http://germangie-dielari-na-zawsze.blogspot.cz/2014/06/rozdzia-11.html?m=1
Tak tento díl je nejlepší: DDD
Nejlepší část bylo když:
Violetta prochází pozdě večer na toaletu a okolo pokoje angie jsem slyšela divné zvuky. Jo!jo!jo! Budu mít sourozence!
Nonono..ta angie je ale bad girl. Vlezu tam a uvidím co se stane.
Violka nám vejde do pokoje a uvidí tam germangie(nebo jak lena říká gerrrrrmangie) v akci. Naše hrdličky se přikryjí dekou a začnou taktycké výrazy..to není jak myslíš to jen.. no joo xD a pak nám via spustí: ale ne..není to tak,že? To jsem nevěděla že jsi taková bad girl angie. Pokud nechápeš tak cituji "ghhhhhhh German German ghhhhhhh" tak tohle prostě musím ukradnout tuhle situaci germangieXvioletta. A pak ty violiny hlášky kde to bereš!? XDD miluju ten díl!
AngliaXlena
pondělí 30. června 2014
Díl 3.
Co mám dělat? Seděla jsem na lavicče a přemýšlela. Slunce už zapadalo. Najednou jsem cítila jeho parfém a pak si sedl vedle mě. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a vzdechla. Objal mě v pase.
-co ti zase rozkázal?
-něco, co neudělám, ale bojím se o tebe
-neříkej mi že chtěl...-řekl znechuceně
-bohužel, ale nepříjdu-přiznala jsem
-jdu za ním já. Ten člověk není normální!
-ne! Nedělej to!-vykřikla jsem histericky
-miluješ ho, že?-řekl trochu s bolestí v hlase
-ne...nevidíš co dělá?
-tak čeho se tak bojíš?
-není to jasné? -odtáhla jsem se od něj
-ne. Nechápu proč se tak bojíš! Navíc nepůjdu sám. Půjde se mnou policie.
-i přes to...
-nic ti neudělá-řekl a přiblížil se
-mě nejde o to,že by se něco stalo mě!-proč jsem mu to řekla?
-pokud nejde o pabla ani o tebe tak o koho?-byl netrpělivý
-o tebe. Jde mi o tebe. Nechápeš to? Mám o tebe strach! Bojím se o to, že ti ublíží a nebo hůř...-skoro jsem křičela, zlámal se mi hlas. Podíval se mi do očí a pootevřel ůsta. Nic z nich nevyšlo jen se usmál.
-o mě?-zeptal se nakonec
-a o koho jiného?
-a o pabla ne?
-ne, nechápu co s ním pořád máš
-ubližuje ti
-a ty mi pomáháš
-protože...-odmlčel se-mi na tobě moc záleží a chci jen tvé štěstí
-germáne...-položil mi prst na ůsta a sladce se usmál. Objal mě a políbil na líci.
-angie...já...už musím jít. Slib mi, že pokud se mi cokoli stane,nebudeš si to dávat za vinu a postaráš se o violettu. Slib mi to...
-proč to děláš...víš o tom, že tě poslechnu...já...slibuji ti to
Objal mě a odešel. Proč jsem ho nechala odejít? Pablo ho zabije a já... netuším co se mnou bude. Uslyšela jsem ťukání a krok. Violetta.. ...musela přijít.
-co se děje angie...-sedla si vedle mě.
-když ti na někom, kdo je pořád při tobě a vždy ví co udělat a říct záleží...-odmlčela jsem se-a pak mu slíbíš něco co nechceš dopustit...a bojíš se o jeho život...
-angie. Nechápu o čem mluvíš. Vysvětlíš mi to všechno?
-ani já sama to moc nechápu..
-tak se pokus!-trvala na svém
-no..pablo on..mě vydírá a..
-cože!?-vykřikla
-už to tak bude..musím být...jeho přítelkyně nebo.. -zlomil se mi hlas při myšlence na germána. Via mě objala.
-angie...co udělá pokud odmítneš...co je tak důležitého
-řekl že oblíží...-snažila jsem se uklidnit-někomu na kom..mi moc záleží a..nedokázala bych...bez něj žít...
-angie...ty...ty jsi... zamilovaná -řekla překvapeným tónem
-ne..to..co povídáš!?
-ale ano! Proč by jsi jinak byla s pablem? Protože nechceš aby se tomu někomu něco stalo! Ty ho miluješ!-poslední větu mi řekla přímo do očí
-to je hloupost...i kdyby jsi měla pravdu tak by náš vztah neměl šanci
-angie...o kom mluvíš. Kdo je ta osoba..
-to není důležité..podstatné je to.. co se před chvílí stalo
-co se stalo.angie...řekni něco
-vio..pablo po mě chtěl něco nechutného a vím, že víš o čem mluvím.. ale ten někdo přišel za mnou, dozvěděl se to a..musela jsem mu něco slíbit... teď je asi u Pabla a netuším co udělá..
-a ten někdo...co jsi mu slíbila..
-pokud se mu něco stane, nesmím si to dávat za vinu
-ale to je pěkný slib no ne?
-nechápeš to..?vio pokud se mu něco stane...já to .. nepřežiju ale ta..dohoda pokračuje..ale to ti nemůžu říct
-angie tak počkat...řekni o koho jde. Komu jsi dala ten slib?
-ten někdo je...e...to není důležité..
-mhm..-chtěla něco říct ale můj telefon ji přerušil. Číslo bylo neznámé. Zvedla jsem
-ano?
-dobrý den, je u telefonu angeles carrara?
-ano, děje se něco?
-no..jak to říct.. e...pablo galindo byl předvolán před soud. Podle jistého pana Castilla vás vydíral a dost ohyzdným způsobem..pan castillo je ale...
-neříkejte že zemřel
-ne, je jen postřelen. Je v v nemocnici v Buenos Aires. Adresa je závalova ulice 3693. Na recepci vám oznámí víc. Pokud by se cokoli změnilo budeme vás informovat. Zatím pěkný zbytek dne.
-dobře..e..děkuji nashledanou...-ukončila jsem hovor a sedla si na lavičku. Obličej jsem položla do dlaní.
-angie! Co se stalo?
-vio, už neutajím o koho jde. Postřelil ho. Pablo ho postřelil a teď je v nemocnici!
-ale koho postřelil?
-vio, řeknu ti to zítra. Já e.. musím teď něco udělat. Omluv mě
Pokývala hlavou. Rychle jsem utíkala do domu a v kuchyni jsem potkala ramalla.
-ramallo!
-ano, co se stalo,klid
-musíte mi pomoct. Odvezl by jste mě do nemocnice v centru?
-samozdřejmě, ale co se stalo?
-povím vá to cestou
Vzal klíče a nastoupili jsme.
-slibte mi, že to nikomu neřeknete
-slibuji
-dobře, germána postřelil pablo galindo. Vydíral mě a germán on..tam šel a..pablo ho prostě střelil
-ale ne... angie, mohu mít otázku?
-ano,určitě..
-co cítíte k panu germánovy?
-sama nevím ramallo. Nemůžu bez něj žít on..je pořád při mě... ten..sladký ůsměv já..e..to řekla ?
-už to tak bude.. a..e..jste si vědoma že ho..
-neříkejte to..sama ještě netuším co se děje a už mohl zemřít
-ale pokud se cítíte zmatená,nic se neděje to je ůplně normální...
-bojím se o něj
-také bych se bál...
-o olgu?
-cože? Jak vás to napadlo?
-viděli jsme vás v parku
-e...kdo ještě?
-jen germán
-prosím..neříkejte o tom nikomu
-máte mé slovo
Zastavili jsme před nemocnicí. Když jsmepřišli na recepci, oznámili nám číslo pokoje 302. Vešli jsme do pokoje, kde bylo jen jedno lůžko, na kterém ležel švagr. Potichu jsem k němu přišla. Sedla jsem si na židli vedle postele a pohladila ho po líci. Otevřel oči a sladce se usmál.
-už jsem zemřel?-zeptal se
-jak tě to mohlo napadnout?
-protože vidím neskutečně krásného anděla
-ale já nejsem anděl, a ty nejsi mrtvý
Ramallo se zachichtal a germán se podíval jeho směrem
-asi máš pravdu..je tady ramallo..ten se tvé kráse nevyrovná..-cítila jsem jak mi zrudla tvář. Germán se usmál a sedl si.poklepal na místo vedle sebe. Sedla jsem si a usmála se na něj. Políbil mě na líci a já ho objala.
-co se stalo..-řekla jsem s bolestí v hlase. Pustila jsem o a on se na mě podíval. Otočil se a odhrnul košili. Měl ránu, která byla zašitá v oblasti páteře.
-ten chlap mi otvřel a čekal evidentně tebe. Po chvíli na mě začal řvát. Nesáhl jsem na něj. Nedotknul jsem se ho. Pak vytáhl pistol a střelil. V tu chvíli přišla policie a mě odvezli sem. Už ti neublíží..-chytil mě pevně za dlaně a stískl je.
-proč jsi to udělal. Kdyby tě zabil tak..
-tak? Život by šel dál
-jak to můžeš říct?
-kdyby jsi zemřela, už bych to po druhé nedokázal vydržet..
-a kdyby jsi zemřel ty? Myslí si snad, že bych bez tebe přežila? Ne, Po chvíli bych byla tam, kde ty.
-proč by jsi...proč by jsi to dělala?
-na nikom mi nikdy tak nezáleželo. Proto...
-myslím,že k tomu činu by nás oba vedla jedna věc. Nebudu to říkat..-pokývala jsem hlavou. Naklonil se ke mě. Byl už blízko ,ale vešla sestřička. Odtáhl se a podíval se na ni.
-pane castillo? Můžete hned odejít
-na recepci oznámím, že jsem odešel,děkuji
-nashledanou-odešla
Germán se šel převléct a já si opřela hlavu o zeď. Ramallo mi poklepal na zádech
-děje se něco?
-všechno je špatně
-a co je špatně?
-viděl jste to ne? Kdyby nepřišla ta sestra tak..
-takových šancí ještě bude
-o to nejde
-tak o co jde?
-ramallo, mě to nevadilo. Něco mě táhlo k němu prostě něco...nevím..
-láska angeles..jen láska
-ta nešťastná ramallo
-kdo ví..-v tu chvíli se vrátil germán. Vzal si své věci a vyšli jsme. Po cestě domů jsme probíraliseriál my little pony jak vše vysvětlíme vii. Nakonec jsme se shodli na tom, jí nic neříkat. Ale potom jsme to přehodnotili na plán říct pravdu.
Vešli jsme pozdě večer do domu a olga se zatvářila velmi divně. Odvedla si ramalla a my zůstali sami. Germán mě nečekaně objal vpase, ale hned pustil a protočil oči.
-GERMI!-zařvala jade
-a tohle snášíš jak?
-kupodivu ji pošlu ke kadeřnici
-Aby nepřišla s vyholenou hlavou-propukli jsme v záchvat smíchu a v tu chvíli přišla Jade.
-co je tady k smíchu?
-e..e..to..není důležité, co se stalo Jade?
-co by se stalo? Nic. Chci jen, aby jsi si jel vyzkoušet ten oblek na svatbu. -germán zbledl. Nevím co se stalo. Ve vnitř mě něco zmáčklo. Germán má snoubenku.
-e..k té svatbě..no Jade..já nemůžu. Nemůžu se s tebou oženit to.. já e.. nemiluju tě. Ale nemusíš odcházet hned. Vím, že ani nevíš kam by jsi šla a..
-cože?!
-uklidni se Jade..mám tě rád ale ke vztahu je potřeba láska- řekl poslední slovo směrem ke mě, ale Jade si toho nevšimla.
-zítra tady nebudu germáne.
-máš kam jít?
-samozdřejmě-hodilu mu prsten a odešla. Germán se sehl a vzal ho. Byl rozbitý. Pokrčil rameny a dal ho do kspsy.
-jsi v pořádku?
-musel jsem jí říct pravdu
-když o tom tak mluvíme.. co jsi tím naznačoval?
-já? Nic...-řekl ironickým tónem
-HALÓ... tati! Angie! Pomůžete mi dolů?
Vyběhli jsme k vii nahoru. Germán vzal viu na ruce a já jí vzala berle.(teď pozor, lena nazvala berle jako "fofr klacky xDDD") . Violetta se na nás dole podívala.
-angie? Co ten tvůj dobrý přítel? Je v pořádku?-germán se na mě podíval s pohledem "rozumím" a obdařil mě sladkým ůsměvem
-tak se ho zeptej-řekla jsem a pohladila švagra po ruce
-chceš říct že táta...ty...pablo..aha! Už tomu rozumím. Tati! Tebe postřelili?
-to nic není vio...bude to dobré,věř mi
-angie! Dnes večer jako každý jiný zase u mě ano?
-budu tam
-a pak příjdeš ke mě!-řekl švagr
Obě jsme se na něj zaraženě podívaly
-no..přece potřebuji pomoct s převlečením a vyměněním obvazu.
-aha.. ale..e.. to.. pročpak neřekneš olgítě?
Všichni vybuchli smíchem ze švagrova výrazu. Chytil mě za bradu a nadzvedl mi obličej tak, abych mu viděla do očí. Přiblížil svou tvář k mojí, což mě vyděsilo.Nechal ji kousek o
od mé. Měla jsem velkou chuť ho políbit. Všechno na něm bylo dokonalé. Ty oči, ta tvář anděla...
-prosím..příjdeš?
Pokývala jsem hlavou.
-červenáš se! -vykřikl dětinsky švagr. Vspoměla jsem si na jednu věc. Přitáhla jsem ho ke mě za kravatu a políbila na líci. Během chvilky byl rudý jako jahoda.
-no tati..-řekla posměšně via-tady se ná někdo-nenechali jsme ji domluvit
-hej! Přemýšlej nad tím, co říkáš!-vyhrkla jsem
-no jo...jsi jako tvoje teta když byla malá! Ale ty na sebe alespoň neshazuješ vánoční stromečky!
Při té vspomínce jsem si sedla na gauč. Germán odvyprávěl celý příběh své dceři.
Vybuchli smíchem.
-no dobře, jsem nešikovná, to všichni ví!
-ale...angie, byla to legrace...
-já to chápu! Ale..už je dost pozdě no ne?
-m..tati, odneseš mě? Promluvíme si s angie a...málem bych zapoměla...za chvíli příjde fran a camila.
-no dobře. Zítra je přeci neděle..
V tu chvíli se ozval zvonek. Šli jsme ke dveřím a oba jsme v jednu chvíli otevřeli dveře. Germán nepustil mou ruku a já se mu dívala do očí. Najednou mi srdce změnilo tempo. Se sladkým ůsměvem se přiblížil.
-e..e..nechci rušit..ale..e..je tu..e..via?-řekla zaraženě franceska. Odkočili jsme od sebe.
-dobrý večer camilo-vyhrkl germán
-vážně? Nepamatuješ si jména kamarádek? Ahoj fran, pojď do vnitř.
-ahoj angie, dobrý večer pane castillo. -vešla do domu a šla k violettě do pokoje. Podívala jsem se na švagra.
-jsi hrozně sladký když se červenáš-vyšeptala jsem
-tak sladký jako ty?-řekl stejně tiše a objal mě v pase. Najednou jsme slyšeli kroky. Pustil mě a já udělala krok do zadu. Zrovna sešla Jade. Držela v rukou kufry.
-odcházím. Ale já se pomstím...-řekla a opustila dům. Švagr se na mě s ůsměvem podíval a znovu objal. Dala jsem mu ruce na krk. Nechybělo moc a naše rty by se potkali. Do místnosti vešel ramallo. Zakryl si ůsta a já jsem pustila germána a odstoupila.
-tohle už není možné-řekl švagr a usmál se
-půjdu k vii-řekla jsem a odešla.
Zaklepala jsem a po tichém "prosím" jsem vešla. Via se usmála a poklepala na postel. Sedla jsem si a podívala jsem se na její výraz. Po chvilce přišla fran.
-angie?-zeptala se via
-ano?
-no.. jak to tam dole dopadlo s tátou?
-co?
-ale no taak angie!-ozvala se fran-via si vychutnávala pohled na Jade, která odcházela a vy dva jste..a my odešly
-e....-najednou se mi udělalo divně-no.. nic se nestalo protože přišel ramallo..když narážíš na toto téma..jak se ti vede s chlapci?
-hrozně-hlasitě zamručela a hodila si na hlavu polštář
- to je to tak zlé?
-víc než myslíš-ozvala se fran
-jak to?- zeptala jsem se francesky
-no..-po chvíli přišel do pokoje švagr ale něco se stalo, protože přes bolest nemohl mluvit. Chytil se za místo, kde měl stehy. Vytočila jsem oči a sundala mu košili. Až teď jsem si všimla jak má kránsné tělo. Sundala jsem mu obvaz a podívala se na ránu. Nenávidím krev. Měl skřížené dva stehy. Z hluboka jsem se nadechla a rozmotala je. Pak jen vydechl.
-angie mi zachránila tátu...no...to je nečekané-dodala se záchvatem smíchu.
-máš představu jaké bylo vtrhnout do bytu toho ředitele, nedotknou t se ho a nechat se postřelit? Tohle nebylo tak hrozné ale bolelo to!
-a co bolelo nejvíc?-zeptala se ho se zájmem dcera-no chápeš..tohle nebo to postřelení
-mezi těmito dvěma věcmi bolela víc teď ta nehoda ale nejvíc bolel fakt že bych mohl přijít o angie-řekl klidně-e..já to řekl na hlas?
-HA! Řekl!-vykřikla via
-ve vzduchu nám zůstalo mnoho otázek-křikla fran
-vážně?-zeptala jsem se švagra
-nejvážněji-usmál se a chtěl mě políbit, ale foukla jsem mu do obličeje
-i ty jedna..-zasmál se
-a teď k těm otázkám!-začala fran- jaký ředitel? Co se tady děje..tedy co se děje mezi angie a panem castillem a ee..proč jdou z kuchyně ty okřiky?
-ředitel vaší školy ten..leblo..e..jak se jmenuje..-skočila jsem mu do řeči-pablo-pokračoval-aha,pablo..no a nic se neděje a okřiky?-vyšel z pokoje a pak jsme slyšeli jeden velký okřik a pak nic. Švagr se vrátil vysmátý. -olga spálila toasty a když mě viděla bez košile tak vykřikla a poslala mě se obléct. Kdo ví, co si teď myslí-podíval se na mě.
-ale ne..já tě vážně zabiju..neumíš se olbéct?!-řekla jsem mu
-m..ale nezabiješ. Nejsi toho schopná! Pak by jsi plakala. A ne, maminka mě to nenaučila.
-tak zavolej tatínkovy, třeba tě to naučí
-no nevím..sedl si a oblékal se.
-pablo?! On.. co se mu stalo?
-sedí-řekl klidně švagr
-ale..
-prosím..nemluvte o tom. Neví o tom nikdo. Prosím dokud soud nevydá konečné rozhodnutí tak dělejte,že nic nevíte.
-dobře slibujeme-řekly obě. Rozločila jsem se a šla se umýt. Když jsem byla hotová, šla jsem do švagrova pokoje otevřel mi s nádherným ůsměvem. Vešla jsem a on mi podal nový obvaz. Sundala jsem mu košili a starý obvaz. Dala jsem mu nový a usmála se na něj. Dělalo se mi trochu divně, protože stál přede mnou jen v obvazu a spodním prádle, ale přece to nebylo poprvé, kdy jsem ho tak viděla. Teď jsem měla pocit,že mi vyskočí srdce. Objal mě v pase a dlaň mi nechal na líci. Pomalu přibližoval své rty k mým. Ve chvíli, kdy byl už moc blízko, jsem zavřela oči a jednu dlaň mu položila na krk a druhou jsem mu nechala ve vlasech. Pak nastala ta chvíle, kdy se potkaly naše rty. Ty polibky byly jiné,než všechny ostatní dohromady. Vášnivě mě líbal a já mu polibky oplácela. Opřel mě o stěnu. Kousnul mě do rtu a pak na mě přitlačil. Nepoddala jsem se mu. Rozhodně ne tak rychle. Přesunul rty na můj krk. Nechápu jak to se mnou dělal. Najednou je pomalu sunul nahoru po krku. Opřel si čelo o mé a díval se mi hluboko do očí.
-chceš mě, touží po mě a nedokážeš beze mě žít. Popři to. Nedokážeš to, vidím ti to v očích.
-Nepopřu to. Nebudu to nikdy popírat chápeš? Bez tebe je všechno zbytečné. Svět nemá barvu...ale sám dobře víš,že nemůžeme být spolu
-tak nemluv-pak mě dychtivě políbil. Povolila jsem asi jen na vteřinu a toho využil. Přitiskl se do mě silněji a vjel dlaňmy pod mé triko. Zaryl mi nehty do zad a to všechno mě donutilo tiše vykřiknout. Jeho reakce byla nečekaná. Přirazil mě do rámu postele a strhnul ze mě tričko. "Něco" nás svalilo na postel. Germán přenesl rty na můj hrudník. Můj dech byl nekontrolovatelně rychlý a chvílemi mi uniklo vykřknutí. Drápala jsem mu kůži. Pak přenesl rty níž na břicho. Stále níž až se zastavil u sukně. Chtěl se jí zbavit ale v tom jsem mu naznačila aby přestal. Lehl si na mě a začal líbat.
-už...je čas...skončit..-řekla jsem mezi polibky
-ale tohle ti říká rozum. Tvé srdce a všechno ostatní ti říká že chceš víc. Že po mě toužíš a chceš víc než nejvíc. Chceš tolik, kolik ani nejde. Cítím to. Jistým způsobem cítím tvé pocity.
-víš to. Máš...pravdu ale.. nejde to..je na to..moc brzo..a...nebylo by to..zodpovědné.-vydusila jsem
-máš pravdu...-vydechl a naposled mě zmohl silným polibkem a vyjekl. Zachichtala jsem se a natáhla se pro horní kus pyžama. Oblékla jsem se a když jsem chtěla odejít, cítila jsem odpor z jeho strany. Potáhl mě k sobě.
-dostanu polibek na dobrou noc? -zeptal se sladce a nevinně. Naklonila jsem se k němu a někdo otevřel dveře. Švagr mě do sebe přimáčkl a políbil. Když mě pustil, podívala jsem se do dveří stála tam franceska a violetta s otevřenou pusou.
-e...no..e...co..e...se...děje?-zeptala jsem se vyděšeně
-nooo...ono...to..nám se zdál zlý sen a..
-pojďte sem-poklepala jsem na postel a ony poslušně sedly. Objali jsme se a germán se přidal. Po chvíli jsme všichni čtyři usnuli.
************************************
Vou....tak máte tu 3díl.. za komentář budeme vděční
†Anglia
-co ti zase rozkázal?
-něco, co neudělám, ale bojím se o tebe
-neříkej mi že chtěl...-řekl znechuceně
-bohužel, ale nepříjdu-přiznala jsem
-jdu za ním já. Ten člověk není normální!
-ne! Nedělej to!-vykřikla jsem histericky
-miluješ ho, že?-řekl trochu s bolestí v hlase
-ne...nevidíš co dělá?
-tak čeho se tak bojíš?
-není to jasné? -odtáhla jsem se od něj
-ne. Nechápu proč se tak bojíš! Navíc nepůjdu sám. Půjde se mnou policie.
-i přes to...
-nic ti neudělá-řekl a přiblížil se
-mě nejde o to,že by se něco stalo mě!-proč jsem mu to řekla?
-pokud nejde o pabla ani o tebe tak o koho?-byl netrpělivý
-o tebe. Jde mi o tebe. Nechápeš to? Mám o tebe strach! Bojím se o to, že ti ublíží a nebo hůř...-skoro jsem křičela, zlámal se mi hlas. Podíval se mi do očí a pootevřel ůsta. Nic z nich nevyšlo jen se usmál.
-o mě?-zeptal se nakonec
-a o koho jiného?
-a o pabla ne?
-ne, nechápu co s ním pořád máš
-ubližuje ti
-a ty mi pomáháš
-protože...-odmlčel se-mi na tobě moc záleží a chci jen tvé štěstí
-germáne...-položil mi prst na ůsta a sladce se usmál. Objal mě a políbil na líci.
-angie...já...už musím jít. Slib mi, že pokud se mi cokoli stane,nebudeš si to dávat za vinu a postaráš se o violettu. Slib mi to...
-proč to děláš...víš o tom, že tě poslechnu...já...slibuji ti to
Objal mě a odešel. Proč jsem ho nechala odejít? Pablo ho zabije a já... netuším co se mnou bude. Uslyšela jsem ťukání a krok. Violetta.. ...musela přijít.
-co se děje angie...-sedla si vedle mě.
-když ti na někom, kdo je pořád při tobě a vždy ví co udělat a říct záleží...-odmlčela jsem se-a pak mu slíbíš něco co nechceš dopustit...a bojíš se o jeho život...
-angie. Nechápu o čem mluvíš. Vysvětlíš mi to všechno?
-ani já sama to moc nechápu..
-tak se pokus!-trvala na svém
-no..pablo on..mě vydírá a..
-cože!?-vykřikla
-už to tak bude..musím být...jeho přítelkyně nebo.. -zlomil se mi hlas při myšlence na germána. Via mě objala.
-angie...co udělá pokud odmítneš...co je tak důležitého
-řekl že oblíží...-snažila jsem se uklidnit-někomu na kom..mi moc záleží a..nedokázala bych...bez něj žít...
-angie...ty...ty jsi... zamilovaná -řekla překvapeným tónem
-ne..to..co povídáš!?
-ale ano! Proč by jsi jinak byla s pablem? Protože nechceš aby se tomu někomu něco stalo! Ty ho miluješ!-poslední větu mi řekla přímo do očí
-to je hloupost...i kdyby jsi měla pravdu tak by náš vztah neměl šanci
-angie...o kom mluvíš. Kdo je ta osoba..
-to není důležité..podstatné je to.. co se před chvílí stalo
-co se stalo.angie...řekni něco
-vio..pablo po mě chtěl něco nechutného a vím, že víš o čem mluvím.. ale ten někdo přišel za mnou, dozvěděl se to a..musela jsem mu něco slíbit... teď je asi u Pabla a netuším co udělá..
-a ten někdo...co jsi mu slíbila..
-pokud se mu něco stane, nesmím si to dávat za vinu
-ale to je pěkný slib no ne?
-nechápeš to..?vio pokud se mu něco stane...já to .. nepřežiju ale ta..dohoda pokračuje..ale to ti nemůžu říct
-angie tak počkat...řekni o koho jde. Komu jsi dala ten slib?
-ten někdo je...e...to není důležité..
-mhm..-chtěla něco říct ale můj telefon ji přerušil. Číslo bylo neznámé. Zvedla jsem
-ano?
-dobrý den, je u telefonu angeles carrara?
-ano, děje se něco?
-no..jak to říct.. e...pablo galindo byl předvolán před soud. Podle jistého pana Castilla vás vydíral a dost ohyzdným způsobem..pan castillo je ale...
-neříkejte že zemřel
-ne, je jen postřelen. Je v v nemocnici v Buenos Aires. Adresa je závalova ulice 3693. Na recepci vám oznámí víc. Pokud by se cokoli změnilo budeme vás informovat. Zatím pěkný zbytek dne.
-dobře..e..děkuji nashledanou...-ukončila jsem hovor a sedla si na lavičku. Obličej jsem položla do dlaní.
-angie! Co se stalo?
-vio, už neutajím o koho jde. Postřelil ho. Pablo ho postřelil a teď je v nemocnici!
-ale koho postřelil?
-vio, řeknu ti to zítra. Já e.. musím teď něco udělat. Omluv mě
Pokývala hlavou. Rychle jsem utíkala do domu a v kuchyni jsem potkala ramalla.
-ramallo!
-ano, co se stalo,klid
-musíte mi pomoct. Odvezl by jste mě do nemocnice v centru?
-samozdřejmě, ale co se stalo?
-povím vá to cestou
Vzal klíče a nastoupili jsme.
-slibte mi, že to nikomu neřeknete
-slibuji
-dobře, germána postřelil pablo galindo. Vydíral mě a germán on..tam šel a..pablo ho prostě střelil
-ale ne... angie, mohu mít otázku?
-ano,určitě..
-co cítíte k panu germánovy?
-sama nevím ramallo. Nemůžu bez něj žít on..je pořád při mě... ten..sladký ůsměv já..e..to řekla ?
-už to tak bude.. a..e..jste si vědoma že ho..
-neříkejte to..sama ještě netuším co se děje a už mohl zemřít
-ale pokud se cítíte zmatená,nic se neděje to je ůplně normální...
-bojím se o něj
-také bych se bál...
-o olgu?
-cože? Jak vás to napadlo?
-viděli jsme vás v parku
-e...kdo ještě?
-jen germán
-prosím..neříkejte o tom nikomu
-máte mé slovo
Zastavili jsme před nemocnicí. Když jsmepřišli na recepci, oznámili nám číslo pokoje 302. Vešli jsme do pokoje, kde bylo jen jedno lůžko, na kterém ležel švagr. Potichu jsem k němu přišla. Sedla jsem si na židli vedle postele a pohladila ho po líci. Otevřel oči a sladce se usmál.
-už jsem zemřel?-zeptal se
-jak tě to mohlo napadnout?
-protože vidím neskutečně krásného anděla
-ale já nejsem anděl, a ty nejsi mrtvý
Ramallo se zachichtal a germán se podíval jeho směrem
-asi máš pravdu..je tady ramallo..ten se tvé kráse nevyrovná..-cítila jsem jak mi zrudla tvář. Germán se usmál a sedl si.poklepal na místo vedle sebe. Sedla jsem si a usmála se na něj. Políbil mě na líci a já ho objala.
-co se stalo..-řekla jsem s bolestí v hlase. Pustila jsem o a on se na mě podíval. Otočil se a odhrnul košili. Měl ránu, která byla zašitá v oblasti páteře.
-ten chlap mi otvřel a čekal evidentně tebe. Po chvíli na mě začal řvát. Nesáhl jsem na něj. Nedotknul jsem se ho. Pak vytáhl pistol a střelil. V tu chvíli přišla policie a mě odvezli sem. Už ti neublíží..-chytil mě pevně za dlaně a stískl je.
-proč jsi to udělal. Kdyby tě zabil tak..
-tak? Život by šel dál
-jak to můžeš říct?
-kdyby jsi zemřela, už bych to po druhé nedokázal vydržet..
-a kdyby jsi zemřel ty? Myslí si snad, že bych bez tebe přežila? Ne, Po chvíli bych byla tam, kde ty.
-proč by jsi...proč by jsi to dělala?
-na nikom mi nikdy tak nezáleželo. Proto...
-myslím,že k tomu činu by nás oba vedla jedna věc. Nebudu to říkat..-pokývala jsem hlavou. Naklonil se ke mě. Byl už blízko ,ale vešla sestřička. Odtáhl se a podíval se na ni.
-pane castillo? Můžete hned odejít
-na recepci oznámím, že jsem odešel,děkuji
-nashledanou-odešla
Germán se šel převléct a já si opřela hlavu o zeď. Ramallo mi poklepal na zádech
-děje se něco?
-všechno je špatně
-a co je špatně?
-viděl jste to ne? Kdyby nepřišla ta sestra tak..
-takových šancí ještě bude
-o to nejde
-tak o co jde?
-ramallo, mě to nevadilo. Něco mě táhlo k němu prostě něco...nevím..
-láska angeles..jen láska
-ta nešťastná ramallo
-kdo ví..-v tu chvíli se vrátil germán. Vzal si své věci a vyšli jsme. Po cestě domů jsme probírali
Vešli jsme pozdě večer do domu a olga se zatvářila velmi divně. Odvedla si ramalla a my zůstali sami. Germán mě nečekaně objal vpase, ale hned pustil a protočil oči.
-GERMI!-zařvala jade
-a tohle snášíš jak?
-kupodivu ji pošlu ke kadeřnici
-Aby nepřišla s vyholenou hlavou-propukli jsme v záchvat smíchu a v tu chvíli přišla Jade.
-co je tady k smíchu?
-e..e..to..není důležité, co se stalo Jade?
-co by se stalo? Nic. Chci jen, aby jsi si jel vyzkoušet ten oblek na svatbu. -germán zbledl. Nevím co se stalo. Ve vnitř mě něco zmáčklo. Germán má snoubenku.
-e..k té svatbě..no Jade..já nemůžu. Nemůžu se s tebou oženit to.. já e.. nemiluju tě. Ale nemusíš odcházet hned. Vím, že ani nevíš kam by jsi šla a..
-cože?!
-uklidni se Jade..mám tě rád ale ke vztahu je potřeba láska- řekl poslední slovo směrem ke mě, ale Jade si toho nevšimla.
-zítra tady nebudu germáne.
-máš kam jít?
-samozdřejmě-hodilu mu prsten a odešla. Germán se sehl a vzal ho. Byl rozbitý. Pokrčil rameny a dal ho do kspsy.
-jsi v pořádku?
-musel jsem jí říct pravdu
-když o tom tak mluvíme.. co jsi tím naznačoval?
-já? Nic...-řekl ironickým tónem
-HALÓ... tati! Angie! Pomůžete mi dolů?
Vyběhli jsme k vii nahoru. Germán vzal viu na ruce a já jí vzala berle.(
-angie? Co ten tvůj dobrý přítel? Je v pořádku?-germán se na mě podíval s pohledem "rozumím" a obdařil mě sladkým ůsměvem
-tak se ho zeptej-řekla jsem a pohladila švagra po ruce
-chceš říct že táta...ty...pablo..aha! Už tomu rozumím. Tati! Tebe postřelili?
-to nic není vio...bude to dobré,věř mi
-angie! Dnes večer jako každý jiný zase u mě ano?
-budu tam
-a pak příjdeš ke mě!-řekl švagr
Obě jsme se na něj zaraženě podívaly
-no..přece potřebuji pomoct s převlečením a vyměněním obvazu.
-aha.. ale..e.. to.. pročpak neřekneš olgítě?
Všichni vybuchli smíchem ze švagrova výrazu. Chytil mě za bradu a nadzvedl mi obličej tak, abych mu viděla do očí. Přiblížil svou tvář k mojí, což mě vyděsilo.Nechal ji kousek o
od mé. Měla jsem velkou chuť ho políbit. Všechno na něm bylo dokonalé. Ty oči, ta tvář anděla...
-prosím..příjdeš?
Pokývala jsem hlavou.
-červenáš se! -vykřikl dětinsky švagr. Vspoměla jsem si na jednu věc. Přitáhla jsem ho ke mě za kravatu a políbila na líci. Během chvilky byl rudý jako jahoda.
-no tati..-řekla posměšně via-tady se ná někdo-nenechali jsme ji domluvit
-hej! Přemýšlej nad tím, co říkáš!-vyhrkla jsem
-no jo...jsi jako tvoje teta když byla malá! Ale ty na sebe alespoň neshazuješ vánoční stromečky!
Při té vspomínce jsem si sedla na gauč. Germán odvyprávěl celý příběh své dceři.
Vybuchli smíchem.
-no dobře, jsem nešikovná, to všichni ví!
-ale...angie, byla to legrace...
-já to chápu! Ale..už je dost pozdě no ne?
-m..tati, odneseš mě? Promluvíme si s angie a...málem bych zapoměla...za chvíli příjde fran a camila.
-no dobře. Zítra je přeci neděle..
V tu chvíli se ozval zvonek. Šli jsme ke dveřím a oba jsme v jednu chvíli otevřeli dveře. Germán nepustil mou ruku a já se mu dívala do očí. Najednou mi srdce změnilo tempo. Se sladkým ůsměvem se přiblížil.
-e..e..nechci rušit..ale..e..je tu..e..via?-řekla zaraženě franceska. Odkočili jsme od sebe.
-dobrý večer camilo-vyhrkl germán
-vážně? Nepamatuješ si jména kamarádek? Ahoj fran, pojď do vnitř.
-ahoj angie, dobrý večer pane castillo. -vešla do domu a šla k violettě do pokoje. Podívala jsem se na švagra.
-jsi hrozně sladký když se červenáš-vyšeptala jsem
-tak sladký jako ty?-řekl stejně tiše a objal mě v pase. Najednou jsme slyšeli kroky. Pustil mě a já udělala krok do zadu. Zrovna sešla Jade. Držela v rukou kufry.
-odcházím. Ale já se pomstím...-řekla a opustila dům. Švagr se na mě s ůsměvem podíval a znovu objal. Dala jsem mu ruce na krk. Nechybělo moc a naše rty by se potkali. Do místnosti vešel ramallo. Zakryl si ůsta a já jsem pustila germána a odstoupila.
-tohle už není možné-řekl švagr a usmál se
-půjdu k vii-řekla jsem a odešla.
Zaklepala jsem a po tichém "prosím" jsem vešla. Via se usmála a poklepala na postel. Sedla jsem si a podívala jsem se na její výraz. Po chvilce přišla fran.
-angie?-zeptala se via
-ano?
-no.. jak to tam dole dopadlo s tátou?
-co?
-ale no taak angie!-ozvala se fran-via si vychutnávala pohled na Jade, která odcházela a vy dva jste..a my odešly
-e....-najednou se mi udělalo divně-no.. nic se nestalo protože přišel ramallo..když narážíš na toto téma..jak se ti vede s chlapci?
-hrozně-hlasitě zamručela a hodila si na hlavu polštář
- to je to tak zlé?
-víc než myslíš-ozvala se fran
-jak to?- zeptala jsem se francesky
-no..-po chvíli přišel do pokoje švagr ale něco se stalo, protože přes bolest nemohl mluvit. Chytil se za místo, kde měl stehy. Vytočila jsem oči a sundala mu košili. Až teď jsem si všimla jak má kránsné tělo. Sundala jsem mu obvaz a podívala se na ránu. Nenávidím krev. Měl skřížené dva stehy. Z hluboka jsem se nadechla a rozmotala je. Pak jen vydechl.
-angie mi zachránila tátu...no...to je nečekané-dodala se záchvatem smíchu.
-máš představu jaké bylo vtrhnout do bytu toho ředitele, nedotknou t se ho a nechat se postřelit? Tohle nebylo tak hrozné ale bolelo to!
-a co bolelo nejvíc?-zeptala se ho se zájmem dcera-no chápeš..tohle nebo to postřelení
-mezi těmito dvěma věcmi bolela víc teď ta nehoda ale nejvíc bolel fakt že bych mohl přijít o angie-řekl klidně-e..já to řekl na hlas?
-HA! Řekl!-vykřikla via
-ve vzduchu nám zůstalo mnoho otázek-křikla fran
-vážně?-zeptala jsem se švagra
-nejvážněji-usmál se a chtěl mě políbit, ale foukla jsem mu do obličeje
-i ty jedna..-zasmál se
-a teď k těm otázkám!-začala fran- jaký ředitel? Co se tady děje..tedy co se děje mezi angie a panem castillem a ee..proč jdou z kuchyně ty okřiky?
-ředitel vaší školy ten..leblo..e..jak se jmenuje..-skočila jsem mu do řeči-pablo-pokračoval-aha,pablo..no a nic se neděje a okřiky?-vyšel z pokoje a pak jsme slyšeli jeden velký okřik a pak nic. Švagr se vrátil vysmátý. -olga spálila toasty a když mě viděla bez košile tak vykřikla a poslala mě se obléct. Kdo ví, co si teď myslí-podíval se na mě.
-ale ne..já tě vážně zabiju..neumíš se olbéct?!-řekla jsem mu
-m..ale nezabiješ. Nejsi toho schopná! Pak by jsi plakala. A ne, maminka mě to nenaučila.
-tak zavolej tatínkovy, třeba tě to naučí
-no nevím..sedl si a oblékal se.
-pablo?! On.. co se mu stalo?
-sedí-řekl klidně švagr
-ale..
-prosím..nemluvte o tom. Neví o tom nikdo. Prosím dokud soud nevydá konečné rozhodnutí tak dělejte,že nic nevíte.
-dobře slibujeme-řekly obě. Rozločila jsem se a šla se umýt. Když jsem byla hotová, šla jsem do švagrova pokoje otevřel mi s nádherným ůsměvem. Vešla jsem a on mi podal nový obvaz. Sundala jsem mu košili a starý obvaz. Dala jsem mu nový a usmála se na něj. Dělalo se mi trochu divně, protože stál přede mnou jen v obvazu a spodním prádle, ale přece to nebylo poprvé, kdy jsem ho tak viděla. Teď jsem měla pocit,že mi vyskočí srdce. Objal mě v pase a dlaň mi nechal na líci. Pomalu přibližoval své rty k mým. Ve chvíli, kdy byl už moc blízko, jsem zavřela oči a jednu dlaň mu položila na krk a druhou jsem mu nechala ve vlasech. Pak nastala ta chvíle, kdy se potkaly naše rty. Ty polibky byly jiné,než všechny ostatní dohromady. Vášnivě mě líbal a já mu polibky oplácela. Opřel mě o stěnu. Kousnul mě do rtu a pak na mě přitlačil. Nepoddala jsem se mu. Rozhodně ne tak rychle. Přesunul rty na můj krk. Nechápu jak to se mnou dělal. Najednou je pomalu sunul nahoru po krku. Opřel si čelo o mé a díval se mi hluboko do očí.
-chceš mě, touží po mě a nedokážeš beze mě žít. Popři to. Nedokážeš to, vidím ti to v očích.
-Nepopřu to. Nebudu to nikdy popírat chápeš? Bez tebe je všechno zbytečné. Svět nemá barvu...ale sám dobře víš,že nemůžeme být spolu
-tak nemluv-pak mě dychtivě políbil. Povolila jsem asi jen na vteřinu a toho využil. Přitiskl se do mě silněji a vjel dlaňmy pod mé triko. Zaryl mi nehty do zad a to všechno mě donutilo tiše vykřiknout. Jeho reakce byla nečekaná. Přirazil mě do rámu postele a strhnul ze mě tričko. "Něco" nás svalilo na postel. Germán přenesl rty na můj hrudník. Můj dech byl nekontrolovatelně rychlý a chvílemi mi uniklo vykřknutí. Drápala jsem mu kůži. Pak přenesl rty níž na břicho. Stále níž až se zastavil u sukně. Chtěl se jí zbavit ale v tom jsem mu naznačila aby přestal. Lehl si na mě a začal líbat.
-už...je čas...skončit..-řekla jsem mezi polibky
-ale tohle ti říká rozum. Tvé srdce a všechno ostatní ti říká že chceš víc. Že po mě toužíš a chceš víc než nejvíc. Chceš tolik, kolik ani nejde. Cítím to. Jistým způsobem cítím tvé pocity.
-víš to. Máš...pravdu ale.. nejde to..je na to..moc brzo..a...nebylo by to..zodpovědné.-vydusila jsem
-máš pravdu...-vydechl a naposled mě zmohl silným polibkem a vyjekl. Zachichtala jsem se a natáhla se pro horní kus pyžama. Oblékla jsem se a když jsem chtěla odejít, cítila jsem odpor z jeho strany. Potáhl mě k sobě.
-dostanu polibek na dobrou noc? -zeptal se sladce a nevinně. Naklonila jsem se k němu a někdo otevřel dveře. Švagr mě do sebe přimáčkl a políbil. Když mě pustil, podívala jsem se do dveří stála tam franceska a violetta s otevřenou pusou.
-e...no..e...co..e...se...děje?-zeptala jsem se vyděšeně
-nooo...ono...to..nám se zdál zlý sen a..
-pojďte sem-poklepala jsem na postel a ony poslušně sedly. Objali jsme se a germán se přidal. Po chvíli jsme všichni čtyři usnuli.
************************************
Vou....tak máte tu 3díl.. za komentář budeme vděční
†Anglia
neděle 29. června 2014
Díl 2
Pak, někdo vyběhl. Byl to...Ramallo! Běžel k nám a když zastavil, snažil se asi něco říct ale byl zadýchaný. Pustila jsem se germánovy ruky a podala Ramallovy vodu. Vděčně se podíval na napil se.
-děkuji...moc
-neděkujte...m...ramallo, co se stalo
-nic..měl jsem...vás...dva..najít...
-proto jsi běžel?-zeptal se švagr
-ne, utíkal jsem před psem
-před psem?
-ano, ale setřásl jsem ho-usmál se a pak si nás měřil pohledem-můžu vědět, co tady oba děláte?
-ale ramallo! Nedělej z toho vědu! Jednoduše jsme se šli projít a mluvili jsme o tom, co jsme těch 12 let dělali..-řekl švagr
-nikoli vědu, spíše chemii
-ramallo!-vyhrkli jsme
-no pojďte, odvezu vás domů...-procházeli jsme lehce osvětlenými uličkami v parku. Šli jsme potichu a občas jsem se chytla germána za ruku,protože v parku často šuměly stromy nebo keře. Přišli jsme k severní bráně parku,před kterou parkovalo auto, kterým přijel ramallo. Nasedli jsme a v milé náladě jsme jeli domů. Na sedale spolujezde měl ramallo nějaké kufry, takže germán seděl se mnou v zadu. Při jedné zatáčce ramallo neuřídil auto, a my skončili v poli. Když jsem otevřela oči, zjistila jsem, že na mě ležel germán.
-všichni v pořádku?-zeptal se ramallo
-ano-řekli jsme
-a vy pane inženýre nevíte, co jsou to pásy?
-e...omlouvám se-odtáhl se a já v duchu zaklela.
-germáne...-skoro jsem nemluvila klidně
-co se stalo? Jsi v pořádku?
-já ano, ale ty ne. Kdyby jsi si zapnul pás...
-nestraš, co se stalo!- vzala jsem jeho dlaň a položila mu ji na čelo, z kterého sršela krev. Ramallo šel zavolat pomoc a já se naklonila ke švagrovy.
-jak jsi na tom
-jak to myslíš?
-ty záda
-bolí ale dá se to vydržet...
Sedla jsem ji a opřela jsem se o sedadlo.
-vyzvedl jsi violettu?
-už ráno
Po chvíli přijela pomoc. Záchranáři ošetřili švagra a odtahový vůz odtáhl auto. Lisardo zavolal známému, který nás odvezl domů. Vystoupili jsme z auta a poděkovali za odvoz. V hale seděla jen olga. Přivítala nás a nachystala nám večeři, o kterou jsme přišli. Po večeři, mě někdo chytil za rameno. Bylo mi jasné kdo to byl
-příjdeš dnes zase? Pěkně prosím
-dobře, ale ještě před tím půjdu k vii. -obdařil mě sladkým ůsměvem a odešel. Pak mě doběhl ramallo.
-angeles? Promluvme si...
-samozdřejmě, co se děje?
-to mi povězte vy
-nerozumím vám
-co se děje, mezi vámi a panem germánem.
-ale ramallo, co to povídáte? Germán je můj švagr.
-to nevadí. Ale já vám říkám, že se něco děje! -řekl a odešel. Pokrčila jsem rameny a šla k vii. Zaklepala jsem a čekala, než se ozve. Po tichém "vstupte" jsem vešla do pokoje.
-angie!
-ahoj vio, jak se cítíš
-už o moc lépe, a ty? Co se ti stalo-ukázala na malé šktábnutí na ruce
-cítím se dobře a..e..to..-do pokoje vešel germán. Usmál se na nás a zavřel dveře.
-tati! Co se ti stalo!
-e..to...nic to není, nezatěžuj se tím
-a ty angie? Co se stalo tobě?
-ale..ani o tom nevím to.-švagr se podíval na škrábnutí na rameni a pak se zarazil.
-angie...mohla by..e..mohla by sis sundat to..e..tričko?-obě jsme se na něj podívaly.
-co to povídáš?
-no..to škrábnutí vede dál a..
-mhm.. takže to není jen nějaká záminka?
-ne, prostě se bojím, aby se ti něco nestalo.-zaváhala jsem a podívala se na viu. Kývla hlavou. Trochu zaraženě jsem si sundala tričko a oba se mi dívali na záda.
-co se děje
-no...je to poškrábané...e...nebolí tě to?
-ne, nebolí
-a necháš mě, ti to vyčistit?
-no dobře než jsem stihla cokoli říct, už jsem byla v koupelně a germán mi ošetřil ránu. Podal mi s ůsměvem tričko. Oblékla jsem se a oplatila mu ůsměv. Šli jsme k vii do pokoje. Ta už čekala a podezřívavě se dívala naším směrem. Zavřela jsem dveře a sedla si vedle ní.
-no..můžu mít otázku? Zeptala se.
-určitě
-vy dva....jak..e..dlouho jste..spolu?
-CO?-zařvali jsme
-vy nejste spolu? Tak proč tu není Jade?
-je jen v lázních vio! Jak tě něco takového mohlo napadnout?
-no..je evidentní, že k sobě něco cítíte
-neříkej hlouposti-odporovala jsem
-mhm..tak hlouposti?-zasmála se a strčila do mě. Spadla jsem na germána, který seděl na zemi a opíral se o postel. Zalapala jsem po dechu a s vytřeštěnýma očima jsem se na něj podívala. Vstala jsem a dřepla si vedle něj.
-jsi v pořádku?
-to je dobré...nebylo to ůmyslně...
-angie,tati omlouvám se já...e..nebylo to schválně
-to je v dobré vio. Už jdu měj se, dobrou noc-rychle jsem jí dala polibek na čelo a už jsem chtěla odejít, ale můj zrak zůstal u germána. Natáhla jsem k němu ruku. Se sladkým ůsměvem se chytil a stouplnul si. Pak jsem odešla do pokoje a následně do koupelny. Vyšla jsem a už jsem si chtěla lehnout, ale vspoměla jsem si na germána. Šla jsem ke dveřím jeho pokoje a zaklepala. Netrvalo ani sekundu a někdo mi poklepal na záda. Otočila jsem se a za mnou stál brunet se sladkým ůsměvem jen v ručníku. Zrudla jsem a nevím proč. Otevřel dveře a naznačil, abych vešla.
-e...otočíš se? Chtěl bych se převléct-otočila jsem se a pak mi pošeptal-a opovaž se podvádět-zachichtala jsem se se a po chvilce mi klepal na záda otočila jsem se, ale moc se toho nezměnilo. Měl ma sobě boxerky, ale triko ne. Sedl si na postel a táhnul mě za sebou. Usmívala jsem se a masírovala mu záda. Po možná pár hodinách se otočil. Naše obličeje nedělilo ani pár minimetrů. Odtáhla jsem se do normální vzdálenosti a čekala na jeho reakci. V odpovědi se zasmál.
-děkuju moc...
-nic se nestalo
Stejně, jako minulou noc, i tentokrát šel se mnou až k mému pokoji, ale tentokrát mě přitiskl do dveří. Lehce překvapená a zděšená jsem se na něj podívala.
-máš strach?
-no..jak se to vezme
Podhladil mě po ruce a políbil na líci. Usmála jsem se na švagra, který právě odešel a já šla spát. Celou noc jsem cítila divné pálení na místě, kde mě políbil. A ještě tuto noc, se angeles a germánovy zdálo o tom druhém.
Druhého dne
Probudilo mě silné pálení paprsků slunce. "S těmy sny by se mělo něco udělat" napadlo ji. Usmívala se celé ráno. Po raní hygieně atd.. sešla na snídani, kde seděli violetta, olga a ramallo. Usmívala se na ně a posnídala. Po snídani jsem vzala svůj talíř a odnesla ho do kuchyně. Tam jsem potkala olgu, která mi kázala posadit se.
-někomu se tady zdálo, o svém statečném princi,je to tak?
-neřekla bych přímo statečném, ale..-pak mi skočila do řeči
-musíte mi všechno říct!
-e..já-pak vešel germán, mohla bych se na něj dívat pořád. Lahodně se na mě usmál s jiskrami v očích a já mu ůsměv oplácela
-dobré ráno!-skoro vykřičel
-dobré ráno-řekly jsme každá jiným tónem. Germán se za mál a políbil olgu na líci. Olga se na něj divně dívala.
-no...to nesmím?-zasmál se a opřel se o linku.
-angie! Copak je to za sladký ůsměv?
-ještě aby se nesmála, když se jí celou noc zdálo o jejím princi!-prohodila olga a odešla.
-vážně? O princi? A znám ho?- podezřívavě se na mě díval a usmíval se
-možná...
-mě se v noci taky zdálo o někom, do koho jsem šíleně-ohl se a přiblížil svůj obličej k mému. Srdce mi začalo rychle tlouct-zamilovaný-vyšeptal-budeš hádat kdo to je?
-m..a znám ji?
-moc dobře
-takže... Jade?
-ani z legrace
-tak v tom případě to bude olga!
-to ne... možná ji neznáš..
-vypadá to tak..no nic, už musím do studia-usmála jsem se na něj a chtěla odejít, ale chytil mě
-dneska je sobota-řekl pod návalem smíchu. Plácla jsem se do čela a pak mi přišla sms. Podívala jsem a zjistila, že je od Pabla. Chtěl se sejít v parku. Nervózně jsem se zarazila. Švagr se na mě překvapeně podíval.
-pablo se chce sejít
-tak běž. Určitě se to urovná a budete spolu-usmál se, ale až teď mi to došlo. Tento ůsměv byl jiný než ten před chvílí, byl falešný.
-co se stalo
-nic..
-nelži mi. Vidím ten falešný ůsměv
-nechci aby ses trápila, způsobuje mi to bolest. Tak už běž-objala jsem ho a políbila na líci. Šla jsem po parku až k místu, kde čekal Pablo. Když mě viděl, nahodil divný výraz a přátelsky mě objal.
-angie..vítej
-ahoj pablo
-můžu vědět proč jsi změnila parfém?
-nechápu, já nic nezměnila
-tak jsem to nemyslel
-mluv k věci
-kdyby ses nelíbala s germánem, možná by jsi neměla jeho perfém na kůži.
-já se s ním nelíbala!
-ovšem že ne. Jen ti dával umělé dýchání že?
-pablo kdo si myslíš, že jsi, když vyzvídáš, co dělám? Pro tvou informaci, objala jsem ho
-chápu... pokud myslíš, že si můžeš dělat, co chceš, tak jsi na omylu! A pro TVOU informaci, pokud ti záleží na zdraví germána, budeš moje přítelkyně
-zešílel jsi?!
-ne,pokud nebudeš souhlasit, postarám se o to, že už nikdy nebude mít v životě štěstí! A ani zdraví
-přeji ti, aby se ti stalo to, co jemu. Nic nechápeš!
-nechci chápat ubožáčka, který má v životě všechno, co chce
-nic nechápeš, peníze nejsou všechno! Vůbec nic nechápeš!
-ale chápu! Pan miliardář ti zblbnul hlavu. Co se stane pak? Bude tě držet ve věži? Chci slyšet odpověď ano nebo ne
Otráveně jsem kývla hlavou. Políbil mě, ale neopětovala jsem jej. Pustil mě a odešel. Sedla jsem si na lavičku. Jak.. jak..proč jsem to udělala?! Měla jsem chuť...germán...on byl moje slabina. Ani nevím proč. Dala jsem obličej do dlaní a slzy se spustily. Po chvíli jsem cítila známou vůni a horko na zádech, které se rozlelo po tělo. Sedl si vedle mě. Jak to dělá....
-co se stalo...myslel jsem, že se všechno urovnalo ale...pak jsem měl takový pocit a běžel za tebou.
-všechno je špatně...-víc jsem neřekla. Dusily mě slzy. Objal mě a nejistě mi sundal dlaně z obličeje a otřel slzy. Díval se mi do očí.
-neplakej a pověz, co se ti stalo
-Pablo mě z jistého důvodu vydírá-jeho obličej změnil výraz na něco bez výrazu- ale to není všechno, my jsme teď spolu- teď byla na jeho obličeji boles
-musíš ho opravdu milovat
-ale já nemiluji pabla! To je ten problém!
Nechápavě se podíval a pak mu to došlo.
-to je..jak.. nevím sice co je tak důležitého , že tě vydírá , ale tohle...je zvrácený a nechutný..angie, co je ta věc o co jde
-když ti to řeknu, budeš myslet že šílím
-ne, bude všechno v pořádku
-on...řekl že...pokud nebudu souhlasit,postará se o to..-zlomil se mi hlas
-angie, řekni mi, o co se postará
-o to, aby jsi už nikdy nebyl šťastný a trpěl jsi. Znám ho a vím, že je toho schopný-boles. To bylo na jeho obličeji. Opřel se o lavičku a zavřel oči.
-a proč jsi souhlasila?-neotevřel oči, ale mluvil hrobovým hlasem. Bez emocí
-sama nevím...záleží mi na tobě
-mm...to jsi nemusela. Koneckonců... v životě jsem si na bolest zvykl
-ale...sám říkáš, že pokud někdo ublíží mě, trpíš. A když někdo ublíží tobě? Jak simyslíš, že se cítím!?- otevřel oči a podíval se na mě se sladkým ůsměvem. Přiblížil svou tvář k mé a vydechl. Byl blízko a to způsobylo to, že jeho vydechnutí se rozplynulo po mém obličeji a líce mi zrudly. Opětovala jsem mu ůsměv.
-angie,angie,angie...jak to děláš?
-co dělám?
-jeden tvůj ůsměv v nejhorším dni a všechno se obrátí-zarazil mě a .zp ůsobil to,že jsem zrudla ještě víc, ale teď si toho všimnul. Jeho ůsměv byl ještě větší
-ale...tady se nám někdo červená! A copak to znamená?
-nevím o čem mluvíš...
-ale víš..no, už budeme muset domů
-tak pojďme
Usmál se a při cestě mě najednou chytil za ruku. Zastavila jsem se. Ukázal na stranu a zarazil mě. Stáli tam olga a ramallo. No,kdyby jen stáli. Oni se líbali. Podívala jsem se překvapeně na švagra, který se červený zachichtal.
Podívala jsem se mu do očí. On se červenal?
-Sluší ti, když se červenáš
-pojď už...
Nejistě ne chytil za dlaň. Stiskla jsem ji a s ůsměvem jsme šli k autu. Když jsme přišli, pustil mou dlaň a otevřel mi dveře. Nasedla jsem a za malou chvíli jsme byli u domu. Vysedli jsme a vešli do haly.
-tak mě napadlo...proč jsi dnešek nazval nejhorším dnem?
-vrací se Jade...
-aha
-mimochodem..děkuji moc! Bolest zad zmizela! -objal mě v pase a políbil na líci. Po chvíli mě pustil a rozloučil se.
Šla jsem k vii. Když mě uviděla, usmála se takovým divným ůsměvem. Poklepala na místo vedle sebe. Sedla jsem si a podívala jsem se na ni.
-angie... tady se nám někdo zamiloval!
-co?
-ten ůsměv znám! Zamilovala ses!
-e..vio..nevím..o čem tady mluvíš a..e..jak jsi na tom ty?
-no..nevím to jistě ale s leonem se cítím jinak než s Tomásem..a pak ten otrava diego. Nechci ho ani vidět
Dlouho jsme mluvili o jejím vztahu se všemi.
-to nemá cenu! Nikdy se nerozhodnu!
-ale rozhodneš..běž za hlasem svého srdce
Objala mě a podívala se o něco veseleji.
-zavoláš tátu? Budu potřebovat snést ze schodů
-už pro něj jdu
Šla jsem rovnou do kabinetu švagra. Když mě viděl, usmál se a ramallo se otočil s podezřelým ůsměvem.
-e..via potřebuje..e..snést dolů..
Vstal a položil mi ruku na záda, po čemž jsme následně vyšli. Violetta na nás civěla s divnou tváří.
-uvědomujete si vůbec že..e..se držíte za ruce?
Rychle jsem odskočila od švagra a stuhla jsem.
-naletěla!-řekl vii švagr a zasmál se. Přidala jsem se a potom už jen nesl viu ze schodů.
Via byla s olgou v kuchyni a v obývacím pokoji nikdo nebyl. Sedla jsem si k piánu a začala hrát. Po nějakém čase jsem i zpívala do doby, než jsem ucítila něčí hlavu na svém rameni a krku. Vylekala jsem se. Švagr se smál a pak se posadil vedle mě a začal hrát. Hráli jsme a zpívali několik písní. Po chvíli mi bylo jedno co se děje okolo. Zajímal mě fakt, že je se mnou. Naše ruce se potkaly a v tu chvíli jsem ucítila příjemné jiskřičky na kůži. Pevně mě za ni chytil a druhou rukou mi lehce popravil pramen vlasů, který mi spadl do obličeje. Naklonil se ke mě. Usmál se a pohladil po líci. Najednou někdo odemknul dveře a my odskočili jak od piána, tak od sebe. Ve dveřích se objevila Jade a oběma nám spadl ůsměv.Přiběhla k němu a germán se oddálil. Divně se na něj podívala.
-bolí mě v krku, nechci , a
- no, dobře ale..-pak začala mluvit o svatbě a švagr se na mě podíval, jako kdyby prosil o pomoc.
V tu chvíli mi zazvonil mobil a odešla jsem trochu dál a zvedla ho
-ano?
-angie! Pokud chceš aby tvůj švagr žil, příjdeš ke mě domů a tam..no uvidíš
-zbláznil jsi se? Pablo ty jsi zešílel!
-rozmýšlej...-po tom slově zavěsil
Vyšla jsem na zahradu a seděla na lavičce. Co má dělat? Pokud ublíží germánovy...ale nebudu s ním přece...
Co mám dělat?
****************
Promiňte za spoždění ale..mám na mobilu novou klávesnici a e..nejde s tím psát
-děkuji...moc
-neděkujte...m...ramallo, co se stalo
-nic..měl jsem...vás...dva..najít...
-proto jsi běžel?-zeptal se švagr
-ne, utíkal jsem před psem
-před psem?
-ano, ale setřásl jsem ho-usmál se a pak si nás měřil pohledem-můžu vědět, co tady oba děláte?
-ale ramallo! Nedělej z toho vědu! Jednoduše jsme se šli projít a mluvili jsme o tom, co jsme těch 12 let dělali..-řekl švagr
-nikoli vědu, spíše chemii
-ramallo!-vyhrkli jsme
-no pojďte, odvezu vás domů...-procházeli jsme lehce osvětlenými uličkami v parku. Šli jsme potichu a občas jsem se chytla germána za ruku,protože v parku často šuměly stromy nebo keře. Přišli jsme k severní bráně parku,před kterou parkovalo auto, kterým přijel ramallo. Nasedli jsme a v milé náladě jsme jeli domů. Na sedale spolujezde měl ramallo nějaké kufry, takže germán seděl se mnou v zadu. Při jedné zatáčce ramallo neuřídil auto, a my skončili v poli. Když jsem otevřela oči, zjistila jsem, že na mě ležel germán.
-všichni v pořádku?-zeptal se ramallo
-ano-řekli jsme
-a vy pane inženýre nevíte, co jsou to pásy?
-e...omlouvám se-odtáhl se a já v duchu zaklela.
-germáne...-skoro jsem nemluvila klidně
-co se stalo? Jsi v pořádku?
-já ano, ale ty ne. Kdyby jsi si zapnul pás...
-nestraš, co se stalo!- vzala jsem jeho dlaň a položila mu ji na čelo, z kterého sršela krev. Ramallo šel zavolat pomoc a já se naklonila ke švagrovy.
-jak jsi na tom
-jak to myslíš?
-ty záda
-bolí ale dá se to vydržet...
Sedla jsem ji a opřela jsem se o sedadlo.
-vyzvedl jsi violettu?
-už ráno
Po chvíli přijela pomoc. Záchranáři ošetřili švagra a odtahový vůz odtáhl auto. Lisardo zavolal známému, který nás odvezl domů. Vystoupili jsme z auta a poděkovali za odvoz. V hale seděla jen olga. Přivítala nás a nachystala nám večeři, o kterou jsme přišli. Po večeři, mě někdo chytil za rameno. Bylo mi jasné kdo to byl
-příjdeš dnes zase? Pěkně prosím
-dobře, ale ještě před tím půjdu k vii. -obdařil mě sladkým ůsměvem a odešel. Pak mě doběhl ramallo.
-angeles? Promluvme si...
-samozdřejmě, co se děje?
-to mi povězte vy
-nerozumím vám
-co se děje, mezi vámi a panem germánem.
-ale ramallo, co to povídáte? Germán je můj švagr.
-to nevadí. Ale já vám říkám, že se něco děje! -řekl a odešel. Pokrčila jsem rameny a šla k vii. Zaklepala jsem a čekala, než se ozve. Po tichém "vstupte" jsem vešla do pokoje.
-angie!
-ahoj vio, jak se cítíš
-už o moc lépe, a ty? Co se ti stalo-ukázala na malé šktábnutí na ruce
-cítím se dobře a..e..to..-do pokoje vešel germán. Usmál se na nás a zavřel dveře.
-tati! Co se ti stalo!
-e..to...nic to není, nezatěžuj se tím
-a ty angie? Co se stalo tobě?
-ale..ani o tom nevím to.-švagr se podíval na škrábnutí na rameni a pak se zarazil.
-angie...mohla by..e..mohla by sis sundat to..e..tričko?-obě jsme se na něj podívaly.
-co to povídáš?
-no..to škrábnutí vede dál a..
-mhm.. takže to není jen nějaká záminka?
-ne, prostě se bojím, aby se ti něco nestalo.-zaváhala jsem a podívala se na viu. Kývla hlavou. Trochu zaraženě jsem si sundala tričko a oba se mi dívali na záda.
-co se děje
-no...je to poškrábané...e...nebolí tě to?
-ne, nebolí
-a necháš mě, ti to vyčistit?
-no dobře než jsem stihla cokoli říct, už jsem byla v koupelně a germán mi ošetřil ránu. Podal mi s ůsměvem tričko. Oblékla jsem se a oplatila mu ůsměv. Šli jsme k vii do pokoje. Ta už čekala a podezřívavě se dívala naším směrem. Zavřela jsem dveře a sedla si vedle ní.
-no..můžu mít otázku? Zeptala se.
-určitě
-vy dva....jak..e..dlouho jste..spolu?
-CO?-zařvali jsme
-vy nejste spolu? Tak proč tu není Jade?
-je jen v lázních vio! Jak tě něco takového mohlo napadnout?
-no..je evidentní, že k sobě něco cítíte
-neříkej hlouposti-odporovala jsem
-mhm..tak hlouposti?-zasmála se a strčila do mě. Spadla jsem na germána, který seděl na zemi a opíral se o postel. Zalapala jsem po dechu a s vytřeštěnýma očima jsem se na něj podívala. Vstala jsem a dřepla si vedle něj.
-jsi v pořádku?
-to je dobré...nebylo to ůmyslně...
-angie,tati omlouvám se já...e..nebylo to schválně
-to je v dobré vio. Už jdu měj se, dobrou noc-rychle jsem jí dala polibek na čelo a už jsem chtěla odejít, ale můj zrak zůstal u germána. Natáhla jsem k němu ruku. Se sladkým ůsměvem se chytil a stouplnul si. Pak jsem odešla do pokoje a následně do koupelny. Vyšla jsem a už jsem si chtěla lehnout, ale vspoměla jsem si na germána. Šla jsem ke dveřím jeho pokoje a zaklepala. Netrvalo ani sekundu a někdo mi poklepal na záda. Otočila jsem se a za mnou stál brunet se sladkým ůsměvem jen v ručníku. Zrudla jsem a nevím proč. Otevřel dveře a naznačil, abych vešla.
-e...otočíš se? Chtěl bych se převléct-otočila jsem se a pak mi pošeptal-a opovaž se podvádět-zachichtala jsem se se a po chvilce mi klepal na záda otočila jsem se, ale moc se toho nezměnilo. Měl ma sobě boxerky, ale triko ne. Sedl si na postel a táhnul mě za sebou. Usmívala jsem se a masírovala mu záda. Po možná pár hodinách se otočil. Naše obličeje nedělilo ani pár minimetrů. Odtáhla jsem se do normální vzdálenosti a čekala na jeho reakci. V odpovědi se zasmál.
-děkuju moc...
-nic se nestalo
Stejně, jako minulou noc, i tentokrát šel se mnou až k mému pokoji, ale tentokrát mě přitiskl do dveří. Lehce překvapená a zděšená jsem se na něj podívala.
-máš strach?
-no..jak se to vezme
Podhladil mě po ruce a políbil na líci. Usmála jsem se na švagra, který právě odešel a já šla spát. Celou noc jsem cítila divné pálení na místě, kde mě políbil. A ještě tuto noc, se angeles a germánovy zdálo o tom druhém.
Druhého dne
Probudilo mě silné pálení paprsků slunce. "S těmy sny by se mělo něco udělat" napadlo ji. Usmívala se celé ráno. Po raní hygieně atd.. sešla na snídani, kde seděli violetta, olga a ramallo. Usmívala se na ně a posnídala. Po snídani jsem vzala svůj talíř a odnesla ho do kuchyně. Tam jsem potkala olgu, která mi kázala posadit se.
-někomu se tady zdálo, o svém statečném princi,je to tak?
-neřekla bych přímo statečném, ale..-pak mi skočila do řeči
-musíte mi všechno říct!
-e..já-pak vešel germán, mohla bych se na něj dívat pořád. Lahodně se na mě usmál s jiskrami v očích a já mu ůsměv oplácela
-dobré ráno!-skoro vykřičel
-dobré ráno-řekly jsme každá jiným tónem. Germán se za mál a políbil olgu na líci. Olga se na něj divně dívala.
-no...to nesmím?-zasmál se a opřel se o linku.
-angie! Copak je to za sladký ůsměv?
-ještě aby se nesmála, když se jí celou noc zdálo o jejím princi!-prohodila olga a odešla.
-vážně? O princi? A znám ho?- podezřívavě se na mě díval a usmíval se
-možná...
-mě se v noci taky zdálo o někom, do koho jsem šíleně-ohl se a přiblížil svůj obličej k mému. Srdce mi začalo rychle tlouct-zamilovaný-vyšeptal-budeš hádat kdo to je?
-m..a znám ji?
-moc dobře
-takže... Jade?
-ani z legrace
-tak v tom případě to bude olga!
-to ne... možná ji neznáš..
-vypadá to tak..no nic, už musím do studia-usmála jsem se na něj a chtěla odejít, ale chytil mě
-dneska je sobota-řekl pod návalem smíchu. Plácla jsem se do čela a pak mi přišla sms. Podívala jsem a zjistila, že je od Pabla. Chtěl se sejít v parku. Nervózně jsem se zarazila. Švagr se na mě překvapeně podíval.
-pablo se chce sejít
-tak běž. Určitě se to urovná a budete spolu-usmál se, ale až teď mi to došlo. Tento ůsměv byl jiný než ten před chvílí, byl falešný.
-co se stalo
-nic..
-nelži mi. Vidím ten falešný ůsměv
-nechci aby ses trápila, způsobuje mi to bolest. Tak už běž-objala jsem ho a políbila na líci. Šla jsem po parku až k místu, kde čekal Pablo. Když mě viděl, nahodil divný výraz a přátelsky mě objal.
-angie..vítej
-ahoj pablo
-můžu vědět proč jsi změnila parfém?
-nechápu, já nic nezměnila
-tak jsem to nemyslel
-mluv k věci
-kdyby ses nelíbala s germánem, možná by jsi neměla jeho perfém na kůži.
-já se s ním nelíbala!
-ovšem že ne. Jen ti dával umělé dýchání že?
-pablo kdo si myslíš, že jsi, když vyzvídáš, co dělám? Pro tvou informaci, objala jsem ho
-chápu... pokud myslíš, že si můžeš dělat, co chceš, tak jsi na omylu! A pro TVOU informaci, pokud ti záleží na zdraví germána, budeš moje přítelkyně
-zešílel jsi?!
-ne,pokud nebudeš souhlasit, postarám se o to, že už nikdy nebude mít v životě štěstí! A ani zdraví
-přeji ti, aby se ti stalo to, co jemu. Nic nechápeš!
-nechci chápat ubožáčka, který má v životě všechno, co chce
-nic nechápeš, peníze nejsou všechno! Vůbec nic nechápeš!
-ale chápu! Pan miliardář ti zblbnul hlavu. Co se stane pak? Bude tě držet ve věži? Chci slyšet odpověď ano nebo ne
Otráveně jsem kývla hlavou. Políbil mě, ale neopětovala jsem jej. Pustil mě a odešel. Sedla jsem si na lavičku. Jak.. jak..proč jsem to udělala?! Měla jsem chuť...germán...on byl moje slabina. Ani nevím proč. Dala jsem obličej do dlaní a slzy se spustily. Po chvíli jsem cítila známou vůni a horko na zádech, které se rozlelo po tělo. Sedl si vedle mě. Jak to dělá....
-co se stalo...myslel jsem, že se všechno urovnalo ale...pak jsem měl takový pocit a běžel za tebou.
-všechno je špatně...-víc jsem neřekla. Dusily mě slzy. Objal mě a nejistě mi sundal dlaně z obličeje a otřel slzy. Díval se mi do očí.
-neplakej a pověz, co se ti stalo
-Pablo mě z jistého důvodu vydírá-jeho obličej změnil výraz na něco bez výrazu- ale to není všechno, my jsme teď spolu- teď byla na jeho obličeji boles
-musíš ho opravdu milovat
-ale já nemiluji pabla! To je ten problém!
Nechápavě se podíval a pak mu to došlo.
-to je..jak.. nevím sice co je tak důležitého , že tě vydírá , ale tohle...je zvrácený a nechutný..angie, co je ta věc o co jde
-když ti to řeknu, budeš myslet že šílím
-ne, bude všechno v pořádku
-on...řekl že...pokud nebudu souhlasit,postará se o to..-zlomil se mi hlas
-angie, řekni mi, o co se postará
-o to, aby jsi už nikdy nebyl šťastný a trpěl jsi. Znám ho a vím, že je toho schopný-boles. To bylo na jeho obličeji. Opřel se o lavičku a zavřel oči.
-a proč jsi souhlasila?-neotevřel oči, ale mluvil hrobovým hlasem. Bez emocí
-sama nevím...záleží mi na tobě
-mm...to jsi nemusela. Koneckonců... v životě jsem si na bolest zvykl
-ale...sám říkáš, že pokud někdo ublíží mě, trpíš. A když někdo ublíží tobě? Jak simyslíš, že se cítím!?- otevřel oči a podíval se na mě se sladkým ůsměvem. Přiblížil svou tvář k mé a vydechl. Byl blízko a to způsobylo to, že jeho vydechnutí se rozplynulo po mém obličeji a líce mi zrudly. Opětovala jsem mu ůsměv.
-angie,angie,angie...jak to děláš?
-co dělám?
-jeden tvůj ůsměv v nejhorším dni a všechno se obrátí-zarazil mě a .zp ůsobil to,že jsem zrudla ještě víc, ale teď si toho všimnul. Jeho ůsměv byl ještě větší
-ale...tady se nám někdo červená! A copak to znamená?
-nevím o čem mluvíš...
-ale víš..no, už budeme muset domů
-tak pojďme
Usmál se a při cestě mě najednou chytil za ruku. Zastavila jsem se. Ukázal na stranu a zarazil mě. Stáli tam olga a ramallo. No,kdyby jen stáli. Oni se líbali. Podívala jsem se překvapeně na švagra, který se červený zachichtal.
Podívala jsem se mu do očí. On se červenal?
-Sluší ti, když se červenáš
-pojď už...
Nejistě ne chytil za dlaň. Stiskla jsem ji a s ůsměvem jsme šli k autu. Když jsme přišli, pustil mou dlaň a otevřel mi dveře. Nasedla jsem a za malou chvíli jsme byli u domu. Vysedli jsme a vešli do haly.
-tak mě napadlo...proč jsi dnešek nazval nejhorším dnem?
-vrací se Jade...
-aha
-mimochodem..děkuji moc! Bolest zad zmizela! -objal mě v pase a políbil na líci. Po chvíli mě pustil a rozloučil se.
Šla jsem k vii. Když mě uviděla, usmála se takovým divným ůsměvem. Poklepala na místo vedle sebe. Sedla jsem si a podívala jsem se na ni.
-angie... tady se nám někdo zamiloval!
-co?
-ten ůsměv znám! Zamilovala ses!
-e..vio..nevím..o čem tady mluvíš a..e..jak jsi na tom ty?
-no..nevím to jistě ale s leonem se cítím jinak než s Tomásem..a pak ten otrava diego. Nechci ho ani vidět
Dlouho jsme mluvili o jejím vztahu se všemi.
-to nemá cenu! Nikdy se nerozhodnu!
-ale rozhodneš..běž za hlasem svého srdce
Objala mě a podívala se o něco veseleji.
-zavoláš tátu? Budu potřebovat snést ze schodů
-už pro něj jdu
Šla jsem rovnou do kabinetu švagra. Když mě viděl, usmál se a ramallo se otočil s podezřelým ůsměvem.
-e..via potřebuje..e..snést dolů..
Vstal a položil mi ruku na záda, po čemž jsme následně vyšli. Violetta na nás civěla s divnou tváří.
-uvědomujete si vůbec že..e..se držíte za ruce?
Rychle jsem odskočila od švagra a stuhla jsem.
-naletěla!-řekl vii švagr a zasmál se. Přidala jsem se a potom už jen nesl viu ze schodů.
Via byla s olgou v kuchyni a v obývacím pokoji nikdo nebyl. Sedla jsem si k piánu a začala hrát. Po nějakém čase jsem i zpívala do doby, než jsem ucítila něčí hlavu na svém rameni a krku. Vylekala jsem se. Švagr se smál a pak se posadil vedle mě a začal hrát. Hráli jsme a zpívali několik písní. Po chvíli mi bylo jedno co se děje okolo. Zajímal mě fakt, že je se mnou. Naše ruce se potkaly a v tu chvíli jsem ucítila příjemné jiskřičky na kůži. Pevně mě za ni chytil a druhou rukou mi lehce popravil pramen vlasů, který mi spadl do obličeje. Naklonil se ke mě. Usmál se a pohladil po líci. Najednou někdo odemknul dveře a my odskočili jak od piána, tak od sebe. Ve dveřích se objevila Jade a oběma nám spadl ůsměv.Přiběhla k němu a germán se oddálil. Divně se na něj podívala.
-bolí mě v krku, nechci , a
- no, dobře ale..-pak začala mluvit o svatbě a švagr se na mě podíval, jako kdyby prosil o pomoc.
V tu chvíli mi zazvonil mobil a odešla jsem trochu dál a zvedla ho
-ano?
-angie! Pokud chceš aby tvůj švagr žil, příjdeš ke mě domů a tam..no uvidíš
-zbláznil jsi se? Pablo ty jsi zešílel!
-rozmýšlej...-po tom slově zavěsil
Vyšla jsem na zahradu a seděla na lavičce. Co má dělat? Pokud ublíží germánovy...ale nebudu s ním přece...
Co mám dělat?
****************
Promiňte za spoždění ale..mám na mobilu novou klávesnici a e..nejde s tím psát
sobota 28. června 2014
Díl 1.
Šla jsem domů. Zrovna jsem se potkala s Pablem, který mi řekl, že mě miluje. A já? Řekla jsem ošklivé věci a utekla. Nevím proč, ale najednou jsem se zastavila. Rozhlédla jsem se a uviděla viu, jak utíká mým směrem. Neviděla mě, jen utíkala. Proběhla okolo mě a kousem přede mnou spadla. Přiběhla jsem k ní.
-Vio! Vio, řekni něco! Jsi v pořádku?!-řekla jsem vystrašeně
-klid angie, jen mě bolí noha-řekla mi a přes pár slz vstala-je zlomená-řekla naštvaně
-ale teď nemůžeme domů a ani do nemocnice-snažila jsem se o klidný tón
-to je v pořádku, zavolám tátovy-vytáhla telefon a vytočila číslo otce. Podala mi ho a řekla, že s otcem mluvit nechce. Vzala jsem ho a dala k uchu
-Violetto! Musíš se vrátit! Kde jsi, mám strach-v hlase se mu třásl strach a nejistota
-germáne? Tady angie, violetta s vámi nechce mluvit, ale to je jedno. Via si nejspíš zlomila nohu. Musíte sem přijet, jsme u východního vstupu do parku
-už jsem na cestě a angie.... dejte na ni pozor dokud nepřijedu. Věřím vám...
-spolehněte se, nashledanou
-nashledanou angie
Vrátila jsem mobil violettě. Se starostí se na mě podívala.
-co se stalo angie...
-nic, co by se mělo stát? Tvůj táta jen chtěl vědět kde jsi, bál se o tebe
-to nemyslím...co se stalo tobě? Nebojíš se o mě. Něco tě trápí... táta to ví? Zjistil, že jsi moje teta?
-ne, nic neví vio...já jen...no, to je můj osobní problém, o kterém nejsem připravená mluvit, ale věř mi, budeš první, kdo se to dozví...pokud se něco nepokazí-via mě objala a posadila se na lavičku. Po pár minutách přijelo černé auto. Vystoupil z něj germán a přiběhl k dceři.
-moc se ti omlouvám vio
-ne, to ty promiň...neměla jsem utíkat
Objal ji, vzal na ruce a posadil do auta
-angie, pojedeš s námi? Prosím...
-e..no dobře
Nasedla jsem a jeli jsme do nemocnice. Vysedli jsme a germán vzal viu na ruce. Šla jsem za ním. Počkala jsem před dveřmi. Po chvíli přišel švagr. Na jeho smutné tváři se na chvíli oběvil ůsměv, který zase rychle zmizel.
-co se stalo violettě?
-zlomená noha, musí zůstat přes noc.
Vstala jsem a stratila balanc. Germán mě chytil a chvíli držel. Díval se mi do očí stejně jako já jemu. Chvíli to trvalo, než povolil obětí a já mohla vyklouznout.
-děkuji-vyšeptala jsem
-nic se nestalo-řekl nejistě stejně tiše jako já. Po cestě domů jsme mlčeli. Když jsme přijeli a šli do domu, germán spadl a odral si krk a líc. Zvedla jsem ho a najednou jsem se cítila opravdu vystrašeně. Podívala jsem se mu do očí byl vyčerpaný. Určitě pracoval celý den a noc. Vzala jsem ho za ruku jako malé dítě a odvedla do koupelny. Vyčistila a vydesinfikovala jsem mu ránu. Když jsem skončila, usmál se na mě sladkým ůsměvem a objal mě.
-děkuji vám, za všechno, ale mám na vás ještě jednu prosbu-podíval se mi do očí a držel mě za ramena.
-opravdu se nic nestalo a.. jakou máte prosbu?
-mohla by jste mi po večeři přijít namasírovat záda? Moc prosím
-no..e...nevidím v tom problém...i když možná jeden ano-podíval se mi nechápavě do očí-vaši snoubenku. Kdyby nás viděla teď, tak mě asi zabije
-zabít je moc slabý výraz-propukli jsme v nekontrolovatelný výbuch smíchu.
-ale neboj se, Jade odjela do lázní. Co se matiase týká, nebydlí tady a olga a ramallo sbírají celý den drby a večer spolu tráví neskutečné množství času, aby stvořili něco, co je výplodem jejich bůjné fantazie.
-tak dobře, příjdu.-usmál se a obejmul mě,opětovala jsem mu stisk a pak nás přerušilo volání Olgy na večeři. Sešli jsme dolů a žertovali tak nějak o všem. Při večeři bylo ticho, ačkoli všichni civěli na švagra. Usmíval se a vypadal tak..jinak..tak sladce.
-Víš o tom, že ti hrozně sluší ůsměv?-zeptala jsem se ho a on se usmál ještě víc sladce. Na mé tváři se objevil asi stejně blbý ůsměv, jako na jeho.
-děkuji moc, tobě také velmi sluší tento sladký ůsměv-moje rty se samy smály a já s tím nic neudělala. Náš zrak se přenesl na Olgu a Ramalla. Zase o něčem diskutovali. Po večeři jsem se umyla a tak a po cestě zpět jsem potkala germána.
-nezapomeň!-a poslal mi šibalský ůsměv
V odpovědi jsem se usmála a chvíli počkala u sebe v pokoji. Pak jsem otevřela dveře a uviděla švagra s rukou nachystanou na klepání. Zasmáli jsme se a šli k němu. Zavřel dveře a posadil se na postel. Poklepal na místo vedle sebe. Sedla jsem si a na chvíli jsem se lekla, ale položil mi ruku na stehno.
-prosím, sundáš mi tričko? Bolí to. Jen nikomu neříkej jak na tom jsem.
Kývla jsem hlavou a sundala mu tričko.
-můžu?
-jen opatrně
Začala jsem mu masírovat záda, někdy řekl, kde ho záda bolí a jindy vykřikl ůlevou. V jednu chvíli, mi položil dlaň na stehno a silně ho stískl, na což jsem vykřikla z bolesti. Lekl je a pusil mě. Rychle se otočil a podíval jse na mě.
-v pořádku? Omlouvám se
-už je to dobré,mám pokračovat?
-můžete- obdařil mě ůsměvem a otočil se
Ještě dlouho jsem mu masírovala záda. Pak se otočil a objal mě v pase.
-děkuju ti, bez tebe bych neusnul.
-není za co děkovat, od toho přátelé jsou, no ne? -germán se podivně zatvářil a přemýšlel. Pak vstal a přitiskl mi rty na líc
-tak děkuju kamarádko angeles-najednou jsem se zarazila. Řekl mi angeles?!
-e..ty to..
-pššš...měla jsi strach, já to chápu. Udělal bych to samé.
-všichni to ví...to ale není ani důvot k trápení...takových důvodů je..až moc... -vyšeptala jsem a chtěla jsem vstát, ale jedním pohybem jsem byla zase na posteli. Chytil mě za zápěstí a podíval se mi do očí.
-angie, řekni mi, co tě trápí
-to není tvůj problém...nemusíš se tím zatěžovat
-jak to můžeš nazvat zatěžování?
-to je moje..osobní záležitost
-a věříš mi?
-ano, věřím ti víc, než komukoli na světě
-tak vidíš! Já ti také věřím víc než komukoli na světě! Můžeš se mnou počítat, možná tě překvapím
-no...dobře...jde o pabla..
-už chápu, proč jsi o tom nechtěla mluvit, ale já ti pomůžu-kývla jsem hlavou
-řekl mi..-nádech,výdech-že mě miluje
-a?-vypadal ustaraně, jako by mu na mě záleželo
-neřekla jsem mu nic pěkného pokud mě chápeš...
-a to tě trápí? Myslím, že je v tom něco víc..třeba... nešťastná láska?
-možná....
-to znám...člověk se bude trápit a myslí si, že možnost není,ale je...
-děkuji ti...-objala jsem ho
-proč děkuješ? Když ti na někom záleží, pomůžeš mu
-už budu muset jít-vstal a doprovodil mě k mému pokoji. Usmál se a já ho objala.
-děkuju-vyšeptali jsme oba a pak jsme se zasmáli. Políbila jsem ho na líci a chtěla odejít, ale on mě přitáhl zpátky. Políbil mě
poblíž koutku rtu a usmál se.
-dobrou noc...
-dobrou noc..-s ůsměvem jsem vešla do pokoje a lehla si do postele. Nemohla jsem uvěřit v to, že byl tak citlivý, tak...tak...překrásný, přitažlivý...o ne! Tohle ne...proč se to stalo mě? Usnula jsem a celou noc, se mi zdálo o něm.....
Další den
Probudilo mě něco moc horkého na mém líci. Podle vůně parfému v místnosti jsem rozpoznala švagra. Dělala jsem, že spím. Najednou jsem slyšela výdech a usednutí vedle mě. Zase to horko. Otevřela jsem oči. Germán mě líbal na líci a čekal až se probudím. Dala jsem mu dlaň na líc. Otevřel oči a podíval se na mě. Oddálil se do bezpečné vzdálenosti. Usmál se a chytil mě za ruce.
-dobré ráno-řekl sladce
-dobré ráno..jak to děláš?
-ale angie...co dělám?
-vždy když tě potřebuju...jsi tady
-instinkt...-objal mě a spokojeně oddechl. Rozhodně se tady něco děje, ale ještě to nic neznamená.
-ale..-nepustil mě, jen se mi podíval do očí- musíš jít do stud!a...
-ale ne..-řekla jsem nechtěně a položila mu špičku nosu a čelo na krk. Zachichtal se, ještě chvíli jsme se nehnuli a pak si sedl a vytáhl mě sebou na nohy.
-to zvládneš... a já ti slibuji, že hned jak skončí tvé hodiny, počkám na tebe a půjdeme se projít ano? Přece jsme se neviděli tolik let...
-tak dobře, ale mohl by jsi už jít? Musím se převléct
-mhm..-usmál se a odešel
Převlékla jsem se a po raní hygieně atd., jsem sešla na snídani, všichni seděli (krom violetty, ta je v nemocnici :DD) u stolu a snídali. Germán se na mě podíval a usmíval se. Už jsem chtěla odejít, ale chytil mě.
-už je pozdě, omlovám se za držení, ale svezu tě
Usmála jsem se a šla si pro kabelku.
-angeles?
-ee..jsem tady
-ee...angeles?-vyhrkli oba
-germán to již ví
-aha...
-angie, pojď-šla jsem za ním a než jsem si to uvědomila, stála jsem se švagrem pod studiem. Chytil mě za ruce a nejistě se na mě podíval. Usmáli jsme se a germán mě políbil na líci stejně jako já jeho. Tak počkat on... on se začervenal? Jen velmi slabě ale určitě ano!
-už musím jít
-měj se dobře-pohladil mě po ruce a odešel v tu samou chvíli, jako já.
Vešla jsem do sborovny a pozdravila učitele. Ignorovala jsem pabla a chtěla jít na hodinu, ale chytil mě za zápěstí.
Podívala jsem se na něj.
-co chceš
-promluvit si
-ale já ne
-angie! Proč se mnou nechceš být
-ke vztahu, je nutná láska, kterou k tobě necítím.
-a místo toho budeš s milionářem,který má peníze a skoro dvakrát tolik let,co ty.
-a to ti záleží na penězích, nebo věku?
-ne,ale...ty ho miluješ!
-kde tě napadlo něco takového?!
-viděl jsem vás
-germán ví, že jsem jeho švagrová chápeš? Co by mohlo vzniknout
-evidentně už něco vzniklo!
-Pablo, nech toho. Už mám hodinu -šla jsem na hodinu, kde všichni spolupracovali tak, jak by měli. Problém nastal v poslední skupině, kdy ludmila přehrála video, na kterém se camila znemožnila. Museli jsme s Pablem řešit její potrestání. Bohužel byt tak nemožný, že jsme se neshodli na trestu, takže ludmila z té situace vyvázla. Ludmila si pouze přebírala písemný vzkaz od pabla a já vyšla ven. Stál tam švagr ke mě zády. Přistoupila jsem k němu tak, aby mě neviděl a dala mu ruce kolem krku.
-angie...-vyšeptal a ani se neotočil
-jak jsi mě poznal?
-tvůj parfém tě prozradil
-mm...kam půjdeme?
-AHA, takže s ním NIC nemáš jo?-ozval se známý hlas. Pustila jsem germána a otráveně se podívala v jeho stranu.
-co se zase stalo pablo?
-to je on?-pošeptal mi švagr. Kývla jsem hlavou
-co se zase stalo? Padneš mu okolo krku a nic?
-pablo germán je MŮJ ŠVAGR
-a to vadí?-zeptali se oba
-no..to..je komplikované!
-germáne, prosím ,pojďme už-usmál se a chytil mě za ruku. Podíval se mi do očí
-pokud teď odejdeš, budeš se trápit ještě déle. Ale jestli chceš odejít tak...
-zůstaneme, já e...děkuji za pomoc
-ale za co mi pořád děkuješ
-za to, že jsi (oo reklama na Merci),ee..já to..e...vážně řekla?
-už to tak bude...
-pablo, pokud opravdu chceš, můžeme být-na sekundu jsem se podívala na švagra, šlo mu do pláče-přátelé.
-přátelé? No dobře angie! Ale pokud si myslíš, že tohle skončilo, tak se pleteš!-po těch slovech odešel
-co to mělo být?-zeptal se germán
-netuším
-já myslel to... můžeme být přátelé. Miluješ ho, nebo ne?
-jak bych mohla? Nedokáže splnit ani roli kamaráda.
-a já?
-jsi můj švagr -ůsměv zmizel
-to vadí?-pokývala jsem hlavou "ne,nevadí". Procházeli jsme se po parku a jedli jabka v karamelu. Bavili jsme se o všem, co jsme za těch 12let nezvládli. Už byla tma a slyšeli jsme něco divného, chytila jsem švagra za ruku, protože jsem se bála. Evidentně se mu to líbilo. Pak, někdo vyběhl. Byl/a to.....
*****************************
No, čte vás moc a komentovat se vám nechce.
Anglia†
-Vio! Vio, řekni něco! Jsi v pořádku?!-řekla jsem vystrašeně
-klid angie, jen mě bolí noha-řekla mi a přes pár slz vstala-je zlomená-řekla naštvaně
-ale teď nemůžeme domů a ani do nemocnice-snažila jsem se o klidný tón
-to je v pořádku, zavolám tátovy-vytáhla telefon a vytočila číslo otce. Podala mi ho a řekla, že s otcem mluvit nechce. Vzala jsem ho a dala k uchu
-Violetto! Musíš se vrátit! Kde jsi, mám strach-v hlase se mu třásl strach a nejistota
-germáne? Tady angie, violetta s vámi nechce mluvit, ale to je jedno. Via si nejspíš zlomila nohu. Musíte sem přijet, jsme u východního vstupu do parku
-už jsem na cestě a angie.... dejte na ni pozor dokud nepřijedu. Věřím vám...
-spolehněte se, nashledanou
-nashledanou angie
Vrátila jsem mobil violettě. Se starostí se na mě podívala.
-co se stalo angie...
-nic, co by se mělo stát? Tvůj táta jen chtěl vědět kde jsi, bál se o tebe
-to nemyslím...co se stalo tobě? Nebojíš se o mě. Něco tě trápí... táta to ví? Zjistil, že jsi moje teta?
-ne, nic neví vio...já jen...no, to je můj osobní problém, o kterém nejsem připravená mluvit, ale věř mi, budeš první, kdo se to dozví...pokud se něco nepokazí-via mě objala a posadila se na lavičku. Po pár minutách přijelo černé auto. Vystoupil z něj germán a přiběhl k dceři.
-moc se ti omlouvám vio
-ne, to ty promiň...neměla jsem utíkat
Objal ji, vzal na ruce a posadil do auta
-angie, pojedeš s námi? Prosím...
-e..no dobře
Nasedla jsem a jeli jsme do nemocnice. Vysedli jsme a germán vzal viu na ruce. Šla jsem za ním. Počkala jsem před dveřmi. Po chvíli přišel švagr. Na jeho smutné tváři se na chvíli oběvil ůsměv, který zase rychle zmizel.
-co se stalo violettě?
-zlomená noha, musí zůstat přes noc.
Vstala jsem a stratila balanc. Germán mě chytil a chvíli držel. Díval se mi do očí stejně jako já jemu. Chvíli to trvalo, než povolil obětí a já mohla vyklouznout.
-děkuji-vyšeptala jsem
-nic se nestalo-řekl nejistě stejně tiše jako já. Po cestě domů jsme mlčeli. Když jsme přijeli a šli do domu, germán spadl a odral si krk a líc. Zvedla jsem ho a najednou jsem se cítila opravdu vystrašeně. Podívala jsem se mu do očí byl vyčerpaný. Určitě pracoval celý den a noc. Vzala jsem ho za ruku jako malé dítě a odvedla do koupelny. Vyčistila a vydesinfikovala jsem mu ránu. Když jsem skončila, usmál se na mě sladkým ůsměvem a objal mě.
-děkuji vám, za všechno, ale mám na vás ještě jednu prosbu-podíval se mi do očí a držel mě za ramena.
-opravdu se nic nestalo a.. jakou máte prosbu?
-mohla by jste mi po večeři přijít namasírovat záda? Moc prosím
-no..e...nevidím v tom problém...i když možná jeden ano-podíval se mi nechápavě do očí-vaši snoubenku. Kdyby nás viděla teď, tak mě asi zabije
-zabít je moc slabý výraz-propukli jsme v nekontrolovatelný výbuch smíchu.
-ale neboj se, Jade odjela do lázní. Co se matiase týká, nebydlí tady a olga a ramallo sbírají celý den drby a večer spolu tráví neskutečné množství času, aby stvořili něco, co je výplodem jejich bůjné fantazie.
-tak dobře, příjdu.-usmál se a obejmul mě,opětovala jsem mu stisk a pak nás přerušilo volání Olgy na večeři. Sešli jsme dolů a žertovali tak nějak o všem. Při večeři bylo ticho, ačkoli všichni civěli na švagra. Usmíval se a vypadal tak..jinak..tak sladce.
-Víš o tom, že ti hrozně sluší ůsměv?-zeptala jsem se ho a on se usmál ještě víc sladce. Na mé tváři se objevil asi stejně blbý ůsměv, jako na jeho.
-děkuji moc, tobě také velmi sluší tento sladký ůsměv-moje rty se samy smály a já s tím nic neudělala. Náš zrak se přenesl na Olgu a Ramalla. Zase o něčem diskutovali. Po večeři jsem se umyla a tak a po cestě zpět jsem potkala germána.
-nezapomeň!-a poslal mi šibalský ůsměv
V odpovědi jsem se usmála a chvíli počkala u sebe v pokoji. Pak jsem otevřela dveře a uviděla švagra s rukou nachystanou na klepání. Zasmáli jsme se a šli k němu. Zavřel dveře a posadil se na postel. Poklepal na místo vedle sebe. Sedla jsem si a na chvíli jsem se lekla, ale položil mi ruku na stehno.
-prosím, sundáš mi tričko? Bolí to. Jen nikomu neříkej jak na tom jsem.
Kývla jsem hlavou a sundala mu tričko.
-můžu?
-jen opatrně
Začala jsem mu masírovat záda, někdy řekl, kde ho záda bolí a jindy vykřikl ůlevou. V jednu chvíli, mi položil dlaň na stehno a silně ho stískl, na což jsem vykřikla z bolesti. Lekl je a pusil mě. Rychle se otočil a podíval jse na mě.
-v pořádku? Omlouvám se
-už je to dobré,mám pokračovat?
-můžete- obdařil mě ůsměvem a otočil se
Ještě dlouho jsem mu masírovala záda. Pak se otočil a objal mě v pase.
-děkuju ti, bez tebe bych neusnul.
-není za co děkovat, od toho přátelé jsou, no ne? -germán se podivně zatvářil a přemýšlel. Pak vstal a přitiskl mi rty na líc
-tak děkuju kamarádko angeles-najednou jsem se zarazila. Řekl mi angeles?!
-e..ty to..
-pššš...měla jsi strach, já to chápu. Udělal bych to samé.
-všichni to ví...to ale není ani důvot k trápení...takových důvodů je..až moc... -vyšeptala jsem a chtěla jsem vstát, ale jedním pohybem jsem byla zase na posteli. Chytil mě za zápěstí a podíval se mi do očí.
-angie, řekni mi, co tě trápí
-to není tvůj problém...nemusíš se tím zatěžovat
-jak to můžeš nazvat zatěžování?
-to je moje..osobní záležitost
-a věříš mi?
-ano, věřím ti víc, než komukoli na světě
-tak vidíš! Já ti také věřím víc než komukoli na světě! Můžeš se mnou počítat, možná tě překvapím
-no...dobře...jde o pabla..
-už chápu, proč jsi o tom nechtěla mluvit, ale já ti pomůžu-kývla jsem hlavou
-řekl mi..-nádech,výdech-že mě miluje
-a?-vypadal ustaraně, jako by mu na mě záleželo
-neřekla jsem mu nic pěkného pokud mě chápeš...
-a to tě trápí? Myslím, že je v tom něco víc..třeba... nešťastná láska?
-možná....
-to znám...člověk se bude trápit a myslí si, že možnost není,ale je...
-děkuji ti...-objala jsem ho
-proč děkuješ? Když ti na někom záleží, pomůžeš mu
-už budu muset jít-vstal a doprovodil mě k mému pokoji. Usmál se a já ho objala.
-děkuju-vyšeptali jsme oba a pak jsme se zasmáli. Políbila jsem ho na líci a chtěla odejít, ale on mě přitáhl zpátky. Políbil mě
poblíž koutku rtu a usmál se.
-dobrou noc...
-dobrou noc..-s ůsměvem jsem vešla do pokoje a lehla si do postele. Nemohla jsem uvěřit v to, že byl tak citlivý, tak...tak...překrásný, přitažlivý...o ne! Tohle ne...proč se to stalo mě? Usnula jsem a celou noc, se mi zdálo o něm.....
Další den
Probudilo mě něco moc horkého na mém líci. Podle vůně parfému v místnosti jsem rozpoznala švagra. Dělala jsem, že spím. Najednou jsem slyšela výdech a usednutí vedle mě. Zase to horko. Otevřela jsem oči. Germán mě líbal na líci a čekal až se probudím. Dala jsem mu dlaň na líc. Otevřel oči a podíval se na mě. Oddálil se do bezpečné vzdálenosti. Usmál se a chytil mě za ruce.
-dobré ráno-řekl sladce
-dobré ráno..jak to děláš?
-ale angie...co dělám?
-vždy když tě potřebuju...jsi tady
-instinkt...-objal mě a spokojeně oddechl. Rozhodně se tady něco děje, ale ještě to nic neznamená.
-ale..-nepustil mě, jen se mi podíval do očí- musíš jít do stud!a...
-ale ne..-řekla jsem nechtěně a položila mu špičku nosu a čelo na krk. Zachichtal se, ještě chvíli jsme se nehnuli a pak si sedl a vytáhl mě sebou na nohy.
-to zvládneš... a já ti slibuji, že hned jak skončí tvé hodiny, počkám na tebe a půjdeme se projít ano? Přece jsme se neviděli tolik let...
-tak dobře, ale mohl by jsi už jít? Musím se převléct
-mhm..-usmál se a odešel
Převlékla jsem se a po raní hygieně atd., jsem sešla na snídani, všichni seděli (krom violetty, ta je v nemocnici :DD) u stolu a snídali. Germán se na mě podíval a usmíval se. Už jsem chtěla odejít, ale chytil mě.
-už je pozdě, omlovám se za držení, ale svezu tě
Usmála jsem se a šla si pro kabelku.
-angeles?
-ee..jsem tady
-ee...angeles?-vyhrkli oba
-germán to již ví
-aha...
-angie, pojď-šla jsem za ním a než jsem si to uvědomila, stála jsem se švagrem pod studiem. Chytil mě za ruce a nejistě se na mě podíval. Usmáli jsme se a germán mě políbil na líci stejně jako já jeho. Tak počkat on... on se začervenal? Jen velmi slabě ale určitě ano!
-už musím jít
-měj se dobře-pohladil mě po ruce a odešel v tu samou chvíli, jako já.
Vešla jsem do sborovny a pozdravila učitele. Ignorovala jsem pabla a chtěla jít na hodinu, ale chytil mě za zápěstí.
Podívala jsem se na něj.
-co chceš
-promluvit si
-ale já ne
-angie! Proč se mnou nechceš být
-ke vztahu, je nutná láska, kterou k tobě necítím.
-a místo toho budeš s milionářem,který má peníze a skoro dvakrát tolik let,co ty.
-a to ti záleží na penězích, nebo věku?
-ne,ale...ty ho miluješ!
-kde tě napadlo něco takového?!
-viděl jsem vás
-germán ví, že jsem jeho švagrová chápeš? Co by mohlo vzniknout
-evidentně už něco vzniklo!
-Pablo, nech toho. Už mám hodinu -šla jsem na hodinu, kde všichni spolupracovali tak, jak by měli. Problém nastal v poslední skupině, kdy ludmila přehrála video, na kterém se camila znemožnila. Museli jsme s Pablem řešit její potrestání. Bohužel byt tak nemožný, že jsme se neshodli na trestu, takže ludmila z té situace vyvázla. Ludmila si pouze přebírala písemný vzkaz od pabla a já vyšla ven. Stál tam švagr ke mě zády. Přistoupila jsem k němu tak, aby mě neviděl a dala mu ruce kolem krku.
-angie...-vyšeptal a ani se neotočil
-jak jsi mě poznal?
-tvůj parfém tě prozradil
-mm...kam půjdeme?
-AHA, takže s ním NIC nemáš jo?-ozval se známý hlas. Pustila jsem germána a otráveně se podívala v jeho stranu.
-co se zase stalo pablo?
-to je on?-pošeptal mi švagr. Kývla jsem hlavou
-co se zase stalo? Padneš mu okolo krku a nic?
-pablo germán je MŮJ ŠVAGR
-a to vadí?-zeptali se oba
-no..to..je komplikované!
-germáne, prosím ,pojďme už-usmál se a chytil mě za ruku. Podíval se mi do očí
-pokud teď odejdeš, budeš se trápit ještě déle. Ale jestli chceš odejít tak...
-zůstaneme, já e...děkuji za pomoc
-ale za co mi pořád děkuješ
-za to, že jsi (oo reklama na Merci),ee..já to..e...vážně řekla?
-už to tak bude...
-pablo, pokud opravdu chceš, můžeme být-na sekundu jsem se podívala na švagra, šlo mu do pláče-přátelé.
-přátelé? No dobře angie! Ale pokud si myslíš, že tohle skončilo, tak se pleteš!-po těch slovech odešel
-co to mělo být?-zeptal se germán
-netuším
-já myslel to... můžeme být přátelé. Miluješ ho, nebo ne?
-jak bych mohla? Nedokáže splnit ani roli kamaráda.
-a já?
-jsi můj švagr -ůsměv zmizel
-to vadí?-pokývala jsem hlavou "ne,nevadí". Procházeli jsme se po parku a jedli jabka v karamelu. Bavili jsme se o všem, co jsme za těch 12let nezvládli. Už byla tma a slyšeli jsme něco divného, chytila jsem švagra za ruku, protože jsem se bála. Evidentně se mu to líbilo. Pak, někdo vyběhl. Byl/a to.....
*****************************
No, čte vás moc a komentovat se vám nechce.
Anglia†
Prolog
JE TO TADY!
Jmenuji se Angeles Carrara. Je mi 26 let. Měla jsem sestru...jmenovala se maria. Měla muže germána a dceru Violettu. Po její smrti ji otec odvezl. Neviděla jsem je 12 let. Ale před časem se vrátili do Buenos Aires. Měla jsem strach a lhala jsem. Teď u nich pracuji jako domácí učitelka. Díky mému známému z agentury učitelek, jsem se vyhla potížím. Mám dobrého přítele, který je pro mě jako bratr. Jmenuje se Pablo. Dnes mi vyznal lásku a já... já prostě řekla že k němu nic necítím. Byla jsem na něj krutá, ale za jiných okolností bych byla klidnější. Můj švagr se ukázal být citlivý muž. Každým dnem ho více chápu a ani nevím, proč mě napadl zrovna on. To je můj život..zamotaný a komplikovaný..než jsem našla violettu a germána, jediná rodina pro mě byla moje matka angelika.
*************
Tadadá! Tak tady je prolog! No jo..nic moc co?
Jmenuji se Angeles Carrara. Je mi 26 let. Měla jsem sestru...jmenovala se maria. Měla muže germána a dceru Violettu. Po její smrti ji otec odvezl. Neviděla jsem je 12 let. Ale před časem se vrátili do Buenos Aires. Měla jsem strach a lhala jsem. Teď u nich pracuji jako domácí učitelka. Díky mému známému z agentury učitelek, jsem se vyhla potížím. Mám dobrého přítele, který je pro mě jako bratr. Jmenuje se Pablo. Dnes mi vyznal lásku a já... já prostě řekla že k němu nic necítím. Byla jsem na něj krutá, ale za jiných okolností bych byla klidnější. Můj švagr se ukázal být citlivý muž. Každým dnem ho více chápu a ani nevím, proč mě napadl zrovna on. To je můj život..zamotaný a komplikovaný..než jsem našla violettu a germána, jediná rodina pro mě byla moje matka angelika.
*************
Tadadá! Tak tady je prolog! No jo..nic moc co?
Epilog!
Violetta
-Nemůžu tomu uvěřit! Bylo to tak dávno!
-a to jsme byli až tak hrozní?-zeptala se angie
-ne, byli jste ještě horší!
-a ty a Diego?
-na to si pamatuju!-ozval se táta
Dveře se otevřeli a v nich stála již dospělá žena.
-vio!
-Lauro! Sestřičko!
Mluvili jsme ještě dlouho. Pokud jsem na nic nezapoměla, řekla jsem jí všechno.
Málem jsem vám zapoměla říct, že olga a ramallo měli ohromnou svatbu. Jade a matias za své zločiny ve švédsku sedí, esmeralda, která okradla otce o miliony sedí a leon s larou, stejně jako tomás a fran, žijí do dnes spolu. Až na malou drobnost, kterou řeší má dcera petra, leonův syn tim a francescin syn marco. Opravdu, všichni víme jakou. Jackie a pablo našli společné štěstní a mají dceru lenu.neděkuj leno :P pokud jsem tě naštvala,tak to máš za to germangie v posteli, v minulém dílu! Já ti říkala nedávej to tam!
A pokud někdo nebyl šťastný, stal se jím.
***************
Hotovo tečka stop :D debilní série u konce!
Anglia †lena
Pokud by někdo měl zájem se k nám přidat, okamžitě pište na můj e-mail, který naleznete v mém profilu. Anglia
-Nemůžu tomu uvěřit! Bylo to tak dávno!
-a to jsme byli až tak hrozní?-zeptala se angie
-ne, byli jste ještě horší!
-a ty a Diego?
-na to si pamatuju!-ozval se táta
Dveře se otevřeli a v nich stála již dospělá žena.
-vio!
-Lauro! Sestřičko!
Mluvili jsme ještě dlouho. Pokud jsem na nic nezapoměla, řekla jsem jí všechno.
Málem jsem vám zapoměla říct, že olga a ramallo měli ohromnou svatbu. Jade a matias za své zločiny ve švédsku sedí, esmeralda, která okradla otce o miliony sedí a leon s larou, stejně jako tomás a fran, žijí do dnes spolu. Až na malou drobnost, kterou řeší má dcera petra, leonův syn tim a francescin syn marco. Opravdu, všichni víme jakou. Jackie a pablo našli společné štěstní a mají dceru lenu.
A pokud někdo nebyl šťastný, stal se jím.
***************
Hotovo tečka stop :D debilní série u konce!
Anglia †lena
Pokud by někdo měl zájem se k nám přidat, okamžitě pište na můj e-mail, který naleznete v mém profilu. Anglia
pátek 27. června 2014
Překvápko!!
https://www.youtube.com/watch?v=BHmE7u4b8XI
Promo k seriálu violetta 2!
Titulky zde:
G:Láska je zrozena z nedorozumění ve volbě.
A: Ale ten fakt je neodvrátitelný.
G: Moc ti to sluší angie.
A:Děkuji moc
J: Musím je rozdělit! Za každou cenu!
E: Musím být strategická,počkám na odpověný moment
A: Tak to bolí..protože ho miluju
Máme ještě oporu v přátelích
Ale když jsou problémy, známí moc nepomůžou.
A ty ? Co si o tom myslíš?
Neůplný překlad :D
Lena si o tom myslí :DD no.. to by nebylo moc slušné sem psát :D
Já osobně o tom nic psát nechci, pokudto nespraví tou 3. sérií tak pro mě skončili
Anglia
28.6.2014
6:55
Promo k seriálu violetta 2!
Titulky zde:
G:Láska je zrozena z nedorozumění ve volbě.
A: Ale ten fakt je neodvrátitelný.
G: Moc ti to sluší angie.
A:Děkuji moc
J: Musím je rozdělit! Za každou cenu!
E: Musím být strategická,počkám na odpověný moment
A: Tak to bolí..protože ho miluju
Máme ještě oporu v přátelích
Ale když jsou problémy, známí moc nepomůžou.
A ty ? Co si o tom myslíš?
Neůplný překlad :D
Lena si o tom myslí :DD no.. to by nebylo moc slušné sem psát :D
Já osobně o tom nic psát nechci, pokudto nespraví tou 3. sérií tak pro mě skončili
Anglia
28.6.2014
6:55
Pomoc? :D
Ahoj!
Možná mě Lena ušetří ale nevím no... nějak se rozhodujeme, na základě jakého téma máme psát. Problém je ten, že Lena nemá problém napsat o Pangie (ee ani to nemůžu napsat), ale já s tím problém mám :D. Co se pabla týká, tak je v pohodě, dokud nepříjde do blízkosti angie. Pokud chápete pangie= smrt autorů. :DD ale o to nejde. Pokud by mělo být pangie a pak germangie tak to neskousnu. Takže jsme se rozhodly, že rychle ukončíme tuto sérii( jinými slovy "pošahaná série") a začneme s "pořádnou" prázdninovou sérií. Prozradím jen, že půjde o velmi komplikovaný vztah mezi germánem a angeles, kdy se oba budou trápit. Konec bude překvápko(ano, ještě nevíme jak to skončí :D). Ale nemáme sklony psát o sebevraždách a nebo vše ukončit tak, že někdo z hlavních postav zemře. Mnohokrát jsem potkala jednu autorku(pokud čteš, tak czéś!), je z polska a hrozně miluje když něco skončí smrtí, což je pro mě netipické. Ale co už.. pokud by měl někdo nějaký nápad, napište ho do komentářů.
Anglia†
Ps: hodně mě baví ty značky :D ( †★‡—_–±¡‘’‚‛«»¿) neřešte to, Lena to taky neřeší :D pokud vše půjde dobře, ještě dnes ukončíme "pošahanou sérii" a začneme s prologem! A máme pro vás překvápko :P
Možná mě Lena ušetří ale nevím no... nějak se rozhodujeme, na základě jakého téma máme psát. Problém je ten, že Lena nemá problém napsat o Pangie (ee ani to nemůžu napsat), ale já s tím problém mám :D. Co se pabla týká, tak je v pohodě, dokud nepříjde do blízkosti angie. Pokud chápete pangie= smrt autorů. :DD ale o to nejde. Pokud by mělo být pangie a pak germangie tak to neskousnu. Takže jsme se rozhodly, že rychle ukončíme tuto sérii( jinými slovy "pošahaná série") a začneme s "pořádnou" prázdninovou sérií. Prozradím jen, že půjde o velmi komplikovaný vztah mezi germánem a angeles, kdy se oba budou trápit. Konec bude překvápko(ano, ještě nevíme jak to skončí :D). Ale nemáme sklony psát o sebevraždách a nebo vše ukončit tak, že někdo z hlavních postav zemře. Mnohokrát jsem potkala jednu autorku(pokud čteš, tak czéś!), je z polska a hrozně miluje když něco skončí smrtí, což je pro mě netipické. Ale co už.. pokud by měl někdo nějaký nápad, napište ho do komentářů.
Anglia†
Ps: hodně mě baví ty značky :D ( †★‡—_–±¡‘’‚‛«»¿) neřešte to, Lena to taky neřeší :D pokud vše půjde dobře, ještě dnes ukončíme "pošahanou sérii" a začneme s prologem! A máme pro vás překvápko :P
Díl 2.
Následující díly,které píšeme s Lenou, jsme nazvaly jako 5-ti dílnou sérii, než se shodneme na hlavním tématu opravdové, kterou budeme psát přes prázdniny.
Tato série se nazývá "přesný opak povah". Proč zrovna takto? No..uvidíte :D
Sešla na snídani, kde jsem zažila šok. Stála tam Jade a líbala se s Pablem. Pablo byl dobrý přítel angie a učitel ve studiu 21( ve 2. Sérii seriálu Violetta se studio přejmenuje na Studio On Beat!). Napadlo mě jediné. Vytáhla jsem telefon a vše začala natáčat z "balkónu". Pablo odskočil od Jade.
-co to k sakru děláš?
-nechci už dál popírat, že k tobě něco cítím Pablo.
-máš snoubence!
-a je to podstatné? Vážně si myslíš, že tohle byl můj plán? Žít zbytek života s někým tak starým? Chci jeho peníze a na líbánkách ho zabijí. Já se vrátím jako milionářka,vezmu si tebe,protože ti dám všechno co chceš a tu usmrkanou žábu pošleme do internátu.
-nejsi v pořádku! Germán by si tě nikdy nevzal,pokud by nebyl zaslepen láskou. Já už vůbec ne. Materialismus a láska jsou dvě odlišné věci. Pokud by se germán zamiloval do kohokoli jiného a ta osoba by mu lásku opětovala, nezáleželo by na věku.
-ale,ale,ale..sám dobře víš, že germán si mě vezme a pak? Pak svět pozná nejkrásnější milionářku světa!
-přemýšlej nad tím, co děláš. Co se stane, jestli germán najde pravou lásku a ne jen ůtěchu? -v tu chvíli jsem slyšela kroky, schovala kameru a podívala se jejich směrem. Šli tama táta a angie, usmívali se a o něčem spolu mluvili.
Když přišli ke mě, pablo nadzvedl hlavu a zmučeně pohlédl na angie.
-no prosím, říkal jsem..to. Zamiloval se. A evidentně ona taky.
Táta a Angie se podívali na pabla s výrazem v obličeji "přeskočilo mu?!"
-pablo? Co tady děláš?
-jdu ti zničit den angie...musíme si promluvit. Jen ty,já a germán. Nikdo jiný prosím. -pokývala jsem hlavou a odešla do pokoje. Podívala jsem se na nahrávku, kterou jsem si uložila do počítače, na CD,kazetu,flash,notebook,tablet a nakonec do mobilu. Tohle musí klapnout! Pro všechny případy jsem nahrávku dala ještě na 2 flash a jednu schovala na skříň a druhou si dala do kabelky. Sešla jsem na snídani. Tam už všichni seděli. Táta a angie měli divný výraz a olga a ramallo celou snídani o něčem mluvili. Jade a matias byli nervózní. Nepochopila jsem tátu s angie. Jade a matias byli nervózní poprávu ale proč ty výrazy angie a germána? Nepochopila jsem. Po snídani s námi do studia jel i táta. Po příjezdu ke studiu nepustil její ruku a ve studiu šel s ní. Rozdělili jsme se, já šla za přáteli a oni do sborovny. Dala jsem fran do ruky flash.
-ahoj lidi!
-čau vio
-co je to-pošeptala mi.
-jen to hlídej a nikomu nedávej. -v odpovědi pokývala hlavou a schovala ji do kabelky.
-jdeme na hodinu?-zasmála jsem se
-ne-řekli hromadně
-co se děje?
-to nikdo neví. Dnes hodiny nejsou, bude jen oznámení a máme jít domů.
-ale co se mohlo stát?
-neví to nikdo...-řekl maxi
-ale angie to musí vědět-vybavilo se mi dnešní ráno- a bude to něco hrozného..
-o čem to mluvíš-zeptala se camila
-angie a táta...pablo...a pak ty výrazy..
-nechápeme tě, začni od začátku
Řekla jsem jim vše, co se ráno stalo. Dívali se do prostoru jako kdyby je někdo vypnul
-bude to hodně zlý
-víc než jsme mysleli-řekl leon
-ale co když to s tím nemá co dočinění-prohodil tomás
-ale...co by jinak dělal pablo u nás doma, se slovy: jdu ti zkazit den..
-možné je všechno-usmál se
-půjdu se zeptat angie
-to je dobrý nápad-řekl brako
Odběhla jsem ve stranu sborovny a zaklepala. Otevřel mi beto. Byl takový..jiný.
-co se děje violetto?
-chtěla bych mluvit s angie
-to není nejlepší nápad
-co je s angie?!
-nic..nic..-po jeho slovech ho vystřídal táta
-vio, počkej chvíli ano? Všechno se dozvíš ale teď..-zlomil se mu hlas-už běž...-vyjekl a zavřel přede mnou dveře
Přišla jsem k přátelům a pokrčila rameny.
-nic nevím ale.. táta..je možnost že teď pláče? Nevím...mám počkat a vše se dozvím. Nechtěli mě pustit za angie. Pokud skoro plakal táta tak angie určitě pláče a nechtěla, abych ji viděla, tak proto jsem se nic nedozvěděla.
-uvažuješ logicky..-prohodil andrés
Zazvonilo. Všichni jsme se nahrnuli do sálu. V čele stál Pablo, u stěny zbytek učitelů. Jackie byla zaplakaná a angie nešlo vidět do obličeje, protože ji táta objímal(pro nechápavé stála zády k violettě). Pablo vzal mikrofon, aby ho šlo slyšet.
-všichni se určitě divíte, proč jsme vás sem zavolali, a zrušili na dnešní den vyučování. Stala se ošklivá věc. Antonio měl autonehodu a na místě zemřel-zlomil se mu hlas a upustil slzu- nezapomínejte,že žije dál v našich srdcích. Přál by si, aby jste byli všichni šťasní...pohřeb se uskuteční příští pátek. Můžete přijít,pokud chcete...netrapte se a..běžte domů. Děkuji za pozornost-zavládlo ticho, které později nahradily slzy.
-půjdu už za angie..ahoj..-řekla jsem přes slzy. Tomás mě chytil.
-nemůžu se dívat na to, jak trpíš-řekl smutně
-tomási já..já-kdyby mě v tu chvíli nezarazil, stejně bych mu nic neřekla
-violetto, nechci tě políbit,nebo něco takového..respektuji to, že jsi si vybrala leona.Jen tě chci ujistit, že jsem při tobě. Pokud mi to dovolíš, chtěl bych tě alespoň obejmout.-kývla jsem hlavou a on mě objal. Usmála jsem se na něj a šla za angie. Přišla jsem trochu nevhod, ale když jsi mě všimli, angie se odklonila od táty a usmála se na mě. Možná ji to vylekalo, ale padla jsem jí okolo krku. Přitiskla mě a pak jsem objala tátu. Jeli jsme domů. Zastavila jsem je před vchodem.
-pusťte se a co nejrychleji přijďte do mého pokoje.
-no dobře
Vešli jsme do domu a šli ke mě. Někdo mi videa vymazal a baterie v telefonu je vybitá. Rychle jsem přišla ke skříni a popadla flash. Pustila jsem jim ono video a jejich tvář nahradili šokované výrazy. Přemýšlela jsem, co se stane, až usliší o tom, co má v plánu Jade. Táta sedl na židli a pootevřel ůsta. Angie ho chytila za ruku se slzou v oku.
-jak někdo něco takového může udělat někomu jako je germán...e...teda.. jak někdo může vůbec něco takového udělat!-táta se zasmál a potáhl angie, která mu rudá skončila na kolenou. Začala těžce dýchat a zaraženě pootevřela ůsta. Asi se snažila něco říct, ale když ji táta objal v pase, nevydala ze sebe ani slovo.
-ee...já..co..-v konci řekla
-bála ses o mě!-zachichotal se
-no...eh..možná...
-e..nechci vás rušit ale... co budete dělat s Jade?
-ou..co by? Odejde z domu
-ano! -zařvala jsem-e..omlouvám se, asi ti to zlomilo srdce že?
-po pravdě...ne. Nezlomilo já totiž..e...to jedno..
-myslím že to není jedno.
-nemiluji Jade..jak bych mohl? -táta políbil angie a já otevřela pusu. Do mého pokoje vpadla olga. Oni ji asi neslišeli. Olga zavřela dveře a zůstala stát s otevřenou pusou. Když skončili, opřeli si o sebe čela a se zavřenýma očima seděli. Olga přistoupila o bok mě.
-No prosím! A pak mi panenka angie bude vykládat, že k pánovy germánovy nic necítí a zase rychle odejde?
Angie odskočila z tátových kolen celá rudá a zakoktala se ve vysvětlování.
-popíráte to?
-e...já..
-olgo! Nech už angie! Ona sama si musí uvědomit, jak na tom je.
-dobře,dobře..budu mlčet! A kdy se zbavíte Jade?
-ještě dnes to, co mi provedla..-řekl táta.-ale..proč čekat! Vyřídím to hned, a tady! JADE!JADE! PŘIJĎ SEM,ANO?!
po chvíli přiběhla Jade, která nepochopila, co se děje..no mluvím o ní,jako kdyby někdy něco pochopila.
-Jade, posaď se.-vydusil
-co se děje miláčku?
-mlč, s tím tvým miláčkem můžeš jít do háje.
-ale jakého háje? Je to daleko? Pojedeš se mnou? Mají tam hezky? O..můžeme tam letět na líbánky, co ty na to?
-mohla by jsi mlčet? Jak chceš vysvětlit tohle?!-pustil video
-myslela jsem, že jsem všechny ty videa vymazala.-řekla
-takže se mi hrabeš ve věcech?!!
-Klid vio, Jade..okamžitě opusť můj dům-řekl otec
-abych tě tu nechala s ní?!-ukázala prstem na angie.
-TO, není tvoje starost! Svůj život si povedu sám.
-co když se do ní zamiluješ!
-no co by se stalo? Pokud by mé city opětovala, byl bych s ní! Že anděli..e..Angie
Jade vrhla vražebný pohled na angie, která se začervenala a pokývala hlavou s takovým divným ůsměvem.
-já myslím,že jsi mě odsud chtěl vyhodit dřív, než jsi se to dozvěděl!-táta otočil hlavu v bok- mám pravdu že?!-začala jsem se bát.-a to všechno,kvůli té prolhané zlodějce! Mrcho!-zařvala na Angie a chtěla ji praštit, ale táta chytil její pěst a stoupl si před tetu. V tu chvíli vpadl do pokoje ramallo.
-NIKDO, nebude urážet angie. A poku ti to není jasné,tak jsi ta největší zmije, co jsem kdy potkal. Už nechci nic slyšet. Odejdi.-počet vzteku ve vzduchu by se dal zvážit.
-ale..
-sklapni,zbal se a odejdi-poslechla.
Táta zlostí stískl noční stolek. Angie ho pohladila po zádech se starostí v očích.
-chápu že je toho na tebe moc ale....-chytil ji a svalil pod sebe na postel. Všichni otrvřeli ůsta.
-heeej..germáne..co to děláš-řekla zděšeně angie
-no, co bych dělal? Nic.. to tě nemůžu položit na postel a vychutnávat si jejich výrazy?-dodal s výbuchem smíchu a vstal z angie.
-no,mě jsi vyděsil nejvíc.-řekla jsem
-ale no taaak...
Germán
-ale no taaak..-zasmál jsem se
-to mi už nedělej-řekla vážným tónem angie.
-a co třeba?-sedl jsem jí na kolena a přitiskl ji na sebe. Cítil jsem její srdce. Tak takhle to bylo! Jí se to líbilo, ale bála se toho,aby neudělala něco, co by neměli vidět. Stískla mi zápěstí a se zrychleným dechem naznačila, abych z ní slezl. Neposlech jsem ji. Začal jsem se smát.
-Tady je někdo nervózní..že angie?
-e..nech...toho..em..to..vio! Řekni..e..něco!
V místnosti propukl smích a angie se na mě vražebně podívala, ale usmívala se.
-ale,ale,ale...kdopak tady škemrá o pomoc? Ha! Malá angeles!-zasmál jsem se a chytil ji za obě zápěstí.
-vio! Pomoc mi!
-no nevím...když tak prosíš...-dcera mě svalila a začala se smát. Olga a Ramallo odešli. Bouchali jsme do sebe polštáři a pak se po domě ozvalo volání olgy na večeři. Violetta se upravovala a já jsem vešel do svého pokoje. Přišel jsem jako poslední. Při večeři jsem cítil pohledy ramalla a olgy. Rychle jsem povečeřel, abych to nemusel snášet. Odnesl jsem talíř a po chvíli ucítil sladkou vůni angeles. Odložila talíř, věnovala mi krátký ůsměv a už chtěla odejít, ale chytil jsem ji za zápěstí a přitiskl do sebe. Jen přes její dotek, se mi po těle rozlévalo horko. Když měla své tělo na mém, bylo to jako kdybych se mohl vznášet. Zase zrudla. Kdykoli,když jsem se k ní přiblížil, tak zvláštně reagovala. Krom toho,že se líbáme, nikdy jsme si nic nevyznali. Opětovala přitisknutí a položila si hlavu na mou hruď. Oddechla ve stejnou chvíli jako já. Nadzvedl jsem ji za bradu tak,aby se mi dívala do očí. Dal jsem jí za ucho pramen vlasů,který jí spadl do obličeje. Usmála se a já jsem začal přibližovat svůj obličej k jejímu. Uslyšel jsem šeptání. Pustil jsem angie a protočil oči.
-g..-dal jsem jí prst na rty a šel ke dveřím. Odsunul jsem je a na zem spadli olga s ramallem. Angie se zatvářila hodně zvláštně.
-e..proč nás sledujete?
-nikdo neví, jak je to s vámi dvěma tak..
-už mlč..
Přišel jsem k angie a pošeptal jí,že později příjdu. Políbil jsem ji jen velmi krátce na čele, usmál se na špióny a šel jsem do sprchy. K mému neštěstí jsem odemkl a uviděl angeles, naštěstísi zrovna zapla poslední knoflík na horním kusu pyžama. Polekala se a já zrudl. Kupodivu se začervenala. Pohlédla na mě pohledem "vážně? Lezeš za mnou i do sprchy?"
-nevešel jsem ůmyslně,omlouvám se
-naštěstí jsi nic neviděl, ale kdyby jsi tady viděl jen kousek mého těla, tak...e..no..
-no?-zeptal jsem se s návalem smíchu. Představa, jak mi angie ublíží, mi byla k smíchu
-proč už vlastně neodejdeš?
-nechci
-tak jinak, odejdi prosím
-ehe, a jak moc prosíš-přišel jsem k ní blíž. Obešla a otevřela dveře.
-a co, když neodejdu?-přišel jsem ke dveřím a dal klíč z druhé strany, aby se k němu nedostala. Přišla ke mě, trochu jsem se polekal, vypadala, že mě chce praštit. Chytil jsem ji a opřel o dveře. V jejích očích se rýsoval strach.
-nemusíš se mě bát
-já se nebojím tebe
-tak čeho....-v tu chvíli mi to došlo. Usmál jsem se a silně ji políbil. Dveře s velkou ranou bouchly a pak se ozvalo cinkání,které mě donutilo odskočit. Na zemi ležela klika. Podíval jsem se dírou a zjistil, že s touto polovinou kliky dveře neotevřu a kdyby klika nevypadla i na druhé straně, mohli jsme se dostat ven.
-ůžasné. Můžu vědět co teď?
-e...můžu dveře otevřít klíčem! Který je nadruhé straně..-bouchnul jsem hlavou do dveří.
-a co teď? Všichni určitě spí
-pochybuji. Co třeba křičet?
-tak můžeš! A co potom! Jak vysvětlíš, proč jsme oba v jedné koupelně?!
-určitě řeknu pravdu
-nikdo tomu neuvěří
Podíval jsem se na angie, která byla opřená o stěnu a vypadala šíleně vystresovaně. Přišel jsem k ní, přitiskl jí zápěstí do stěny a podíval se jí hluboko do očí. Starosti zmizely jako mávnutím proutku.
-nedělej nic, čeho by aspoň jeden z nás litoval...
-já nikdy nebudu litovat toho, čeho se právě teď tak bojíš. Netuším proč...nevidím na tom nic špatného,nevidím jediný důvod..ale podle tebe nějaké jsou...
-já..nevím.. pořád cítím že...je to špatně ale...
-nikdo si nevybere,do koho se zamiluje-opřel jsem se do ní celou váhou mého těla.-co teď? Líbí se ti to,že?-usmál jsem se do její rudé tváře
-nedáváš mi na vybranou..
-osud ti nedal na vybranou.
-mm..-přitiskl jsem své rty na její krk. Zadrala mi nehty do zápěstí a těžce dýchala. Snažila se uklidnit. Mě bylo jasné, že cokoli co udělám,jí nebude vadit. Lehce jsem vyjel rty k jejímu uchu.
-toužíš po mě, je to na tobě vidět. Jen nevím,jestli více, nebo méně než já po tobě.
-nech toho... neubráním se ti, já....s tím už nic neudělám. Buď rozumný
-rozum? To jsem už někdy slyšel..ale co to je už nevím.-zmocnil jsem se jejího krku. Zuřivě oddechla a zatajila dech.
-nedělej......hlouposti..
-už to neutajím.-podíval jsem se jí do očí-angie, já jsem se zamiloval. Do anděla jménem angeles...-zrudla a zavřela oči. Uklidnila dech a podívala se na mě.
-Myslela jsem, že jsi nejhorší člověk na planetě bez citů. Spletla jsem se. Až do nedávna jsem se pletla. Pak se stalo to, že jsem si přiznala že tě...-otevřely se dveře a v nich stála violetta.
-už i v koupelně? -řekla s návalem smíchu
-e..to není tak..ono..klika a..
-nevysvětlujte, chápu, že vypadla klika a po delší době jste se zabavili,můžete už odejít?
-já ne, jsem na řadě! Počkej si.
Odsunul jsem se od angie a spolu s viou jsem je chtěl vystřit. Angie se zastavila. Chytila mě za ruku a přitiskla mě na sebe. Vytřeštil jsem oči. Stuhl jsem, protože mě její dotek zmrazil. Pustila mě, ale nepohl jsem se.
-funguje to!-vyhrkla via a s angie odešly. Umyl jsem se a vyšel. Nechal jsem si jen spodní prádlo, vzal mast a šel za švagrovou. Zaklepal jsem a po slovech "dále" jsem vešel a sedl si angie na nohy. Podívala se na mě,jako kdybych zešílel.
-přišel jsem se podívat na to zranění.
-mhm..
Rozepnul jsem jí pyžamo a zbavil se horního kusu spodního prádla. Začal jsem mazat ránu. Bál jsem se, aby se jí nic nestalo. Když jsem dokončil svou práci, vybavilo se mi, co nedořekla.
-co jsi mi to chtěla říct?
-já..e..no..víš...
-uklidni se a pověz mi to.
-miluji tě-řekla rudá a v tu chvíli jsem se na ni položil.
-tak přece jen po mě toužíš..-vyšeptal jsem a políbil ji. Konečně jsem měl pocit, že se nenaštve a neodejde. Opřel jsem se do ní celým tělem a kousnul ji do rtu. Odpovědí mi bylo velmi slabé jeknutí. Zaryla mi nehty do zad a nohama,kterými mi dala okolo pasu,mě do sebe tiskla. Odhodil jsem její horní kusy oblečení. Její dotek mě elektrizoval. Vykřikl jsem hodně silně. Zachichtala se. Pořád jsem sýpal, nešlo se uklidnit.
-máme..problém-řekl jsem mezi polibky
-jaký
-nejde....nh..přestat..
Přirvala mě k sobě a převrátila se nade mě.
-nemůže... do..toho..hnn..dojít-řekla angie.
-tak...se...zastav-angie se odtrhla a lehla si vedle mě na záda. Oblékla se a opět se položila. Do pokoje vešel ramallo.
-co tu děláš v tuhle hodinu ramallo?-řekl jsem zděšeně
-jdu vás upozornit, aby jste neudělali něco, co by se nemělo..
-jak jsi věděl že...
-slyšel vás celý dům
Po těch slovech odešel a a já se vtiskl v angie.
-co děláš..
-no co, stejně si celý dům myslí, že jsme... no, tak co už...-opětovala obětí a usnula. Hrál jsem si s jejími vlasy a usl.
Den druhý
Probudil jsem se a cítil pod sebou něco..něco...sakra angie! Odvalil jsem se z ní a podíval se na ni. Naštěstí jsem ji neudusil. Pohlazením jsem ji probudil a první co bylo,tak se podívala na mě, jako kdyby nevěřila, že jsem tady.
-co se děje angie?
-co tu děláš
-no..spal jsem?
-to chápu! Ale proč
-víš..když jsi usnula tak jsem neměl to srdce odejít...
-aha, no ale..už musíš jít
-mm..-vstal jsem a šel se převléct. Den co den jsem posnídal a vešel do kabinetu. Tam jsem potkal ramalla. Dával mi podepsat papíry a pořád něco říkal, ale mou hlavu posedl obraz angie. Pořád jsem ji viděl. Nešlo na ni nemyslet.
-GERMÁNE!
-e..omlouvám se, říkal jsi něco?
-ano, chtěl jsem říct, že němci přijedou až za měsíc. Na co myslíš? A otázek mám hodně
-mm..dobrá a myslel jsem na angie
-jak jsem myslel...co jsi včera večer udělal angie? Pokud něco, co by nechtěla,měl by jsi se omluvit.
-ramallo, nic se nestalo! Prostě jsme jen.. proč bych ti měl říkat, co se dělo?
-tak dobře, ale přemýšlej nad tím, co se mezi vámi děje. Pokud se tě bojí a nechá si od tebe vše líbit, měl by jsi se stydět.
-co mi to tu říkáš?
-ale nic...
-ANGIE?!
-co to děláš?-vyhrkl ramallo a v tu chvíli přiběhla švagrová a zavřela dveře
-co se stalo? Je violetta v pořádku?
-ano, violetta je v pořádku, ale chci něco vědět...-vstal jsem a šel k ní-no...nechtěl bych, aby jsi se mě bála a nechala si ode mě všechno líbit. Pokud to tak je a bojíš se,tak mi to pověz. Já ti neublížím
-co to povídáš?! Germáne, já tě miluji!-s ůsměvem jsem ji k sobě přitiskl a ona mi dala dlaně na krk.
-ramallo? Čekám na omluvu
-no dobře,dobře omlouvám se
Políbil jsem angie, ale pak se stalo něco, co se mi ještě nikdy nestalo. Začal jsem ji líbat moc vášnivě a námětně, než se mi kdy podařilo. Zarvala mi nehty do krku. Opětova mi polibky stejně silně jako já. V tu chvíli jsem zapoměl na ramalla. Řekli jsme si "stop" a přestali. Vyděšeně jsem na ni zíral.
-omlouvám se, moc se omlouvám já..co to bylo..to..já..omlouvám se
-ne, to já se omlouvám, nevím co se to stalo
-já bych věděl!-vložil se kolega a oba jsme na něj pohlédli- skryté pocity se dostávají napovrch tehdy, kdy to nejméně čekáme!
-asi máš pravdu, ale co máme dělat?
-vydřet -řekla mi angie
-ale to ne! To by byla chyba! Musíte dát průstup citům
-e..to není nejlepší nápad ramallo. Tohle by dopadlo velmi zle.
-ramallo, pokud jste neviděl, co se teď stalo, pak opravdu nevím
-a jste spolu?-podíval jsem se na angie, která kývla. -no tak pak proč se bojíte?
-ramallo! Co když se něco pokazí a angie bude těhotná!
-jako kdyby musela otěhotnět
-dobře, je možnost ale..ale..t..to nejde!
-udělejte si výkend jen pro vás a je to
-no domluveno. Ale co se tím vyřeší?
-mnohem víc než myslíš!
Violetta
Seděla jsem s fran v parku.
-vio! Jak na tom je angie s tvým otcem?
-značně lépe ale..až moc..
-jak to myslíš
-nedá se k nim přiblížit! Trochu to přehánějí
-nedají se zastavit? To je zlé...ale počkej chvíli! Uvidíš, že se všechno vyřeší
-no dobře... jen doufám, že se uklidní..
-ale..to bude dobrý!
-nechceš u nás dneska přespat?
-dobře,už se těším
S fran jsme šli k ní domů,kde se zbalila. Zavolala jsem tátovy a informovala ho. Šli jsme k nám domů. Olga a ramallo se zase hádali a táta s angie seděli na gauči a usmívali se na sebe. Podívala jsem se na fran.
-to je ono?-začala
-ne, tomuhle říkám tranz.
-proč?
-pojď-přišla jsem k nim. Volala jsem,skákala jsem a zpívala. Říkala blbosti,až jsem jim dala ruku před obličej.
-ee...ahoj vio,fran
-ahoj angie!
-e..zdravím francesko
-dobrý den
-no, my vás nebudeme rušit, jen jsme chtěly říct, že jsme přišly a..to je vše
Šly jsme s fran nahoru do pokoje. Jako vždy jsme si pouštěly hudbu a bavily se o leonovy a tomásovy. Pak se rozlehlo volání olgy na večeři. Když jsme scházely ze schodů, zastavila jsem fran a ukázala na angie a mého otce. Už zase se líbali. Nechápu, proč s tím nemohli počkat aspoň do večera. Fran zrudla, ale prošly jsme a sedli si ke stolu. Olga, která tráví většinu času v kuchyni, na ně civěla překvapeně. Ramallo se usmál a sedl si.
-halooo, země volá angie a tátu! Večeře!!
Odskočili od sebe a skoro fialoví si sedli ke stolu. Zasmála jsem se, protože ten pohled byl k nezaplacení. Při večeři se mluvilo o všem, až nakonec mě něco napadlo.
-a..jak jste na tom s mým sourozencem?-vyhrkla jsem jejich směrem. Angie se přidusila a tátův obličej byl červenější než...e...cokoli červeného.
-vio..to...e...není...vhodná ee...otázka-řekl otec
-ne? Vždyť vy dva jste pořád v sobě, tak proč se nezeptat!-fran měla pokřivený obličej, asi se chtěla smát,ale dusila to
-vio..je to...ee..trochu nevhodné..em..probírat takové..eh..věci před...e..mou žačkou
-jak myslíš angie...ale sourozenec bude,ne?-táta, který byl už fialový vstal a šel do kabinetu.-ou, angie? Běž za ním, myslím,že přinese pistol a prostřelí mi hlavu.-angie vydechla a šla za otcem. S fran jsme povečeřely a šly nahoru. Do doby,než jsme uviděly pavouka, bylo všechno super. Pak jsme ho přes 3 hodiny zabíjely a usnuly.
*******************************
Vítáme vás v této pošahané sérii. Pokud se vám to nezdá, tak se nebojte, ůkolem je, vás zabavit. Popravdě lena se bavila u vymýšlení scénky ramallo,germán a angie v kabinetě :DDD. Jsou tam blbosti, které mají být legrace. Tento díl je zveřejněn 28.6.2014 v 03:40 (ano, ráno)
středa 25. června 2014
Díl 1.
Seděla jsem na gauči ve svém domě. Televize byla zapnutá, ačkoli jsem se na ni nedívala. Můj zrak probodával hrnek kávy. Uvnitř domu bylo pusto. Kdysi překrásný dům s ůsměvavou blondýnkou byl teď stejně zmučený jako ona. Podívala se k oknu, za kterým se rozprostíral park. Slunce pálilo. Kdykoli jindy by byla šťastná a radovala by se. Dnes se trápila. Lži... za všechno mohou lži. Po tichém domě se rozlehl zvuk telefonu. Kdo může teď volat? Podívala jsem se na něj. Volala mi violetta. Po malém váhání jsem přijala hovor.
-ano?-řekla jsem nejistě
-angie...už jsem se dozvěděla, že to táta ví. Olga a Ramallo přiznali, že tě poznali... ale chci vědět, co se stalo mezi tebou a tátou?-když to řekla, vybavila se mi chvíle, kdy germán seděl s dlaňmi na obličeji.
-nic se nestalo vio. To je všechno?
-ne angie, nic nechápeš! Celý dům je bez tebe takový...takový opuštěný! Nikdo se tady nesměje, pořád tady okolo sebe všichni procházejí a nemluví spolu.
-to je smutné vio, ale co mám dělat? Promiň ale už musím jít..měj se
-ahoj angie...
Vyšla jsem z domu. Šla jsem do parku. Procházela jsem se po parku. Opřela jsem se o zábradlí a dívala se z mostu na řeku. Najednou jsem ucítila něčí dlaň na svém rameni. Otočila jsem se. Za mnou stál germán. Na jeho tváři se objevil ůsměv. Sladký a krásný..moje srdce začalo silně bušet.
-angie, musíme si promluvit
-nechci mluvit v parku, můžeme jít ke mě
Pokýval souhlasně hlavou a šli jsme směrem k mému domu. Podívala jsem se na něj a usmála jsem se. Opětoval ůsměv. Přišli jsme k domu. Otevřela jsem a vešli jsme. Posadil se na gauči a počkalna mě. Přinesla jsem kávu. Posadila se do bezpečné vvzdálenosti a začala mluvit.
-moc se omlouvám, chtěla jsem...-dal mi prst na ůsta
-nemluv. Chci se ti za vše omluvit a říct, že chápu, proč jsi to udělala. Jsi schopná mi odpustit ?-jemně jezdil palcem po mém dolním rtu , dlaní mi podepíral bradu a prsty nechal na mém líci. Nezmohla jsem se na slovo. Jeho dotek mě zmrazil. Cítila jsem, jak mi zrudly líce. Zrychlil se mi dech. Zasmál se a sedl si blíž.
-přemluvil jsem tě?-lehce sundal svou ruku a položil mi ji na stehno..
-pokud mi odpustíš...
-samozdřejmě,ale já se na tebe nezlobím
-už jsem ti dávno odpustila
Usmívali jsme se na sebe. Sedl si tak blízko, že jsme na sobě byli přimáčklí.
Cítila jsem jeho srdce na mé ruce, o kterou se opíral. Bylo až moc silně. Možná to něco znamená? Pochybuji o tom.. nejistě se na mě podíval. Utápěla jsem se v jeho očích. Těžce jsem vydechla a odvrátila zrak. "Má snoubenku.." ty slova mi třeštili v hlavě. Stoupla jsem si a šla do kuchyně. Opřela jsem se o linku a zavřela oči. Germán nemá zájem, navíc má SNOUBENKU. Něco jsem cítila na zádech. Lekla jsem se a máchla rukou,čímž jsem shodila skleničku. Otočila jsem se a uviděla vyděšeného švagra.
-promiň.....
-nic se nestalo, jsem nešikovná..-pozbírali jsme střepy. Germán mi chtěl podat čaj, který uvařil, ale omylem jsem do něj vrazila a oba čaje se na mě vylily. Popadl mě na ruce a utíkal se mnou do koupelny. Rychlím pohybem mi sundal horní kusy oblečení a pustil na mě ledovou vodu. Byla jsem rudá v obličeji a bylo mi tak...nějak...e..germán mě viděl.."nahoře bez"
Rukou mi jezdil po hrudníku,břiše a prsou. Po pár minutách jsem se podívala na jeho rudé líce.
-nemusel jsi-zase mi položil prst na rty
-musel. E..pokud je ti to..e..nepříjemné tak...e..-teď jsem mu položila prst na rty já
-nevadí mi to, jsi přece můj švagr. Děkuji za pomoc
-netřeba děkovat, konec konců za to můžu já. E..už je to lepší?
-byla to e..nehoda a..ano, ano,je to lepší-natáhl se pro sněhobílý ručník a lehce začal otírat spálené místo. Bála jsem se, že uslyší moje srdce. Později mi otřel místo nad srdcem, kde se zastavil.
-vylekala ses? Už to bude v pořádku
Nejistě jsem kývla hlavou a on se usmál. Když byl hotový, políbil mě na spáleném místě a usmál se.
-půjdu uklidit ten nepořádek. Zvládneš jít do své ložnice, aniž by jsi si ublížila?
-e..myslím že jít do své ložnice dokážu. Přehodil okolo mě ručník a vyšel. Vešla jsem do ložnice a v zrcadle jsem se podívala na popáleninu. Byla ošklivá, ale jediné co mě zarazilo, byla germánova reakce. Oblékla jsem se a scházela ze schodů. Zakopla jsem a padala, ale nespadla jsem, protože mě můj švagr chytil. Postavil mě na zem a smál se.
-dnes se ti na paty lepí smůla.
-a ty máš evidentně náladu zachraňovat viď?
-když jde o tebe-dělala jsem, že jsem to neslyšela.
-už by jsi měl jít domů, je pozdě
-bydlím přes polovinu města a je okolo jedenácté večer. Mohl bych se zdržet do rána?
-e..no, dobře
-děkuji
Seděli jsme v mé ložnici,(ačkoli germán měl spát v pokoji pro hosty)a poté jsme se rozhodli, že se budeme dívat na film. Germán vybral nějaký akční. Leželi jsme a dívali jsme se na film, dokud jsem se svojí rukou nedotkla švagrovy ruky. Pohlédli jsme na sebe zaraženě a pomalu jsem odtáhla svou ruku. Po chvíli jsem se otočila a narazila tělem do germána. Přimáčkl mě do sebe. Lehce zdivená jsem se mu podívala do očí. Zarazil se a povolil objetí, tím mi dával šanci vyklouznout, ale já jsem se do něj přitiskla. Zachichtal se a opětoval mé objetí. Usnula jsem při zvuku jeho srdce.
Druhého dne
Probudilo mě slunce. Po chvíli jsem si všimla, že cítím na svých rtech něčí dech. Pootevřela jsem oči a uviděla germána. Teď teprve se mi zrychlilo srdce. Jeho rty dělilo od mých jen pár minimetrů. Nemohla jsem se hnout, protože jsme se navzájem drtili v objetí. Pohladila jsem ho po líci a otevřel oči. Když mě uviděl, usmíval se. Místo ,aby povolil objetí, ještě víc mě zmáčkl. Pohla jsem hlavou, abych mohla něco říct, ale když jsem se pohla, můj ret se srazil se švagrovým. Oddálila jsem hlavu a švagr mi povolil, ale nepustil mě. Zděšeně jsem se na něj podívala. Byl klidný, usmál se.
-nic neříkej, byla to nehoda. Tak mě napadlo.. vrátíš se?
-nevím...
-prosím...
-a jak moc prosíš?-řekla jsem žertovně a začala se smát. Najednou mě germán přitlačil do postele na záda a lehl si na mě. Už jsem se nesmála já, ale on. Opřel si čelo o mé.
-pěkně prosím,vrať se. Potřebujeme tě. Tedy..nejvíce violetta a já e..s ramallem a olgou.
-dobře,vrátím se, ale jen proto, že tak pěkně prosíš-zachichtala jsem se.
-děkuji,děkuji,děkuji! Mám takovou radost, že bych tě nejraději ulíbal k smrti-po těch slovech jsme se oba zarazili a on o kousek nadzvedl hlavu, aby mi lépe viděl do očí. Usmála jsem se.
-to si ještě rozmysli! Pak bych se vrátit nemohla!-dodala jsem s neuvěřitelně upřímným ůsměvem.
-a co když...-přiblížil se- co když to udělám? Co když...tě políbím? Budeš se zlobit?-těžce jsem oddechla, nevěděla jsem,co říct
-to se nedozvíš,když to neuděláš-usmála jsem se vychytrale. To jsem ale říkat neměla. Políbil mě. Na chvíli jsem se zarazila, ale začala jsem mu je opětovat. Polibky plné lásky a vášně. Začali jsme zapomínat o čase. Čas, to byl význam ůplně neznámý nám oběma. Když jsme přestali, vrátil hlavu do původní pozice. Podíval se na mě, jako by čekal na mou reakci. Usmála jsem se na něj.
-to nebyl polibek štěstí..-začala jsem
-a ty jsi přebornice na polibky že?-řekl vysmátý
-no..přímo přebornice ne, ale vím,co je polibek štěstí
-hmm... a co myslíš? Jaký byl tento?
-nejsem si jistá
-ale já docela ano
-neříkej to
-takže to víš! A myslíš si to,co já!
-nemůže to tak být..
-proč? Kvůli marii?violettě? Proč?
-máš snoubenku, drahý germáne
Při připomenutí jeho snoubenky se přestal na chvíli smát.
-to nic nemění na faktu, o kterém nechceš šlyšet-řekl sladce a začal s polibky na krku. Surově jsem ho do sebe přimáčkla a nechávala ho dělat si co chce. Oddechl a přesunul se na šíj. Podél brady až na spodní ret. Nevím, co se stalo, ale přestala jsem uvažovat. Nohy jsem mu ovinula v pase a v tu chvíli se mi zakousl do rtu. Vyjekla jsem, na což zareagoval chichotáním.
-doufám že....si...se mnou...jen nehraješ..-řekla jsem mezi polibky
-toho..nejsem...schopný-řekl a s velkou silou jsem se zmocnila jeho rtů a zarývala mu nehty do krku. Vyjekl hodně nahlas a procítěně. Začala jsem se smát.
-vyhrála jsem...
-tak ty chceš soutěžit?
-NE!-vykřikla jsem vyděšeně. Podíval se na mě s nechápavým výrazem
-hrála jsi si se mnou?angie
-ne,nehrála,ale už musíme jít a navíc už teď to nabíralo špatný směr
-to je pravda! Šel bych..ale..e..tak nějak mě nepustilas-povolil mi obětí tak jako já jemu a vstali jsme. Po vykonání raní hygieny jsme posnídali a germán mi pomohl s balením. Když jsme byli hotoví, zavolal ramallovy, aby pro něj přijel na mou adresu, ale nenapadlo ho oznámit, s kým pojede domů. Ramallo přijel za chvíli. Vyšli jsme z domu a Ramallo s otevřenými ůsty pozoroval nás dva. Hned nám došlo, co si myslí.
-to není tak Ramallo..
-nepovídejte! Pokud nechcete, aby z toho bylo fiasko, jděme dovnitř. Naložili jsme kufry a vešli do domu.
-takže... jen tak pro zajímavost.. kde tady máte největší zrcadlo?-nepochopeně jsme šli do ložnice. Ramallo nás před něj postavil. -krk-řekl a oba jsme ztuhli. Zakryla jsem si ůsta. Měla jsem na krku modřinu od germánových polibků.
Germán měl na krku rýhy od nehtů. Modřina byla nízko, dala jsem si okolo krku šálu(aby jste pochopili tak se myslí ta ozdobná tenká :D) a germán se na mě podíval s přihmouřenýma očima.
-děje se něco?
-co s tím mám dělat já? Příště ti ty nehty otupím..-přiblížil se ke mě. V tu chvíli jsem se otočila na ramalla, který měl otevřená ůsta.
-ramallo, zavři ůsta, vletí ti tam moucha-zasmál se švagr.-pomocte mi zakrýt ty drápance.
-e..možná hoooodně make-upu -zasmála jsem se
-zkusím všechno-vyhrkl
Zkusil to, ale bezvýsledně. Pak se usmál a odběhl. Vrátil se s dvěma obvazy v ruce.
-zavážeš to? -podíval se na mě
-proč já?-řekla jsem s ůsměvem a vzala obvazy
-no..koneckonců, je to tvoje práce- vzala jsem ho za kravatu a přitáhla k sobě. Políbila jsem ho a usmála jsem se.
-nezapomínejte na mě! -zakřičel ramallo
Rozvázala jsem germánovy kravatu ale pořád to nestačilo. Švagr se zasmál a sundal si košili. Vykřikla jsem. Poškrábala jsem ho všude pod košilí. Kdy jsem to stihla?
-no,to je síla, nechci se starat, ale brzo jste se rozhodli zakládat rodinu-podívali jsme se na ramalla
-do ničeho nedošlo
-m..
Zavázala jsem mu krk a zasmála se. Vypadalo to opravdu opravdově. Ramallo pokynul, abych mu zavázala i zbytek škrábanců na těle. Když jsme byli hotoví, šli jsme směrem k východu, ale na schodech jsem spadla v zala ho sebou dolů. Kolenem jsem mu skončila v rozkroku a na to vyjekl. Rychle jsem z něj vstala a pomohla jsem mu nahoru. Stál moc blízko. Objal mě v pase a chtěl políbit, ale odtáhla jsem se od něj.
-copak?
-musíme jet.
Pokýval a vyrazili jsme. Když jsme stáli před domem, germán mě rychle políbil a vešli jsme. V předpokoji nikdo nebyl. Odnesla jsem si kufry do pokoje a vybalila. Když jsem sešla, uviděla jsem violettu, která když mě uviděla, vrhla se na mě se šťastným výkřikem. Přiběhl švagr, který se uklidnil. Usmíval se jako vždy sladce a pozoroval nás. Pustila mě a podívala se na otce. Smích ji přešel.
-tati..co se ti stalo?!
-nic vážného vio. Hlavní je, že jsme živí a šťastní. -poslední slovo určil mě, čehož si violetta všimla.
-co je mezi..-teď nemůžu říct,jestli naštěstí,nebo na neštěstí,ale přerušila ji zmije Jade.
-GERMI! Co se ti stalo?!
-jak už jsem říkal,nic vážného
-a co tu dělá ona?!
-bydlí? A ta ona má jméno..-řekl naštvaně germán
-bráníš ji?
-bráním. Nechci ve svém domě žádné hádky,když mě omluvíte,musím pracovat.
-jdu na nákupy!-řekla jade a odešla,zůstali jsme jen já,švagr a via
Germán přišel k vii a políbil ji na líci, pak se nahl ke mě a udělal to samé. Usmál se a odešel. Moje líce byli červené a na mé tváři ůsměv. Via mi chytla zápěstí a táhla mě nahoru do svého pokoje. Zavřela jsem dveře a sedla si vedle ní na postel.
-angie? Miluješ tátu?
-ne!
-a kdyby jsi nebyla má teta, milovala by jsi ho?
-možná
-je pravda že je jmenuješ angeles?
-ano
-říkají ti lidé angie?
-ano
A po jednom milionu otázek byla vždy odpověď ano
-líbala ses s tátou?
-ano
-VĚDĚLA JSEM TO!
-e..co jsem odsouhlasila?
-že jsi se líbala s tátou
-eeeh... to..no..já..ee-do pokoje vešel švagr
-poslouchal jsi? -zeptala jsem se
-trochu...
-co je mezi vámi?
-nic-řekli jsme oba
-jdu oznámit, že olga volá na večeři.
-už jdeme, stoupla jsem si a spadla mi šála.
-angie? Ty máš na krku eeeeh...-začala via
-eee...no to...promluvíme si později?-chtěla jsem se ohnout pro šálu ale nemohla jsem,kvůli bolesti vycházející z popáleniny. Germán ji během okamžiku zvedl a via se na mě podívala. Švagr mi ji nedal, ale zavázal okolo krku a usmál se.
-angie? Proč jsi se pro tu šálu neohla? Kousek jsi se sehla a pak ti ji podal táta.
-e..no..-germál mi položil prst na ůsta, už zase.
-polil jsem angie horkým čajem a popálil jí tím hrudník,břicho...-nedokončil
-mohl by jsi ten prst strčit jinam?
-e..dobře
-tati? Jsi nešika! Ale.. kdy tě polil?
-včera, přijel jsem přemluvit angie a byla už noc a dovolila mi zůstat v pokoji pro hosty.
-aha...
-půjdeme na večeři?
Sešli jsme a sedli si na své místo. Po večeři jsem se umyla a šla se převléct. Když jsem si lehla, někdo zaklepal.
-ano? Vstupte.
Vešel germán a potichu zavřel dveře.
-přišel jsem se podívat na tu popáleninu-řekl s a usmál se.-a přišel jsem ti ji namazat jednou mastí.
-e..-dal mi prst na rty
-máš ten prst rád?
Zachichtal se a dal ho pryč. Začal mi rozepínat knoflíky na horním kusu pyžama a sundal horní kus spodního prádla. Zrudla jsem. Políbil mě na hrudníku a začal mi po břiše mazat mast. Nebylo mi to nepříjemné. Až skončil, nechal dlaň na mé hrudi a druhou mi položil na líc. Začal se přibližovat. Naše rty splynuly a vášnivě jsme se líbali. Do mého pokoje někdo vešel bez klepání, ale my jsme byli tak soustředění sami na sebe, že jsme si nevšimli. V určitou chvíli byl švagr bez košile a sundala jsem mu obvazy. Když mě germán přitiskl na záda do postele a vyjekl, někdo zachrčel. Byla to violetta.
Violetta
Zdála se mi noční můra..
Chtěla jsem se uklidnit, ale nešlo to. Vstala jsem a šla směrem k pokoji angie.
To, co jsem viděla, bylo zajímavé do doby,dokud táta nepoložil angie na záda a nevykřikl. Pak mi došlo, že pokud něco neudělám, budu svědkem o pokus vytvoření nového života. Zachrčela jsem a oba stuhli a otočili se mým směrem. S vykulenýma očima jsem se opřela o stěnu.
-e..klidněte se jo? Pořád mezi vámi nic není? A myslím, že vím, o co šlo. Vy jste včera večer..e..dělali..
-ne!
-ne?
-ne! Usnuli jsme v jedné posteli..ono..dnes ráno..e..stalo se...e...to..že..no..musel..e..prostě..angie má na krku e...a já mám podrané..e..tělo-vyjekl táta. Vypukla jsem smíchem.
-co je mezi vámi?
-e..nic. to co jsi viděla..e..vzniklo..mm..impulsivně?-vyhrkla angie
-m..myslela jsem že jsme si přísahali žádné lži!
Sedli si na postel. Angie,již oblečená, zavazovala tátovy okolo těla obvazy a ten ji následovně políbil.
-nemůžeme být spolu, je moc věcí, co nás dělí...-angie začala mluvit k otci, ale ten jí dal prst na rty.
-pokud o ten prs nechceš přijít.....
Pak jí ho s ůsměvem sundal z ůst a přitiskl na její rty svoje.
Pak se kousek vzdálil.
-ale o rty, o ty mě nepřipravíš, pak bych tě nemohl líbat.-zrudla a skřížila na hrudi ruce.
-dej pokoj...
-jsem tady!
-e..vio
-jdu spát, a vy dva, udělejte to samé, ale každý ve svém pokoji! Nebo snad chcete, aby Jade dělala scény?
Pokýval hlavou, políbil se s angie, políbil na líci mě a odešel. Podívala jsem se na angie. Zrudla a lehla si, po čemž si na hlavu hodila polštář. Sedla jsem si vedle ní.
-vždy jsi mi říkala, abych poslouchala své srdce. Angie, ty ho miluješ! Pokud to popřeš tak..
-nepopírám-sundala si z hlavy polštář a sedla si. -jen se bojím...
-tak se neboj. Jen..e..-sáhla jsem jí na koutek rtu a vyvalila oči.
-Ou...angie! Krev!
-ta není moje....-hlas se jí stišil.
-jdi spát, půjdu k tátovy.
Dobrou noc vio, políbila mě na líci a já ji objala. Vyšla jsem a šla směr tátova ložnice. Skočila jsem k tátovy do postele.
-angie?
-vedle
-vio?
-běž se umýt! E..no..máš rozkousnutý ret
-o..děkuji
Šla jsem spát. Ráno jsem vstala, po raní hygieně atd.. jsem sešla na snídani, kde jsem zažila šok.......
*********************
Pokud se líbilo, komentujte,inspiruste
Díky za přečtení
†anglia†
-ano?-řekla jsem nejistě
-angie...už jsem se dozvěděla, že to táta ví. Olga a Ramallo přiznali, že tě poznali... ale chci vědět, co se stalo mezi tebou a tátou?-když to řekla, vybavila se mi chvíle, kdy germán seděl s dlaňmi na obličeji.
-nic se nestalo vio. To je všechno?
-ne angie, nic nechápeš! Celý dům je bez tebe takový...takový opuštěný! Nikdo se tady nesměje, pořád tady okolo sebe všichni procházejí a nemluví spolu.
-to je smutné vio, ale co mám dělat? Promiň ale už musím jít..měj se
-ahoj angie...
Vyšla jsem z domu. Šla jsem do parku. Procházela jsem se po parku. Opřela jsem se o zábradlí a dívala se z mostu na řeku. Najednou jsem ucítila něčí dlaň na svém rameni. Otočila jsem se. Za mnou stál germán. Na jeho tváři se objevil ůsměv. Sladký a krásný..moje srdce začalo silně bušet.
-angie, musíme si promluvit
-nechci mluvit v parku, můžeme jít ke mě
Pokýval souhlasně hlavou a šli jsme směrem k mému domu. Podívala jsem se na něj a usmála jsem se. Opětoval ůsměv. Přišli jsme k domu. Otevřela jsem a vešli jsme. Posadil se na gauči a počkalna mě. Přinesla jsem kávu. Posadila se do bezpečné vvzdálenosti a začala mluvit.
-moc se omlouvám, chtěla jsem...-dal mi prst na ůsta
-nemluv. Chci se ti za vše omluvit a říct, že chápu, proč jsi to udělala. Jsi schopná mi odpustit ?-jemně jezdil palcem po mém dolním rtu , dlaní mi podepíral bradu a prsty nechal na mém líci. Nezmohla jsem se na slovo. Jeho dotek mě zmrazil. Cítila jsem, jak mi zrudly líce. Zrychlil se mi dech. Zasmál se a sedl si blíž.
-přemluvil jsem tě?-lehce sundal svou ruku a položil mi ji na stehno..
-pokud mi odpustíš...
-samozdřejmě,ale já se na tebe nezlobím
-už jsem ti dávno odpustila
Usmívali jsme se na sebe. Sedl si tak blízko, že jsme na sobě byli přimáčklí.
Cítila jsem jeho srdce na mé ruce, o kterou se opíral. Bylo až moc silně. Možná to něco znamená? Pochybuji o tom.. nejistě se na mě podíval. Utápěla jsem se v jeho očích. Těžce jsem vydechla a odvrátila zrak. "Má snoubenku.." ty slova mi třeštili v hlavě. Stoupla jsem si a šla do kuchyně. Opřela jsem se o linku a zavřela oči. Germán nemá zájem, navíc má SNOUBENKU. Něco jsem cítila na zádech. Lekla jsem se a máchla rukou,čímž jsem shodila skleničku. Otočila jsem se a uviděla vyděšeného švagra.
-promiň.....
-nic se nestalo, jsem nešikovná..-pozbírali jsme střepy. Germán mi chtěl podat čaj, který uvařil, ale omylem jsem do něj vrazila a oba čaje se na mě vylily. Popadl mě na ruce a utíkal se mnou do koupelny. Rychlím pohybem mi sundal horní kusy oblečení a pustil na mě ledovou vodu. Byla jsem rudá v obličeji a bylo mi tak...nějak...e..germán mě viděl.."nahoře bez"
Rukou mi jezdil po hrudníku,břiše a prsou. Po pár minutách jsem se podívala na jeho rudé líce.
-nemusel jsi-zase mi položil prst na rty
-musel. E..pokud je ti to..e..nepříjemné tak...e..-teď jsem mu položila prst na rty já
-nevadí mi to, jsi přece můj švagr. Děkuji za pomoc
-netřeba děkovat, konec konců za to můžu já. E..už je to lepší?
-byla to e..nehoda a..ano, ano,je to lepší-natáhl se pro sněhobílý ručník a lehce začal otírat spálené místo. Bála jsem se, že uslyší moje srdce. Později mi otřel místo nad srdcem, kde se zastavil.
-vylekala ses? Už to bude v pořádku
Nejistě jsem kývla hlavou a on se usmál. Když byl hotový, políbil mě na spáleném místě a usmál se.
-půjdu uklidit ten nepořádek. Zvládneš jít do své ložnice, aniž by jsi si ublížila?
-e..myslím že jít do své ložnice dokážu. Přehodil okolo mě ručník a vyšel. Vešla jsem do ložnice a v zrcadle jsem se podívala na popáleninu. Byla ošklivá, ale jediné co mě zarazilo, byla germánova reakce. Oblékla jsem se a scházela ze schodů. Zakopla jsem a padala, ale nespadla jsem, protože mě můj švagr chytil. Postavil mě na zem a smál se.
-dnes se ti na paty lepí smůla.
-a ty máš evidentně náladu zachraňovat viď?
-když jde o tebe-dělala jsem, že jsem to neslyšela.
-už by jsi měl jít domů, je pozdě
-bydlím přes polovinu města a je okolo jedenácté večer. Mohl bych se zdržet do rána?
-e..no, dobře
-děkuji
Seděli jsme v mé ložnici,(ačkoli germán měl spát v pokoji pro hosty)a poté jsme se rozhodli, že se budeme dívat na film. Germán vybral nějaký akční. Leželi jsme a dívali jsme se na film, dokud jsem se svojí rukou nedotkla švagrovy ruky. Pohlédli jsme na sebe zaraženě a pomalu jsem odtáhla svou ruku. Po chvíli jsem se otočila a narazila tělem do germána. Přimáčkl mě do sebe. Lehce zdivená jsem se mu podívala do očí. Zarazil se a povolil objetí, tím mi dával šanci vyklouznout, ale já jsem se do něj přitiskla. Zachichtal se a opětoval mé objetí. Usnula jsem při zvuku jeho srdce.
Druhého dne
Probudilo mě slunce. Po chvíli jsem si všimla, že cítím na svých rtech něčí dech. Pootevřela jsem oči a uviděla germána. Teď teprve se mi zrychlilo srdce. Jeho rty dělilo od mých jen pár minimetrů. Nemohla jsem se hnout, protože jsme se navzájem drtili v objetí. Pohladila jsem ho po líci a otevřel oči. Když mě uviděl, usmíval se. Místo ,aby povolil objetí, ještě víc mě zmáčkl. Pohla jsem hlavou, abych mohla něco říct, ale když jsem se pohla, můj ret se srazil se švagrovým. Oddálila jsem hlavu a švagr mi povolil, ale nepustil mě. Zděšeně jsem se na něj podívala. Byl klidný, usmál se.
-nic neříkej, byla to nehoda. Tak mě napadlo.. vrátíš se?
-nevím...
-prosím...
-a jak moc prosíš?-řekla jsem žertovně a začala se smát. Najednou mě germán přitlačil do postele na záda a lehl si na mě. Už jsem se nesmála já, ale on. Opřel si čelo o mé.
-pěkně prosím,vrať se. Potřebujeme tě. Tedy..nejvíce violetta a já e..s ramallem a olgou.
-dobře,vrátím se, ale jen proto, že tak pěkně prosíš-zachichtala jsem se.
-děkuji,děkuji,děkuji! Mám takovou radost, že bych tě nejraději ulíbal k smrti-po těch slovech jsme se oba zarazili a on o kousek nadzvedl hlavu, aby mi lépe viděl do očí. Usmála jsem se.
-to si ještě rozmysli! Pak bych se vrátit nemohla!-dodala jsem s neuvěřitelně upřímným ůsměvem.
-a co když...-přiblížil se- co když to udělám? Co když...tě políbím? Budeš se zlobit?-těžce jsem oddechla, nevěděla jsem,co říct
-to se nedozvíš,když to neuděláš-usmála jsem se vychytrale. To jsem ale říkat neměla. Políbil mě. Na chvíli jsem se zarazila, ale začala jsem mu je opětovat. Polibky plné lásky a vášně. Začali jsme zapomínat o čase. Čas, to byl význam ůplně neznámý nám oběma. Když jsme přestali, vrátil hlavu do původní pozice. Podíval se na mě, jako by čekal na mou reakci. Usmála jsem se na něj.
-to nebyl polibek štěstí..-začala jsem
-a ty jsi přebornice na polibky že?-řekl vysmátý
-no..přímo přebornice ne, ale vím,co je polibek štěstí
-hmm... a co myslíš? Jaký byl tento?
-nejsem si jistá
-ale já docela ano
-neříkej to
-takže to víš! A myslíš si to,co já!
-nemůže to tak být..
-proč? Kvůli marii?violettě? Proč?
-máš snoubenku, drahý germáne
Při připomenutí jeho snoubenky se přestal na chvíli smát.
-to nic nemění na faktu, o kterém nechceš šlyšet-řekl sladce a začal s polibky na krku. Surově jsem ho do sebe přimáčkla a nechávala ho dělat si co chce. Oddechl a přesunul se na šíj. Podél brady až na spodní ret. Nevím, co se stalo, ale přestala jsem uvažovat. Nohy jsem mu ovinula v pase a v tu chvíli se mi zakousl do rtu. Vyjekla jsem, na což zareagoval chichotáním.
-doufám že....si...se mnou...jen nehraješ..-řekla jsem mezi polibky
-toho..nejsem...schopný-řekl a s velkou silou jsem se zmocnila jeho rtů a zarývala mu nehty do krku. Vyjekl hodně nahlas a procítěně. Začala jsem se smát.
-vyhrála jsem...
-tak ty chceš soutěžit?
-NE!-vykřikla jsem vyděšeně. Podíval se na mě s nechápavým výrazem
-hrála jsi si se mnou?angie
-ne,nehrála,ale už musíme jít a navíc už teď to nabíralo špatný směr
-to je pravda! Šel bych..ale..e..tak nějak mě nepustilas-povolil mi obětí tak jako já jemu a vstali jsme. Po vykonání raní hygieny jsme posnídali a germán mi pomohl s balením. Když jsme byli hotoví, zavolal ramallovy, aby pro něj přijel na mou adresu, ale nenapadlo ho oznámit, s kým pojede domů. Ramallo přijel za chvíli. Vyšli jsme z domu a Ramallo s otevřenými ůsty pozoroval nás dva. Hned nám došlo, co si myslí.
-to není tak Ramallo..
-nepovídejte! Pokud nechcete, aby z toho bylo fiasko, jděme dovnitř. Naložili jsme kufry a vešli do domu.
-takže... jen tak pro zajímavost.. kde tady máte největší zrcadlo?-nepochopeně jsme šli do ložnice. Ramallo nás před něj postavil. -krk-řekl a oba jsme ztuhli. Zakryla jsem si ůsta. Měla jsem na krku modřinu od germánových polibků.
Germán měl na krku rýhy od nehtů. Modřina byla nízko, dala jsem si okolo krku šálu(aby jste pochopili tak se myslí ta ozdobná tenká :D) a germán se na mě podíval s přihmouřenýma očima.
-děje se něco?
-co s tím mám dělat já? Příště ti ty nehty otupím..-přiblížil se ke mě. V tu chvíli jsem se otočila na ramalla, který měl otevřená ůsta.
-ramallo, zavři ůsta, vletí ti tam moucha-zasmál se švagr.-pomocte mi zakrýt ty drápance.
-e..možná hoooodně make-upu -zasmála jsem se
-zkusím všechno-vyhrkl
Zkusil to, ale bezvýsledně. Pak se usmál a odběhl. Vrátil se s dvěma obvazy v ruce.
-zavážeš to? -podíval se na mě
-proč já?-řekla jsem s ůsměvem a vzala obvazy
-no..koneckonců, je to tvoje práce- vzala jsem ho za kravatu a přitáhla k sobě. Políbila jsem ho a usmála jsem se.
-nezapomínejte na mě! -zakřičel ramallo
Rozvázala jsem germánovy kravatu ale pořád to nestačilo. Švagr se zasmál a sundal si košili. Vykřikla jsem. Poškrábala jsem ho všude pod košilí. Kdy jsem to stihla?
-no,to je síla, nechci se starat, ale brzo jste se rozhodli zakládat rodinu-podívali jsme se na ramalla
-do ničeho nedošlo
-m..
Zavázala jsem mu krk a zasmála se. Vypadalo to opravdu opravdově. Ramallo pokynul, abych mu zavázala i zbytek škrábanců na těle. Když jsme byli hotoví, šli jsme směrem k východu, ale na schodech jsem spadla v zala ho sebou dolů. Kolenem jsem mu skončila v rozkroku a na to vyjekl. Rychle jsem z něj vstala a pomohla jsem mu nahoru. Stál moc blízko. Objal mě v pase a chtěl políbit, ale odtáhla jsem se od něj.
-copak?
-musíme jet.
Pokýval a vyrazili jsme. Když jsme stáli před domem, germán mě rychle políbil a vešli jsme. V předpokoji nikdo nebyl. Odnesla jsem si kufry do pokoje a vybalila. Když jsem sešla, uviděla jsem violettu, která když mě uviděla, vrhla se na mě se šťastným výkřikem. Přiběhl švagr, který se uklidnil. Usmíval se jako vždy sladce a pozoroval nás. Pustila mě a podívala se na otce. Smích ji přešel.
-tati..co se ti stalo?!
-nic vážného vio. Hlavní je, že jsme živí a šťastní. -poslední slovo určil mě, čehož si violetta všimla.
-co je mezi..-teď nemůžu říct,jestli naštěstí,nebo na neštěstí,ale přerušila ji zmije Jade.
-GERMI! Co se ti stalo?!
-jak už jsem říkal,nic vážného
-a co tu dělá ona?!
-bydlí? A ta ona má jméno..-řekl naštvaně germán
-bráníš ji?
-bráním. Nechci ve svém domě žádné hádky,když mě omluvíte,musím pracovat.
-jdu na nákupy!-řekla jade a odešla,zůstali jsme jen já,švagr a via
Germán přišel k vii a políbil ji na líci, pak se nahl ke mě a udělal to samé. Usmál se a odešel. Moje líce byli červené a na mé tváři ůsměv. Via mi chytla zápěstí a táhla mě nahoru do svého pokoje. Zavřela jsem dveře a sedla si vedle ní na postel.
-angie? Miluješ tátu?
-ne!
-a kdyby jsi nebyla má teta, milovala by jsi ho?
-možná
-je pravda že je jmenuješ angeles?
-ano
-říkají ti lidé angie?
-ano
A po jednom milionu otázek byla vždy odpověď ano
-líbala ses s tátou?
-ano
-VĚDĚLA JSEM TO!
-e..co jsem odsouhlasila?
-že jsi se líbala s tátou
-eeeh... to..no..já..ee-do pokoje vešel švagr
-poslouchal jsi? -zeptala jsem se
-trochu...
-co je mezi vámi?
-nic-řekli jsme oba
-jdu oznámit, že olga volá na večeři.
-už jdeme, stoupla jsem si a spadla mi šála.
-angie? Ty máš na krku eeeeh...-začala via
-eee...no to...promluvíme si později?-chtěla jsem se ohnout pro šálu ale nemohla jsem,kvůli bolesti vycházející z popáleniny. Germán ji během okamžiku zvedl a via se na mě podívala. Švagr mi ji nedal, ale zavázal okolo krku a usmál se.
-angie? Proč jsi se pro tu šálu neohla? Kousek jsi se sehla a pak ti ji podal táta.
-e..no..-germál mi položil prst na ůsta, už zase.
-polil jsem angie horkým čajem a popálil jí tím hrudník,břicho...-nedokončil
-mohl by jsi ten prst strčit jinam?
-e..dobře
-tati? Jsi nešika! Ale.. kdy tě polil?
-včera, přijel jsem přemluvit angie a byla už noc a dovolila mi zůstat v pokoji pro hosty.
-aha...
-půjdeme na večeři?
Sešli jsme a sedli si na své místo. Po večeři jsem se umyla a šla se převléct. Když jsem si lehla, někdo zaklepal.
-ano? Vstupte.
Vešel germán a potichu zavřel dveře.
-přišel jsem se podívat na tu popáleninu-řekl s a usmál se.-a přišel jsem ti ji namazat jednou mastí.
-e..-dal mi prst na rty
-máš ten prst rád?
Zachichtal se a dal ho pryč. Začal mi rozepínat knoflíky na horním kusu pyžama a sundal horní kus spodního prádla. Zrudla jsem. Políbil mě na hrudníku a začal mi po břiše mazat mast. Nebylo mi to nepříjemné. Až skončil, nechal dlaň na mé hrudi a druhou mi položil na líc. Začal se přibližovat. Naše rty splynuly a vášnivě jsme se líbali. Do mého pokoje někdo vešel bez klepání, ale my jsme byli tak soustředění sami na sebe, že jsme si nevšimli. V určitou chvíli byl švagr bez košile a sundala jsem mu obvazy. Když mě germán přitiskl na záda do postele a vyjekl, někdo zachrčel. Byla to violetta.
Violetta
Zdála se mi noční můra..
Chtěla jsem se uklidnit, ale nešlo to. Vstala jsem a šla směrem k pokoji angie.
To, co jsem viděla, bylo zajímavé do doby,dokud táta nepoložil angie na záda a nevykřikl. Pak mi došlo, že pokud něco neudělám, budu svědkem o pokus vytvoření nového života. Zachrčela jsem a oba stuhli a otočili se mým směrem. S vykulenýma očima jsem se opřela o stěnu.
-e..klidněte se jo? Pořád mezi vámi nic není? A myslím, že vím, o co šlo. Vy jste včera večer..e..dělali..
-ne!
-ne?
-ne! Usnuli jsme v jedné posteli..ono..dnes ráno..e..stalo se...e...to..že..no..musel..e..prostě..angie má na krku e...a já mám podrané..e..tělo-vyjekl táta. Vypukla jsem smíchem.
-co je mezi vámi?
-e..nic. to co jsi viděla..e..vzniklo..mm..impulsivně?-vyhrkla angie
-m..myslela jsem že jsme si přísahali žádné lži!
Sedli si na postel. Angie,již oblečená, zavazovala tátovy okolo těla obvazy a ten ji následovně políbil.
-nemůžeme být spolu, je moc věcí, co nás dělí...-angie začala mluvit k otci, ale ten jí dal prst na rty.
-pokud o ten prs nechceš přijít.....
Pak jí ho s ůsměvem sundal z ůst a přitiskl na její rty svoje.
Pak se kousek vzdálil.
-ale o rty, o ty mě nepřipravíš, pak bych tě nemohl líbat.-zrudla a skřížila na hrudi ruce.
-dej pokoj...
-jsem tady!
-e..vio
-jdu spát, a vy dva, udělejte to samé, ale každý ve svém pokoji! Nebo snad chcete, aby Jade dělala scény?
Pokýval hlavou, políbil se s angie, políbil na líci mě a odešel. Podívala jsem se na angie. Zrudla a lehla si, po čemž si na hlavu hodila polštář. Sedla jsem si vedle ní.
-vždy jsi mi říkala, abych poslouchala své srdce. Angie, ty ho miluješ! Pokud to popřeš tak..
-nepopírám-sundala si z hlavy polštář a sedla si. -jen se bojím...
-tak se neboj. Jen..e..-sáhla jsem jí na koutek rtu a vyvalila oči.
-Ou...angie! Krev!
-ta není moje....-hlas se jí stišil.
-jdi spát, půjdu k tátovy.
Dobrou noc vio, políbila mě na líci a já ji objala. Vyšla jsem a šla směr tátova ložnice. Skočila jsem k tátovy do postele.
-angie?
-vedle
-vio?
-běž se umýt! E..no..máš rozkousnutý ret
-o..děkuji
Šla jsem spát. Ráno jsem vstala, po raní hygieně atd.. jsem sešla na snídani, kde jsem zažila šok.......
*********************
Pokud se líbilo, komentujte,inspiruste
Díky za přečtení
†anglia†
úterý 24. června 2014
Prolog
Ahoj
Jmenuji se angeles carrara.
Nebudu tady nic rozepisovat,protože život angie je stejný jako v seriálu,až na jednu výjmku.
Dnes se stala nejhorší chyba v mém životě. Jak už asi víte, jsem zamilovaná do mého švagra. Ta chyba nastala v okamžiku, kdy jsem přestala bojovat s realitou ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že ho miluji. Germán se dnes dozvěděl, že jsem jeho švagrová. Než stihl cokoli říct, odešla jsem. Via nevolala, takže krom germána nikdo nic neví....
*************
No joo.. nic moc :D Díl č1. Již zítra :D
Anglia
Jmenuji se angeles carrara.
Nebudu tady nic rozepisovat,protože život angie je stejný jako v seriálu,až na jednu výjmku.
Dnes se stala nejhorší chyba v mém životě. Jak už asi víte, jsem zamilovaná do mého švagra. Ta chyba nastala v okamžiku, kdy jsem přestala bojovat s realitou ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že ho miluji. Germán se dnes dozvěděl, že jsem jeho švagrová. Než stihl cokoli říct, odešla jsem. Via nevolala, takže krom germána nikdo nic neví....
*************
No joo.. nic moc :D Díl č1. Již zítra :D
Anglia
Díl 11.+Epilog
Ráno mě probudily paprsky slunce. Teple mi pálily na tváři. Pomalu jsem otevřel oči. Cítil jsem vůni angie. A opravdu, ležela vedle mě. Podle elektrického budíku jsem zjistil, že jsme spali dva dny! Pohladil jsem angie po zádech. Na její tváři se vymaloval ůsměv. Otevřela oči a vyčerpaně se posadila. Do mého pokoje vpadla violetta v okamžiku, když jsem sklečel nad sedící angie a dlaňmy držel ty její, nutno podotknout že moje rty byly na jejím krku. Violetta držela v ruce sirénu. Její tvář zrudla a violetta ke mě výhružně přistoupila. Nadzvedla prst a mluvila vážným, avšak výhružným tónem.
-vás dva nikdo neprobudil dva dny! A až příjdu s tímhle-nadzvedla ruku se sirénoua zatroubila - tak se tady líbáte?!
-no tak... mě probudilo sluníčko...
-a mě germán
-třeba reagujete na dotek!--vykřikla a spojila nám ruce, po čemž jsem se usmíval na angie a čas se prostě zastavil.
Pak violetta naše ruce oddělila a oba jsme se na ni podívali.
-PŮL HODINY NA SEBE ČUMÍTE! REAGUJETE NA DOTEK! TAKŽE POZOR NA TO!-zařvala vztekle dcera a odešla.
-e... už bych se měl jít podívat jak je na tom ramallo s prací.-řekl jsem a po raní hygieně a tak dále, jsem se převlékl a u stolu našel už hotovou angie,která snídala. Jak může být ta žena tak rychlá?
Přišel jsem k ní a na jejím krku jsem nechal krátký polibek. Zaskočeně se na mě všichni podívali a otevřeli ůsta kromě angie, která rudá sklopila zrak. Daroval jsem domovníkům ůsměv a sedl si na své místo. Po snídani jsem odkráčel do kabinetu a divil jsem se tomu, co vidím. Vše bylo přesně tak jako před tím. Na chvíli mě napadla možnost, že se mi všechno jenom zdálo a u snídaně jsem udělal něco špatně. Sundal jsem si košili, otočil jsem se a pohlédl do zrcadla. Naštěstí jsem si nic nevymyslel. Do kabinetu vešel ramallo.
-jak jsi to dokázal?
-sám nevím, ale takových stejných věcí na planetě je...
- nic není stejné,vše je svým způsobem originál
-no, svým způsobem..mimochodem germáne,co jste panence angie udělal?
-spíš co ona udělala se mnou.
-nějak nechápu
-no,to ona si začala,ne já
-e...sice ti to moc nevěřím ale...
-pusťme se do práce
Ramallo za mé nepřítomnosti odvedl opravdu excelentní práci.
Po několika hodinách jsem se šel projít. Znal jsem jedno místo v parku. Byla tam skála s vodopádem,která krásně ladila se západem slunce. Seděla tam. Byla to maria. Přišel jsem k ní.
-nejsem živá germáne...
-co tady děláš?
-jdu tě ujistit, aby jsi byl s angie. Vím že angie je hodná duše. Je mladá, inteligentní a miluje tě, ani netušíš jak moc. Má tě plnou hlavu..pořád na tebe myslí,možná tě to raní,ale tak moc jsem tě nemilovala ani já...-sedl jsem si vedle ní
-mario, zamiloval jsem se do angie a nemůžu ji odsunout z hlavy. Myslím že to sama dobře víš....
-vím to germáne, jen se navzájem nikdy neraňte. Podívej se kdo jde..-řekla s ůsměvem na zasněnou angie, ani si mě nevšimla
-na co myslí?
-na tebe...má strach, neví co bych na to řekla-přerušil jsem ji
-tak jí to řekni-vstal jsem a šel k angie, která seděla na lavičce u vody a se zavřenýma očima se usmívala. Objal jsem ji a políbil. Lekla se ale uklidnila se a opětovala polibky. Držela mou tvář ve dlaních a usmívala se na mě.
-miluji tě.....
-já vím čeho se bojíš-řekl jsem a lehce se nechápavě podívala. Vzal jsem ji za ruku a vedl k místu kde seděla maria. Když ji angie viděla, znervózněla a odskočila ode mě.
-m..mar...rio?-vykoktala
-neboj se angie, vy dva k sobě patříte.. jen si dávejte velký pozor! Vy víte dobře že vás sleduju, takže už neničte kabinet!-vydala ze sebe smích- a opravdu buďte šťastní. Řekněte violettce jak moc ji miluji ano?-objala nás a už chtěla odejít ,ale zastavila se a šla k angie.
-smím naposled políbit svého bývalého muže?
Angie nejistě kývla a maria mě krátce políbila a odešla.
-ten polibek byl jiný..-vyšeptal jsem
-nechápu tě
-kdysi byly plné lásky, ale já se zamiloval do anděla jménem angeles..
Zrudly jí líce a usmála se. Posadili jsme se a sledovali západ slunce. Angie usnula. Vzal jsem ji naruce a s ůšklebkem jsem obešel skálu a šel pár minut lesem, až k dřevěné chatě. Odemkl jsem a vynesl angie do ložnice. Odpovědí mi bylo zamručení. Uvařil jsem nám čaj a zanesl ho na noční stolek. Krátkým polibkem na čele se probudila a pár minut jí trvalo, než si uvědomila, kde je. Usmála se a vděčně vypila čaj. Chvíli jsme se na sebe jen dívali.
-angie? Nevím jak to pochopit ale... jsme spolu nebo ne?
-nevím o tom, žebychom byli spolu
-a chtěla by jsi být mojí dívkou?-s ůsměvem kývla hlavou
-samozdřejmě že chci -řekla a přitáhla si mě k sobě za límec. Začala mě šíleně líbat, dokud mě nesvalila na záda. Lehce mě dráždila. Nebavilo mě čekat,začal jsem ji hltavě líbat a vlastně se divím, že jsem ji nespolkl. Po pár okamžicích jsem se začal soustředit na její šaty a ona se mi zakousla do spodního rtu, na což jsem zareagoval hlasitým vyjeknutím. Zachichtala se a nepřestávala. Stuhnul jsem. Zarval jsem jí nehty do zad. Nezmohl jsem se na nic. Dokázala nade mnou vyhrát. Drtila mě jak mohla, dokud jsem jí nesundal šaty, potom se mi soustředila na oblečení. Zakousl jsem se jí do krku. Vykřikla, ale ne bolestí myslím že ze vzrušení. (Teď sem dáme trochu cenzury + skok dál). Drásala mi kůži nehty, tekla ví krev ze rtů a vše se blížilo k nejhoršímu. Nevěděl jsem, jestli to chce. Musel jsem se buď rychle uklidnit nebo... po pár minutách jsem to vzdal a stalo se to(nebojte se, zase bez ryzika těhotenství. Pokud myslíte, že to přeháním s těmito scénky uklidní vás text po ukončení tohoto dílu. ). Začali jsme křičet, ale nevím, proč nám to nestačilo. V zápalu všech těch aktivit praskla postel, rozbila se skříň a pár dalších věcí. Nakonec jsme si řekli stop. Odpadli jsme v objetí a usnuli. Ráno jsem se rozhodl se
osprchovat, a ve sprše jsem potkal angie. Odhodil jsem ručníl a vešel za ní. Vylekala se, dokud jsem ji neopřel o stěnu a nezačal s polibky. Později jsme vyšli ze sprchy(vědět věkové rozhraní čtenářů, mohlo by být víc..) a rozhodli se odejít. .
Přišli jsme domů. Přivítala nás via.
-angiee! Tatiii! Chápu dobře, že jste se rozhodli mi udělat sourozence? -angie se zarazila a já jsem skoro fialovo-modrý otevřel pusu.
-ale no taaaak, kdyby jste se viděli pochopíte, že to,co jste dělali, je jasně viditelné.- a měla pravdu, naše rozkousané rty, poškrábané krky a ruce, nevyspané oči...
-je takový problém že jsme spolu violetto?
-ne! Právě naopak! Konečně jste spolu!!! Ale..omezte tyto...e...mm.. věci...
-vi...vio..t..to ...e...m..no víš my...no..jsme dospělí to... eh.....se na sebe máme jen usmívat nebo co?
-germáne..klid..mm..to..vio..ee..my dva jen..
-já to chápu, pokud máte strach kvůli mě, nebojte se. Mě to nevadí, je to..jak to nazvat...em.. přirozené?
Políbil jsem angie a podíval se na dceru
-vadí?
-nevadí -řekla s ůsměvem
Ten den jsem si uvědomyl, že ty nesmysly co se dějí naznačují jednomu. Sen... otevřel jsem oči.....
Epilog
Můj život byl sen. Do dveří vešla angeles a sedla si na kraj postele. Podala mi s ůsměvem tabketky a slenici vody. Zapil jsem je a odložil sklenici na noční stolek.
-je ti lépe?
-když jsi se mnou..-chytil jsem ji za dlaň a podíval se do její vyděšené tváře.
-e..germáne já..-skočil jsem jí do řeči
-miluji tě? To jsi chtěla říct?-pootevřela ůsta, aby něco řekla, ale políbil jsem ji. Do pokoje vpadla moje dcera, která překvapením otevřela ůsta a angie odskočila.
-violetto, můžeš nás na chvíli nechat?-řekl jsem a ona odešla.
-co to do tebe vělo?
-nic...jen mi někdo říkal, abych šel za svým srdcem...
-germáne, náš vztah není možný! Navíc já jsem ...jsem... když ti to řeknu stratím tě..e..totiž..violettu
-myslíš to, že jsi sestra marii?
Stuhla.
-angeles..nestratíš nás..navíc se mi zdál překrásný sen...
Po pár letech se angie a germán vzali a violetta od nich dostala dar. Dva sourozence Lucii a Filipa. Obě děti byli inteligentní a krásné. Pablo se oženil s milou matkou Francesky a Jade a Matias...sedí ve vězení.
Via vychovává se svým mužem Leonem dvě děti a ostatní žijí šťastně.
Až na esmeraldu, kterou strazil kamion
*******************************
Ahoooooj! Takže drahouškové! Pište mi na e-mail lamkaczsk@gmail.com , pokud chcete být spoluspisovatelé druhé série!
Díky
-vás dva nikdo neprobudil dva dny! A až příjdu s tímhle-nadzvedla ruku se sirénoua zatroubila - tak se tady líbáte?!
-no tak... mě probudilo sluníčko...
-a mě germán
-třeba reagujete na dotek!--vykřikla a spojila nám ruce, po čemž jsem se usmíval na angie a čas se prostě zastavil.
Pak violetta naše ruce oddělila a oba jsme se na ni podívali.
-PŮL HODINY NA SEBE ČUMÍTE! REAGUJETE NA DOTEK! TAKŽE POZOR NA TO!-zařvala vztekle dcera a odešla.
-e... už bych se měl jít podívat jak je na tom ramallo s prací.-řekl jsem a po raní hygieně a tak dále, jsem se převlékl a u stolu našel už hotovou angie,která snídala. Jak může být ta žena tak rychlá?
Přišel jsem k ní a na jejím krku jsem nechal krátký polibek. Zaskočeně se na mě všichni podívali a otevřeli ůsta kromě angie, která rudá sklopila zrak. Daroval jsem domovníkům ůsměv a sedl si na své místo. Po snídani jsem odkráčel do kabinetu a divil jsem se tomu, co vidím. Vše bylo přesně tak jako před tím. Na chvíli mě napadla možnost, že se mi všechno jenom zdálo a u snídaně jsem udělal něco špatně. Sundal jsem si košili, otočil jsem se a pohlédl do zrcadla. Naštěstí jsem si nic nevymyslel. Do kabinetu vešel ramallo.
-jak jsi to dokázal?
-sám nevím, ale takových stejných věcí na planetě je...
- nic není stejné,vše je svým způsobem originál
-no, svým způsobem..mimochodem germáne,co jste panence angie udělal?
-spíš co ona udělala se mnou.
-nějak nechápu
-no,to ona si začala,ne já
-e...sice ti to moc nevěřím ale...
-pusťme se do práce
Ramallo za mé nepřítomnosti odvedl opravdu excelentní práci.
Po několika hodinách jsem se šel projít. Znal jsem jedno místo v parku. Byla tam skála s vodopádem,která krásně ladila se západem slunce. Seděla tam. Byla to maria. Přišel jsem k ní.
-nejsem živá germáne...
-co tady děláš?
-jdu tě ujistit, aby jsi byl s angie. Vím že angie je hodná duše. Je mladá, inteligentní a miluje tě, ani netušíš jak moc. Má tě plnou hlavu..pořád na tebe myslí,možná tě to raní,ale tak moc jsem tě nemilovala ani já...-sedl jsem si vedle ní
-mario, zamiloval jsem se do angie a nemůžu ji odsunout z hlavy. Myslím že to sama dobře víš....
-vím to germáne, jen se navzájem nikdy neraňte. Podívej se kdo jde..-řekla s ůsměvem na zasněnou angie, ani si mě nevšimla
-na co myslí?
-na tebe...má strach, neví co bych na to řekla-přerušil jsem ji
-tak jí to řekni-vstal jsem a šel k angie, která seděla na lavičce u vody a se zavřenýma očima se usmívala. Objal jsem ji a políbil. Lekla se ale uklidnila se a opětovala polibky. Držela mou tvář ve dlaních a usmívala se na mě.
-miluji tě.....
-já vím čeho se bojíš-řekl jsem a lehce se nechápavě podívala. Vzal jsem ji za ruku a vedl k místu kde seděla maria. Když ji angie viděla, znervózněla a odskočila ode mě.
-m..mar...rio?-vykoktala
-neboj se angie, vy dva k sobě patříte.. jen si dávejte velký pozor! Vy víte dobře že vás sleduju, takže už neničte kabinet!-vydala ze sebe smích- a opravdu buďte šťastní. Řekněte violettce jak moc ji miluji ano?-objala nás a už chtěla odejít ,ale zastavila se a šla k angie.
-smím naposled políbit svého bývalého muže?
Angie nejistě kývla a maria mě krátce políbila a odešla.
-ten polibek byl jiný..-vyšeptal jsem
-nechápu tě
-kdysi byly plné lásky, ale já se zamiloval do anděla jménem angeles..
Zrudly jí líce a usmála se. Posadili jsme se a sledovali západ slunce. Angie usnula. Vzal jsem ji naruce a s ůšklebkem jsem obešel skálu a šel pár minut lesem, až k dřevěné chatě. Odemkl jsem a vynesl angie do ložnice. Odpovědí mi bylo zamručení. Uvařil jsem nám čaj a zanesl ho na noční stolek. Krátkým polibkem na čele se probudila a pár minut jí trvalo, než si uvědomila, kde je. Usmála se a vděčně vypila čaj. Chvíli jsme se na sebe jen dívali.
-angie? Nevím jak to pochopit ale... jsme spolu nebo ne?
-nevím o tom, žebychom byli spolu
-a chtěla by jsi být mojí dívkou?-s ůsměvem kývla hlavou
-samozdřejmě že chci -řekla a přitáhla si mě k sobě za límec. Začala mě šíleně líbat, dokud mě nesvalila na záda. Lehce mě dráždila. Nebavilo mě čekat,začal jsem ji hltavě líbat a vlastně se divím, že jsem ji nespolkl. Po pár okamžicích jsem se začal soustředit na její šaty a ona se mi zakousla do spodního rtu, na což jsem zareagoval hlasitým vyjeknutím. Zachichtala se a nepřestávala. Stuhnul jsem. Zarval jsem jí nehty do zad. Nezmohl jsem se na nic. Dokázala nade mnou vyhrát. Drtila mě jak mohla, dokud jsem jí nesundal šaty, potom se mi soustředila na oblečení. Zakousl jsem se jí do krku. Vykřikla, ale ne bolestí myslím že ze vzrušení. (Teď sem dáme trochu cenzury + skok dál). Drásala mi kůži nehty, tekla ví krev ze rtů a vše se blížilo k nejhoršímu. Nevěděl jsem, jestli to chce. Musel jsem se buď rychle uklidnit nebo... po pár minutách jsem to vzdal a stalo se to(nebojte se, zase bez ryzika těhotenství. Pokud myslíte, že to přeháním s těmito scénky uklidní vás text po ukončení tohoto dílu. ). Začali jsme křičet, ale nevím, proč nám to nestačilo. V zápalu všech těch aktivit praskla postel, rozbila se skříň a pár dalších věcí. Nakonec jsme si řekli stop. Odpadli jsme v objetí a usnuli. Ráno jsem se rozhodl se
osprchovat, a ve sprše jsem potkal angie. Odhodil jsem ručníl a vešel za ní. Vylekala se, dokud jsem ji neopřel o stěnu a nezačal s polibky. Později jsme vyšli ze sprchy(vědět věkové rozhraní čtenářů, mohlo by být víc..) a rozhodli se odejít. .
Přišli jsme domů. Přivítala nás via.
-angiee! Tatiii! Chápu dobře, že jste se rozhodli mi udělat sourozence? -angie se zarazila a já jsem skoro fialovo-modrý otevřel pusu.
-ale no taaaak, kdyby jste se viděli pochopíte, že to,co jste dělali, je jasně viditelné.- a měla pravdu, naše rozkousané rty, poškrábané krky a ruce, nevyspané oči...
-je takový problém že jsme spolu violetto?
-ne! Právě naopak! Konečně jste spolu!!! Ale..omezte tyto...e...mm.. věci...
-vi...vio..t..to ...e...m..no víš my...no..jsme dospělí to... eh.....se na sebe máme jen usmívat nebo co?
-germáne..klid..mm..to..vio..ee..my dva jen..
-já to chápu, pokud máte strach kvůli mě, nebojte se. Mě to nevadí, je to..jak to nazvat...em.. přirozené?
Políbil jsem angie a podíval se na dceru
-vadí?
-nevadí -řekla s ůsměvem
Ten den jsem si uvědomyl, že ty nesmysly co se dějí naznačují jednomu. Sen... otevřel jsem oči.....
Epilog
Můj život byl sen. Do dveří vešla angeles a sedla si na kraj postele. Podala mi s ůsměvem tabketky a slenici vody. Zapil jsem je a odložil sklenici na noční stolek.
-je ti lépe?
-když jsi se mnou..-chytil jsem ji za dlaň a podíval se do její vyděšené tváře.
-e..germáne já..-skočil jsem jí do řeči
-miluji tě? To jsi chtěla říct?-pootevřela ůsta, aby něco řekla, ale políbil jsem ji. Do pokoje vpadla moje dcera, která překvapením otevřela ůsta a angie odskočila.
-violetto, můžeš nás na chvíli nechat?-řekl jsem a ona odešla.
-co to do tebe vělo?
-nic...jen mi někdo říkal, abych šel za svým srdcem...
-germáne, náš vztah není možný! Navíc já jsem ...jsem... když ti to řeknu stratím tě..e..totiž..violettu
-myslíš to, že jsi sestra marii?
Stuhla.
-angeles..nestratíš nás..navíc se mi zdál překrásný sen...
Po pár letech se angie a germán vzali a violetta od nich dostala dar. Dva sourozence Lucii a Filipa. Obě děti byli inteligentní a krásné. Pablo se oženil s milou matkou Francesky a Jade a Matias...sedí ve vězení.
Via vychovává se svým mužem Leonem dvě děti a ostatní žijí šťastně.
Až na esmeraldu, kterou strazil kamion
*******************************
Ahoooooj! Takže drahouškové! Pište mi na e-mail lamkaczsk@gmail.com , pokud chcete být spoluspisovatelé druhé série!
Díky
pondělí 23. června 2014
Díl 10.
Před čtením tohoto dílu berte ohled na nevhodné scény. Pokud by jste po přečtení trpěli depresemi, my vás varovali!
..uviděla jsem hromadu papírů a germán nikde. Začala jsem být paranoidní...přece neodešel. Možná ho někdo unesl. Najednou jsem viděla, ale měla jsem pocit že mám halucinace, jako by se ta hromada hnula. Potichu jsem přistoupila. Odekryla jsem pár papíru a vyděšeně vykřikla. Uviděla jsem ruku, ale po chvíli mi došlo, čí je. Byl to germán. On byl pod tou hromadou. Odkryla jsem ho a pohladila po zádech. Vylekal se a vyskočil ze židle. Podíval se na mě a vydechl.
-to jsi jen ty...
-jen já? Tak to abych už šla-řekla jsem pobaveně a vycházela,když v tom mě chytil za zápěstí
-tak jsem to nemyslel..-řekl omluvně
-já vím-zašeptala jsem
-a proč jsi přišla?
-přišla jsem ti popřát dobrou noc, takže.. dobrou noc-už jsem se mu chtěla vykroutit a odejít, ale objal mě a pohladil po vlasech. Pod vlivem jeho doteku jsem stála jako socha. Těžce jsem oddechla a podívala se mu do očí. Ačkoli to bylo těžké udělala jsem to. Po chvíli jsem se utápěla v jeho čokoládových očích. Jeho pohled se měnil mezi mnou a rty.
-už tak dál nemůžu. Nejde to..a víš co je na tom nejhorší? Nemůžu se ani bránit...
-angie, kdy se kdo mohl bránit citům? Zkoušíme to, ale není to možné. Sama dobře víš, že když chceš, můžeš všechno
-ale já trpím.. trápí mě jen ta představa, že budu muset strávit svůj život bez tebe po svém boku. Jen z té představy, že po mém boku bude stát někdo jiný a ůplně mě ničí fakt, že ty si tak či onak někoho najdeš.-jeho oči už nebyly šťastné, ale skleněné. Dal na své tváři znát smutek a ůtrapu. Já jsem již plakala a přitiskla se do něj, jako by to mělo být naposled. Přitiskl mě a vzlykl.
-nemluv tak...přece... naděje pořád žije. Navíc jsem se k tomu až doposud neodvážil ,ale angie, já tě-nenechala jsem ho dokončit.
-neříkej to
-ale... angie, proč nemůžu dokončit co jsem začal?
-bojít se toho co řekneš, bojím se své odpovědi a následků...
-tak jinak...-ještě víc mě přimáčkl-miluji tě angie, změnila jsi můj život, změnila jsi mě. Bez tebe nemá můž život smysl. Kdybych ti to neřekl teď, tak už nikdy, nemám takovou odvahu.-pošeptal mi.. v tu chvíli jsem cítila mnoho pocitů, více záporných, než kladných. Chtěla jsem ze sebe něco vydusit ale nešlo to. Vydechla jsem.
-germáne, nevím co odpovědět. Když řeknu pravdu, změní se vše a když řeknu lež, oběma nám ublížím a.. není to snadné-řekla jsem lehce roztřeseně.
-ale já budu s tebou tak, či tak.. jen ti po těch všech lžích radím říct pravdu- když dořekl, přenesl své rty na můj krk. Líbal mě a já jsem pod návalem vášně vyjekla a opřela se o psací stůl. Nepřestával. Můj dech nabíral na obtížnosti. Přitáhla jsem ho do sebe více a nechala mu dlaň na krku a druhou v jeho vlasech. Své rty pomalu sunul po mém krku až k bradě a přesunul se na mé rty. Nemohla jsem odporovat a ani jsem nechtěla. Drtil mě polibky, ze kterých jsem cítila lásku,touhu a vášeň. Námětné líbání se změnilo v touhu. Nikdo nechtěl přestat. Když jsem ležela na psacím stole, nutno podotknout,že na mě ještě ležel germán, uslyšeli jsme skřípání a potom ránu. Stůl na kterém jsme leželi praskl. Zděšeně jsem se podívala na švagra.
-ty se tím necháš rušit?-než jsem mohla cokoli říct, už zase mi jezdil rty po krku. Tentokrát dychtivěji a o něco silněji. Vyjekla jsem, tentoktát mě to překvapilo. Pohrával si se mnou a v hlavě mi hučelo. Převrátila jsem ho pod sebe a začala drtit jeho rty svýmy. Dráždila jsem germána každým pohybem. Nakonec jsem mu malým nedopatřením položila koleno do rozkroku, na které jsem se převážila. Dost hlasitě vyjekl a snažil se lapat vzduch. Zaryla jsem se mu nehty do zad a do krku(už neměl košili, ale to je detail no ne? A pokud vás to zajímá, kromě košile jsou oblečení). Otočil mě pod sebe a pomalu sunul rty po mém líci, až se dostal k uchu, do kterého se zakousl. Tiše jsem jekla. Začali jsme se zuřivě líbat.
-nech mě popadnout...dech-vydusil
-mm..- odtrhla jsem se od něj a zavřela oči. Uklidňovala jsem dech. Když jsem otevřela oči, uviděla jsem katastrofu. Všude byly kusy stolu a nepořádek, nevím kdy jsme dokázali zničit i židli.. Švagr otevřel oči a zděšeně se rozhlédl po kabinetu. Jeho zrak zůstal na mě.
-kdy jsme zničili židli?-zeptal se pobaveně
-to je jediná věc, o které nevím
Místo pokračování v konverzaci mě pohladil po líci a líbal na šíji. Ryla jsem mu nehty v zádech a on jeho v mé ruce. Nekontrolovatelně vykřilk. Převrátila jsem ho na záda a klečela jako před tím. Krom polibků a všeho toho provokování jsme uslyšeli další ránu a otřeš. Shodili jsme celou skříň. Otrhli jsme se od sebe celí rudí. Podívali jsme se na sebe s vystrašenými výrazy. Pokud to nikdo neslyšel, stal by se zázrak.
-myslím,že je čas skončit-vyšeptal
-to zní jako dobrý nápad-řekla jsem pod návalem smíchu-germáne, málem bych zapoměla, víš přece že tě miluji a .. dobrou noc-políbila jsem ho a vstala, to se moc nepovedlo, protože při mém pokosu o odsunutí kusu dřeva bránícího v otevření dveří, spadla polička s porcelánem.
-tak, to byla poslední věc tady, která nebyla zničená. -řekl s návalem smíchu a odsunul dřevo.
-mm... -po cestě do svého pokoje jsem si připadala vyčerpaná jako nikdy. Šla jsem do koupelny kde jsem se osprchovala(a tak dále..). Když jsem vešla do pokoje, divím se sama sobě, že jsem si dokázala lehnou dřív, než jsem usla.
Když jsem se vzbudila, převlékla jsem se a po raní hygieně jsem sešla na snídani. Tam seděli ještě ke všemu fran a cami.
-dobré ráno-pozdravila jsem
-dobré ráno- zněla hromadná odpověď
Při snídani jsme se na sebe s germánem dívali a usmívali. Pak padla šokující otázka od violetty.
-slyšel ještě někdo včera večer ty rány?
-nemohla jsem spát-zařvala olga
Fran a cami pokývaly hlavou
-no, jelikož nevím o žádném hluku, nemohu soudit-řekl ramallo
-o ničem nevím..-řekla jsem, ačkoli jsem věděla o čem se mluvilo
-neslyšel jsem nic -odporoval germán
Ramallo vstal a odnesl svůj talíř. Nikdo si už ale nevšiml, že šel do kabinetu.
-MŮJ BOŽE! POJĎTE SEM! MYSLÍM, ŽE SE TADY NĚCO STALO! -zařval ramallo
Všichni vstali a šli do kabinetu. Naštěstí ramallo vydedukoval, že mohla spadnou skříň na stůl a židli a zbytek už spadl sám. Opravdu to vypadalo na nehodu. Když odešli, zůstali jsme v kabinetě jen já, germán a ramallo, který zavřel dveře.
-co jste tady u všech čertů dělali?!- vyšeptal výhružně ramallo
-em..no...ne to co myslíš,no tedy..ne tak ůplně-začal
-nedošlo do ničeho víc ramallo- ujistila jsem ho. Podíval se na nás a na kancelář
-až pojedete na líbánky, doporučuji vám odjet na nějaký opuštěný ostrov, tady jste ještě nic neudělali a vypadá to tu takhle
-e..ramallo, jak jsi věděl, že my dva tady..
-jednoduše, pokud by jsi se ráno podíval na svůj krk a ruce panenky angie, věděl by jsi proč..-měl pravdu, oba jsme byli podrápaní. Po nějakém čase jsme už seděli před televizí a dívali se na filmy.
-angie? Kde je violetta? Neměla se už dávno vrátit? -jeho mluvení přervalo třískání do dveří. Otevřeli jsme a do domu vpadla camila
-unesli ji! Violettu! Taková,170cm vysoká,krátké debilně ostříhané vlasy, tmavé, byla blbá a řekla pomsta, byl s ní chlap...-stáli jsme vyvedení z míry. Unesli violettu. A vím kdo ji unesl. Byla to Jade a Matias ...
-jade..matias...
-nemožné! Přece, to přece! Bude chtít peníze..nebo, nebo ji jen tak zabije... to je její pomsta? -germána přerušil jeho telefon. Zvednul ho.
-ano, sazdřejmě,udělám co chcete,nechte ji jít...dobře, ano-po těch slovech klekl na kolena.
-germáne, co se stalo...
-unesli ji a chtějí 10 milionů jako výkupné...
-co budeme dělat?
-dám jim peníze a oni mi dají violettu. To je vše. -přišla k nám matka camili , která si dívku vyzvedla. S germánem jsme v objetí seděli na gauči. Rozlehl se telefon. Germán ho zvedl. Položila jsem mu hlavu na rameno, abych slyšela ůnosce.
-ano?-začal švagr
-pokud nebude dnes na čísle ůčtu (teď nějaké čísla) 10 milionů, svoji dceru už neuvidíš. Možná ji budeš chtít slyšet...
-TATI!
-neubližujte jí-řekl hystericky
-pokud splníš mé podmínky, pustím ji.
-udělám všechno...
Matias položil telefon a germán propukl v pláč. Objala jsem ho. Po chvíli se uklidnil a díval se na mě skleněnými oky. Snažil se uklidnit. Vtiskl se ve mě a plakal. Opětovala jsem mu objetí a najednou jsem cítila bezmocnost. Nechtěla jsem, aby se jí cokoli stalo. Co když jí ublíží? Jak se asi cítí..no jistě, má strach. Ani nevím, že jsme usnuli.
Violetta
Byla jsem zamknutá v nějakém zatuchlém sklepě v nějaké budově. Netušila jsem, proč to udělali, krom toho že chtěli peníze. Měla jsem hlad, až na vodu, jsem nic nedostala. Pak jsem uslyšela kroky. Blížili se.. najednou do mého vězení s kamennými zdi vpadla jade. Měla odporný výraz.
-tak maličká, můžeš být klidná, tvůj tatínak zaplatí odkupné a jsi volná.
-výkupné...-opravila jsem ji naštvaně
-to je jedno maličká, přemýšlej nad tím, že kdyby se rozhodl špatně tak BUM! A navíc...pokud mu záleží na té blbce angie,budu si žít, jako v pohádce!
-co je s angie!-proboha, táta by se pro angie zabil..ta pro něj a mě...dají do sirotčince ...pěkná představa.
-nic,s tou,s tou,s TOU...zatím nic není... ale já se pomstím, ukradla mi miliony!
-chceš říct tátu
-ne, miliony! O tvého otce mi nikdy nešlo
-víš co jade? Tady je ten rozdíl, táta a angie se do sebe zamilovali! Angie nechce jeho peníze. Chce jen být šťastná s mým tátou
-posloucháš se? Všem je jasné, že je moc mladá, aby byla s někým tak starším oproti ní.
-pokud jsi to nepochopila, tak láska si nevybírá
-h..-máchla rukou a třískla dveřmi. Všude
byla tma. Lehla jsem si na betonovou podlahu. Byla špinavá a o vzduchu tady ani nemluvím. Bylo tu vlhko. Usnula jsem.
Vzbudil mě Matias.
-za 30 minut odjíždíme. Tvůj otec zaplatil.
Pokývala jsem hlavou a on odešel. Později jsem už stála na nějaké louce. Přišli táta s angie, kteří se pevně drželi za ruce. Když mě uviděli, matias a jade mě pustili a odešli. Utíkala jsem k nim a padla jim okolo krku.
-vio!
-violetto!jsi v pořádku?
-já ano, ale angie ne.
Otec se na mě vyděšeně podíval a objal angie
-co je s angie?
-je na řadě, chtějí tvé peníze
Angie na mě zírala s otevřenými ůsty. Myslím,že byla vystrašená.
Táta pevně držel angie a v tu chvíli,mi došlo něco, co by mě mohlo napadnout už dávno.
-a..vy dva, jste ..mm..spolu?
-ne!-vykřikli oba. Nevím, jestli si mysleli, že nepříjdu na to, že mezi nimi něco je.
Po cestě domů, jsem jim vyprávěla, jak mě unesli a jak jsem prožívala pobyt ve sklepě. Když jsme už dávno byli v domě a seděli na gauči, při čemž jsme si vyprávěli, všimla jsem si faktu, že mě ani jeden neposlouchá. Seděli vedle sebe a usmívali se na sebe jak blbečci. Tak tohle neděláme ani já a leon. Začala jsem říkat ůplné nesmysly a pak mě to napadlo.
-jsem těhotná a budu si brát leona!
-CO?-vykřikli oba zděšeně
-no konečně! Sedíte tu a díváte se na sebe no a kdo ví nad čím přemýšlíte.-najednou oba zrudli a angie sklopila zrak.To jsem to uhodla? Táta se celý rudý naklonil k angie a něco jí pošeptal. Možná na mě zapoměl, ale nadzvedl jí bradu tak, aby se mu dívala do očí. Po chvíli ji políbil. Kupodivu jsem se vzdálila, protoże začali ee..jak to nazvat... no.. "zvišovat na síle" ale nemohla jsem dopustit, aby si to rozdávali v předpokoji na gauči. Zachrčela jsem,kupodivu jsem byla rudější než táta bez košile.
-ehm..no..omlovám se za vyrušení...ale..proč si začínám myslet že ten kabinet je vaše práce?-teď už byli fialoví a všechno mi došlo.
-páni, už nic neříkám! Kdyby něco, tak budu v pokoji. -šla jsem do svého pokoje, kde jsem si četla v památníku mé matky. Jen mě mrzí, že jsem ji lépe nepoznala. Zazvonil mi mobil. Volal leon. Vykládali jsme si a domluvili se na cestě do kina. Táta mi svolil jít. Angie ho vážně změnila.
Germán
S angie jsme se u mě v pokoji dívali na film. Potom se vše zvrhlo a začali jsme se více než "normálně" líbat. Stížil se mi dech, přenesl jsem své rty na její krk, při čemž jsme ze sebe navzájem strhávali oblečení. Když už nebylo co strhávat, vzájemně jsme se provokovali. Nevím jak to dokázala ale vydralo se ze mě silné jeknutí. Drtila mi rty a drápala záda. Dala mi nohy kolem pasu, strazil jsem ji pod sebe a líbal ji doslova všude. Rty a jazykem jsem jí jezdil po celém těle. Vyjekla. Nakonec jsem se rozhodl a došlo do toho (nebojte se, zabezpečili jsme se). Vyjekla ve stejnou chvíli jako já. Evidentně ji to bolelo. Snažil jsem se být opatrný. Ačkoli jsme nesklidnili nekontolovatelné křičení, vše šlo dobře. Angie mi drala nehty kůži na zádech podobně jako já jí. Mezi tím vším jsme se od sebe "odtrhli" ale s líbáním a ostatními věcmi jsme neskončili. Po možná pár hodinách, už i po voláním olgy na večeři, jsme přestali a usli. "Ráno" jsem se vzbudil s bolestí hlavy a vlasně celého těla. Po pár minutách se mi vybavila včerejší aktivita a uvědomil jsem si, že drtím angie v objetí pod sebou. Otočil jsem ji a nechal ji ležet na sobě. Polibkem jsem ji vzbudil. S ůsměvem jsme se políbili a pak dlouho nikdo nic neříkal.
-to jsem nečekal. Jsi v pořádku? Možná jsem to..e..přehnal
- všechno mě bolí, když to řekla, lehla si vedle mě a přikryla se. Vlezl jsem za ní pod peřinu a pohladil po líci.
-ani nevíš jak jsi mě včera zničila, divím se, že se ještě zvládám pohybovat. -řekl jsem pobaveně. Vylezl jsem z postele a po raní hygieně,sprše atd jsem se převlékl a naznačil angie aby počkala. Přinesl jsem jí oblečení a počkal než bude hotová. Lehli jsme si a leželi, dokud do pokoje nevešla violetta.
-pojem snídaně vám nic neříká?
-ne...nech mě tady ležet a umírat. -řekl jsem
-v pořádku tati?
-ne
-aha..a smým vědět proč?
-ptej se angie, pokud ještě dokáže mluvit-po tech slovech jsem si lehl a objal ji v pase. Violetta na nás zírala s otevřenou pusou.
-e...vy dva...jste..no..e..
Kývl jsem hlavou, tento den mi bylo všechno jedno ,jen do toho! Ať se to dozví celý svět!
-e..to..já vás nechám..
-violetto? Nejspíš prospím zbytek života, vyřiď ramallovy, aby za mě pracoval.
Kývla hlavou a odešla. Políbil jsem angie a v tom někdo vpadl do pokoje, byl to ramallo.
-jak jako pracovat?
-ramallo, prosím tě, violetta vše vysvětlí a teď dobrou noc.-naštvaně třískl dveřmi a já usnul.
*********************
Varovali jsme vás :D nemůžeme psát em..více detailů. A m..ani méně :D
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)