Díl 1.

Seděla jsem na gauči ve svém domě. Televize byla zapnutá, ačkoli jsem se na ni nedívala. Můj zrak probodával hrnek kávy. Uvnitř domu bylo pusto. Kdysi překrásný dům s ůsměvavou blondýnkou byl teď stejně zmučený jako ona. Podívala se k oknu, za kterým se rozprostíral park. Slunce pálilo. Kdykoli jindy by byla šťastná a radovala by se. Dnes se trápila. Lži... za všechno mohou lži. Po tichém domě se rozlehl zvuk telefonu. Kdo může teď volat? Podívala jsem se na něj. Volala mi violetta. Po malém váhání jsem přijala hovor.
-ano?-řekla jsem nejistě
-angie...už jsem se dozvěděla, že to táta ví. Olga a Ramallo přiznali, že tě poznali... ale chci vědět, co se stalo mezi tebou a tátou?-když to řekla, vybavila se mi chvíle, kdy germán seděl s dlaňmi na obličeji.
-nic se nestalo vio. To je všechno?
-ne angie, nic nechápeš! Celý dům je bez tebe takový...takový opuštěný! Nikdo se tady nesměje, pořád tady okolo sebe všichni procházejí a nemluví spolu.
-to je smutné vio, ale co mám dělat? Promiň ale už musím jít..měj se
-ahoj angie...
Vyšla jsem z domu. Šla jsem do parku. Procházela jsem se po parku. Opřela jsem se o zábradlí a dívala se z mostu na řeku. Najednou jsem ucítila něčí dlaň na svém rameni. Otočila jsem se. Za mnou stál germán. Na jeho tváři se objevil ůsměv. Sladký a krásný..moje srdce začalo silně bušet.
-angie, musíme si promluvit
-nechci mluvit v parku, můžeme jít ke mě
Pokýval souhlasně hlavou a šli jsme směrem k mému domu.  Podívala jsem se na něj a usmála jsem se. Opětoval ůsměv. Přišli jsme k domu. Otevřela jsem a vešli jsme. Posadil se na gauči a počkalna mě. Přinesla jsem kávu. Posadila se do bezpečné vvzdálenosti a začala mluvit.
-moc se omlouvám, chtěla jsem...-dal mi prst na ůsta
-nemluv. Chci se ti za vše omluvit a říct, že chápu, proč jsi to udělala. Jsi schopná mi odpustit ?-jemně jezdil palcem po mém dolním rtu , dlaní mi podepíral bradu a prsty nechal na mém líci. Nezmohla jsem se na slovo. Jeho dotek mě zmrazil. Cítila jsem, jak mi zrudly líce. Zrychlil se mi dech. Zasmál se a sedl si blíž.
-přemluvil jsem tě?-lehce sundal svou ruku a položil mi ji na stehno..
-pokud mi odpustíš...
-samozdřejmě,ale já se na tebe nezlobím
-už jsem ti dávno odpustila
Usmívali jsme se na sebe. Sedl si tak blízko, že jsme na sobě byli přimáčklí.
Cítila jsem jeho srdce na mé ruce, o kterou se opíral. Bylo až moc silně. Možná to něco znamená? Pochybuji o tom.. nejistě se na mě podíval. Utápěla jsem se v jeho očích. Těžce jsem vydechla a odvrátila zrak. "Má snoubenku.." ty slova mi třeštili v hlavě. Stoupla jsem si a šla do kuchyně. Opřela jsem se o linku a zavřela oči. Germán nemá zájem, navíc má SNOUBENKU. Něco jsem cítila na zádech. Lekla jsem se a máchla rukou,čímž jsem shodila skleničku. Otočila jsem se a uviděla vyděšeného švagra.
-promiň.....
-nic se nestalo, jsem nešikovná..-pozbírali jsme střepy. Germán mi chtěl podat čaj, který uvařil, ale omylem jsem do něj vrazila a oba čaje se na mě vylily. Popadl mě na ruce a utíkal se mnou do koupelny. Rychlím pohybem mi sundal horní kusy oblečení a pustil na mě ledovou vodu. Byla jsem rudá v obličeji a bylo mi tak...nějak...e..germán mě viděl.."nahoře bez"
Rukou mi jezdil po hrudníku,břiše a prsou. Po pár minutách jsem se podívala na jeho rudé líce.
-nemusel jsi-zase mi položil prst na rty
-musel. E..pokud je ti to..e..nepříjemné tak...e..-teď jsem mu položila prst na rty já
-nevadí mi to, jsi přece můj švagr. Děkuji za pomoc
-netřeba děkovat, konec konců za to můžu já. E..už je to lepší?
-byla to e..nehoda a..ano, ano,je to lepší-natáhl se pro sněhobílý ručník a lehce začal otírat spálené místo. Bála jsem se, že uslyší moje srdce. Později mi otřel místo nad srdcem, kde se zastavil.
-vylekala ses? Už to bude v pořádku
Nejistě jsem kývla hlavou a on se usmál. Když byl hotový, políbil mě na spáleném místě a usmál se.
-půjdu uklidit ten nepořádek. Zvládneš jít do své ložnice, aniž by jsi si ublížila?
-e..myslím že jít do své ložnice dokážu. Přehodil okolo mě ručník a vyšel. Vešla jsem do ložnice a v zrcadle jsem se podívala na popáleninu. Byla ošklivá, ale jediné co mě zarazilo, byla germánova reakce. Oblékla jsem se a scházela ze schodů. Zakopla jsem a padala, ale nespadla jsem, protože mě můj švagr chytil. Postavil mě na zem a smál se.
-dnes se ti na paty lepí smůla.
-a ty máš evidentně  náladu zachraňovat viď?
-když jde o tebe-dělala jsem, že jsem to neslyšela.
-už by jsi měl jít domů, je pozdě
-bydlím přes polovinu města a je okolo jedenácté večer. Mohl bych se zdržet do rána?
-e..no, dobře
-děkuji
Seděli jsme v mé ložnici,(ačkoli germán měl spát v pokoji pro hosty)a poté jsme se rozhodli, že se budeme dívat na film. Germán vybral nějaký akční. Leželi jsme a dívali jsme se na film, dokud jsem se svojí rukou nedotkla švagrovy ruky. Pohlédli jsme na sebe zaraženě a pomalu jsem odtáhla svou ruku. Po chvíli jsem se otočila a narazila tělem do germána. Přimáčkl mě do sebe. Lehce zdivená jsem se mu podívala do očí. Zarazil se a povolil objetí, tím mi dával šanci vyklouznout, ale já jsem se do něj přitiskla. Zachichtal se a opětoval mé objetí. Usnula jsem při zvuku jeho srdce.

Druhého dne
Probudilo mě slunce. Po chvíli jsem si všimla, že cítím na svých rtech něčí dech. Pootevřela jsem oči a uviděla germána. Teď teprve se mi zrychlilo srdce. Jeho rty dělilo od mých jen pár minimetrů. Nemohla jsem se hnout, protože jsme se navzájem drtili v objetí. Pohladila jsem ho po líci a otevřel oči. Když mě uviděl, usmíval se. Místo ,aby povolil objetí, ještě víc mě zmáčkl. Pohla jsem hlavou, abych mohla něco říct, ale když jsem se pohla, můj ret se srazil se švagrovým. Oddálila jsem hlavu a švagr mi povolil, ale nepustil mě. Zděšeně jsem se na něj podívala. Byl klidný, usmál se.
-nic neříkej, byla to nehoda. Tak mě napadlo.. vrátíš se?
-nevím...
-prosím...
-a jak moc prosíš?-řekla jsem žertovně a začala se smát. Najednou mě germán přitlačil do postele na záda a lehl si na mě. Už jsem se nesmála já, ale on. Opřel si čelo o mé.
-pěkně prosím,vrať se. Potřebujeme tě. Tedy..nejvíce violetta a já e..s ramallem a olgou.
-dobře,vrátím se, ale jen proto, že tak pěkně prosíš-zachichtala jsem se.
-děkuji,děkuji,děkuji! Mám takovou radost, že bych tě nejraději ulíbal k smrti-po těch slovech jsme se oba zarazili a on o kousek nadzvedl hlavu, aby mi lépe viděl do očí. Usmála jsem se.
-to si ještě rozmysli! Pak bych se vrátit nemohla!-dodala jsem s neuvěřitelně upřímným ůsměvem.
-a co když...-přiblížil se- co když to udělám? Co když...tě políbím? Budeš se zlobit?-těžce jsem oddechla, nevěděla jsem,co říct
-to se nedozvíš,když to neuděláš-usmála jsem se vychytrale. To jsem ale říkat neměla. Políbil mě. Na chvíli jsem se zarazila, ale začala jsem mu je opětovat. Polibky plné lásky a vášně. Začali jsme zapomínat o čase. Čas, to byl význam ůplně neznámý nám oběma. Když jsme přestali, vrátil hlavu do původní pozice. Podíval se na mě, jako by čekal na mou reakci. Usmála jsem se na něj.
-to nebyl polibek štěstí..-začala jsem
-a ty jsi přebornice na polibky že?-řekl vysmátý
-no..přímo přebornice ne, ale vím,co je polibek štěstí
-hmm... a co myslíš? Jaký byl tento?
-nejsem si jistá
-ale já docela ano
-neříkej to
-takže to víš! A myslíš si to,co já!
-nemůže to tak být..
-proč? Kvůli marii?violettě? Proč?
-máš snoubenku, drahý germáne
Při připomenutí jeho snoubenky se přestal na chvíli smát.
-to nic nemění na faktu, o kterém nechceš šlyšet-řekl sladce a začal s polibky na krku. Surově jsem ho do sebe přimáčkla a nechávala ho dělat si co chce. Oddechl a přesunul se na šíj. Podél brady až na spodní ret. Nevím, co se stalo, ale přestala jsem uvažovat. Nohy jsem mu ovinula v pase a v tu chvíli se mi zakousl do rtu. Vyjekla jsem, na což zareagoval chichotáním.
-doufám že....si...se mnou...jen nehraješ..-řekla jsem mezi polibky
-toho..nejsem...schopný-řekl a s velkou silou jsem se zmocnila jeho rtů a zarývala mu nehty do krku. Vyjekl hodně nahlas a procítěně. Začala jsem se smát.
-vyhrála jsem...
-tak ty chceš soutěžit?
-NE!-vykřikla jsem vyděšeně. Podíval se na mě s nechápavým výrazem
-hrála jsi si se mnou?angie
-ne,nehrála,ale už musíme jít a navíc už teď to nabíralo špatný směr
-to je pravda! Šel bych..ale..e..tak nějak mě nepustilas-povolil mi obětí tak jako já jemu a vstali jsme. Po vykonání raní hygieny jsme posnídali a germán mi pomohl s balením. Když jsme byli hotoví, zavolal ramallovy, aby pro něj přijel na mou adresu, ale nenapadlo ho oznámit, s kým pojede domů. Ramallo přijel za chvíli. Vyšli jsme z domu a Ramallo s otevřenými ůsty pozoroval nás dva. Hned nám došlo, co si myslí.
-to není tak Ramallo..
-nepovídejte! Pokud nechcete, aby z toho bylo fiasko, jděme dovnitř. Naložili jsme kufry a vešli do domu.
-takže... jen tak pro zajímavost.. kde tady máte největší zrcadlo?-nepochopeně jsme šli do ložnice. Ramallo nás před něj postavil. -krk-řekl a oba jsme ztuhli. Zakryla jsem si ůsta. Měla jsem na krku modřinu od germánových polibků.
Germán měl na krku rýhy od nehtů. Modřina byla nízko, dala jsem si okolo krku šálu(aby jste pochopili tak se myslí ta ozdobná tenká :D) a germán se na mě podíval s přihmouřenýma očima.
-děje se něco?
-co s tím mám dělat já? Příště ti ty nehty otupím..-přiblížil se ke mě. V tu chvíli jsem se otočila na ramalla, který měl otevřená ůsta.
-ramallo, zavři ůsta, vletí ti tam moucha-zasmál se švagr.-pomocte mi zakrýt ty drápance.
-e..možná hoooodně make-upu -zasmála jsem se
-zkusím všechno-vyhrkl
Zkusil to, ale bezvýsledně. Pak se usmál a odběhl. Vrátil se s dvěma obvazy v ruce.
-zavážeš to? -podíval se na mě
-proč já?-řekla jsem s ůsměvem a vzala obvazy
-no..koneckonců, je to tvoje práce- vzala jsem ho za kravatu a přitáhla k sobě. Políbila jsem ho a usmála jsem se.
-nezapomínejte na mě! -zakřičel ramallo
Rozvázala jsem germánovy kravatu ale pořád to nestačilo. Švagr se zasmál a sundal si košili. Vykřikla jsem. Poškrábala jsem ho všude pod košilí. Kdy jsem to stihla?
-no,to je síla, nechci se starat, ale brzo jste se rozhodli zakládat rodinu-podívali jsme se na ramalla
-do ničeho nedošlo
-m..
Zavázala jsem mu krk a zasmála se. Vypadalo to opravdu opravdově. Ramallo pokynul, abych mu zavázala i zbytek škrábanců na těle. Když jsme byli hotoví, šli jsme směrem k východu, ale na schodech jsem spadla v zala ho sebou dolů. Kolenem jsem mu skončila v rozkroku a na to vyjekl. Rychle jsem z něj vstala a pomohla jsem mu nahoru. Stál moc blízko. Objal mě v pase a chtěl políbit, ale odtáhla jsem se od něj.
-copak?
-musíme jet.
Pokýval a vyrazili jsme. Když jsme stáli před domem, germán mě rychle políbil a vešli jsme. V předpokoji nikdo nebyl. Odnesla jsem si kufry do pokoje a vybalila. Když jsem sešla, uviděla jsem violettu, která když mě uviděla, vrhla se na mě se šťastným výkřikem. Přiběhl švagr, který se uklidnil. Usmíval se jako vždy sladce a pozoroval nás. Pustila mě a podívala se na otce. Smích ji přešel.
-tati..co se ti stalo?!
-nic vážného vio. Hlavní je, že jsme živí a šťastní. -poslední slovo určil mě, čehož si violetta všimla.
-co je mezi..-teď nemůžu říct,jestli naštěstí,nebo na neštěstí,ale přerušila ji zmije Jade.
-GERMI! Co se ti stalo?!
-jak už jsem říkal,nic vážného
-a co tu dělá ona?!
-bydlí? A ta ona má jméno..-řekl naštvaně germán
-bráníš ji?
-bráním. Nechci ve svém domě žádné hádky,když mě omluvíte,musím pracovat.
-jdu na nákupy!-řekla jade a odešla,zůstali jsme jen já,švagr a via
Germán přišel k vii a políbil ji na líci, pak se nahl ke mě a udělal to samé. Usmál se a odešel. Moje líce byli červené a na mé tváři ůsměv. Via mi chytla zápěstí a táhla mě nahoru do svého pokoje. Zavřela jsem dveře a sedla si vedle ní na postel.
-angie? Miluješ tátu?
-ne!
-a kdyby jsi nebyla má teta, milovala by jsi ho?
-možná
-je pravda že je jmenuješ angeles?
-ano
-říkají ti lidé angie?
-ano
A po jednom milionu otázek byla vždy odpověď ano
-líbala ses s tátou?
-ano
-VĚDĚLA JSEM TO!
-e..co jsem odsouhlasila?
-že jsi se líbala s tátou
-eeeh... to..no..já..ee-do pokoje vešel švagr
-poslouchal jsi? -zeptala jsem se
-trochu...
-co je mezi vámi?
-nic-řekli jsme oba
-jdu oznámit, že olga  volá na večeři.
-už jdeme, stoupla jsem si a spadla mi šála.
-angie? Ty máš na krku eeeeh...-začala via
-eee...no to...promluvíme si později?-chtěla jsem se ohnout pro šálu ale nemohla jsem,kvůli bolesti vycházející z popáleniny. Germán ji během okamžiku zvedl a via se na mě podívala. Švagr  mi ji nedal, ale zavázal okolo krku a usmál se.
-angie? Proč jsi se pro tu šálu neohla? Kousek jsi se sehla a pak ti ji podal táta.
-e..no..-germál mi položil prst na ůsta, už zase.
-polil jsem angie horkým čajem a popálil jí tím hrudník,břicho...-nedokončil
-mohl by jsi ten prst strčit jinam?
-e..dobře
-tati? Jsi nešika! Ale.. kdy tě polil?
-včera, přijel jsem přemluvit angie a byla už noc a dovolila mi zůstat v pokoji pro hosty.
-aha...
-půjdeme na večeři?
Sešli jsme a sedli si na své místo. Po večeři jsem se umyla a šla se převléct. Když jsem si lehla, někdo zaklepal.
-ano? Vstupte.
Vešel germán a potichu zavřel dveře.
-přišel jsem se podívat na tu popáleninu-řekl s a usmál se.-a přišel jsem ti ji namazat jednou mastí.
-e..-dal mi prst na rty
-máš ten prst rád?
Zachichtal se a dal ho pryč. Začal mi rozepínat knoflíky na horním kusu pyžama a sundal horní kus spodního prádla. Zrudla jsem.  Políbil mě na hrudníku a začal mi po břiše mazat mast. Nebylo mi to nepříjemné. Až skončil, nechal dlaň na mé hrudi a druhou mi položil na líc. Začal se přibližovat. Naše rty splynuly a vášnivě jsme se líbali. Do mého pokoje někdo vešel bez klepání, ale my jsme byli tak soustředění sami na sebe, že jsme si nevšimli. V určitou chvíli byl švagr bez košile a sundala jsem mu obvazy. Když mě germán přitiskl na záda do postele a vyjekl, někdo zachrčel. Byla to violetta.


Violetta
Zdála se mi noční můra..
Chtěla jsem se uklidnit, ale nešlo to. Vstala jsem a šla směrem k pokoji angie.
To, co jsem viděla, bylo zajímavé do doby,dokud táta nepoložil angie na záda a nevykřikl. Pak mi došlo, že pokud něco neudělám, budu svědkem o pokus vytvoření nového života. Zachrčela jsem a oba stuhli a otočili se mým směrem. S vykulenýma očima jsem se opřela o stěnu.
-e..klidněte se jo? Pořád mezi vámi nic není? A myslím, že vím, o co šlo. Vy jste včera večer..e..dělali..
-ne!
-ne?
-ne! Usnuli jsme v jedné posteli..ono..dnes ráno..e..stalo se...e...to..že..no..musel..e..prostě..angie má na krku e...a já mám podrané..e..tělo-vyjekl táta. Vypukla jsem smíchem.
-co je mezi vámi?
-e..nic. to co jsi viděla..e..vzniklo..mm..impulsivně?-vyhrkla angie
-m..myslela jsem že jsme si přísahali žádné lži!
Sedli si na postel. Angie,již oblečená, zavazovala tátovy okolo těla obvazy a ten ji následovně políbil.
-nemůžeme být spolu, je moc věcí, co nás dělí...-angie začala mluvit k otci, ale ten jí dal prst na rty.
-pokud o ten prs nechceš přijít.....
Pak jí ho s ůsměvem sundal z ůst a přitiskl na její rty svoje.
Pak se kousek vzdálil.
-ale o rty, o ty mě nepřipravíš, pak bych tě nemohl líbat.-zrudla a skřížila na hrudi ruce.
-dej pokoj...
-jsem tady!
-e..vio
-jdu spát, a vy dva, udělejte to samé, ale každý ve svém pokoji! Nebo snad chcete, aby Jade dělala scény?
Pokýval hlavou, políbil se s angie, políbil na líci mě a odešel. Podívala jsem se na angie. Zrudla a lehla si, po čemž si na hlavu hodila polštář. Sedla jsem si vedle ní.
-vždy jsi mi říkala, abych poslouchala své srdce. Angie, ty ho miluješ! Pokud to popřeš tak..
-nepopírám-sundala si z hlavy polštář a sedla si. -jen se bojím...
-tak se neboj. Jen..e..-sáhla jsem jí na koutek rtu a vyvalila oči.
-Ou...angie! Krev!
-ta není moje....-hlas se jí stišil.
-jdi spát, půjdu k tátovy.
Dobrou noc vio, políbila mě na líci a já ji objala. Vyšla jsem a šla směr tátova ložnice. Skočila jsem k tátovy do postele.
-angie?
-vedle
-vio?
-běž se umýt! E..no..máš rozkousnutý ret
-o..děkuji
Šla jsem spát. Ráno jsem vstala, po raní hygieně atd.. jsem sešla na snídani, kde jsem zažila šok.......


*********************
Pokud se líbilo, komentujte,inspiruste

Díky za přečtení
†anglia†