Díl 9.

Probudila jsem se,budík ukazoval 2:21 ráno. Byla mi zima, hrozná zima. Germán mě objímal. Vsadila bych se, že kdyby nás někdo viděl, určitě by mě přehlédl. Nechápu to, byla na mě i peřina a kdykoli,kdy se mě švagr jen dotkne, bylo mi tak horko, že bych mohla být teplejší než banda 1D(nic proti homo) že bych mohla popsat teplotu slunce. Pohladila jsem Germána po líci. Zašeptala jeho jméno a on otevřel oči.
-co se děje..angie! Ty ůplně hoříš!
-vážně?..v..víš..š.. vůbe..c j..j..aká j..je mi.. z..zim..ma?
-počkej chvilku.-vstal, otevřel skříň, přikryl mě všemi přikrývkami a sešel po schodech. Za chvíli se vrátil s tabletkami a sklenicí vody. Zapila jsem je. Švagr sklenici položil na noční stolek a svlékl se. Byl pouze ve spodním prádle.
-co to děláš?
-uvidíš....
Lehl si pod přikrývky za mnou a silně mě objal. Udělal něco, co by dělat neměl. Rozepnul mi všechny knoflíky na pyžamu. Oddechla jsem.
-Germáne..já..n..no co chceš dělat?
-neboj se, jen tě chci zahřát-řekl sladce.
Odkryl mi pyžamo a přitiskl mě na svou kůži. Objala jsem ho. Můj dech se stížil. I tak pochopil, že je to pro mě těžké. Pohladil mě po zádech, ruce nevytáhl z pod trička. Ještě chvíli a...
-germáne, už..se...nehýbej...nechci ,aby to špatně dopadlo.
V odpovědi vydechl a usnul. Musím připustit, že mi bylo už teplo. Musela jsem usnout. Bylo ráno a probudila mě sladká vůně. Otevřela jsem oči. Germán se mnou neležel. Převlékla jsem se (a dál to známe) a šla za švagrem. Když jsem ho uviděla vařit, pootevřela jsem pusu. Nikdy bych nevěřila, že něco takového bude umět. Když mě uviděl, nechal práce a přiběhl ke mě. Přitiskl mě ke zdi. Polkla jsem a dívala se na jeho tvář. Měl zase ten ůsměv,sladké oči, hlas, který byl krásnější, než jakákoli melodie....
-angie-z fantazírování mě probudil hlas švagra
-a...ano?
-posloucháš mě?
-ne,omlouvám se, trochu jsem se zamyslela...
-mm,no,v tom případě jsem ti říkal, že ti ůčinkují léky. Běž si lehnout, celá hoříš.
Pokývala jsem hlavou a šla si lehnout. Po chvíli se objevil germán se snídaní. Leželi jsme,jedli jsme a povídali si. Po snídani mě hořící germán objal.
-jsi horký!
-já vím,je mi zima, zapil jsem ty tabletky. Asi jsem se nakazil.
-to jsem nechtěla-přerušil mě
-neomlouvej se. To je jen náhoda
Na chvíli jsme se na sebe dívali.
-je to zvláštní...
-co je zvláštní angie?
-no...pořád si říkáme že se nic neděje, ale nemyslím si, že by to tak bylo...
-já vím...nikdo si nevybírá, do koho se zamiluje
-germáne, já nevím...je to...
-komplikované, ale proč nenecháš průstup citům?
-bojím se
Víc mě do sebe přitiskl a obrátil strany, ležela jsem pod ním. Začal přibližovat svou tvář k mém pár minimetrů před mímy rty se zastavil.
-co cítíš...pověz mi to angeles
-jen jeden pocit
-mluv...
-lásku-po těch slovech mě něžně políbil. Opětovala jsem mu polibky. Když jsme skončili, germán nechal čelo na mém. Zavřela jsem oči. Tak krásná chvíle.(a to ještě neví, co ji čeká. Možná se před čtením dalšího dílu poraďte se psychologem )
Bylo mi jedno, co se bude dít.
-nemůžu se před tím bránit germáne, chápeš to? -usmál se
-láska je zákeřná, ale když nad ní zvítězíš...-svá slova skončil polibkem. Vyčerpaní nemocí jsme usli. Dny míjely a my se uzdravili. Po pár romantických chvilkách jsme zapoměli na okolní svět.
Seděli jsme na lavičce a dívali se po okolí. Švagrův telefon začal hrát. Zvedl ho a jelikož jsem měla hlavu na jeho ramenu,vše jsem slyšela..
-ano?
-Tati! Kde jsi! Ramallo povídal, že jsi jel vyzvednout angie, ale od včerejšího večera jsi ještě nebyl doma!
- klid, jsem u angie, včera jsem ji odvezl do jejího domu a potkal jsem jednoho přítele, zůstal jsem u něj přes noc a teď pojedeme s angie domů dobře?
-mmm.. dobře, ale počítej s tím, že hned jak příjdeš tak uvidíš, co dokážu!-při představě, jak via dává co proto jejímu otci, propukla jsem v smích.
-tati... to byla angie? Jak to mohla slyšet?
-noo..ono..volala jsi a chtěla tě taky slyšet tak.. jsem zvíšil hlasitost
-tím se vše vysvětluje, už se vraťte!
-už jsme na cestě, ahoj
-měj se
Po položení telefonu vzdychl. A návrat do reality se blíží...
-musíme odejít
-tak jdeme
Sbalili jsme se a vrátili jsme se do villy.
Otevřeli jsme dveře, na štěstí nikdo nikde nebyl. Vynesli jsme zavazadla a sešli dolů. Violetta nás uviděla a padla nám okolo krku.
-Konečně vás vidím! Jak jste se měli?
-ušlo to..ale bez tebe to nebylo ono vio-germán mě zase vytočil, položil mi dlaň na záda a zase ty srdíčka. Via stála před námi a nic neviděla
-baví tě mě štvát?- violetta nepochopil
-a to ani nevíš jak moc-když dořekl, sundal mi dlaň ze zad.
-co se děje?-zeptala se
-ale nic, tvůj otec jen rád štve lidi...
-mhmm...
-budeš vyprávět vio?
-ano!
Posadili jsme se a dlouhé hodiny poslouchali vyprávění violetty. Když na chvíli odešla, aby se napila, germán mě chytil za ruce a začal se přibližovat. Když jsem zavřela oči a cítila, že jeho rty jsou už jen neskutečně malý kousek od mých, někdo zachrčel. Violetta se na nás usmívala a spustila.
-vy jste spolu? Od kdy? Co to teď mělo být?
-nejsme spolu a to co teď bylo, to se nikdy nemělo stát. Em..dopovíš ten příběh?
-to byl konec angie -vyšeptal švagr
-angie,angie,angie,angie... lhát se nemá! A pokud říkáš pravdu, pak se omlouvám za vyrušení, ale už půjdu.
Jak řekla tak udělala. Germán se usmál .
-prosím, pojď se mnou, chci ti něco ukázat
Pokývala jsem hlavou a šli jsme do germánova pokoje. Otevřel malou krabičku ve které byl náhrdelník s diamantem. Ještě nikdy jsem nic takového neviděla. Byl ve tvaru srdce, a v něm ze zlata mé jméno.
-chci ti ho darovat-řekl sladce-a neberu ne za odpověď.- připnul mi ho na krk
-já nevím..to-přerušil mě polibkem, opětovala jsem mu ho. Po přestání s polibky jsem ho objala a nechala hlavu na jeho ramenu.
-děkuji ti... ale nedělej to
-co nemám dělat?
-kupovat mi takové dárky
- když si to přeješ...
Přitiskl mě do stěny a hltavě líbal, nepřestávala jsem mu polibky opětovat. Nechal rty na mé bradě. Jeho oddech mě provokoval, byl jako energetický náboj , který vám někdo vstříkne do krve. Když mě políbil znovu, tak to udělal s takovou silou, až mé tělo udělalo hluk o stěnu. Zaryla jsem mu nehty do krku a zad, on mě dráždil doteky. Jekla jsem, i když jsem to v plánu neměla. Začala jsem ho hltavě líbat a on mě svalil na postel. Po chvíli někdo vešel bez klepání do pokoje a v tu chvíli jsem byla přimáčklá na stěně a germán mě u ní držel. Měla jsem nohy okolo jeho pasu a on jekl.
Ve dveřích stál ramallo s otevřenými ůsty.
Germán mě pustil a snažil se něco říct. Ramallo vešel a zavřel dveře, o které se následně opřel.
-nechci rušit, ale můžete mi vysvětlit, co jste tady dělali a zda si jste vedomi, co by se stalo, kdybych nepřišel?
-em..to.. ramallo, víš.. víš co se stalo ale..ee.. no děkujeme že jsi přišel ale prosím tě na kolenou o mlčení. Nemluv o tom. My dva..e..k sobě m.. chováme jisté city....,ale.. n..nemame no..oficiální vztah-vydusil germán.
-samozdřejmě , že se nikdo nic nedozví ale... em..víte dobře že.. ve vaší situaci by nebylo dítě v tuto chvíli vhodné, či zodpovědné, no, já už půjdu ALE , tebe germáne čekám okamžitě v kabinetě.
Po těch slovech vyšel. Germán se ke mě otočil,položil mě a poté si na mě lehl.
-co děláš...
-poslouchám své srdce
-nechci aby zase něco začalo.
-nazačne...-políbil mě a šel se upravit.
Počkala jsem na něj. Vyšel, a po pár sekundách otevřel dveře.
-můžeš jít, vzduch je čistý
Na poděkovanou jsem mu dala krátkou pusu na líc a vyšla jsem. Musela jsem se upravit, vypadala jsem jak strašidlo. Pocuchané vlasy a rozmazaný make-up. Po pár minutách jsem se vydala za neteří. Zaklepala jsem a vešla. Via seděla na posteli s knihou v ruce a dívala se mým směrem. Když mě uviděla, usmála se a poklepala na postel vedle ní.
Sedla jsem si a poslouchala její příběhy. Pak se mě zeptala na otázku, na kterou jsem si nemohla vymyslet odpověď.
-angie? Nevíš náhodou, co se děje s tátou? Vím , že je šťastný díky tobě. Ale jediné co mi nesedí je, proč jsem slyšela otřesy a rány do stěn. Nevíš co se tam stalo? A nesnaž se mi namluvit, že ho nemiluješ. Viděla jsem , jak se na sebe díváte.
-e.. tak od začátku, dobře víš,že mm..k tvému otci něco cítím, ale....nemůže nic vzniknout. A co se týká těch otřesů...nic mě nenapadá. Zeptej se ho,ani o žádných nevím-možná jsem měla trochu hodně roztřesený hlas, ale co už...
-aha, no dobře. Po večeři se ho zeptám.
-VEČEŘE-přerušila nás olga. S violettou jsme vyšly z pokoje a když jsem scházelaze schodů, cítila jsem na ssobě zrak svého švagra a ramalla. Usmála jsem se na ně a sedla si na své místo. Olga přinesla večeři. Violetta se celou večeři vyptávala na různé věci. Olga se vyptávala na leona a germán přetékal zlostí. Byl naštvaný sám na sebe. Vstal od stolu a odešel do kuchyně. Vstala jsem a šla za ním. Stál opřený o linku se sklenicí v ruce. Zastavila jsem se vedle něj.
-v pořádku?
-ne, nic není v pořádku
-ale..co se děje
-co by se dělo? Nemůžu se smířit s tím, že už dospěla
-chápu tě, ale bude to lepší. Musíš jí věřit a potom...
Objal mě. Pak se stalo něco nečekaného. Ta kamenná tvář projevila city. Plakal. Do místnosti vešla neteř, která nechápavě zírala na otce a na mě.
-tati, co se děje...
-nic...jen, myslím...že ti...musím začít..věřit-vydusil mezi slzy
-a to je to pro tebe tak těžké?
-pořád si neuvědomuji,jak jsi rychle vyrostla-pustila jsem ho a kousek odstoupila. Violetta se mu vrhla okolo krku a usmála se na něj. Věděla jsem, že to dokáže. Věřila jsem mu jako nikomu. Je možné, se tak zamilovat? Asi ano. Dívala jsem se na něj. Byl dokonalý, každý jeho pohyb,čin,pocit.... neuvěřitelně jsem se zamilovala. Otočil se ke mě a přitáhl k sobě. Violetta se na nás dívala jako na něco, čemu nejdu uvěřit s velkým ůsměvem. Držel mě v pase,položila jsem mu ruce na ramena. Pustila jsem ho. Udělal to samé a ůsměv vii se změnil na něco divného.
-neměli bychom..
-správně..mm..neměli
-e..už půjdu povečeřet
-nápodobně-řekla jsem a když jsem se vydala do jídelny, chytil mě v pase a otočil k sobě.
-víš dobře že můžeme. Navíc bych si to neodpustil- políbil mě, ačkoli jsem se chtěla vyprostit, vzdala jsem to. Opětovala jsem mu polibky a nechala se tou chvílí posednout. Když bylo po všem, uviděli jsme rudou violettu s pootevřenými ůsty.
-em..to...-začala
-stačí ti jako odpověď že nejsme spolu?
Pokývala hlavou a odešla. My jsme povečeřeli a po večeři jsem šla na procházku. Přemýšlela jsem nad svým životem. Teď byl zamotaný. Začalo pršet. Seděla jsem a zapoměla o realitě. Vstala jsem a někdo mě chytil. Byl to germán. Zakryl mě sakem a políbil. Šli jsme k ville.Vešli jsme a políbili se v hale.
-angie... -šeptal mi do ucha
-mhm..
-musíš se převléct. Navíc jsi zmrzlá
-oh,máš pravdu
Převlékla jsem se a sešla si uvařit čaj. Když jsem otevřela dveře, stál v nich germán s dvěma hrnky čaje. Usmála jsem se a udělala mu cestu. Seděli jsme u mě na posteli a vyptávali jsme se na různé věci. Po chvíli přišla violetta s kamarády.
-nerušíme?-via viděla mě, jak sedím švagrovy na kolenou. A nejen violetta, také pár žáků studia.
-emm..ne-slezla jsem z něj a podívala se na ně.
-chtěli jsme si popovídat, ale vypadá to, že tady máš práci.
-ne,ne,ne,ne,ne...můžete zůstat..e..nemám práci
-já stejně už musím, budu v kabinetu. Zatím angie-políbil mě a odešel
Všichni na mě zírali zrakem typu "co to mělo být?"
-ještě jste neviděli učitelku, jak se líbá s vlastním švagrem?
-no..e....ne..
Změnili jsme téma a po hodině u nás zůstala fran a cami. Měli tady přespat. Sešla jsem dolů a zaklepala na kabinet germána. Když jsem otevřela, zažila jsem šok......




*****************************
Díky za dočtení, další díl tady bude zítra. Komentujte,inspirujte
Anglia