jsem se a angie se podívala do kabelky. Po chvilce se na mě beznadějně podívala.
-myslím, že je ve tvém pokoji-řekla a opřela se o rozbité dveře.
-ne,ne,ne. Musím odejít. -nemůžu angie udělat něco, na co není ani jeden z nás v tomto vztahu připravený.
-co teď-řekla a pohodila rukama.
-nic. Není jiná možnost-řekl jsem a odhodil sako. Nikdy bych nevěřil, že udělám to, co jsem udělal. Posadil jsem se na zem a sledoval angie. Nechápavě se podívala.
-oba moc dobře víme, co se stane pokud na tebe jen sáhnu.-angie se posadila vedle mě a vzdechla.
-neudělal by jsi mi nic. Věřím tomu, protože věřím tobě-řekla mi a já se usmál.
-mm...můžeme spát v autě-řekl jsem a angie kývla. Co jiného jsem mohl navrhnout? Otevřel jsem dveře od auta a sklopil obě sedadla. Tolik aut a já mám jen jedny klíče. Lehl jsem si a zavřel dveře. Po chvíli vešla angie, která udělala to samé. Chvíli jsme mluvili o něčem, co si nepamatuji. Usnul jsem a probudil se až druhého dne. Zase jsme nemohli vymyslet jak ven. Okolo druhé hodiny odpoledne jsme uslyšeli divný zvuk u dveří. Možná čenichání. Pak se ozvaly kroky.
-je tam ve vnitř někdo?-ten hlas jsem poznal.
-Jacobe! Pomoc nám! Zasekly se dveře!-jacob řekl, abychom počkali a po chvíli jsme uslyšeli ránu a pak...praskly dveře. Odstoupili jsme a čekali. Jabob rozsekal dveře a vešel do garáže
-všichni v pořádku?-zeptal se a my kývli. Šel jsem do domu a do koupelny. Umyl jsem se a převlékl. Chtěl jsem hledat angie, ale našla si ona mě. Zrovna jsem vycházel z koupelny a ona šla do vnitř. Připomenul jsem jí, že musíme odjet. Angie posmutněla a vešla. Sešel jsem dolů, kde olga a ramallo zase o něčem diskutovali.
-hej! Pokud vím, tak v pracovní době by jste se měli zabývat svou prací a nedělat nevhodné věci jako například včera v kuchyni.-řekl jsem a zkřížil ruce na hrudi.
-em..no...eh..-začal ramallo
-a ty neděláš věci o nic lepší -ozvalo se a já se otočil. Za mnou stála angie a podala mi nějaký papír. Byl to papír nutný ke čtení poslední vůle.
-jak o nic lepší?-zeptal jsem se jí
-mám začít jmenovat?-zeptala se
-angie...v pracovní době!-řekl jsem klidně a ona se zamyslela
-pak to mám jen jeden případ-řekla a já zatajil dech
-angie!-okřikl jsem ji, ale pak jsem se usmál.
-co vy dva po večerech děláte...-prohodil ramallo
-no...to by jsi mi nevěřil, ale já spím-řekl jsem mu a on protočil oči.
-ovšem že celou noc nespíme, to co germán dělá je ah...fantastické-řekla se sarkasmem a podívala se na ramalla
-to jsi chtěl slyšet?-zeptala se ho.
-měla by jste vědět, že po ničem takovém netoužím. Ale přiznejte se. Nikdy v životě jste nedělali nic víc než se líbat?
-eee...no o ničem takovém nevím..e..omluvte mě-řekla angie a odcházela. Chytil jsem ji za zápěstí a otočil ji k sobě. Bohužel je angie lehčí než jsem si myslel a skončila na mě. Odtáhla se a polekaně se na mě dívala.
-chtěl....jsem....říct že...že za..půl hodiny....odjíždíme-otočil jsem se a vrazil do ramalla. Odskočil jsem a vrazil do angie. Pevně jsem ji chytil, aby nespadla a mezi tím přišla violetta.
-jdu nevhod?-zeptala se a já pomalu pustil angie.
-není to...tak jak..to..vypadá-dcera mávla rukou a odešla.
-nebo..pokud chceš..tak můžeme..můžeme odjet hned-řekl jsem jí a ona se souhlasně usmála. Musel jsem ještě vyzvednout papíry v kabinetě, ale když jsem tam vešel, uviděl jsem ramalla jak se o něčem dohaduje s olgou. Nebyla to hádka, ale takové to:"já tebe víc". Tohle by zdravý člověk neudělal. Vzal jsem si papíry a vyšel. Angie se zamračila, ale usmála.
-co ten výraz?-zeptala se mě
-v mém kabinetě je moc hrdliček-odpověděl jsem jí a otevřel dveře od auta. Nasedl jsem po pár minutách, protože jsem ještě musel schovat kufřík s papíry.
-germáne...já...mám strach-přiznala a dívala se na mě.
-nemusíš mít strach. Budu celou dobu s tebou-řekl jsem a položil jí dlaň na stehno. Usmála se a pohladila mě po ní.
-angie...přiznej se... že ty mě miluješ-řekl jsem jí a ona ztuhla. Potom se na mě podívala a usmála se.
-nic přiznávat nebudu-odpověděla a já nastartoval. Po pár minutách cesty, při které jsme se hádali "přiznej, nepřiznám", jsme dorazili na místo. Vystoupili jsme z auta a vešli do budovy. Angie mě pevně držela za ruku, až do doby, než jsme přišli k výtahu. Trochu zaváhala, ale nastoupila.
-co se děje?-zeptal jsem se jí.
-bojím se že spadneme-řekla a já se zasmál a objal ji. Ve výtahu jsme byli jen my dva a asi v pátém patře jsme vystoupili. Vešli jsme do místnosti číslo 394. Seděli tam dva muži. Jeden za stolem a druhý před stolem, kde jsme se měli posadit i my dva. Posadil jsem se mezi angie a toho chlapa.
-dobrý den, jmenuji se Charles, dnes se zde sešli plnoletí z rodiny angeliky saramego, souhlasíte?
-cože?-zeptal jsem se ho.
-Paní Carrarová, Pan Castillo a Pan Saramego-podíval jsem se na neznámého muže.

-ee... to bude omyl ne?-řekla angie a všichni se na ni podívali.
-jak to myslíte?-zeptal se jí charles a podepřel si hlavu.
-ten muž vedle mého švagra není z mojí rodiny-řekla a on se na ni podíval.
-nechci být za hlupáka-vložil se do hovoru neznámý-měl jsem jen jednu sestru, Mariu Saramego. Nikdy jsem ji nepoznal. Žil jsem s otcem,  ale zemřel na rakovinu. S matkou jsem byl v kontaktu pár dní před smrtí-řekl klidně-ale vás dva neznám-angie má bratra? Angie seděla vbitá v židli a dívala se na něj.
-Maria mi neříkala, že by měla bratra-řekl jsem a opřel se o židli.
-a jak by vám to mohla asi říct-prohodil a otočil svůj pohled na mě
-no...maria byla moje žena a pět let před její smrtí mi porodila dceru-muž se zarazil.
-cože?
-a to je její sestra angeles-ukázal jsem na němou angie.
-To není možné... matka mi řekla že nikoho jiného nemám. Proč by lhala..-řekl a zmlkl.
-Nechci narušovat rodinou sešlost, ale musím to přečíst-vložil se do rozhovoru Charles. Všichni umlkli a podívali se na něj.
-Já, angelika Saramego, odkazuji všechen svůj majetek synu Petrovy. Jedinou výjmkou je trezor v rodiném domě, který náleží dceři angeles Carrarové. To je vše. Ještě budu potřebovat podpisy od všech tří za účast, od vás dvou za převzetí majetku.-všichni jsme udělali co chtěl a vyšli jsme. Svezl jsem petra do rodiného domu a s angie jsme sami vešli. Po hledání trezoru nám petr ukázal zvláštní pokoj. Patřil angelice.Trezor byl položený na zemi. Neměli jsme ale číselnou kombinaci a proto jsme ho s petrem naložili do auta. Pozval nás do vnitř. Seděli jsme potichu u stolu.
-kolik je vám let-zeptal se
-27
-37-odpověděl jsem po angie
-neuvěřitelné..-řekl a pozoroval angie
-co se stalo-zeptala se.
-jsem stejně starý jako ty-řekl a angie se z hluboka nadechla
-hloupost-řekla a petr se usmál
-datum mého narození je 18.5.1987-řekl klidně a angie mi pod stolem pevně stískla dlaň.
-nemožné-vyšeptala a já se nechápavě podíval-narodil se ve stejný den, měsíc a rok jako já-řekla a mě došla jejich historie.
-dvojčata-řekl jsem a angie se na mě zdrceně podívala.
-jak mi to mohl otec udělat-řekl a opřel se
-jak mi to mohla udělat matka-vzdechla angie.
-stejný zmatek jako v mojí rodině-řekl jsem mu a rozhlédl se po obývacím pokoji. Černé kožené gauče dokonale zapadaly do dřevěného interiéru celého domu. V pokoji byly bílé stěny a obrovské okno. Televize byla na stěně. Skleněný stůl ladil s tmavou podlahou a obrovský lustr skvěle doplňoval místnost.
-neuvěřitelné...germáne, už musíme jít domů. Violetta zešílí z toho všeho..a petře, ty máš neteř a švagra o kterých nevíš...-řekla na jeden dech a vstala. Jednou rukou jsem ji objal v pase a držel, aby neutekla.
-rád bych někdy poznal neteř pokud dovolíš germáne-Podal jsem mu moje číslo.
-už brzy ji poznáš-řekl jsem mu a on s úsměvem napsal na tvrdou kartičku své číslo. Schoval jsem ho a angie se překvapeně dívala.
-měj se germáne, naviděnou angie-řekl klidně
-měj se-řekli jsme oba a vyšli jsme z domu. Angie se před autem zastavila a já se otočil.
-co se děje angie-zeptal jsem se jí a ona mě objala. Pevně jsem ji přitiskl do sebe a po chvíli mě pustila. Udělal jsem to samé.
-mám dvojče germáne, to se děje. Zemřela mi matka a otec. Dozvím se, že mí celý život lhali a teď? Co mám dělat já...-zlomil se jí hlas. Objal jsem ji v pase a políbil. Angie mi jemně vracela polibky a hladila mě po tváři. Pomalu jsem se odtáhl.
-nejdřív se uklidni ano?-kývla nejistě hlavou a začervenala se. Usmál jsem se a otevřel jí dveře od auta. Posadila se a po ní jsem nastoupil já. Nastartoval jsem a jel do domu. Před domem jsem zaparkoval a usmál se na angie. Přiblížil jsem svůj obličej k jejímu a ona se přisunula blíž ke mě. Mohli jsme se líbat, kdyby někdo nezaklepal na okýnko. Vyděšeně jsem se otočil a uviděl Michaela. Poslal jsem mu naštvaný pohled a pak se otočil na angie. Usmál jsem se a vystoupil ve stejnou chvíli jako ona.
-nazdar brácho!-řekl a s úsměvem jsme se bratrsky objali. Angie si s ním podala ruku a já zamknul vůz.
-ahoj michaeli, co tě sem přivádí?-zeptal jsem se a on se usmál.
-byl jsem s violettou. Potkali jsme se v parku a já ji doprovodil domů.
-mhm, tak to by šlo. Nechceš se zastavit na kávu?-zeptal jsem se a michael se podíval na hodinky.
-teď to nepůjde... zavolej mi a domluvíme se jindy. -rozloučili jsme se s michaelem a vešli potichu do domu. V hale seděla violetta s federicem a mluvili spolu. Zapomněl jsem na Federica...sakra. Zavřel jsem dveře a přišel za nimi.
-Federico! Jsem rád, že jsi přišel
-dobrý den-podal mi ruku-to já jsem rád, že tady můžu bydlet. Vaše dcera chodí do toho samého studia, kde budu studovat- violetta se usmála a přišla k nám. Federico se podíval na angie a podal jí ruku.
-dobrý den, jmenuji se Federico. Vy budete Germánova přítelkyně že?-řekl a všechny zaskočil.
-dobrý den federico, já jsem angie, myslím že došlo k nedorozumění, já jsem teta violetty.-federico se chápavě usmál
-aha, tak to se moc omlouvám
-nic se nestalo
-nejen teta-začala violetta-domácí učitelka, kamarádka, rádkyně, učitelka ze studia.....a nakonec doufám že i druhá matka. Už k tomu moc nechybí-zasmála se a angie ji probodla pohledem.
-no čemu se divíš angie! Vás dva viděl každý alespoň jednou v sobě-řekla a angie se zarazila.
-já ne!-řekl federico
-stačí chvíli počkat-řekla violetta a federico prskl smíchem
-myslím že jste si sedli-řekl jsem a angie se zašklebila. Najednou někdo zazvonil. Pokrčil jsem obočí a otevřel. Nadechl jsem se a ztuhnul.
-zdravíčko Germáne
-Rodrigo...Jade...

-ale no tak germáne.. jade je moje přítelkyně a já ji jen vzal za svým bratrem. To je snad hřích?-zeptal se a já je pustil do domu. Přišli do předpokoje, kde byla violetta, fede a angie.
-chtěl bych vám představit svého bratra Rodriga. Jeho přítelkyni Jade už znáte..až na federica.
-Rodrigo..to je moje dcera violetta a federico, který u nás bude teď na nějaký čas bydlet. A to je angie, moje švagrová-podali si ruce.
-Jade, to je Federico. Federico, to je jade.
-tati..kolik dalších příbuzných mám?-zeptala se violetta a já se podíval na angie
-už moc ne-řekl jsem a ona se zašklebila
-jak vidím tak Jade měla pravdu germáne-řekl a zasmál se
-v čem měla pravdu-zeptal jsem se nechápavě
-ve tvé orientaci-vzpomněl jsem si na to, že jsem Jade namluvil, že jsem gay.
-z čeho tak usuzuješ-řekl jsem klidně
-vedle tebe stojí taková kočka a ty nereaguješ?-zasmál se a přišel k mám
-já být tebou udělám tolhe-přitáhl si k sobě angie a začal ji líbat. Snažila se ho odtlačit, ale nemohla. Praštil jsem Rodriga, který spadl na zem. Objal jsem angie, která se vyděsila. Jade zírala a začala křičet po Rodrigovy.
-jsi v pořádku? Promiň, můj bratr je sukničkář.-pošeptal jsem jí a políbil na tváři. Nadzvedl jsem hlavu a podíval se na  okolí. Via a fede se chápavě podívali a jade řvala na rodriga.
-bratře..myslím, že příjdu jindy..a sám-rozloučili se a odešli.
-angie..-pošetal jsem jí a ona nadzvedla hlavu.
-neboj se. Už odešel. Vím co by udělal. Ale teď máme ještě jeden úkol
-jaký úkol?-zeptala se a zamyslela se-myslíš ten trezor?
-Né...zachraňovat druh-řekl jsem satkasticky-jasně že trezor...



*******************************************A je tady očekávaný desátý díl. Nové postavy a kdo ví co ještě! Co bude v trezoru angeliky? Jaká další překvapení se dostaví? Uvidíme....
Anglia x Lena