Díl 8.

 Ráno mě probudilo chichotání. Otevřela jsem oči. Přede mnou jsem uviděla violettu s kamarádkami. Na chvíli jsem se zamyslela... smály se kvůli germánovy.
-ještě jste neviděly švagra a švagrovou v jedné posteli?
-no... to není podstatné, ale jsi to ty angie!
-to je milé a co tu děláte?
-přišly jsme tě vzbudit, musíme do studia
-mhmm.... to jste hodné. Ale už běžte.
-germáne...germáne.... vstávej, už musím jít.
-dobré ráno angie,dobře..já se ještě prospím..- pohladil mě po tváři a pustil mě z objetí. Převlékla jsem se atd... a když jsem se vrátila do pokoje, germán spal. Tak sladce, sedla jsem si vedle něho, políbila ho a zašeptala-miluji tě- vzala jsem si kabelku a počkala na dívky.
Po cestě do studia jsem slyšela spousty ohlasů na dnešní ráno.
-prosím, neříkejte nikomu, co jste viděly...navíc to tak není. Dívali jsme se na horror a já se tak bála až musel jít za mnou. Takže pokud chápete, mám jen milého švagra.
-mhmmm angie! Sama se přiznej! Miluješ ho! Kdyby jsi k němu nic necítila, nelíbala by jsi se s ním.
-já,já jsem se s germánem nelíbala!
-angie... viděli jsme to.
-šmírovaly jste?
-mm tak trochu. Jen chvíli... hned co jste odešli z domu tak jse šly do pokoje..
-aha,super. No nic, už musím jít, mějte se špionky
Vešla jsem do sborovny, vzala desky a šla na hodinu. Všechno proběhlo skvěle. Po skončení studia jsem počkala na neteř a když jsme vyšly ze studia, čekal na nás germán. Usmál se, políbil dceru a pokynul, abychom si nastoupily. Přejeli jsme domů. Via šla k sobě a já s germánem jsme šli do kuchyně. Uviděli jsme tam olgu, jak se líbá s ramallem. Otevřela jsem ůsta.Germán zachrčel a oni od sebe odskočili. Ještě chvíli na nás zírali.
-vy dva? -spustila jsem
-mm.. už musím jít uklízet
-já mám ještě práci
Zůstali jsme sami. Šla jsem k violettě do pokoje.
-angie! Už jsi přišla! Pomůžeš mi sbalit ?
Pokývala jsem hlavou a pomáhala sbalit oblečení své neteři. Po pár minutách do pokoje vešel švagr. Pomohl vii také s balením. Když jsme všechno dokončili, via nám začala vyprávět co dnes zažila. Ležela jsem u vii na posteli, a na germánovy(z části) a poslouchala její příběh. Švagr si hrál s mímy vlas a poslouchal dceru. Violetta byla dost naštvaná, když vyprávěla o tom, jak ludmila poslala Naty pod nohy SkateBoard a naty má kvůli ní zlomenou nohu a nemůže na výlet jet.  Via se potom uklidnila a začala mi vyprávět jednu pohádku, která se jí líbí, usla jsem. Ta pohádka se mi líbila a já prostě usla.  Probudil mě polibek.
-to to byla až taková nuda?-ptala se
-ne,ne naopak, moc se mi líbila ale.. nějak jsem usla .
-máš štěstí že mám tak hodného tatínka, který tě může kdykoli probudit-smála se
-to má štěstí, ale já větší, protože angie je taková spící princezna....
Vstala jsem a šla se umýt. Večeři jsem vynechala a šla jsem spát. Ráno mě probudil germán.
-violetta za chvíli odjede...
-máš pravdu! Musím se rozloučit! Přece ji týden neuvidím.
-tak vstávej- věnoval mi krátký polibek na čele a vyšel. Převlékla jsem se a atd... a sešla dolů,kde čekala violetta. Padla mi okolo krku. Opětovala jsem objetí ale pak jsem ji musela pustit. Rozloučili jsme se a ramallo ji odvezl ke studiu. Šla jsem pomoct olgítě se snídaní. Olga mě poprosila, abych jí umyla jahody na dort. Když jsem měla všechno hotové, švagr mě chytil v pase, poznala jsem ho podle vůně. Otočila jsem se a uviděla ten ůsměv. Chtěl mě políbit, ale dala jsem mu do pusy jahodu.
-angie...
-ano? Vždyť mě chceš políbit germáne, nevím o tom, žebychom měli mezi sebou nějaký vztah
-no dobře, vztah nemáme, ale to je zákaz polibků?-obejmul mě v pase,přitáhl k sobě a opřel si čelo o to mé. Nechala jsem mu ruce na krku.
-dnes bychom si mohli zopakovat pobyt na chatě uprostřed lesa
-dobře, po obědě odcházíme. Utíkej se zbalit.
-nápodobně. -pomohl mi prostřít stůl a posnídali jsme. Po snídani jsem si zbalila a zaklepala na pokoj švagra.
-ano? Dále.-vešla jsem, zažila jsem šok. Takový nepořádek by nedokázala ani parta 5-ti letých dětí.
-ee..no, ano něco jsem hledal a ...
-aha...-můj hlas se zlámal, když jsem viděla germána. Neměl košili, s ůsměvem ke mě přišel a pozoroval mě. Musela jsem být červenější než rajče
-jak bez tebe mohl můj život existovat? Když jsem přišla, měla jsem vztek. Nechtěla jsem ti nikdy odpustit ale začalo to na oslavě violettiných narozenin. Potom to rostlo a já se ti snažila vyhnout. No... zašlo to mezi námi do polibku a potom... jsi se to dozvěděl. No a teď jsme v takovéhle situaci.
-lépe bych to neřekl. Snad jen... vyjádřit má slova polibkem. Smím?
-no...já,m nevím jestli je to nejlepší nápad...
-no dobrá, pomůžeš mi sbalit?
-ee...dobře ale... nevím co
-třeba...kalhoty? -ukázal na skříň. Vzala a složila pár kalhot a podala mu je. Sbalil je a vzal zavazadlo. Šla jsem do svého pokoje a vzala ho. Sešla jsem dolů, kde čekal germán. Odnesl zavazadla do auta a vrátil se. Olga volala na oběd. Sedli jsme si ke stolu a při obědě germán začal..
-olgo,ramallo... pojedeme s angie na pár dní pryč. Prosím, aby jste se postarali  o dům.-olga vstala, chytla germána za kravatu a výhružně mluvila...
-varuji vás, pokud přijedete a panenka angie bude těhotná, tak se postarám o to, aby už svět nevěděl o tom, kdo BYL germán castillo!
-e...olgo, jedeme pouze na přátelský výlet. Nic se mezi námi neděje
-ale angie! Všuchni víme, že chcete odjet jen aby jste mohli-přerušil ji germán
-olgo! My odjíždíme, abychom se mohli lépe poznat. To je vše.
-ooo... tak lépe poznat.. myslím, že se poznáte až moc-olga, jelikož měla snězeno, odnesla talíř a zavolala si ramalla do kuchyně.
-ale....nechceš tam jet jen, abych byla těhotná, že ne?
-angie! Omlouvám se, ale dítě bych chtěl s tvým svolením až po svatbě. Nechci plánovat budoucnost, ale užívat si přítomnost.
-navíc mezi námi nic není.
-přesně tak
Vzala jsem talíře a otevřela dveře od kuchyně. Na mě spadli ramallo a olga. Špehovali, už zase. Když mě povalili, spadly talíře. Germán mě vyprostil zpod olgy a ramalla a přitisk mě k sobě(omylem). Dala jsem mu ruce na hrudník. Rychle jsem se odtáhla aby nic nepoznali. Chtěla jsem vzít střepy ale všichni zakřičeli "NE"
-co se děje?
-no víš angie, kdykoli chceš něco takového udělat zraníš se.-poližil mi ruku na záda. Prsty mi kreslil na záda srdíčka. Zrudla jsem. Olga, která sebrala střepy, nepochopila moje zachování. Ramallo odešel do kabinetu a olga šla upéct dort. Pohladila jsem ho po ruce a naznačila, ,abychom odešli. Jeli jsme autem po cestě, po které jsme šli tehdy v noci. Zastavili jsme před chatou. Vzali jsme zavazadla a odnesli je do ložnice.
-vážně tu nejsme jen kvůli tomu, aby se něco stalo?
-ne... řekl jsem ti, že dítě by v této chvíli nebylo zodpovědné. Když do něčeho dojde, tak bez následků.-pochopila jsem kam tím míří.
-emm..germáne,já..ee...
-co se děje angie? -sedl si vedle mě na postel
-je to...emm.. já...-nádech, výdech- já ještě nikdy...-dal mi prs na ůsta
-vážně? Ty ještě nikdy...no..však víš...
-ne,zlobíš se? Určitě teď..-nedokončila jsem větu. Políbil mě. Nevadilo mi to.
-nic se nezmění angie, pokud chceš, nebudeme nikam pospíchat. Navíc ani nejsme spolu.
-e...nevadilo by mi to, jen se..em..bojím
-není to až tak strašné....řekl-objala jsem ho v pase a svou váhou ho položila, opřela jsem své čelo o jeho.
-no dobře, věřím ti, až nadejde vhodná chvíle...
-mhmm... co budeme dělat angie?
-nevím, co by jsi chtěl dělat?
-no, věděl bych...-ukázal prstem na pistoli nad postelí. Došlo mi, kam tím míří
-tak běž..
-ty půjdeš se mnou
-to vážně?
Než jsem si to uvědomila, byli jsme v lese, chodili jsme dlouhé hodiny, dokud jsme se nevrátili. Po večeři jsem se umyla a lehla si do postele, po pár minutách přišel germán. Lehl si vedle mě. Vtulila jsem se v něj a poslouchala jeho srdce.
-tluče jen pro tebe...-vyšeptal mi..
-a mé, je jen tvé-to byly poslední slova té noci. Usnula jsem