German
Když jsem dorazil do villy, všiml jsem si, že nemám klíče. Zazvonil jsem a dveře mi otevřela violetta.
-tati!-obejmula mě- kde jsi byl? Báli jsme se! Jen tak si odejdeš z domu a nepovíš o tom?
-klid violetto, šel jsem jen zařídit volno tvé tetě- obdařil jsem dceru ůsměvem a vešel do domu. Napadlo mě, že půjdu za překvapit angie, ale když jsem šel do schodů , překvapila ona mě. Upadla a chytil jsem ji. Samozdřejmě že jsem upadl ze schodů s angeles v objetí , naštěstí se nám nic nestalo. Když jsme dopadli na podlahu, všiml jsem si, že ůsta angie ležely na těch mých. Přitisk jsem ji k sobě silněji. Angie otevřela oči a odtáhla se ode mě. Usmála se. Byla pořád pár centimetrů od mé tváře. Vstala a podala mi svouji ruku. Chytil jsem se zasmál se, nikdy by mě nenapadlo, že budu zamilovaný v malé angeles. Pravda, teď není tak malá jak tehdy.
-děje se něco? - zeptala se
-ne, jenom že, tehdy jsi byla tak malá a teď..
- ehm,ehm,ehm...-přerušila mě violetta, no ano, zapoměl jsem na dceru , která viděla, vlastně nevím co viděla.
-ano?- snažil jsem se o klidný tón.
-pořád chcete zapírat, že se něco děje?- začala s tímhle téma, zrovna teď?
- nevím o čem mluvíš- angie lhala
- ale víš, co se děje mezi vámi?
- nic-vyhrkli jsme oba současně
- ale prosím,prosím,prosím... před chvílí jste se tady- nenechal jsem ji dokončit.
-to byla nehoda, nic to neznamená
-ano,ano... violetto tvůj táta má pravdu, navíc jsem tvoje teta...
- komu to vadí? Já vím že jednou budete spolu
-emm violetto to, není možné- začala angeles
-angie má pravdu, promiň violetto, ale vztah bez citů neexistuje- lhal jsem, už zase další lži..
-no dobře, stejně si myslím svoje...
Violetta odešla do svého pokoje a já zůstal s angie.
- lhal jsem,miluju tě-pošeptal jsem jí
Podívala se mi do očí.
- germáne, víš dobře že to nejde....
-ne? no v tom případě...
-co, co se stalo
-nic-usmál jsem se- jen že...- někdo vešel do domu, byl to ramallo
-neruším? Germáne, prosím, přijdi později do kabinetu. Musíme projednat obchod s Rusi...
-samozdřejmě, už jsem na odchodu, jen něco dořešíme a příjdu
Ramallo vešel do pracovny a já se podíval na angie.
- později si promluvíme- věnoval jsem jí ůsměv. Naklonila se ke mě, chtěla mi dát pusu na líčko ale otočil jsem se a dotknula se mých rtů svýmy. Začal jsem ji líbat . Neprotestovala a oddávala mi je. Dlouho a dlouho a dlouho a pak přestala, nechal jsem toho ve stejnou chvíli jako ona. Usmál jsem se na ni, pohladil ji a odešel do kabinetu. Ramallo se otočil a divně civěl.
-co,co se děje?- začal jsem
- e.. germáne.. viděl jste se?
- proč bych se měl vidět?
Ramallo poukázal na zrcadlo, můj obličej byl celý od rtěnky, a ostatního make-upu...to nebylo všechno, měl jsem rozeplou košili. Umyl jsem si obličej a zapnul jsem si košili. Otočil jsem se na ramalla.
-nechci nic slyšet
-to nevadí, germáne, co se stalo
- do mého osobního života ti nic není, vím že víš co se stalo, nepřetvařuj se a nemluvil bych o tom..
-a dobře pojďme se prosím věnovat obchodu s rusy..
Angie
Šla jsem se upravit, když jsem vešla zpět do svého pokoje , měla jsem divný pocit.
Když jsem vešla do pokoje uviděla jsem.......
*************************
Díky za čtení,na to, kolik vás čte, by jste mohli komentovat.
Anglia
Žádné komentáře:
Okomentovat