Díl 2.

 -Můžu ti to všechno vysvětlit-začala jsem
-Angeles.. myslím že není co vysvětlovat- řekl pán domu a usmál se
Zamrkala jsem a otevřela jsem ůsta abych něco řekla ale z jeho reakce jsem nebyla schopná mluvit.
-Ale..já..ne.. jak..tobě to nevadí?-nemohla jsem ze sebe nic dostat
-Myslím že si to zasloužím, odvezl jsem ji
ale na všech těchto lžích mě zajímá , proč jsi neřekla kdo jsi ,když violetta přiznala že chodí do studia a ty v něm učíš
- měla jsem strach, nic víc bála jsem se že ji zase odvezeš na druhý konec světa
- dobře ale to mezi námi.. já.. proč jsi to nechala zajít tak daleko...
-já to tak nechtěla, myslíš že jsem si to tak vybrala ůmyslně? Sám dobře víš že to mezi námi bylo silnější než jakákoli lež- už bylo všechno řečeno
- ale já nevěděl do koho jsem se zamiloval, v tom je ten rozdíl
-nechtěla jsem aby tomu tak bylo. Ty sám dobře víš že láska je slepá- nenechal mě dokončit větu
- a srdce hluché, můžeš se celý život snažit zapomenout ale nikdy se ti to nepodaří
- to je pravda ale teď už sám dobře víš ,proč spolu nemůžeme být
- není žádný důvod proč spolu nebýt, nebo ano?
- ano je, co by řekla Maria? Co by řekli ostatní?- podívala jsem se na podlahu aby nepoznal že se mi do očí vetřely slzy
Vstal a šel ke mě, obejmul mě v pase a  chytil mě za bradu. Nadzvedl mi obličej a otřel slzy.
- nemusíš plakat, maria by chtěla abychom byli šťastní to víš. A od kdy tě zajímá názor ostatních?
Při tom všem jsem se mu musela dívat do očí, ale potom začalo mluvit moje srdce ne já.
- miluji tě- konečně zmizel stres ale uvnitř jsem měla chuť si namlátit
- angeles.. změnila jsi mi život, od doby co jsem tě poznal jsem ještě nikdy k nikomu nic takového necítil. Miluji tě celým srdcem
Přitáhl se ke mě tak, že to víc nešlo a duhou rukou mi hladil vlasy. Začal se přibližovat. Naše rty dělil snad minimetr a v tom někdo vrazil do dveří.
Odskočili jsme od sebe jak popaření.
Ve dveřích stála Jade s otevřenou pusou.
-Germáne! Co to děláš!?
Jade šla mím směrem a chystala se mě praštit notebookem , který vzala ze stolu , ale germán ji zastavil. Potom vypukla hádka dost ostrých slov, a nikdo si ani nevšiml, olgy, ramalla a Violetty kteří vše pozorovali.
-Jade! Nechci se s tebou už víc hádat. Bude nejlepší když odejdeš okamžitě.
Jade běžela do svého pokoje a domovníci se na nás dívali s neuvěřením.
- o co tady šlo? Proč jste se začali hádat?- přervala ticho violetta
- Jade nechtěla odejít a skoušela mě přemluvit , abych jí dal další šanci a dál to znáte- lhal germán
- celá Jade..-mručela violetta
Olga a Ramallo odešli do kuchyně a violetta se zeptala
- jak to bude s angeles tati?
- kdyby jsi odešla probrali bychom toto téma
Via poslušně odešla a když zavřela dveře nechápavě jsem se podívala na švagra
- přece chci vědět jestli zůstaneš- usmíval se
-pokud to nebude vadit zůstanu a budu dál pracovat jako učitelka
-skvěle
Za dveřmi jsme slyšeli šum a germán vstal a otevřel dveře. Do pokoje vpadli všichni tři.
- odposlouchávat se nemá!-řekl germán naštvaným hlasem
-snad se tolik nestalo-mručeli
-všichni běžte spát, je už pozdě-začal
-dobrou noc - řekl olga s ramallem
-dobrou tati,dobrou teto a dala nám pusu na líčko a odešla spát
-už půjdu - řekla jsem a chtěla jsem odejít , ale germán mě chytil za zápěstí
- na něco jsi zapoměla
-hmm... dobrou noc- věnovala jsem mu ůsměv
- a? Pusu nedostanu?
-popřemýšlím- provokovala jsem ho
- dokud nedáš nepustím tě
-vyhrál jsi - usmívala jsem se a ani nevím proč. Stoupla jsem si na špičky a dala mu pusu na líčko.
-to měla být pusa? - řekl żertovně
- ano, už jsem unavená  dobrou noc- vykroutila jsem se mu a zavřela za sebou.vykoupala jsem se a převlékla. Lehla jsem si do postle a rychle usla.
Ráno jsem se probudila a vspomínala na svůj sen. Zdálo se mi o germánovy , co se mi zdálo nechci raději ani říkat.
Byla sobota, převlékla jsem se a podívala na hodiny. Bylo 6:00 a věděla jsem že už neusnu. Sešla jsem dolů a potkala olgu a germána při stole. Olga vstala a odešla.
-dobré ráno, co to mělo být?
-dobré ráno angie, nevím.
Rozhlédl se a dal mi pusu na čelo . Podívala jsem se na něj se slovy " co to mělo být?"
- včera ty a dnes já - obdaroval mě ůsměvem a já si sedla na své místo.
Ke stolu přišla olga.
- ten kretén ramallo neumí nic- vypálila
- co se stalo olgo?:řekl švagr
-nic důležitého, spálil další toasty.
Vypukli jsme smíchem když do místnosti vešel ramallo v zástěře olgy a špinavou tváří.
-olgo, ten toastovač nefunguje
Praštila se do čela a odešla.
Přišla violetta a při snídani se vyptávala na všechno co ji zrovna napadlo.
-a co že se tak usmíváš angie?
- nic.. jen se mi zdál pěkný sen
-a o čem se ti zdálo?
- já ani nevím, vím jen že se mi ten sen líbil.- zalhala jsem
-aha, to je škoda- řekl germán a věnoval mi šibalský ůsměv.
- já to vědět raději nechci- řekla via
- violu , važ slova
- angie? Můžu vědět proč jsi tedy ráno ze spaní mluvila?
Zarazilo mě co řekla.
- jak to víš? Co jsem řekla?- zakoktala jsem se.
- no, párkrát jsi řekla : miluji tě a to je všechno, nebo ještě si vspomínám na slova: láska je slepá..-zarazilo mě to
Violetta se ke mě naklonila a pošeptala :
- ještě jsi párkát opakovalo jméno mého táty.
- emh……………… já …to… já-nemohla jsem ze sebe nic vydusit
- nenervuj se angie- řekla rozesmátá violetta
- co jsem neslyšel?-zeptal se pán domu
-nic podstatného- řekla via
Violetta dojedla snídani a utíkala se potkat s fran a camilou. Olga šla nakupovat a ramallo uklízel kuchyni.
-co jsem neměl slyšet?- usmál se
Podívala jsem se do země
-nic, to..- chytil mi bradu a nadzvedl hlavu.
-angeles.. co to bylo za slovo?
-chceš to vědět?-zeptala jsem se
Pokýval souhlasně hlavou
- bylo to tvoje jméno- čekala jsem reakci
- angie...- začal se šibalsky usmívat po a potom mě vzal na ruce a položil na gauč.
- zdálo se ti o mě? Pravdu
- nic ze mě nedostaneš
- že ne? -zasmál se, chytil ni jednou rukou obě zápěstí a lehl si na mě.
- co blázníš, udusíš mě
-tak se přiznej a pustím tě
- no dobře.. nikdy se to nedozvíš!
V tom vešla do domu violetta,fran a camila.
- holky ! Pomocte mi!
- co se tady děje?- violetta na se na nás dívala jak na šašky a fran a camila chytaly záchvaty smíchu.
- nechci mu říct co jsi mi pošeptala u u snídaně. A nepustí mě, dokud mu to neřeknu. -
Via se chápavě podívala a začala lechtat svého otce, přidaly se k ní i fran s camilou kterým se podařilo shodit švagra z gauče na zem. Neodolala jsem a lehla jsem si na něj.
- a kdo tu prosí teď?
-moc vtipné, pust mě prosím
-ne- zasmála jsem se
- angie? Violettin táta je tvůj ..no víš vy jste spolu?-zeptala se fran
-emk ne.. to... germán je můj -nedokončila jsem větu
-švagr- vkročil do akce germán
-via neříkala nic o tom, že má tetu
- nic se neděje- řekla jsem
- holky, půjdeme nahoru? Všechno vám vysvětlím-řekla via
- jasně, jdeme
Po tom co zavřely dveře od pokoje jsem se podívala na germána. Začala jsem se strácet v jeho čokoládových očích. Naše tváře se začali přibližovat.Nakonec se spojily naše rty ve vášnivém polibku. Oddávala jsem mu polibky , které se začaly stávat námětnější . Otevřela jsem oči a přestali jsme. Mohlo zajít do čehokoli v předpokoji.. to by nebyl dobrý nápad. Germán neměl košili a knoflíky na mojí blůzce byly rozeplé. Pustila jsem se do jejich zapínání a podívala jsem se na  germána , který ležel a snažil se uklidnit dech. Šla jsem se upravit a když jsem přišla , tak můj švagr pořád ležel na podlaze a z těžka oddechoval. Klekla jsem si k němu.
- germáne.. haló.. emm je vše v pořádku?
-e zamyslel jsem se, omlouvám se - věnoval mi ůsměv a začal si zapínat košili. Když se vrátil z koupelny vypadal už normálně.
- angie? Promluvme si.- tohle téma bylo nevyhnutelné.
-ano, promluvme
- to před chvílí, co to bylo?
-no, to..já..
-nic neříkej, myslím že je vše v pořádku
-dobře, já už půjdu. Mám ještě hodně práce.
Šla jsem do svého pokoje a otevřela složky, když v tom mi zapípal mobil.
Byla to sms od Pabla , chtěl se sejít v parku u fontány.vzala jsem si kabelku a vyšla jsem. V parku mě už čekal pablo.
- ahoj pablo
-angie, ahoj posadíme se? Chci si promluvit.
Sedli jsme si a pablo spustil.
-angie, víš že se známe dlouho, jsme nejlepší přátelé , ale já to takhle nechci. Miluji tě a chci s tebou být do konce života.
-pablo já- nenechal mě dokončit větu. Políbil mě, ten polibek byl agresivní a bez citů. Chtěla jsem se mu vykroutit ale nešlo to, praštil mě do ruky abych se nemohla bránit , ale pořád jsem se snažila. Už ze mě serval svert a já nemohla utéct. Ale najednou někdo ho někdo udeřil. Byl to germán.
- jsi normální? Já myslel že když někoho máš opravdu rád, necháš ho jít. A ty ? Málem jsi ji tu znásilnil! Jsi normální pablo?-spustil rozhořčený švagr.
-já…ale to ...ne...to vždyť... co ty do toho mluvíš ? Pro mě za mě ji svážu aby byla se mnou.
- nejsi normální-po těch slovech ho pablo udeřil do hlavy a germán spadl na zem. Pablo utíkal pryč. Zavolala jsem záchranku, která nás oba odvezla do nemocnice. Jaké to štěstí že švagr ležel ve vedlejší posteli. Vešel doktor.
-dobrý den, jak se jmenujete? -začal doktor.
-angeles carrara, co je s mojí rukou?
- nic vážného je jen zlomená.
-chápu, můžu vědět co je jemu?- ukázala jsem na švagra
- nic mu není, je v pořádku, pouze spí. Nevíte jaké má jméno?
-germán castillo- odpověděl germán
- no vypadá to, že už nespí... kdyby se cokoli stalo hledejte sestru.-po těch slovech odešel.
- germáne? Jsi v pořádku?
-myslím že ano, nic mě nebolí.
-jak jsi věděl kde jsem, co jsi tam dělal.
-nevěděl, jen jsem se šel projít a viděl že máš potíže..
-děkuji, děkuji,děkuji.
- a ty jsi v pořádku?
-mám jen zlomenou ruku.
Vstal,a sedl si obok mě.
- kdybych přišel dříve tak..
-to neříkej, štěstí je, že jsi vůbec přišel. A za to jsem ti vděčná.
- vážně? A jak moc jsi vděčná?
-tak moc že si půjdeš lehnout
Zasmál se a poslechl . Po 10 minutách vešla violetta. Angie! Tati! Co se vám stalo?!
- klid vio , jsme v pořádku.
-v pořádku? Angie! Viděla jsi svou ruku?
-to nic není, mohlo to dopadnout mnohem hůř.
- co se stalo
- to ten váš ředitel hudební školy, ten,ten
-pablo?
-ano, ten doufám že půjde sedět
-ale proč?
-málem ti znásilnil tetu
-angie? Jak to že pablo..
- já nevím proč to udělal ale tvůj tatínek byl poblíž.-řekla jsem s ůsměvem darovaným germánovy.
-no, jen chci vědět proč si ten pablo říká chlap, když chce znásilňovat ženy a když mu teče do bot tak uteče se stáhnutým ocasem jak pes-řekl pohoršeně germán
Do dveří vešel doktor s policií.
- chceme vědět co se stalo.
Řekli jsme jim celý příběh a potom odešli.
-už můžete jít domů- řekl doktor
- jdu zavolat ramallovy - řekla violetta a odešla
Sbalili jsme se věci a čekali na violetta. V mé mysli se honily strašlivé obrazy ze včerejší noci.. proč to udělal? Kdyby nebylo germána tak..tak.. nemůžu na to ani pomyslet. Švagr si sedl vedle mě a přitulil mě k sobě. Obejmula jsem ho a začala vzlykat.
-pššššt....- uklidňoval mě
-to bude v pořadku, vím že tě to polekalo ale nemusíš se ničeho bát..- obdařil mě ůsměvem a dal mi pusu na čelo a v tom vpadla do pokoje via s ramallem.
-o , to mi... příjdeme... později
-ne! - řekli jsme oba
- nic se neděje.. angie je jen vystrašená z toho incidentu včera..- začal švagr a via ke mě poběhla a obejmula mě. Po chvíli se přidal ramallo.
-děkuju, ale už.. musíme jít- řekla jsem
-tak pojďme
Nasedli do auta a jeli jsme  do domu. Po 30minutách jsme vysedli a šli domů.
Přišli jsme zrovna na oběd.
- angeles! Co se vám stalo?
-to nic není olgy..
-až budete mít náladu na to, říct olgítě co se stalo, budu v kuchyni
Sedli jsme si ke stolu a při obědě nastal problém. Mám sádru na levé ruce. Nemůžu ni nakrájet maso. Švagra to napadlo ve stejnou chvíli jak mě. Přišel a nakrájel mi oběd. Domovníci se na nás dívali jak na něco bez mozku.
-děkuju- řekla jsem a začal jíst
- není třeba děkovat, jak by jsi to nakrájela?- začal se smát
Při obědě germán vyprávěl olgítě proč jsme byli v nemocnici. Po obědě jsem šla do svého pokoje, potřebovala jsem si vyčistit myšlenky. Nebylo mi to evidentně přáno, protože někdo klepal na dveře.
-prosím- řekla jsem
-angie?- ve dveřích stál germán
-vejdi - usmala jsem se
-chtěl jsem se zeptat jak se cítíš.
-už dobře jen... nemůžu přijít na jiné myšlenky.
- s tím ti pomůžu - přišel ke mě a začal mě lechtat.
-Ger...hah..má...hah..ne!- vydusila jsem mezi záchvaty smíchu.
-už je ti lépe?
-ano -usmála jsem se a zadívala jsem se na něj,dokonalé čokoládové oči se utápěly v pohledu na mě.
-angeles... já...miluji tě , jsi celý můj život
- já tebe tay
-ty mě taky co? -smál se
-miluji tě, já tě taky miluji- přiblížil se ke mě a něžně políbil. Náš polibek trval dlouho. Když jsme přestali, měli jsme o sebe opřená čela. Usmívali jsme se  dokud někdo nezaklepal do dveří. Rychle jsem si lehla a germán šel otevřít.
- tati?
- ano? Co se děje?
-jdu za angie, co ty tady děláš?
- měl jsem strach tak jsem přišel, to nesmím?
- no jen ... co je mezi vámi?
- nic, angie je moje švagrová, nemůže nic být, jen jsem měl strach o rodinu, to nesmím?
- ovšem ale.. no to nevadí..můžu za angie?
-spí,to mi připomíná, že musím zavolat tomu pablovy, nepříjde do studia..je vyčerpaná a není nejlépe na psychyce
-chápu, no já už jdu, jsem domluvená s fran,camilou a naty.
-e dobře běž.
Zavřel dveře a sedl si ke mě.
-Musím už jít,můžeš v klidu spát.
-dobře, už běž
Políbil mi čelo a odešel. Mě přemohl sen.

/Germán/
Šel jsem do studia. Musel jsem říct tomu pablovy , že angie potřebuje na pár dní volno. Šel jsem do kanceláře. Nikdo tam nebyl. Šel jsem do sborovny kde jsem potkal jen antonia.
- zdravím antonio
-germáne, rád tě vidím... jak se máš? A proč jsi tady?
- jdu požádat o uvolnění angie.. nejlépe na dva týdny.
- ovšem , co se stalo, posaď se
-dobře ale, ty se posaď také, neuvěříš co ti řeknu.
Posadili jsme se.
-tak dobře .. jde o to že ten ředitel tady ..ten...ten..-pablo řekl antonio- o ano pablo... chtěl znásilnit angie , kdybych je v parku nepotkal bylo by pozdě. Angie má zlomenou ruku a není na tom nejlépe..
- pablo? Germáne... já tomu nemůžu uvěřit...
- zavolej angeles sám, poví ti to samé
- věřím ti ale že by pablo..
V tom někdo vešel, byla to učitelka tance jackie,a za ní vešel pablo.
- musíme si promluvit pablo-řekl antonio
- jackie, prosím odejdi.
Odešla a pablo se posadil naproti antonia
- o čem potřebuješ mluvit?
- už vím co za incident jsi měl s angie, umíš to vysvětlit?
-neumím to vysvětlit, nevím proč jsem to udělal.
- nedělej tady ze sebe svatého, víš vůbec co jsi jí provedl?! Myslíš že si to zaslouží?-vybuch jsem.
-klid germáne, chápu že tě to naštvalo ale..musíme ho vyslechnout
-není co poslouchat.. jdu za angie, potřebuju ji-zarazil jsem se- ekhm ona,ona mě potřebuje, slíbil jsem jí že příjdu.
- ovšem, běž už
- ne tak rychle, pamatuj si, že angie nepotřebuje někoho, kdo jí pomůže, ona potřebuje někoho, koho miluje a ne  tebe-zařval pablo
- jako kdyby tebe milovala - řekl jsem
- nápodobně-vyhrkl
-vážně? Tak proč mi řekla že mě miluje?
- co že ti co?- řekl pablo
- jestli ji miluješ, tak ji nech jít
- jsi její švagr! Jsi s ní jen pro to, že ti připomíná mariu!
- to, není, pravda- řekl jsem ještě v klidu
- že ne?
-ne! Je ůplně jiná než maria! Nejsou si podobné,jsou obě jiné! Když mě teď- začal mi hrát telefon.
-to je angie, můžu poprosit o ticho? Děkuji
-ano?
- germáne kde jsi? S viou tě nemůžeme najít
- jsem ve studiu, šel jsem požádat o tvoje volno
-děkuju ale, mohl jsi jen zavolat
-já vím ale raději mám osobní rozhovor
-neudělal ti nic?
-ne, neboj se  jak se cítíš?
- lépe, ale teď mám horší problém
-co se děje
-nemůžu dostat z hlavy jednoho muže, jehož dcerka se o něj bojí
-no dobře, už jedu domů
- přijeď v pořádku,miluji tě
-ano, já tebe taky
-ty mě taky co?
- miluji tě, já tě taky miluji
Zavěsil jsem. A otočil jsem se směrem k antoniovy a pablovy kteří seděli a zírali na mě.
- to, byla angie?- zeptal se pablo
- ano, to byla angie ale už musím jet, mějte se.
- měj se - mručel pablo
- na viděnou řekl antonio
Nasedl jsem do auta a odjel domů.

******************
Snad se líbilo
Anglia
Ps: prosím o komentáře