Pak, někdo vyběhl. Byl to...Ramallo! Běžel k nám a když zastavil, snažil se asi něco říct ale byl zadýchaný. Pustila jsem se germánovy ruky a podala Ramallovy vodu. Vděčně se podíval na napil se.
-děkuji...moc
-neděkujte...m...ramallo, co se stalo
-nic..měl jsem...vás...dva..najít...
-proto jsi běžel?-zeptal se švagr
-ne, utíkal jsem před psem
-před psem?
-ano, ale setřásl jsem ho-usmál se a pak si nás měřil pohledem-můžu vědět, co tady oba děláte?
-ale ramallo! Nedělej z toho vědu! Jednoduše jsme se šli projít a mluvili jsme o tom, co jsme těch 12 let dělali..-řekl švagr
-nikoli vědu, spíše chemii
-ramallo!-vyhrkli jsme
-no pojďte, odvezu vás domů...-procházeli jsme lehce osvětlenými uličkami v parku. Šli jsme potichu a občas jsem se chytla germána za ruku,protože v parku často šuměly stromy nebo keře. Přišli jsme k severní bráně parku,před kterou parkovalo auto, kterým přijel ramallo. Nasedli jsme a v milé náladě jsme jeli domů. Na sedale spolujezde měl ramallo nějaké kufry, takže germán seděl se mnou v zadu. Při jedné zatáčce ramallo neuřídil auto, a my skončili v poli. Když jsem otevřela oči, zjistila jsem, že na mě ležel germán.
-všichni v pořádku?-zeptal se ramallo
-ano-řekli jsme
-a vy pane inženýre nevíte, co jsou to pásy?
-e...omlouvám se-odtáhl se a já v duchu zaklela.
-germáne...-skoro jsem nemluvila klidně
-co se stalo? Jsi v pořádku?
-já ano, ale ty ne. Kdyby jsi si zapnul pás...
-nestraš, co se stalo!- vzala jsem jeho dlaň a položila mu ji na čelo, z kterého sršela krev. Ramallo šel zavolat pomoc a já se naklonila ke švagrovy.
-jak jsi na tom
-jak to myslíš?
-ty záda
-bolí ale dá se to vydržet...
Sedla jsem ji a opřela jsem se o sedadlo.
-vyzvedl jsi violettu?
-už ráno
Po chvíli přijela pomoc. Záchranáři ošetřili švagra a odtahový vůz odtáhl auto. Lisardo zavolal známému, který nás odvezl domů. Vystoupili jsme z auta a poděkovali za odvoz. V hale seděla jen olga. Přivítala nás a nachystala nám večeři, o kterou jsme přišli. Po večeři, mě někdo chytil za rameno. Bylo mi jasné kdo to byl
-příjdeš dnes zase? Pěkně prosím
-dobře, ale ještě před tím půjdu k vii. -obdařil mě sladkým ůsměvem a odešel. Pak mě doběhl ramallo.
-angeles? Promluvme si...
-samozdřejmě, co se děje?
-to mi povězte vy
-nerozumím vám
-co se děje, mezi vámi a panem germánem.
-ale ramallo, co to povídáte? Germán je můj švagr.
-to nevadí. Ale já vám říkám, že se něco děje! -řekl a odešel. Pokrčila jsem rameny a šla k vii. Zaklepala jsem a čekala, než se ozve. Po tichém "vstupte" jsem vešla do pokoje.
-angie!
-ahoj vio, jak se cítíš
-už o moc lépe, a ty? Co se ti stalo-ukázala na malé šktábnutí na ruce
-cítím se dobře a..e..to..-do pokoje vešel germán. Usmál se na nás a zavřel dveře.
-tati! Co se ti stalo!
-e..to...nic to není, nezatěžuj se tím
-a ty angie? Co se stalo tobě?
-ale..ani o tom nevím to.-švagr se podíval na škrábnutí na rameni a pak se zarazil.
-angie...mohla by..e..mohla by sis sundat to..e..tričko?-obě jsme se na něj podívaly.
-co to povídáš?
-no..to škrábnutí vede dál a..
-mhm.. takže to není jen nějaká záminka?
-ne, prostě se bojím, aby se ti něco nestalo.-zaváhala jsem a podívala se na viu. Kývla hlavou. Trochu zaraženě jsem si sundala tričko a oba se mi dívali na záda.
-co se děje
-no...je to poškrábané...e...nebolí tě to?
-ne, nebolí
-a necháš mě, ti to vyčistit?
-no dobře než jsem stihla cokoli říct, už jsem byla v koupelně a germán mi ošetřil ránu. Podal mi s ůsměvem tričko. Oblékla jsem se a oplatila mu ůsměv. Šli jsme k vii do pokoje. Ta už čekala a podezřívavě se dívala naším směrem. Zavřela jsem dveře a sedla si vedle ní.
-no..můžu mít otázku? Zeptala se.
-určitě
-vy dva....jak..e..dlouho jste..spolu?
-CO?-zařvali jsme
-vy nejste spolu? Tak proč tu není Jade?
-je jen v lázních vio! Jak tě něco takového mohlo napadnout?
-no..je evidentní, že k sobě něco cítíte
-neříkej hlouposti-odporovala jsem
-mhm..tak hlouposti?-zasmála se a strčila do mě. Spadla jsem na germána, který seděl na zemi a opíral se o postel. Zalapala jsem po dechu a s vytřeštěnýma očima jsem se na něj podívala. Vstala jsem a dřepla si vedle něj.
-jsi v pořádku?
-to je dobré...nebylo to ůmyslně...
-angie,tati omlouvám se já...e..nebylo to schválně
-to je v dobré vio. Už jdu měj se, dobrou noc-rychle jsem jí dala polibek na čelo a už jsem chtěla odejít, ale můj zrak zůstal u germána. Natáhla jsem k němu ruku. Se sladkým ůsměvem se chytil a stouplnul si. Pak jsem odešla do pokoje a následně do koupelny. Vyšla jsem a už jsem si chtěla lehnout, ale vspoměla jsem si na germána. Šla jsem ke dveřím jeho pokoje a zaklepala. Netrvalo ani sekundu a někdo mi poklepal na záda. Otočila jsem se a za mnou stál brunet se sladkým ůsměvem jen v ručníku. Zrudla jsem a nevím proč. Otevřel dveře a naznačil, abych vešla.
-e...otočíš se? Chtěl bych se převléct-otočila jsem se a pak mi pošeptal-a opovaž se podvádět-zachichtala jsem se se a po chvilce mi klepal na záda otočila jsem se, ale moc se toho nezměnilo. Měl ma sobě boxerky, ale triko ne. Sedl si na postel a táhnul mě za sebou. Usmívala jsem se a masírovala mu záda. Po možná pár hodinách se otočil. Naše obličeje nedělilo ani pár minimetrů. Odtáhla jsem se do normální vzdálenosti a čekala na jeho reakci. V odpovědi se zasmál.
-děkuju moc...
-nic se nestalo
Stejně, jako minulou noc, i tentokrát šel se mnou až k mému pokoji, ale tentokrát mě přitiskl do dveří. Lehce překvapená a zděšená jsem se na něj podívala.
-máš strach?
-no..jak se to vezme
Podhladil mě po ruce a políbil na líci. Usmála jsem se na švagra, který právě odešel a já šla spát. Celou noc jsem cítila divné pálení na místě, kde mě políbil. A ještě tuto noc, se angeles a germánovy zdálo o tom druhém.
Druhého dne
Probudilo mě silné pálení paprsků slunce. "S těmy sny by se mělo něco udělat" napadlo ji. Usmívala se celé ráno. Po raní hygieně atd.. sešla na snídani, kde seděli violetta, olga a ramallo. Usmívala se na ně a posnídala. Po snídani jsem vzala svůj talíř a odnesla ho do kuchyně. Tam jsem potkala olgu, která mi kázala posadit se.
-někomu se tady zdálo, o svém statečném princi,je to tak?
-neřekla bych přímo statečném, ale..-pak mi skočila do řeči
-musíte mi všechno říct!
-e..já-pak vešel germán, mohla bych se na něj dívat pořád. Lahodně se na mě usmál s jiskrami v očích a já mu ůsměv oplácela
-dobré ráno!-skoro vykřičel
-dobré ráno-řekly jsme každá jiným tónem. Germán se za mál a políbil olgu na líci. Olga se na něj divně dívala.
-no...to nesmím?-zasmál se a opřel se o linku.
-angie! Copak je to za sladký ůsměv?
-ještě aby se nesmála, když se jí celou noc zdálo o jejím princi!-prohodila olga a odešla.
-vážně? O princi? A znám ho?- podezřívavě se na mě díval a usmíval se
-možná...
-mě se v noci taky zdálo o někom, do koho jsem šíleně-ohl se a přiblížil svůj obličej k mému. Srdce mi začalo rychle tlouct-zamilovaný-vyšeptal-budeš hádat kdo to je?
-m..a znám ji?
-moc dobře
-takže... Jade?
-ani z legrace
-tak v tom případě to bude olga!
-to ne... možná ji neznáš..
-vypadá to tak..no nic, už musím do studia-usmála jsem se na něj a chtěla odejít, ale chytil mě
-dneska je sobota-řekl pod návalem smíchu. Plácla jsem se do čela a pak mi přišla sms. Podívala jsem a zjistila, že je od Pabla. Chtěl se sejít v parku. Nervózně jsem se zarazila. Švagr se na mě překvapeně podíval.
-pablo se chce sejít
-tak běž. Určitě se to urovná a budete spolu-usmál se, ale až teď mi to došlo. Tento ůsměv byl jiný než ten před chvílí, byl falešný.
-co se stalo
-nic..
-nelži mi. Vidím ten falešný ůsměv
-nechci aby ses trápila, způsobuje mi to bolest. Tak už běž-objala jsem ho a políbila na líci. Šla jsem po parku až k místu, kde čekal Pablo. Když mě viděl, nahodil divný výraz a přátelsky mě objal.
-angie..vítej
-ahoj pablo
-můžu vědět proč jsi změnila parfém?
-nechápu, já nic nezměnila
-tak jsem to nemyslel
-mluv k věci
-kdyby ses nelíbala s germánem, možná by jsi neměla jeho perfém na kůži.
-já se s ním nelíbala!
-ovšem že ne. Jen ti dával umělé dýchání že?
-pablo kdo si myslíš, že jsi, když vyzvídáš, co dělám? Pro tvou informaci, objala jsem ho
-chápu... pokud myslíš, že si můžeš dělat, co chceš, tak jsi na omylu! A pro TVOU informaci, pokud ti záleží na zdraví germána, budeš moje přítelkyně
-zešílel jsi?!
-ne,pokud nebudeš souhlasit, postarám se o to, že už nikdy nebude mít v životě štěstí! A ani zdraví
-přeji ti, aby se ti stalo to, co jemu. Nic nechápeš!
-nechci chápat ubožáčka, který má v životě všechno, co chce
-nic nechápeš, peníze nejsou všechno! Vůbec nic nechápeš!
-ale chápu! Pan miliardář ti zblbnul hlavu. Co se stane pak? Bude tě držet ve věži? Chci slyšet odpověď ano nebo ne
Otráveně jsem kývla hlavou. Políbil mě, ale neopětovala jsem jej. Pustil mě a odešel. Sedla jsem si na lavičku. Jak.. jak..proč jsem to udělala?! Měla jsem chuť...germán...on byl moje slabina. Ani nevím proč. Dala jsem obličej do dlaní a slzy se spustily. Po chvíli jsem cítila známou vůni a horko na zádech, které se rozlelo po tělo. Sedl si vedle mě. Jak to dělá....
-co se stalo...myslel jsem, že se všechno urovnalo ale...pak jsem měl takový pocit a běžel za tebou.
-všechno je špatně...-víc jsem neřekla. Dusily mě slzy. Objal mě a nejistě mi sundal dlaně z obličeje a otřel slzy. Díval se mi do očí.
-neplakej a pověz, co se ti stalo
-Pablo mě z jistého důvodu vydírá-jeho obličej změnil výraz na něco bez výrazu- ale to není všechno, my jsme teď spolu- teď byla na jeho obličeji boles
-musíš ho opravdu milovat
-ale já nemiluji pabla! To je ten problém!
Nechápavě se podíval a pak mu to došlo.
-to je..jak.. nevím sice co je tak důležitého , že tě vydírá , ale tohle...je zvrácený a nechutný..angie, co je ta věc o co jde
-když ti to řeknu, budeš myslet že šílím
-ne, bude všechno v pořádku
-on...řekl že...pokud nebudu souhlasit,postará se o to..-zlomil se mi hlas
-angie, řekni mi, o co se postará
-o to, aby jsi už nikdy nebyl šťastný a trpěl jsi. Znám ho a vím, že je toho schopný-boles. To bylo na jeho obličeji. Opřel se o lavičku a zavřel oči.
-a proč jsi souhlasila?-neotevřel oči, ale mluvil hrobovým hlasem. Bez emocí
-sama nevím...záleží mi na tobě
-mm...to jsi nemusela. Koneckonců... v životě jsem si na bolest zvykl
-ale...sám říkáš, že pokud někdo ublíží mě, trpíš. A když někdo ublíží tobě? Jak simyslíš, že se cítím!?- otevřel oči a podíval se na mě se sladkým ůsměvem. Přiblížil svou tvář k mé a vydechl. Byl blízko a to způsobylo to, že jeho vydechnutí se rozplynulo po mém obličeji a líce mi zrudly. Opětovala jsem mu ůsměv.
-angie,angie,angie...jak to děláš?
-co dělám?
-jeden tvůj ůsměv v nejhorším dni a všechno se obrátí-zarazil mě a .zp ůsobil to,že jsem zrudla ještě víc, ale teď si toho všimnul. Jeho ůsměv byl ještě větší
-ale...tady se nám někdo červená! A copak to znamená?
-nevím o čem mluvíš...
-ale víš..no, už budeme muset domů
-tak pojďme
Usmál se a při cestě mě najednou chytil za ruku. Zastavila jsem se. Ukázal na stranu a zarazil mě. Stáli tam olga a ramallo. No,kdyby jen stáli. Oni se líbali. Podívala jsem se překvapeně na švagra, který se červený zachichtal.
Podívala jsem se mu do očí. On se červenal?
-Sluší ti, když se červenáš
-pojď už...
Nejistě ne chytil za dlaň. Stiskla jsem ji a s ůsměvem jsme šli k autu. Když jsme přišli, pustil mou dlaň a otevřel mi dveře. Nasedla jsem a za malou chvíli jsme byli u domu. Vysedli jsme a vešli do haly.
-tak mě napadlo...proč jsi dnešek nazval nejhorším dnem?
-vrací se Jade...
-aha
-mimochodem..děkuji moc! Bolest zad zmizela! -objal mě v pase a políbil na líci. Po chvíli mě pustil a rozloučil se.
Šla jsem k vii. Když mě uviděla, usmála se takovým divným ůsměvem. Poklepala na místo vedle sebe. Sedla jsem si a podívala jsem se na ni.
-angie... tady se nám někdo zamiloval!
-co?
-ten ůsměv znám! Zamilovala ses!
-e..vio..nevím..o čem tady mluvíš a..e..jak jsi na tom ty?
-no..nevím to jistě ale s leonem se cítím jinak než s Tomásem..a pak ten otrava diego. Nechci ho ani vidět
Dlouho jsme mluvili o jejím vztahu se všemi.
-to nemá cenu! Nikdy se nerozhodnu!
-ale rozhodneš..běž za hlasem svého srdce
Objala mě a podívala se o něco veseleji.
-zavoláš tátu? Budu potřebovat snést ze schodů
-už pro něj jdu
Šla jsem rovnou do kabinetu švagra. Když mě viděl, usmál se a ramallo se otočil s podezřelým ůsměvem.
-e..via potřebuje..e..snést dolů..
Vstal a položil mi ruku na záda, po čemž jsme následně vyšli. Violetta na nás civěla s divnou tváří.
-uvědomujete si vůbec že..e..se držíte za ruce?
Rychle jsem odskočila od švagra a stuhla jsem.
-naletěla!-řekl vii švagr a zasmál se. Přidala jsem se a potom už jen nesl viu ze schodů.
Via byla s olgou v kuchyni a v obývacím pokoji nikdo nebyl. Sedla jsem si k piánu a začala hrát. Po nějakém čase jsem i zpívala do doby, než jsem ucítila něčí hlavu na svém rameni a krku. Vylekala jsem se. Švagr se smál a pak se posadil vedle mě a začal hrát. Hráli jsme a zpívali několik písní. Po chvíli mi bylo jedno co se děje okolo. Zajímal mě fakt, že je se mnou. Naše ruce se potkaly a v tu chvíli jsem ucítila příjemné jiskřičky na kůži. Pevně mě za ni chytil a druhou rukou mi lehce popravil pramen vlasů, který mi spadl do obličeje. Naklonil se ke mě. Usmál se a pohladil po líci. Najednou někdo odemknul dveře a my odskočili jak od piána, tak od sebe. Ve dveřích se objevila Jade a oběma nám spadl ůsměv.Přiběhla k němu a germán se oddálil. Divně se na něj podívala.
-bolí mě v krku, nechci , a
- no, dobře ale..-pak začala mluvit o svatbě a švagr se na mě podíval, jako kdyby prosil o pomoc.
V tu chvíli mi zazvonil mobil a odešla jsem trochu dál a zvedla ho
-ano?
-angie! Pokud chceš aby tvůj švagr žil, příjdeš ke mě domů a tam..no uvidíš
-zbláznil jsi se? Pablo ty jsi zešílel!
-rozmýšlej...-po tom slově zavěsil
Vyšla jsem na zahradu a seděla na lavičce. Co má dělat? Pokud ublíží germánovy...ale nebudu s ním přece...
Co mám dělat?
****************
Promiňte za spoždění ale..mám na mobilu novou klávesnici a e..nejde s tím psát
Žádné komentáře:
Okomentovat