Díl 2.

Následující díly,které píšeme s Lenou, jsme nazvaly jako 5-ti dílnou sérii, než se shodneme na hlavním tématu opravdové, kterou budeme psát přes prázdniny.
Tato série se nazývá "přesný opak povah". Proč zrovna takto? No..uvidíte :D

Sešla na snídani, kde jsem zažila šok. Stála tam Jade a líbala se s Pablem. Pablo byl dobrý přítel angie a učitel ve studiu 21( ve 2. Sérii seriálu Violetta se studio přejmenuje na Studio On Beat!). Napadlo mě jediné. Vytáhla jsem telefon a vše začala natáčat z "balkónu". Pablo odskočil od Jade.
-co to k sakru děláš?
-nechci už dál popírat, že k tobě něco cítím Pablo.
-máš snoubence!
-a je to podstatné? Vážně si myslíš, že tohle byl můj plán? Žít zbytek života s někým tak starým? Chci jeho peníze a na líbánkách ho zabijí. Já se vrátím jako milionářka,vezmu si tebe,protože ti dám všechno co chceš a tu usmrkanou žábu pošleme do internátu.
-nejsi v pořádku! Germán by si tě nikdy nevzal,pokud by nebyl zaslepen láskou. Já už vůbec ne. Materialismus a láska jsou dvě odlišné věci. Pokud by se germán zamiloval do kohokoli jiného a ta osoba by mu lásku opětovala, nezáleželo by na věku.
-ale,ale,ale..sám dobře víš, že germán si mě vezme a pak? Pak svět pozná nejkrásnější milionářku světa!
-přemýšlej nad tím, co děláš. Co se stane, jestli germán najde pravou lásku a ne jen ůtěchu? -v tu chvíli jsem slyšela kroky, schovala kameru a podívala se jejich směrem. Šli tama táta a angie, usmívali se a o něčem spolu mluvili.
Když přišli ke mě, pablo nadzvedl hlavu a zmučeně pohlédl na angie.
-no prosím, říkal jsem..to. Zamiloval se. A evidentně ona taky.
Táta a Angie se podívali na pabla s výrazem v obličeji "přeskočilo mu?!"
-pablo? Co tady děláš?
-jdu ti zničit den angie...musíme si promluvit. Jen ty,já a germán. Nikdo jiný prosím. -pokývala jsem hlavou a odešla do pokoje. Podívala jsem se na nahrávku, kterou jsem si uložila do počítače, na CD,kazetu,flash,notebook,tablet a nakonec do mobilu. Tohle musí klapnout! Pro všechny případy jsem nahrávku dala ještě na 2 flash a jednu schovala na skříň a druhou si dala do kabelky. Sešla jsem na snídani. Tam už všichni seděli. Táta a angie měli divný výraz a olga a ramallo celou snídani o něčem mluvili. Jade a matias byli nervózní. Nepochopila jsem tátu s angie. Jade a matias byli nervózní poprávu ale proč ty výrazy angie a germána? Nepochopila jsem. Po snídani s námi do studia jel i táta. Po příjezdu ke studiu nepustil její ruku a ve studiu šel s ní. Rozdělili jsme se, já šla za přáteli a oni do sborovny. Dala jsem fran do ruky flash.
-ahoj lidi!
-čau vio
-co je to-pošeptala mi.
-jen to hlídej a nikomu nedávej. -v odpovědi pokývala hlavou a schovala ji do kabelky.
-jdeme na hodinu?-zasmála jsem se
-ne-řekli hromadně
-co se děje?
-to nikdo neví. Dnes hodiny nejsou, bude jen oznámení a máme jít domů.
-ale co se mohlo stát?
-neví to nikdo...-řekl maxi
-ale angie to musí vědět-vybavilo se mi dnešní ráno- a bude to něco hrozného..
-o čem to mluvíš-zeptala se camila
-angie a táta...pablo...a pak ty výrazy..
-nechápeme tě, začni od začátku
Řekla jsem jim vše, co se ráno stalo. Dívali se do prostoru jako kdyby je někdo vypnul
-bude to hodně zlý
-víc než jsme mysleli-řekl leon
-ale co když to s tím nemá co dočinění-prohodil tomás
-ale...co by jinak dělal pablo u nás doma, se slovy: jdu ti zkazit den..
-možné je všechno-usmál se
-půjdu se zeptat angie
-to je dobrý nápad-řekl brako
Odběhla jsem ve stranu sborovny a zaklepala. Otevřel mi beto. Byl takový..jiný.
-co se děje violetto?
-chtěla bych mluvit s angie
-to není nejlepší nápad
-co je s angie?!
-nic..nic..-po jeho slovech ho vystřídal táta
-vio, počkej chvíli ano? Všechno se dozvíš ale teď..-zlomil se mu hlas-už běž...-vyjekl a zavřel přede mnou dveře
Přišla jsem k přátelům a pokrčila rameny.
-nic nevím ale.. táta..je možnost že teď pláče? Nevím...mám počkat a vše se dozvím. Nechtěli mě pustit za angie. Pokud skoro plakal táta tak angie určitě pláče a nechtěla, abych ji viděla, tak proto jsem se nic nedozvěděla.
-uvažuješ logicky..-prohodil andrés
Zazvonilo. Všichni jsme se nahrnuli do sálu. V čele stál Pablo, u stěny zbytek učitelů. Jackie byla zaplakaná a angie nešlo vidět do obličeje, protože ji táta objímal(pro nechápavé stála zády k violettě). Pablo vzal mikrofon, aby ho šlo slyšet.
-všichni se určitě divíte, proč jsme vás sem zavolali, a zrušili na dnešní den vyučování. Stala se ošklivá věc. Antonio měl autonehodu a na místě zemřel-zlomil se mu hlas a upustil slzu- nezapomínejte,že žije dál v našich srdcích. Přál by si, aby jste byli všichni šťasní...pohřeb se uskuteční příští pátek. Můžete přijít,pokud chcete...netrapte se a..běžte domů. Děkuji za pozornost-zavládlo ticho, které později nahradily  slzy.
-půjdu už za angie..ahoj..-řekla jsem přes slzy. Tomás mě chytil.
-nemůžu se dívat na to, jak trpíš-řekl smutně
-tomási já..já-kdyby mě v tu chvíli nezarazil, stejně bych mu nic neřekla
-violetto, nechci tě políbit,nebo něco takového..respektuji to, že jsi si vybrala leona.Jen tě chci ujistit, že jsem při tobě. Pokud mi to dovolíš, chtěl bych tě alespoň obejmout.-kývla jsem hlavou a on mě objal. Usmála jsem se na něj a šla za angie. Přišla jsem trochu nevhod, ale když jsi mě všimli, angie se odklonila od táty a usmála se na mě. Možná ji to vylekalo, ale padla jsem jí okolo krku. Přitiskla mě a pak jsem objala tátu. Jeli jsme domů. Zastavila jsem je před vchodem.
-pusťte se a co nejrychleji přijďte do mého pokoje.
-no dobře
Vešli jsme do domu a šli ke mě. Někdo mi videa vymazal a baterie v telefonu je vybitá. Rychle jsem přišla ke skříni a popadla flash. Pustila jsem jim ono video a jejich tvář nahradili šokované výrazy. Přemýšlela jsem, co se stane, až usliší o tom, co má v plánu Jade. Táta sedl na židli a pootevřel ůsta. Angie ho chytila za ruku se slzou v oku.
-jak někdo něco takového může udělat někomu jako je germán...e...teda.. jak někdo může vůbec něco takového udělat!-táta se zasmál a potáhl angie, která mu rudá skončila na kolenou. Začala těžce dýchat a zaraženě pootevřela ůsta. Asi se snažila něco říct, ale když ji táta objal v pase, nevydala ze sebe ani slovo.
-ee...já..co..-v konci řekla
-bála ses o mě!-zachichotal se
-no...eh..možná...
-e..nechci vás rušit ale... co budete dělat s Jade?
-ou..co by? Odejde z domu
-ano! -zařvala jsem-e..omlouvám se, asi ti to zlomilo srdce že?
-po pravdě...ne. Nezlomilo já totiž..e...to jedno..
-myslím že to není jedno.
-nemiluji Jade..jak bych mohl? -táta políbil angie a já otevřela pusu. Do mého pokoje vpadla olga. Oni ji asi neslišeli. Olga zavřela dveře a zůstala stát s otevřenou pusou. Když skončili, opřeli si o sebe čela a se zavřenýma očima seděli. Olga přistoupila o bok mě.
-No prosím! A pak mi panenka angie bude vykládat, že k pánovy germánovy nic necítí a zase rychle odejde?
Angie odskočila z tátových kolen celá rudá a zakoktala se ve vysvětlování.
-popíráte to?
-e...já..
-olgo! Nech už angie! Ona sama si musí uvědomit, jak na tom je.
-dobře,dobře..budu mlčet! A kdy se zbavíte Jade?
-ještě dnes to, co mi provedla..-řekl táta.-ale..proč čekat! Vyřídím to hned, a tady! JADE!JADE! PŘIJĎ SEM,ANO?!
po chvíli přiběhla Jade, která nepochopila, co se děje..no mluvím o ní,jako kdyby někdy něco pochopila.
-Jade, posaď se.-vydusil
-co se děje miláčku?
-mlč, s tím tvým miláčkem můžeš jít do háje.
-ale jakého háje? Je to daleko? Pojedeš se mnou? Mají tam hezky? O..můžeme tam letět na líbánky, co ty na to?
-mohla by jsi mlčet? Jak chceš vysvětlit tohle?!-pustil video
-myslela jsem, že jsem všechny ty videa vymazala.-řekla
-takže se mi hrabeš ve věcech?!!
-Klid vio, Jade..okamžitě opusť můj dům-řekl otec
-abych tě tu nechala s ní?!-ukázala prstem na angie.
-TO, není tvoje starost! Svůj život si povedu sám.
-co když se do ní zamiluješ!
-no co by se stalo? Pokud by mé city opětovala, byl bych s ní! Že anděli..e..Angie
Jade vrhla vražebný pohled na angie, která se začervenala a pokývala hlavou s takovým divným ůsměvem.
-já myslím,že jsi mě odsud chtěl vyhodit dřív, než jsi se to dozvěděl!-táta otočil hlavu v bok- mám pravdu že?!-začala jsem se bát.-a to všechno,kvůli té prolhané zlodějce! Mrcho!-zařvala na Angie a chtěla ji praštit, ale táta chytil její pěst a stoupl si před tetu. V tu chvíli vpadl do pokoje ramallo.
-NIKDO, nebude urážet angie. A poku ti to není jasné,tak jsi ta největší zmije, co jsem kdy potkal. Už nechci nic slyšet. Odejdi.-počet vzteku ve vzduchu by se dal zvážit.
-ale..
-sklapni,zbal se a odejdi-poslechla.
Táta zlostí stískl noční stolek. Angie ho pohladila po zádech se starostí v očích.
-chápu že je toho na tebe moc ale....-chytil ji a svalil pod sebe na postel. Všichni otrvřeli ůsta.
-heeej..germáne..co to děláš-řekla zděšeně angie
-no, co bych dělal? Nic.. to tě nemůžu položit na postel a vychutnávat si jejich výrazy?-dodal s výbuchem smíchu a vstal z angie.
-no,mě jsi vyděsil nejvíc.-řekla jsem
-ale no taaak...


Germán
-ale no taaak..-zasmál jsem se
-to mi už nedělej-řekla vážným tónem angie.
-a co třeba?-sedl jsem jí na kolena a přitiskl ji na sebe. Cítil jsem její srdce. Tak takhle to bylo! Jí se to líbilo, ale bála se toho,aby neudělala něco, co by neměli vidět. Stískla mi zápěstí a se zrychleným dechem naznačila, abych z ní slezl. Neposlech jsem ji. Začal jsem se smát.
-Tady je někdo nervózní..že angie?
-e..nech...toho..em..to..vio! Řekni..e..něco!
V místnosti propukl smích a angie se na mě vražebně podívala, ale usmívala se.
-ale,ale,ale...kdopak tady škemrá o pomoc? Ha! Malá angeles!-zasmál jsem se a chytil ji za obě zápěstí.
-vio! Pomoc mi!
-no nevím...když tak prosíš...-dcera mě svalila a začala se smát. Olga a Ramallo odešli. Bouchali jsme do sebe polštáři a pak se po domě ozvalo volání olgy na večeři. Violetta se upravovala a já jsem vešel do svého pokoje. Přišel jsem jako poslední. Při večeři jsem cítil pohledy ramalla a olgy. Rychle jsem povečeřel, abych to nemusel snášet. Odnesl jsem talíř a po chvíli ucítil sladkou vůni angeles. Odložila talíř, věnovala mi krátký ůsměv a už chtěla odejít, ale chytil jsem ji za zápěstí a přitiskl do sebe. Jen přes její dotek, se mi po těle rozlévalo horko. Když měla své tělo na mém, bylo to jako kdybych se mohl vznášet. Zase zrudla. Kdykoli,když jsem se k ní přiblížil, tak zvláštně reagovala. Krom toho,že se líbáme, nikdy jsme si nic nevyznali. Opětovala přitisknutí a položila si hlavu na mou hruď. Oddechla ve stejnou chvíli jako já. Nadzvedl jsem ji za bradu tak,aby se mi dívala do očí. Dal jsem jí za ucho pramen vlasů,který jí spadl do obličeje. Usmála se a já jsem začal přibližovat svůj obličej k jejímu. Uslyšel jsem šeptání. Pustil jsem angie a protočil oči.
-g..-dal jsem jí prst na rty a šel ke dveřím. Odsunul jsem je a na zem spadli olga s ramallem. Angie se zatvářila hodně zvláštně.
-e..proč nás sledujete?
-nikdo neví, jak je to s vámi dvěma tak..
-už mlč..
Přišel jsem k angie a pošeptal jí,že později příjdu. Políbil jsem ji jen velmi krátce na čele, usmál se na špióny a šel jsem do sprchy. K mému neštěstí jsem odemkl a uviděl angeles, naštěstísi zrovna zapla poslední knoflík na horním kusu pyžama. Polekala se a já zrudl. Kupodivu se začervenala. Pohlédla na mě pohledem "vážně? Lezeš za mnou i do sprchy?"
-nevešel jsem ůmyslně,omlouvám se
-naštěstí jsi nic neviděl, ale kdyby jsi tady viděl jen kousek mého těla, tak...e..no..
-no?-zeptal jsem se s návalem smíchu. Představa, jak mi angie ublíží, mi byla k smíchu
-proč už vlastně neodejdeš?
-nechci
-tak jinak, odejdi prosím
-ehe, a jak moc prosíš-přišel jsem k ní blíž. Obešla a otevřela dveře.
-a co, když neodejdu?-přišel jsem ke dveřím a dal klíč z druhé strany, aby se k němu nedostala. Přišla ke mě, trochu jsem se polekal, vypadala, že mě chce praštit. Chytil jsem ji a opřel o dveře. V jejích očích se rýsoval strach.
-nemusíš se mě bát
-já se nebojím tebe
-tak čeho....-v tu chvíli mi to došlo. Usmál jsem se a silně ji políbil. Dveře s velkou ranou bouchly a pak se ozvalo cinkání,které mě donutilo odskočit. Na zemi ležela klika. Podíval jsem se dírou a zjistil, že s touto polovinou kliky dveře neotevřu a kdyby klika nevypadla i na druhé straně, mohli jsme se dostat ven.
-ůžasné. Můžu vědět co teď?
-e...můžu dveře otevřít klíčem! Který je nadruhé straně..-bouchnul jsem hlavou do dveří.
-a co teď? Všichni určitě spí
-pochybuji. Co třeba křičet?
-tak můžeš! A co potom! Jak vysvětlíš, proč jsme oba v jedné koupelně?!
-určitě řeknu pravdu
-nikdo tomu neuvěří
Podíval jsem se na angie, která byla opřená o stěnu a vypadala šíleně vystresovaně. Přišel jsem k ní, přitiskl jí zápěstí do stěny a podíval se jí hluboko do očí. Starosti zmizely jako mávnutím proutku.
-nedělej nic, čeho by aspoň jeden z nás litoval...
-já nikdy nebudu litovat toho, čeho se právě teď tak bojíš. Netuším proč...nevidím na tom nic špatného,nevidím jediný důvod..ale podle tebe nějaké jsou...
-já..nevím.. pořád cítím že...je to špatně ale...
-nikdo si nevybere,do koho se zamiluje-opřel jsem se do ní celou váhou mého těla.-co teď? Líbí se ti to,že?-usmál jsem se do její rudé tváře
-nedáváš mi na vybranou..
-osud ti nedal na vybranou.
-mm..-přitiskl jsem své rty na její krk. Zadrala mi nehty do zápěstí a těžce dýchala. Snažila se uklidnit. Mě bylo jasné, že cokoli co udělám,jí nebude vadit. Lehce jsem vyjel rty k jejímu uchu.
-toužíš po mě, je to na tobě vidět. Jen nevím,jestli více, nebo méně než já po tobě.
-nech toho... neubráním se ti, já....s tím už nic neudělám. Buď rozumný
-rozum? To jsem už někdy slyšel..ale co to je už nevím.-zmocnil jsem se jejího krku. Zuřivě oddechla a zatajila dech.
-nedělej......hlouposti..
-už to neutajím.-podíval jsem se jí do očí-angie, já jsem se zamiloval. Do anděla jménem angeles...-zrudla a zavřela oči. Uklidnila dech a podívala se na mě.
-Myslela jsem, že jsi nejhorší člověk na planetě bez citů. Spletla jsem se. Až do nedávna jsem se pletla. Pak se stalo to, že jsem si přiznala že tě...-otevřely se dveře a v nich stála violetta.
-už i v koupelně? -řekla s návalem smíchu
-e..to není tak..ono..klika a..
-nevysvětlujte, chápu, že vypadla klika a po delší době jste se zabavili,můžete už odejít?
-já ne, jsem na řadě! Počkej si.
Odsunul jsem se od angie a spolu s viou jsem je chtěl vystřit. Angie se zastavila. Chytila mě za ruku a přitiskla mě na sebe. Vytřeštil jsem oči. Stuhl jsem, protože mě její dotek zmrazil. Pustila mě, ale nepohl jsem se.
-funguje to!-vyhrkla via a s angie odešly. Umyl jsem se a vyšel. Nechal jsem si jen spodní prádlo, vzal mast a šel za švagrovou. Zaklepal jsem a po slovech "dále" jsem vešel a sedl si angie na nohy. Podívala se na mě,jako kdybych zešílel.
-přišel jsem se podívat na to zranění.
-mhm..
Rozepnul jsem jí pyžamo a zbavil se horního kusu spodního prádla. Začal jsem mazat ránu. Bál jsem se, aby se jí nic nestalo. Když jsem dokončil svou práci, vybavilo se mi, co nedořekla.
-co jsi mi to chtěla říct?
-já..e..no..víš...
-uklidni se a pověz mi to.
-miluji tě-řekla rudá a v tu chvíli jsem se na ni položil.
-tak přece jen po mě toužíš..-vyšeptal jsem a políbil ji. Konečně jsem měl pocit, že se nenaštve a neodejde. Opřel jsem se do ní celým tělem a kousnul ji do rtu. Odpovědí mi bylo velmi slabé jeknutí. Zaryla mi nehty do zad a nohama,kterými mi dala okolo pasu,mě do sebe tiskla. Odhodil jsem její horní kusy oblečení. Její dotek mě elektrizoval. Vykřikl jsem hodně silně. Zachichtala se. Pořád jsem sýpal, nešlo se uklidnit.
-máme..problém-řekl jsem mezi polibky
-jaký
-nejde....nh..přestat..
Přirvala mě k sobě a převrátila se nade mě.
-nemůže... do..toho..hnn..dojít-řekla angie.
-tak...se...zastav-angie se odtrhla a lehla si vedle mě na záda. Oblékla se a opět se položila. Do pokoje vešel ramallo.
-co tu děláš v tuhle hodinu ramallo?-řekl jsem zděšeně
-jdu vás upozornit, aby jste neudělali něco, co by se nemělo..
-jak jsi věděl že...
-slyšel vás celý dům
Po těch slovech odešel a a já se vtiskl v angie.
-co děláš..
-no co, stejně si celý dům myslí, že jsme... no, tak co už...-opětovala obětí a usnula. Hrál jsem si s jejími vlasy a usl.


Den druhý
Probudil jsem se a cítil pod sebou něco..něco...sakra angie! Odvalil jsem se z ní a podíval se na ni. Naštěstí jsem ji neudusil. Pohlazením jsem ji probudil a první co bylo,tak se podívala na mě, jako kdyby nevěřila, že jsem tady.
-co se děje angie?
-co tu děláš
-no..spal jsem?
-to chápu! Ale proč
-víš..když jsi usnula tak jsem neměl to srdce odejít...
-aha, no ale..už musíš jít
-mm..-vstal jsem a šel se převléct. Den co den jsem posnídal a vešel do kabinetu. Tam jsem potkal ramalla. Dával mi podepsat papíry a pořád něco říkal, ale mou hlavu posedl obraz angie. Pořád jsem ji viděl. Nešlo na ni nemyslet.
-GERMÁNE!
-e..omlouvám se, říkal jsi něco?
-ano, chtěl jsem říct, že němci přijedou až za měsíc. Na co myslíš? A otázek mám hodně
-mm..dobrá a myslel jsem na angie
-jak jsem myslel...co jsi včera večer udělal angie? Pokud něco, co by nechtěla,měl by jsi se omluvit.
-ramallo, nic se nestalo! Prostě jsme jen.. proč bych ti měl říkat, co se dělo?
-tak dobře, ale přemýšlej nad tím, co se mezi vámi děje. Pokud se tě bojí a nechá si od tebe vše líbit, měl by jsi se stydět.
-co mi to tu říkáš?
-ale nic...
-ANGIE?!
-co to děláš?-vyhrkl ramallo a v tu chvíli přiběhla švagrová a zavřela dveře
-co se stalo? Je violetta v pořádku?
-ano, violetta je v pořádku, ale chci něco vědět...-vstal jsem a šel k ní-no...nechtěl bych, aby jsi se mě bála a nechala si ode mě všechno líbit. Pokud to tak je a bojíš se,tak mi to pověz. Já ti neublížím
-co to povídáš?! Germáne, já tě miluji!-s ůsměvem jsem ji k sobě přitiskl a ona mi dala dlaně na krk.
-ramallo? Čekám na omluvu
-no dobře,dobře omlouvám se
Políbil jsem angie, ale pak se stalo něco, co se mi ještě nikdy nestalo. Začal jsem ji líbat moc vášnivě a námětně, než se mi kdy podařilo. Zarvala mi nehty do krku. Opětova mi polibky stejně silně jako já. V tu chvíli jsem zapoměl na ramalla. Řekli jsme si "stop" a přestali. Vyděšeně jsem na ni zíral.
-omlouvám se, moc se omlouvám já..co to bylo..to..já..omlouvám se
-ne, to já se omlouvám, nevím co se to stalo
-já bych věděl!-vložil se kolega a oba jsme na něj pohlédli- skryté pocity se dostávají napovrch tehdy, kdy to nejméně čekáme!
-asi máš pravdu, ale co máme dělat?
-vydřet -řekla mi angie
-ale to ne! To by byla chyba! Musíte dát průstup citům
-e..to není nejlepší nápad ramallo. Tohle by dopadlo velmi zle.
-ramallo, pokud jste neviděl, co se teď stalo, pak opravdu nevím
-a jste spolu?-podíval jsem se na angie, která kývla. -no tak pak proč se bojíte?
-ramallo! Co když se něco pokazí a angie bude těhotná!
-jako kdyby musela otěhotnět
-dobře, je možnost ale..ale..t..to nejde!
-udělejte si výkend jen pro vás a je to
-no domluveno. Ale co se tím vyřeší?
-mnohem víc než myslíš!


Violetta
Seděla jsem s fran v parku.
-vio! Jak na tom je angie s tvým otcem?
-značně lépe ale..až moc..
-jak to myslíš
-nedá se k nim přiblížit! Trochu to přehánějí
-nedají se zastavit? To je zlé...ale počkej chvíli! Uvidíš, že se všechno vyřeší
-no dobře... jen doufám, že se uklidní..
-ale..to bude dobrý!
-nechceš u nás dneska přespat?
-dobře,už se těším
S fran jsme šli k ní domů,kde se zbalila. Zavolala jsem tátovy a informovala ho. Šli jsme k nám domů. Olga a ramallo se zase hádali a táta s angie seděli na gauči a usmívali se na sebe. Podívala jsem se na fran.
-to je ono?-začala
-ne, tomuhle říkám tranz.
-proč?
-pojď-přišla jsem k nim. Volala jsem,skákala jsem a zpívala. Říkala blbosti,až jsem jim dala ruku před obličej.
-ee...ahoj vio,fran
-ahoj angie!
-e..zdravím francesko
-dobrý den
-no, my vás nebudeme rušit, jen jsme chtěly říct, že jsme přišly a..to je vše
Šly jsme s fran nahoru do pokoje. Jako vždy jsme si pouštěly hudbu a bavily se o leonovy a tomásovy. Pak se rozlehlo volání olgy na večeři. Když jsme scházely ze schodů, zastavila jsem fran a ukázala na angie a mého otce. Už zase se líbali. Nechápu, proč s tím nemohli počkat aspoň do večera. Fran zrudla, ale prošly jsme a sedli si ke stolu. Olga, která tráví většinu času v kuchyni, na ně civěla překvapeně. Ramallo se usmál a sedl si.
-halooo, země volá angie a tátu! Večeře!!
Odskočili od sebe a skoro fialoví si sedli ke stolu. Zasmála jsem se, protože ten pohled byl k nezaplacení. Při večeři se mluvilo o všem, až nakonec mě něco napadlo.
-a..jak jste na tom s mým sourozencem?-vyhrkla jsem jejich směrem. Angie se přidusila a tátův obličej byl červenější než...e...cokoli červeného.
-vio..to...e...není...vhodná ee...otázka-řekl otec
-ne? Vždyť vy dva jste pořád v sobě, tak proč se nezeptat!-fran měla pokřivený obličej, asi se chtěla smát,ale dusila to
-vio..je to...ee..trochu nevhodné..em..probírat takové..eh..věci před...e..mou žačkou
-jak myslíš angie...ale sourozenec bude,ne?-táta, který byl už fialový vstal a šel do kabinetu.-ou, angie? Běž za ním, myslím,že přinese pistol a prostřelí mi hlavu.-angie vydechla a šla za otcem. S fran jsme povečeřely a šly nahoru. Do doby,než jsme uviděly pavouka, bylo všechno super. Pak jsme ho přes 3 hodiny zabíjely a usnuly.



*******************************
Vítáme vás v této pošahané sérii. Pokud se vám to nezdá, tak se nebojte, ůkolem je, vás zabavit. Popravdě lena se bavila u vymýšlení scénky ramallo,germán a angie v kabinetě :DDD. Jsou tam blbosti, které mají být legrace. Tento díl je zveřejněn 28.6.2014 v 03:40 (ano, ráno)