Díl 10.

Před čtením tohoto dílu berte ohled na nevhodné scény. Pokud by jste po přečtení trpěli depresemi, my vás varovali!

..uviděla jsem hromadu papírů a germán nikde. Začala jsem být paranoidní...přece neodešel. Možná ho někdo unesl. Najednou jsem viděla, ale měla jsem pocit že mám halucinace, jako by se ta hromada hnula. Potichu jsem přistoupila. Odekryla jsem pár papíru a vyděšeně vykřikla. Uviděla jsem ruku, ale po chvíli mi došlo, čí je. Byl to germán. On byl pod tou hromadou. Odkryla jsem ho a pohladila po zádech. Vylekal se a vyskočil ze židle. Podíval se na mě a vydechl.
-to jsi jen ty...
-jen já? Tak to abych už šla-řekla jsem pobaveně a vycházela,když v tom mě chytil za zápěstí
-tak jsem to nemyslel..-řekl omluvně
-já vím-zašeptala jsem
-a proč jsi přišla?
-přišla jsem ti popřát dobrou noc, takže.. dobrou noc-už jsem se mu chtěla vykroutit a odejít, ale objal mě a pohladil po vlasech. Pod vlivem jeho doteku jsem stála jako socha. Těžce jsem oddechla a podívala se mu do očí. Ačkoli to bylo těžké udělala jsem to. Po chvíli jsem se utápěla v jeho čokoládových očích. Jeho pohled se měnil mezi mnou a rty.
-už tak dál nemůžu. Nejde to..a víš co je na tom nejhorší? Nemůžu se ani bránit...
-angie, kdy se kdo mohl bránit citům? Zkoušíme to, ale není to možné. Sama dobře víš, že když chceš, můžeš všechno
-ale já trpím.. trápí mě jen ta představa, že budu muset strávit svůj život bez tebe po svém boku. Jen z té představy, že po mém boku bude stát někdo jiný a ůplně mě ničí fakt, že ty si tak či onak někoho najdeš.-jeho oči už nebyly šťastné, ale skleněné. Dal na své tváři znát smutek a ůtrapu. Já jsem již plakala a přitiskla se do něj, jako by to mělo být naposled. Přitiskl mě a vzlykl.
-nemluv tak...přece... naděje pořád žije. Navíc jsem se k tomu až doposud neodvážil ,ale angie, já tě-nenechala jsem ho dokončit.
-neříkej to
-ale... angie, proč nemůžu dokončit co jsem začal?
-bojít se toho co řekneš, bojím se své odpovědi a následků...
-tak jinak...-ještě víc mě přimáčkl-miluji tě angie, změnila jsi můj život, změnila jsi mě. Bez tebe nemá můž život smysl. Kdybych ti to neřekl teď, tak už nikdy, nemám takovou odvahu.-pošeptal mi.. v tu chvíli jsem cítila mnoho pocitů, více záporných, než kladných. Chtěla jsem ze sebe něco vydusit ale nešlo to. Vydechla jsem.
-germáne, nevím co odpovědět. Když řeknu pravdu, změní se vše a když řeknu lež, oběma nám ublížím a..  není to snadné-řekla jsem lehce roztřeseně.
-ale já budu s tebou tak, či tak.. jen ti po těch všech lžích radím říct pravdu- když dořekl, přenesl své rty na můj krk. Líbal mě a já jsem pod návalem vášně vyjekla a opřela se o psací stůl. Nepřestával. Můj dech nabíral na obtížnosti. Přitáhla jsem ho do sebe více a nechala mu dlaň na krku a druhou v jeho vlasech. Své rty pomalu sunul po mém krku až k bradě a přesunul se na mé rty. Nemohla jsem odporovat a ani jsem nechtěla. Drtil mě polibky, ze kterých jsem cítila lásku,touhu a vášeň. Námětné líbání se změnilo v touhu. Nikdo nechtěl přestat. Když jsem ležela na psacím stole, nutno podotknout,že na mě ještě ležel germán, uslyšeli jsme skřípání a potom ránu. Stůl na kterém jsme leželi praskl. Zděšeně jsem se podívala na švagra.
-ty se tím necháš rušit?-než jsem mohla cokoli říct, už zase mi jezdil rty po krku. Tentokrát dychtivěji a o něco silněji. Vyjekla jsem, tentoktát mě to překvapilo. Pohrával si se mnou a v hlavě mi hučelo. Převrátila jsem ho pod sebe a začala drtit jeho rty svýmy. Dráždila jsem germána každým pohybem. Nakonec jsem mu malým nedopatřením položila koleno do rozkroku, na které jsem se převážila. Dost hlasitě vyjekl a snažil se lapat vzduch. Zaryla jsem se mu nehty do zad a do krku(už neměl košili, ale to je detail no ne? A pokud vás to zajímá, kromě košile jsou oblečení). Otočil mě pod sebe a pomalu sunul rty po mém líci, až se dostal k uchu, do kterého se zakousl. Tiše jsem jekla. Začali jsme se zuřivě líbat.
-nech mě popadnout...dech-vydusil
-mm..- odtrhla jsem se od něj a zavřela oči. Uklidňovala jsem dech. Když jsem otevřela oči, uviděla jsem katastrofu. Všude byly kusy stolu a nepořádek, nevím kdy jsme dokázali zničit i židli.. Švagr otevřel oči a zděšeně se rozhlédl po kabinetu. Jeho zrak zůstal na mě.
-kdy jsme zničili židli?-zeptal se pobaveně
-to je jediná věc, o které nevím
Místo pokračování v konverzaci mě pohladil po líci a líbal na šíji. Ryla jsem mu nehty v zádech a on jeho v mé ruce. Nekontrolovatelně vykřilk. Převrátila jsem ho na záda a klečela jako před tím.  Krom polibků a všeho toho provokování jsme uslyšeli další ránu a otřeš. Shodili jsme celou skříň. Otrhli jsme se od sebe celí rudí. Podívali jsme se na sebe s vystrašenými výrazy. Pokud to nikdo neslyšel, stal by se zázrak.
-myslím,že je čas skončit-vyšeptal
-to zní jako dobrý nápad-řekla jsem pod návalem smíchu-germáne, málem bych zapoměla, víš přece že tě miluji a .. dobrou noc-políbila jsem ho a vstala, to se moc nepovedlo, protože při mém pokosu o odsunutí kusu dřeva bránícího v otevření dveří, spadla polička s porcelánem.
-tak, to byla poslední věc tady, která nebyla zničená. -řekl s návalem smíchu a odsunul dřevo.
-mm... -po cestě do svého pokoje jsem si připadala vyčerpaná jako nikdy. Šla jsem do koupelny kde jsem se osprchovala(a tak dále..). Když jsem vešla do pokoje, divím se sama sobě, že jsem si dokázala lehnou dřív, než jsem usla.
Když jsem se vzbudila, převlékla jsem se a po raní hygieně jsem sešla na snídani. Tam seděli ještě ke všemu fran a cami.
-dobré ráno-pozdravila jsem
-dobré ráno- zněla hromadná odpověď
Při snídani jsme se na sebe s germánem dívali a usmívali. Pak padla šokující otázka od violetty.
-slyšel ještě někdo včera večer ty rány?
-nemohla jsem spát-zařvala olga
Fran a cami pokývaly hlavou
-no, jelikož nevím o žádném hluku, nemohu soudit-řekl ramallo
-o ničem nevím..-řekla jsem, ačkoli jsem věděla o čem se mluvilo
-neslyšel jsem nic -odporoval germán
Ramallo vstal a odnesl svůj talíř. Nikdo si už ale nevšiml, že šel do kabinetu.
-MŮJ BOŽE! POJĎTE SEM! MYSLÍM, ŽE SE TADY NĚCO STALO! -zařval ramallo
Všichni vstali a šli do kabinetu. Naštěstí ramallo vydedukoval, že mohla spadnou skříň na stůl a židli a  zbytek už spadl sám. Opravdu to vypadalo na nehodu. Když odešli, zůstali jsme v kabinetě jen já, germán a ramallo, který zavřel dveře.
-co jste tady u všech čertů dělali?!- vyšeptal výhružně ramallo
-em..no...ne to co myslíš,no tedy..ne tak ůplně-začal
-nedošlo do ničeho víc ramallo- ujistila jsem ho. Podíval se na nás a na kancelář
-až pojedete na líbánky, doporučuji vám odjet na nějaký opuštěný ostrov, tady jste ještě nic neudělali a vypadá to tu takhle
-e..ramallo, jak jsi věděl, že my dva tady..
-jednoduše, pokud by jsi se ráno podíval na svůj krk a ruce panenky angie, věděl by jsi proč..-měl pravdu, oba jsme byli podrápaní. Po nějakém čase jsme už seděli před televizí a dívali se na filmy.
-angie? Kde je violetta? Neměla se už dávno vrátit? -jeho mluvení přervalo třískání do dveří. Otevřeli jsme a do domu vpadla camila
-unesli ji! Violettu! Taková,170cm vysoká,krátké debilně ostříhané vlasy, tmavé, byla blbá a řekla pomsta, byl s ní chlap...-stáli jsme vyvedení z míry. Unesli violettu. A vím kdo ji unesl. Byla to Jade a Matias ...
-jade..matias...
-nemožné! Přece, to přece! Bude chtít peníze..nebo, nebo ji jen tak zabije... to je její pomsta? -germána přerušil jeho telefon. Zvednul ho.
-ano, sazdřejmě,udělám co chcete,nechte ji jít...dobře, ano-po těch slovech klekl na kolena.
-germáne, co se stalo...
-unesli ji a chtějí 10 milionů jako výkupné...
-co budeme dělat?
-dám jim peníze a oni mi dají violettu. To je vše. -přišla k nám matka camili , která si dívku vyzvedla. S germánem jsme v objetí seděli na gauči. Rozlehl se telefon. Germán ho zvedl. Položila jsem mu hlavu na rameno, abych slyšela ůnosce.
-ano?-začal švagr
-pokud nebude dnes na čísle ůčtu (teď nějaké čísla) 10 milionů, svoji dceru už neuvidíš. Možná ji budeš chtít slyšet...
-TATI!
-neubližujte jí-řekl hystericky
-pokud splníš mé podmínky, pustím ji.
-udělám všechno...
Matias položil telefon a germán propukl v pláč. Objala jsem ho. Po chvíli se uklidnil a díval se na mě skleněnými oky. Snažil se uklidnit. Vtiskl se ve mě a plakal. Opětovala jsem mu objetí a najednou jsem cítila bezmocnost. Nechtěla jsem, aby se jí cokoli stalo. Co když jí ublíží? Jak se asi cítí..no jistě, má strach. Ani nevím, že jsme usnuli.

Violetta
Byla jsem zamknutá v nějakém zatuchlém sklepě v nějaké budově. Netušila jsem, proč to udělali, krom toho že chtěli peníze. Měla jsem hlad, až na vodu, jsem nic nedostala. Pak jsem uslyšela kroky. Blížili se.. najednou do mého vězení s kamennými zdi vpadla jade. Měla odporný výraz.
-tak maličká, můžeš být klidná, tvůj tatínak zaplatí odkupné a jsi volná.
-výkupné...-opravila jsem ji naštvaně
-to je jedno maličká, přemýšlej nad tím, že kdyby se rozhodl špatně tak BUM! A navíc...pokud mu záleží na té blbce angie,budu si žít, jako v pohádce!
-co je s angie!-proboha, táta by se pro angie zabil..ta pro něj a mě...dají do sirotčince ...pěkná představa.
-nic,s tou,s tou,s TOU...zatím nic není... ale já se pomstím, ukradla mi miliony!
-chceš říct tátu
-ne, miliony! O tvého otce mi nikdy nešlo
-víš co jade? Tady je ten rozdíl, táta a angie se do sebe zamilovali! Angie nechce jeho peníze. Chce jen být šťastná s mým tátou
-posloucháš se? Všem je jasné, že je moc mladá, aby byla s někým tak starším oproti ní.
-pokud jsi to nepochopila, tak láska si nevybírá
-h..-máchla rukou a třískla dveřmi. Všude
 byla tma. Lehla jsem si na betonovou podlahu. Byla špinavá a o vzduchu tady ani nemluvím. Bylo tu vlhko. Usnula jsem.
Vzbudil mě Matias.
-za 30 minut odjíždíme. Tvůj otec zaplatil.
Pokývala jsem hlavou a on odešel. Později jsem už stála na nějaké louce. Přišli táta s angie, kteří se pevně drželi za ruce. Když mě uviděli, matias a jade mě pustili a odešli. Utíkala jsem k nim a padla jim okolo krku.
-vio!
-violetto!jsi v pořádku?
-já ano, ale angie ne.
Otec se na mě vyděšeně podíval a objal angie
-co je s angie?
-je na řadě, chtějí tvé peníze
Angie na mě zírala s otevřenými ůsty. Myslím,že byla vystrašená.
Táta pevně držel angie a v tu chvíli,mi došlo něco, co by mě mohlo napadnout už dávno.
-a..vy dva, jste ..mm..spolu?
-ne!-vykřikli oba. Nevím, jestli si mysleli, že nepříjdu na to, že mezi nimi něco je.
Po cestě domů, jsem jim vyprávěla, jak mě unesli a jak jsem prožívala pobyt ve sklepě. Když jsme už dávno byli v domě a seděli na gauči, při čemž jsme si vyprávěli, všimla jsem si faktu, že mě ani jeden neposlouchá. Seděli vedle sebe a usmívali se na sebe jak blbečci. Tak tohle neděláme ani já a leon. Začala jsem říkat ůplné nesmysly a pak mě to napadlo.
-jsem těhotná a budu si brát leona!
-CO?-vykřikli oba zděšeně
-no konečně! Sedíte tu a díváte se na sebe no a kdo ví nad čím přemýšlíte.-najednou oba zrudli a angie sklopila zrak.To jsem to uhodla? Táta se celý rudý naklonil k angie a něco jí pošeptal. Možná na mě zapoměl, ale nadzvedl jí bradu tak, aby se mu dívala do očí. Po chvíli ji políbil. Kupodivu jsem se vzdálila, protoże začali ee..jak to nazvat... no.. "zvišovat na síle" ale nemohla jsem dopustit, aby si to rozdávali v předpokoji na gauči. Zachrčela jsem,kupodivu jsem byla rudější než táta bez košile.
-ehm..no..omlovám se za vyrušení...ale..proč si začínám myslet že ten kabinet je vaše práce?-teď už byli fialoví a všechno mi došlo.
-páni, už nic neříkám! Kdyby něco, tak budu v pokoji. -šla jsem do svého pokoje, kde jsem si četla v památníku mé matky. Jen mě mrzí, že jsem ji lépe nepoznala. Zazvonil mi mobil. Volal leon. Vykládali jsme si a domluvili se na cestě do kina. Táta mi svolil jít. Angie ho vážně změnila.

Germán
S angie jsme se u mě v pokoji dívali na film. Potom se vše zvrhlo a začali jsme se více než "normálně" líbat. Stížil se mi dech, přenesl jsem své rty na její krk, při čemž jsme ze sebe navzájem strhávali oblečení. Když už nebylo co strhávat, vzájemně jsme se provokovali. Nevím jak to dokázala ale vydralo se ze mě silné jeknutí. Drtila mi rty a drápala záda. Dala mi nohy kolem pasu, strazil jsem ji pod sebe a líbal ji doslova všude. Rty a jazykem jsem jí jezdil po celém těle. Vyjekla. Nakonec jsem se rozhodl a došlo do toho (nebojte se, zabezpečili jsme se). Vyjekla ve stejnou chvíli jako já. Evidentně ji to bolelo. Snažil jsem se být opatrný. Ačkoli jsme nesklidnili nekontolovatelné křičení, vše šlo dobře. Angie mi drala nehty kůži na zádech podobně jako já jí. Mezi tím vším jsme se od sebe "odtrhli" ale s líbáním a ostatními věcmi jsme neskončili. Po možná pár hodinách, už i po voláním olgy na večeři, jsme přestali a usli. "Ráno" jsem se vzbudil s bolestí hlavy a vlasně celého těla. Po pár minutách se mi vybavila včerejší aktivita a uvědomil jsem si, že drtím angie v objetí pod sebou. Otočil jsem ji a nechal ji ležet na sobě. Polibkem jsem ji vzbudil. S ůsměvem jsme se políbili a pak dlouho nikdo nic neříkal.
-to jsem nečekal. Jsi v pořádku? Možná jsem to..e..přehnal
- všechno mě bolí, když to řekla, lehla si vedle mě a přikryla se. Vlezl jsem za ní pod peřinu a pohladil po líci.
-ani nevíš jak jsi mě včera zničila, divím se, že se ještě zvládám pohybovat. -řekl jsem pobaveně. Vylezl jsem z postele a po raní hygieně,sprše atd jsem se převlékl a naznačil angie aby počkala. Přinesl jsem jí oblečení a počkal než bude hotová. Lehli jsme si a leželi, dokud do pokoje nevešla violetta.
-pojem snídaně vám nic neříká?
-ne...nech mě tady ležet a umírat. -řekl jsem
-v pořádku tati?
-ne
-aha..a smým vědět proč?
-ptej se angie, pokud ještě dokáže mluvit-po tech slovech jsem si lehl a objal ji v pase. Violetta na nás zírala s otevřenou pusou.
-e...vy dva...jste..no..e..
Kývl jsem hlavou, tento den mi bylo všechno jedno ,jen do toho! Ať se to dozví celý svět!
-e..to..já vás nechám..
-violetto? Nejspíš prospím zbytek života, vyřiď ramallovy, aby za mě pracoval.
Kývla hlavou a odešla. Políbil jsem angie a v tom někdo vpadl do pokoje, byl to ramallo.
-jak jako pracovat?
-ramallo, prosím tě, violetta vše vysvětlí a teď dobrou noc.-naštvaně třískl dveřmi a já usnul.


*********************
Varovali jsme vás :D nemůžeme psát em..více detailů. A m..ani méně :D