díl. 7

-..ty, já a violetta jeli na pláž?-nepřestal se usmívat.
- moc ráda, kdy budeš chtít jít?
-zítra okolo 10 hodiny
-dobře, už můžu spát?
-samozdřejmě,dobrou noc poklade.-přestal si hrát s mímy vlasy nechal dlaň na mé tváři. Políbil mě na čele a odešel.
Na mé tváři se pojevil proměnný ůsměv. On je takový sladký,hodný,krásný,takový miláček...angie! Je to tvůj švagr..to není důvod nebýt s ním..on má... on má snoubenku...usnula jsem. Večer se mi zdála noční můra, která mě strašila až do rána. Černá postava předemnou začala říkat mé jméno. Celá vystrašená jsem otevřela oči,předemnou jsem uviděla švagra a vedle něho stála via. Germán seděl na kraji postele, přitom byl moc blízko. Celá vystrašená jsem ho objala.
-dobré ráno angie, to mě tak ráda vidíš? Nevěděl jsem ,že mě máš tak moc ráda-přitiskl mě ještě víc.
-e..dobré ráno,já jen...že... no, omlouvám se, měla jsem zlý sen a..-cítila jsem něčí prst na mých rtech. Koho jiného než švagra.
-šššš...nemusíš nic vysvětlovat...
-přišli jsme tě probudit, za chvíli je snídaně a pak se musíme přichystat-řekla neteř a odešla
-no..ano, už půjdu. -zarazil se-angie... omlouvám se za Jade
-v pořádku, neomlouvej se, víme jaká je-chtěla jsem ho políbit na líci ale otočil se a já ho políbila na rty. Jen na pár sekund ale i tak..takové nehody mi nevadily.
-moc se omlouvám..já..ee... to...já jen chtěla..ty ses otočil...a-dal mi prst na rty
-nemluv,omlouvám se, má chyba-pohladil mě a vyšel. Převlékla jsem se (a tak dále a tak dále) a šla na snídani. Sedla jsem si ke stolu,posnídala a šla se přichystat. Když jsem byla hotová, sešla jsem do obývacího pokoje a četla si knihu.
-angie..-někdo mi šeptal do ucha, lekla jsem se,otočila jsem se a viděla vysmátou violettu.
-vio! Tohle mi nedělej!
-no dobře, ale mohli bychom jít? Táta čeká v autě.-pokývala jsem hlavou a odešly jsme. Při cestě na pláž violetta vyprávěla o školním výletu, který organizuje studio. Švagr jí svolil jet. Když jsme přijeli na pláž,violetta utíkala do vody a já jsem se šla opalovat. Po pár minutách přiběhl germán, který si lehl vedle mě. Zanedlouho jsem si všimla, že jsem na švagrovy přimáčklá. A mělo mi to být nepříjemné? Nevím..nebylo mi to nepříjemné, ale spíš naopak. Po chvíli se přiřítila violetta.
-pojďte plavat, jenom tady ležíte a... víte vůbec co tady děláte?
-ležíme?- violetta se začala smát a vzala nás oba za ruce. Táhla nás do vody. Plavali jsme, potápěli se a chovali jsme se jako děti. Vyšli jsme z vody a violetta potkala kamarádky s leonem, maxim a andresem.
-tati? Vadilo by ti, kdybych šla na chvíli s přáteli do vody?
-e..-zarazil se, šlo vidět že chce svolit ale ta jeho (jak jsme to s viou nazvaly) "germánofóbie" začne, tak už se nezastaví. Položila jsem mu dlaň na záda, otočil se na mě a mluvil k dcerce,přitom se mi ale díval mě do očí.
-samozdřejmě,běž se bavit, budeme tady s angie čekat...-naklonil se ke mě a pošeptal mi-děkuju...-něco mi nesedělo.nevím jestli chtěl něco říct, ale lehce jsem ho přidržela za krk a políbila na líci. Violetta se na nás dívala podezdřívavým pohledem ,pak se usmála a odešla. Šli jsme se opalovat. Přitom jsme si vyprávěli různé příběhy. Později jsme šli do baru, který byl kousek od pláže. Přinesli mi pomerančovo-jahodový koktejl a germánovy banánovo-jahodový koktejl.
-když tak přemýšlím..kde je Jade?
-mm..nejspíš někde doma, ale co už....proč se ptáš?
-no, já jen že jsem si myslela , že tvá snoubenka pojede také.
-popravdě nevím co se děje ,ale... no, jak to říct. Nemyslím si, že miluji Jade. Od jisté doby je mi nepříjemné jen když mě obejme. Dokonce ji nelíbám, ani pusu jí nedám... netuším proč. Nic mě k ní nepřitahuje a začínám si všímat, že mě chce jen pro peníze. -"nelíbá ji? Ani pusu?  mě líbá když jdu spát a... ne,ne,ne, ne......
-myslím si že pokud to tak cítíš... tak by jsi měl dělat to, co ti radí srdce.
-vážně? To co chce mé srdce?
-samozdřejmě
-dobře, jak chceš...
-půjdeme už? Via na nás musí čekat...
-dobře angie, jen chvíli počkej před barem-poslechla jsem ho. Za chvíli byl zpět. Slunce zapadalo a já seděla s germánem na lavičce a čekala na violettu.
Sedl si blíž,opírali jsme se o sebe.položila jsem mu hlavu na rameno a zavřela oči. Jeho reace mě zarazila. Obejmul mě v pase a položil svou hlavu na mou. Tu překrásnou chvíli nám přerušila violetta.
-haloooo, země volá angie a germána!-nechtěně jsme se od sebe vzdálili a pohlédli na viu.
-jdeme domů? Ramallo už čeká.
-samozdřejmě
Stoupli jsme si a šli směrem k autu
-mohli by u nás dnes přespat fran,cami a naty?
-proč ne?-germán mě překvapil
-děkuju!-via ho objala a rychle pověděla kamarádkám, kdy mají přijít. Odjeli jsme do villy. Když jsme vešli viděli jsme Jade, jak sedí v předpokoji a když nás uviděla, přiběhla a začala ječet. Se švagrem jsme si sedli a poslouchali. Po chvíli se rozlehl zvonek. Via přiběhla, otevřela dveře a přivítala se s kamarádkami. Jade nepřestávala ječet. Všichni poslouchali její nadávky. Germán, ačkoli nevím jestli si to uvědomil,zíral na mě jako na poklad. Jade ječela a ječela a ječela. Pak jsem se neudržela a podívala se na pána domu. Svět se zastavil. Byli jsme jen my dva. Neměla jsem ponětí jak dlouho jsme se na sebe dívali,ale přestali jsme hned, jak mi Jade uštědřila ránu. Germán vstal a křičel na Jade. Já jsem jejich hádku sledovala. Napadlo mě, se otočit. Viděla jsem dívky celou záležitost sledovat. No pěkné, žačky vidí svou učitelku v takové situaci. Naznačila jsem jim, aby odešly nahoru, hned  jak mě pochopily, odešly do pokoje. Stoupla jsem si a začala se hádat. Po možná pár hodinách germán zařval.
-Jade! Okamžitě odejdi z mého domu! Nevezmu si tě,protože nemůžu být s někým, kdo je tak posedlý žárlivostí a už vůbec ne s někým, koho nemiluji.
-Co to povídáš?! Chceš abych hned odešla?
-ano- nepoznala jsem v něm byť jen kousek toho germána, kterého miluji...
-Jak chceš, ale JÁ se pomstím.-odešla nahoru a po chvíli přišla se zavazadly.odešla. Ze zhora se ozval jásot. Dívky stály na "balkóně" a vše pozorovaly. Germán mě objal a omlouval se za Jade.
- nech toho, neurazila mě. Ale byla v právu...
-co to povídáš?
-řekni že se mezi námi nic neděje. Měla pravdu...
-dobře,něco se děje ale oba víme, to co víme....
-bohužel-zlámal se mi hlas. Objal mě a políbil. Nebyl to obyčejný polibek. Nevím jak dlouho jsme se líbali, ale bylo to něco neuvěřitelného. Když jsme přestali, usmál se na mě tím jeho ůsměvem.
-neměli bychom...
-neměli, ale zakázané ovoce chutná nejlépe-odporoval mi
-mmm... máš pravdu a ani kdybych chtěla tak se svých citů nezbavím.
-ne,to prostě nejde.
-angie? Ty se nezdáš-nahoře nás pozorovaly dívky. SUPER! Proč ne?
-to, není tak jak to vypadá
-ale,ale,ale ale.. jak chceš angie, neboj se,zapomeneme na to. Odešly do pokoje.
-nechceš se projít?
-ráda, ale kam? Je pozdě...
-uvidíš, dozvíš se o mě něco, co neví nikdo, jen má sestra.
-dobře ale... nejsi nějaká obluda co se mě pokusí sežrat?
-ne-vydusil pod nápady smíchu
Vyšli jsme, nevím jak dlouho jsme šli, ale přišli jsme k velkému domku. Když otevřel dveře, uviděla jsem pistole, všude možně dvířecí kožichy a jiné trofeje. Vzadu u domu byly stáje. V domě byl muž, který se staral o koně. S germánem jsme zůstali ve stáji.
-proč jsi nikdy nic neřekl?
-bál jsem se. Bál jsem se, jak mohou reagovat ostatní. Nejsem myslivec angie, já jsem lovec. Jsou to dvě ůplně jiné věci...
-germáne,nezlobím se  tebe... jak bych mohla? Není to nic špatného. Děláš to, co tě baví.
-to proto tě zbožňuju....
-nesmíš se nechat unést... mohlo by to špatně dopadnout. Vrátíme se?
-dobře ale pojedeme
-nechápu...
Ukázal prsten na koně.
-jmenuje se Diablo. Neboj se ho, už jsem s ním párkrát lovil.
-to chceš jet? Na něm?
-mhm.. nebo tady přespíme
-dobře, jedeme
Začal se dusit smíchem a osedlal koně, pomohl mi nahoru a sedl si. Vyjeli jsme ze stájí. Uháněli jsme domů. Když jsme přijeli, germán odvedl Diabla na zahradu a vrátil se ke mě. Chvíli jsme spolu jen mluvili a pak jsme se vrátili. Uvnitř vládlo ticho. Dívali jsme se na horror a ten opravdový teprve nastal. Zvonek u dveří zazvonil a olga otevřela. Ve dveřích stála Angelika.
-dobrý večer
-mami?
-dobrý večer angeliko, rád vás vidím
-to je náhoda, já bych tě raději neviděla
-mami! Neurážej ho!
-a ty ho nebraň,chápu, že jsi zamilovaná,nebudu ti odepírat city,ale počítej s tím, že já germánovy neodpustím.
-neznáš ho
-žertuješ?
-ne, obě na něj máme jiný názor, změnil se.
-no dobře, jak chceš
Germán mě políbil na líci a já jsem se na sobě dala znát že ho miluji,usmála jsem se na něj ůsměvem od srdce.
-jen se bojím, aby tě nezneužil a ty jsi pak nezůstala odkopnutá.
-jak můžete něco takového říct?-řekl pohoršený švagr .
-nevím co se ti honí v hlavě, kde je violetta?
-už spí,příjděte zítra, jdeme už spát-řekl a rozloučil se s mou matkou. Stejně také já. Když už jsem si lehla do postele,  uslyšela jsem někoho otevřít dveře. Germán zavřela lehl si vedle mě.
-co děláš?
-jdu spát? Nemůžu jinak... poslouchám své srdce.
Vtulila jsem se v něj a usla. Zítra je poslední den ve studiu,poté studenti odjedou na výlet a po výkendu dokončí ročník a léto začne. Už se nemůžu dočkat. Jen to, že se mnou spal germán mě uklidnilo. Věděla jsem, že mezi námi není oficiální vztah, ale i to stačilo.
Stačí jen milovat.....


***********
Tak? Aspoň 1komentář a další díl je tady!