Díl 1.

Šla jsem domů. Zrovna jsem se potkala s Pablem, který mi řekl, že mě miluje. A já? Řekla jsem ošklivé věci a utekla. Nevím proč, ale najednou jsem se zastavila. Rozhlédla jsem se a uviděla viu, jak utíká mým směrem. Neviděla mě, jen utíkala. Proběhla okolo mě a kousem přede mnou spadla. Přiběhla jsem k ní.
-Vio! Vio, řekni něco! Jsi v pořádku?!-řekla jsem vystrašeně
-klid angie, jen mě bolí noha-řekla mi a přes pár slz vstala-je zlomená-řekla naštvaně
-ale teď nemůžeme domů a ani do nemocnice-snažila jsem se o klidný tón
-to je v pořádku, zavolám tátovy-vytáhla telefon a vytočila číslo otce. Podala mi ho a řekla, že s otcem mluvit nechce. Vzala jsem ho a dala k uchu
-Violetto! Musíš se vrátit! Kde jsi, mám strach-v hlase se mu třásl strach a nejistota
-germáne? Tady angie, violetta s vámi nechce mluvit, ale to je jedno. Via si nejspíš zlomila nohu. Musíte sem přijet, jsme u východního vstupu do parku
-už jsem na cestě a angie.... dejte na ni pozor dokud nepřijedu. Věřím vám...
-spolehněte se, nashledanou
-nashledanou angie
Vrátila jsem mobil violettě. Se starostí se na mě podívala.
-co se stalo angie...
-nic, co by se mělo stát? Tvůj táta jen chtěl vědět kde jsi, bál se o tebe
-to nemyslím...co se stalo tobě? Nebojíš se o mě. Něco tě trápí... táta to ví? Zjistil, že jsi moje teta?
-ne, nic neví vio...já jen...no, to je můj osobní problém, o kterém nejsem připravená mluvit, ale věř mi, budeš první, kdo se to dozví...pokud se něco nepokazí-via mě objala a posadila se na lavičku. Po pár minutách přijelo černé auto. Vystoupil z něj germán a přiběhl k dceři.
-moc se ti omlouvám vio
-ne, to ty promiň...neměla jsem utíkat
Objal ji, vzal na ruce a posadil do auta
-angie, pojedeš s námi? Prosím...
-e..no dobře
Nasedla jsem a jeli jsme do nemocnice. Vysedli jsme a germán vzal viu na ruce. Šla jsem za ním. Počkala jsem před dveřmi. Po chvíli přišel švagr. Na jeho smutné tváři se na chvíli oběvil ůsměv, který zase rychle zmizel.
-co se stalo violettě?
-zlomená noha, musí zůstat přes noc.
Vstala jsem a stratila balanc. Germán mě chytil a chvíli držel. Díval se mi do očí stejně jako já jemu. Chvíli to trvalo, než povolil obětí a já mohla vyklouznout.
-děkuji-vyšeptala jsem
-nic se nestalo-řekl nejistě stejně tiše jako já. Po cestě domů jsme mlčeli. Když jsme přijeli a šli do domu, germán spadl a odral si krk a líc. Zvedla jsem ho a najednou jsem se cítila opravdu vystrašeně. Podívala jsem se mu do očí byl vyčerpaný. Určitě pracoval celý den a noc. Vzala jsem ho za ruku jako malé dítě a odvedla do koupelny. Vyčistila a vydesinfikovala jsem mu ránu. Když jsem skončila, usmál se na mě sladkým ůsměvem a objal mě.
-děkuji vám, za všechno, ale mám na vás ještě jednu prosbu-podíval se mi do očí a držel mě za ramena.
-opravdu se nic nestalo a.. jakou máte prosbu?
-mohla by jste mi po večeři přijít namasírovat záda? Moc prosím
-no..e...nevidím v tom problém...i když možná jeden ano-podíval se mi nechápavě do očí-vaši snoubenku. Kdyby nás viděla teď, tak mě asi zabije
-zabít je moc slabý výraz-propukli jsme v nekontrolovatelný výbuch smíchu.
-ale neboj se, Jade odjela do lázní. Co se matiase týká, nebydlí tady a olga a ramallo sbírají celý den drby a večer spolu tráví neskutečné množství času, aby stvořili něco, co je výplodem jejich bůjné fantazie.
-tak dobře, příjdu.-usmál se a obejmul mě,opětovala jsem mu stisk a pak nás přerušilo volání Olgy na večeři. Sešli jsme dolů a žertovali tak nějak o všem. Při večeři bylo ticho, ačkoli všichni civěli na švagra. Usmíval se a vypadal tak..jinak..tak sladce.
-Víš o tom, že ti hrozně sluší ůsměv?-zeptala jsem se ho a on se usmál ještě víc sladce. Na mé tváři se objevil asi stejně blbý ůsměv, jako na jeho.
-děkuji moc, tobě také velmi sluší tento sladký ůsměv-moje rty se samy smály a já s tím nic neudělala. Náš zrak se přenesl na Olgu a Ramalla. Zase o něčem diskutovali. Po večeři jsem se umyla a tak a po cestě zpět jsem potkala germána.
-nezapomeň!-a poslal mi šibalský ůsměv
V odpovědi jsem se usmála a chvíli počkala u sebe v pokoji. Pak jsem otevřela dveře a uviděla švagra s rukou nachystanou na klepání. Zasmáli jsme se a šli k němu. Zavřel dveře a posadil se na postel. Poklepal na místo vedle sebe. Sedla jsem si a na chvíli jsem se lekla, ale položil mi ruku na stehno.
-prosím, sundáš mi tričko? Bolí to. Jen nikomu neříkej jak na tom jsem.
Kývla jsem hlavou a sundala mu tričko.
-můžu?
-jen opatrně
Začala jsem mu masírovat záda, někdy řekl, kde ho záda bolí a jindy vykřikl ůlevou. V jednu chvíli, mi položil dlaň na stehno a silně ho stískl, na což jsem vykřikla z bolesti. Lekl je a pusil mě. Rychle se otočil a podíval jse na mě.
-v pořádku? Omlouvám se
-už je to dobré,mám pokračovat?
-můžete- obdařil mě ůsměvem a otočil se
Ještě dlouho jsem mu masírovala záda. Pak se otočil a objal mě v pase.
-děkuju ti, bez tebe bych neusnul.
-není za co děkovat, od toho přátelé jsou, no ne? -germán se podivně zatvářil a přemýšlel. Pak vstal a přitiskl mi rty na líc
-tak děkuju kamarádko angeles-najednou jsem se zarazila. Řekl mi angeles?!
-e..ty to..
-pššš...měla jsi strach, já to chápu. Udělal bych to samé.
-všichni to ví...to ale není ani důvot k trápení...takových důvodů je..až moc... -vyšeptala jsem a chtěla jsem vstát, ale jedním pohybem jsem byla zase na posteli. Chytil mě za zápěstí a podíval se mi do očí.
-angie, řekni mi, co tě trápí
-to není tvůj problém...nemusíš se tím zatěžovat
-jak to můžeš nazvat zatěžování?
-to je moje..osobní záležitost
-a věříš mi?
-ano, věřím ti víc, než komukoli na světě
-tak vidíš! Já ti také věřím víc než komukoli na světě! Můžeš se mnou počítat, možná tě překvapím
-no...dobře...jde o pabla..
-už chápu, proč jsi o tom nechtěla mluvit, ale já ti pomůžu-kývla jsem hlavou
-řekl mi..-nádech,výdech-že mě miluje
-a?-vypadal ustaraně, jako by mu na mě záleželo
-neřekla jsem mu nic pěkného pokud mě chápeš...
-a to tě trápí? Myslím, že je v tom něco víc..třeba... nešťastná láska?
-možná....
-to znám...člověk se bude trápit a myslí si, že možnost není,ale je...
-děkuji ti...-objala jsem ho
-proč děkuješ? Když ti na někom záleží, pomůžeš mu
-už budu muset jít-vstal a doprovodil mě k mému pokoji. Usmál se a já ho objala.
-děkuju-vyšeptali jsme oba a pak jsme se zasmáli. Políbila jsem ho na líci a chtěla odejít, ale on mě přitáhl zpátky. Políbil mě
poblíž koutku rtu a usmál se.
-dobrou noc...
-dobrou noc..-s ůsměvem jsem vešla do pokoje a lehla si do postele. Nemohla jsem uvěřit v to, že byl tak citlivý, tak...tak...překrásný, přitažlivý...o ne! Tohle ne...proč se to stalo mě?  Usnula jsem a celou noc, se mi zdálo o něm.....

Další den
Probudilo mě něco moc horkého na mém líci. Podle vůně parfému v místnosti jsem rozpoznala švagra. Dělala jsem, že spím. Najednou jsem slyšela výdech a usednutí vedle mě. Zase to horko. Otevřela jsem oči. Germán mě líbal na líci a čekal až se probudím. Dala jsem mu dlaň na líc. Otevřel oči a podíval se na mě. Oddálil se do bezpečné vzdálenosti. Usmál se a chytil mě za ruce.
-dobré ráno-řekl sladce
-dobré ráno..jak to děláš?
-ale angie...co dělám?
-vždy když tě potřebuju...jsi tady
-instinkt...-objal mě a spokojeně oddechl. Rozhodně se tady něco děje, ale ještě to nic neznamená.
-ale..-nepustil mě, jen se mi podíval do očí- musíš jít do stud!a...
-ale ne..-řekla jsem nechtěně a položila mu špičku nosu a čelo na krk. Zachichtal se, ještě chvíli jsme se nehnuli a pak si sedl a vytáhl mě sebou na nohy.
-to zvládneš... a já ti slibuji, že hned jak skončí tvé hodiny, počkám na tebe a půjdeme se projít ano? Přece jsme se neviděli tolik let...
-tak dobře, ale mohl by jsi už jít? Musím se převléct
-mhm..-usmál se a odešel
Převlékla jsem se a po raní hygieně atd., jsem sešla na snídani, všichni seděli (krom violetty, ta je v nemocnici :DD) u stolu a snídali. Germán se na mě podíval a usmíval se. Už jsem chtěla odejít, ale chytil mě.
-už je pozdě, omlovám se za držení, ale svezu tě
Usmála jsem se a šla si pro kabelku.
-angeles?
-ee..jsem tady
-ee...angeles?-vyhrkli oba
-germán to již ví
-aha...
-angie, pojď-šla jsem za ním a než jsem si to uvědomila, stála jsem se švagrem pod studiem. Chytil mě za ruce a nejistě se na mě podíval. Usmáli jsme se a germán mě políbil na líci stejně jako já jeho. Tak počkat on... on se začervenal? Jen velmi slabě ale určitě ano!
-už musím jít
-měj se dobře-pohladil mě po ruce a odešel v tu samou chvíli, jako já.
Vešla jsem do sborovny a pozdravila učitele. Ignorovala jsem pabla a chtěla jít na hodinu, ale chytil mě  za zápěstí.
Podívala jsem se na něj.
-co chceš
-promluvit si
-ale já ne
-angie! Proč se mnou nechceš být
-ke vztahu, je nutná láska, kterou k tobě necítím.
-a místo toho budeš s milionářem,který má peníze a skoro dvakrát tolik let,co ty.
-a to ti záleží na penězích, nebo věku?
-ne,ale...ty ho miluješ!
-kde tě napadlo něco takového?!
-viděl jsem vás
-germán ví, že jsem jeho švagrová chápeš? Co by mohlo vzniknout
-evidentně už něco vzniklo!
-Pablo, nech toho. Už mám hodinu -šla jsem na hodinu, kde všichni spolupracovali tak, jak by měli. Problém nastal v poslední skupině, kdy ludmila přehrála video, na kterém se camila znemožnila. Museli jsme s Pablem řešit její potrestání. Bohužel byt tak nemožný, že jsme se neshodli na trestu, takže ludmila z té situace vyvázla. Ludmila si pouze přebírala písemný vzkaz od pabla a já vyšla ven. Stál tam švagr ke mě zády. Přistoupila jsem k němu tak, aby mě neviděl a dala mu ruce kolem krku.
-angie...-vyšeptal a ani se neotočil
-jak jsi mě poznal?
-tvůj parfém tě prozradil
-mm...kam půjdeme?
-AHA, takže s ním NIC nemáš jo?-ozval se známý hlas. Pustila jsem germána a otráveně se podívala v jeho stranu.
-co se zase stalo pablo?
-to je on?-pošeptal mi švagr. Kývla jsem hlavou
-co se zase stalo? Padneš mu okolo krku a nic?
-pablo germán je MŮJ ŠVAGR
-a to vadí?-zeptali se oba
-no..to..je komplikované!
-germáne, prosím ,pojďme už-usmál se a chytil mě za ruku. Podíval se mi do očí
-pokud teď odejdeš, budeš se trápit ještě déle. Ale jestli chceš odejít tak...
-zůstaneme, já e...děkuji za pomoc
-ale za co mi pořád děkuješ
-za to, že jsi (oo reklama na Merci),ee..já to..e...vážně řekla?
-už to tak bude...
-pablo, pokud opravdu chceš, můžeme být-na sekundu jsem se podívala na švagra, šlo mu do pláče-přátelé.
-přátelé? No dobře angie! Ale pokud si myslíš, že tohle skončilo, tak se pleteš!-po těch slovech odešel
-co to mělo být?-zeptal se germán
-netuším
-já myslel to... můžeme být přátelé. Miluješ ho, nebo ne?
-jak bych mohla? Nedokáže splnit ani roli kamaráda.
-a já?
-jsi můj švagr -ůsměv zmizel
-to vadí?-pokývala jsem hlavou "ne,nevadí". Procházeli jsme se po parku a jedli jabka v karamelu. Bavili jsme se o všem, co jsme za těch 12let nezvládli. Už byla tma a slyšeli jsme něco divného, chytila jsem švagra za ruku, protože jsem se bála. Evidentně se mu to líbilo. Pak, někdo vyběhl. Byl/a to.....



*****************************
No, čte vás moc a komentovat se vám nechce.
Anglia†