Ráno mě probudily paprsky slunce. Teple mi pálily na tváři. Pomalu jsem otevřel oči. Cítil jsem vůni angie. A opravdu, ležela vedle mě. Podle elektrického budíku jsem zjistil, že jsme spali dva dny! Pohladil jsem angie po zádech. Na její tváři se vymaloval ůsměv. Otevřela oči a vyčerpaně se posadila. Do mého pokoje vpadla violetta v okamžiku, když jsem sklečel nad sedící angie a dlaňmy držel ty její, nutno podotknout že moje rty byly na jejím krku. Violetta držela v ruce sirénu. Její tvář zrudla a violetta ke mě výhružně přistoupila. Nadzvedla prst a mluvila vážným, avšak výhružným tónem.
-vás dva nikdo neprobudil dva dny! A až příjdu s tímhle-nadzvedla ruku se sirénoua zatroubila - tak se tady líbáte?!
-no tak... mě probudilo sluníčko...
-a mě germán
-třeba reagujete na dotek!--vykřikla a spojila nám ruce, po čemž jsem se usmíval na angie a čas se prostě zastavil.
Pak violetta naše ruce oddělila a oba jsme se na ni podívali.
-PŮL HODINY NA SEBE ČUMÍTE! REAGUJETE NA DOTEK! TAKŽE POZOR NA TO!-zařvala vztekle dcera a odešla.
-e... už bych se měl jít podívat jak je na tom ramallo s prací.-řekl jsem a po raní hygieně a tak dále, jsem se převlékl a u stolu našel už hotovou angie,která snídala. Jak může být ta žena tak rychlá?
Přišel jsem k ní a na jejím krku jsem nechal krátký polibek. Zaskočeně se na mě všichni podívali a otevřeli ůsta kromě angie, která rudá sklopila zrak. Daroval jsem domovníkům ůsměv a sedl si na své místo. Po snídani jsem odkráčel do kabinetu a divil jsem se tomu, co vidím. Vše bylo přesně tak jako před tím. Na chvíli mě napadla možnost, že se mi všechno jenom zdálo a u snídaně jsem udělal něco špatně. Sundal jsem si košili, otočil jsem se a pohlédl do zrcadla. Naštěstí jsem si nic nevymyslel. Do kabinetu vešel ramallo.
-jak jsi to dokázal?
-sám nevím, ale takových stejných věcí na planetě je...
- nic není stejné,vše je svým způsobem originál
-no, svým způsobem..mimochodem germáne,co jste panence angie udělal?
-spíš co ona udělala se mnou.
-nějak nechápu
-no,to ona si začala,ne já
-e...sice ti to moc nevěřím ale...
-pusťme se do práce
Ramallo za mé nepřítomnosti odvedl opravdu excelentní práci.
Po několika hodinách jsem se šel projít. Znal jsem jedno místo v parku. Byla tam skála s vodopádem,která krásně ladila se západem slunce. Seděla tam. Byla to maria. Přišel jsem k ní.
-nejsem živá germáne...
-co tady děláš?
-jdu tě ujistit, aby jsi byl s angie. Vím že angie je hodná duše. Je mladá, inteligentní a miluje tě, ani netušíš jak moc. Má tě plnou hlavu..pořád na tebe myslí,možná tě to raní,ale tak moc jsem tě nemilovala ani já...-sedl jsem si vedle ní
-mario, zamiloval jsem se do angie a nemůžu ji odsunout z hlavy. Myslím že to sama dobře víš....
-vím to germáne, jen se navzájem nikdy neraňte. Podívej se kdo jde..-řekla s ůsměvem na zasněnou angie, ani si mě nevšimla
-na co myslí?
-na tebe...má strach, neví co bych na to řekla-přerušil jsem ji
-tak jí to řekni-vstal jsem a šel k angie, která seděla na lavičce u vody a se zavřenýma očima se usmívala. Objal jsem ji a políbil. Lekla se ale uklidnila se a opětovala polibky. Držela mou tvář ve dlaních a usmívala se na mě.
-miluji tě.....
-já vím čeho se bojíš-řekl jsem a lehce se nechápavě podívala. Vzal jsem ji za ruku a vedl k místu kde seděla maria. Když ji angie viděla, znervózněla a odskočila ode mě.
-m..mar...rio?-vykoktala
-neboj se angie, vy dva k sobě patříte.. jen si dávejte velký pozor! Vy víte dobře že vás sleduju, takže už neničte kabinet!-vydala ze sebe smích- a opravdu buďte šťastní. Řekněte violettce jak moc ji miluji ano?-objala nás a už chtěla odejít ,ale zastavila se a šla k angie.
-smím naposled políbit svého bývalého muže?
Angie nejistě kývla a maria mě krátce políbila a odešla.
-ten polibek byl jiný..-vyšeptal jsem
-nechápu tě
-kdysi byly plné lásky, ale já se zamiloval do anděla jménem angeles..
Zrudly jí líce a usmála se. Posadili jsme se a sledovali západ slunce. Angie usnula. Vzal jsem ji naruce a s ůšklebkem jsem obešel skálu a šel pár minut lesem, až k dřevěné chatě. Odemkl jsem a vynesl angie do ložnice. Odpovědí mi bylo zamručení. Uvařil jsem nám čaj a zanesl ho na noční stolek. Krátkým polibkem na čele se probudila a pár minut jí trvalo, než si uvědomila, kde je. Usmála se a vděčně vypila čaj. Chvíli jsme se na sebe jen dívali.
-angie? Nevím jak to pochopit ale... jsme spolu nebo ne?
-nevím o tom, žebychom byli spolu
-a chtěla by jsi být mojí dívkou?-s ůsměvem kývla hlavou
-samozdřejmě že chci -řekla a přitáhla si mě k sobě za límec. Začala mě šíleně líbat, dokud mě nesvalila na záda. Lehce mě dráždila. Nebavilo mě čekat,začal jsem ji hltavě líbat a vlastně se divím, že jsem ji nespolkl. Po pár okamžicích jsem se začal soustředit na její šaty a ona se mi zakousla do spodního rtu, na což jsem zareagoval hlasitým vyjeknutím. Zachichtala se a nepřestávala. Stuhnul jsem. Zarval jsem jí nehty do zad. Nezmohl jsem se na nic. Dokázala nade mnou vyhrát. Drtila mě jak mohla, dokud jsem jí nesundal šaty, potom se mi soustředila na oblečení. Zakousl jsem se jí do krku. Vykřikla, ale ne bolestí myslím že ze vzrušení. (Teď sem dáme trochu cenzury + skok dál). Drásala mi kůži nehty, tekla ví krev ze rtů a vše se blížilo k nejhoršímu. Nevěděl jsem, jestli to chce. Musel jsem se buď rychle uklidnit nebo... po pár minutách jsem to vzdal a stalo se to(nebojte se, zase bez ryzika těhotenství. Pokud myslíte, že to přeháním s těmito scénky uklidní vás text po ukončení tohoto dílu. ). Začali jsme křičet, ale nevím, proč nám to nestačilo. V zápalu všech těch aktivit praskla postel, rozbila se skříň a pár dalších věcí. Nakonec jsme si řekli stop. Odpadli jsme v objetí a usnuli. Ráno jsem se rozhodl se
osprchovat, a ve sprše jsem potkal angie. Odhodil jsem ručníl a vešel za ní. Vylekala se, dokud jsem ji neopřel o stěnu a nezačal s polibky. Později jsme vyšli ze sprchy(vědět věkové rozhraní čtenářů, mohlo by být víc..) a rozhodli se odejít. .
Přišli jsme domů. Přivítala nás via.
-angiee! Tatiii! Chápu dobře, že jste se rozhodli mi udělat sourozence? -angie se zarazila a já jsem skoro fialovo-modrý otevřel pusu.
-ale no taaaak, kdyby jste se viděli pochopíte, že to,co jste dělali, je jasně viditelné.- a měla pravdu, naše rozkousané rty, poškrábané krky a ruce, nevyspané oči...
-je takový problém že jsme spolu violetto?
-ne! Právě naopak! Konečně jste spolu!!! Ale..omezte tyto...e...mm.. věci...
-vi...vio..t..to ...e...m..no víš my...no..jsme dospělí to... eh.....se na sebe máme jen usmívat nebo co?
-germáne..klid..mm..to..vio..ee..my dva jen..
-já to chápu, pokud máte strach kvůli mě, nebojte se. Mě to nevadí, je to..jak to nazvat...em.. přirozené?
Políbil jsem angie a podíval se na dceru
-vadí?
-nevadí -řekla s ůsměvem
Ten den jsem si uvědomyl, že ty nesmysly co se dějí naznačují jednomu. Sen... otevřel jsem oči.....
Epilog
Můj život byl sen. Do dveří vešla angeles a sedla si na kraj postele. Podala mi s ůsměvem tabketky a slenici vody. Zapil jsem je a odložil sklenici na noční stolek.
-je ti lépe?
-když jsi se mnou..-chytil jsem ji za dlaň a podíval se do její vyděšené tváře.
-e..germáne já..-skočil jsem jí do řeči
-miluji tě? To jsi chtěla říct?-pootevřela ůsta, aby něco řekla, ale políbil jsem ji. Do pokoje vpadla moje dcera, která překvapením otevřela ůsta a angie odskočila.
-violetto, můžeš nás na chvíli nechat?-řekl jsem a ona odešla.
-co to do tebe vělo?
-nic...jen mi někdo říkal, abych šel za svým srdcem...
-germáne, náš vztah není možný! Navíc já jsem ...jsem... když ti to řeknu stratím tě..e..totiž..violettu
-myslíš to, že jsi sestra marii?
Stuhla.
-angeles..nestratíš nás..navíc se mi zdál překrásný sen...
Po pár letech se angie a germán vzali a violetta od nich dostala dar. Dva sourozence Lucii a Filipa. Obě děti byli inteligentní a krásné. Pablo se oženil s milou matkou Francesky a Jade a Matias...sedí ve vězení.
Via vychovává se svým mužem Leonem dvě děti a ostatní žijí šťastně.
Až na esmeraldu, kterou strazil kamion
*******************************
Ahoooooj! Takže drahouškové! Pište mi na e-mail lamkaczsk@gmail.com , pokud chcete být spoluspisovatelé druhé série!
Díky
Žádné komentáře:
Okomentovat