Díl 6.

Angeles

Byl to sen.. všechno jenom sen.. je mi jasné, že teď musím za germánem. Bude si chtít vyjasnit zbytek nevyjasněných zaležitostí. Bohužel v domě bydlí pořád ta čarodějnice Jade. A co víc? Pablo mi nikdy neublížil, já miluji germána a on má snoubenku. Navíc mě musí za to všechno nenávidět. Převlékla jsem se (atd.. známe to :D). Sešla jsem na snídani, kde jsem si sedla vedle violetty. Přivítala jsem se s domovníky a po snídani jsem pomohla olgítě s nádobím. Najednou jsem slyšela ránu. Vyběhla jsem z kuchyně a viděla germána, který má ruku od krve.
-germáne! Jsi v pořádku? Co se stalo?- kdybych nebyla tak vystrašená z představy, že vykrvácí, mohla bych mít klidnější tón.
-angie, spadla na mě skleněná vytrýna. -vydusil. Vzala jsem ho za ruku, pustila mu na ni vodu a vytáhla střepy. Šla jsem k lékárničce a přinesla obvaz. Doktor přijel po pár minutách. Bála jsem se, aby nebylo pozdě.
-pan Castillo bude v pořádku. Neměl by jen s tou rukou pohybovat.- zdělil mi lékař. Poděkovala jsem mu a když odešel, šla do švagrova pokoje. Zaklepala jsem.
-dále..-vešla jsem. Zavřela jsem dveře a sedla si na kraj postele ve které ležel.
-chtěla jsem vědět, jak se cítíš
- už lépe. Mnohem lépe, děkuji angie. Bez tebe bych vykrvácel no a..-zlomil se mu hlas. Sedl si, opíral se o mě celým bokem. Srdce se mi zrychlilo.
- angie, nevím jak ti poděkovat.
-tak neděkuj, už tak jsi pro mě udělal moc věcí a to byla maličkost.
- nejde neděkovat. Navíc..jsi ůžasná.. beztebe bych nemohl žít.- dořekl a políbil mě na líci-děkuju za všechno- seděla jsem a ačkoli jsem chtěla, neřekla jsem ani půl slova. Usmívala jsem se na něj a seděla.
-angie?- smál se
-a...ano...?-vykoktala
-nechceš se jít projít? Můžeme si o všem promluvit.- nepřestával se sladce usmívat.
-ano,ano,jistě
-tak můžeme jít?
-dobře-vstala jsem a pomohla germánovy vstát. Bohužel byl těžší a svalil mě na zem. Problém nastal. Ten inteligentní muž na nás svalil knihovničku která vážila pětkrát víc než my dva dohromady.
-nic ti není?-zeptal se
-ne, všechno v pořádku a ty
-v pořádku a co teď?
- budeme čekat...
Švagr na mě ležel spolu s knihovničkou ještě dlouho. Nikdo nás nepostrádal u oběda a před večeří do pokoje vpadla violetta.
-ee..nebudu rušit-řekla a už chtěla odejít
-stuj! Běž pro pomoc!-málem odešla.
Za okamžik přišli leon a ramallo. Nadzvedli knihovnu a s germánem jsme vstali.
-nechcete to vysvětlit? -řvala Jade
-klid Jade..  byla to nehoda, angie se přišla zeptat ba mou ruku a když mi pomáhala vstát z postele, převážil jsem nás a spadl na ni, k tomu všemu na nás spadla knihovnička.-vysvětloval jako děcku
-ruku?-aha.. nikdo to neví
-no,ano.. měl jsem nehodu ale to není podstatné. Jsem v pořádku- usmál se na mě.
-germi? Nechceš si vyjít na večeři?-spustila Jade
-no, omlouvám se jade, ale ještě mám domluvený večer s angie.-on odmítl svou snoubenku? Teď se všichni dívali na mě
-e.. no.. musíme si vyjasnit pár věcí-řekl švagr
-aaaa,v tom případě nebudeme rušit.-via se dívala na mě jako na anděla.
-jdeme?-usmál se, na souhlas jsem kývla a vyšli jsme.
-kam jdeme? -šli jsme směrem k lesu.
-uvidíš- otočil se a smál se, byla už velká tma. Bála jsem se. Chytila jsem se švagrovy ruky, bez ohledu na to, že jsem se třásla. Podíval se na mě s ůsměvem. Zastavili jsme se uprostřed lesa.
-bojíš se?-zeptal se
- ani nevíš jak moc...-objal mě a pošeptal
-a teď?
-už ne tolik. Jak daleko ještě půjdeme? Nechystáš se mě zabít, že ne?
-ne,-smál se- už jenom kousek.-pustil mě, obejmul mě v pase a šli jsme. Přišli jsme ke krásné chatě. Nevěděla jsem že něco takového najdeme v lese.
- líbí se ti?
-je překrásná-usmála jsem se
-tak jako ty...- vypadal jako kdyby nevěděl že to řekl na hlas.
-tvé kráse se nevyrovná..-po chvíli jsem se otočila na švagra, který se také otočil.
-mmm.. půjdeme dovnitř?-smál se
-jistě..
-nikdo o ní neví, jen my dva. Ještě nikomu jsem o ní neřekl..
- musíš mi důvěřovat...
- ani nevíš jak moc.
Vešli jsme do haly, vše bylo ze dřeva. Po levé straně byl sklep. Po pravé straně malý pokoj s krbem a před námi malá kuchyně, nahoře byla koupelna a ložnice. Bylo to tu jako v pohádce.
-líbí?
- nevíš jak moc.
-umím si to představit.
Šli jsme do pokoje s krbem. Germán rozdělal oheň a já jsem si sedla na gauč. Seděli jsme a vyprávěli jsme si.
- jaká byla maria? Byla jsem malá, moc věcí si nevzpomínám.-začala jsem nové téma. Upustila jsem slzu při myšlence na sestru. Germán se na mě smutně podíval a upustil slzu.
- byla ůplně jiná než ty, paličatá ale nic ji nezlomilo.-vyprávěl mi o sestře a já ho po skončení vyprávění objala.
-děkuju,moc ti děkuju, muselo to být bolestivé,já děkuju..
-neděkuj mi angie,-ještě víc mě přitiskl a hladil po vlasech. Když mě pustil, dívala jsem se do jeho skleněných očí. Nemohla jsem se na něj dívat. Zavřela jsem oči a začala břečet. Obejmul mě. Cítila jsem jak mi zvlhlo rameno. Plakal. Oba jsme potřebovali dát průstup citům. Po pár hodinách jsme už byli klidní.
-co bych si bez tebe počal angie?
- a co bych dělala bez tebe?
Objala jsem ho a chvíli jsme mluvili .
-nechceš tu zůstat přes noc?
-ráda, em.. ale.. nemám tu oblečení
-na noc ti půjčím košili, mám jich tu hodně.
-to by šlo, jdu se umýt. Jak jsem řekla tak jsem udělala. Utřela jsem se a ovázala si okolo těla ručník. Zapoměla jsem na košili. Germán zaklepal a vešel, zrudla jsem a sklopila zrak.
-nesu ti tu košili..nemusíš se stydět.- přišel ke mě a přimáčkl mě do sebe. Zrudla jsem.
-ale no tak, jsi pěkná..-šeptal mi do ucha.
- tak jako ty?
Usmál se a podal mi košili. Naznačila jsem mu , aby vyšel ale pouze se otočil a zvřel oči. Převlékla jsem se.
-už můžeš- otočil se a smál se. Vypadala jsem vážně legračně. V jeho bílé košili, která mi byla , až po kolena.
- angie, něco udělám ale chci , aby jsi věděla, že to není kvůli tobě.
- co,co chceš udělat....
-chci v nejbližší době ukončit vztah s Jade, ale nemůžu hned. Musím jí najít byt a práci a ještě je na dně kvůli tomu, že její otec je obral o vše co měli a opustil vlast.-nevěděla jsem co si myslet
-dobře, děkuji za informaci.ale..mm.. Jade tady nikdy nebyla?
-ne, nikdy sem nevkročil nikdo jiný než já,alespoň do dnes...
Usmála jsem se a políbila ho na líčku. Usmál se na mě a obejmul mě. Opětovalajsem mu objetí. Když mě pustil , zeptala jsem se ho.
- kde budu spát?
-následuj mě
Šli jsme do ložnice kde byla velká postel.
-nevadí ti společnost?-zeptal se . Pochopila jsem,kam tím míří.
-žertuješ?
-ne... ale jestli ti to vadí, budu spát na gauči.
- nevadí, přece jsme rodina,přátelé..
- můžeme jít spát? Je pozdě...-vydusil
-a...nno..ano, můžeme..
Zasmál se a lehl si.Lehla jsem si na druhou stranu postele a přikryla se. Objal mě v pase. Zase jsem zrudla. Když to viděl,pohladil mě po zádech a usnul tak, jako já. Tu noc se mi zdál pěkný sen. Probudil mě švagr.
-angeles..angie.. broučku..vstávej..-šeptal a hladil mě po vlasech.
-dobré ráno germáne..ee..jak jsi mě to nazval?
-angie! Dobré ráno,em.. no , nemohl jsem tě probudit tak.. příjď potom na snídani, dobře?-věnoval mi ůsměv a odešel.
Převlékla jsem se(atd) a sešla do kuchyně. Na stole byly toasty a Jamy.
- kam jsi schoval olgu?
-nikam, to všechno já-byl na sebe pyšný.
Přišla jsem k němu a krátce ho políbila na tváři. Po snídani jsem zjistila, že bude oběd.
-měli bychom už jít..
- a vrátíme se někdy?
-určitě, kdykoli budeš chtít.
-děkuji..
Vyšli jsme z chatky a šli jsme do villy. Po cestě jsme se bavili o všem a přitom o ničem. Přede dveřmi jsem ho zastavila.
-nebylo nás celou noc a příjdeme si jen tak na oběd?
- a co už...
- a co Jade?!
-nic.. nemusíme to řešit.
Vešli jsme do domu. Naneštěstí byli všichni v předpokoji. Jade šla k nám a začala na mě řvát. Mezi nadávkami jsem pochopila něco ve smyslu..nech mého snoubence?
-jade, klid. Nechápu proč se tak nervuješ.
-ne? Odejdeš na celou noc a vrátíš se s tou..s tou.. až na oběd?
-můžu tě ujistit že se nic nestalo, navíc jsme potkali pár přátel a šli do klubu. Přes noc jsme byli u kamaráda a probudili se , až teď.-jade zmlkla a odešla. Ostatní zase dělali svou práci a já jsem šla do svého pokoje. Převlékla jsem se a vypnila papíry do studia. Přišla mi správa. Od pabla. Chtěl se sejít v parku. Když jsem scházela schody, viděla jsem Jade, jak ječí na švagra. Nenechala jsem si to líbit.
-e.. nechci se do vaší hádky vmněšovat , ale Jade, mezi mnou a germánem NIC není.
- tak ne? Myslíš si snad, že jsem jen naivní kachna?
-husa, jade..husa
-tak ty mě urážíš? Vlastní snoubenec?
-ale ne.. říká se husa, ne kachna..
-mě je jedno co se říká! Vy dva! Vy dva......- sedla jsem si vedle švagra. Tohle bude na dlouho. Napsala jsem pablovy,žečelím ůtoku Jade, příjdu později.
-angie...nemusíš to snášet... můžeš odejít-šeptal mi do ucha. Cítila jsem jeho oddech a vůni. Srdce mi tlouklo jako šílené.
-nenechám tě v tom samotného- odpověděla jsem šeptem.
Usmál se a otočil se na řvoucí Jade.
-....Jak ti mám věřit germáne?!-vřískala
- Jade... budeme se brát, co na tom nechápeš?
- máš pravdu, budeme..a co ona?-ukázala na mě prstem
-já?
-angie? Co by bylo s angeles? Je to moje rodina..
-vzal sis ji?!
-ale ne.. je to violettina teta..
-aa..vlastně-půl neuronu v mozku pracuje?
- dobře, jade..nemáš jít do lázní?
-samozdřejmě....-podívala se na nás a odešla
-děkuju-řekl
-nic se neděje..to..já nevím proč jsem to udělala...to...nevím. už musím jít. -vstala jsem a šla ke dveřím. Před domem jsem cítila jak mě někdo chytil za ruku. Otočila jsem se a za mnou stál germán se sladkým ůsměvem.
-chtěl jsem ti poděkovat..za všechno.-obejmul mě, opětovala jsem mu objetí. Lehce opřel své čelo o moje. Najednou jsem cítila příjemný pocit, který mě nadnášel. Dívala jsem se mu do očí , když najednou začal přibližovat své rty k mým. Dělilo nás ani půl minimetru když nás přerušilo chrčení. Stál tam pablo. Držel se za ruku s Jackie, byla jsem šťastná, konečně nemusím ranit pabla.
-gratulujeme -řekli usmátí
-ale...my ... to..ne! Nic se tady neděje!
-a..angie má..pravdu. nic se neděje-vykoktal švagr
-mhm.. až si to přiznáš angie,může být pozdě, miluješ ho, přiznej si to,protože pokud to neuděláš, můžeš ho ztratit-řekl pablo a díval se mi do očí.
-pablo, já..už musím jít..mmm.. vypracovat nějaké dokumenty..-šla jsem do svého pokoje, sedla si ke stolu a začala psát.
Někdo klepal.
-dále....-vešla via
-angie? Nezapomeň! Za chvíli máš být u mě! Usmála se a odešla.
Málem jsem zapoměla. Každý den chodím k vii do pokoje a poslouchám její novinky z celého dne. Přišla jsem k neteři do pokoje, kde na mě už čekala. Sedla jsem si vedle ní a poslouchala jsem její vyprávění. Po hodině jsme šly na večeři. Sedla jsem si na své místo a čekala povečeřela. Při večeři byli všuchni otrávení, protože Jade pořád mluvila o svatbě. Najednou mě přešla chuť. Dojedla jsem a šla do svého pokoje. Umyla jsem se, převlékla a lehla si. Málem jsem usla, ale do mého pokoje vešel pán domu.
-angie? Spíš?
-no..ne
-e..omlouvám se. Už půjdu
-ne,ne! Počkej...už spát nebudu takže..
Posadil se vedle mě, sedla jsem si a hladil mě po vlasech.
-jen jsem chtěl..žebychom...ty, já a violetta.......

********
Kdyby mi někdo napsal komentář, věděla bych, zda má cenu psát.