Díl 4.

Vešla jsem do svého pokoje a uviděla jsem Violettu. Seděla na mé posteli a čekala. Když jsem zavřela dveře usmála se.
-angie? Promluvme si..-řekla vážným tónem. V jistém smyslu mi připomínala švagra.
-ano, o čem si chceš promluvit?-sedla jsem si vedle ní.
- teď mi slib, že mi řekneš pravdu.- začala jsem si připadat jako u výslechu
-..dobře..povíš o co jde?
- emm..co se děje mezi tebou a mým tátou?- zase tohle téma..
- Vio..to... je to.. velmi těžké na pochopení.. a dlouhá historie a .. nevím je... to...nono-nenechala mě dokončit
-Angie prosím... máme dost času a myslím si, že bych měla vědět všechno
- víš Violetto.. dobře povím ti to-nedořekla jsem větu
-VEČEŘE!!-olga mě zachránila. Ale i tak  jsem si byla jistá, že s ní budu muset mluvit.
-angie? Po večeři přijď ke mě do pokoje.- zasmála se a odešla
Sešla jsem a posadila se ke stolu. Večeři jsme jedli v milé atmosféře.
Germán byl duchem nepřítomný.
-Tati?
Germán seděl a usmíval se.
- haló germáne, jste v pořádku?- ramallo začínal být neklidný...
Pokusili jsme se to ignorovat ale  i po večeři se nám ho nedařilo probrat z tranzu.
-e..no.. angie?-violetta vypadala jako kdyby měla ty nejhorší ůmysly...- myslím že vím jak ho probrat
- tak do toho- usmála jsem se
-angie..no víš... k tomuhle nápadu potřebuju tebe..- došlo mi kam tím směřuje.
-och vio,vio,vio... ty nedáš pokoj že?
-e..zamyslím se... ne, asi ne
Naklonila jsem se ke švagrovy... neměla jsem v ůmyslu ho políbit. Opřela jsem svoje čelo o jeho a pohladila ho po líci.
Zavřel oči. Jasně, to mě mohlo napadnout, violetta věděla že to zabere.
Odtáhla jsem se od něj a smála jsem se.
-angie, co se děje? Zeptal se pán domu
-nic, jenom jsi byl mimo tak dlouho, až jsem poslechla tvou dceru.
Germán se otočil na zbytek domovníků.
- no dobře.. děkuji za probuzení ale je už dost pozdě, půjdu spát.
-jen se probudí a už jde zase spát- řekla olga a odešla do svého pokoje. Ramallo se rozloučil a odešel do kabinetu. Via se na mě podívala a pak řekla:
-nezapomeň angie...
-neboj se- řekla jsem nervózně
Rozloučila se s otcem a odešla do svého pokoje. Chtěla jsem už jít ale někdo mě otočil a obejmul v pase. Kdo jiný než germán.
- děje se něco? Jsi nervní, co máš za konverzaci s violettou?
- ne ...nic se neděje jen nevím co jí mám říct..
- říct na co?
Teď bylo vše na mě. Buď si vyberu lež a nebo pravdu.
-violetta chce vědět co se mezi námi děje.
- aha, co se jí chystáš říct?
- já nevím.. ani nevím co si mám myslet o tom, co se mezi námi děje a už...- nedokončila jsem větu. Přiložil mi prst na ůsta.
- řekni jí to, co sama uznáš za vhodné
- germáne, ona chce vědět všechno
- tak jí to pověz?
- a co jí mám podle tebe říct? Violetto, máš pravdu, miluji tvého otce a on mě. Nejsme spolu ale na tom nevsejde?
- to je jedna z možností...
- jdu na to,.. omlouvám se ale už půjdu, dobrou noc
-dobrou noc angie
Políbil mě a pustil. Nechtělo se mi odcházet ale věděla jsem, že violetta čeká. Zaklepala jsem na její dveře.
-vejdi angie
Vešla jsem. Posadila jsem se vedle ní na postel a začala jsem....
- violu.. víš dobře, že mezi mnou a tvým otcem nic nebylo. Nebudu ti lhát. Miluju ho a on mě také ale nejsme spolu. Nejde to, sama víš že je to nemožné..
- ale angie..
- viu promiň .. nechtěla jsem ti lhát, ještě něco?
- no.. nevím.. chci se tě zeptat, budeš mi prosím vyprávět o mamince? - udělala na mě psí oči...
- samozdřejmě - usmála jsem se na ni.
Po pár hodinách jsme obě usnuly u violetty.

Germán
Chtěl jsem se zeptat angie, jak dopadl její rozhovor s violettou , ale nemohl jsem ji nikde najít. Prošel jsem všechno ale ne a ne ji najít. Napadla mě ještě jedna možnost. Vešel jsem do pokoje své dcery. Ležely s angie a spaly. Vypadaly tak sladce. Lehl jem si vedle angie, obemul ji v pase a propletl naše prsty. Usnul jsem.

Violetta
Ráno jsem se probudila a zjistila jsem , že  nespím sama. Angie musela usnout se mnou. Otevřela jsem oči a zároveň i pusu. Na mojí tváři se pojevil ůsměv. Kde se v mém pokoji vzal táta? Přišel asi chvíli po tom, co jsme usnuly. Vytáhla jsem telefon a vyfotila jsem angie a tátu. Jaká to sladká fotka..převlékla jsem se a sešla nasnídani, kde jsem potkala naštvaného Ramalla.
-ramallo? Co se děje?
- tvůj otec se děje.. jen si tak zmizí . Není u sebe, není v pracovně, nezvedá telefon.
-klid ramallo, - vytáhla jsem telefon a ukázala jsem mu fotografii z dnešního rána.
- o-u to... violetto, tvůj otec je u angie?
- ne, oba spali se mnou v jedné posteli-dodala jsem a smála jsem se.
 Přišla olga.
-olgí,podívej se!
Olga na moji fotografii zírala s otevřenými ůsty.
-ooo, to muselo být zajímavé je tak uvidět.
Všechno jsem jim u snídaně vyjasnila ale táta a angie pořád spali

Angeles
Ráno jsem se probudila a chtěla vstát z postele ale pak mi došlo, že mě někdo drží. Otevřela jsem oči. První, co jsem postřehla bylo, že nejsem ve svém pokoji.
Otočila jsem se. Co to má být? Jsem v pokoji své neteře a spím s mým švagrem v jedné posteli? Jak se sem dostal?
Políbila jsem ho a probudil se.
- dobré ráno angie-vyšeptal a přitisk mě do sebe.
-dobré ráno germáne, můžu vědět proč spím s tebou?
- večer jsem tě hledal ale nenašel. Přišel jsem sem a.. no.. vypadala jsi tak sladce. Lehl jsem si za tebou a usnul.
-dobře, tím se moc věcí vysvětluje. A co si pomyslela violetta, když se ráno probudila, a viděla tohle?
-klid,přece se nic nestalo..
Vtulila jsem se v něj a usnula jsem.

Germán
Angie usnula. Opřel jsem čelo o její a usnul. Probudilo mě chcichotání.
Otvřel jsem oči, viděl jsem spící angeles. Až mě napadlo se otočit. Stáli tam všichni. No prosím.. už vidím jak mi ramallo bude dávat přednášky, olga péct dorty a violetta se bude pořád ptát..
- co chcete?- řekl jsem klidným tónem.
-nic..to nemůžeme přijít probudit naše hrdličky?
Excelentní... co teď?
-dcerko, nic se neděje..
-ne? Tati, viděl jsi se?
Podíval jsem se, byla ve mě vtulená angiea její obličej byl pár minimetrů od mého.
- ůkol jste splnuli, můžete jít...
-mmm....-odešli
-angie,..-šeptal jsem-..angie, vstávej...angie..-má tvrdý spánek. Políbil jsem ji a vyšeptal
-angie,miláčku,vstávej..
Otevřela oči. Usmívala se.
-dobré ráno angie,jak se ti spalo?
-dobré ráno, dokonale a tobě?
-s tebou? Překrásně
Přel jsem čelo o její a zavřel oči...
-doufám, že to není jen krásný sen..-vyšeptala
-v tom případě se nechci nikdy probudit..
- germáne, musíme vstávat..
Sedl jsem si, protřel oči a šel se převléct. Když jsem sešel ke stolu, seděla tan už namalovaná,umytá a převlečená angie. Jak to dělá?
- dobré ráno.-usmál jsem se na všechny
-dobré ráno, -odpověděli. Dal jsem pusu angie a sedl jsem si na své místo. Všichni na mě udiveně zírali. Co jsem ... aha, ta pusa...
-e.. děje se něco?- zeptal jsem se
- noo...vy dva....jste spolu?-vydusila dcera
- jsme?-Zeptal jsem se angie
- no..já myslím že...ani, a ..ano jsme spolu- usmála se na mě. Vstal jsem, zvedl angie ze židle a políbil jako nikdy. Oddávala mi polibky ale při pocitu, že začínají nabírat na síle, přestali jsme.
Konec konců, dívali se na nás ostatní.
-gratulujeme-řekli olga a ramallo
-konečně! -křičela violetta a obejmula nás.
-hej,haloo, germáne!-někdo mi šeptal do ucha.
Otevřel jsem oči. Vedle mě ležela angie a vedle ní violetta, budík ukazoval 03:35.
Byl to sen. Zase.. zdálo se mi o ní každou noc.
-ano angie?-šeptali jsme
-měli bychom jít do svých pokojů. Pustil by jsi mě?-usmívala se. Měla pravdu, držel jsem ji vtisklou v sobě. Takže ještě nejsme spolu...
-A-ano..-nechtěně jsem ji pustil a stounul si. Angie se posadila,pomohl jsem jí vstát.
-děkuji-vyšeptala a začala s polibky. Po chvíli jsem ji přitisk ke stěně a přestal. Oddechl jsem a opřel čelo o její. Byli jsme v pokoji violetty, která spala pár metrů od nás.
-už půjdu.-řekla tiše
Pokýval jsem hlavou a odešel i s angie z pokoje.
-e..angeles?
-mhm?
-jak moc jsi mi vděčná? Mám takovou brosbu...
Podívala se na mě.
-no.. podle toho jakou..
Zasmál jsem se.
-brzy uvidíš..-beze slova jsem šel do koupelny a místo pyžama jsem si nechal jen boxerky. Když jsem vešel do pokoje, odložil jsem ručník a šel do pokoje švagrové. Zaklepal jsem.
-ano? Vejdi..
-tady jsem já, neruším?
Angue seděla na posteli, oblečená v noční košili.. Stoupla si a podívala se na mě, nevím na co myslela,ale její tvář nabrala silný odstín červené. Má pěkné nohy...
-angie?
-co se děje..germáne?-řekla ale neodtrhla zrak od podlahy. Šel jsem k ní, naše těla se na sebe tiskly, nadzvedl jsem její červený obličej. Dech se mi značně stížil.
-angie……- proč musí být láska vždy tak..... zákeřná? Smířil jsem se s tím že je mojí švagrová...tehdy to bylo těžší..
-Germáne...prosím tě,já..já nechci aby..do toho došlo..- pochopil jsem, nebylo by to zodpovědné.
-neboj se, do ničeho nedojde..- přitiskl jsem ji ke stěně. Začal jsem ji až ůchylně líbat na krku. Tiše jekla. Nemohl jsem dělat víc, nešlo by zastavit. Chytil jsem její ruce a přitiskl jsem je na stěnu. Opřel jsem svoje čelo o její a silně ji políbil, navezl jsem do ní váhu svého těla. Jekl jsem o něco víc než angie, ale doufal jsem, že jsem nikoho nevzbudil.
Musel jsem se odtáhnout. Nesměl jsem dopustit , aby se to stalo. Otevřel jsem oči a podíval jsem se na angie. Stála u stěny a oddechovala.
-germáne.. nevím.jestli je dobrý nápad si tak zahrávat...-vydusila
-angie... já se omlouvám ale.. já můžu přestat.-řekl jsem sebejistě
Přistoupila ke mě, podívala se mi do očí a řekla něco, co mě zaskočilo.
-Ty přestat dokážeš, ale já ne.-řekla dost naštvaně.
Začal jsem se smát.
-angie,angie,angie..vzal jsem ji na ruce a odnesl do svého pokoje a položil do postele,lehl jsem si vedle ní a obejmul ji.
-germáne já...
-dobrou noc, miluji tě....
V odpovědi mě políbila a usla v mém obětí. Dnes je sobota..k tomu 05:00 super... Probudil jsem se v 11:48 a angie ležela vedle mě. Polibkem jsem ji probudil a přemýšlel...
-germáne?
-ano..
- co bude dál? To mám vyjít jako by nic a dělat že se tohle stalo pod nátlakem emocí?
Lehl jsem si na ni a podepřel se lokty o postel.
-angeles..tak nemluv..to tebe miliju, ty jsi můj život. K nikomu jsem necítil nic takového..nikdy...
-ale co..
-maria? Miloval jsem ji dokud jsem nepotkal tebe. Vlastně to co cítím k tobě je něco jako láska co se rozvinula v posedlost.
- nemůžu bez tebe žít..
- tak,jako já bez tebe...
Obejmul jsem ji a vzdal jsem skrývání citů.. líbal jsem ji jako ještě nikdy, jediné co nás mohlo rozdělit byl čas. Nedošlo do toho. Když jsme skončili angie naposled jekla. Pozbírala své oblečení a oblékla se. Chvíli jsme seděli a dívali se sami sobě do očí. Moje oči spozorovaly něco zlého.
Sáhl jsem angie jemně ja krk, kde se rýsovala modřina z mého polibku.
-au...zasténala
-omlovám se já...
-v pořádku..em.. tohle asi neschovám..
Zasmal jsem se a převlékl jsem se.
Angie šla do svého pokoje a potkali jsme se u stolu. Po snídani jsem se setkal s ramallem a dlouhé hodiny práce nastaly.

Angie
Po snídani jsem zaklepala na dveře od pokoje violetty.
-vejdi angie
-ahoj violu, jak se dneska máš?
-dobře a ty angie?
-skvěle! Lépe už být nemohlo -usmála jsem se.
Dlohé hodiny jsme si vykládal o studiu, o leonovy, tomásovy a diegovy...
-angie! Co jsi dělala večer?
-spala?- co jsem jí měla říct? Violetto, měla jsem emocionální záchvěv s t vím otcem a potom jsem s ním až do oběda spala?
- ahááá...-něco nehraje..
-co se děje violetto?
- kdy jsi se líbala s mým tátou?-proč se ptá?!
-em.. no já...to....před pár dny?
-angie? Lžeš..
-co? To..proč ? Jak tě to..
-krk angie..krk
Zapoměla jsem.. via se dotkla rukou místa na kterém byla značně velká modřina.
-sss...-bolelo to..
- dobře,připouštím..dnes ráno..- nerada jsem odpovídala na otázky neteře.
Do pokoje přišel švagr.
-o, ahoj violetto, angie..- věnoval mi ůsměv.Violetta vstala, podívala se otci do očí a řekla:
- Víš vůbec, co jsi jí udělal?
-co povídáš vio?
Chytila otce za ruku a postavila ho přede mě, poté mi naznačila abych si stoupla,poslechla jsem ji.
-vidíš ten krk tati?-violetta hrála neuvěřitelně naštvanou.
-já..ekhm..to..-germán se zajíkal
-klid tati, nic se neděje jen.. už nikdy ne na viditelné místa..
-a ty mi dáváš kázání?
-samozdřejmě, je to moje teta ..
-ale ale angie je moje....mmm... teď nevím..angie? Co vlastně jsme?
-zatím jenom švagr a švagrová, šéf a pracovník a však to dál znáš..
-takže angie je můj miláček-pověděl a smál se na dcerku
-oooo... takže se přiznáváte? Musíte mi všechno říct. Obejmula nás a z očí jí sršely jiskry štěstí.
-vážně? Všechno ne..
-kdy jste se poprvé políbili?
-před studiem..tak týden před tím, než Jade prozradila kdo jsem.
-no, ne,ne,ne,ne,ne! Bylo to v kuchyni!-řekl germán.
- tak jinak.. normální polibek před studiem a ten opětovaný , co se uskutečnil v kuchyni. Tu noc kdy Jade předvedla to fiasko při večeři...
- všechno zkazila.. a stalo se vám že by vám někdo polibek překazil?
-mhmm..
-a kdo? Najdu si tu osobu a pak uvidí!
-vio..to jsi byla ty
-co?
-nepamatuješ? Tu noc, co se ti zdála píseň Podemos
-a,ou..omlouvám se já
- nic se neděje..-řekli jsme
-miláčku,už musíme jít..jdeš se zbavit sádry-řekl germán
Rozloučili jsme se s viou a odešli jsme k lékaři. Sundali mi sádru a odešli jsme. Ještě jsme se zastavili ve studiu. Musela jsem oznámit , že se v pondělí vracím. Měla jsem hodně pochyb vejít. Germán mě chyti za ruku a propletl naše prsty. Vešli jsme do studia. Šli jsme ke sborovně. Zaklepala jsem a vešli jsme. Ve sborovně seděl antinio a pablo.
-dobrý den antonio, nazdar pablo
-angie! Vrátila ses?
-e..přišla jsem se zeptat, jestli je možné nastoupit už zítra.- stískla jsem Germánivu ruku. Podíval se na mě s ůsměvem.
-budeme jen rádi! Všem se stýská angie.
-angie? Moc se ti omlouvám za ten incident. Mohli bychom zůstat přátelé?-začal pablo
Nevěděla jsem co říct, podívala jsem se na švagra.
-udělej to, co sama chceš , nemůžu ti mluvit do života.-řekl germán
- pablo, já.. odpouštím ti, ale už nikdy,nikdy,nikdy! Tohle nedělej! Můžeme zůstat přátelé.
-dobře, děkuji.-vstal a přátelsky mě objal.Germán postil moji dlaň, ale hned po objetí mě zase chytil. Rozloučili jsme se a vvyšli. Vešli jsme do domu. Co jsme uviděli, nás šokovalo.
Uviděli jsme....